Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Josef • 35 let • ČR - kraj Ústecký

Komentáře

Darkest of Days

  • PC 50
Je libo Call of Juarez, míchnuté prvoválečným Call of Duty a s rozlehostí Battlefieldovských ploch na jedné placce? Žádný problém Darkest of Days Vám tento sen splní, dokonce se objevíte i v roce 79 n.l., což je na hry velmi netypická doba.

Předně jsem Darkest of Days vyzkoušel už před nějakým měsícem, ale znechucen jsem hru odinstaloval, jelikož na menší detaily nepůsobí nejlépe. Nejsem vysazený na grafiku, ale na druhé zahrání mi hra přišla daleko sympatičtější, než napoprvé. Vše začíná za dob nějaké občanské války, kde to nakoupíte a skoro umřete, kdyby se neotvřela "bublina času", ze které vyskočí "Terminátor" a nezachrání Vás tak. Ocitáte se ve společnosti, která zachraňuje důležité lidi z dob dávno minulých, popřípadě napomáhá.

Se svým parťákem toho prožijete hodně, proletíte se vzducholodí, zastřílíte si z děla, budete utíkat ze zajateckého tábora atp. Spousta všemožných úkolů Vás nebude nudit, ovšem mise jsou dosti rozvleklé a tak jedna mise trvá něco okolo čtvrt hodinky a běhat všude pěšky není nejfanovější. Ale někdy máte alespoň košér zbraně z budoucnosti a narvat do indiána zásobník z kulometu je docela fajn zážitek, přesně takový, který jsem si jako malý představoval.

Darkest of Days je určitě zajímavou hrou, sázející na svůj zajímavý námět, variablitu misí a jejich rozhlehlost. Ale všechno na mě působilo strašně nezajímavě, skoro jsem se ani nebavil, jen mě zajímalo, jak se vše vyvrbí. Technická stránka není špatná, ale hra se dokáže i na silném stroji poměrně nehezky cukat. Připočtěte si širokou škálu bugů (nepřátelé střílející skrze zeď, ...). A máte tu nenáročnou, ale nezábavnou akční hru.

Pro: náplň misí, zajíamvost celkého pojetí,

Proti: nevýrazná hudba, rozvleklost misí, konec možná vydá na dvojku,

+7

Alpha Protocol

  • PC 70
Pustit se do podobné hry jako je Alpha Protocol není jen tak. Návykové nápady, fantasticky pojatý příběh, spousta všemožných dialogů, kde každa "špatná" odpověď nebo čin může stát někoho blízkého život a především znovuhratelnost. Co si budeme povídat, Alpha Protocol je především 3D akce, kde velkou roli hrají, jak už bylo avizováno, dialogy, na kterých hra stojí. Spousta možností, jak projít hrou, žádný předem nastíněný konec, jen Vaše skutky a názory hru ovlivňují.

Alpha Protocol je hra plná chyb, kterých je bohužel škoda. Jelikož to jsou především chyby technického rázu, jako nedokreslující se textury a samozřejmě otravné bugy. Někdy se stane, že se jednoduše propadnete, nebo že zeď, ke které jste přitisknuti, se rázem zprůhlední. Grafická stránka je hodně rozporuplná, na jednu stranu jsou kameny, tráva a daleké okolí zpracovány velmi stroze, což se nedá říci o postavách, které jsou zpracovány velmi realisticky.

Systém odměňování za dobře dovedenou práci se mi zamlouval, zvyšování dovedností, nákupy zbraní, příprava na misi, různorodost misí, potulování se v misích po místech, kde můžete něco najít a přivydělat si tak, nebo splnit něco pro někoho, všechno mě strašně bavilo, až jsem z toho byl nesvůj. Dlouho jsem neměl pocit z takto skvělé hry, bavila mě tak, že jsem se od ní jednoduše nemohl odtrhnout. S klidným přehledem bych šel v hodnocení hodně vysoko, jenže ten závěr, který je tak akční a složitý, prostě nemůžu jen tak přehlédnout. Flustrace byla opravdu na místě a pokud s někým bojujete půl hodiny, on má neustále navrch a potom se hra bugne, tak to už je opravdu vrchol. Ale nemám to hře za zlé, jen jsem tím koncem jsem prozřel a zjistil, že všechno má své chyby, technické nebo příběhové to je jedno, zde je totiž příběh a průběh hraní na prvním místě, bavit se bude každý, kdo dá hře alespoň trošku svého času.

Pro: odměňování, vztahy s ostatními postavami, jaká hra bude záleží jen na vás, vylepšování zbraní,

Proti: respawnování nepřátel, slabší grafika ve venkovních lokacích, boj s bossy,

+6 +7 −1

Painkiller

  • PC 65
V jednoduchosti je krása a přesně takhle jsem si zpočátku užíval hraní Painkillera. Žádné přemýšlení jen čisté masakrování nepřátel, kterých je opravdu požehnaně. V každé misi jsou nepřátelé různí a nestává se tak často, že by na Vás v další misi čekal stejný nepřítel, i když vlastnosti mají stejné. Povětšinou musíte vymydlit slabé nepřálele na které stačí jedná rána z brokovnice, či kolíkovače, po nich přichází někdo silnějším případně bossové. I když nemám rád souboje s bossy, právě v Painkillerovi mi nevadili. Každý má jiné slabiny, každý je jinak silný a na každého platí něco jiného a tak to má být. Všichni jsou přitom neuvěřitelně velicí, což Vám dává pocit malého brouka, kterého stačí jen zašlápnout ;-)

Na všechny tyhle pekelné nepřátele nebudete mít možnost použít hordu zbraní, ale budete si muset vystačit s pár kousky, mezi nimiž jsem si nejvíce oblíbil "bezbolestnou", která konečně dostala využití. Průběh misí není složitý, skvěle Vás zabaví a zpočátku nebudete dostávat slovo nuda na mysl, ovšem postupem času se mi všechno už tak nějak přejedlo a chtěl jsem změnu, která bohužel nepřišla. Všemu pak nasadil laťku závěrečný boj s Luciferem, který se zkrátka nepovedl. Boj se všemi ostatními bossy byl zajímavý, ale ten závěrečný zkrátka ne.

Painkiller má jednoduchý příběh s fajn myšlenkou, na které je postavena celá hra. Je mi jasné, že hra pro jednoho hráče je až na druhé koleji a spoustu prostoru zde bylo věnováno multiplayeru. Ale tak nějak mě to po těch cca. 9 hodinách už nebavilo. Ovšem se nejedná o stereotyp. Ale i přesto je Painkiller fajn drsným nářezem s parádním zvukovým doprovodem.

Pro: zábavné střílení nepřátel, fyzika, hudba, změny prostředí, videa, spousta nepřátel,

Proti: mise na sebe nenavazují, boj s Luciferem,

+14

Driver

  • PC --
Tak na tuhle setsakra jednoduchou a revoluční hru mám ty nejkouzelnější vzpomínky. Pamatuji si, jak jsem jako malý capart chodil do jednoho krámku, kde běželo demo právě Drivera ještě na stařičkém Playstationu One. Zástup mě podobných za mnou, ale nutil hru vždy opouštět, ale strašně se mi nechtělo :D

Dost sentimentu, Drivera jsem po pár letech znovu okusil, ovšem už na počítači a bavil mě, i když v té době už existovali všechny ty Mafie, GTÁčka a takové podobně volné hry. Driver měl prostě své kouzlo, které bylo dozajisto zapříčiněno naprosto fantastickým jízdním modelem, jenž v žádné jiné hře nebyl tak návykový. Projíždět zatáčku typickým šmejrem, mě strašně bavilo. Příběh je kapitola sama pro sebe, je fajn, co tvůrci zvládli. Takový počet misí a všechny splnit za použití auta, není nad to vystrašit nějakého papaláše ve žlutém taxíku ;-) Škoda, že jsem ztroskotal v poslední misi a nemůžu si tak legendárního Drivera odškrtnout jako dohraného. Parádní napínavost honiček, skvělýž jízdní model a tuhá obtížnost Vám vynahradí vše, co Vám na téhle hře chybí.

Pro: jízdní model, spousta zajímavých misí, legendárnost, neutuchající zábava,

Proti: ten tutorial :-)

+12

Secret Service

  • PC --
S Cauldronem to jde od desíti k pěti a i jejich prozatím poslední projekt dopadl nevalně. Tak nějak jsem byl připraven na peklo, které se mi v průběhu první mise nedostavovalo. Ona je totiž strašně sympatická, odrážíte útoky extrémistů a běháte ve fajn grafickém koridorním prostředí u Lincolnova památníku = jediný světlý okamžik celé hry.

Po zbytek hry nudné běhání po uzavřených prostorách, toporní nepřátelé, kteří mizí tak rychle jako se objeví. Zneškodňujete bomby a nic zajímavého se neděje. Ještě za zmínku stojí fajn vypadající zbraně, ze kterých máte pocit, jako by jste stříleli z kuličkovky. Docela by zajímalo, kam se poděla ta originalita a zábavnost z velmi slušného Chaser?! Víte to někdo?

Pro: zajímavý námět, první mise, grafika v první misi,

Proti: ostatní mise, nezajímavé prostředí koridoru, mizející nepřátelé, otřesná fyzika,

+4

Assassin's Creed

  • PC 70
Už je to nějaký ten pátek, co jsem měl poprvé rozehraného Assassin's Creeda. Jenže jsem neměl tu sílu se přenést přes ten hrozný stereotyp, což není jen můj případ. Ale po pozitivních ohlasech na druhý díl jsem si řekl, že jedničku ještě jednou zkusím, abych pak na ní rovnou navázal druhým dílem. Popravdě řečeno ke konci jsem nelitoval, že jsem hru rozehrál znova, i když mě trápilo pár technických problémů, nakonec jsem se probojoval až do nepříliš uzavřeného konce.

Assassin's Creed v době vydání předcházel obrovský hype, který chápu, protože, když hru rozehrajete a máte tu možnost nastavit si některé z vyšších detailů, jedná se o opravdu dechberoucí hru. Netypické prostředí, česká lokalizace, zajímavě poddaný příběh a spousta schopností, kterými disponuje hlavní hrdina Altair jsou velkými lákadly. Zpočátku jsem se bavil, než se dostaví strašný nepřítel pan stereotyp. Hlavní úkol totiž zní - zabít 9 členů templářského řádu. Což samo o sobě není nijak zvláštní, jen kdyby se tvůrci alespoň trochu snažili jejich zabítí nějak obzvláštnit. Ale to ne, namísto toho si to přikráčíte do nějakého města, které musíte prošmejdit tzn. povylézat na různá vyvýšená místa, čímž si odtajníte mise, z toho malého počtu, který Vám je nabídnut, stačí splnit tři a poté hurá na hlavního bosse. Zabití jsou alespoň trošku různorodá, pokaždé se nepřítel nachází na nějakém zajímavém místě (popraviště plné civilistů, loď, malá a dobře střežená pevnůstka,...). Nezabere dlouho a zjišťujete, že se hra neodehrává jen v době Třetí křížové výpravy, ale i v zajímavé současné době. Hra totiž není jen jakýmsi středověkým památníkem, ale zde jde o daleko více.

Z hraní Assassin's Creed jsem měl takový smíšený pocit, hraní mě bavilo spíše jen ze začátku a pak hodně ke konci, jelikož hra pořád něčím překvapuje. Což se samozřejmě nedá říci o průběhu plnění misí, z nichž mě nejvíce bavily závěrečné útěky, které ač jsou značně složité, nepostrádají napínavost. Závěrem snad napsat, že se jedná o velmi zajímavou hru, která ovšem nedostala to právo nabýt plnohodnotné kvality, která zůstala spíše někde na půl cesty.

Pro: atraktivní prostředí, šermířské souboje, dobové zasazení, český dabing, lezení po všem možném, rozlehlost,

Proti: primitivní zápletka s fajn poddáním, stereotyp,

+16

Turok

  • PC 50
Čistokrevná akční hra, tedy alespoň ze začátku, která připomíná Far Cry s fajn zvukovou stránkou. Nepřátel je vždy kvanta a střídají se, ať už se jedná o klasické vojáky, dinosaury, obří štíry nebo létající mega hmyz, každý nepřítel je něčím zajímavý.

Občas si hra řekne o boj s nějakým bossem. Boje jsou ale trapné a zbytečné. Stejně tak jako džungle a vlastně celá grafická stránka nestojí za nic. I když mi hra trvala na střední obtížnost přibližně 6 hodin bavil jsem se minimálně. V téhle hře byl fajn potenciál, který zůstal nenaplněn. Čecháčky potěší česká lokalizace.

Pro: jednoduchý začátek, český dabing, délka hry,

Proti: boj s bossy, nuda, grafická stránka, nezábavnost, žádný pokus o originalitu,

+1 +5 −4

Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction

  • PC 75
Vynechat některý nový díl oblíbené série Splinter Cell v čele s charizmatickým Samem Fisherem, by měl být pro fanouška hřích. I když se předem o Conviction mluvilo jako o úplně jiné hře, než na co jsme byli doposud zvyklí, nějak jsem nechtěl tyto řeči brát za finální. Tajně jsem doufal, že stealth prvky budou pořád důležitým aspektem. A popravdě jsou, jen už to není takové, bohužel. Hra se asi nejvíce dá přirovnat k slovensko-českému Chameleonovi, se kterým má spoustu společného.

Hnacím motorem Convictionu je příběh a způsob jeho vyprávění. Zpočátku vzpomínáte a sem tam se na zdi objeví nějaká vzpomínka. Stejně tak se ve Vašem okolí (na zdech, autech,...) objevuje Váš současný úkol, což je fajn věc a jako jedna z mála novinek se povedla. Ovšem horší to je s tím, na co jsme zvyklí. Chápu, že Sam nemá zrovna nejlepší období a nehybně vyčkávat vyčkávat ve stínu už ho nebaví, ale přeci jen vyměnit Samovi jeho SC-20k za MP5, M4, Škorpióna, ... a pistoli s tlumičem za Desert Eagle,..., je pro fanouška pěkná podpásovka. Zbraně si můžete za nastřádané body vylepšovat, ale ne tak jako v Hitman Blood Money. Hra se tak zvrhává na špionážní střílečku, ve kterém jde o jediné, prostřílet se danou oblastí, něco udělat, vystřílet další oblast, něco udělat (výslech) a postřílet posily (ne vždy v tomto pořadí). I když se dá docela hodně nadávat, nelze opomenout fakt, že je to i přestu spoustu změn zábava, která je učiněná tím, že Sam už není takový kliďas a získal spoustu nových vlastností. Tvůrci totiž věděli, že ve stealth je obrovský potenciál a tak změnili spoustu věcí, ale pod pozlátkem jsou všechny stejně schované, jen ne v takové míře. Stealth prvky si můžete i nadále užívat, ale musíte překousnout fakt, že si nemůžete zvolit, jestli omráčit nebo zabít a tělo odtáhnout do ústranní. Vlastně jediné, co zůstalo ideálně je geniální nadabování postav, hudba samotná, v pár okamžicích i intenzita hry a grafická stránka.

Sice jsem ještě nepřenesl přes srdce, že tvůrci udělali z tak zaběhlé série něco takového, ale to je bohužel daň za příběh, jenž je opravdu bravurní, dle mého nejsilnější v této sérii. Pro přístě by to nechtělo tolik změn, ale spíše vypilovat vlastnosti, které to potřebují. Doufám, že se Sam opět vrátí ve vší parádě. Ale potom závěru si nejsem ničím jistý!

Pro: vyprávění příběhu, zvraty, vylepšování zbraní, ozvučení, Sam Fisher, vyslýchání, intenzivní momenty,

Proti: žádné vedlejší úkoly, sedmihodinová kampaň, akce převládá nad stealth,

+17

Gears of War

  • PC 80
Psát o Gears of War nyní, kdy už je nějaký ten rok venku, je složité. Za ty léta se systém krytí, který byl právě v Gears of War snad úplně poprvé, implementoval do každé druhé hry. Neříkám, že je to na škodu, ale hrát po těch letech něco takového, je docela ošemetná záležitost, jelikož už v tom hráč nevidí takovou revoluci jako tenkrát. Ale kvalitní hry dokáží zabavit i po několika letech, a i když je na začátku Gears of War takový nevyčnívající, vystrčí pořádné a sebevědomé rohy. Není jen tak ledajaká hra, určitě nečekejte rozkvetlé zahrady a poletující hmyz, protože v téhle hře jde krása stranou.

Gears of War na nic nečeká, začíná ve vězení, odkud Vás vytáhne kámoš Dom a během chvilky si to už rozdáváte s první várkou nepřátel. Prostředí není nejpříjemnější. Země je v troskách a vy máte za úkol, zničit nepřátelské velitelství, které je hluboko pod zemí. Po cestě potkáte spoustu nepřátel, od obyčejných, kteří si jen tak vylejzají ze země, až po opravdu hnusné potvory velké jak barák. Ideální systém krytí přijde mnohokrát vhod, zvlášťě při početné převaze. Hra Vás ale neustále nutí být v pohybu, ani za krytem si nemůžete být ničím jisti. Jelikož je nepřátel široká škála, časem přijdete na slabinu každému. Stejné to je i se zbraněmi, kterých není tak hodně, ale za to si některé z nich rychle oblíbíte. Odstřelovačka je silná, ale pomalá, samopal je rychlý, ale slabý. Nepřátelské zbraně jsou silné, ale munice je málo. Častokrát budete dlouho dumat, co vyměnit za co (sám jsem si oblíbil kombinaci odstřelovací pušky a vojenského samopalu). Co se týče lokací jsou spíše přímočaré, párkrát za hru budete mít možnost zvolit si "Jít vpravo" nebo "Jít vlevo", ve výsledku to nemá zase takovou váhu, ale potěší to.

Co závěrem?! Musím říci, že jsem se ze začátku cítil zvláštně, nic na mě nepůsobilo nejlépe a vše bylo takové normální. S příchodem noci, ale začlo to největší dobrodružství, boj o přežití a spousta chytrých úkolíčků. I příběh začal být zajímavý, občas jste si to rozdali i s nějakým přerostlým bossem, a ten závěrečný nebyl tak těžký. A než se nadějete, je konec a hrozná naštvanost, jelikož není dvojka pro počítače :-/

Pro: týmová hra, celkové dění, zajímavý příběh a jeho zasazení, ozvučení, postupem času docela chytlavé,

Proti: vlažný začátek, překvapivě krátké,

+11

Batman: Arkham Asylum

  • PC 90
Musím se přiznat, že jsem k Arkham Asylum (AA) přistupoval skepticky. Netopýří filmy na mne nikdy nijak nezapůsobily a hry podle filmů ve většině případů nedopadnou nejlépe. Tak jsem AA vyzkoušel opravdu jen ze zvědavosti, jestli vůbec všechny ty recenze jsou pravdivé a kladné ohlasy výstižné. Musím se přiznat, že ještě teď, po dohrání hlavní příběhové linky a nespočet výzev jsem hrou ohromen. Batman: Arkham Asylum je dokonalost sama.

Příběh patří mezi stěžejní klady AA, vše začíná jako po konci Temného rytíře. Joker je lapen a po krátkém úvodu, ve kterém se podělá vše, co může se seznamujete s herními - Batmanovskými vychatávkami jako je detektivní (rentgenový) režim, který je stejně tak dobrý jako Fisherovo noční vidění. Největším překvapením pro mě byly boje, které jsou opravdu úžasné a rozdat si to s několikanásobnou přesilou je lahůdka, jak pro všechny "drsňáky", kteří rádi lámou kosti, tak pro příležitostné hráče.

AA není ale jen obyčejná bojovka. Hra v sobě ukrývá spoustu dalších, zábavných činností. To když přijdete například do knihovny plné stráží a záleží jen čistě na Vás, jak si je poddáte. Pomocí Batmanových vychytávek si nezadáte ani s tlupou po zuby ozbrojených šílenců. Stačí jich pár odrovnat a ostatní začnou panikařit, občas z reflexu vystřelí a prohodí třeba "Kámo, tak teď jsem se lekl, tak že jsem se asi posral." Celá hra se, jak už všichni dávno ví, odehrává na ostrově, který je celý volně přístupný, což mne mnohokrát přinutilo k bloudění, ze kterého jsem asi ve dvou případech docela dlouhou chvilku nevěděl, jak z něj.

Závěrem snad jen říci, že tahle hra je dokonalá, úžasná hratelnost, spousta bonusů a skvěle nadabovaný Joker. Hra u které nebudete litovat ničeho! A ani já nelituji hodnocení, je zasloužené ;-)

Pro: překvapení :), boje, vychytávky, detektivní režim, příběh, znovuhratelnost, zábavnost, zábavné boje s bossy, překvapivá délka hlavního příběhu, spousta bonusů,

Proti: při znovu načtení lokace nepřátelé zmizí, občasné bloudění, jsem smutný, že toho bylo tak málo, chci ještě :D

+13 +14 −1

Call of Duty: World at War

  • PC 70
Zrovna nedávno jsem si dal pátý díl znova. A opravdu se jedná o ten nejhorší díl, co zatím vyšel na PC. Střílení sice baví pořád a věřím, že si hru třeba někdy v budoucnu zahraji znova, ale bude to opravdu z důvodů nouze. Jelikož se páté pokračování snaží jít v totožných šlépějích jako první Call of Duty 4: Modern Warfare, nedaří se. Vývojáři z Treyarch zkrátka neumí to, co kolegové a požitek je tak pryč.

Nedá se ale pochváli určitá snaha o zajímavost a pestrost, ale všechno už se hrálo, popř: odehrávalo v některém z předchozích dílů. Patrně nejoriginálněji byla pojata mise na Rudém náměstí, které ač už bylo obsaženo v prvním díle, zde má daleko tísnivější a uvěřitelnější atmosféru. Osobně u mě vítězí válka v Pacificu v konkurenčím Medal of Honor: Pacific Assault. Uvidíme, co se nám představí v nadcházejícím sedmém díle.

Pro: pořád zábavné střílení, mise na Rudém náměstí,

Proti: chování zbraní, nesympatická hudba, krátká kampaň,

+7 +8 −1

Call of Juarez: Bound In Blood

  • PC 80
K herním pokračováním vždy rád přičichnu, jelikož se tvůrci povětšinou poučí ze svých chyb a ještě třeba přidají něco navrch. Bound in Blood je opět povedená westernová akce od polských sousedů, i když už sice nenabízí tolik napínavých momentů jako první díl, přesto obsahuje hutné přestřelky a hlavně příběh, který si dokonale rozumí s dílem prvním.

Ve většině misí si můžete vybrat ze dvou hratelných postav, bratrů McCallových. Ray McCall je onen reverend z prvního dílu a i když je hra prequelem, odehrávajícím se o více než 20 let nazpět, neztratil nic ze svého osobního kouzla. Kolty tasí ještě rychleji a hláškuje o stošest. Druhá postava Thomas McCall je svými vlastnostmi podobný Billymu z prvního dílu. Laso ovládá jedna radost a nože vrhá se vší precizností. Záleží už jen čistě na Vás, s kým bude herní příběh prožívat. Osobně jsem bratry střídal, i když sympatičtější mi byl spíše Ray.

Ve hře projdete spoustami lokalit, opět osedláte koně, zastřílíte si z kočáru, loďky, budete bránit tábor a nebo si to ve férovém duelu rozdávat s nějakým proradným bastardem. Bound in Blood je opravdu hodně povedené pokračování, nabídne Vám spoustu činností, které Vás překvapí. Zkrátka se nejedná o žádnou prachsprostou střílečku a nový engine Vám ukáže ty nejkrásnější lesy, jaké jste kdy viděly ;-)

Pro: výběr ze dvou odlišných postav, dokonale zapadající příběh, postavy, přestřelky,

Proti: lehká obtnížnost, která se v závěru záměrně zvýší, málo animací, některá slabší místa,

+11

Wanted: Weapons of Fate

  • PC 65
Názorný příklad toho, jak udělat hru podle filmu. Zábavně, svižně a nápaditě. I když hra vychází z filmu, v hratelnosti to není takřka poznat, jednoduché ovládání se spolehlivým krytím činí tuhle nenápadnost docela návykovou. Jako třeba získávání nových vlastností, které získáváte postupem hraní (zpomalování času, ale asi nejpotřebnější - zatáčení dráhy kulek).

Jediné, co mi tak nějak vadilo, byla přílišná linearita a příběh, který zkrátka neumí vtáhnout a je zbytečně lemován spousty filmečky ve kterých se toho pramálo stane. Takže je požitek ze hry rázem pryč. Sice se nejedná o hru, kterou by jste měli hrát týden, tak hra docela baví a i překvapí rychlým koncem, po kterém už můžete koukat jen na bonusy.

Btw. všechno vypsal popkec, je těžké psát něco, když už bylo vše napsáno ;-)

Pro: efektivní krytí, zatáčení dráhy kulek, grafika,

Proti: červení atleti s noži, kteří jsou skoro nesmrtelní, krátkkost, linearita, filmečky,

+5

BlackSite: Area 51

  • PC 60
Jako kolega jsem od hry nic nečekal. Už v první misi mi nepřátelští vojáci ukázali, že se bude jednat o jednoduchou a přímočarou akcičku s profláklými nápady. V první misi se rozkoukáváte a zjišťujete, co a jak. Než na Vás vybafne první potvora, je to jen stupidní mise. Teprve potom to získává na atmosféře a na zajímavosti.

Emzáci jsou hned zajímavějším nepřítelem, než nějakej Usáma s partou kámošů z pokeru. Společnost ve Vašich misích Vám dělá duo borců, které svými poznámkami atmosféru trošku ulehčuje. V boji Vám nejsou kdovíjak užiteční, jelikož vše stejně vystřílíte sami a jim zbydou plné zásobníky jen pro pláč. Sem tam usednete za volant jednoho z vojenských Humvee, které se sakra blbě ovládá a dostat se do nuceného cíle dá "zabrat".

Tahle hra se s ničím nepáře, je jednoduchá a přímočará, takže čekat od ní nějaké jiné zvlášnosti je mrhání časem. Mě to bavilo asi právě proto, že mne jednoduché a zajímavé FPSky baví, tahle byla zábavná a nepřítel trošku originální.

Pro: jednoduchá hratelnost, fajn příběh, lokace, nektěré zrůdy jsou opravdu hnusné,

Proti: řízení auta, krátkost, malý arzenál, závěrečný zase skoro nesmrtelný boss,

+4

Hour of Victory

  • PC 20
Šest dní pozoruje pařanský Bůh všechny vývojáře, jak se snaží udělat ze svých her, něco nezapomenutelného. Sedmý den pařanský Bůh odpočívá a právě v tento den bylo stvořeno Hour of Victory. Šlapat do lejna je lepší, než hrát tuhle "konkurenci všech těch CoD, MoH, Commandos, ...". Byl jsem nepozorný a neustále jsem padal do těch hrozných sraček, ze kterých se dalo lehce vyjít, ale já naivně doufal, že hru nakonec osvítí světlo boží a rázem se z ní stane něco jiného. Popravdě doufat, je v téhle hře až moc velký luxus, protože ona, i když má zajímavé prvky, kterými se chvástala před vydáním, ale realita je trochu jiná a tak "musíte" trpět.

Nejenom, že se hra velice špatně hraje, on se také tvůrcům podařil husarský kousek s Unreal Enginem 3, který snad vypadá ještě hůře, než by měl. Všechny postavy vypadají jako z cirkusu, divné ksichty, nabubřelé tváře a hromada keců. O linearitě nebudu ani povídat a o nereagujícíh nepřátelích vůbec ne. Vemte si ve hře jakoukoliv německou zbraň (ať můžete sbírat střelivo) a prostě běhejte, jak v jednoduchém deatmatchi a zachvilku jste ve finále, které je snad nejubožejší jaké jsem měl možnost, kdy hrát. Jakýsi teleportující se oficír, kterého stihne krutá smrt, mne opravdu dostal a ani se tvůrci neobřežovali s jakýmikoliv titulky, takže konec a šmitec. Vrchol.

Btw: největším překvapením pro mě byli brejkující německé mrtvolky na nádvoří jakéhosi zámečku, opravdu funny, bejval bych to natočil na Xfire, ale bohudík hra ho nepodporuje!

Pro: 2. světová válka, výběr ze tří charakterů,

Proti: zbraně, velmi krátké, striktně lineární, závěrečný teleportující se boss, tupí nepřítelé, checkpointy,...

+7

Turning Point: Fall of Liberty

  • PC 55
Docela dlouho dobu předemnou Turning Point unikal, až jsem ho konečně dostal do svých proradných rukou, které se těšily až budou moci v alternativním roce 1953 střílet invazní jednotky na půdě New Yorku. Inu, poutavý začátek a zajímavá myšlenka jsou asi tak jedinými vlastnostmi, které jsou na hře zajímavé. Zpočátku mi to přišla jako zajímavý herní počin, podobně jako ve své době Freedom Fighters, kteří, ruku na srdce, byli bezkonkurenční.

Turning Point: Fall of Liberty ve svém nitru není špatný, ale katastrofální vlastnosti jako neoptimalizovanost a především krátká hrací doba, ho sráží hluboko pod zem. Hra obsahuje tolik bugů, že snad ani beta verze jakékoliv hry jich nemůže mít tolik. Nečekejte nic, jen tupou, naskriptovanou a hodně krátkou hru se zajímavým námětem a zajímavým koncem ;-)

Pro: nápad, zajímavý začátek,

Proti: krátká hrací doba, neoptimalizovanost, bugy, nevyvážené zbraně,

+5

Metro 2033

  • PC 80
Když jsem se poprvé ponořil do útrob moskevského metra, věděl jsem, že tahle hra bude zatraceně jiná. Jelikož ta atmosféra postapokalyptického života na Vás prostě sálá z každé vteřinky hraní. Metro 2033 si mě okamžitě získalo! Hru jsem se tak snažil, co nejvíce vychutnávat a hrával jsem ji výhradně večer, kdy přestřelky s nepřáteli získávají na atmosféře a boje s mutatnskými potvorami na intenzitě. Jednoduše když uslyšíte nedaleký vřískot, víte, že se máte připravit na nejhorší.

Právě při bojích jsem nejčastěji proklínal zbraně, které jsou opravdu zajímavou položkou a některé cenné náboje do nich slouží jako platidlo. Zbraní není tolik a lehce si tak získáte náklonnostk jakékoliv, chvilku používané, zbrani. Svou oblíbenou brokovnici jsem nedal skoro z ruky, i když její dlouhé nabíjení mě mnohdy neuvěřitelně flustrovalo ve výsledku to vytváří skvělý požitek. A právě tohle je další důvod, který dělá Metro Metrem. Atmosféra je vážně nevídaná, už dlouho se nestalo, že bych se těšil na každý moment a sžít se tak jednoduše s hlavním hrdinou, se nepodaří každé hře. Cesta do Polis není jednoduchá, nevede jen podzemím, ale výstup na zamořený povrch má svůj cenný, životu nebezpečný, obsah. Nutnost nasadit plynovou masku, kontrolovat stav filtru a přitom bojovat s démony, když Vás hra žene stále dál a dál, panečku. To je Metro 2033!

Představit si, že se něco podobného může lehce stát mě nutilo se zamyslet, opravdu by to bylo takové? Pevně věřím, že ve spoustě případů ano. A právě proto je Metro 2033 vynikajícím survival akčním kouskem, který má skvělou atmosféru a dokáže Vás rychle vtáhnout, i přes přehnaně obtížné boje s mutanty a vyšší celkovou obtížnost. Pokud máte v oblibě taktizování, tichý postup a všechny ty Stalkery, Feary a CoDčka, skočte do podzemní bez rozmýšlení!

Pro: atmosféra, příběh, grafické zpracování, zbraně,

Proti: boje s mutanty, o drobek slabší pasáže venku, než-li "tam dole",

+18

The Saboteur

  • PC 80
"Stealth akce a prostředí druhé světové války v okupované Paříži? No, výborně, sem s ní!" Řekl jsem si, ovšem po vydání se zjistilo, že to až tak horké nebude. Ovšem po pár minutách hraní mi bylo úplně jedno co se naslibovalo, celé mě to ihned od začátku pohltilo a bavil jsem se hlavními misemi, vedlejšími misemi, sabotážemi, nebo obyčejným lezením po barácích, kde jsem třeba mohl sednout za protiletadlovou zbraň a sestřelit si německý Zeppelin.

Ještě ale předtím, než se seznámíte se všemi herními mechanizmy celé hry, poslouží Vám prolog jako velmi dobré pochopení děje, které je velmi jednoduché. V rámci příběhu se jedná o prachobyčejnou pomstu, která nebude až tak jednoduchá, jak se může zdát. Plněním hlavních misí totiž osvobozujete jednotlivé části města a otevírá se Vám tak postupně i zbytek Paříže, kde se nacházejí jednotlivé odbojářské buňky. Odměnou se stává tzn. kontraband, za který se dají koupit nové zbraně, dovednosti atp.

I když se mnohým nelíbí zkopírování herních vlastností z jiných titulů a připadá jim to tak jako slepenina všeho nejlepšího. Herně to má pořád hlavu a patu a vše je herně použitelné, aniž by tak utrpěla hratelnost. Největší chybou je, že po odehrání hlavní kampaně, vedlejších misí, závodů, Vám už nezbývá mnoho možností, jak s hrou naložit. Sabotování přejde po pár hodinách a hru to tak docela potápí, pak už přichází strašný nepřítel stereotyp, který je možná horši něžba banda nacistů v transportéru.

Pro: dobová hudba, všemožné vehikly, perky, prostředí, sabotáže, přestřelky,

Proti: po odehrání minimum možností, jak se hrou pokračovat, jízdní model, občasné chyby,

+10

Battlefield: Bad Company 2

  • PC 70
Jelikož je multiplayer běh na dlouhou trať, pokusím se zkomentářovat pouze singleplayerou část. Ta část o které jsem si myslel, že bude odfláknutá a že to bude pouhá kopie všeho viděného atp. Ovšem už v první misi, která slouží jako prolog jsem zjistil, že hra si sice bere něco od svých konkurentů, ale jinak se snaží jít svou cestou a nechodit ve stejných šlépějích jako ostatní hry.

Battlefield: Bad Company 2 je na současné poměry něco inovativního, dlouho mi dávala zabrat destrukce, která se jen tak nevidí. Jsem zvyklý rozdýchávat, "chycené" kulky někde potají v nějakém domku, což je určitý neduh nových her (zlaté lékárničky). Mnohdy jsem se přistihl, jak se naivně běžím schovat před tankem do nějakého domečku, který stejně do pár vteřin je děravý jak síto. Nadával jsem, nadával, ale právě takové hezké realistické zpracování koneěčně ukazuje válku trošku jinak, dle skutečnosti.

Bad Company 2 tak nasazuje proti svým konkurentům zajímavou zbraň, která se v budoucnu určitě bude hojně používat. Škoda, že jde pryč příběh, který je docela jednoduchý a vlastně nikterak zajímavý. Alespoň že tvůrci nabídli hráčům úžasné střídání lokací, ze které si každý vybere svou oblívenou (poušť, zasněžené kopce, džungli i městské lokace ad.) Za řeč i stojí odemykání zbraní, pár skvělých nápadů, rozlehlé mise. Celkově mě Bad Company 2 chytl a nepustil, i když není hra pro jednoho hráče zrovna nijak dlouhá, je zábavná a to oceňuji.

Pro: grafické zpracování, lokality misí, destrukční model, ovládání vozidel dle libosti,

Proti: hra pro jednoho hráče je krátká, lehká obtížnost, slabý příběh

+7

Call of Juarez

  • PC 80
Já westerny osobně nijak zvlášť nemusím, ať už filmy nebo něco podobného s touto tématikou, nevyhledávám je a oni nevyhledávají mne ;-) Call of Juarez na mě vysílalo zvláštní vlny už dlouho, takové, které dávaly najevo, že se nebude jednat o ledajakou hru. S očekáváním jsem se pustil do hraní ...

... po několika málo minutách si mě Divoký západ naprosto získal, s otevřenou pusou jsem doběhl do prvního městečka, kde na nebožáčka Billyho (hlavního hrdinu) nečekalo nic hezkého. Přesně jsem věděl, jak se cítí, protože příběh na Vás strašně působí a máte pocit, že nehrajete počítačovou hru, ale že jste v onom světě. Když musíte utíkat, utíkáte seč Vám síly stačí, protože Vás zvědavost i strach ženou dál. Neuběhne ani pár chvilek a už jste v kůži někoho jiného, reverend Ray je Billyho strýc, a právě Ray půjde Billymu po krku, protože ho uvidí na místě činu. Tak začíná další z krás Call of Juarez, jelikož ovládání dvou postav je naprosto úžasné, nahlížíte na příběh ze dvou stran, což z tohoto jednoduchého aspektu činí něco opravdu zábavného.

Každý z hrdinů má nějakou dobrou zvláštnost. Za Billyho si nejvíce užijete potichu s lukem a šípem, kdežto za Reverenda Raye budete tasit kolty sakra rychle, on totiž není takový, jak se zdá, je zahalen tajemstvím, jenž se Vám odkryje až postupem času.

Mohl bych tu o téhle fajn zábavné, westernové akcičce psát ještě hodně dlouho, ale to by to potom nikdo nečetl ;-) Call of Juarez je nádherný svět s parádní akční stránkou, hromadou dobrých nápadů (jízda na koni, duely, tasení koltů,..) a nejsilnější stránkou je příběh, který v tomto prostředí nemá konkurenci.

Pro: westernové prostředí, hudba, herní nápady, zbraně, dvě postavy, příběh ze dvou úhlů pohledů, zábavnost, bitky ;-), adventurní prvky, stealth části,

Proti: náročné na hardware, přímočarost, místy jednoduchost

+15