"Hrajte jako RomcaT" komentář psán zpětně

Hra je takovou prazvláštní kombinací utrpení jak herní postavy, tak i samotného hráče. Vaše postava trpí tím, že hledá svého syna a neustále pomalu propadá šílenství. Já jako hráč jsem trpěl velmi těžkou obtížností, která mě od hraní odrazovala, ale zároveň mě i tak nějak přitahovala.

O obtížnosti hry svědčí, krásné statistiky, kdy jsem za 5 hodin herní doby, zemřel téměř 500x. To je docela vysoké číslo, ale především se jednalo o překlepy, kdy musíte přepínat mezi světy nebo nepochopením hádanky, či nějaké chyby v postupu. Nejčastěji jsem nejspíše umřel utopením, dále pak nabodnutím a uhořením.

Líbilo se mi celkem přepínání mezi světy, kdy jste se z pochmurné bažiny, kde se celá hra odehrává přepnutím dostali do světa kytiček, ohně či mrazu. To ovlivňovalo především logické hádanky, které byly na přepínání světů stavěné a občas vyžadovali rychlost či určitou přesnost. Především hlavně trpělivost po pár lokacích.

Ve hře se nachází i bossové, od kterých jste získávali právě možnost využívat nový svět. Bossfighty byly také založeny trochu na logice, ale i na přesnosti. Naštěstí nebyly ukládací menhiry, daleko od sebe, a tak vám překonání jedné zapeklité hádanky, přineslo alespoň pocit bezpečí, že už ji nemusíte opakovat, předtím než narazíte na novou.

Herní výzva 2020 - bod číslo 5. Moje jméno je... Shrek.

Jo tehdy, když jsem hrál Shrek 2, to bylo super. Bylo v tom plno dobrých nápadů a člověk se po celou dobu vcelku bavil a v klidu spíše relaxoval, protože obtížnost nebyla vysoko. Třetí díl se nesl v podobném duchu, kdy obtížnost zde také není příliš vysoko, ale celkově je to takové plytké a nezábavné. Ke všemu je tam nacpaných 20 úrovní, které sice nejsou příliš dlouhé, ale je toho zbytečně příliš.

Jelikož se děj drží toho filmového, tak zde nehledejte zábavu, pokud se vám nelíbil film, protože to hraje na stejnou notu nepovedených vtipů a narážek. Jedním malým pozitivem je, že jsou zde i nějaké úrovně navíc v oblasti, kde se ve filmu neodehrávali. Konkrétně se jedná o výpravu, kdy Artie musí splnit jednu zkoušku, aby se z něj stal muž, a tak se vydává společně se Shrekem a Oslíkem do zamrzlých vrcholků hor (nepamatuji si název), kde mají vyhledat nějakou nadpřirozenou paní.

Ve hře se charaktery střídají, a tak si postupně zahrajete za Shreka, Fionu, Kocoura, Oslíka, Artieho a Šípkovou Růženku. Každá z postav se chová jinak a má jiné útoky. Bitev si ve hře užijete celkem dost, protože skákacích pasáží zde tolik není, a téměř na každém kroku narazíte na nějakého toho piráta, loupežníka nebo jinou chátru, která vám jde po krku.

Celou dobu se mi hra z nějakého důvodu částečně lagovala, tím stylem, že mi neustále postava především při skoku spíše ucukla a já se objevil o kus dál, než bylo na plánu.

Herní výzva 2020 - bod č. 2 Heuréka!

Tuhle hru jsem nainstaloval někdy v půlce prosince, ale ani jsem ji nevyzkoušel. Nedávno jsem se rozhodl, že nemám pořádně co hrát, tak to vyzkouším. A najednou mě to chytlo a je dohráno. Vůbec jsem netušil, že hra je založena na sestavování různých puzzlů, ale že se jedná o nějakou klasickou 2D adventuru.

Hra přináší zajímavý grafický styl, kdy postavy vypadají zvláštně a můžou za to především jejich nosy a bílá barva. Příběh je vcelku zajímavý s trochou toho tajemna a nadpřirozena. Lidi ve městě se chovají divně a nikdo vám příliš nepomůže ve vašem pátrání.

Puzzly nejsou zrovna všechny jednoduché a docela mi některé daly zabrat. V tu chvíli jsem byl rád za možnost nápovědy, kdy jsem měl k dispozici 3 nápovědy, které byly písemné nebo mi na obrázku ukázaly část řešení. Ovšem hra vám nikdy nenaservíruje celé řešení a tak jsem se někdy potrápil i se třemi nápovědami a musel číst několikrát zadání, než mi to docvaklo.

Herní výzva 2019 - bod číslo 6 "Severní vítr" - Island

Kingdom mě především zaujalo svým vzhledem a mechanikami, které nabízí. Jenom už ta možnost, že pouze sbíráte mince od svých poddaných a za ně jim nakupujete vybavení a z žebráků děláte lukostřelce, zemědělce či dělníky zní zajímavě. K tomu si stavíte své věže, hradby a hrad, který musíte bránit, abyste nepřišli se svou královnou o korunku, která představuje váš život.

Všechno tohle funguje výborně, když se k tomu naučíte nějakou taktiku, jak hru hrát, protože je docela dost obtížná. Po čase kdy, už hru rozehráváte asi po desáté to bude strašně otravný stereotyp začínat vždy od znova. Zničit první dva portály je celkem v pohodě, ale pak hra přeskočí ještě na vyšší metu a zdá se být nemožné ji dokončit. Ovšem, když zvolíte rychlou taktiku a budete si držet veliký počet lukostřelců, tak ta šance tady je.

To že postavy se chovají celkem nelogicky, také hru trochu ztěžuje. Například začíná se stmívat, a místo aby běželi rychle za hradby, tak se plouží krokem a nechají se jednoduše sejmout. Prostě umělá inteligence vašich poddaných je na úrovni bodu mrazu.

Herní výzva 2019 - bod č. 6 Severní vítr - Norsko

Tentokrát to asi vezmu v bodech, protože je zde veliké množství komentářů.

- Silný příběh, který vás pohltí a neustále vás postrkuje ve hraní dále, abyste zjistili, jak to s April dopadne.
- Dva světy, kdy jeden je klasicky lidský plný vymožeností a strojů, zatímco druhý je pohádkový, ve kterém zase narazíte na podivné rasy a místa.
- Získávání informací o historii, či o světech pomocí čtení knih. V této hře mě velice bavilo číst texty, které byly zajímavé a obohacovaly tak příběh o něco nového. Přece jenom jste v neznámém světě, tak jak jinak získat nějaké ty poznatky.
- Nápověda ukrytá v deníku, je také skvělým způsobem, jak si trochu rozšířit obzory, o to co si April vlastně myslí. Zároveň vám to mnohdy pomůže zjistit, co máte dělat.
- Prostředí je i přes pokročilý věk hry vcelku skvělé, ve Starku je takové šedavé a ošklivé, zatímco v Arcadii je naopak pestrobarevné a všude svítí sluníčko.

- Některé animace dnes působí trochu nedotaženě, a občas mi přišlo, že postrádají smysl.
- Občasné bugy, kdy jsem musel opakovat kapitolu, protože se mi něco nezapsalo do deníku. Tím se mi v rozhovoru neobjevila důležitá věta, abych mohl pokračovat dále, a uvízl jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nešlo dostat se ven (sebralo mi to asi tak hodinku času, než jsem zvolil možnost zopakovat si kapitolu, kterou jsem naštěstí měl uloženou na začátku).

Herní výzva 2019: bod číslo 5 - Adaptace, knižní předloha

Robinson Crusoe je známý svým příběhem po celém světě, a autoři této hidden object adventury použily tento román od Daniela Defoa pro svou hru. Příběh osekali na minimum a ponechali pouze to důležité a podstatné.

Důležitým prvkem v této hře je rozdělení do 6 kapitol. Na dohrání jedné kapitoly totiž máte pouze 60 minut. Kapitola je rozdělena do 6 hlavních oblastí, které musíte dokončit, abyste mohli stavět svou loď, díky které se dostanete domů. Je trochu zvláštní, jak by jeden člověk zvládl postavit, tak obrovskou loď (i ve dvou s Pátkem si myslím, že by to bylo nemožné). Už jenom vytvořit jednu kládu ze stromu a odnést ji na správné místo musí sebrat toliko sil, že by si potom musel jít lehnout. Samozřejmě do toho počítám i únavu ze získávání jídla, vody a dalších potřeb + horko a další aspekty. No nic to jsem trochu odbočil.

Zajímavou věcí je, omezený počet nápověd na danou kapitolu, kdy máte pouhých 5 nápověd, které můžete rozšířit nalezením nějakého speciálního napíšu či čísla. Takže je dobré rozmýšlet, kdy nápovědu využít a kdy ji radši ušetřit. Jelikož můžete libovolně mezi obrazovkami přecházet, tak je dobré najít vše, co vidíte a poté přeskočit na jinou a udělat to samé. Ovšem nevyplatí se ani klikat, na všechno, protože za příliš mnoho kliknutí na špatné místo se vám odečte minuta z celkového času na dokončení kapitoly.

Hra je celkově krátká, což je v tomto případě její plus, protože toho příliš nenabízí. No jsou tam ještě jiné nedostatky, a to jako že se vydáváte na Pátkův ostrov, kde je vesnice plná bílých obyvatel a vesnička vypadá jako kdyby se nacházela někde ve střední Evropě.

Herní výzva 2019 - bod číslo 6 "Severní vítr" - Dánsko

S holohlavým zabijákem jsem se poprvé setkal právě u tohoto dílu. Setkání to bylo velmi zvláštní, protože se mi hra líbila i přesto jsem ji příliš rád nehrál, protože v mém věku (asi okolo 10 let) to pro mě bylo velmi náročné a úplně jsem netušil, co se po mně chce. I proto jsem si do výzvy vybral tento díl, abych dohnal jeden ze svých herních restů.

Jelikož je hra založena především na trpělivosti a preciznosti a já ani v jednom nevynikám, natrápil jsem se u některých pasáží velice. Opakovat misi několikrát kvůli přehlédnutí jedné maličkosti docela naštve, ale když se vám poté stane zase nějaká jiná nepředvídatelná věc a musíte to několikrát opakovat, tak už to zase taková zábava není. Ze začátku jsem si sice říkal: "Toho jsem si nevšiml, při opakování budu opatrnější a budu na to dávat pozor." Jenomže pak mě to začalo docela štvát i díky tomu omezenému ukládání, které se mi docela příčilo.

Přesto hra není zase tak špatná a většina úkolů je sice převážně o tom samém, ale na zajímavých místech. Ke všemu zabíjení nějakých důležitých a zvláštních osob má také něco do sebe. K zabíjení osob můžete využít opravdu rozmanité způsoby a věci, které vám autoři nabízejí a že jich není málo. Ovšem pokud mě některá mise dala zabrat, až příliš tak jsem se prostě zkusil jednoduše k cíli prostřílet, což také není zrovna jednoduché. Také jsem, ale na svůj výkon masového vraha pyšný dvakrát nebyl.

Celkově jsem se hrou spokojený, až na poslední misi, která byla taková divná a uspěchaná a k tomuto tématu se příliš nehodila.

Herní výzva 2019 - bod číslo 9. Historie se opakuje

"Kdo nezná historii, ten ji bude muset opakovat", to je jednoduché rčení, které se naprosto hodí do této kategorie výzvy, ale i k této hře. Francouzi jsou totiž takovými otloukánky historie, protože pokud jde o něco velkého většinou dostanou nařezáno. Ovšem v jedné válce se jim podařilo vývoj obrátit a zachránit tak svou příslušnost na mapě.

Autoři hru pojali z pohádkového konce, kdy se s Johankou vydáváte zachránit celou Francii a získat zpět ztracené vesnice, tábory a hrady. Všechno jde tak jak má a pod Johančiným mečem končí hordy anglických vojáků a ani k tomu nepotřebuje žádnou podporu, protože si povětšinou vystačí zcela sama. Ano hra nabízí i možnost strategického módu, kdy si vezmete armádu a hrr na ně, ale tu jsem téměř nepotřeboval, protože Johanka je přece vyvolena bohem, aby zachránila Francii zcela sama.

Hra plyne docela rychlým tempem a ani si tolik ze začátku nevšímáte, kolik anglických vojáků a generálů jste pobili. Jenomže časem to začne trochu hrát na strunu stereotypu a vy se budete modlit, ať za kopcem není další skupinka nepřátel, abyste si trochu odpočinuli. Co je na hře asi nejhorší věcí jsou lukostřelci, kteří vás z dálky odstřelují, a když vy zrovna nemáte u sebe také nějaké šípy, musíte na ně vyrazit s mečem, jenže oni se rozhodnou, že začnou utíkat a tak je musíte nahánět jak slepice, abyste je konečně poslali do pekla. Někteří generálové byli také na nějakou tu facku, když si několikrát během boje doplnili zdraví a museli jste je kuchat třeba na třikrát.

Malinký problém jsem měl se hrou v nějakých užších místech či vnitřních prostorech, kdy se kamera strašně přiblížila a Johanka utíkala jako kdyby jí hořel u zadku koudel.

Pohádka o Johance tedy dopadla dobře a já dovedl jeho výsost, až ke korunovaci a Johanka se vrátila do své rodné vesnice, kde ji všichni přivítali a obdivovali její hrdinství.

Herní výzva 2019 bod číslo 7 - Hra roku

Deus Ex je z dnešního pohledu docela zastaralé, především po grafické stránce, která nevypadá zrovna dobře. Ovšem tuto skutečnost nahrazuje její hratelnost, která je na vysoké úrovni. Příběh je také vcelku solidní a táhne vás v hraní kupředu.

Nyní bych přikročil k stránce hratelnosti, což je pilířem hry. Tím myslím především volnost v rozhodování, ke komu se přidat nebo jak vyřešit zadaný úkol, kdy můžete nakráčet hlavním vchodem do budovy, všechny vystřílet a nazdar. Avšak je zde i možnost najít vchod boční, dostat se do budovy spodem přes kanalizaci či se dostat na střechu budovy a vlézt tam střešním oknem. A to je ta krása. Bohužel občas si člověk připadá, že nemá zrovna moc na výběr co udělat a musí spokojit s tou jedinou cestou, která vede vpřed.

Veliké množství způsobů, jak se někam dostat, ať už pomocí paklíčů či odkódováním elektronických zámků bylo vcelku dobré, protože když jich máte nedostatek, volba, kde je použít je docela obtížná. Malým mínusem je přihlašování do počítačů, kdy jméno a heslo, po většinou znáte, ale nechce se vám ho hledat v zápisníku a ještě si ho zapamatovat, a tak jsem využíval hackování, které jsem si vylepšil, abych mohl déle do počítače nakukovat.

Dalším bodem jsou augmentace, které byly za mě docela nevyužity, protože jsem v inventáři měl docela dost kanystrů s vylepšením, ale z nějakého důvodu, jsem některé nemohl zužitkovat, a tak jsem celou hru prošel pouze s 5 vylepšeními, což je škoda. Především pro mě byla důležitá augmentace na regeneraci zdraví a zneviditelnění, protože těch jsem využíval nejčastěji.

Inteligence nepřátel taky nebyla příliš valná. Mojí nejoblíbenější zbraní se stal legendární dračí meč, se kterým se dal nepřítel zabít na jednu ránu. Ty tužší ovšem na dvě rány, ale byla to docela paráda, za někoho se přiblížit a složit ho jedním seknutím. Nebo rychle na něho naběhnout, a než se vzpamatoval, ležel na zemi mrtev.

Doporučuji zahrát si tuto hru i dnes, protože stále nabízí dobrou zábavu.

Herní výzva 2019 - číslo 10. Barevný svět

Hru jsem obdržel v dobách, kdy jsem byl ještě mladým hráčem a neměl tolik her na hraní. Takže jsem ji ocenil a hrál ji během několika let neustále dokola. Avšak nikdy se mi ji nepodařilo dohrát. Buď jsem na ni neměl čas a odinstaloval ji a poté zase začínal od znova nebo jsem nebyl naposledy, kdy jsem ji hrál dokončit poslední level. K mému překvapení, jsem si říkal, že hra není v pokročilém věku a po projití mnohem složitějších kousků nijak obtížná. Jenomže poslední souboj je maličko obtížnější, než ostatní pasáže a natrápil jsem se i nyní. Dostal jsem ho, asi až na 11. pokus a to je, co říct.

Hra stojí a padá na jednoduchém principu, kdy v domě máte několik dveří, které vás přenesou na různá místa, jako jsou například Egypt či pravěk. V těchto světech máte za úkol vždy sebrat někomu nějakou věc například banány a donést je buď někomu jinému, či je na něco použít. Jenomže ten dotyčný, komu věc seberete vás bude pronásledovat a snažit se vám jí uzmout zpátky pro sebe.

Zajímavějšími úrovněmi jsou ty, ve kterých se pohybujete na kolečkových bruslích například po kolejích. Cílem každé úrovně je získat klíč, který vám poté odemkne nové úrovně a nové části domu, po kterém se pohybujete. Nakupovat můžete i obrazy, které jsou takovým menším zpestřením hry, abyste ty mince nesbírali jenom tak.

Celkově je hra vhodná pro děti, i když není úplně jednoduchá.

Herní výzva 2019: bod číslo 6. Severní vítr - Švédsko

Velká nuda. Hra nepřináší příliš nového a ani zázračného. Ať už se jedná o několikrát v jiných dílech převyprávěný příběh, který jsem víceméně, ani příliš nevnímal, protože mě ta hra prostě a jednoduše k tomu nedonutila. Přesvícené oblasti, kde vám oblek popisuje, co vidíte (tady koukáš na hrnek, tak ti to napíšu, aby jsi si to nespletl třeba s toaletním papírem).

Oblasti, po kterých se pohybujete jsou nezajímavé, prázdné a celkově mě nedonutili, abych na ně zíral. Spíše jsem je probíhal a o okolí se příliš nezajímal, neprolézal každý roh. Nějaké ty sběratelské předměty, které rozšiřují informace o příběhu, jsou povětšinou přímo na očích, takže není problém je najít. V podstatě jsem je v pozdějších fázích hry ani nečetl, protože byly zdlouhavé a nudné.

Pocit ze střelby, velice špatný. Nepřátelé klidně vydrží celý zásobník a vy se s nimi patláte jakou dobu. Oproti tomu drony naopak nevydrží vůbec nic. Souboje s bossy byli o trochu lepší, ale žádný zázrak to nebyl. Co trochu zlepšuje pocit ze hry jsou čipy, které vám propůjčují speciální schopnosti jako například sebevražda nepřítele, který vybouchne a může sebou vzít pár svých kolegů do hrobu. Bohužel je jich málo, a tak jejich potenciál zůstává nevyužit.

No dalším plusem hry je, že není příliš dlouhá a tak se u ní neunudíte k smrti. Každá z misí zabere na nejvýš 15-20 minut. Některé dokonce méně.

Herní výzva 2019 - číslo 5. Adaptace

Vezměte ty největší svalovce a střelce akčních filmů a vložte je do jednoho jediného akčního, výbušného, bombastického, krvavého filmu a vznikne vám "The Expendables". No a druhý díl se dočkal svého herního zpracování, které řekněme si na rovinu, nestojí příliš za moc.

Příběh hry je utvořen podle filmu a není zde, ani příliš vyprávěn. Nedočkáte se ani žádných cutscén z filmu, pouze nějakých přechodů v rámci hry.

Hratelnost, kdy si můžete vybrat jednu ze čtyř hlavních postav a libovolně mezi nimi během mise přepínat, není špatný, ale ve své podstatě jsem využíval postavy pouze dvě. Hra je tedy vhodná pro hraní až čtyřech hráčů. Možnost zahrát si ji s někým v coopu, jsem neměl, což je škoda, protože by to trochu ovlivnilo mé hodnocení.

Teď k té hratelnosti. Mise jsou rozděleny do 4 kapitol po 5 misích, které na sebe navazují. V každé kapitole se jedná o jednu konkrétní oblast z filmu. Hra je viděna z pohledu třetí osoby, ale více shora. Jedná se o čistou arkádu a valí se na vás tuny nepřátel, které můžete postřílet. Ovšem ti vás mají pouze zdržet, protože nemají příliš přesnou mušku a tak vás smrt jen tak nepostihne. Pokud vás přece nějakou náhodou zabijí, stačí se přepnout na jinou postavu a vyléčit postavu postřelenou. Asi po 4. misi jsem zjistil, že není problém úrovně v rychlém tempu probíhat a nepřátele příliš nestřílet. Jediné, kde musíte například vystřílet všechny nepřátele je poslední obrazovka nebo pokud dostanete nějakou challenge (znič tank nebo vrtulník).

Hra nepřináší nic kloudného, ani po stránce grafické či zvukové. Vše je takové mdlé a jakoby odfláknuté.

Drektova výzva - 2. Předbíhačka

Tokyo budoucnosti, kdy už se nám mrakodrapy tyčí, až nad mraky, a vy se tak nikdy nepodíváte pod ně. Město je samo o sobě velice krásné a zajímavé, ať už se jedná o jeho barevnost či rozmanitost.

Vy si ovšem nebudete užívat turistické procházky po tomto městě (i když vlastně můžete), protože jste hledaní pro vraždu, a zachrání vás váš přítel, který vám nabídne možnost stát se nájemným zabijákem, abyste očistili své jméno. Zní to trochu nesmyslně, protože abyste očistili své jméno od vraždy, zabijete spoustu dalších jiných lidí.

Hru pozorujete z pohledu shora, kamerou, která je statická a pouze pomocí kláves Q a E otáčíte směr, kterým vás sleduje, což přináší vcelku zajímavý koncept hratelnosti. Bohužel občas se díky tomu dokážete v některých oblastech ztratit a trochu vám to může i znepříjemnit některé přestřelky. Jenomže naopak, když jdete pomocí stealthu, zase vám to umožní se lépe rozhlížet, kde jsou nepřátelé. Takže kamera má své kouzlo pro i proti.

Hrál jsem na střední obtížnost, kdy jsem měl jeden život a nepřátelé rovněž. Jenomže já byl sám a proti mně se valily občas i hromady nepřátel, a tak přestřelky po většinou nebyly žádný med. Ale zároveň, to nebyl ani opruz, protože vás nutily se zlepšovat a nacházet i například jiné cesty, jak souboj zvládnout. Možnost zde byla i koupit si štít, který vám přidal další tři životy navíc, což už poté byla vcelku dobrá pomůcka.

Pokud tedy hledáte nějakou zajímavou indie hru, mohu vám tuto doporučit, pokud vám sedne kamera. Jinak se budete dosti vztekat a trápit a možná vás to od hraní odradí. Mě však vcelku nevadila.

Herní výzva 2019 - číslo 3. "Herní kutil"

Dlouho jsem přemýšlel, co do této kategorie dosadit, a vzpomněl jsem si na mou oblíbenou budovatelskou strategii z dětství. Příliš jsem neváhal, oprášil cédéčko a nainstaloval hru na můj pc. Netrvalo dlouho, a už jsem se mohl pustit do hraní.

Projel jsem si tedy nějaké scénáře, abych se do hry trochu dostal, a musím říct, že ty pozdější scénáře dokážou dobře zatopit. Až teprve poté jsem si koupil vlastní zoo, kde jsem neměl žádná omezení, tedy kromě množství peněz.

Vzpomínám si, jak jsem tehdy vždy koupil tu samou zoo, která byla krásně rovná a posetá pouze trávou. První zvíře, které jsem koupil, byl vždy lev a poté následovaly povětšinou zebry, gazely a žirafy. Dále to povětšinou už bylo čistě náhodné vybírání. Nyní jsem, ovšem udělal změnu a jako první zvíře jsem koupil divokého koně a poté gazelu.

Více, než zoo se zvířaty, jsem se spíše podle mě zaměřil na zájem lidí, a tak jsem nakoupil všemožné stánky s jídlem a pitím, poskládal jim tam jídelní stoly, aby měli kde hodovat. Ovšem to mělo přinést nějaké ty penízky do mé kasy, protože to jídlo nebylo zadarmo.

Vtipná, vždy byla možnost vypustit zvířata z klecí a nechat lidi například sežrat lvy nebo roztrhat tygry a ušlapat slony. To byla potom teprve ta správná podívaná.

Drektova výzva - 4. Drektova ocenění

Hru jsem znal pouze z nějakých těch videorezecenzích, a když jsem ji zapínal, říkal jsem "To bude taková pohodová hra na pár hodin". Jenomže jsem se velice zmýlil. Začátek tomu sice napovídal, ale po průchodu prvními pár lokacemi, to začínalo přibírat na obtížnosti. Největším oříškem, vždy bylo pochopit daný systém obrazců, a poté, už jenom přemýšlet, co že to dělám špatně, že se mi stále nedaří to spojit správně.

Ze všech těch puzzlů, které jsem dělal, mi dal nejvíce zabrat ten tzv. "Tetris". Ten jsem sice pochopil, ale pouze částečně a neustále mi dělal obrovské potíže. Další puzzly, ovšem také nebyly vůbec snadné, a docela jsem se s nimi natrápil, a dokonce jsem byl u některých pasáží nucen použít návod, jinak bych tam zkysl asi na hodně dlouhou dobu. Docela mile, mě překvapily puzzly založené na zvuku ať už chůze nebo ptáků, protože ty byly vcelku jedinečné.

Ostrov je rozmanitý, ale velmi přehledný, a po pár proběhnutích, už víte, kde se co nachází. Ke všemu můžete použít i loďku a prohlédnout si ostrov i z jiné perspektivy. Horší, už je to s příběhem, protože při procházení ostrova narazíte pouze na několik soch lidí, ale na žádného živého člověka, ani tvora nenarazíte. Jediné, jak se něco můžete dozvědět je pomocí poházených nahrávek, které, ale převážně kecají něco o souboji mezi vědou a vírou.

"Hrajte jako Drolin"

Užvaněný zvířecí detektiv Ace Ventura v hlavní roli a jeho zvířecí kamarádi, které musíte zachránit, to je cílem této hry. Znechutit boháčům jejich moc a připravit je o jejich důstojnost, o to jde Aceovi především. Pokud jste viděli film Ace Ventura, určitě dobře tohoto detektiva znáte, a víte, jak je ukecaný, a taky šílený. Přesně tak vypadá i hra s ním. Ace neustále hází jednu hlášku za druhou a jeho řešení některých problémů je velice zvláštní.

Co se týče adventurních hádanek, tak nejsou příliš složité a předmětů, také příliš mnoho nenajdete a ani nevyužijete. Hra je více postavena na minihrách, které mi občas dělaly potíže. Minihry jsou založeny na jednoduchých konceptech, avšak dokážou potrápit, ať už se jedná o potápěčskou minihru, kdy musíte doplavat do ponorky přes několik nástrah a při nějakém nárazu vám uniká kyslík (ten samozřejmě můžete i sbírat) nebo o proskákání mezi plameny. Při každé minihře se totiž alespoň trochu zapotíte, protože při každém neúspěchu začínáte hezky od znova (p.s. minihry nejsou nijak dlouhé).

Ovšem, co vidím jako jasné mínus hry, jsou chybějící titulky, které by se velice hodily, protože Ace chrlí jednu hlášku za druhou a všechny je pochytat je docela obtížné. Hra je opravdu krátká, a pokud se nezaseknete příliš dlouho na minihrách, které natahují herní dobu, tak hrou prosvištíte za cca 2-3 hodinky.

Grafika je sama o sobě vytvořená podle animovaného seriálu Ace Ventury (o kterém jsem doteď nevěděl), a je vcelku roztomilá a dobře se na ní kouká.

Herní výzva 2019 - číslo 6 Severní vítr - Finsko

Plošinovka Outland je založena na jednoduchém principu, kdy vaše postava po získání síly dobra a zla může měnit svou barvu, podle těchto dvou sil. Tyto síly se používají k překonávání pastí, otevírání dveří a souboji s nepřáteli. A to je asi to největší plus této hry, kdy vaši nepřátele a pasti mají vždy buď modrou nebo červenou barvu a vy si musíte přepnout na barvu opačnou, abyste je buď porazili v případě nepřátel anebo na barvu stejnou, aby vás pasti nezranili. Princip je to vcelku jednoduchý a v některých momentech dá docela zabrat.

Příběh hry je jednoduchým klišé, kdy vy jste ti vyvolení, kteří jsou obdařeni silou a musí zastavit zlo. Žádná originalita, ale bohatě postačí, a při průchodu, ani nemusíte příběh příliš vnímat. Ten je stejně rozvíjen pouze v určitých bodech po překonání bossů.

Bossové jsou různí a na každého platí trochu jiná strategie. A oproti normálním úrovním, které mě postupně přestávali bavit, a snažil jsem se je probíhat, co nejrychleji, mě bossové vždy hru zpestřili a donutili mě v ní pokračovat dále a těšit se na další.

Drektova výzva - 5. Replika

Po světě chodí tolik všemožných lidí. Mezi nimi najdeme i různé šmejdy, kteří povětšinou někomu škodí, ať už mu ničí majetek nebo někoho psychicky týrají. Není mezi nimi velký rozdíl. Některá povolání jsou pro tyto šmejdy přímo dělaná. Mezi tato povolání se může řadit i exekutor. Jeho roli právě přebíráte vy. Jenomže náš exekutor se nezdá být špatným člověkem, ale zrovna se nachomýtl ke špatnému povolání.

Vaším prvním úkolem je přinést příkaz k vystěhování jedné stařence. Po sdělení této zprávy je hlavní hrdina celý špatný z toho, co právě udělal a začne ho trápit jeho vlastní svědomí. Ovšem tato práce je pro něho možná jediná, ve které si vydělá dostatek peněz, a ve které je úspěšný. No a tak z toho začne blbnout. Začíná se mu promíchávat realita s jeho vlastním podvědomím, a začne vidět neuvěřitelné věci jako jsou mrtvoly, krev tekoucí ze dveří a nebo sloni.

Hra není příliš náročná, a tak může sloužit spíše k relaxování a odreagování. Hádanky ve hře mi přišli vcelku snadné a bez nějakého problému jsem je dokázal brzy vyřešit. Stačí prostě hledat interaktivní místa a na nich získaný předmět vyzkoušet, když si nejste jistí a brzy se trefíte do černého. Pak můžete v klidu proplouvat dále příběhem a celou hrou.

Herní výzva 2019 - číslo 1 "Lovec Trofejí"

Začnu tedy tím, že jsem snad v žádné hře doposud nehrál za vozíčkáře. Sice to trvá jenom první opravdu kratičkou část hry, než si vyberete svůj primární oblek, ale i přesto mi to přišlo zajímavé.

Po procitnutí v obleku, jsem byl absolutně ztracen, než jsem pochopil, alespoň malou část hry. Až teprve po prvním bossfightu jsem zjistil, že odsekáváním částí těla nepřátelům, získávám nové součásti obleku, takže jsem do té doby chodil pouze s brněním na ruce a nohy.

Ve světě hry The Surge budete ztraceni ve velikém výběru možných cest, kudy se vydat, ale pokud vám orientace nedělá problémy, bude tato hra pro vás rájem. Pokud to však máte naopak, pak vítejte v bludišti. Ke všemu budete muset neustále běhat sem a tam, pokud budete chtít splnit některé vedlejší úkoly nebo posbírat určitý level brnění na jeho vylepšení.

Hra trochu trpí jedním neduhem, a tím je, že pokud si dobře vylepšíte zbraně a brnění a vcelku rychle, můžou být pro vás některé pasáže velice jednoduché. Ovšem pak najednou přijde velký boom a vy dostáváte od nových nepřátel rychle přes hubu.

Bossfighty v této hře nejsou snad tak frustrující jako v jiných "Souls" hrách, protože vás nepřátelé tak často nezabíjejí úplně "random"(Když si vzpomenu na bossfight z Dark Souls, jak mě tam neustále Iron Golem házel ze římsy dolů a jinak to byl úplně lehký bossfight), ale protože jste udělali hodně velkou hloupost, tím že jste si řekli, že to přece nebude nic těžkého.

Získat zde na první pokus všechny trofeje je nemožné, protože se některé buď vylučují vaším činem a nebo jsou přímo určeny na dvě zahrání.

Můj první průchod: 33/47 (69%) viz odkaz

Drektova výzva - 3. Návštěva smetiště

Také znáte ten pocit, kdy se musíte něco naučit, ale nechce se vám do toho, a tak to odkládáte, až na poslední chvíli. Pak už na to máte strašně málo času a do hlavy vám prostě ty texty, co se máte naučit nelezou. No tak si řeknete kašlu na to, příště si to opravím. Ale ono ejhle. Znovu se na to vyprdnete a sbíráte další známku, kterou nechcete a rodiče vás nutí do učení, ale vy přesto nejste schopni si nic zapamatovat. Proto si vyzkoušejte tento simulátor učení.

Popravdě vám tento simulátor nedá vůbec nic. Žádnou radu, jak se učit nebo prostě něco užitečného. Jediné, co během tohoto simulátoru děláte, je že bušíte do číslic na klávesnici, aby si váš student získal nějaké ty vědomosti. Ovšem během toho bude váš student usínat, a tak bude psaní číslic čím dál tím těžší. Ono si na začátku řeknete:"6 stran nebude nic těžkého." Ale realita je jiná, já dal pouze 4 strany a dostal za 3, takže celkem oukej známka.