Komentáře
ELEX
Codename: Eagle
Jak hru rozjet na dnešním počítači? Tak určitě doporučuji patch 1.33 + singleplayer fix pro tento patch. Existují i novější, ale ty jsou určené pro multiplayer a singleplayerovou kampaň učiní nefunkční. Pokud se vám v nastavení hry nezobrazuje grafický adaptér (mě to dělalo u grafiky od AMD (string názvu grafiky byl příliš dlouhý a hra ho ignorovala)) a tím pádem vám nefunguje změna rozlišení z 640x480px na jiné, tak použijte ideálně dgVoodoo 2 wrapper. Jelikož hra podporuje jen rozlišení v poměru stran 4:3 a 5:4, tak pokud vám třeba na FullHD monitoru nenabízí rozlišení 1440x1080, tak doporučuji si toto rozlišení vytvořit v ovladačích grafické karty, pokud to je možné. Chápu že kluci a holky vývojářští si mysleli, že 4:3 tu bude na věčné časy, trochu kaňkou ale je že celou hru fixli na 37 FPS. Na druhou stranu, i více než o 10 let později se najdou věhlasní vývojáři, kteří jdou ještě níže :-).
Dishonored: The Brigmore Witches
Toto jen dokazuje, že ani zde se tvůrci nebáli mírných inovací a znovu nepolevili v level designu. Už první mise návratu do vězení ze začátku původní hry měla své specifické kouzlo. Nebyla moc dlouhá, bez hluchých míst a znovu dala vzpomenout na Corva a atmosféru při útěku. Druhá mise, rozsáhlá, nedržící se jedné návrhové šablony, znovu svědčila o tom, že při návrhu úrovní někdo přemýšlel nad rámec typu: máme scénář, udělej to a to a to a tak to propoj chodbama. Celý příběh přídavku dává smysl a rád bych ze světa Dishonored viděl i nějakou knihu, film atp.
Za celý první díl této hry včetně přídavku nezměrně chválím překladatele do češtiny. Perfektní, citlivý překlad. Dokonce se odvážím vyslovit možná pro někoho kacířskou myšlenku. Líbí se mi více než anglický originál (i když teda Arkane jsou francouzi, tak je to trochu sporné, co je originální jazyk této hry :-)) v tom smyslu, že lépe vystihuje ducha Dunwallu, jeho historii, průmysl, zvyky a životní styl tamějších obyvatel.
Pro: Všechny mise jsou neskutečná designérská pecka. Zakončení jednoho celku Dunwallského příběhu. Nově vytvořené univerzum pro tuto hru dostává větší hloubku.
Dishonored: The Knife of Dunwall
Pro: Poctivý nášup nových lokací, příběh, dabing hlavního hrdiny
Dishonored
Wow, to má ale hezké menu.
Začíná to napínavě.
Fúúúúj to rozlišení textur je hnusné.
Ou jé, ale ten grafický styl je krásný.
Krása, baví mě to.
No rád bych dohrál několik jiných her, těším se na to.
Odinstalace byla dokončena.
O sedm let později:
Tak jo, jdu na to.
Do pytle, za dvě hodiny vstávám do práce.
Uložím hru ještě manuálně.
Práce, oběd: ach nenenene. Odlož ten mobil, nedívej se na komentáře na DH a už vůbec ne do diskuze. Zas ti někdo něco vyspoileruje.
OK jdu raději na blesk.cz.
Co mi je po Lucce Vondráčkové?
Jdu na DH.
Né tam nesmím.
Jo, jsem doma:
Vlastně, mám ženu a děti. Jo to víš miláčku, zajdem na hřiště.
Už aby byl večer a všichni spali.
Jo, je to tady.
Wow. To město. Level design. To nemá chybu.
Příběh, tak asi vím co plus mínus přijde. Ale stejně, co bude dál?
Ajaj, mise "Předvečer korunovace", větřím kulišárnu.
Taky že jo, super, hra nekončí, hra pokračuje.
Ano. To je atmosféra, to chci.
Ještě, že je už druhý díl. To bych si tu hru asi až moc šetřil.
Jej ta hudba je napínavá, ambient, ale fakt dobrý. Eargasm.
Jdu spát.
Práce, oběd: to je smutné, skladatel soundtracku už zemřel.
Zpět u hry: Jo, to dokončím bez zabití.
Konec.
Pěkné titulky.
O deset minut později: no, ale kdo to lokalizoval pro Francii mě nezajímá.
Escape.
Hlavní menu.
Celá hra je ryzí gamegasm.
Pro: Na záchodě je kniha o Halině Pawlovské, teda o Malině Obrovské, teda ehm o velrybách.
Proti: Na záchodě není toaleťák, čímž se hra stává hajzlpapírofobní.
Grand Theft Auto IV
Čekal jsem to tedy mnohem lepší a ze začátku to tak vypadalo. Perfektní filmové titulky v úvodu. První mise super, satira na americký sen a tak. Ale potom? Mise bez jakéhokoli nápadu (pořád dookola až na jednu motivaci bokem: waj ar ju duing dis? Koz aj níd many). Stačilo se vždy vybavit dostatkem munice a koupit si vestu a hurá na věc. Každá mise pak byla vesměs to samé bez jakékoli větší invence. Navíc mise byly vesměs dost krátké, protože asi byl navrhovatel checkpointů zrovna na dovolené, vzhledem k délce vývoje na mateřské, takže se do toho člověk ani moc nevžil a nezdaru v misi se člověk ani tak nebál proto, že by ji musel opakovat, jako spíše toho, že by musel zase na místo té mise zdlouhavě dojet nebo hulákat na taxi. Technickou stránku je tady asi zbytečné rozebírat. Je toho plný internet, ale ve zkratce. Důležitý je lock na 60FPS, jináč některé dialogy a animace končí rychleji než by měly a také poslední mise, když si běží na vyšších FPS, tak nejde dokončit, pokud hrajete z určitých důvodů s patchem 1.0.7.0. Tento bug v poslední misi je opraven v patchi 1.0.8.0, ale ostatní nešvary zůstávají. Blikající textury v dáli (z buffer fighting), tak s tím je nutno se také naučit žít. Co dál, pohyb hlavní postavy. No žádná sláva, jako lepší než v ikonické ergonomické katastrofě Tomb Raiderovi: AoD z roku 2003, ale dostat se v běhu někde přesně na schodiště nebo na nějaké zúžené místo není vždy sranda.
Co bylo ale perfektní a proč tedy hře dávám sice ne úplně nejvíce ale taky ne nejméně? Tak například město, byť je šedivé jak Ostrava, tak je hodně rozmanité. Grafici a modeláři byli fakt šikovní a vytáhli z možností, které měli, fakt maximum. Čímž myslím zadání vytvořit šedé město bez venkova. Textury jsou rozmanité, negenerické a často i docela vtipné. Stejně tak modely budov mají svůj osobitý styl. Kvalita odlesků patří i po více než deseti letech od vydání hry k tomu nejlepšímu, čeho je renderování bez (pseudo)raytracingu schopné. Nakonec tedy bylo fajn objevovat co všechno ve městě je a jak to tam vypadá. Pocit byl ten, že se Niko nepohybuje jen v kulisách typu, "aby tam něco bylo", ale že se celý děj odehrává na reálném místě se svou historií. Dále byly fajn některé, ale fakt jen některé mise. Nejvíce asi poslední dvě. To najednou Housera políbila ke konci psaní scénáře múza, že po sérii misí na jedno brdo napsal scénář na dvě poslední nápadité mise? No asi jo.
Co říci závěrem? Doporučit či ne? Pokud jste herní nadšenec a libujete si v single player hraní a co se týče herní historie, takříkajíce "chcete být u toho", tak hru mohu doporučit. Přeci jenom je to určitý mezník akcí v otevřeném světě, byť trochu přeceňovaný. Pokud to ovšem nevidíte tak horce a zároveň je pro vás čas hodnotnou devizou, tak tady bych již značně váhal :-).
Pro: Sice šedé, ale nápadité město a jeho atmosféra, některé mise, fyzikální systém kromě pohybu hlavního hrdiny.
Proti: Většinou jednotvárné a krátké mise, pravděpodobně kvůli absenci checkpointů. Pohyb hlavního hrdiny a povrchní až naivní vykreslení jeho charakteru.
Wolfenstein: The Old Blood
Hra je prezentována cíleně s o něco větším retro ztvárněním, než původní díl The New Order, což považuji za skvělý krok vzhledem k tomu, že se děj posouvá o 15 let nazpět. Ale není se třeba obávat. Hratelnostně tento doplněk původní hry nikde nekolísá a byť se odehrává na hradě a v podhradí, úrovně jsou pestré a detailně propracované. A nejen úrovně. Zvláště meziherní filmečky. Taková scéna s upilováním brokovnice dává jasně najevo, že když je motivace, tak vše jde tak nějak rychleji. Kluci a holky z Machinegames ji asi měli nebo to musí být alespoň podaření baviči vzhledem k tomu, že k celé hře dokázali napsat sice svým způsobem bezhlavý ale tak trochu vtipný scénář s nadhledem sobě vlastním.
Engine je už konečně, pokud ne zcela opravený, tak alespoň opravenější a vyladěnější. Někdy nudná základna z původní hry se tady nekoná, což mi přišlo super, ostatně celé to je jedna velká mise, byť rozdělena do dvou příběhů s několika kapitolami. Hra tedy splňuje všechny předpoklady, aby se BJ Helze mrknul bez jakýchkoli technických potíží na sifon, udělal ji konečně šťastnou a pak si odskočil na Oktoberfest. Ale tak když ona neví co chce že...
Pro: Na záchodech nechybí toaleťák
Proti: BJ nestihne Oktoberfest
Wolfenstein: The New Order
Engine šlape jako hodinky. A jelikož i zkažené hodiny ukazují dobře čas, tedy 2 krát denně, tak se musí uznat, že to šlapání je někdy dost problematické. Ale o tom se už napsalo spousta řečí a tak platí ber nebo nech být. Celkově však grafická stylizace je jedna z nejlepších, jakou jsem napříč všemi FPS, které jsem odehrál, viděl. Tím nemyslím ostrost jednotlivých textur. Ta je někdy docela žalostná. Na druhou stranu však, hratelnost je tak ultimátně extrémně nedostižně überfantastická, že člověk rád pár takových poklesků této hře odpustí. Málokterá hra mě totiž zaujala od začátku do konce takovýmto způsobem. Prostředí se skvěle a variabilně střídají. K tomu nechci více psát, kdo hrál, ten ví, kdo ne, tak nechci kazit možný budoucí zážitek. Žádná výrazná autoozdravovna se nekoná. Detaily k prošmejdění nemají chybu. Dá se hrát chytře stealth způsobem. Střet nadsázky a polouvěřitelného sci-fi prostřednictvím videí, tu zábavnych, tu vážných, ale vždy zajímavých zápisků a tak dále. Bezvadné souboje s bossy, nad kterými někdo přemýšlel. Skvěle dopasovaná hudba u které někdo pochopil, že právě ta je jednou z klíčových elementů výborného zážitku. Tyto a mnohé další prvky dotvářejí konečně něco, co tu tak chybí. AAAčková FPS staré školy s citlivě doroubovanými prvky moderní doby. Machinegames se zde vytáhli a jistý odkaz Riddicka je zde více než patrný. A to je jen dobře. Takže vzhůru do Akce, teda akce. A otázka na příště vyvstává: Stane se z Anči stará Blažková?
Pro: Ve hře se vyskytuje záchod...
Proti: ...ale není tam toaleťák
Battlefield 1
Pro: Arkádová bžunda v super grafice
Proti: Při ovládání holuba chybí akční klávesa pro seslání hovínka
Deus Ex: The Fall
Pro: Nudle s glutamátem...
Proti: ... ale vývar by byl lepší :-)
Angry Birds
Takové neprozření ratingových komisí jsme tu ještě neměli.
Takhle naštvané ptáky jsme tu ještě neměli.
Takové svině s apetitem na vejce jsme tu ještě neměli.
Zajímavý simulátor kamikadze útoků. Vesměs naprosto zvrhlá hra, kdy jsou japonci navlečení do ptačích oblečků, no a spojenecká vojska nosí obleky sviní nezvykle zelené barvy. Aby hra však nepobuřovala ratingové komise, zvolili vývojáři a grafici umný trik, a to sice ten, že voda je nahrazena vzduchem. Ale všímavý hráč dnešních popkulturně strhujících her tento vývojářský fígl hbitě prokoukne a kochá se ubíjením spojeneckých vojsk v křižnících, zase tak trochu maskovanými za různé stavby a pevnůstky. Pestrá paleta barev použitá na různé prvky hry a rozmařile veselá hudba pak jen podtrhuje závažnou a těžkou atmosféru sebevražedných útoků japonců v posledním roce největší války v dějinách lidstva.
Pro: Ptáci
Proti: Svině
Duty Calls
Pro: Blaženost a vyšší cíl přetrvávajícího dobra loudící se z obrazovky počítače do našich domovů. Kvůli tomuto dílu se vyplatilo vynalézt počítače.
Proti: V tomto případě je už jen přítomnost položky "Proti" zcela zarážející, podivná a nevysvětlitelná. Řekl bych, že až kacířská.
Nail'd
Serious Sam mezi závodními hrami útočí na reflexy každého, kdo toto dílko okusí. Zběsilost a šílenost zde hraje prim. Což o to, že hra je absolutně přenádherná - zvláště prostředí zasněženého podhůří And a Yosemitský národní park nedá spočinout oku pozorného diváka, tedy, nedal by, kdyby si toho všeho pozlátka kolem vůbec hráč stačil všimnout. Ačkoli tratí není hodně (cca 14), jsou však rozmanitě rozvětveny a vždy je co objevovat. Herní módy se skládají z klasických závodů, stuntů, time trialů a možná i něčeho jiného. Z technologického hlediska je hra naprosto úžasně optimalizována (Na C2Q@3.6GHz, GTX275 neklesne pod 80fps na nejvyšší detaily bez AA v rozlišení 1680*1050). I nahrávací časy jsou velmi rychlé. Hratelnost, alespoň tedy pro mne, se drží hodně vysoko. Odejít od spuštěné hry si žádá velkou dávku sebezapření v tomto případě :).
Tato hra se spolu se Split/Second: Velocity uchází o jednoznačnou volbu roku 2010 pro všechny milovníky bezduchých závodních her
Pro: Zběsilost, grafická stránka hry, sice přeplácané, ale za to dosti interaktivní prostředí, které jen tak neomrzí
Proti: Upgrady vozítek by mohly být propracovanější
The Chronicles of Narnia: The Lion, The Witch and The Wardrobe
A tímto jsme nakousli jeden z nejdůležitějších prvků hry, samotnou hratelnost. V průběhu putování zamrzlým královstvím ovládáte čtveřici sourozenců. Jejich ctěná jména jsou Petr, Zuzana, Edmund a Lucie, přičemž každá postava má své přednosti, ale i omezení. Petr, jelikož je ze všech nejstarší, tak je také největší silák a rváč a dokáže bojovat s mečem a používat i štít. Zároveň je i nucen přenášet nejmenší Lucinku skrz velké sněhové závěje nebo přes hluboký sníh. Lucka toho vzhledem ke svému věku (nechci říct pohlaví :) )moc nenabojuje, zato však dokáže hbitě uzdravovat ostatní členy družiny stejně, jako se dostane i do docela malých otvorů ve skálách. Edmund, to je taková slabší verze staršího Petra a Zuzana zase hbitě střílí lukem a v nouzi s velkou přesností hází sněhové kuličky do těl překvapených nepřátel nebo chytne Edmunda a roztočí ho kolem sebe, což je velká dávka i na dost tuhé protivníky. Kombinací těchto možností hra jen přidává na variabilitě v jinak celkově přímočaré cestě za poražením zlé čarodějnice. I interakce s okolím se zde vyskytuje ve větší, nežli v malé míře, a ačkoliv hra nevyužívá propracovanějšího fyzikálního enginu, samotná propracovaná naskriptovanost mnoha míst ve hře vám to ani nedá znát. Navíc, co chvíli vaše parta narazí na nějakou důmyslně vymyšlenou minihru, jako je třeba přechod ledové tůně přes tenký led. Cestou také zbíráte na zemi se povalující mince. A po zkompletování určitého počtu si můžete koupit nová bojová komba i jiná vylepšení. Podobným způsobem osvobozujete Bílou čarodějnicí zmražená zvířata, což se vám bude nakonec při finálním zúčtování s touto záporňáčkou velice hodit. Veliké plus na této hře je vychytávka, která se vzhledem k přítomnosti všech čtyř postav přímo nabízela a tou je kooperativní multiplayer. Nejedná se sice o multiplayer přes internet, ale zato mohou hrát dva lidé najednou na jedné obrazovce jednoho počítače a to dokonce na jedné jediné klávesnici. Disney si totiž najal na herní ztvárnění filmové adaptace vývojářské studio stojící za zábavnou hrou Lego Star Wars, která běžela na velice podobném principu. Studio tak využilo svůj předchozí engine i na toto herní dílko.
Ani samotní programátoři však neusnuli na vavřínech a vylepšili o něco málo grafickou stránku hry oproti předchozímu počinu firmy, Hvězdným válkám v Lego provedení. Přestože se jedná o port z konzole, na první pohled si všimnete velice ostrých textur jak postav, tak i okolí. I nové grafické karty však nebudou zahálet a pojedou na plný výkon díky masivnímu nasazení environmental bumpmappingu, bloomu a shader modelu 3.0. Na starších strojích se po vypnutí některých těchto vychytávek hra hýbe velice dobře a přitom nevypadá vyloženě špatně. Letopisy Narnie spustíte nejméně na kartě GeForce 3 nebo na ATI Radeonu 8500 (hra musí podporovat alespoň Pixel Shadery ve verzi 1.1). Další kladnou stránkou hry je perfektní, silně melodická orchestrální hudba dokreslující už tak okouzlující pohádkovou atmosféru podpořenou silným příběhem, který byl již nakousnut výše a povedl se skvěle převést i do hry. Za tento klad svým dílem může i samotný C. S. Lewis. Ačkoli byli J. R. R. Tolkien a Lewis velicí přátelé, Tolkien Lewisovi nikdy nedokázat přijít na chuť, pokud došlo na dopsání knihy. Zatímco Tolkien nad knihou uvažoval a doplňoval různé detaily, Lewis psal více přímo a polopaticky, knihu si po sobě ani nepřečetl a hurá s ní do tiskárny. Tohoto přístupu však hra dokáže využít mnohem lépe, než nutná degradace děl Tolkienových, a to jak ve filmu, tak z části i ve hrách s tématikou Středozemě.
Hra se ovládá docela snadno, jenomže na systém ovládání si musí hráč opravdu zvyknout, což jde ruku v ruce s často poněkud kostrbatou kamerou. Je to však asi jediné možné řešení, jak udržet u monitoru dva hráče najednou. K ovládání samotné hry poslouží celkově devět kláves, čtyři klasicky pro pohyb, další tři pro komba a kouzla, další jako akční klávesa a nakonec ještě zde máme klávesu pro přepínání mezi charaktery. Pokud však to po večerech nandáváte zombíkům v takovém Silent Hillu na PC, nebudete mít s ovládáním sebemenší problém.
Jak tedy Letopisy Narnie ve svém herním provedení dopadly? Nebudeme chodit kolem horké kaše a zcela pohodově mohu prohlásit, že nadmíru dobře. Nejedná se o tupou komerční frašku těžící pouze z filmové předlohy, ale naopak díky mnoha neotřelým nápadům v celkově lineární pohádkové akční adventuře stoupá hratelnost podpořená perfektním audiovizuálním zpracováním dosti vysoko. Zčásti ji tlačí dolů jen trošičku kostrbaté ovládání a kamera a také to, že se po čase chtě nechtě objeví syndrom stereotypu i přes vysokou variabilitu hry. Otázka stereotypu je však jen subjektivní vjem a u jiného hráče tento pocit ani nemusí nastat. Celkově tedy hru i přes přítomnost několika nepříjemných chyb hodnotím jako silný nadprůměr a může se naštěstí pro nás, hráče, zařadit do třídy podařených her podle filmů, kterých moc není.
Pro: Grafické ztvárnění, rozdíly postav založené na systému hry Commandos a jejich umné využití v rozličných situacích.
Proti: I přes obměňující se a nápadité překážky si hra nedokáže udržet tempo a po čase tak může upadnout do stereotypu.
Zoo Tycoon
Pro: Fakta o zvířátkách, často se člověk i něco naučil. Tycoon, takže na chvíli zábava. Vypuštění divokých šelem mezi návštěvníky :).
Proti: Tycoon, takže JEN na chvíli zábava.
Armed and Dangerous
Pro: Zbraně, nápady, vtip, bourání domečků
Proti: Po čase mírný stereotyp
Darwinia
Pro: Stylová grafika, poměrně originální koncept.
Proti: Po čase stereotypní.
BioShock
Pro: Atmosféra, vyspělost a propracovanost grafického designu, zpracování vody, hudba
Proti: Určité pasáže hry působily trochu zdlouhavě a zbytečně
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth
Pro: Příběh, atmosféra, postavy, strohá grafika
Proti: Bug v poslední misi
F.E.A.R.
Pro: Atmosféra, efekty, přestřelky
Proti: Je to stále stejné stejné stejné stejné stejné stejné stej...
Far Cry
Pro: Skvěle hratelné mise, kde nebyli mutanti, grafika
Proti: Nudné mise, kde byli mutanti
Grim Fandango
Max Payne
Pro: Atmosféra v noir stylu, bullet time, efektní grafika, fotorealistické textury, béčkový příběh kvalit noir stylu
No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way
Vyspělost tvůrců se nedá opomenout i v technické stránce věci. Engine LithTech Jupiter je zde opravdu využit, co to jen jde, textury jsou ostré, voda nashaderovaná a celkově je grafika velice pěkně a vkusně nakreslená. Navíc použitá hudba nemá chybu, ať se to týče uměleckého podání, tak i dopasování do herního prostředí.
Vive la France! ;-)
Pro: Hratelnost, vtip, originální prvky, příběh, postavy, Katka
TOCA Race Driver 3
Pro: Funkční, pěkná a přehledná grafika. Skvělá hratelnost. Rozmanitost závodů, tratí i vozů.
Anno 1503: The New World
Pro: Pocit, že opravdu poctivě něco budujete, smysl pro detail jak v systému hry, tak i v grafickém ztvárnění. Skvělý pocit, když se daří.
Proti: Možný stereotyp po nějaké době hraní, žrout času i intelektu :D.
The Operative: No One Lives Forever
Pro: Nápad, vtip, zábava, dialogy, pestrý grafický styl, a samosebou Kačka Archerová.
Proti: Nebudeme přece hledat pihy na herním nebi :).
Pro: Fajnová exkurze do 20. století, hratelnostně i samotným obsahem hry. Ze hry číší ambice vývojářů. Embryonální stav podobně zaměřených her, které zažily plný rozmach po roce 2000.
Proti: Umělecky se nejedná o žádné veledílo, AI nevalné kvality a převalné mušky, krkolomné ovládání vozidel a letadel.