To bylo keců o tom, jak bude Spore originální a inovativní, nakonec vyšlo najevo, že je to slepenec několika her. První fáze - hra flOw, druhá fáze - jakékoliv RPG z pohledu třetí osoby, třetí fáze - typické RTS, atd. Všechno na kost zjednodušené, až hanba. Zpočátku to ale nebudete řešit, první hru se budete docela dobře bavit, tedy až do doby, kdy se dostanete k poslední fázi.
Do té doby je všechno v pořádku, sice občas nevyvážené, ale hratelné. Ale vesmír je vážně hrůza a děs. Zpočátku to vše vypadá nádherně - možnost neobydlenou planetu přetvořit v zalesněný ráj plný zvířátek, který vám bude sypat hromadu koření (=prachy), hledání artefaktů na planetách a hlavně ten krásný vesmír s mnoha soustavami, ve kterých žije několik rozdílných civilizací. Při prvním odzoomovaní a pohledu na galaxii jsem byl nadšen a těšil se, jak to bude super, ale chyba lávky.
Jako vyloženě agresivní civilizace jsem hned chtěl všechny okolní planety dobýt, k čemuž jsem pochopitelně zamýšlel postavit obří flotilu. Smůla, po chvilce jsem zjistil, že planety musíte drtit sami, s jedinou blbou lodí. Sice si můžete do týmu přibrat spojence, jenže já sakra nechci spojence, chci bejt zlej a všechny si podrobit! Po zkušenosti s první planetou, kdy jsem asi dvě hodiny lítal sem a tam, bojoval proti 50násobné přesile a ničil města, dokud planeta konečně nekapitulovala, jsem se překonal a přibral do týmu partáka. Bohužel byl téměř k ničemu. Otráven, ale přesto stále odhodlán, jsem chtěl zkusit další planetu. Najednou ale začaly otravné útoky v intervalu asi 20 minut, kdy na všechny vaše planety někdo zaútočí, vy se musíte zvednout, doletět tam a DO POSLEDNI BLBY LODICKY válející se někde v zapadlym koutu planety nepřítele zlikvidovat - MEGAOPRUZ. Hra pokračovala a nadále mi házela klacky pod nohy, až jsem to nevydržel a zabalil to. Tohle vážně ne.
Na začátku poslední fáze, ještě než jsem poznal její nedodělanost a nehratelnost, jsem uvažoval o 85%, nakonec dávám o 10 min a to ještě s přivřenejma očima. Připadá mi totiž, že znovuhratelnost nebude moc vysoká, aspon já si to zahraju maximálně dvakrát - za masožravce a býložravce. Poté, co poznáte herní mechanismy a prožijete počáteční euforii totiž moc nezbývá, jen 5 navzájem propojenejch, primitivních her, které vyzdvihuje jen jedno - tvorba příšerky a její vývoj.
Do té doby je všechno v pořádku, sice občas nevyvážené, ale hratelné. Ale vesmír je vážně hrůza a děs. Zpočátku to vše vypadá nádherně - možnost neobydlenou planetu přetvořit v zalesněný ráj plný zvířátek, který vám bude sypat hromadu koření (=prachy), hledání artefaktů na planetách a hlavně ten krásný vesmír s mnoha soustavami, ve kterých žije několik rozdílných civilizací. Při prvním odzoomovaní a pohledu na galaxii jsem byl nadšen a těšil se, jak to bude super, ale chyba lávky.
Jako vyloženě agresivní civilizace jsem hned chtěl všechny okolní planety dobýt, k čemuž jsem pochopitelně zamýšlel postavit obří flotilu. Smůla, po chvilce jsem zjistil, že planety musíte drtit sami, s jedinou blbou lodí. Sice si můžete do týmu přibrat spojence, jenže já sakra nechci spojence, chci bejt zlej a všechny si podrobit! Po zkušenosti s první planetou, kdy jsem asi dvě hodiny lítal sem a tam, bojoval proti 50násobné přesile a ničil města, dokud planeta konečně nekapitulovala, jsem se překonal a přibral do týmu partáka. Bohužel byl téměř k ničemu. Otráven, ale přesto stále odhodlán, jsem chtěl zkusit další planetu. Najednou ale začaly otravné útoky v intervalu asi 20 minut, kdy na všechny vaše planety někdo zaútočí, vy se musíte zvednout, doletět tam a DO POSLEDNI BLBY LODICKY válející se někde v zapadlym koutu planety nepřítele zlikvidovat - MEGAOPRUZ. Hra pokračovala a nadále mi házela klacky pod nohy, až jsem to nevydržel a zabalil to. Tohle vážně ne.
Na začátku poslední fáze, ještě než jsem poznal její nedodělanost a nehratelnost, jsem uvažoval o 85%, nakonec dávám o 10 min a to ještě s přivřenejma očima. Připadá mi totiž, že znovuhratelnost nebude moc vysoká, aspon já si to zahraju maximálně dvakrát - za masožravce a býložravce. Poté, co poznáte herní mechanismy a prožijete počáteční euforii totiž moc nezbývá, jen 5 navzájem propojenejch, primitivních her, které vyzdvihuje jen jedno - tvorba příšerky a její vývoj.
Pro: Editory, prvních 8 hodin hry, jednoduchost
Proti: nevyváženost, nedoladěnost, jednoduchost, vesmírná fáze, nic moc znovuhratelnost