Myslím si, že touto hrou se Piranha Bytes vrátili ve skvělé formě. Přece jenom, nemůžu se pozbýt dojmu, že po značně vydařeném Risenu prvním pak Risen druhý připomínal spíše 3rd person akční adventuru v docela lineárním „vycestičkovaném“ světě a Risen třetí byl pak něco mezi. Ne že by tam ty piraňské RPG prvky nebyly, ale celé to působilo, že hráč nemá moc velkou volnost pohybu, kudy kde jít a co nového prozkoumat. Elex se právě vrací k tomu nejlepšímu objevnému způsobu hry, přesně tak, jak to Němci z Essenu předváděli do roku 2010. Musím se však přiznat, že od hry mě docela dlouho odrazoval, kromě nedostatku volného času, jetpack. Přišlo mi to takové divné, skoro až podvádění a bál jsem se, že se radost z nově nalezených cestiček, truhel, skal na které se dá vylézt, vytratí. Nemohl jsem se ovšem více mýlit. Jetpack je zde skvěle a citlivě naimplementován. A to také díky obrovskému, detailnímu a také dosti vertikálně nadesignovanému světu. Je radost ho prozkoumávat, sbírat různé věcičky, ty pak prodávat, tvořit lektvary elexu, pak je pít, sbírat meče, zbraně a hurá na ně. Nebo že by ne? Ne. Ještě jednou ne. Elex je totiž hrou dosti obtížnou a to hlavně ze začátku. To je potřeba k hraní spíše přistupovat jako k adventuře v tom nejlepším slova smyslu. O to více pak potěší, když už postava zesílí a dává na budku místní zmutované zvířeně, robotům a celému tomu fantasy/sci-fi sajrajtu. Překvapivě to funguje. Za zmínku, stojí také to, že kromě základních snad pěti charakteristik, jako je síla, odolnost a tak dále, nevidíte u ostatních prvků, jako je třeba zdraví, výdrž apod. žádné další číselné údaje. Takže se musí jednat spíše podle intuice. Zajímavý to pokus jest. Ale jednou to stačilo. U druhého Elexu bych prosil pěkně čísýlka. Však to máme u RPG tak rádi :-). Ale jelikož nečekám, že si toto bude Bjorn Pankratz a spol číst, tak uvidíme jak to dopadne.

Předchůdce série Battlefield se vším co k tomu patří. Pokud navíc vezmeme v potaz, že se jednalo o jednu z prvních her svého druhu, čili rozsáhlé úrovně s použitím dopravní techniky včetně letadel, tak si myslím, že si tito v té době ne až tak protřelí vývojáři respekt zaslouží. Narozdíl od nepřímého následovníka, Battlefieldu 1942, obsahuje Codename Eagle i docela zábavnou singleplayerovou kampaň, ve které budete jezdit autama, střílet sniperkou, odpalovat přehradu a tak dále. Což o to, že paňásové moc inteligence nepobrali, ovládání dopravních prostředků je krkolomné a celkově hra vypadá tak trochu lacině. Hlavní je, že to prostě drží dokupy a má to styl snad i díky tomu, že tu a tam se ve hře vyskytují civilisté a tak je záhodno věnovat pozornost tomu kde se střílí. Koneckonců zrovna nábojů ve hře také není na rozdávání a nalezené lékárničky často opravdu přijdou vhod.

Jak hru rozjet na dnešním počítači? Tak určitě doporučuji patch 1.33 + singleplayer fix pro tento patch. Existují i novější, ale ty jsou určené pro multiplayer a singleplayerovou kampaň učiní nefunkční. Pokud se vám v nastavení hry nezobrazuje grafický adaptér (mě to dělalo u grafiky od AMD (string názvu grafiky byl příliš dlouhý a hra ho ignorovala)) a tím pádem vám nefunguje změna rozlišení z 640x480px na jiné, tak použijte ideálně dgVoodoo 2 wrapper. Jelikož hra podporuje jen rozlišení v poměru stran 4:3 a 5:4, tak pokud vám třeba na FullHD monitoru nenabízí rozlišení 1440x1080, tak doporučuji si toto rozlišení vytvořit v ovladačích grafické karty, pokud to je možné. Chápu že kluci a holky vývojářští si mysleli, že 4:3 tu bude na věčné časy, trochu kaňkou ale je že celou hru fixli na 37 FPS. Na druhou stranu, i více než o 10 let později se najdou věhlasní vývojáři, kteří jdou ještě níže :-).

Toto DLC plně dostálo svému názvu. Jak já tu bábu Hadrovou nesnášel v původní hře :-). Ještě, že ji šlo ignorovat a souboji s ní se vyhnout. To jsem ale netušil že tady takových podařených madam bude celý jeden barák. No ale co už, co je v domě, není pro mě a naštěstí čarodějnice se odebraly k poklidnému spánku po chvatu zezadu, popřípadě po ošetření uspávací šipkou.

Toto jen dokazuje, že ani zde se tvůrci nebáli mírných inovací a znovu nepolevili v level designu. Už první mise návratu do vězení ze začátku původní hry měla své specifické kouzlo. Nebyla moc dlouhá, bez hluchých míst a znovu dala vzpomenout na Corva a atmosféru při útěku. Druhá mise, rozsáhlá, nedržící se jedné návrhové šablony, znovu svědčila o tom, že při návrhu úrovní někdo přemýšlel nad rámec typu: máme scénář, udělej to a to a to a tak to propoj chodbama. Celý příběh přídavku dává smysl a rád bych ze světa Dishonored viděl i nějakou knihu, film atp.

Za celý první díl této hry včetně přídavku nezměrně chválím překladatele do češtiny. Perfektní, citlivý překlad. Dokonce se odvážím vyslovit možná pro někoho kacířskou myšlenku. Líbí se mi více než anglický originál (i když teda Arkane jsou francouzi, tak je to trochu sporné, co je originální jazyk této hry :-)) v tom smyslu, že lépe vystihuje ducha Dunwallu, jeho historii, průmysl, zvyky a životní styl tamějších obyvatel.

Naprosto vymazlený přídavek k původní hře. Autoři jakoby reflektovali drobné stížnosti hráčů původní hry a přidali do hry třeba takový dabing hlavního hrdiny. Navíc jsem si opravdu chrochtal blahem, když jsem zjistil, že design úrovní je stejně dobrý, ne li lepší, než v původní hře. Některé lokace se sice z části opakují, ale osobně jsem to považoval spíše za klad než za zápor. Alespoň jsem nostalgicky zavzpomínal na průchod původní hrou. Navíc vše pojí příběh takříkajíce z druhé strany. Pokud se ještě u lokací hry na chvíli zdržím, tak zvláště ta první v továrně na zpracování velryb a v přilehlém okolí byla hotový majstrštryk. Hratelnost táhnutá hodně vertikálně zde byla pěkným osvěžením a atmosféra hodná povídek z Innsmouthu k nezaplacení. Celkově jde na hře ale vidět, že se to vše teprve rozjíždí a pořádné rozuzlení nastává až v čarodějnickém DLC, které následuje.

Rok 2012 - říjen:
Wow, to má ale hezké menu.
Začíná to napínavě.
Fúúúúj to rozlišení textur je hnusné.
Ou jé, ale ten grafický styl je krásný.
Krása, baví mě to.
No rád bych dohrál několik jiných her, těším se na to.
Odinstalace byla dokončena.
O sedm let později:
Tak jo, jdu na to.
Do pytle, za dvě hodiny vstávám do práce.
Uložím hru ještě manuálně.
Práce, oběd: ach nenenene. Odlož ten mobil, nedívej se na komentáře na DH a už vůbec ne do diskuze. Zas ti někdo něco vyspoileruje.
OK jdu raději na blesk.cz.
Co mi je po Lucce Vondráčkové?
Jdu na DH.
Né tam nesmím.
Jo, jsem doma:
Vlastně, mám ženu a děti. Jo to víš miláčku, zajdem na hřiště.
Už aby byl večer a všichni spali.
Jo, je to tady.
Wow. To město. Level design. To nemá chybu.
Příběh, tak asi vím co plus mínus přijde. Ale stejně, co bude dál?
Ajaj, mise "Předvečer korunovace", větřím kulišárnu.
Taky že jo, super, hra nekončí, hra pokračuje.
Ano. To je atmosféra, to chci.
Ještě, že je už druhý díl. To bych si tu hru asi až moc šetřil.
Jej ta hudba je napínavá, ambient, ale fakt dobrý. Eargasm.
Jdu spát.
Práce, oběd: to je smutné, skladatel soundtracku už zemřel.
Zpět u hry: Jo, to dokončím bez zabití.
Konec.
Pěkné titulky.
O deset minut později: no, ale kdo to lokalizoval pro Francii mě nezajímá.
Escape.
Hlavní menu.
Celá hra je ryzí gamegasm.

Tak jsem rozehrál pátý díl této série a na čtvrtý jsem si v minulosti jaksi nenašel čas. Nicméně po několika misích pátého dílu jsem si říkal. Kuš, ta hra je peckózní, měl bych hraní přerušit a dát čtvrtému dílu šanci, abych si to odehrál hezky popořadě. No ouha chyba lávky. Zatím to tedy nevypadá nikterak vábně. Navíc je to s podivem, když San Andreas mě bavilo fakt hodně. No nevadí, ještě prubnu Lost a Baladu. Ty datáče by měly mít podle vašich zkušeností tady větší grády. Ale teď zpět ke čtvrtému dílu.

Čekal jsem to tedy mnohem lepší a ze začátku to tak vypadalo. Perfektní filmové titulky v úvodu. První mise super, satira na americký sen a tak. Ale potom? Mise bez jakéhokoli nápadu (pořád dookola až na jednu motivaci bokem: waj ar ju duing dis? Koz aj níd many). Stačilo se vždy vybavit dostatkem munice a koupit si vestu a hurá na věc. Každá mise pak byla vesměs to samé bez jakékoli větší invence. Navíc mise byly vesměs dost krátké, protože asi byl navrhovatel checkpointů zrovna na dovolené, vzhledem k délce vývoje na mateřské, takže se do toho člověk ani moc nevžil a nezdaru v misi se člověk ani tak nebál proto, že by ji musel opakovat, jako spíše toho, že by musel zase na místo té mise zdlouhavě dojet nebo hulákat na taxi. Technickou stránku je tady asi zbytečné rozebírat. Je toho plný internet, ale ve zkratce. Důležitý je lock na 60FPS, jináč některé dialogy a animace končí rychleji než by měly a také poslední mise, když si běží na vyšších FPS, tak nejde dokončit, pokud hrajete z určitých důvodů s patchem 1.0.7.0. Tento bug v poslední misi je opraven v patchi 1.0.8.0, ale ostatní nešvary zůstávají. Blikající textury v dáli (z buffer fighting), tak s tím je nutno se také naučit žít. Co dál, pohyb hlavní postavy. No žádná sláva, jako lepší než v ikonické ergonomické katastrofě Tomb Raiderovi: AoD z roku 2003, ale dostat se v běhu někde přesně na schodiště nebo na nějaké zúžené místo není vždy sranda.

Co bylo ale perfektní a proč tedy hře dávám sice ne úplně nejvíce ale taky ne nejméně? Tak například město, byť je šedivé jak Ostrava, tak je hodně rozmanité. Grafici a modeláři byli fakt šikovní a vytáhli z možností, které měli, fakt maximum. Čímž myslím zadání vytvořit šedé město bez venkova. Textury jsou rozmanité, negenerické a často i docela vtipné. Stejně tak modely budov mají svůj osobitý styl. Kvalita odlesků patří i po více než deseti letech od vydání hry k tomu nejlepšímu, čeho je renderování bez (pseudo)raytracingu schopné. Nakonec tedy bylo fajn objevovat co všechno ve městě je a jak to tam vypadá. Pocit byl ten, že se Niko nepohybuje jen v kulisách typu, "aby tam něco bylo", ale že se celý děj odehrává na reálném místě se svou historií. Dále byly fajn některé, ale fakt jen některé mise. Nejvíce asi poslední dvě. To najednou Housera políbila ke konci psaní scénáře múza, že po sérii misí na jedno brdo napsal scénář na dvě poslední nápadité mise? No asi jo.

Co říci závěrem? Doporučit či ne? Pokud jste herní nadšenec a libujete si v single player hraní a co se týče herní historie, takříkajíce "chcete být u toho", tak hru mohu doporučit. Přeci jenom je to určitý mezník akcí v otevřeném světě, byť trochu přeceňovaný. Pokud to ovšem nevidíte tak horce a zároveň je pro vás čas hodnotnou devizou, tak tady bych již značně váhal :-).

Retrospektivní pohled do mládí našeho oblíbeného reka. Překvápko je, že BJ je ve skutečnosti vyučený instalatér, který by se rád povrtal v sifonech hospodyň. Při pohledu do historických análů nejčastěji pravděpodobně tedy: Mary, Lindy, Patricie, Barbary, Carol, Susan, Nancy, Sandry, Marie, popřípadě Sharon. Ale když už ho poslali do Evropy, tak si říká, že by mohl zvládnout alespoň sifony u Christy, Elke, Eriky, Gisely, Helgy, Ingrid, Karin, Moniky, Renaty a Ursuly. S vidinou naplněných snů a vlhkých triček nebo naplněných triček a vlhkých snů? Kdo ví... se BJ vydává na svou první opravu. Problém je v tom, že všechny tyto Hildegardy a Grünhildy jsou se svými sifony tak nespokojené, že se proti všem instalatérům spiknou. Nicméně tady se není čemu divit, protože zatím ještě nikdo nezjistil, co žena chce. Teda američtí vědci na to přišli, co taková žena chce, ale ona si to zrovna rozmyslela. Tak chceš trucovat nebo mít opravený sifon? Toť otázka, na kterou by se BJ rád zeptal, dostal li by možnost. Místo toho bude muset dvě trubky využít k záchraně vlastního života. Nedá se nic dělat, nevděk a hákáče vládnou světem.

Hra je prezentována cíleně s o něco větším retro ztvárněním, než původní díl The New Order, což považuji za skvělý krok vzhledem k tomu, že se děj posouvá o 15 let nazpět. Ale není se třeba obávat. Hratelnostně tento doplněk původní hry nikde nekolísá a byť se odehrává na hradě a v podhradí, úrovně jsou pestré a detailně propracované. A nejen úrovně. Zvláště meziherní filmečky. Taková scéna s upilováním brokovnice dává jasně najevo, že když je motivace, tak vše jde tak nějak rychleji. Kluci a holky z Machinegames ji asi měli nebo to musí být alespoň podaření baviči vzhledem k tomu, že k celé hře dokázali napsat sice svým způsobem bezhlavý ale tak trochu vtipný scénář s nadhledem sobě vlastním.

Engine je už konečně, pokud ne zcela opravený, tak alespoň opravenější a vyladěnější. Někdy nudná základna z původní hry se tady nekoná, což mi přišlo super, ostatně celé to je jedna velká mise, byť rozdělena do dvou příběhů s několika kapitolami. Hra tedy splňuje všechny předpoklady, aby se BJ Helze mrknul bez jakýchkoli technických potíží na sifon, udělal ji konečně šťastnou a pak si odskočil na Oktoberfest. Ale tak když ona neví co chce že...

Skvělý simulátor randění a splachování menstruačních vložek. Toho prvního si užijete do syta a k tomu druhému se naštěstí ani nedostanete, když hrajete za chlapa a Anču, v budoucnu teoreticky Blažkovou, si ani nestihnete vzít. Aby chrabrý rek BJ sbalil kočenu Anču, toho času Oliwovou se sexy hlasem, tak si v přestávce mezi dvěma rande odskočí vyvraždit celou eskadru nácků. Je to prostě tvrďák v každém momentě. Akce a ani rande tu rozhodně neměkne. Vlasy pěkně stočené do drdolu napovídají, že Anča má ohledy a chápe, že správného chlapa při tvrdé akci dost ruší, když ho vlasy lechtají do ksichtu. A dá se tedy předpokládat, že bobra v podpaží si taktéž nepěstuje, byť jsou šedesátá léta. Anča je polyna jak poleno, kterou by chtěl snad každý chlap s koulema. Napůl aristokratka a napůl chuligánka, která vás fakt nebude obtěžovat, že ji chybí v botníku lodičky mírně lososové barvy s jemně nazelenalým odstínem. Testosteronu je vsak potřeba a kobieta z Ojczyzny potřebuje vědět, že její nastávající dokáže ochránit budoucí rodinu. Pojďme se tedy podívat na to nepodstatné, na tu akci mimo Akci. Protože jak už všichni víme, Akce dopadla na 100 %, neboť se na léta páně 2019 dočkáme super pokračování dvou dcerušek s kvalitním polskoBJ genofondem.

Engine šlape jako hodinky. A jelikož i zkažené hodiny ukazují dobře čas, tedy 2 krát denně, tak se musí uznat, že to šlapání je někdy dost problematické. Ale o tom se už napsalo spousta řečí a tak platí ber nebo nech být. Celkově však grafická stylizace je jedna z nejlepších, jakou jsem napříč všemi FPS, které jsem odehrál, viděl. Tím nemyslím ostrost jednotlivých textur. Ta je někdy docela žalostná. Na druhou stranu však, hratelnost je tak ultimátně extrémně nedostižně überfantastická, že člověk rád pár takových poklesků této hře odpustí. Málokterá hra mě totiž zaujala od začátku do konce takovýmto způsobem. Prostředí se skvěle a variabilně střídají. K tomu nechci více psát, kdo hrál, ten ví, kdo ne, tak nechci kazit možný budoucí zážitek. Žádná výrazná autoozdravovna se nekoná. Detaily k prošmejdění nemají chybu. Dá se hrát chytře stealth způsobem. Střet nadsázky a polouvěřitelného sci-fi prostřednictvím videí, tu zábavnych, tu vážných, ale vždy zajímavých zápisků a tak dále. Bezvadné souboje s bossy, nad kterými někdo přemýšlel. Skvěle dopasovaná hudba u které někdo pochopil, že právě ta je jednou z klíčových elementů výborného zážitku. Tyto a mnohé další prvky dotvářejí konečně něco, co tu tak chybí. AAAčková FPS staré školy s citlivě doroubovanými prvky moderní doby. Machinegames se zde vytáhli a jistý odkaz Riddicka je zde více než patrný. A to je jen dobře. Takže vzhůru do Akce, teda akce. A otázka na příště vyvstává: Stane se z Anči stará Blažková?

Stádo brojlerů pravděpodobně čeká na vás v tomto komentáři, a tak doporučuji jej vůbec nečíst. Předně chci dodat, že další řádky se týkají jen módu hry pro jednoho hráče, neboť jinak bych se s ostatníma nestřílel, proč bych to dělal, když bych mohl hrát raději pivní multiplayer v hospodě s plnohodnotným hlasovým ch(l)a(s)tem. Kampaň mi přišla docela nápaditá. Líbil se mi důraz na variabilitu hry. Čistokrevně střílecí pasáže tady střídají stealth prvky. Stealth prvky tady zase střídají závody tanků a letecké dny, jenom těch nehod je tak nějak více. Majestátní vzducholoďstvo má v jedné misi také něco do sebe a celkově bych řekl, že vlastně každá mise v kampani je dost odlišná od předchozí a nějaký zívák moc nehrozí. Obtížnost je dětská, aby náhodou současná generace nezačala plakat. Stačí si trochu promyslet další postup, otevřít všudypřítomné bedny se zbraněmi a dalším užitečným materiálem, kde se zrovna jak na potvoru ukrývají zrovna ti pomocníci, které k dané misi pasují jak dvě půlky na jedno z větších nádobí v kuchyni. Pak třeba mise může probíhat jako takový německý lov slepic, tak populární na počítačích z přelomu tisíciletí. Ale celkově je to zábavné, tak proč ne. Navíc se mi líbilo i to, že hráč zde nemá jen takový ten tunýlek, v kterém se může pohybovat, ale může se pustit i na výlet a stojí to často za to. Přeci jenom kluci a holky, ale spíše podle titulků kluci ze Švédska, podle častých přehláskovaných o, si dali hodně záležet na použité technologii a grafické implementaci. Co víc, zničitelné prostředí také potěšilo. Pokud zase přeskočíme do jiného soudku, tak mě nadchlo opravování takového tanku. To si tak vezmu nějaký klíč, zmáčknu nějaké to tlačítko a tank je za chvíli opraven. Jedna radost. A to si vemte, že vám takový tank už třeba hoří. Prostě ve francouzském klíči byl za první války už integrován brutálně schopný minimax. Škoda že tyto průlomové technologie byly pravděpodobně s koncem války zapomenuty. Po misích tankových jsem si dal tedy mise letadýlkové a tam to byla ještě větší pohoda. To si tak vemte, že jste pod nepřátelskou palbou ostatních, kteří si nejspíše neuvědomují že tu jsou lidi, a tak střílejí co to dá. No vaše letadýlko už hoří, ale tak je přeci čas na piknik v oblacích, tak vytáhněte flašku vínka, nějaké to maso a hlavně držte klávesu X. A je vše v klidu. Tak to má být. Letadýlko je v perfektní kondici a nějací červení red baroni si můžou dělat co chtějí. No zpátky na zem. V Dolomitech by mohlo být také hezky. Tak proč všude střílí? Nicméně hned si kontroluju, jestli jsem si nezapl nějaké to god mode nebo co, protože po alpských loukách se proháním pod nepřátelskou palbou tak nějak bez škrábnutí. Pak si všimnu ovšem, že byť mačkám klávesu W do úplného promáčknutí, tak nějak se proháním pořád těžkopádně, navíc se mi zmenšil monitor. Tak to už ne hoši švédští. Já si pořídil velkou obrazovku. No jo, pak si všimnu, že mě asi navlíkli do rytířského brnění dle toho průzoru. To jako hraju Kingdom Come nebo co? Ten Vávra se vecpe všude. No nevadí. Dostanu se ke kostelíku na alpské planině a nějaký jouda co nosí plynovou láhev na zádech místo batohu se štanglí lovečáku pro alpské medvídky, se tam odpálí. No toto. Budova se zhroutila. To jako nikoho nemrzí, že se na té stavbě někdo nadřel? No nic. Tož pokračuji dále. Wooow australský masochista. Pochopíte to? Prostě z krásné Austrálie si odskočíte někde do Evropy pod palbu kulometů. Ale tak jo, prostě THUG life za první války. Konec brojlerů. Blíží se zabíjačka. Celkově to je tedy dobré kuřecí. Nechte si chutnat.

Tahle hra mi nejvíce připomíná čínskou polévku. Prostě nudle s glutamátem. Oproti vývaru od manželky/maminky/babičky neobstojí, ale někdy má člověk chuť i na tuto ořezanou verzi z Tesca za 3,90,-. Atmosféra Deus Ex zde zůstává a příběh na úrovni herní povídky, byť je jednoduchý, tak není nesmyslný. Prostě sehnat léky. A tak jsem se plahočil až někde do Panamy, abych zjistil, že vlastně ani nevím jak to dopadlo. Prý pokračování příště. To jsem teda zvědavý, kdy to příště nastane. No nic. Hratelnost zůstává ve stylu Deus Ex, ovšem v dosti zjednodušené grafice. Hlavně to rozlišení textur je fakt někdy hrozné. Třeba taková textura povrchu stolu na terase u mořského pobřeží v Panamě má snad rozlišení 2x2 pixely :-). A ačkoli je hra dělaná hlavně na tablety, některé vyloženě nelogické prvky v úrovních si tvůrci mohli odpustit. Třeba přejdete z lokace do lokace, tzn. loading, a za váma jsou nějaké zátarasy. No tak bych za těmi zátarasy čekal nějakou cestu, chodbu, nebo dveře. Zkrátka nějaký ten průchod, odkud jsem zde přišel. A ono za mnou zeď. No nevěděl jsem že ty augmentace jsou až tak dobré :-). Další vyloženě srandovní věci byl dabing. Hlavně scéna v letadle. No ale to doporučuji slyšet na vlastní uši :-). No ale toliko asi hany. Teď už jen v dobrém. Ono totiž na druhou stranu za tu cenu to není špatná zábava na jedno odpoledne, zvláště pokud vás baví hrát stealth způsobem jako mě. Hra šla dohrát bez jediného zabití. Zůstaly i hackovavací intermezza, které jsou stejné jako v chutném vývaru Human Revolution. Zvuky a celkový styl lehce zlatavých barev a nasvícení přispívají k pocitu ze hry, že přeci jen to ten Deus Ex zkrátka je. Tož, toliko k této konverzi z upatlaných tabletů. A třeba to be continued. No jo, není to poprvé co "Chosé? Chosé! Chosé nepřijel."

Takovou hru z druhé světové války jsme tu ještě neměli.
Takové neprozření ratingových komisí jsme tu ještě neměli.
Takhle naštvané ptáky jsme tu ještě neměli.
Takové svině s apetitem na vejce jsme tu ještě neměli.

Zajímavý simulátor kamikadze útoků. Vesměs naprosto zvrhlá hra, kdy jsou japonci navlečení do ptačích oblečků, no a spojenecká vojska nosí obleky sviní nezvykle zelené barvy. Aby hra však nepobuřovala ratingové komise, zvolili vývojáři a grafici umný trik, a to sice ten, že voda je nahrazena vzduchem. Ale všímavý hráč dnešních popkulturně strhujících her tento vývojářský fígl hbitě prokoukne a kochá se ubíjením spojeneckých vojsk v křižnících, zase tak trochu maskovanými za různé stavby a pevnůstky. Pestrá paleta barev použitá na různé prvky hry a rozmařile veselá hudba pak jen podtrhuje závažnou a těžkou atmosféru sebevražedných útoků japonců v posledním roce největší války v dějinách lidstva.

Takhle úžasně propracovanou hru jsem, co jsem živ, a to jsem živ už dlouhá léta páně, ještě neviděl. Něco tak úžasného, neskutečně emotivního, upozorňujícího na dnešní problémy moderní civilizace, jen tak člověk nenajde. Už hlavní menu dává znát to, že se bude jednat o neskutečně famózní kus, na který se zvláště muži i nejedna žena budou těšit a nebudou jej moci dostat jen tak z hlavy, podobně jako nějakou étericky nedostupnou sličnou slečnu a femme fatale v jednom. Lesknoucí se položka "New Game" svádí a láká jako žádná jiná. To vše je stvrzeno naprosto úchvatnou obrazovkou během nahrávání nové hry, kdy nejednomu bude úzko a blaženě zároveň a nejednou sličnou slečnu bude šimrat v podbřišku. Po několika vteřinovém vzrušení nastává chvíle, kdy mnozi ze samotného pocitu dotknutí se Nebes vykřiknou: "Nyní mohu v poklidu skonat!" To by ovšem byla chyba. Už pohled na nádherně vytvořené okolí umělci, kteří pozvedají lidskou společnost a kulturu ke vznešenosti nekonečné blahosklonnosti rovnající se podstatě absolutna nenechá jedno oko suché. V tu dobu však nastupuje na scénu mocný nepřítel, který si hodlá pohrávat s křehkou rovnováhou momentálního stavu světa. Po velice vášnivém střetu s rozprostírajícím se zlem je daný prvek nedobra citlivě potlačen, ale snad, jakoby zde hra třímala glosu přemíry onoho záporného činitele, nastupuje nedobrý prvek znovu a znovu, a pak ještě několikrát. Postavu hráče nenechávají geniální autoři celého hutného, přesto však velice komfortně stravitelného příběhu na pochybách, že se zlem je potřeba bojovat stůj co stůj, pomocí věhlasu, který hráč v průběhu tohoto srdceryvného eposu získává, a který se šíří do všech koutů země. Úžasný konec příběhu však neprozradím, protože člověk, který si tento, nebojím se říci, a jsem o tom přesvědčen, velmistrovský zážitek nechá ujít, není hoden zřít a vychutnat si něco tak nesporně ušlechtilého, převyšující půvab a skvost jakékoli sličné slečny.

Úžasné polské překvapení.

Serious Sam mezi závodními hrami útočí na reflexy každého, kdo toto dílko okusí. Zběsilost a šílenost zde hraje prim. Což o to, že hra je absolutně přenádherná - zvláště prostředí zasněženého podhůří And a Yosemitský národní park nedá spočinout oku pozorného diváka, tedy, nedal by, kdyby si toho všeho pozlátka kolem vůbec hráč stačil všimnout. Ačkoli tratí není hodně (cca 14), jsou však rozmanitě rozvětveny a vždy je co objevovat. Herní módy se skládají z klasických závodů, stuntů, time trialů a možná i něčeho jiného. Z technologického hlediska je hra naprosto úžasně optimalizována (Na C2Q@3.6GHz, GTX275 neklesne pod 80fps na nejvyšší detaily bez AA v rozlišení 1680*1050). I nahrávací časy jsou velmi rychlé. Hratelnost, alespoň tedy pro mne, se drží hodně vysoko. Odejít od spuštěné hry si žádá velkou dávku sebezapření v tomto případě :).

Tato hra se spolu se Split/Second: Velocity uchází o jednoznačnou volbu roku 2010 pro všechny milovníky bezduchých závodních her

Hra samotná začíná docela epicky, což je u fantasy titulu docela pochopitelné. Pokud však čekáte nějakou ohromující vřavu uprostřed ještě ohromnější bitvy, tak jste vedle jak ta jedle. Hra začíná totiž v reálném světě a to konkrétně v Londýně za druhé světové války. Výraz „v Londýně“ vlastně není až tak zcela přesný. Přesně řečeno, začínáme nad Londýnem, kde jakéhosi vojáka německého Wehrmachtu napadne odjistit a spustit bombu z bombardéru na běžný městský baráček. Onen němčour však nemůže tušit, že shodil bombu právě na domov čtyř hlavních protagonistů téhle hry. Po dopadu nálože se rovnou dostáváte do hry a snažíte se mermomocí utéct z polorozbořeného domu, který je čím dál, tím více pohlcován ohněm. Po úspěšném splnění záchranné mise se vydávají čtyři děti do bezpečí venkova. Poměrně velký historický dům poskytne dětem útočiště a jejich dobrodružství může začít díky nalezení průchodu skrz skříň do magického světa, který není na světě reálném závislý jak na čase, tak i na prostoru. Prozradit více z příběhu samotného by bylo velice snadné, ale zcela jistě bych vám pak zkazil požitek jak ze hry, tak určitě i z filmu, poněvadž hra víceméně do detailu kopíruje děj filmu. K tomu patří i to, že po každé splněné pasáži shlédnete část z filmu a díky tomu, že u nás vychází hra s kvalitním filmovým českým dabingem, si přijdou na své i anglofonně hendikepovaní hráči. Navíc mohu maximálně tak s oběma přivřenýma očima říci jen to, že během své strastiplné a zároveň dobrodružné cesty za zkázou Bílé čarodějnice narazíte na řadu podivných stvoření, mluvících zvířat a nakonec osvobodíte ledovou Narnii od věčného příkoří zimy s pomocí čtyř dětí, přičemž důvtip autorů neusnul na vavřínech a každá s ovládaných postav umí, podobně jako v netradiční strategické sérii Commandos, dělat určité specifické činnosti.

A tímto jsme nakousli jeden z nejdůležitějších prvků hry, samotnou hratelnost. V průběhu putování zamrzlým královstvím ovládáte čtveřici sourozenců. Jejich ctěná jména jsou Petr, Zuzana, Edmund a Lucie, přičemž každá postava má své přednosti, ale i omezení. Petr, jelikož je ze všech nejstarší, tak je také největší silák a rváč a dokáže bojovat s mečem a používat i štít. Zároveň je i nucen přenášet nejmenší Lucinku skrz velké sněhové závěje nebo přes hluboký sníh. Lucka toho vzhledem ke svému věku (nechci říct pohlaví :) )moc nenabojuje, zato však dokáže hbitě uzdravovat ostatní členy družiny stejně, jako se dostane i do docela malých otvorů ve skálách. Edmund, to je taková slabší verze staršího Petra a Zuzana zase hbitě střílí lukem a v nouzi s velkou přesností hází sněhové kuličky do těl překvapených nepřátel nebo chytne Edmunda a roztočí ho kolem sebe, což je velká dávka i na dost tuhé protivníky. Kombinací těchto možností hra jen přidává na variabilitě v jinak celkově přímočaré cestě za poražením zlé čarodějnice. I interakce s okolím se zde vyskytuje ve větší, nežli v malé míře, a ačkoliv hra nevyužívá propracovanějšího fyzikálního enginu, samotná propracovaná naskriptovanost mnoha míst ve hře vám to ani nedá znát. Navíc, co chvíli vaše parta narazí na nějakou důmyslně vymyšlenou minihru, jako je třeba přechod ledové tůně přes tenký led. Cestou také zbíráte na zemi se povalující mince. A po zkompletování určitého počtu si můžete koupit nová bojová komba i jiná vylepšení. Podobným způsobem osvobozujete Bílou čarodějnicí zmražená zvířata, což se vám bude nakonec při finálním zúčtování s touto záporňáčkou velice hodit. Veliké plus na této hře je vychytávka, která se vzhledem k přítomnosti všech čtyř postav přímo nabízela a tou je kooperativní multiplayer. Nejedná se sice o multiplayer přes internet, ale zato mohou hrát dva lidé najednou na jedné obrazovce jednoho počítače a to dokonce na jedné jediné klávesnici. Disney si totiž najal na herní ztvárnění filmové adaptace vývojářské studio stojící za zábavnou hrou Lego Star Wars, která běžela na velice podobném principu. Studio tak využilo svůj předchozí engine i na toto herní dílko.

Ani samotní programátoři však neusnuli na vavřínech a vylepšili o něco málo grafickou stránku hry oproti předchozímu počinu firmy, Hvězdným válkám v Lego provedení. Přestože se jedná o port z konzole, na první pohled si všimnete velice ostrých textur jak postav, tak i okolí. I nové grafické karty však nebudou zahálet a pojedou na plný výkon díky masivnímu nasazení environmental bumpmappingu, bloomu a shader modelu 3.0. Na starších strojích se po vypnutí některých těchto vychytávek hra hýbe velice dobře a přitom nevypadá vyloženě špatně. Letopisy Narnie spustíte nejméně na kartě GeForce 3 nebo na ATI Radeonu 8500 (hra musí podporovat alespoň Pixel Shadery ve verzi 1.1). Další kladnou stránkou hry je perfektní, silně melodická orchestrální hudba dokreslující už tak okouzlující pohádkovou atmosféru podpořenou silným příběhem, který byl již nakousnut výše a povedl se skvěle převést i do hry. Za tento klad svým dílem může i samotný C. S. Lewis. Ačkoli byli J. R. R. Tolkien a Lewis velicí přátelé, Tolkien Lewisovi nikdy nedokázat přijít na chuť, pokud došlo na dopsání knihy. Zatímco Tolkien nad knihou uvažoval a doplňoval různé detaily, Lewis psal více přímo a polopaticky, knihu si po sobě ani nepřečetl a hurá s ní do tiskárny. Tohoto přístupu však hra dokáže využít mnohem lépe, než nutná degradace děl Tolkienových, a to jak ve filmu, tak z části i ve hrách s tématikou Středozemě.

Hra se ovládá docela snadno, jenomže na systém ovládání si musí hráč opravdu zvyknout, což jde ruku v ruce s často poněkud kostrbatou kamerou. Je to však asi jediné možné řešení, jak udržet u monitoru dva hráče najednou. K ovládání samotné hry poslouží celkově devět kláves, čtyři klasicky pro pohyb, další tři pro komba a kouzla, další jako akční klávesa a nakonec ještě zde máme klávesu pro přepínání mezi charaktery. Pokud však to po večerech nandáváte zombíkům v takovém Silent Hillu na PC, nebudete mít s ovládáním sebemenší problém.

Jak tedy Letopisy Narnie ve svém herním provedení dopadly? Nebudeme chodit kolem horké kaše a zcela pohodově mohu prohlásit, že nadmíru dobře. Nejedná se o tupou komerční frašku těžící pouze z filmové předlohy, ale naopak díky mnoha neotřelým nápadům v celkově lineární pohádkové akční adventuře stoupá hratelnost podpořená perfektním audiovizuálním zpracováním dosti vysoko. Zčásti ji tlačí dolů jen trošičku kostrbaté ovládání a kamera a také to, že se po čase chtě nechtě objeví syndrom stereotypu i přes vysokou variabilitu hry. Otázka stereotypu je však jen subjektivní vjem a u jiného hráče tento pocit ani nemusí nastat. Celkově tedy hru i přes přítomnost několika nepříjemných chyb hodnotím jako silný nadprůměr a může se naštěstí pro nás, hráče, zařadit do třídy podařených her podle filmů, kterých moc není.

Svého času mě to bavilo kvůli možnosti vypustit lvy :)... samozřejmě do trpělivě vypracované zoo s obrovskou návštěvností :).

Super hra se skvělými zbraněmi a Havok fyzikálním enginem. Bohužel mě po nějaké době začala dost nudit, takže jsem ji ještě nedohrál, ale snad tak učiním. Navíc ty dialogy, hlavně ve videjích, také nemají chybu. Poměrně dobrý nástupce Giants: Citizen Cabuto.

Tohle byla a je hodně dobrá hra. Je zajímavé, že bez hudby se vleze na disketu :). Takové zkrátka atypické, originální oživení uprostřed ostatních "normálních" her.

Perfektní záležitost kloubící v sobě prvky klasické FPS, adventury a exkurze do podvodního světa megalomanských kovbojů poukazující na marnou okázalost lidské slávy, která je vskutku jen pouhou iluzí toho, čím život měl být...

Jednoznačně jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Paradoxně celkem strohá grafika přispívá k výborné, ponuré a strašidelné atmosféře hodné povídek H. P. Lovecrafta. Zamrzí snad jen bug v poslední misi, kde vždy zemřete a musíte použít cheat, aby šla hra dohrát. Nicméně i přes tento průser hru považuji za opravdu skvělou.

Jde vidět, že hru skutečně tvořili profíci, z hlediska funkcionality není hře moc co vytknout, navíc i přestřelky jsou výborné, pohyby vojáků a efekty jsou opravdu skvělé. No ale ten zbytek... škoda mluvit. Prostředí jedno jako druhé, zde je toto dotaženo až do extrému. Škoda, mohla to být tak dobrá hra...

Tak specificky vtipné dialogy se jen tak někde nevidí :).

Skvělá atmosféra od menu až do závěrečných titulků. Krásných několik hodin v opojení noirové atmosféry a opatrné klavírní melodie.

Druhé, a pro mě jednoznačně nejzábavnější pokračování všech her napříč žánry i platformami. NOLF 2 je zkrátka hra, která se až neskutečně báječně hraje. Nápaditost, svižnost a dynamika hry je zde elementem, který pozvedá tuto hru směrem k hernímu nebi. Navíc Cate Archer, ano, ona pohledná hrdinka celého příběhu, je zde opravdovou Hrdinkou jednající s rozmyslem a s citem, snad jakoby jen glosovala dnešní přemíru drsných, avšak zcela bezobsažných póz v nejrůznějších kulturách a subkulturách. Cate se naštěstí nenechala přizpůsobit publiku zbožňujícímu drsné a eroticky vyzývavé symboly jako její kolegyně v herní branži Lara Croft. Jde si svou cestou a pro hráče je tato osoba přinejmenším přirozenou a důstojnou ženou nepostrádající cit, šarm a eleganci sobě vlastní. Další velký klad hry vidím v sázce na šedesátá léta, kdy se celý děj odehrává. Svět tehdy žil již bezmála 20 let v klidu, předsudky ustoupily, hmotný blahobyt a možnost cestovat (třebaže jen v tzv. Západním bloku) začaly působit mísení všech možných kultur ve větší míře, než kdy jindy. Toho hra využívá, a tak si s Cate Archer užijete rozmanitých misí v různých částech světa a možná ještě více rozmanitých nepřátel, kdy záporňáci jsou zde opravdu záporňáci hýřící originálním vtipem a kouzelným humorem, tu inteligentnějším, tady zase méně inteligentním, stále však skvělým, neodolatelným a hlavně ne křečovitým.

Vyspělost tvůrců se nedá opomenout i v technické stránce věci. Engine LithTech Jupiter je zde opravdu využit, co to jen jde, textury jsou ostré, voda nashaderovaná a celkově je grafika velice pěkně a vkusně nakreslená. Navíc použitá hudba nemá chybu, ať se to týče uměleckého podání, tak i dopasování do herního prostředí.

Vive la France! ;-)

Má nejoblíbenější závodní hra. Nebaví mě totiž jezdit pořád po okruzích v nějakých formulích či cestovních autech, stejně tak jako pořád jezdit třeba rallye je pro mě taky dost nuda. Takže hra mi svou kombinací a množstvím disciplín vyhovuje.

Něměcký detail na všechno je v této hře až dechberoucí. Roztomilí panáčkové chodí, žijí, jsou veselí, nadávají a civilizace se rozvíjí.

Paradoxně jsem tento díl hrál až po prvním díle. Každopádně si troufám říci, že kvalit dílu druhého hra nedosahuje, ale srovnávejte dvě téměř dokonalé hry, herní nebe. Humor ve hře, hudba, dialogy, aha ono to je vlastně i střílečka, no tak dobře, skvělé a nápadité zbraně, rozmanitá prostředí, docela pěkná Káťa Archerová (ve druhém díle naprosto nádherná), co víc dodat :).