Už je to nějaký ten pátek, co jsem měl poprvé rozehraného Assassin's Creeda. Jenže jsem neměl tu sílu se přenést přes ten hrozný stereotyp, což není jen můj případ. Ale po pozitivních ohlasech na druhý díl jsem si řekl, že jedničku ještě jednou zkusím, abych pak na ní rovnou navázal druhým dílem. Popravdě řečeno ke konci jsem nelitoval, že jsem hru rozehrál znova, i když mě trápilo pár technických problémů, nakonec jsem se probojoval až do nepříliš uzavřeného konce.
Assassin's Creed v době vydání předcházel obrovský hype, který chápu, protože, když hru rozehrajete a máte tu možnost nastavit si některé z vyšších detailů, jedná se o opravdu dechberoucí hru. Netypické prostředí, česká lokalizace, zajímavě poddaný příběh a spousta schopností, kterými disponuje hlavní hrdina Altair jsou velkými lákadly. Zpočátku jsem se bavil, než se dostaví strašný nepřítel pan stereotyp. Hlavní úkol totiž zní - zabít 9 členů templářského řádu. Což samo o sobě není nijak zvláštní, jen kdyby se tvůrci alespoň trochu snažili jejich zabítí nějak obzvláštnit. Ale to ne, namísto toho si to přikráčíte do nějakého města, které musíte prošmejdit tzn. povylézat na různá vyvýšená místa, čímž si odtajníte mise, z toho malého počtu, který Vám je nabídnut, stačí splnit tři a poté hurá na hlavního bosse. Zabití jsou alespoň trošku různorodá, pokaždé se nepřítel nachází na nějakém zajímavém místě (popraviště plné civilistů, loď, malá a dobře střežená pevnůstka,...). Nezabere dlouho a zjišťujete, že se hra neodehrává jen v době Třetí křížové výpravy, ale i v zajímavé současné době. Hra totiž není jen jakýmsi středověkým památníkem, ale zde jde o daleko více.
Z hraní Assassin's Creed jsem měl takový smíšený pocit, hraní mě bavilo spíše jen ze začátku a pak hodně ke konci, jelikož hra pořád něčím překvapuje. Což se samozřejmě nedá říci o průběhu plnění misí, z nichž mě nejvíce bavily závěrečné útěky, které ač jsou značně složité, nepostrádají napínavost. Závěrem snad napsat, že se jedná o velmi zajímavou hru, která ovšem nedostala to právo nabýt plnohodnotné kvality, která zůstala spíše někde na půl cesty.
Assassin's Creed v době vydání předcházel obrovský hype, který chápu, protože, když hru rozehrajete a máte tu možnost nastavit si některé z vyšších detailů, jedná se o opravdu dechberoucí hru. Netypické prostředí, česká lokalizace, zajímavě poddaný příběh a spousta schopností, kterými disponuje hlavní hrdina Altair jsou velkými lákadly. Zpočátku jsem se bavil, než se dostaví strašný nepřítel pan stereotyp. Hlavní úkol totiž zní - zabít 9 členů templářského řádu. Což samo o sobě není nijak zvláštní, jen kdyby se tvůrci alespoň trochu snažili jejich zabítí nějak obzvláštnit. Ale to ne, namísto toho si to přikráčíte do nějakého města, které musíte prošmejdit tzn. povylézat na různá vyvýšená místa, čímž si odtajníte mise, z toho malého počtu, který Vám je nabídnut, stačí splnit tři a poté hurá na hlavního bosse. Zabití jsou alespoň trošku různorodá, pokaždé se nepřítel nachází na nějakém zajímavém místě (popraviště plné civilistů, loď, malá a dobře střežená pevnůstka,...). Nezabere dlouho a zjišťujete, že se hra neodehrává jen v době Třetí křížové výpravy, ale i v zajímavé současné době. Hra totiž není jen jakýmsi středověkým památníkem, ale zde jde o daleko více.
Z hraní Assassin's Creed jsem měl takový smíšený pocit, hraní mě bavilo spíše jen ze začátku a pak hodně ke konci, jelikož hra pořád něčím překvapuje. Což se samozřejmě nedá říci o průběhu plnění misí, z nichž mě nejvíce bavily závěrečné útěky, které ač jsou značně složité, nepostrádají napínavost. Závěrem snad napsat, že se jedná o velmi zajímavou hru, která ovšem nedostala to právo nabýt plnohodnotné kvality, která zůstala spíše někde na půl cesty.
Mass Effect 3: Citadel
Pro: atraktivní prostředí, šermířské souboje, dobové zasazení, český dabing, lezení po všem možném, rozlehlost,
Proti: primitivní zápletka s fajn poddáním, stereotyp,