Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Luk Kristmeister / 26 let / Necrum (ČR - kraj Plzeňský)

Komentáře

< >

Darksiders III

  • PC 85
Přiznám se, že zpočátku jsem k DS trojce byl trochu skeptický. Jakpak by ne, když taky začnete hru a po pár minutách si všimnete, že světélka představují různé itemy, po smrti se vám smažou nasbírané duše, enemáci vás vypráskají na jedno kombo, levelování vás stojí duše, přičemž za každý level dostanete bod, který umístíte do jedné ze statistik....hmmmmmm, kde jsem to už jen viděl? Hele asi takhle, jednička se hraje jako God of War, dvojka jako Prince of Persia mixlej s WoWkem, tudíž jsem si tak nějak představoval, že trojka bude mix jedničky a dvojky. Ale ono ne, trojka se vydává "It's just like Dark Souls" cestou. Vyplatilo se jí to? Já říkám, že rozhodně ano!

Příběh hry navazuje na první díl a probíhá zároveň s druhým. Zde ale hrajeme za jezdce ženského pohlaví a sice Fury, která nám ukazuje, že být žena není žádná nevýhoda a na své bratry svými schopnostmi a hlavně vytříbeným egoismem hravě dosahuje. Ba dokonce Válku svými dialogy zadupává do země. Válku ale necháváme Válkou, Fury vyráží na Zem zlikvidovat a uvěznit 7 smrtelných hříchů, jmenujme například Zlost, Chtíč, Závist a mou oblíbenou Lenost. Chce se totiž stát leaderem Jezdců, což jí Council umožní pokud splní tento úkol. Pokud jste měli nějaké otázky ohledně příběhu, který jednička s dvojkou nakously, nějaké ty odpovědi již dostanete, ale pár otazníků přeci jen přibyde a tak nezbývá nic jiného než se těšit na další díl, který snad celý příběh dokončí.

Gameplayově hra funguje v podstatě jako Dark Souls. Procházíte lokace, likvidujete potvory a utkáváte se jak s povinnými, tak nepovinnými Bossy. Nepřátelé ani valná většina Bossů nemají žádné taktiky, takže víceméně jediné co na ně platí je znát jejich moveset a umět dobře načasovat úskoky, protože za to jsou speciální komba, co dávají Dark damage. Naštěstí ale, tvůrci nevynechali puzzly, tudíž úplně jako Souls to není. Cesta k bossům vyžaduje spoustu odboček, protože někde musíte něco aktivovat, něco donést, něco přeskákat atd. Větší zákys jsem nezaznamenal, ale bloudit se mi podařilo nejednou. Klasická minimapa známá z minulých dílů byla odstraněna a místo ní jde zde pouhá čára, která vám ukazuje cestu k nejbližšímu bossovi. Takže když náhodou nevíte kam, stačí sledovat symbol lebky anebo naopak chodit na druhou stranu pro loot nebo do secretů. Co jsem hodně rád, tak tvůrci odstranili veškeré debilní collectibles (krom teda zachraňování lidí), ale hlavně to lootování není povinné. Hra lze projít od začátku do konce bez nutnosti sbírat itemy. Sice zde zůstalo to jejich klasické: Hele vidíš tamhle ten item, tam jak se nedostaneš? Vrať se zpátky za pět hodin až budeš umět tuhle schopnost. Víceméně už jsem z toho nebyl otrávený, protože mi bylo u zadku, co tam je, nějaký extra důležitý itemy ve hře nejsou.

Fury v průběhu hry získá 4 formy mezi kterými lze libovolně přepínat. Je to konkrétně ohnivá podoba, bouřková podoba, silová podoba a ledová podoba. Zpočátku jsem měl obavy, protože nemám rád tohle přepínání. Ale ono to nebylo zlé, naopak, je to zde vytvořené dobře, takže nemusíte během 3 vteřin vystřídat všechny podoby, abyste se dostali dále. Co ale už zamrzí je ten fakt, že půlka z těch forem nedostane vůbec prostor a já víceméně hru prošel jen s ohnivou a silovou podobou, bouřková je úplně k ničemu, využijete max 5x a ledová se odemkne až ke konci hry, takže využijete jen na zbytek secretů, kam jste nemohli. Každá forma má také své sekundární zbraně a svoje wrath ability, opět jsem víceméně využíval jen ty ohnivé řetězy a sem tam i silovou palici, která je vhodná k potvorám se štíty. Víceméně jsem rád, že trojka si ponechala ten hack 'n' slash soubojový systém (v nastavení si lze přepnout ještě na jiný, ale ten jsem raději nezkoušel), protože komba co Fury předvádí jsou velice uspokojivá a dokonce po stylu dvojky, jdou kombinovat útoky s primárním řetězem a sekundárními zbraněmi. Koně zde nenajdete, což mě osobně nevadí, protože se vždycky debilně ovládal a ty bossfighty v sedle byly k nasrání. Všechny lokace jsou propojené, je jen na vás, zda si pootevíráte všechny zkratky nebo budete využívat Fast-Travel u Vulgrima. Osobně jsem ho využíval jen na cestování k Ulthanovi pro upgrady zbraní, jinak vždycky pěkně pěšky, jelikož cestou jsem otevíral nové zkratky nebo secrety.

Kámo brácho ta grafika je prostě povedená, tenhle styl hře sedne úplně nejvíc mega. Díky tomu hra ukazuje různorodá prostředí v nejvyšších kvalitách a je to radost se kochat. Už je kvůli tomu jsem nevyužíval Fast-Travel, bavilo mě procházet lokace a prozkoumávat je. Hudba bohužel už tak cool není, ambient hudba je super, ale při bossfightech jsem ani nezaznamenal, že by něco hrálo a právě v Souls hrách je bossfight music úplně nejvíc epic.

Na závěr jen pár výtek. Vás enemáci můžou shodit z plošin do propasti, ale vy je ne. Pokaždé narazí na neviditelnou zeď, ale vy prostě prolítnete skrz a už zase mizíte ze scény. Další věc, ukazatel healthbarů, proč zde není? V DS byl, v prvních dvou dílech byl, tak proč zde ne? Použiju jeden kvalitní argument: Já na jedný plošince, démon házejíc oštěpy na druhé. Říkám si, že k němu nebudu skákat, protože oštěp v polovině skoku znamená smrt v propasti. Nastal tedy boj na dálku, ale po desíti hozených "disků" enemák stále žije a otravuje mě. Kdyby tam byl healthbar, tak bych viděl, že mu to tolik neubírá, tudíž bych k němu skočil a rozsekal ho. Jenže bohužel. Další věc, pomocí biče se i zhoupáváte, jenže ono to jaksi kolikrát nefunguje. Poslední věc, jednička a dvojka měly prakticky stejné bindy kláves, proč trojka má všechno jinak? A navíc až ve třetí čtvrtině hry jsem se dozvěděl, že Fury umí sprintovat a to jsem si to musel vygooglit.

Pro fanoušky série povinnost. Jsem zvědav, jak to nakonec všechno dopadne.
+20

Darksiders II

  • PC 80
Po skvělé jedničce přichází na řadu druhý jezdec apokalypsy a sice Smrt! A musím...pro mě dvojka nastavila slušnou laťku v tomto žánru. Smrtka má mnohem větší charisma než Válka, tudíž jsem si jí ihned oblíbil a užíval si hlas Michaela Wincotta, který jí propůjčil svůj drsný a egoistický hlas. Oproti jedničce hra nabízí mnohem svižnější tempo při soubojích a skákacích pasážích. Smrtka je mrštná a kousky, které dokáže jednomu vrhá závratě. Vytváření komb při bitkách dává dokonalý pocit zadostiučinění, když se vám povedou ty jedinečné, kdy se třeba na okamžik proměníte v reapera a zadupete enemáka do země.

Nejdřív si vezmu do parády klady. Mám rád příběh o jezdcích apokalypsy, už v jedničce se mi líbil. Příběh ve dvojce navazuje na jedničku a zvedá ho o level výše. Držel mě u hry od začátku až do konce. Oceňuji krásnou grafickou stylizaci. Ke hře se tento styl hodí perfektně a není třeba nějaká ultra-realistic. Různorodost prostředí je jednoznačné plus, tady to hraje barvami, zde to zase vyzařuje zoufalstvím, takže přidáme více šedé atd. Ve hře máte určité světy mezi kterými lze cestovat pomocí portálů a ty se následně dělí na jeden velký open-world, na který jsou napojeny dungeony. Máte dá se říct svobodu pohybu, tudíž nemusíte chodit nutně tam, kam vám hra ukáže. Můžete dělat vedlejšáky, zkoumat různá místa a hledat collectibles nebo loot. Ano velká novinka oproti jedničce. Z truhel nebo enemáků vám padá gear, který se dělí dnes už všem jistě známými barvami podle vzácnosti (zelená, modrá, fialová, oranžová). Ze hry se tudíž tak trochu stalo menší RPG, protože si budete hlídat čísla. Každý malý posun v číslech je znát, často tedy budete měnit vizuál smrtky. Velmi chytrý krok tvůrců bylo vytvoření tzv. "mocnějších" zbraní, které jdou upgradovat obětováním lootu, který nepoužíváte nebo je již slabý. Upgradem se vylepší základní staty i si můžete vybrat, který speciální vylepšíte nebo vytvoříte nový. Oceňuji také skvělý výběr nepřátel, jsou tu všemožné potvory a kreatury, které se s radostí masakrují, ale osobně jsem nenáviděl nepřátele se štíty, protože ti kazili tempo hry a párkrát mi je trvalo zabít déle než bosse. Bossfighty jsou povedené, protože nejsou jednotvárné jako v jedničce. Valná většina z nich se nedá přemoct stylem: Já prostě k tobě přiběhnu a budu drtit čudlík pro útok. Je i třeba taktizovat a hledat slabiny. Smrtka má i cool schopnosti, které si odemykáte ve skill tree. Můžete vyvolat menší armádu poskoků, kteří vám pomohou v boji nebo třeba udělat mega seknutí kosou, které většinu potvor odrazí zpět. Bitky vám také dobíjejí speciální lištu, která vám poté může aktivovat Reaper mód, kde se prostě proměníte v tu víc badass verzi smrtky, čímž dáváte lepší damage, nemáte stagger a jste prakticky nesmrtelní. Jako poslední zmíním excelentní soundtrack, kde skladba Guardian je jedna z nejlepších orchestrů, co jsem měl tu čest slyšet. Pokaždé, kdy si jí pustím vidím v duchu Smrtku, jak ujíždí krajinou na svém koni s kosou připravenou utnout život.

Jdeme na zápory:

Hlavolamy nejsou víceméně nijak obtížné, ale našlo se pár míst, kde jsem zkejsnul delší dobu jen kvůli tomu, že hra vyžaduje nějakou pixel perfect akci (hod bomby skrz portály), i když jsem to dělal správně, hra mi to neuznala a já tedy zkoušel nějaký jiný způsob v domnění, že to asi mám udělat jinak.

S většinou vedlejšáků jsem neměl problém, problém jsem s těmi, kde musíte vyhledat určitý počet nějakých kokotin, roztroušených po celé hře. A že jsou schované tak, že ani s guidem je nelze skoro najít. Co také ve hrách moc nemusím je, že najdete nějaké místo, kam se nedostanete, protože nemáte schopnost, jež se vám odemkne v poslední třetině hry a tak. Nic proti back-trakingu, ale když mi hra dá na začátku vedlejšák, který můžu splnit až skoro na konci hry, tak potom ani nemám motivaci ho už dělat.

Občas mi přišlo, že enemáci udeří přesně do místa, kam dáte úhyb a ne tam, kde stojíte než ten úhyb dáte.

Přišlo mi taky, že hra má trochu natahovanou herní dobu. Protože ať jste řešili jakýkoliv úkol, vždy tam figurovala číslice 3. Potřebuješ 3 klíče, najdi 3 úlomky žezla, sežeň mi 3 týpky, přines mi 3 duše, k oživení potřebuješ 3 kameny, dones mi 3 suroviny atd. Samozřejmě to v praxi fungovalo tak, že jste přišli do dungeonu, který měl jednu hlavní místnost a v ní 3 cesty dál, z nichž jen jedna byla volná. Bylo by lepší, kdybych prostě měl donést jen jeden klíč, který by byl na konci většího dungeonu vytvořeného spojením těch tří.

Cestování mezi světy bylo otravné, protože nejdříve musíte dát fast-travel ke stomu, pak skočit do portálu a potom další fast-travel na místo, kam potřebujete.

Včera jsem se bavil s kolegou a říkal jsem, jak nesnáším, když ve hře musím přepínat mezi postavami, protože mám v tom pak bordel. A bum ho, přišlo to i zde. On by to ani nebyl zápor, jenže ke konci hry už je těch schopností tolik, že je v tom mega bordel. Zvlášť pasáž, kde se musíte rozdělit, tvořit portály, tvořit časové portály, pak stačí zmáčknout špatnou klávesu a můžete to dělat znovu.

Ten mini-skok, který smrtka má když je nohama na zemi je celkem k smíchu a nemá využití. Z dřevěného sloupu dokáže přeskočit celou místnost, ale pak nedokáže přeskočit jedno pitomý zábradlí, protože je o milimetr vyšší než hra dovolí smrtce vyskočit. Plošiny, kde není jasně vyznačené, že na ně jde vylézt prostě nevyšplháte i když jsou vysoké sotva metr. V praxi to vypadá tak, že smrtka skočí na tu hranu, rukama se zahákne někde ve vzduchu nad ní a poté spadne, protože se prostě neměla kde chytit a vy jste to chtěli hrát jinak, než je to definováno.

Hra vyloženě nutí do New-Game+. Hru jsem dokončil za 27 hodin a levelem 21. Crucible má 100 vln, ale posledních 25 se vám odemkne až na 25 levelu. Za zabití máte sotva 3 expy a zas tolik vedlejšáků tam není, aby to pokrylo zkušenosti pro 25 level.

Deathinitive edice tu hru neskutečně dojebala, protože dlouho jsem nehrál nic tak zabugovaného. Původní verze si pamatuju, že takové errory neměla. Ve zkratce...stávalo se, že z ničeho nic, hra přestala vyluzovat polovinu zvuků Hudba nehrála, slyšet šlo jen každé druhé seknutí, dokonce mi to pak i samo skipovalo části cut-scén. RESET GAME. Potom zase Smrtka odmítala se pohybovat, enemáci mě neregistrovali. RESET GAME. Stalo se mi i, že jsem se pohybovat mohl, ale enemákům jsem nic neubíral ani oni mě. RESET GAME. Chtěl jsem sestřelit šutr, Smrtka ale střílela dál a nešlo to stopnout. RESET GAME. Vrcholem toho byla cut-scéna, kde jste po jejím skončení obdrželi expy. Pokud vám to hodilo další level, hra spadla. Museli jste se někde dolevelit a až potom hra běžela dále. SAMOVOLNÝ RESET GAME.

I přes všechny neduhy jsem si ale hru neskutečně užil. Soubojový systém, charismatická Smrtka a audio-vizuální zpracování dělají z této záležitosti nadprůměrnou řežbu.
+18

Far Cry 2

  • PC 80
Far Cry 2 ode mě dostal celkem 4 šance, dohrát se ale podařilo až na tu pátou a musím říct, že těch dohrání bude ještě rozhodně několik. Hra je neskutečně rozporuplná a hráči se dělí na dvě skupiny, jedni hru nenávidí a druzí zbožňují. Já hru nejdříve nesnášel pro její debilní respawn enemáků a to ježdění přes celou mapu mě celkem slušně otravovalo, ale nyní téměř po 6 letech od posledního hraní jsem se přehoupl do druhé skupiny a ta hra je pro mě tak trochu klenot. Čím to? Úplně jednoduše, krása téhle hry tkví především v grafice, která i po 12 letech vypadá stále překrásně, ale hlavně HLAVNĚ v detailech (budou rozebrány níže).

Příběh bohužel v téhle hře moc neoslní, což hlavně způsobuje jeho špatné vyprávění. Prakticky se celá hra odehrává ve first-personu a váš hrdina má klasický Gordon Freeman syndrom, takže vcítit se do něj je velice obtížné. Naštěstí to dle mého názoru zachraňuje veškerá interakce, kdy vaše postava daný pohyb skutečně vykoná (otevírání dveří, telefonování, oprava auta apod). Jinak je ale příběh jakýsi maglajs, kde se prostě banda černochů navzájem vraždí a vy se k nim přidáte, protože máte za úkol odstranit záporáka, který jim zajišťuje kvéry. Šakal ale moc prostoru nedostal, vlastně vůbec žádný, jsou s ním pouze 3 cut-scény, takže vlastně ani nemáte důvod ho nahánět nebo tak. Kupodivu ale na konci, kdy už se začne objevovat v záběru jsem s ním i celkem sympatizoval a neměl jsem s ním problém. Ale další bohužel, ten konec je neskutečně odfláklý a nedával ani smysl, což mě hodně zamrzelo.

Hru jsem spíš dohrál na základě její výtečné střelby, která se mi zalíbila natolik, že odpadla frustrace z respawnujících enemáků a hlídkách v džípech. Zbraně jsou skvěle udělané, skvěle se z nich střílí, mají takový ten správný feel, že v ruce třímáte něco co dokáže udělat bordel. Trošičku to jen kazí ten fakt, že zbraně se opotřebovávají, načež se i rozpadnou. Nebo spíš takto, kazí to ten fakt, že se opotřebovávají příliš rychle a vy si pak musíte pro nové do skladiště, která jsou po mapě jako šafránu. Oblíbil jsem si kombinaci Eagla, FAL a Dart Rifle. Eagle a FAL vydržely celkem i dlouho, ale bohužel uspávačka se začala zasekávat již po nějakých 10 šipkách? K smíchu. Docela taky jsem nechápal, že si nemůžu vzít zároveň Dragunova a FAL, jelikož obě dvě zbraně patří do kategorie Primary Weapons. Tudíž půlku hry jsem na odstřelování dlabal, FAL jsem si až příliš oblíbil než abych ho nechal ležet ve skladu. Taky vtipné je, že nepřátelům se zbraně nezaseknou nikdy a vám prakticky ihned.

Mise jsou všechny na jedno brdo, originalitu zde nečekejte, tahle hra je určená prostě pro hráče, co si chtějí jen zastřílet a vypnout. Jdou ale řešit i jinými způsoby, který po vás chce parťák. Vždy když tu byla tato možnost, tak jsem tak učinil. Jako bonus se vám pak upgradují safehousy, které spíš než jako ukládací stanice (hra lze uložit kdykoliv a kdekoliv) slouží jako noclehárna, případně doplnění munice cestou anebo výměna zbraní z beden. Co se mi hodně líbilo, tak hra vás nevede za ručičku, jak jsme již dnes zvyklí. Přijmete misi a hraj si jak chceš. Neexistuje žádná neviditelná bariéra, která ukončí misi, protože se moc vzdálíte, žádná minimapa, žádná značka, která navádí k cíli, žádný autoheal, prostě hrajete svobodně sami za sebe. Fyzika je též skvělá, ten pohled, když odpálíte auto s RPG je prostě tak neskutečně uspokojivý, tráva se vlní ve větru, když prolejzáte křoví, tak se pod vámi podlamuje a mnoho dalších.

Nakonec si nechám ty luxusní detaily, které moc her nemá. Far Cry 2 má dokonce i některé jedinečné. Stojíte-li ve vodě a střílíte, slyšíte jak nábojnice žbluňkne do vody a udělá takovéto TSSSSS. Když střelíte do krabic s náboji, explodují a kulky začnou lítat všemi směry. Když založíte oheň, rozšiřuje se, ba dokonce na stromech shoří listí a jsou holé. U keřů a stromů můžete odstřelovat jednotlivé větvičky. Když vystřelíte z raketometu, tráva za vámi začne hořet. Když máte poslední políčko zdraví, vaše postava na sobě provede heal na základě toho, co vás jako poslední zranilo. Můžete si vytáhnout kulku z těla, uhasit doutnající rukáv, vytáhnout větvičku z nohy anebo i střep. Za jedoucím autem se práší a ten prach poté začne letět směrem, kterým jde vítr. Pokud autem srazíte zvíře nebo člověka, upadne nárazník. Když z RPG střelíte do objektu, který je moc blízko, tak hlavice nevybuchne, někdy dokonce se na zemi začne točit a až poté někam odletí. A mnoho dalších. Jediná věc, co je škoda, tak postava zbraň při přebíjení pokaždé natáhne, což je trochu pěst na oko, když se to snaží být realistické.

Těším se až zase budu moct navštívit Afriku znovu a Ubisoft by se měl podívat, jaké hry dělal a jaké dělá teď. Z prvků, které nabízí Far Cry 2 se dá vytřískat maximum.
+18

Metro Exodus - Sam's Story

  • PC 90
Musím uznat, že tohle DLC je mnohem lepší než původní hra. Náš hrdina zde již nemá Gordon Freeman syndrom a tak si jeho hlas, který v angličtině zní příjemně, můžeme užívat po celou dobu hry. Dokonce i k postavám se dá vytvořit jakýsi vztah. Kapitán je totiž solidní řízek a pitka s ním byla to nejlepší, co jsem kdy ve hře zažil. Příběh je už také o něco lepší a ty hromady dialogů už se daly poslouchat s chutí. Vladivostok je hezky zpracovaný a je vidět, že si s ním někdo dal práci. Nové zbraně potěšily i když pistolka poté letěla pryč. Ne že by se mi s ní špatně hrálo, ale bohužel přehazovaní zbraní tu má asi nějaká svoje pravidla.

Co mě nasralo byly třeba miny poseté po mapě. Ne, že bych byl dement a neviděl je, ale kolikrát nešly odjistit, kolikrát se aktivovaly když neměly a kolikrát mě zabily i když jsem byl už 50 metrů od nich. Další věc, pokud s člunem zastavíte, kde nemáte a stoupnete si od řízení, hra vás shodí do vody. Vylezete a zase vás shodí do vody, vylezete a zase vás shodí do vody a RIP. Další věc, opět se mi bugnul achievement. Při bitkách s netopejrem jsem nechcípl ani jednou, ale stejně se neodemkl. Jo ano, při té první jsem skočil s plošiny dolů, kde mě to zabilo. Hru jsem ale restartoval a dal to již bez smrti. Bohužel si to hra asi nejspíš pamatovala nebo nevím. V poslední řadě opět zkritizuji zvuk, protože ten je ještě vyjebanější než v původní hře. Hudbu jsem měl na max, ale stejně byla neskutečně potichu, dynamický rozsah mluvení postav je k pláči. Týpek stojí skoro u mě, ale zní, jak kdyby byl někde za rohem na druhém konci mapy. Samozřejmě opět při stisknutí spoušti se vše přeřve a nepřátelská ákáčka zní jako olejničky z Vietcongu, přičemž to moje jako solidně namakanej kvér. I přes tyto neduhy jsem si DLC neskutečně užil a nový díl maybe in Murica??
+14

Metro Exodus

  • PC 70
Ke třetímu dílu Metra jsem se dostal až teď. Ano správně, může za to Epic games exklusivita. Ne, že bych proti tomuto studiu něco měl, nebýt jich neexistoval by Unreal Engine, takže fůra her, ale jsem toho názoru, že už takhle je těch launcherů zbytečně moc (steam, origin, uplay, battlenet, rockstar social club). Kdyby Metro nebyla pouze časová exklusivita, asi bych přimhouřil oči. Ale ten rok uteče a aspoň se mezitím hra doladí, protože málo her vyjde v pořádku.

Bohužel Exodus trápí špatný technický stav i teď, což je velká škoda. Hodně to sráží kvalitu hry dolů a bohužel nejen to. Hra začíná slibně, level v Moskvě je starý dobrý Metro, nelze tam nic vytknout. Volha level už je první otevřený a zde je víceméně ještě taky vše v pořádku. Tedy...jsem toho názoru, že Metru moc otevřený svět nesedí. Ta Volha ještě jakžtakž, má skvělou atmosféru a leveldesign, ale dle mého je zbytečně veliká a člověk nějak ani nemá motivaci chodit něco prozkoumávat, protože suroviny jsou pouze dva typy a z nich se dá vyrobit vše, co člověk potřebuje k hraní. Ano můžeme zde nacházet různé dokumenty a dokonce upgrady zbraní a obleku, jenže...no upgrady zbraní najdete i u padlých vojáků a co se týče upgradů obleku, tak jediné, co jsem tak nějak využil byla lepší maska. Kompas je zde dle mě nejlepší, protože aspoň víte, která cesta vás povede k cíli a tudíž budete často hodně odbočovat pro loot, jelikož takových křižovatek je ve hře hodně. Dále jsem využil pouze kapsy pro náboje, protože jsem tak nějak nechápal, k čemu by mi byly kapsy na lékárny. Lékárny si můžete vyrobit nové kdekoliv, náboje pouze u stolu. Kapsy na molotovy mi taky přišly celkem k ničemu, protože těch situací, kde jdou využít moc není. Čištění zbraní a oprava masky je skvělá featurka, nicméně...zbraně se zasíraly až příliš rychle a odsekávat ákáčko po třech výstřelech je fakt k nasrání. U masky to už bylo lepší, protože se tak často nepoužívala, ale nechápu, proč si Arťom prostě od mrtvol nemohl vzít novou jako v předchozích dílech.

Nastal level Kaspik a zde už budu kurva kritický. Ta úroveň není špatná, ale nesedí mi do téhle hry. Kdyby se hra jmenovala Mad Max asi bych byl nadšený. Zde jsem si už začínal všímat mizerného technického stavu a bugů. Jdu podél skály, u skály leží kameny, které prostě a jednoduše levitují, proč ne že? Tamhle omráčím týpka, rozeberu mu zbraň, po cca 10 minutách se vracím zpět, týpek zpátky na nohou a míří na mě neviditelnou zbraní a něco u toho mele. Dostal znovu po držce, ale kroutil jsem hlavou. Tuhle zabiju potvoru, která se radši moonwalkem ztratí pryč ze scény. Celý Kaspik je až zbytečně moc velký, prázdný a hlavně je to takovej klasickej vole, polobolševickej vole, dizájn vole, rustikální vole, zdánlivě vole...Káru, kterou zde máte k dispozici jsem zaparkoval do pangejtu po asi 200 ujetých metrech, protože se mi zaprvé bugnul výhled, takže jsem viděl velký hovno a poté, co se odbugnul jsem vůbec neměl chuť s tím jet dál.

Tajga už je o něco lepší. Je to trochu více lineárnější, ALE.....tu kuši programoval nějaký člověk, co očividně ten den vstal špatnou nohou. Neuvěřitelný, jak ta zbraň je nepřesná a otravná. Zde vás autoři přímo nutí do stealthu, což je škoda, protože gunplay je zábavný a užijete si ho prakticky jen v jedné úrovni. Co se ještě Tajgy týče, celou dobu mi hra běžela na hezkých 60 a více FPS, ale jakmile se objevil Méďa, snímky začaly padat až k 25. Medvěd zmizel a jedeme zase na 60. Poslední level považuji za nejlepší, protože má vše, co se mi na předešlých dílech líbilo. Hororová atmosféra, paranormální jevy, prostředí metra, klaustrofóbní zážitky. Ovšem tento zážitek mi trochu zkazila opičí pěst, která se prohnala zdí a dala mi instakill. Poslední bug, co se mi stal a fakt už mě vyloženě nasral, protože tohle se mi ještě u žádné jiné hry nestalo, bylo, že se mi neodemkl achiev za to, že Duke, Damir a Alyosha zůstali živí a zdraví se mnou. Jednotlivé achievy mám odemčené, ale prostě Duke nějakým záhadným způsobem zmizel z poslední cut.scény a proto, se mi neodemkl. Konec hodnotím víceméně kladně, sice to nemělo takový ten feel, že člověk něco dokázal, ale nějaké emoce se tam vyskytují. Dá se i říct, že špatný konec je udělaný o něco lépe, protože zde nechybí moje nej postava Khan a jeho filosofické vyjadřování.

Grafické stránce hry nemám co vytknout, zpracované je to pěkně. To se ovšem nedá říci o zvukové stránce hry. Ta je podle mě nejvíc rozesraná a nezachraňuje to ani DOLBY ATMOS. Dynamický rozsah zvuků je prostě úplně mimo. Když Arťom odpálí vlak na začátku, zní to jakoby bouchnul někde za sedmero horami, jen to trochu puflo. Ovšem když jsem vystřelil z Ákáčka, málem mi to odpálilo subwoofer. V nastavení je možné nastavit pouze hudbu, hlasy a celkovou hlasitost. Takže jo, hudbu jsem dal trochu více nahlas, hlasy ubral, aby se mísily s hudbou, ale jakmile jsem zmáčkl spoušť, tak to stejně všechno přeřvalo. Dále, úvodní cut-scéna...hudba při ní praská, jednou lze přeskočit prakticky ihned, pak zase až skoro ke konci. A ze všeho nejhorší je, když máte třeba omylem repro nahlas, tak je prostě neztišíte, musíte alt+tab a ručně přes stavový řádek anebo já jsem musel vstát a dojít k zesilovači a drtit tam to VOL-. Poslední věc, do které si rýpnu je Gordon Freeman syndrom hlavního hrdiny. Občas to zní neuvěřitelně debilně, když tomu nejsou přizpůsobeny dialogy. Postavy se vás na něco neustále ptají a Arťom jen drží hubu jak jedna moje EX když jsem se jí ptal, co se stalo. Abych jen nekritizoval, zvuky zbraní jsou nejlepší, co jsem kdy ve hře slyšel. Jejich ráznost a ozvěna působí neskutečně autoritativně. A i když mě 90% lidí teď sežere, hru jsem hrál s eng dabingem a líbil se mi. Mám rád angličtinu, mám rád angličtinu s ruským přízvukem a to přesně od doby, kdy do herního světa vstoupil Viktor Reznov z Black Opsů. I přes odfláknutou techickou stránku hry jsem si ale hru užil a rozhodně se k ní ještě vrátím.
+14 +15 −1

Resident Evil 2

  • PC 100
Po roce a pár měsících jsem dostal odvahu opět zapnout Resiho dvóju. Zprvu jsem dal akorát průchod za Leona a jaksi mi to stačilo. Zlom nastal, když vyšel remake trojky, měl jsem ho prakticky sfouknutý ihned, ale neměl jsem dost. Zapnul jsem tedy opět dvojku a za tento víkend jsem ho dohrál dvakrát (sice nedobrovolně, ale co už).

Vůbec nemám páru, kde začít a co vše sepsat. Vraťme se tedy rok zpět a začněme zde. Jakožto velký fanoušek Residenta jsem se na tenhle Remake těšil jak malé dítě. Abych si nic nespoileroval, viděl jsem pouze jedno gameplay video, které mě tehdy dost navnadilo a zároveň jsem si při něm nadělal do kalhot. Nastal osudný den vydání a PPL mi samozřejmě hned zkazilo radost, jelikož můj balíček z Xzonu odeslali kamsi do Liberce. Měl jsem dvě možnosti: Buď strávím celý víkend čuměním do zdi a okusováním nehtů a záděr anebo....se vyseru na nějaký PPLko a vydám se do kamenného obchodu a koupím to tam. Samozřejmě, že moje finanční situace druhou možnost nepovolila, takže jsem se vydal do obchodu hru koupit, že radši budu týden o rohlíkách. Poctivě instaluji a přesně ve 21:36 zapínám to, na co jsem dlouho čekal. Uvítalo mě celkem i pěkné menu a potěšil přechod na nový RE engine. V tu ránu jsem ale byl nehorázně zklamán, jak do prdele mohli zapomenout na ten vážný hlas, který pokaždé hrdě a nestoudně zahlásil: REZIDENT ÍVL TŮŮ??? No nevadí, zhlasl jsem světla, vybral si Leona, protože je to prostě Leon a odstartoval svůj uklidňovač tepu. Po celkem svižné cutscéně mě hra vtělila do nažehleného blonďáka a vyslala mě na benzínku. No a co si budem, uvítal mě nádherný leveldesing, suprová grafika a atmosféra, která by se nemusela stydět vyzvat P.T. Suprová hra světel a stínů, zvukové efekty nahánějící hrůzu, pistolka s minimem nábojů. Byl jsem ohromen, vážně ohromen. První výzva se zombákem vyšla docela dobře, sice potřeboval 6-7 kulek do hlavy, ale budiž. Nastal čas se vrátit k autu a zde Japonci ukázali, proč oni ty horory umí nejlépe. Než jsem se vymotal z benzínky, káknul jsem si tak 3x.

Následující řádky budu psát, jako bych dvojku nikdy nehrál, protože nechci psát neustále, co je jiné, co je stejné a tak. Uvítala mě stará známá policejní stanice a jeden suprový prvek a sice, že hra není lineární. Cest je zde mnoho, ale i zavřených dveří. Vývojáři rozhodně nešetřili na násilí, spousta krve, spousta mrtvol, zombíkům jdou odstřelit končetiny a pokud se vám podaří rozstříknout jeho hlavu na sračku, vydá to ještě velmi uspokojivý čvachtavý zvuk, přesně jak to mám rád. Libí se mi, jak je hra nepředvídatelná, nikdy nevíte, jaká mrtvola vstane, jestli za dveřmi nečeká sráč a radostí vás neobejme nebo z kterého stropu spadne Licker. Tak trošku vás upozorní hudba, která je v tomhle ohledu dynamická, ale strach taky dokáže nahnat. Hodně zde pomáhá mapa, která ukazuje, kde jste na něco zapomněli nebo kde již nic není. Nebýt jí, asi by mi trvalo neskutečně dlouho, než bych se vymotal ven. Taky se mi líbí, jak vám hra nedá nic zadarmo, nutí vás přemýšlet, plánovat trasu a taktizovat ohledně inventáře. Není totiž nic horšího než když potřebujete sebrat něco důležitého a nemáte místo. Nebo naopak něco potřebujete použít a leží to v bedně, která je nejbližší 20 minut od vás a cestu stráží dva lickeři a pár dalších potácivých pobudů. Puzzly jsou skvěle udělané, nejsou těžké, tudíž se nedá u nich zaseknout, ale za 5 vteřin je mít taky nebudete. Docela i bylo fajn, že hned všechna tajemství RPD neodhalíte ihned, takže člověk, když se dostal ven se akorát chvíli vztekal, že nemá všechno a nemůže se vrátit. Backtraking tu je, je ho tu hodně. Někomu se to může zdát otravné, ale odměny stojí za to. Jedna z odměn je, že se s vámi pokusí skamarádit pan X a jeho stalking je při prvním hraní dost depresivní a nepříjemný. Jeho dunivé kroky vám znějí v hlavě po celou dobu a nikdy nevíte, kdy se rozrazí dveře a bude se po vás sápat. Backtracking tu dosahuje takových hodnot, že se prakticky z konce hry můžete vrátit zpět na začátek, naštěstí je to už libovolné, takže speedrunneři a lineární kňouralové si mohou oddychnout. Hra si svojí atmosféru nechává po celou dobu hraní a když si myslíte, že horší už to být nemůže, tak bohužel...může. Po RPD přichází na řadu stoky. Ano každá správná hororovka má stoky, ale ne všechny jsou tak děsivé jako tu. Jistě za to může ten fakt, že zde už nemůžete používat sluch na detekci nepřátel, jelikož hučení vody ho anuluje a navíc....monstra zde si "zpívají"? Po stokách přichází samotný Nest. Krásně osvětlené laborky, co tu může být tak děsivého? Hmmm, co takhle nesmrtelné křoví alias trnitý Regenerados ze čtverky? Herní tempo nezpomaluje a klacky pod nohy hází neustále. Tímto bych uzavřel první dohrání a zmínil ještě pár věcí. Gunplay je zde hodně zábavný i když ho trochu brzdí nedostatek munice (jasný je to survival horor, takže to není výtka). Rozhodně ho i podporuje upgrade zbraní, s kterým je to pak ještě zábavnější. Lekačky jsou výborně udělané a nečekané. Dokonce i když o všech vím, tak jsem se zesral i tak (mrtvola ve skříňce, licker za zrcadlem..). Řev probouzejících zombíků ve mě neustále vyvolával husí kůži. Znovuhratelnost??? ROZHODNĚ!!!

I když mi to trvalo přes rok, nakonec jsem to přeci jen zapnul znovu. Tentokrát za Claire a....možná mi ujel prst, ale na HARDCORE. A bylo to Hardcore, víc nepřátel, méně nábojů, větší odolnost. Ale hlavně jeden masivní upgrade: V nastavení jsem si zvuk přepnul na DOLBY ATMOS a díky mému 9.1 domácímu kinu byl zážitek o 100% záživnější. V tento moment se teprve dá hodnotit zvuková složka hry. Ozvěna výstřelů, která se nese po celém pokoji, slintající lickeři, kteří mi funěli za zády, dokonce když se mi u nohou ozval zvuk vřískajícího zombáka, měl jsem totálně sevřené půlky a ve hře sprintoval jak o závod. To vše doplněné luxusní dynamickou hudbou, která v jednu chvíli v sobě nese temné a strašidelné tóny a po chvíli způsobuje nával adrenalinu. Za ten rok jsem spoustu věcí pozapomněl, ale v průběhy hry jsem pomaloučku polehoučku si začínal rozvzpomínat, kam jít, co udělat a tak. Tato HARDCORE záležitost mi zabrala 4 a půl hodiny. První průchod za Leona něco kolem šesti. Celkem zvláštní, jelikož jsem vymetl všechny možné kouty, dokonce jsem objevil i třetí backtrack na RPD. Herní dobu hlavně zkracuje segment se Sherry, s Adou se mi zdál o dost delší. Ale rozhodně jsem si druhý průchod užil o dost více než ten první. Přemýšlím teď, který průchod byl těžší, když nebudu hledět na zvolenou obtížnost. Claire má ze začátku blbou bambitku, která se přebíjí pomalu a damage o moc větší není než Leonova Matilda. Rozhodně i broka mi přišla lepší než granátomet, jelikož než zombák uhořel nebo se rozpustil, tak to také chvíli trvalo. Za to ale segment se Sherry je primitivní než ten s Adou. Asi tak či onak, je to vyrovnané, jedno má lepší to, druhé to.

Po dohrání jsem se rozhodl pro Second run neboli Scenario B. Ehm...no...vybral jsem si opět Claire, jelikož jsem si myslel, že to bude jen takový dodatek na chvíli. Po chvíli mi začalo docházet, že second run opravdu bude znamenat second run. Kupodivu jsem nijak frustrovaný nebyl, rozhodl jsem se pro achiev hunting a byl jsem zvědavej, co vše bude jinak. Chtěl jsem to mít dohrané co nejdříve, takže jsem nastolil neuvěřitelné tempo. Hesla od zámků a kombinace trezorů zůstaly nezměněné, víceméně jsem RPD proběhl na jeden dech a sbíral jen nejnutnější věci. To samé bylo i dále a second run mi zabral nějakých dvě a půl hodinky, čímž jsem si vysloužil eSkové hodnocení a achievementy za dohrání pod 4 hodiny, za neotevření bedny, za nepoužití healu a za dohrání s méně než 14000 kroky. Čas by byl kratší, kdybych nepoužíval inventář pro zastavení hry :D.

Jak se říká "za málo peněz, hodně muziky" a Resi dvojka je ukázkový příklad. Po dohrání second Runu jsem rozehrál Ghost Survivor mode. Tyto módy ukazují: co by, kdyby. Takže špetka příběhu v tom je, ale více se zaměřuje na rychlý průběh a hodně střílení, podobně jako Mercenaries v předchozích dílech. Runaway jsem proběhl s prstem v nose, je nejjednodušší, ale za to nejstrašidelnější. Může za to hlavně nová potvůrka, která nevypadá zrovna dvakrát atraktivně. Scénář za Kenda považuji za nejtěžší, jelikož cestu vám znepříjemňují jedovatí zombáci. Jejich dosah výparů je až neuvěřitelný, tudíž s brokou se na ně musí hodně opatrně. Forgotten Soldier je nejvíce akční a atmosféra se z něj úplně vytratila, což mě osobně nevadilo, protože se zde dá vyřádit na tom skvělém gunplayi. Po dohrání těchto 3 se vám odemkne ještě čtvrtý a sice No Way Out, který teprve otestuje váš skill. Celou dobu jste totiž zavření na benzínce ze začátku hry a váš úkol je zabít 100 zombáků, kteří se hrnou ze tří směrů. Je to nervy drásající a pěkně scary, ruce se mi klepaly ještě půl hodiny poté. Po dohrání Scenaria B se vám odemkne ještě 4th survivor a ten bych řekl, že byl pro mě nejzábavnější, jelikož měl suprovou atmosféru, člověk si pořádně zastřílel, luxusní hudbu a průchod všemi částmi hry s tunou monster za prdelí. Ale to ještě není všechno, po dohrání i tohohle scenaria se odemkl takzvaný TOFU mód, kde prostě hrajete za TOFU a máte jistý handicap. Máte jen nožíky. Toto je už čirá frustrace a vlastně jen spoléháte na to, že to proběhnete aniž by vás něco chytlo kulky. A ještě to není všechno, po dohrání se vám odemknou další druhy TOFU, kde jeden má jen granáty, druhý plamenomet atd. Pokud to člověk bere jako vtip, tak ok. Japonské nadávky pana TOFU jsou vážně k pousmání a music, která hraje při tomto módu je pro mě zdaleka nejlepší z celého soundtracku. Toto vše v jedné hře, hra nabízí desítky hodin i bez mulťáku nebo nutnosti připlatit si za obsah. Poklona Capcomu za tento kousek, nezklamali.

"You said the virus turn people into monsters, not reptiles!".

Pro: Vše

Proti: Nic

+15

Welcome to the Game II

  • PC 90
Ani jsem nevěřil, že bude existovat hra, která se svou děsivostí vyrovná mé top scary hře P.T od Kojimy. U téhle hry jsem byl fakt zesranej od začátku do konce, na vydechnutí tu není nikdy chvíle. Možná si říkáte po přečtení popisku hry, co na tom tak děsivého je....jsou to dvě naprosto primitivní věci, které autoři zvládli. Ta první je všudypřítomná paranoia. V té hře není místo, kde jste chránění, kde si můžete hodit nohy na stůl a zapálit Kubána....dokonce i když se schováváte před Lucasem, musíte pozorně naslouchat zvukům a přemýšlet jako v reálu, protože i tenhle virtuální zabiják dostal od vývojářů schopnost: Dělám, že odcházím, takže třísknu s dveřmi a počkám si jestli vylezeš zmetku....

...což mě přivádí k bodu dva a to jest: Tohle není nic nereálného, žádná fantasmagoria, žádný výplody lidské mysli. Tohle se může stát komukoliv na světě a věřím tomu, že se to pár lidem možná i stalo. Sám jsem před pár lety Dark Net navštěvoval a nebylo mi tam vůbec příjemně. Nehledě na to, že vím o případu, kdy se jednomu uživateli sám od sebe otevřel poznámkový blok a začal mu tam psát výhružné vzkazy i s jeho aktuální adresou. Díky tomuhle faktu, že takoví lidé vážně existují, ta hra graduje strach na maximum.

Rozhodně klobouk dolů za celkové zpracování a vizuál. Těžba cryptoměny, nákup různých udělátek pro zmírnění utrpení a k ulehčení pátrání po klíčích, hackování wifin, antihack minihry a celkové vzhledy stránek jsou krásné propracované a mají hlavu i patu. Eventové hrozby jako vypadnutí pojistek, houkání detektoru pohybu či jen obyčejný průchod domem do uličky pro balík, kde na vás čeká ten odporný Breather, přivádí výborné mrazení v zádech a pokud to přežijete, tak si strašně ulevíte jako když si stihnete pípnout příchod do práce minutu před začátkem.

K této hře se dá napsat vážně hodně, ale nebudu spoilovat úplně všechno, protože kouzlo té hry je v tom, že na všechno musíte přijít sami a je to fakt kurevsky těžké dohrát. Za tenhle kousek vývojářům fakt poklona.

Pozn. Jedničku jsem nehrál.

Pro: Atmosféra, paranoia, promyšlenost, celkové zpracování, hrozby a Doll Maker

Proti: Místy až odporná obtížnost, odporná hra a neuspokojivý konec.

+16

Captain Claw

  • PC 95
Plošinovky jsou můj nejoblíbenější žánr a přesně takhle mají vypadat. Kapitán Drápek je přesný příklad toho, proč je tento žánr skvělý a proč patří ke špičce svého žánru. Byť je obtížnost extrémně vysoká, v době vydání jsme byli zvyklí, že nás hra nevede za ručičku, že nejsou autosave ani quicksave či neomezené životy. Je to vlastně takový Dark Souls mezi plošinovkami a můžu říct, že se jedná o jednu z nejtěžších her, co jsem měl tu čest hrát...

...ale za to jednu z nejzábavnějších. Hra disponuje krásnou barevnou grafikou se skvělými animacemi a cut-scény jako vystřižené z Disney animáku. Oceňuji také různorodost prostředí a pěkný level-design to vše napěchované ve 14 levelech, kde si ani na vteřinu neoddychnete. Zmíním ještě zvukovou stránku, která je fantastická. Úrovněmi nás provází jak skvělá hudba, který dokonale sedí do doby, ve které se odehrává, tak i kapitánův sympatický hlas. Pazourek hodně-krát komentuje situace, jež se právě dějí například: "Toto vypadá jako výzva", "Tato část není na mapě", "To bylo o fous" nebo v případě použití bambitky i "Sežer to". Už jsem se i několikrát přistihl, že hlášky jako "Yes, Fire Sword" a "Magic Claw" používám i ve skutečnosti a zvuk, který se ozve po sebrání žezla nebo kříže mi dá supr pocit sebe-uspokojení.

O anooo, poklady a zlato, jeden z hlavních prvků hry. Pokud vám nestačí jako výzva průchod úrovní z bodu A do bodu B, můžete si ji ještě vylepšit sbíráním pokladů, které se válejí všude, padají z nepřátel a některé dokonce vyžadují časový power-up v podobě zlaté nebo červené myši. Pořád to nezní obtížně? Dobře, co když vám povím, že stačí jedna chyba a k pokladu se už nikdy nedostanete? A co když vám povím, že životů můžete mít maximálně 9 a ani o jeden víc? A co když vám sdělím, že polovina překážek dává instakill? Jo to už je jiná, na konci levelu probíhá součet pokladů, které jste v úrovni sebrali a většinou jen smutně koukáte, protože nemáte ani půlku. Vtipné je, že pokud seberete všechny, dostanete extra život. Když máte životů devět, je vám to k hovnu, protože jich budete mít jednom devět. Pokud máte životů 8, najednou jich budete mít devět, ale je to taky k hovnu, protože hebnete na první překážce jen kvůli tomu, že pod sebou uvidíte zlatou lebku za 25000 bodů. A na nějaký podvádění zapomeňte. Ano existují oficiální číty na vyšší skok a tak, ale vývojáři vám za odměnu zruší ukládání hry.

Nicméně hra má perfektní ovládání s okamžitou odezvou, tudíž po pár hodinách už budete i bez obav experimentovat a výzev se bát nebudete. Hra dohrát jde, pokud cestou neděláte vylomeniny a šetříte si kouzla a náboje. S každým novým rozehráním je to už jen lepší a lepší :)

Pro: Obtížnost

Proti: Obtížnost

+21

Killing Floor 2

  • PC 100
Opravdu nikdy bych neřekl, že se mi vytvoří závislost na nějakou hru (Oddworld sérii nepočítám, protože to beru jako kus mojí duše :D). První díl jsem snad zapnul jen jednou a nějak mě to ani nebavilo. Poté před rokem jsem viděl trailer na dvojku a dost se mi zalíbil, zvlášt ta brutalita, protože jsem zarytý masochista a gore zbožňuji. Tehdy jsem to docela vychytal a pořídil si beta verzi KF2 asi za 12 éček. Nadšeně jsem nainstaloval a zapnul, ale v té chvíli moje nadšení odpadlo. Lagy, lagy a dokonce i, tomu ani nebudete věřit, lagy jak kráva. Notebook mi to prostě neutáhl ani na nejnižší. Ovšem poté, co jsem si složil PC jsem se už pak ani nedivil. Ta grafika je naprosto boží a vypiplaná do nejmenších detailů. Vše je suprově nasvíceno, stíny jsou velice realistické a co se mi nejvíce líbí jsou odlesky od světel na zbraních. Mapy jsou též kvalitně do detailu zpracované a všude skoro najdete nějaké věci, jež ukazují, že to tu kdysi bylo obydlené lidmi. Neuvěřitelné co Tripwire dokázal na Unreal Enginu.

Nyní bych popsal asi tu pro mě nejdůležitější věc ve hře a sice GORE!!! Skoro nikdy ve svém životě jsem necítil takové zadosti učinění a hřejivý pocit uvnitř, než když střelíte granát do houfu Clotů a oni se rozprsknou na sračky do všech stran. A to ještě v bullet-time, který je zde nastaven přesně do těchto momentů. Dále musím zmínit to fantastické porcování hlav. Pro mě je to i fajnová kravinka, když se čeká na další vlnu. Prostě si najdu mrtvolu nějakého Zeda, kterému zůstala makovice na krku, vytáhnu bouchačku a postupně odhaluju, co se nachází uvnitř. Jinými slovy, nejdříve se ukáže lebka, poté se udělá do lebky díra no a poté se můžete těšit z pohledu na mozek. Funguje to i když jsou Zedi na živu, jen už se moc nemůžete kochat z blízka. Jinak též dobře zpracované jsou i vnitřnosti Bloata a je zábavné mu střelit do panděra. Následuje sprška jeho žluči (nebo kyseliny), nějaké to střevo a samozřejmě krev.

Výběr z perků a jejich levelování zde samozřejmě zastává funkci antistereotypu. Každý z perků totiž disponuje různými taktikami pro boj, ale také pro obranu. Tudíž, pokud se stává, že vás KF 2 trošku již omrzuje, stačí změnit perk a hned je to o něčem jiném. Každý z perků má také předem doporučené druhy Zedů, které může masakrovat s prstem v nose nebo u kterých by se měl radši zakousnout do stromu a hrát suchou větev. Osobně jako nejtěžší považuji perk Medic, jelikož tento perk se musí také starat o healování ostatních, což někdy není nejlehčí a občas to může i znamenat kick ze serveru, pokud to jaksepatří podělá. Pro mě nejoblíbenější je perk Berserker, jelikož s ním to jsou ty pořádný jatka (jak jinak u mě že?). Člověk s ním má takovou větší jistotu, jelikož mezi jeho schopnosti si můžete navolit rychlejší běh, heal pomocí Horzine nanobotů nebo i větší odolnost.

Rovněž oceňuji a i pestrou nabídku zbraní. Najdeme tu vše, co si může každý správný maniak jako jsem já přát. Od brokovnic, přes SMG a sniperky až po útočné pušky. Mezi zajímavější kousky zmíním Microwave gun, která se hodí na nepřátelé nesoucí na sobě nějaký kov. Tahle mašinka je totiž dokáže zevnitř nažhavit až pak doslova explodují. Za další jmenuji zápalnou brokovnici, která zvládne i trochu těžší nepřátelé a dokáže na dálku zapálit jakékoliv Zedy. Dále třeba Railgun, která je výborná na ty nejtvrdší Zedy, které můžete sejmout i na jeden úder, pokud se trefíte do toho správného bodu. Nakonec zmíním mou nejoblíbenější zbraň neboli Eviscerator. Tato zbraň určená pro Berserkera totiž v sobě ukrývá výhodu útoku na blízko i na dálku. Na blízko se mezi vás a Zeda postaví roztočená kotoučová pila, což je ideální na kuchání slabších Zedů a na ty tvrdší je tu zásobník s pěti menšími kotouči, které jdou vystřelit za pomocí laserového zaměřovače. Ovšem tato střelba potřebuje i trochu umu, jelikož míření je dosti kolísavé a navíc kotouči trochu trvá než doletí určenému Zedovi na jeho ksicht. Naštěstí lze ovšem vystřelené kotouče znovu sebrat.

Co se Zedů týče, tak je zde vidět že vývojáři doslova sypali esa z rukávu. Jejich odpornost doslova nezná mezí. Následující část textu bude je schována pod spoiler z důvodu možného spoileru, nudného čtení, redukce délky komentu nebo mého možného názoru, že toto v komentu být nemá, na který jsem přišel až po dopsání. Z těch slabších tu máme rodinku Clotů, kteří neoplývají žádnými extra schopnostmi až na nemotornost. Jediný jejich účinný tah, je spawnování kdekoliv je to možné a pokud je máte za zády, tak vás drapnou a vy je musíte odstrčit (nebo zastřelit). Dále tu je Crawler, což je takový napůl člověk napůl hmyz. Dokáže potrápit v tmavých mapách, kde není skoro vidět, navíc na nejtěžší obtížnost je rychlý a mrštný. Stalker, mutant, jež dokáže být neviditelný, umí docela zadělat na teplo ve spodkách, jelikož je docela těžké je spatřit. Bloat, nemotorný tlustoprd, jež je sice pomalý, ale jeho počet HP mu to dokonale vynahrazuje. Siren, křehká babča, která svým řevem dokáže zničit hozené granáty. Ovšem jejich její napůl kovové tělo jí zajišťuje větší odolnost. Husk, ohnivý týpek s plamenometem v ruce, který jako jediný Zed může útočit z dálky, což je někdy dost nepříjemné. Nakonec z těch pohodovejch tu máme Gorefasta, který si dokáže chránit hlavu pomocí mačety, kterou tahá po zemi. Dále už začíná jen a jen peklo. V průběhu vln na vás hra vyšle dokonce takové menší bosse, aby prověřila vaší schopnost týmové práce. Začneme s tím jednodušším. Scrake, kolosální monstrum třímající motorovou pilu místo ruky, dokáže velmi snadno ovlivnit morálku týmu. Scrake velmi vyžaduje kooperaci, jelikož má odolnost vůči výbušninám a obrovské množství života. Navíc pokud mu klesne život pod půlku nasadí permanentní rage a motorovka se rozjede na plné obrátky. Aby toho nebylo málo, tvůrci do hry nasadili ještě horší bestii a sice stvůru jménem Fleshpound. osobně FP považuju za nejhorší a nejděsivějšího Zeda z celé hry. FP má totiž taky svůj rage, ale narozdíl od SC se nasere kdy chce a většinou když se to vážně nehodí. Navíc strašně rád napadá zezadu a není to příjemný pohled. Nejhorší je ale jeho rychlost, jelikož jemu neuteče nic. Co se skvěle hláškujících bossů v závěrečné vlně týče, tak v životě mi nic nedalo takto zabrat. Už se mi i stalo, že jsme Bosse zabíjeli přes 50 minut, načež zůstal pouze jeden člověk.

Předposlední odstavec věnuji skvělým vychytávkám, které nenajdete skoro v žádné hře. Například, pokud přebíjíte poloprázdný zásobník, vaše postava vytáhne nový a vymění za starý, načež ten starý si schová. V případě prázdného, ho postava rovnou zahodí na zem. Váš arzenál má určenou váhu, čím více váhy máte, tak je postava pomalejší. Další vychytávkou je sprint pozadu. Jo jasně zní to dost debilně, ale zde to kolikrát i může zachránit život. Další věc, pokud máte přebito a mačkáte R, tak si vaše postava se zbraní hraje. Například vytáhne zásobník a koukne se jestli je plný, zkontroluje náboj v komoře, povolí palivo u plamenometu a pokud máte zasraný nůž od krve, postava si ho otře do rukávu. Nakonec zmíním, že Zedi mohou zabít i sami sebe a když máte kliku můžete je vidět i mezi sebou bojovat. Jsem takhle jednou viděl dva Husky, jak se mlátí a k mému překvapení jeden toho druhého fakt zabil. Tyhle blbůstky hře vážně dodávají grády.

Nakonec vyzdvihnu perfektní metalový soundtrack, který mi dodává tu správnou krvežíznivost během vln. A hra má dokonce v nastavení zapnutí a vypnutí vokálů. Tudíž je i vhodný pro ty, kteří nemusí growling.




Pro: Gore, obtížnost, Zedi, grafika, soundtrack, různorodé mapy, důraz na kooperaci, vychytávky v předposledním odstavci, perky, cena.

Proti: Chybějící čárky v mém komentáři a použitá sprostá slova. (Omlouvám se, bez nich to nešlo)

+5 +6 −1

Deadpool

  • PC 95
Je to se mnou špatné. Dohraji svojí nejvtipnější hru, co jsem kdy dohrál a neudělám si čas na její zhodnocení?? Ještě ke všemu teď, kdy k ní vyšel velice povedený film? To se musí napravit....

S Deadpoolem to bylo zpočátku velice špatné. Strašně moc jsem jí chtěl mít, ale prostě byla nad moje možnosti. Poté, co jsem již začal vydělávat dost peněz byla hra ze Steamu stažena a sehnat v té době platný steam-key byl vskutku nadlidský úkol. Těch pár klíčů, které zůstaly neaktivovány, lidé až přímo nadměrně vyčíslili ve stovkách dolarů, tudíž měl člověk před sebou velké dilema, zda zakoupit hru za tři tisíce, která má takovou cenu jen proto, že je nesehnatelná. Jsem nakonec strašně rád, že jsem do toho nešel a hru zakoupil ofiko na Steamu za 30 babek. Bránice se mohla začít trhat smíchy...

Příběh rozhodně nemá chybu a docela svižně utíká podle Deadpoolova proškrtaného scénáře, kde si samozřejmě musel připsat všelijaké různé hovadinky a následující kroky řeší po telefonu s tím Nolanem Northonem, který mu dal i jeho úžasně ujetý hlas. Přítomnost dalších postav z Marvelovského Univerza tomu rozhodně dodává šťávu, zvlášť pasáže s Cablem. A pokud se například objeví postava, kterou neznáte nebo si nemůžete vzpomenout, Deadpool vám ji rád připomene.

Humor je ve hře všude. Hra si dokáže udělat srandu i ze sebe a velmi se jí to daří. Deadpool vás provází hláškami takřka na každém kroku a co je nejlepší: komunikuje přímo s vámi. Hlášky se neopakují a pokaždé se vytasí s nějakou novou. Např. pokud pokazíte stealth pasáž, Deadpool vám při respawnu řekne: Dobře, teď bys to mohl zkusit zase potichu. Podruhé už řekne třeba: Co kdybys třeba přestal střílet?

Dalším hlavním prvkem hry, krom humoru je boj s nepřáteli. Většinou jsou v podstatě to samé a nebýt upgradů, rozhodně by v pozdějších fázích upadly do stereotypu. Pro boj zblízka rozhodně nesmí chybět tradiční Deadpoolovi katany, ale využít můžete i třeba meče Sai, který disponují rychlostí anebo kladiva, které figurují zase především v síle. Osobně jsem si nejvíce oblíbil Sai, protože ke konci hry svou rychlostí dávají hráči výhodu v závěrečných bojích. Komb je ve hře neuvěřitelné množství a nejen, že se dají odemykat, Deadpool se je i učí sám. Komba také mohou šplhat i do neuvěřitelných čísel, čímž si i odemknete pár achievementů. Střelné zbraně jsem zpočátku nevyužíval, jelikož se hra víceméně odehrává v koridorech, tudíž je rychlejší k nepřátelům doběhnout (popřípadě se teleportovat) a rozsekat je na kaši. Později už jsou lokace ale více otevřené a tudíž například dvojitá Uzi přijde vhod.

Hra je sice docela krátká, ale rozhodně ji trochu protahuje průzkum okolí, jelikož Deadpoolovská měna je dobrou motivací a její utrácení za upgrady ještě větší. Měna se rozhodně nesbírá pomalu jak v některých hrách. Většinou stačí nějaká větší bitka a můžeme se těšit z dalšího upgradu. Navíc Deadpool disponuje především obrovskou znovuhratelností, což je také velké plus.

Grafická stránka hry vůbec není špatná. U postav je rozhodně skvělá, u prostředí už tak ne, ale i přesto se to dá skousnout. Rozhodně nejlepší po grafické stránky jsou cut-scény, které jsou obohaceny různými efekty a u kterých se člověk popadá za břicho ještě tak 5 minut poté.

Zato zvuková stránka, patří k těm nejlepším, co jsem kdy měl tu čest poznat. Dabing je přímo špičkový a Nolan si to vyloženě užíval. Tolik intonací hlasů jsem slyšel snad jen u českého Stiflera. Hudební doprovod je určitě zajímavý, ale málo výrazný. Rozhodně ale slušně doplňuje některé momenty (oldschool část, plošinovková část, Deadpoolovo selfie na soc. síti aj.).

Krutá pravda ovšem je, že Deadpool nejspíše zaujme jen tu hráčskou komunitu, která ho zná anebo má fakt ujetý smysl pro humor :D

Deadpool: See? Once again our explosive personality wins the day!
Yellow Bubble: High five!
White Bubble: No high fives. We're voices in our head.

Pro: Deadpool, humor, Marvel Universe, prvotřídní dabing, ujetost a bláznivost

Proti: krátké ale rozhodně znovuhratelné; málo stealth killů; pár částí jsem doslova profuněl, tudíž ani nechci vědět jak moc hard je ultra-violence obtížnost

+14

DuckTales: Remastered

  • PC 90
Dle mého názoru jeden z kvalitních remasterů poslední doby. K původní hře jsem si dá se říci jen přičuchnul, tudíž jsem byl tuto novou verzi hodně zvědav, jelikož Skrblík patřil k mým nejoblíbenějším seriálům, co dávali o víkendu ráno. Co ze začátku zmíním, je zdařilá retro hudba v hlavním menu, která do člověka vžene pocit, že už chce prostě začít hrát za svého oblíbeného kačera. Hře rozhodně nechybí humor, to už dokazuje hned první úroveň ve Skrblíkově trezoru, který se pokouší uchránit před Rafany. Skrblík rozhodně nešetří sarkasmem a s chutí shazuje i ty nejtvrdší protivníky, co ve hře jsou. Nejednou jsem se pousmál nad jeho výstředností a smyslu pro humor. Rozhodně za to může i kvalitní dabing, který obsahuje velice výbornou výslovnost, tudíž i laik na angličtinu prostě musí rozumět.

Ovládání je vskutku dobré. Není zde to žádné přecitlivělé, jak je u plošinovek zvykem. Skrbla reaguje na mačkání kláves naprosto přesně a to je ten důvod, proč se to tak skvěle hraje. Oproti tomu je zde i docela vyvážená obtížnost (až na poslední pasáž, u které jsem začal docela i nadávat, jak si do psího zadku mohou dovolit, tohle dávat do hry pro děti) a rozmanitost prostředí rozhodně nezaostává. Probádáme džungli, Drákulův hrad anebo i pro někoho velice známé podzemí alias Střed Země. Poslední zmiňované mě přivádí k velmi mnoho narážkám k seriálu. Je jich spousta a každý správný nostalgik by si jich měl všimnout.

V předposledním bodě stojí za zmínku náplně úrovní. Teoreticky to je v podstatě to samé: dojdi z bodu A do bodu B (co jiného taky v plošinovkách čekat). Ovšem zde je to okořeněno takovými miniquestíky, které musíte cestou splnit, abyste se do bodu B vůbec dostali. Zmíním například hledání mincí, zprovoznění výtahu, vypnutí bezpečnostního systému apod. Cestou sbíráme drahokamy a hledáme tajné místnosti, ve kterých jsou také většinou drahokamy. Ovšem při poctivém sbírání si v trezoru můžeme koupit různé bonusy ve formě skečů a dalších zajímavých blbůstek.

Jako poslední bod si nechám vizuální stránku hry. Grafika hry je 2,5D, což znamená 2D postavy, ale ostatní 3D a je to naprosto boží kombinace v tomto světě od Disneyho. Ovšem nejlepší na tom jsou ty perfektní animace postav. To když Skrblík hopsá na pogo tyči, to když golfovým švihem trefí něco tvrdého, to když se vynořuje z té hromady zlaťáků a plive je.

DuckTales je slušná oddychová plošinovka, která pobaví bez ohledu na věk.

Pro: Je to prostě Skrblík, grafika, animace, dabing

Proti: Poslední pasáž je fakt k nasráníhodná

+11

Resident Evil 4

  • PC 100
Tak a je to!!! Jeden z mých největších herních restů konečně spatřil světlo závěrečných titulek. Čtyřce jsem se z určitých důvodů vyhýbal, nevím proč jsem udělal takovou obrovskou chybu, ale prostě to tak bylo. Měl jsem dohrané skoro všechny díly co doposud vyšly, tak proč čtyřku ne? Sám nevím, nejspíše kvůli tomu nepovedenému portu. To ovšem změnila HD edice, který vyblýskla grafiku plus do hry zapojila hlodavce. Hru jsem samozřejmě ihned na steamu zakoupil, ovšem k hraní jsem se pořád neměl, měl jsem ji spíše jako okrasu v knihovničce. Ovšem s nástupem na univerzitu, jsem začal mít nějak více času a tak tedy proběhla instalace. Ale...prvotní dojmy byly fakt strašné. Hra běžela v bulletime a co víc, to adventurní ovládání mi vážně nesedlo. Hru jsem vypl a dál ji měl jako ozdobu. Poté jsem se začal více zajímat o technickou stránku hry a zjistil jsem, že stačí dát framerate lock na 30 fps a hle...šlapalo to v poho a měl jsem tedy větší šanci zvyknout si na to adventurní ovládání. Začalo se dařit a hra mě začínala až ukrutně chytat.

To samozřejmě měla na svědomí možnost ovládat nejspíše nejsympatičtější postavu z celého universa a sice Leona Kennedyho, kterého si prostě ve dvojce musel zamilovat každý. Leon dostal od čtvrtého dílu svůj jedinečný vzhled naprostého pohodáře obšťastnit hráče hláškami i v těch nejméně vhodných situacích. Díky tomu se do mě vryl přesně jako parazit Las Plagas. Příběh hry rozhodně nastavil nejvyšší laťku v celé RE sérii a Capcom se bude muset hodně snažit aby vytvořil ještě lepší díl. Doslova jsem ho hltal a kolikrát už na mě vytáhl ty své známé zvraty u kterých mi emoce tekly proudem. Konec hry se rozhodně povedl a byl vytvořen jak jinak zase zvratem.

O ovládání jsem se již zmínil a nakonec jsem usoudil, že to byl vlastně výborný tah, protože to z hry nedělá obyčejnou tpsku, kterou si proběhnete s prstem v nose. To ani náhodou. V určitých pasážích jsem doslova promýšlel každý krok, který jsem udělal. Vracel se na již prošlá místa a prolejzal každou skulinku, abych náhodou někde nenechal nějaký lejstra či drahocennou munici, kterou člověk neochotný se zvyknout na ovládání bude hooodně moc potřebovat. Mimo likvidace hru zpestří pár hádanek, které alespoň trošku donutí hráče zachovat chladnou hlavu. Rozhodně potěšil starý dobrý inventář s klasickou combine položkou. Tudíž o mixování kytek jsem připraveni nebyli a dokonce máme tu možnost si prodloužit HP pomocí žluté kytky. Další věc co se mi na inventáři líbí je možnost si věci pěkně naskládat (tak trochu tetris), což je ke konci vážně potřeba, protože jej zabírají z 80% zbraně.

Když už zmiňuji zbraně, tak musím zmínit jejich velice povedený upgrade, který mi jistě kolikrát už zachránil zadek. Větší zásobník, rychlost přebíjení a další věcičky jistě stojí za útratu u velice povedeného obchodníka, který pro mě měl velice příjemný hlas. Ale zpátky ke zbraním, rozhodně tu najdeme velice zajímavé kousky z nichž rozhodně zmíním známého thompsona a brokovnici striker, která se ve hrách moc nevidí. Za další zmiňuji velice známé capcomácké Unlockables, které dají Leonovi např velice stylový mafia kostým.

Klasické zombie byly nahrazeny posedlými vesničany s parazitem uvnitř. Ubralo to tedy na strašidelnosti? Já říkám že ne. I když již nemají ten svůj děsivý vzhled, stále umí velice nepříjemně překvapit. A co víc, umí také nepředvídatelní. To si třeba v klidu namiřujete na hlavičku a ten sráč k vám začne sprintovat což rozhodně hodí do ruky velké klepance. Tuhle zas mohou uhýbat, tudíž vaše kulka míří do skály. Ostatní potvůrky ale již nějaký ten odporný vzhled schytaly. Nadosmrti již nezapomenu na první setkání s renegados. Z této části jsem měl velice nepříjemné mrazení v zádech, které probíhalo pokaždé, co jsem zaslechl jejich chraptění. A opět mě zde dostala ta nepředvídatelnost. To si takhle procházím nějakou chodbou a najednou uslyším opět to odporné chraptění, okamžitě beru do ruky odstřelovačku a připravuji se na nejhorší. Ale ono nic, renekaďák mě asi čeká někde dál. Tak si hodím odbočku do místnosti kvůli zásobám, poctivě tam vše vybrakuju a chystám se k odchodu. Ale než stihnu vzít za kliku, tak se dveře rozrazí a rené se už na mě sápe. Horší přepadovku jsem fakt nezažil, ještě teď mi pulzuje krev. No nic, odbočím. Bossfighty jsou zde velice kvalitním zpestřením, protože všichni až na jednoho se nedá ustřílet, mají určité slabiny k odhalení následující k jejich okamžité likvidaci.

Grafika hry je parádní, moc se mi líbí. Postavy a monstra pěkně vypadají. Rozhodně nejlepší pokoukání je, jak Leonovi vlaje ofinka při běhu nebo jak při míření dýchá. Interiéry budov jsou taktéž supr zpracované a okolí si rozhodně pochvalu zaslouží.

Zvuková stránka hry je zde na té nejvyšší úrovni na jaké vůbec může být. Dá se říci že polovinu atmosféry způsobuje právě hudba a zvukové efekty. Rozhodně škoda, že po vyvraždění nepřátel se hudba opět změní na poklidnou. Takhle by hráč byl alespoň neustále ve střehu a v nejistotě. Děsivé zvuky nepřátel vážně způsobují zimotrenkocvrnk. Dabing by si rozhodně zasloužil cenu Františka Filipovského, protože hlasy dabérů ty postavy dokonale oživují. Rozhodně neuškodí zkouknout Resiho 4 jako filmík pro (ne)klidné spaní.

RE 4 je určitě jedna z těch nejlepších her, co jsem hrál a je pro mě čest jí mít v knihovničce. Neb tam zůstane navždy a nechť její soubory jsou připraveny na další návštěvu ponurého Španělska.

Pro: Naprosto vše

Proti: Nechám prázdné. (Ta věta se nepočítá), (Dobře, ta první věta a věty v závorce se nepočítají).

+14

Guns, Gore & Cannoli

  • PC 80
Říkal jsem si, že sérii Metal Slug už asi nic nepředčí v run&gun plošinovkách. Internetem sice koluje mnoho napodobenin, ale jsou to jen chabé výkřiky do prázdna. Ovšem po objevu GGC jsem opět zavzpomínal na staré časy plné zběsilé akce, spousty výbuchů, haldu zbraní a nepřetržitého střílení. Zkrátka GGC je odreagovačka jak má být.

Ve hře je i překvapivě dost druhů nepřátel na to, aby to neupadlo v bezduchou řežbu těch samých dokola. Od obyčejných zombíků, zmutovaných krys až k vojákům s bazukami. Co mě fakt rozhodně potěšilo a je to věc, kterou moc nemá, že nepřátelé mohou zabít i své vlastní druhy. Pokud například vybouchne ten velice tučný řezník, sejme i zombie okolo. Pokud mafián hodí granát, může s ním sejmout i své kolegy. A co víc, zombíci nejdou jen proti vám, ale i proti jiným lidem a naopak. V metal slugovi se prostě vojáci navzájem pozabíjet nemohli.

Nabídka zbraní určitě zpříjemní hru a o munici není nouze. Tudíž se nemůže stát, že budete muset sáhnout po velice slabé pistolce, která se hodí akorát na létající leprikóny. Lupara, tommygun, plamenomet, prostě vše co si může ďábelský mafián přát. Jen možná škoda, že tam chybí nějaká melee zbraň. Kopanec je sice účinný prostředek na shazování nepřátel ze střech, ale moc damage nesebere.

Grafická stránka hry je podle mě bravurně zvládnutá. Lokace jsou velice detailní a animace výbuchů aut jsou fakt pěkné. Ručně kreslená grafika hře velmi sedí. Hru doprovází příjemná hudba z dvacátých let, která doslova nutí zombíky k tanci mezi brokama a dabing postav má ten správnej taliánskej přízvuk.

Pro: po dlouhé době kvalitní run&gun plošinovka

Proti: bohužel krátké

+9

Leo's Fortune

  • PC 80
Dá se říct, že je to moje první hra, kterou jsem si koupil na google play aniž bych ji předem vyzkoušel nebo shlédnul gameplay. Dával jsem spíše důraz na uživatelské hodnocení a komentáře. A popravdě, ani na chvíli jsem tý stovky nezalitoval. Po spuštění menu mě uvítala pohádková hudba a mužský hlas s prazvláštním přízvukem, který se velice podobá Amadeusovi ze série Trine. Již tato skutečnost u mě vyvolala šťastný pocit a já se pustil do hraní. Hra nabízí graficky nádherné lokace a sympatického hrdinu, který vypráví příběh, ale zároveň vypouští různé komentáře po úspěšném zdolání nějakého puzzlu.

Hádanky nejsou tak složité, ale nebezpečí číhá na každém kroku. A když myslím nebezpečí, tím myslím skryté nebezpečí. Ani po třetím dohrání jsem nebyl schopen si zapamatovat různě voje*ávky. Tuhle se propadne plošinka, zde bodce vypadají jako obyčejná skála, tohle vás rozmáčkně, tohle rozdrtí...zkrátka ani na chvíli hráč nesmí polevit v ostražitosti, jelikož to znamená smrt. Každý level je hodnocen 3 hvězdičkami. Pro první hvězdičku stačí sesbírat všechny mince (to zvládne každý), pro druhou stačí level přejít do jisté časomíry (ještě se dá), pro třetí už ale páni vývojáři chtějí zdolání úrovně bez smrti (impossible). Ono vlastně může být nějaké hodnocení člověku u zadku, pokud ovšem se chce dostat do bonus levelu, kde jsou právě tyto hvězdičky potřeba a zábavnost díky těmto levelům opět o něco narůstá.

Být toto nějaké android fórum, rozhodně bych vytknul občas kolísavé ovládání u kterého jsem se něco navztekal, hlavně u částí, kde se musí Leo jakoby nafouknout. U PC verze to již snad je vyřešeno lépe. Co rozhodně zamrzí je krátkost, hra nabízí do dnešního dne pouze 24 úrovní, z nichž prvních dvanáct dáte za pět minut a druhou za deset. Člověka by to tak neštvalo, kdyby byly postupně vydávány třeba další.

Nakonec zmíním, že hra má jeden z nejlepších soundtracků, co jsem měl tu možnost slyšet. Tenhle typ hudby je prostě moje top a jsem vážně rád, že nějaký kristmeister uploadoval soundtrack na youtube (trošku jsem si pohrál s .obb souborem v telefonu).

Nicméně doufám, že autoři uvažují alespoň o pokračování, jelikož hra má veliký potenciál.

Pro: grafika, hudba, Leo, hádanky a pastičky

Proti: bohužel pro někoho krátké nebo obtížné

+8

Five Nights at Freddy's 4

  • PC 90
Po sérii nočních hlídačů tu máme poslední kousek ze světa Freddyho. V tomto díle hrajeme za jakéhosi kloučka uvězněného ve své vlastní ložnici, což je jistě tajné přání každého z nás. A musím říci, že čtyřka se ze všech povedla nejvíce. Takové napětí jsem nezažil ani u Slendyho ani u Wanovo "The Conjuring".

Atmosféru jistě tvoří ten fakt, že po pokoji se nepohybujete volně, ale vlastně máte na výběr 4 interakce, tudíž můžeme rovnou zapomenout schování se v rohu, odkud by byl nejlepší výhled na celé dění. Posránci rovnou mohou zapomenout na tradiční "schování se pod peřinu", což jistě zajišťuje absolutní nezranitelnost. Ne takhle to tedy nefunguje. Nejenže musíte hlídat dvě absolutně tmavé chodby, ale také dnes již oblíbenou šatní skříň. Ba co víc, musíte si také kontrolovat záda, protože váš pelech je lákadlem různých entit, které hlavně mají za úkol vás rozptýlit. Je to velice originálně vymyšlené. Prostě si tak zkontrolujete velice pomalou a napínavou otočkou o 180 stupňů postel a vida...párek duchů se na vás velice mile usmívá. Možná budete přemýšlet co to je, kde se to vzalo a proč to tam bylo, no a mezitím jsou chodbičky nehlídané. A je to jen na vás...zkontrolujete je v rychlosti anebo radši ESC?

Zpočátku jsem často zvažoval volbu ESC či rovnou alt+F4. Nakonec jsem ale na chodbu nakoukl jako chlap, ale následně jsem zavřeštěl jako ženská. Hlídání chodeb totiž spočívá v tom, že postava vykoukne škvírou na velice děsu-plnou chodbu. Někdy můžete slyšet podivné zvuky, což udává přítomnost plyšáků. Ale většinou není slyšet nic, to znamená tu nejhorší možnou věc co udělat dále: rozsvítit. Ale nyní to není po vzoru jedničky, že hračky jen tak stojí a čumí. Zde se i pohybují. Můžete je spatřit odcházet anebo hůř...běžet přímo naproti vám. Chce to vážně pevný nervy a nezačít panikařit. Kyberzvířátka jsou totiž chytrá a mohou si to lehce obejít. Na výběr mají ještě dvě cesty, tudíž se šance snižují na 50% a poté ještě níže, jelikož na původní chodbu může přicválat někdo jiný (Ta otravná slepice Chica ví o čem tu píšu!). Každopádně, předvídatelnost nulová, výměna spodního prádla sto pro (pokud tedy někdo nehraje na WC).

Jináč grafika je stále pěkná. Při lekačkách až příliš pěkná. Animačky správně odporné. Zvukům nelze nic vytknout...kdo hrál, pochopí.

Pro: Suprové zakončení celé série. Celkový příběh, promyšlenost a skvělé nápady.

Proti: Pokud jste nehráli předchozí díly, příběh vám toho moc neprozradí.

+8

South Park: The Stick of Truth

  • PC 100
Již týden přemýšlím, jak sepsat koment na jedno z nej RPG, které jsem kdy hrál. Jsem veliký fanoušek seriálu, protože jejich humor vážně můžu a přímo se v něm vyžívám. Proč tedy píši koment až teď? No jednoduše, na počátku vydání ta cena byla nad mé možnosti a když šel SP do slev, pokaždé se to trefilo do týdnu před výplatou. Čekal jsem tedy docela dlouho na zázrak. Od jisté doby je moje finanční situace dosti lepší, ale to zase byla lenost, vyhodit tolik peněz. To vše se změnilo, když jsem objevil stánku g2a.com, kde se dají získat klíče od lidí z celého světa a ty ceny jsou velice přijatelné. Nakonec mě tedy SP vyšel na nějakých stopade a ani na mikrosekundu jsem si nestěžoval. Ta hra u mě vyvolala takovou závislost, že jsem ji dohrál i se všemi kvesty za pouhé dva dny.

To jistě zapříčinil ten fakt, že po spuštění hry mi to připadalo, jako kdybych si prostě pustil nějaký díl, ale měl jsem tu možnost rozhodovat, co se stane dříve atd. Vytvořil jsem si tedy malého nevinného kloučka, kterého jsem původně chtěl pojmenovat po mě. Tedy až do chvíle, než mě uvítali v Cartmanově klubu jako prachsprostého Douchebaga. V ten moment, už jsem se svíjel na podlaze smíchy a těšil jsem se co bude dál. Všude se nachází nespočet odkazů na seriál, u kterých jsem dlouze vzpomínal na ty fantastické momenty z mého maratonu SP s jídlem z Mekáče a třemi plechy Rockstaru. Scénář je velmi kvalitně napsán, aby taky ne když se na něm podíleli Parker se Stonem, kteří rovněž postavám propůjčili své geniální hlasy. Chvílemi jsem si i říkal, jaké by to bylo s českým dabingem od Novy, který tvoří jednu z pěti výjimek českého dabingu pro seriály.

Také mě zajímá, kolika lidem dělalo problém se rozhodnout, jestli se přidat ke Cartmanově straně či ke Kyleově. Obě postavy mají něco do sebe a rozhodně táhnou celou historii SP, tak jak se sakra rozhodnout? Zpočátku jsem zůstal u Cartmana, ale po zúčtování ve škole jsem ho nakonec majznul a rozdal si s ním prdovou bitvu . S velkou lítostí jsem ho porazil, ale byl jsem rád, že jsme pak táhli za jeden provaz. Zde rozhodně zmíním tu nejlepší část z nejlepších a sice výprava do Kanady. Zde smích nešel ani za hovno zadržet, když jsem se objevil jakoby v nějaké oldschool hře s tehdejší 8-bitovou hudbou, jejíž vrzání znělo podobně jako hymna Kanady. MOST EPIC MOMMENT EVER! .

Otevřené prostředí doslova nabádá na průzkum městečka, přičemž můžete plnit vedlejšáky jako hledání Chimpokomonů, sbírání přátel na FB či Jimovu loveckou hru. Vedlejší kvestík, který mě doslova srazil na kolena bylo hledání Ježíše a jeho následná odměna. Dlouho jsem se již tak nezasmál jako u těchto necelých 15 vteřin.

Ano, je pravda, že bojový systém později upadá do stereotypu. Ovšem mě tento styl dokonale vyhovoval až do konce, jelikož kreativita tvůrců u speciálních schopností kamarádů nezná mezí. Rozhodně doporučuji vyzkoušet Jimmyho hnědý tón a profesora Chaose alias Butters. Ovšem nejvíce doporučuji vyvolat pana Otroka, zatímco jste v jeho prdeli a prodíráte se všemi různými krámy od pana Klobouka až po univerzální svítilnu. Já bych nic geniálnějšího nedokázal vymyslet, nechápu jak mohou mít P&S tak lehké spaní. Když už jsem zmínil krámy, tak nesmím opomenout na různé smetí, které můžete sbírat a následně prodávat. Oceňuji velmi zdařilý český překlad, protože pojmenovat román "Hovno, které chcalo", byla vážně perlička.

grafice nelze nic vytknout, protože je to přesná kopie té seriálové. Jsem rád, že ponechali tu klasickou South Parkskou chůzi a hopsání po schodech. Hudba je velice zdařilá a dokonce ji náleží čestné místo v mém playlistu.

TOP MOMENTS:
Kanada
Potratová klinika
Unesení Ufony
Honba za spoďárovými skřítky
Prdel pana Otroka
Jimmyho koktání alias "step forward and fulfill your destiny"
Jesus summoning


Už aby tu byl další díl, u kterého se vůbec nebudu rozmýšlet a pořídím za plnou pálku. Věřím, že napodruhé nezklamou.

Pro: South Park

Proti: Pro nefanoušky nic neříkající

+16

Oddworld: New 'n' Tasty!

  • PC 100
This is Rupture Farms. They say it's the biggest meat processing plant on Oddworld. I used to work here, well...I was really a slave like all the others. That's me; my name is Abe. I was "Employee of the Year," NOW i'm dead meat.

Asi nejpamátnější citace z celého Oddworldu se vrací zpět a stále zní k*rva dobře. Starý dobrák Abe předělán do 3D kabátku s novým enginem si opět chystá svůj chvalozpěv a své prdy, aby zachránil své druhy, jejichž počet narostl a hned 3x. Ovšem žádný strach je to jen obrazné číslo, jelikož Mudokony nebudeme zachraňovat po jednom, ale hra se nebojí vrhnout jich do jednoho místa třeba hned 12.

Začneme s novinkami. Asi nejvíce každého hráče jedničky potěší funkce quicksave. V této hře je jako na zavolanou, jelikož si nedokážu představit určité pasáže bez této vychytávky. Možná to trošku shazuje obtížnost, ale je to jen první pocit. Člověk, který by zapřisáhl, že quicksave nikdy nepoužije, by si své rozhodnutí velmi rychle rozmyslel až by stanul před první drtičkou na maso. Další skvělá přidaná věc je hláška all'ya, která zde vylepšuje původní frustraci z volání kámošů po jednom. Určitě také proběhla změna v házení předmětů. Možnost házet mince k odlákání nepřátel jistě potěšila, ale....celkově na toto vylepšení názor nemám, jelikož v původních dílech, mám to vrhání dokonale nacvičené, zde jsem se to musel učit jakoby odznovu. Ale aby se neřeklo, tak možnost dropnout granáty pod sebe je fajnová vychytávka, o které jsem hlavně v Exoddusovi snil. Jediná chybka, co mě ale malilinko štve je, že s novým enginem ubyly také moje objevené zkratky a chyby v původním enginu, které šli využít pro zkrácení či zjednodušení cesty. Jmenuji příklad: V prvním secretu ve Stockyards šlo Scraba natolik zblbnout, že to poté zabalil a radši skočil do jámy. Zde už se bohužel nachytat nedá, takže vám nezbývá nic jiného profunět celou běhačku s uslintaným kentaurem :D

Nyní něco k charakterům. Začněme Sligy, zde jsou rozhodně nepředvídatelní a nikdy nevíte co mají v úmyslu. Někdy Sliga korky nevzbudí, jindy ho vzbudí i pouhý přeskok. Jindy tuší, že jste převtělění, jindy zas ne. Je to strašně fajn, protože v jedničce měli přesně dáno co a jak. Hlavně KONEČNĚ se mi v mysli splnil achievement: Sleduj jak si Slig lehá a usíná :D vždycky jsem to chtěl vidět a zde konečně ta možnost je. Hlavně jejich hlášky a obsáhlý gamespeak opravdu pobaví. Ten jejich křik, když slyší chvalozpěv: Mommyyyy, heeelp či jejich pobrukování anebo hláška o vejplatách. Za další Slogové. Těmto pejskům byla nejspíše trochu ubrána jejich už tak mizerná inteligence, ale za to byla nahrazena obrovskou rychlostí běhu. Také byl jejich štěkot předělán, což je podle mě škoda, protože to nové HAF zní dosti uměle. Ale dle mého názoru jim grafika přidala na roztomilosti a velmi nerad jsem je zabíjel. Jako další Scrabové....řekl bych, že již nejsou tak ostražití jako předtím ani jejich echolokace už nepracuje tak pozorně. Již jde se v klídku spustit aniž by se Scrabík otočil a hnal se za vámi. Rozhodně má krásně naanimované pohyby, obzvlášť to jeho hrabání se mi líbí. Již dříve byli rychlí, ale zde jsou ještě rychlejší, je důležité mít větší náskok, pokud běžíte delší vzdálenosti a kord ještě přes jámy, jelikož skoky jim dodávají ještě větší rychlost. Nyní něco k Paramitům. Zde ani nemám slov, možná největší pokrok oproti původní hře. Každý si je nejspíše musí zamilovat. není totiž nic krásnějšího, než když se zvolna procházíte a pavouček vás následuje tou jeho vratkavou chůzí. SO CUTE! Ovšem pokud se objeví skupinka, stávají se z nich vraždící stroje, které i zde figurují svou rychlostí, kterou jim ještě dodává mohutný útok kusadly. Jen škoda, že se nejde převtělit. Nakonec si nechám Mudokony, které ukazují také ohromný pokrok. Jejich roztomilé žvatlání o tý zas*aný práci mi neustálé přivádělo úsměv. Korunu tomu nasazuje Alfík a jeho věta: OK, where are we going? Prostě charaktery si z té mé stovky zaslouží 80%

V předposledním odstavci se budu věnovat grafice. Je prostě famózní. Okolí je prostě živé, tady lze pozorovat Sligské hlídky, které neustálé mají pohotovost, tuhle lze sledovat porcování Scrabů na slavné koláče, tamhle lze vidět Paramity jak lezou po pavučinách. Člověk má až pocit, že je ve skutečném světě. Samotná grafika je neuvěřitelně detailní a je super to vše sledovat na max. hodnotách. Animace jsou perfektní. Každý pohyb postav je reálný. Jinak velké plus si zaslouží cut-scény, které jsou skvěle předělané a některé i obohacené o pár vteřin navíc či úplně nové cut-scény, které dříve nebyly.

Zvuková stránka zůstává na vysoké úrovni a možná i nastavila novou laťku. Důvodem je právě ten super gamespeak, který ze hry činí estrogenový hattrick. Hudba zůstala původní z jedničky, což zde nevidím důvod, proč by to mělo být jinak. Nač měnit něco dokonalého.

Je toho spousta, co by šlo ještě napsat, ale nechci tu dělat slohovku, takže fanoušci Oddworldu rozhodně do toho jděte, stojí to za to.

"Oddworld ještě nikdy nevypadal takhle dobře"

Pro: VŠE!

Proti: NIC!

+10

Resident Evil 5

  • PC 90
Asi nikdy jsem si nemyslel, že dám nějakýho Resiho za dva dny, jelikož pokaždé když nějaký hraju, tak bohatě stačí hoďka až dvě denně. Protože jakmile hraju déle, začnou nervy pracovat a začnu to srát. U pětky jsem to měl zrovna tak, že jsem byl zaseklý v nějaký části a nějak se mi to nechtělo spouštět, ovšem 27. dubna 2015 přišla dom přítelkyně a začala hlásat jak na přednáškách hrála s kámošem RE5 na splitscreenu a jestli vím, že to jde hrát ve dvou. Okamžitě jsem jí po*ebal, že já, velký fanoušek RE série tohle asi nevím. No a po delším rozhovoru proběhla zkouška pětky na jejím, ne zrovna moc dobrým notebooku. Zkouška dopadla dobře, rozjela to aspoň na těch 30 fps. Tímto zmiňuji první plus hry a to výbornou optimalizaci oproti čtyřce. Takže jsem využil jejích narozenin a koupil jí pětku na její zbrusu nový založený Steam.

Zde zmíním možná i největší plus hry a sice kooperaci. Hra totiž dostává nový rozměr zábavy, když to hrajete s člověkem, kterého máte rádi a ještě když leží vedle vás. Sice byla někdy horší domluva a doslova jsme si kradli náboje před xichtem, ale víceméně jsme se shodli a vymýšleli různé taktiky. Sice jsem si ve hře hrál často na gentlemana a vrhal se často čelem do akce, zatímco girlfriend mi kryla záda, ale tot nám oboum vyhovovalo, takže jsme hru dolouskali za dva dny (tedy spíše dvě noci).

Tímto ukončuji odstavce o coopu a vrhnem se na hru samotnou. Hratelnost je víceméně ponechána ze čtyřky, ale pětka se o dost lépe ovládá. Chris už totiž umí dělat úkroky, ale bohužel stále se nenaučil přebíjet a mířit za chůze. Jistě, má to samozřejmě ztížit hru a také bez toho by byl upgrade na čas přebíjení k ničemu, ale v 75% to bylo spíše na obtíž. Co je rozhodně vylepšené, tak je míření. Hra totiž umožňuje si místo laseru zapnout klasický zaměřovací kříž a konečně je možné střelit něco i z dálky a nehonit laser po skalách. Další věc, která jistě potěšila je miniaturní mapka, která se dá zobrazit do rohu, takže nemusíte pokaždé vejrat do mapy a pozastavovat hru. S tím souvisí i jednoduché přehazování zbraní pomocí čísel, na které si to nastavíte vše v inventáři. U inventáře je možná škoda, že jeho otevřením se hra nepozastaví, protože když na vás jde půl tuctu Uroboros a bliká vám zdraví, tak to teprve začnou pracovat nervy, abyste v rychlosti otevřeli inventář, najeli na kytku a vybrali z nabídky použít. Mohla na to být aspoň klávesová zkratka. Ještě zmíním QTE, které nevadily, ale ani netěšily. Občas totiž jsem si byl naprosto jist, že jsem danou kombinaci zmáčkl, ale stejně akce nebyla provedena, jinde se dokonce kombinace objevily asi na nanosekundu. A co mě nejvíc rozsekávalo, tak to byly kombinace kláves u kterých jsem si doslova musel vykroutit prsty, abych je mohl zmáčknout :D

Co zmínit k příběhu? Nejspíše přes velké nesouhlasy uživatelů napíšu, že mě přišel docela zajímavý a hlavně plný zvratů (viz. Wesker fight na konci. Člověk si myslel, že už je po něm, ale stále neměl dost). Chris se Shevou mi přišli jako dobrá volba hlavních postav pro tento příběh doplňované Jill a Weskerem. A právě díky rozuzlením na konci každých epizod mě hra nutila rozjet další a další.

Další skvělá věc na hře jsou prostředí. Hra se z 85% skládá z otevřených prostranství, kde je spousta prostoru, ale také i spousta schovek s poklady a střelivem. Tudíž boje jsou více záživné, můžete třeba si vylézt na vyvýšenou plošinku a odtřelovat. Anebo můžete enemáky obkroužit a kosit zezadu, kombinací je spousta. K tomu ještě zmínit suprový level design, který se povedl. Obzvlášť takové ty badatelské úrovně se mi hodně líbily, až jsem si občas připadal jako Indiana Jones a čekal jsem, kdy najdem Archu úmluvy :D Grafika je špičková, to Capcom umí a PC portem se ještě ždibec zdokonalila. Modely postav jsou krásně modelované, mimika dobrá, nepřátelé správně odporní.

U nepřátel nejspíše proběhl jakýsi upgrade předchozích Las Plagas. Ti první Majini zombie byly ještě takové blbé i když zase odolné. Jejich největší výhoda tkvěla v početní převaze, kdy obklíčení znamená smrt. Poté již ale začali moudřet a začínají používat střelné zbraně, čili zombák a ákáčkem umí pěkně potrollit. Ale i tak zde najdeme více druhů nepřátel. Klasické zombie psíky, nějaké verze Lickerů z předešlých dílů, odporné můry, ale také upgradované a ještě více oslizlé Reapery. Co je hodně cool jsou boss fighty, zde si designéři dali velkou práci a vytvořili fakt odporná monstra, kterých by se člověk nedotkl ani lopatou a ještě k tomu jejich likvidace spočívá v hledání slabin či u speciálních zbraní, které mají například zdlouhavé nabíjení apod. Najdeme zde Executioner Majini neboli kata, kterého jistě většina pozná z RE filmů, odporné oběti viru Uroboros, ale také i samotného Weskera, z kterého se vyklube ten největší sviňák pod sluncem, který ne a ne chcípnout. Nejednou jsem flákl s víkem od notebooku, protože Wesker nasadil speedhack.

Myslím, že RE5 je celkem zdařilá a zábavná hra, která dostává nový rozměr zábavy, když hrajete v coopu ať už klasickou kampaň anebo minihry Mercenaries. Hru ještě doplňuje solidní RE hudba a špičkový dabing postav (obzvlášť Wesker má super ďábelský hlas).

Pro: Coop, nepřátelé, boss fighty, hl. postavy, grafika, prostředí, dabing, Mercenaries, optimalizace, lepší hratelnost oproti čtyřce, upgrady zbraní, WESKER!

Proti: nemožnost přebíjení a míření za chůze, nemožnost pozastavit hru v coopu, občas šílené QTE, někdy až moc složitá boss taktika

+15

Ice Age 3: Dawn of the Dinosaurs

  • PC 85
Ještě z dob, kdy byl můj notebook v servisu, jsem hledal nějakou gamesku, kterou by rozjela šunka, kterou vlastní přítelkyně. Oprašoval jsem proto staré Disneyovky a po jejich dohrání jsem hledal nějakou pěknou a barevnou plošinovku něco na ten způsob. A jelikož jsem v té době skoukl všechny díly Doby Ledové jsem si uvědomil, že vlastně existují i hry, kterou jsou vlastně plošinovkou. Sehnal jsem si tedy třetí díl, který z videí vypadal docela pěkně a docela se divím tomuto nízkému hodnocení. Hra mě velice bavila, možnost hraní za všechny hlavní postavy hodně potěšila (i když za Mannyho a Diega pouze jednu úroveň).

Hra nabízí graficky krásné a barevné prostředí a skvěle vymodelované postavy, díky čemuž se hrálo pěkně. Nejvíce jsem si samozřejmě oblíbil hraní za Bucka, jež nabízelo akrobatický postup úrovněmi plus bojové části, které byly velice zábavné díky kombům a "střelným zbraním". Věc, která mě ale vytáčela jsou ty různý vychcávky od vývojářů, když třeba v tenhle moment musíte zmáčknout určitou klávesu, no jo, ale hra vám neřekne přesně jakou, jen ukáže znázorňující piktogram, ke kterému může být přiřazena jak jedna klávesa, tak i více. Občas neukáže radši vůbec nic a člověk se pak rozčiluje, cože tam vlastně má zmáčknout. Naštěstí se toto objevuje až pozdějších částí, kdy již má člověk rozložení kláves v malíku a po delším snažení se mu to podaří přejít, ale stejně: hra pro děti ne? :D

Další skvělá věc jsou minihry. Asi by nudilo pořád jen běhat a skákat, a tak na mě čekal třeba surfing po stromech, jízda po zasněženém kopci či let na pterodaktylovi a můžu říct, že to není zpracované nejhůř, parádní odreagování od mačkání kláves. Velice malé RPG prvky rozhodně neurazily, aspoň to člověka motivuje sbírat ovoce, za které se dá u Šejdíře Tonyho nakupovat vylepšení. Hru také doplňuje krásná pohádková hudba, o kterou si úrovně přímo říkají, tudíž tam pasuje přesně.

Nakonec druhá výtka je nemožnost změnit si rozložení kláves a také nemožnost gamepadu (aspoň mě to nejde), ale zvyknout se dá. A možná taky Scratovy hyperaktivní pohyby.

Hra splnila co měla, bavil jsem se u ní. Naskákáno dosyta plus okořeněné špetkou humoru a Sidových hlášek :)

Pro: Hraní za více postav, minihry, Buckovy úrovně, hudba, grafika, leveldesign, vylepšování, humor

Proti: "skoro" quicktime eventy, nemožnost měnit ovládání, Scratova hyperaktivita

+3

Disney's Tarzan

  • PC 90
Úžasná plošinovka mého mládí, ještě z dob kdy bylo PSX IN. Tenkrát mě hra vyšla (teda vlastně rodiče) na 20 euro na blešáku v Německu. Dodnes si ji rád zahraji, jelikož Tarzan patří k mým nej animákům od Disneyho.

Co nejprve vyzdvihnu, ale také jistě největší plus téhle hry je luxusní hudba, která vás doprovází v úrovních. Hra parádně vytváří atmosféru v jednotlivých levelech ač jsou rychlé, veselé, smutné anebo v případě úrovně se Saborem temné. Pokud hru hraju a jsem nucen ji ztišit, tak okamžitě vypínám, protože bez ní mi to prostě nejde. Hudba mě popohání a bez ní je to jak plamen bez kouře. Další věc jsou také zvukové efekty, které dávají člověku pocit, že džungle kolem něj vážně žije vlastním životem. Křídla ptáků, hučení vodopádů, vřeštění opic, to vše úrovním přidává další rozměr.

Jako další se dostává na řadu velice parádní grafika, která na svůj rok vytváří skvělý level design úrovní. Nejsou chudý, to ani náhodou, naopak velice obohacuje úrovně, tudíž nalezneme spoustu zvěře, rostlin či další detaily, které oku přímo lahodí.

Na samotné úrovně si též nestěžuji. Vychutnáte si je rovnou ve čtyřech pohledech a to zboku, zezadu, zepředu či mix všech. Tyto úrovně doplnují ještě i bonusové levely, které jsou originální a nápadité jako surfing po stromech, plavání na listu, jízda na čápu nebo Tantorovi anebo také skákání po plachtách. Co ještě naposled zmíním jsou secrety, z nichž nějaké jsou vážně dobře ukryté a poslední schovku jsem nalezl před dvěma lety (cesta do domu na stromě - předposlední písmeno).

Pro: hudba a zvuk, grafika, úrovně, bonus levely, více pohledů, secrety

Proti: dvacáté dohrání lze provést již za dvě hodinky

+8

Resident Evil

  • PC 90
Konečně jsme po dlouhém čekání dostali ten starý dobrý Resident. Byť se jedná o remaster remaku, tak pamětníky jistě potěší možnost se podívat do starého a zatuchlého sídla, kde je to samá pastička, samý hlavolamy, fůra zamčených dveří a nějaké ty potvůrky. Příběh rozhodně neurazí, protože je o něco málo vylepšený než ten originální a scénář s dabingem už nejsou tak na palici jak bývaly (Jill Sandwich :D). Opět jsem se zatajeným dechem rozlušťoval všechny záhady, které si na mě sídlo přichystalo. Poctivě jsem pročítal všechny poznámky, které jsou zajímavě sepsané, dokonce i ty návodové, kde třeba radí, jak míchat kytky jsem si přečetl. Příběh mě bavil, svou atmosféru si bohudík zachoval.

Hra za Jill byla o dost příjemnější, hlavně to kvůli tomu, že Chris má omezen inventář na 6 položek spolu s neschopností lockpicku. Hra za ženské pohlaví mě více baví, to proto, že to ve hrách není tak časté. Graficky je Jill vymodelována moc pěkně, což ale neplatí o některých místnostech, které vypadají podobně jak v původním RE1. Ty jsou vyložené vyblité, což je škoda, protože pár místností má skvělý leveldesign, jenže jich je poskrovnu. Ale zas lepší vyblité místnosti, než vyblitá (a poblitá) Jill. To už by se ve hře nedalo na nic koukat.

Puzzly rozhodně potěší. Obzvlášť pro úplné nováčky musí být velmi oříškové, protože jak jsem sledoval nějaká ta videa na YT, tak valné většině z nich ani nedošlo, že k soše stačí přisunout ta malá komoda. Ale originalita tu stále je, bavilo mě přemýšlet nad řešením (a to na přemýšlení ve hrách moc nejsem). Našly se kousky, které například vypadaly velice složitě, ale po rozřešení hráči připadnou strašně primitivní, ku příkladu hádanka s hmyzem a návnadou. Valná většina hráčů, furt studovala akvárko a jiné objekty. Dále rozhodně potěšila změna mapy, která zobrazuje i aktuální stav místnosti, což znamená, že když je zbarvená červeně, jistě jste tam něco zapomněli nebo nerozřešili. Proto také, když nevíte co dál, tak se vyplatilo prozkoumávat tyto místnosti, která vás mohly navést i na nějakou novou záhadu nebo k řešení té rozdělané.

Potvůrky zde hrají úlohu spíše překážení, než problémem. Moc jsem ani nezabíjel, spíš více obíhal či utíkal. Jo, občas jsem někoho sejmul, ale to jen z důvodu, že jsem potřeboval místo v inventáři nebo když to byl nárok na puzzle (čoklík s obojkem). Co ale u monster bylo problémem, byl úhel pohledu. Jelikož kamera, která se ráda mění i do těch nejstupidnějších úhlů občas omezovala míření. Stačilo totiž stát na okraji pro změnu kamery, namířit a hle, zase čumí jinam než má. Občas to také omezuje v pohybu, ale na to se zvyknout dá. Kamera také občas přidává na napětí, když například běžíte chodbou a za rohem slyšíte zombáka, který prostě k tomu rohu přijít nechce a vám nezbývá nic jiného, než se tam vydat na vlastní pěst a utržit na uvítanou malý cucflík. Se zombíkama souvisí také jejich mutace, pokud jim hlavu neustřelíte. Docela se mi líbilo, že si mohli/y (twl, zombík - mužský rod životný nebo neživotný?? No, tak radši zvolím slovo zombie jako ta zombie)....že si mohly vstát kdy chtěly. To také způsobovalo, že jsem kolem nich radši prosvištěl se zatajeným dechem, abych se nelekl, kdyby se opět chtěly podívat do světa živých. Většinou se mi ale povedlo jim hlavu rozmetat, takže s pálením jsem se nijak obtěžovat nemusel.

Co se zbraní týče, tak střílelo se hezky, obzvlášť byl pěkný způsob získání brokárny. Ale poté, co jsem náhodou získal Assault Shotgun, ta klasická letěla do truhly a už nespatřila světlo. Jinak zde získáte zbraně, které již byly viděny v předchozích dílech, takže nic nového, ale neurazilo, hlavně, že se střílelo hezky (když pominu tu kameru). Ale co mě osobně nejvíce potěšilo, to byly moje nejoblíbenější kyselinové náboje do granátometu, to jsem dokonce nechal jednoho zombíka zmutovat, abych si je mohl vyzkoušet. Pro mě nej střelivo ve všech dílech.

No, jsem rád, že se Capcomu tohle vydařilo a rozhodně by neuškodilo zapřemýšlet i nad remasterem dvojky a mé nejoblíbenější trojky. I když...remaster trojky bych rozdýchával asi tak stejně dlouho, jako když se objevil první screen u New 'n' Tasty, každopádně, trojce by to velice slušelo. HD Nemesis - AW yea :D

Pro: návrat ke staré klasice, puzzly, atmosféra, příběh, Jill a její zadek, lepší scénář

Proti: vyblité místnosti, zombie spíše překáží (chtělo by jich to třeba více na hromadě), občas kamera

+19

Silent Hill 4: The Room

  • PC 85
Takže, rovnou se vrhnem na koment pro čtyřku Silent Hill. Ze začátku se trochu budu věnovat kritice na tento díl. Mnoho lidí tvrdí, že tento díl si nezaslouží nést název Silent Hill z důvodu, že se tam prostě už nepodíváte. Já říkám proč? Tento díl má i tak se Silent Hillem mnoho společného. Hlavní záporák Walter byl několikrát zmiňován v předchozích dílech, nemluvě o tom, že město, ve kterém se hra odehrává je od Silent Hillu co by kamenem doletěl. Mnoho lidí si také stěžuje na nesmrtelné duchy. Já říkám, že to není tak hrozné, ano jsou otravní jak moucha nad hovnem, ale to znamená, že v bezpečí nejste nikde. A když mi nějaký duch vyloženě sere (Ano Cinthyo, mluvím k tobě), tak ho jebnu sekerou po hlavě a přišpendlim k zemi triangle swordem a mám klid. No to by již stačilo, vrhneme se k samotné hře.

Začneme příběhem, který má zde zpočátku spíše detektivní tvář, ale později nabere jiného směru a začne být zamotaný a temný jak v předchozích dílech. Velká výhoda tohoto příběhu spočívá v tom, že se dá snadněji přelouskat, než ty biblický kecy třeba v jedničce. Stačí se párkrát zamyslet a najednou si všímáte i těch nejmenších detailů, které pomohou příběh odkrývat. Henry jako takový ve mě vzbuzuje dojem velkýho flegmouše, protože málo věcí ho jakoby překvapilo, ještě míň jak mě. Ale i přesto mi bylo ctí za něj hrát, jelikož má srdce a na Eileen mu opravdu záleží. Eileen byla sympaťanda již od pohledu, do které jsem se vcítil přes její zranění. Snažil jsem se ji tedy strašně moc chránit, protože není pěkné pozorovat, když dostává sodu, jak se jí začínají zbarvovat záda krví (Což má vliv i na rychlost její chůze v posledním boss fightu). I přesto, že se hra odehrává v poměrně světlých lokacích, si příběh zachovává hustou atmosféru, kterou pociťujete i v bezpečí v bytě.

Zmíníme lokace, kde se také objevuje značná kritika a to díky druhé polovině hry, kde lokace v první polovině navštívíte ještě jednou. Ano jistě je to otravné, ale já to bral ze zcela jiného hlediska. Jelikož úroveň v metru, ve vězení a v apartmánech mi přišly odporné, rozhodně jsem byl rád, že jsem se z nich dostal ven. O to větší mě čekal šok, když jsem se musel vrátit a když mi naneštěstí byl v patách Walter s jeho obětmi. Hádanky v lokacích, o ano, je možné říci, že hádanky to již nejsou, jelikož ve hře pokaždé najdete poznámku, jaký puzzle vás čeká a jak na něj. Zde by autoři mohli míň vést hráče za ručičku a spíše ho vystavit zcela neznámému řetězci událostí. Váš byt je zpracován vcelku fajn, asi nejlíp ze všech lokací a jistě potěší jeho velká interaktivita. Můžete se podívat z okna, zapnout rádio, kouknout do kukátka, dokonce špehovat sousedku. To že se hra může ukládat pouze v bytě, také nevidím jako mínus, však do díry můžete vlézt kdykoliv a jsou rozmístěny celkem hojně.

Ovládání je trošku kostrbatější než v původních dílech, ale dá se zvyknout. A věřte, že si budete chtít zvyknout hodně rychle. Kamera je sice občas neposlušná, ale naštěstí se dá otáčet, i když to taky někdy není úplně ono. Za zbraně chválím, jelikož se jich zde vyskytuje hodně i když těch střelných jsou jen dva druhy. Za to melee zbraní je ohromné množství, osobně pro mě byla nejlepší sekera, která na silný úder dokázala pokácet i toho dvouhlavého šaška. I pro Eileen je celkem dost zbraní, rozhodně nejsilnější je nightstick, kterou najdete ve třetím poschodí ve věznici (když ji navštěvujete podruhé).

Monstra jsou odporná jako vždy a ty jejich skřeky je dělají samozřejmě ještě odpornější (i když krkací ségra pobavila, zvlášť když padá ze schodů). Není jich sice tolik, ale za to jsou rychlá a mrštná (a na easy tupá). Jen mě mrzí, že je zde jen jeden boss, více bych jich určitě neškodilo, ale to ono si to zas nahrazuje duchama. Ale ani duchové svou otravností nemají na Hummera neboli komára či co. Ač je slabý tak se vyskytuje vždy ve velkém počtu, kde už ani repelent nepomůže. Aspoň, že motorovka jo :D

Grafika není tak špatná, rozhodně se od trojky tak neliší. I když je o rok mladší, tak nebyla potřeba nějak výrazně měnit. Co mi ale štve, že nějak již zapomněli na ty jejich supr animační sekvence, který třeba byly v jedničce. Místo toho jsou sekvence, tvořený grafikou hry. Jako animáky by byly lepší.

Opět nejsilnější stránkou po příběhu, jsou zvukové efekty a hudba. Hra opět vyluzuje tak nepříjemné zvuky, že i zde jsem kolikrát musel hru ztišit, protože se mi kolikrát dělalo nevolno. Opět je zde důraz na nečekanost nějakýho vrznutí, při kterym i člověk nadskočí. Hudba je opět úchvatná, je vidět, že japonští skladatelé mají tvorbu hororové hudby v malíku, jen tak dál.

Tak to by ke čtyřce bylo všechno, s hrou jsem spokojen. Samozřejmě, že i zde všechny konce splněny a budem se těšit na rok 2016, neboli vítej Silent Hills.

Pro: příběh, postavy, monstra, zvuková stránka, zbraně, hudba, konce

Proti: občas zlobila kamerka, více bossfightů, absence animačních sekvencí, mohly být i obtížnější puzzly

+9

Silent Hill 3

  • PC 95
Takže, jubilejní padesátý koment padne na moji jednu z nej hororovek a sice SH3. Já měl dříve docela kliku, jelikož vlastním platinovku jedničky na PSX a po jejím dohrání přišla na řadu trojka, takže sequel. Hlavním tahákem je jasně velmi silný a vydatně atmosférický příběh. Po absolutním rozkouskování v jedničce, přišla tedy na řadu trojka, aby příběh pomalinku ale jistě složila dohromady a musím říct, že jsem ho hltal jedna báseň. Postavu Heather jsem si totiž doopravdy zamiloval, takže jsem s vypětím všech sil dbal na to, abych jí chránil a přitom rozřešil tuhle satanistickou polízanici. Příběh je velmi temný a má toho správného ducha (doslova). Jako Harryho dcera totiž se totiž zapletete do tajemné minulosti Silent Hillu, ba co hůř, stanete se její součástí (a vlastně vždycky jste byli). Parádní zakončení pomocí různých konců dávají hře nový nádech pro výzvu. Spokojeně prohlašuji, že jsem zdolal všechny, dokonce i ten UFOnský, který je sice nejlehčí, protože stačí pouze dojít do půlky hry, ale za to musíte mít odemklý světelný meč.

Na Silent Hill 3 se kouká skvěle, hraje se skvěle a ovládá se skvěle. Lokace mají krásný leveldesign až i někdy odporný ve smyslu krve a dalších slizovitých hmot, co se občas vyskytnou na stěně. Ano, nějaké jsou převzaty z předešlých dílu, ovšem proč měnit něco dokonalého? Nejvíce asi zmíním nemocnici a její iluzorní část, jelikož zde jsem byl asi nejvíce posranej. Nemocnice nenávidim a co tedy pak když jsou na tak odpornym místě jako je Silent Hill. Atmosféra by se dala krájet, pozorně posloucháte každé vrznutí, každý cinknutí. Zde si nikdy nemůžete být jisti, co na vás čeká. Hodně se stává, že se věcí mění, k horšímu pochopitelně.

Za další zmíním puzzly, kde bych řekl, že jsou v podstatě jednodušší než v jedničce. Což je pro mě dobře, protože nerad ve hrách přemýšlím, ale občas se našly i nějaké ty oříšky, například zjistit kombinaci pomocí básničky anebo umístění tarotových karet. Tyhle dvě opravdu potrápily, ale zde ta logika byla zábavná místo otravná, takže jsem se pekelně soustředil a během chvilky bylo vyřešeno. Zajímavé je, že puzzly se mění podle vaší obtížnosti, takže pokud hru jednou dohrajete a rozehrajete znovu, nesmíte vsázet na to, že si vše jen proběhnete. Jak jsem již zmínil, vše se totiž mění.

Ovládání, kterého jsem se zpočátku bál, je vyřešeno skvěle. Nic co by nějak vadilo či vyloženě sralo tu není. Kamera je taky zvládnuta vcelku obstojně, i když občas ukazovala na něco co jsem nechtěl, ale vem to čert, to je jen 1% případu. Zbraně jsou různorodé, je fajn, že opět jsou střelné tak ruční. Jen je trochu škoda, že u těch ručních Heather chvíli trvá, než s ní učiní nějaký ten pohyb. Jasně s bijákem to pochopim, ale katana je přeci lehký dvouruční meč, který byl vynalezen pro mrštné útoky, bohužel Heather ta mrštnost jaksi utíká. Mnoho lidí říká, že právě katana je nejlepší zbraň ve hře. Omyl, jednoznačně nejlepší je právě světelný meč, který dostanete pokud hru dohrajete 3x a zabijete více jak 333 nepřátel.. Ten právě v sobě kombinuje tu mrštnost a sílu, která chybí.

Monstra, která vám budou překážet jsou vážně odporná a nic nepotěší víc než když sestřičce šlápnete do úsměvu. Krom toho vydávají odporné skřeky, které je dělají ještě odpornější a zavinily to, že jsem se jich snad fakt začal štítit. Každopádně jsou tupá a s většinou ani bojovat nemusíte. Jediné co mě mrzí, že bossfighty ztratily tu možnost zabít je nějakou taktikou, či odhalení jejich slabin. Vesměs to je pořád a jen: ustřílej ho, ustřílej ho, ustřílej ho. Třeba u Alessy to byla škoda, což taky znamená, že to byl vcelku nudný, páč jen sekat uhýbat, sekat uhýbat.

Druhá nejsilnější stránka hry ihned po příběhu je samozřejmě ta zvuková stránka. Všudy možné skřeky a hučení vážně u jednoho způsobí mráz po zádech, ještě když jsou nečekané. Ty zvuky mají až takovou sílu, že občas jsem byl i donucen hru ztišit, ne kvůli strachu, ale kvůli tomu, že mi až byly nepříjemné. To nepokládám jako výtku ale jako plus, přeci jenom je to trochu psycho a tak to má být, nesmíme hráče šetřit. Hudba je taky supr, do hry se hodí a krásně podněcuje tu atmosféru. Dabing bezchybný.

Nu nic, SH3 je u mě na špici v sérii a rád se k němu vracím. Většinou je to když mám nějakou negativní náladu, protože kdybych to hrál veselej nebo šťastnej, asi by mi to nedalo tolik, jako když to hraju v depresi, úzkosti nebo nasranosti.

Pro: atmosféra, příběh, Heather, leveldesign, hudba, odporné zvuky, odporná monstra

Proti: chtělo by to originálnější bossfighty

+9

Insaniquarium

  • PC 85
Pěkná oddychovka, při níž se staráte o akvárko, výborná třeba na záchod :D ne sranda. Insaniquarium znám již dlouho, ještě z dob kdy se to dalo hrát jako flashovka. Postupem času se mi do ruky dostala také placená verze, která nabízí krásnou barevnou grafiku a parádní zábavu na několik hodin. Hratelnost je dobrá a neomrzí. Pokaždé si odemykáte totiž nová zviřátka, která obohatí život v akvárku. Občas se vyskytne nějaká ta potvůrka, co se pokouší najíst zadarmo a tak přijde na řadu vaše lejzrovka. Ta se dá také vylepšovat a na maximu bossáci nevydrží ani pět vteřin. Při hře si také hodně nasmějete, když například utratíte 10 000 za malý rybky a pak to všechno krmit a stíhat sbírat penízky. Po chvilce se na to ovšem vyserete a sbíráte jen penízky, zatímco z repráků se ozývá "glo glo glo glo glo" (kord když to zazní 50x zasebou) :DD No, občas je potřeba to občas pročistit od těch malých sviňuch, tak tam naházíme piraně :D prostě dá se přitom parádně vyřádit. Dodatkem ještě zmínim pěknou hudbu a to pro představu asi stačí. Víc psát netřeba :)

Pro: grafika, hudba, měnící se bonusy, pomocná zviřátka, oddychová zábava a hlavně ta PRDEL, co se dá vytvořit při přemnožení :D

Proti: bolest ruky a pozor, abyste si nezničili myš :D

+4

Despicable Me: Minion Rush

  • PC 100
"Wa chiquita banana namala kala mina la koli lamato lamana". Povinnost pro každýho androiďáka, appláka, windows osmáka ale hlavně fanouška Mimoňáka. Návykovost téhle hry nezná mezí. Tvůrci zcela jistě čerpali inspiraci ze hry Subway Surfer, ale již úvodní intro tu hru překonalo na plný čáře. Hlavně Mimoni jsou jediným důvodem, proč jsem si osmičky aktualizoval na osm jedničky. A můžu říct, že na PC se to hraje o dost lépe než na telefonech. Co hlavně hru zjednodušuje, je rozlišení 16:9, takže vidíte nejen parádně dopředu, ale také i do stran, což se náramně osvědčuje při pohledu z boku.

Takže o co ve hře jde? Klasika, hra vám nadhodí úkoly, které chce během běhu vykonat a tím dostáváte ovoce do marmeládo stroje. Když už je dostatek ovoce, hra vám odemkne novou oblast a zase dál. Ovšem jediná věc tuhle hru trochu sráží (dá se na to zvyknout) a to jest mikrotransakce. Chápu, že hra je zadarmiko, ale k nějaký kostýmům ani nemáte šanci se vyškrábat, protože ty ceny jsou tak na rok běhání v kuse. Jistě si řikáte, proč přesto dávám kilo jako hodnocení. No to je prosté, gameloft nemá tyto mikrotransakce vymakané a tudíž je lze snadno obejít. Ovšem u mě bylo použito pouze a jen pro Mimoňáka s ovocem na hlavě, který právě zpívá tu legendární větu, jež je použita v první větě.

Co naopak hru vynáší je grafika, vše je krásně barevné a živé. Mimoni, které potkáváte cestou jsou velice zábavné. Jeden před vámi se supěním utíká, další vám do cesty vyprdne pomocí prdící zbraně smrad, který vám za*ere obraz, další si něco montuje a tak dále a tak dále. A asi nejsilnější stránky hry jsou zvukové efekty a hudba. Ty zvuky, když seberete banán, když přistanete na měsíci, když naskočíte na raketu vykouzlí člověku na tváři úsměv. Co se hudby týče tak v menu hraje instrumentální verze Despicable Me Theme od Pharella Williamse + do toho ještě ty zvuky makajících Mimoňů = fakt boží poslech. Ovšem má nejoblíbenější hudba je prostě za letu na jednorožci. Je taky neuvěřitelně chytlavá a tuhle jsem se přistihl, jak si jí broukám v tramvaji :D

Prostě number one mezi běhačkami.

Pro: Mimoňi, kostýmy, minihry, hudba, zvuky, grafika, hratelnost, jednorožec, Mimoň s ovocnou hlavou :D

Proti: návykovost a mikrotransakce (lze je obejít)

+5

Mirror's Edge

  • PC 100
Již dlouho si říkám, proč jsem vlastně na ME nikdy nenapsal komentář, když vlastně tato hra u mě odstartovala nové hobby. Stejně jako kdysi Indiana Jones u mě odstartoval zájem o archeologii (mě znalosti v oboru o dinosaurech jsou vcelku překvapivé), díky seriálu Big Bang Theory jsem byl dokonce přijat na Mat-Fyz na aplikovanou fyziku (zajímám se totiž o astrofyziku podobně jako Rajesh) a díky této hře jsem se začal věnovat freerunningu a zůstal jsem u něj přes 4 roky. Dnes již sice nemám žádně prostředí pro trénink z důvodu přestěhování se do Plzně, ale na mou oblíbenou First Person plošinovku si čas najdu vždy.

U této hry mi nikdy nešlo o příběh. Sice zpočátku jsem byl zvědav jak hra dosáhne svého konce, ale to byl vedlejší cíl. Můj primární cíl byl, že se s postavou Faith, do které jsem se vžil prakticky ihned pokusím o krásně čistý průběh městem. Zpočátku když jsem byl ještě amatér, byla u mě hratelnost dosti kostrbatá, protože jsem většinou využíval pouze šplhání a nikdy jsem se neuchyloval ke více kaskadérským kouskům ( např. wall run), což mnohdy o hodně zkrátí cestu a ve hráči zanechá pocit zadostiučinění, jak úsek suprově zvládl. Později už jsem si hru tak vycvičil, že jsem zřídkakdy pustil klávesu W a jel jsem bez škobrtnutí od začátku do konce. Začal jsem využívat 180 stupňovou otočku, wall run, a hledal co nejvíce výzvové cesty k mému rudému cíli.

Ano rudá, tu barvu jsem vždy viděl rád, člověku to vždy dodalo energii, když našel ony červené objekty, které vedou ke správné cestě. Velice zajímavý tah od DICE. Hru jsem si párkrát troufl zahrát i bez této vize. A to už je opravdová výzva pro hráče, kteří ME dohráli skrz na skrz. Bez vize se již opravdu vyblbnete a užíváte se tu volnost běhu po střechách. Hra se jednoduše ovládá, na všechny pohyby si vystačíte se třemi klávesami (vyjma myši, ta spadá pod samozřejmost, stejně jako WASD). Pohybů je také dost, hra proto neupadne do stereotypu, že celou úroveň překonáte s využitím skoků mezerníkem.

Za další bych zmínil prostředí, které je famózní. Je nádhera, když se v nějaké hře můžete podívat do dáli aniž by se postupně muselo načítat pozadí. Zde vidíte okamžitě co kde stojí a je vidět, že tuto práci zastal neuvěřitelně šikovný designér. Nenajdete totiž dvě stejné budovy každá vypadá jinak anebo aspoň na ní najdete více objektů. Interakce s prostředím je tu taky a to díky té červené vizi, kvůli které to okolí vnímáte a nesunete se bezhlavě vpřed. Grafika je vskutku úchvatná, díky PhysX dokonce výtečná. Každý objekt je vymodelován do detailu, takže když se k němu přiblížíte nestane se, že je holý nebo rozmazaný. Například při šplhu po okapu vidíte odlesk slunce a co víc všimnete si, že ten okap vypadá jako kdyby ho někdo obrousil a pak natřel červeným Balakrylem, to je obdivuhodné, co zde dokázali.

Další věc, která hře dodává šťávu je pohled na své vlastní nohy, je velmi málo her, které toto mají. A zde to navíc vypadá vážně dobře (bez toho si to vážně nedokážu představit). Velká výhoda je v tom, že při dlouhém přeskoku se můžete podívat když přesně se máte odrazit a nemůže se tedy stát, že skočíte brzy anebo pozdě. Navíc při loadingu ve výtahu, je to jediná věc, která vám ten dlouhý pobyt uvnitř trochu zpříjemní.

Nakonec zmíním opravdu luxusní soundtrack, který tuto hru vyzdvihuje ještě výše. Lisa má neskutečně nádherný hlas a znělka se opravdu moc povedla. Ostatní songy, které většinou hrají při rychlých akcích dobře povzbuzují a dodávají té dané situaci šťávu.

Hra, která splnila mé nejdivočejší sny.

Pro: Freerunning, Faith, prostředí, grafika, PhysX efekty, znovuhratelnost, vyblbnutí se, soundtrack, lehké ovládání

Proti: Pro mě žádný zápor.

+24

Disney's Aladdin

  • PC 100
Jedna z nejlepších a zároveň jedna z prvních plošinovek co jsem měl tu čest dohrát. To byly časy, když jsem to hrál ještě na základce na starých DOSech. V té době mi samozřejmě trvalo pár měsíců to dohrát, jelikož obtížnost level od levelu stoupá a životy ubíhaly proudem. Jedna z dobrých věcí je velká rozmanitost prostředí, takže se podíváte témeř do všech lokacích, který byly viděny ve stejně kvalitním animovaném filmu. Úrovně jsou skvěle zpracované a je s nimi velká interakce, například šňůry na prádlo na ručkování, flusací velbloud nebo létající provazy. Nepřátel zde také najdeme velké množství a zpočátku netušíte co všechno vám chce hru kazit. Třeba starý arabský babky co si neváží nádobí, netopýři co jenom otravují nebo vysocí hubeňouři, kteří neumí žonglovat se šavlemi. Občas se vyskytne boss, který se ale dá zvládnout velmi lehce. Co hodně potěší, když si můžete zahrát level za opičáka Abua a nebýt quicksave u emulátoru pro genesis, asi nikdy bych se nepodíval na jejich konce. To vše je zpracováno v krásné grafice a doprovázeno kouzelnou hudbou z filmu. Aladdin patří mezi mé nejoblíbenější plošinovky a milerád se k ní vracím.

Pro: grafika, hudba, rozmanitost úrovní, Abu, secrety, hratelnost

Proti: ten dvojitý skok, který se mi povedl zatím jen asi 3x

+13

Payday 2

  • PC 90
"Alright fellas, let's do this." - Hoxton

Svůj jubilejní 45 komentář věnuji Payday číslo 2. Už od dob hrání jedničky s přáteli DH, jsme po ní pokukovali a diskutovali, kdy se tedy konečně na ní vrhnem. Její čas nadešel, když na steamu podzimní slevy roku 2014 začínajíc a v té době život Payday the Heist končíc. Začal bych intrem. Nikdy bych neřekl, že by na mě tolik zapůsobilo intro. Intro, které by mi do žil vehnalo dávku zločinu a anarchie. Reálně natočené intro vypráví začátek dobrodružství a sice Hoxtonův útěk z policejní stanice, jelikož mezi prvním a druhým dílem byl zatčen FBI a dokonce chvíli držen ve Federální věznici, kde měl několik potyček s Mattem (týpek z Heat Street, kde vás podrazil). A nová čtveřice zločinců doplněná bratrem hlavního kápa party Dallasem krycím jménem Houston ho samozřejmě chce osvobodit. Vytrvale jsem koukal s otevřenou pusou a přál si, aby intro neskončilo, aby bylo delší a řeklo mi více odpovědí na mé nezodpovězené otázky z prvního dílu. Bohužel skončilo a na mě čekal tutoriál.

Jako první mě hra hodila do Safe House, kde mi Bain vysvětloval všechny informace o mé budoucnosti na dráze zločinu. Provedl mě Safe Housem a mě z toho šla chvíli hlava kolem, než jsem se rozkoukal. Nakonec tato místnost ani nehraje velkou roli a to je možná dobře, a možná taky ne. Bylo by fajn v ní plánovat všechny loupeže a připravovat se v ní, ale je také strašně nepřehledná. No nic opustíme Safe House a vrhneme se na mé první dojmy. Zpočátku mě hra neuvěřitelně srala, nedával jsem to, zbraně kopaly, náboje ve zdech namísto nepřátelích, žádné rezervní, pořád na zemi, nepřátelé až moc přesní a hratelnost prudce klesala. Hodně jsem se vztekal, hodně jsem proklínal a vyzdvihoval jedničku, v jednu chvíli jsem dokonce chtěl napařit velmi nízké hodnocení a hru totálním způsobem schovat někde v jámě.

Postupem času jsem se ale pomaloučku polehoučku rozkoukával a ten prvotní šok, že mi to ta hra kazí pominul. Penízky se začaly sypat, levely zlepšovat, perky odemykat a hra nabrala druhý dech. Dokonce i zbraně už se dají udržet v ruce beze strachu, že by mi sama vyskočila z ruky a přeběhla k nepříteli.

Nyní ke hře. Zločiny a mise. Obrovské plus za to, že mnoho z nich je rozděleno na více dní, takže akce netrvá 15 minut. Další plus za to, že 90% z nich jde vyřešit stealth cestou. Já tedy na stealth moc nejsem, ale zde platí výjimka, protože se stealthem je vázáno obrovské množství prvků. Sejmete potichu policajta? Ale to ještě neznamená, že jste v suchu, z jeho pageru se totiž hned ozývá: Co je? Proč kňouráš? Takže musíte rychle přiskočit a odpovědět: V pohodě, jen jsem zakopl o vlastní nohy. Samozřejmě poté musíte pečlivě uklidit, takže stačí vytáhnout tašky značky Adidas a mrtvolku zabalit a nejlépe doručit rybám nebo kontejnerům. Samozřejmě je také povinnost dávat pozor na kamery a na nevinné kolemjdoucí a další civilisty, kteří dokáží jen nasrat a hru vám schválně kazí. Kupříkladu vlítnu do místnosti kde jsou tlačítka alarmu a dva civilisté, zařmu Na zem vy svině! Týpek poslechne a složí se do klubíčka, ale ženská si hraje na Wonder Woman a v klidu si dřepne a začne bušit do čudlíku. To vám pak nic jiného nezbyde než ze vteku jí jednu ubalit boxerem. To jsem odbočil, další supr věc, že v misích nejde furt jen o krádež, ale také se naučíte být ajťákem, budete po Česku vařit perník, vykradete galerii plnou čmáranic apod. Osobně jmenuji jako nejlepší misi Hoxton Breakout, jednak kvůli vysoké finanční odměně a XP a druhak zajímavému průběhu. Ale fakt největší ČÍČOvina je Escape, blbec neuřídí dodávku a tak musíte počkat až přijede jiná a třeba i 10 tašek zlatých cihliček uhlídat před dlouhými prsty fízlů. A že to nasere, když se v loupeži snažíte, aby bylo hodně expů a peněz, tak se nakonec může stát že z poctivě ukradených peněz nedostanete nic!

Za další se rozepíšu o zbraních. Od minulého dílu přibyla slušná řádka zajímavých kousků jako například G36, Benelli M4, Gewehr, P90, Steyr AUG anebo slavný Tommygun. Zbraně se dají vylepšit desítkami vylepšení od pažby, přes zásobníky a tlumiče až po mířidla a hlavně. Zajímavý RPG prvek, který jistě motivuje spoustu lidí, kterou zbraň si koupit a následně vylepšit. Ovšem zde jedno velké mínus, a sice ubylo jedna pozice pro terciární zbraň. Zatímco v jedničce jsme mohli nosit tři, zde jen dvě, což se občas dá i poznat v průběhu misí, kdy vám zbraň zakašle, že potřebuje kulky na kašel. Njn vývojáři nejspíš nikdy neslyšeli o pistolovém holsteru. Také musím zmínit zbraně nablízko, kde najdete i velice zajímavé kousky jako například boxera nebo baseballovou pálku. Výborně, jen tak dál. Škoda jen, že na třetinu vylepšení potřebujete DLCčka. Jsou zde dokonce vícera zbrojí, z nichž lehké se hodí na stealth a těžké spíše na ty, kde bude potřeba trochu té síly a bolesti. Nakonec ještě zmíním masky, zde se jich také vyskytuje několik stovek a dokonce jdou upravit. Bohužel pouhá čára vodovkami vás vyjde na sto tisíc dolarů a což teprve když si chcete aplikovat nějaký vzorek nebo matroš.

V předpředposledním bodě si vezmu jednu z nejdůležitějších věcí ve hře a sice perky. Nejzajímavější RPG prvek, již to není jak v jedničce, že všechny třídy se vám odemkly a vy jste se následně procházeli růžovou zahradou. Zde si prvně vyberete jeden z pěti skillů a ten si budete vylepšovat pomocí skill pointů a peněz. Samozřejmě si jich můžete vylepšit víc, ale musíte počítat s tím, že za hru dostanete jen 110 skill pointů a perků je mnoho. A že později jde o perky velmi zajímavé a značně vám usnadní průchod hrou, například zvedání ze země pomocí křiku, možnost obléct si buldozerovu zbroj ad.

Za další vezmu nepřátele. Zmíním jen nepřátele, jelikož hovořit o inteligenci parťáků nemá cenu. Klasičtí nepřátelé jsou možná i o něco inteligentnější než v jedničce. Lépe míří, FBI už nechodí v Sherlockovské vestičce, ale nosí zbroj, dokonce se kryjí a uhýbají. To ovšem neplatí o těch speciálních, ti jsou o něco tupější (mě osobně to nevadí, aspoň tolik nenadávám do kreténů atd). Taser vám na mušku přímo naběhne a ještě blbě čumí a vyřídí ho dávka do hlavy. Cloacker oproti tomu tiše vyčkává a poté vyrazí jak podpálený Charger a jebne sebou o zeď. Ale občas také dokáže potrápit. Buldozeři jsou tupí pořád, neustále nastavují záda a lehce se jim rozptýlí pozornost. Oproti tomu figurují v kolosální životnosti a velkým poškozením. Dokonce jich je ve hře několik druhů, z nichž ten co má na přilbě lebku je ta největší kuna. Jen stále nepochopím, jak se můžou strefit s brokádou na 50 metrů :D

V posledním bodě vychválím dokonalý a suprový soundtrack. Hudba se výborně poslouchá při akci a občas mě popožene do adrenalinového stavu, kde se kosí (a chcípá) jedna radost. Dabing je opět peckovní, jsem rád, že tvůrci opět nahnali starou bandu, aby nadabovali starou bandu. Nejvíc ale oceňuji Pete Golda, jehož hlas pro Hoxtona je opět špičkový a jeho hlášky a sprostý slova u mě nikdy nevyhasnou. Grafika je o stupeň lepší než v jednotce a stále se mi líbí, protože zbraně jsou hezky vymodelovány a postavy zrovna tak. Prostředí je opět velice rozmanité a tvůrci nezapomněli ani na bordel u popelnic :D

Pro mě nyní Payday 2 figuruje v žánru kooperativních FPS a myslím, že budeme dlouho čekat než jí něco překoná. Ono je vlastně jen na vývojářích zda jí budou udržovat na špici, když budou dodávat nové mapy, zbraně nebo postavy, budu stále spokojený.

"You want to know something about me? Heh, heh, heh. That's funny. Whenever I tell you something, it'll be a lie to protect myself. If I told you the truth, you won't believe me. But I can tell you one thing, my favourite color is blue." - Bain

Pro: promyšlené mise, zbraně, stealth prvky, RPG prvky, hudba, dabing, mulťák

Proti: potřeba DLC k odemčení zbraní a jejich modifikací, ceny vylepšeních, ESCAPE HEIST!!

+13

Payday: The Heist

  • PC 65
Ta hra měla obrovský potenciál. Kde se to zvrtlo? Proč to vývojáři dopustili? První spuštění, první loupež v bance → dojmy: peckovní, vše má nápad, nic tu není zadarmo, vše promyšlené a dokonce levelování postavy. Tak jestli to takhle zůstane, mohlo by jít o top coop na mém seznamu. Bohužel....nezůstalo.

Další mapy, krom ulice jsou bída. Nedají se. Obtížnost hapruje na vysoké úrovni a pokaždé se na mapě nascriptuje něco co se nedá přejít. Uvedu příklad: Mise Zelený most, zpočátku procházka po mostě, hledání čínského vězně. Ale od chvíle co začnou lítat helikoptéry a swaťáci se nějakým záhadným způsobem vyloupnou přes zábradlí mostu to jde z kopce. Vlny a vlny. A aby to ještě nestačilo, tak jim ještě nastrčili aimbot a wallhack. Protože, kryjete se za autem, střílí do vás skrz auto a nikoho to nesere. Obejdete si je v domnění, že je klepnete zezadu, omyl, už na vás čekají a to přes mířidla. Vrcholem byl odstřelovač na jeřábu, který dokázal střílet po všech členech současně a měl vás na mušce milisekundu po vykouknutí a aby vás vývojáři pořádně nasrali, tak ještě nejde sejmout a cestu k lodi musíte proklečet. Proč se třeba nedali odstřelovačku s jedním nábojem, alespoň nějakou šanci zbavit se toho otravnýho idiota? Včera jsem zjistil, že banka se dá přejít na hard a dokonce už jsem spatřil světlo východu i v overkillu, ale v těch ostatních si ani normal nejde skoro škrtnout. Ptám se proč?

Zápory, nelogičnosti, nedomyšlenosti:
- proč když přebíjím M4 a vzápětí sejmu otravnýho fízla pažbou, jelikož si nemůžu dovolit ztrácet čas, se ten prázdný zásobník čirou náhodou objeví ve zbrani? To jako se zbraní bez zásobníku sejmout nejde? Proč prostě po útoku pažbou tam nestrčí rovnou nový?
- proč benga nikdy nepřebíjí?
- proč sebraný náboje od fízlů na zemi vám dají max. 8 kulek? To jako ty benga víc nepotřebují nebo nemají takovou rezervu, když táhnou proti skoroteroristům?
- proč fízl se štítem nejde sejmout i když ho střelím do díry pro hlaveň?
- proč má tazer dolet 20 metrů?
- proč vás benga zmerčí i přes 3 kouřový granáty?
- proč když se někdo připojí do hry, tak se hra pozastaví a počká na nějakýho i třeba dementa s extra pomalým netem? To ho nemůže hodit do hry hned co se mu to načte?
- proč se swat kryje za civilisty? Tomu se říká odvaha a ochrana spojených států Amerických
- proč civilisté pobíhají po mapě jak čuriny i když přikážete k zemi?
- proč nám hra taky nedá nějaké granáty? Já osobně bych do loupeže bez smoků a flashů nešel.
- proč cajti ubírají i přes překážky a vy jim ne?
- proč si nemůžu vzít rukojmí k sobě? Jde ho jen spoutat a nechat ho na zemi.
- bugy postav: benga ve zdi klečí a čekají na smrt. Klepání mrtvol.
- proč při hře se steam kámošema občas hře zamrzává obraz, ale na cizích serverech mi to jede normálně? Net mám i docela rychlý.

Klady:
- Náplně misí, bohužel zpracování už ne
- Originalita
- Masky a hlasy postav, příkazy
- zvyšování reputace postav
- první dvě mapy
- leveldesign
- opravdu založeno na týmové spolupráci
- hra za zlou stranu

Co jediného mě u hry drží je asi zvědavost. Jsem zvědav co přinesou nové vylepšené úrovně, jaké zbraně a vylepšení. A vážně chci tomu posranýmu sniperovi na jeřábu už nakopat prdel.

Pro: Výše

Proti: Výše

+9 +10 −1

Resident Evil 3: Nemesis

  • PC 100
Po dlouhé době jsem opět rozehrál mojí oblíbenou Rezidenci Zla obývanou Nemesis. Je to pro mě podobné jako skvělý film nebo skvělá knížka, pokaždé jí stále musím hltat dokola. Hra se mi do duše zapsala jako nejlepší atmosférická adventura se sympatickou hlavní hrdinkou a nejpekelnějším nepřítelem jaký kdy byl: projekt Nemesis.

Příběh je pro mě nesmírně poutavý, který ještě umocňuje skvělá atmosféra zdevastovaného Racoon City a hlavně okolních paranoidních zvuků. Do Jill jsem se nesmírně vcítil a dělal vše proto, aby jí bylo co nejméně ublíženo a boje vyvázla bez škrábnutí. Dobrá začneme úvodním intrem, kde je fakt vidět dobrá práce v animacích. Chvílemi mi přišlo, jako kdybych sledoval nějaký skvělý hororový animák, který zrovna nabírá na rychlosti. Po intru započala scéna ve skladu a rozhovor s Dariem, který je naprosto přesný příklad člověka, který prochází psychickou a fyzickou bezmocí. Zombiemi sužovaná budova, cena vlastního života, nechuť k sežrání zaživa a zjištění, že dcera je možná po smrti není, ale později ji uvidíte umírat...ani se nedivím, že se uzavřel před světem do kontejneru. Jenže Jill taková není, je statečná a záchrana ostatních je pro ni jako ta její vlastní. Tak tedy vyrážíme hledat přeživší.

Co jako první musím zmínit je level design. Vůbec není chudý ba naopak, v každé místnosti naleznete hromadu věcí, který s hrou nemají nic společného, ale poukazují na to, že nedávno zde byl ještě normální život. Hrnky od kafe v kancelářích, tabule s hledanými na policejní stanici, v restauracích hezky prostřeno. Líbilo se mi to, je zde vidět, že si zde někdo opravdu vyhrál. Osobně mě nejvíc se líbila lokace v tom starém domě se zvonicí, tedy až na pavouky. Další věc, kterou vyvyšuji je interakce s prostředím. Například při jednom boji můžete střelbou shodit lampu do kaluže, která následně může nepřítele zelektrizovat. S interakcí souvisí hádanky a hlavolamy. Byly, jsou a budou zábavné. Hledání krystalů pro otevření City Hall, nastavování hodin pomocí kamenů, skládání hudby ve zvonkohře. I když jediný hlavolam, který mě doslova sral byl ten se vzorkem vody, tam byla po chvíli fakt frustrace ze zdlouhavého posouvání řádků.

Frustrace ovšem může nastat i z jiných věcí, například když přeběhnete dlouhou lokaci plnou zombíků, drainů nebo psů, dojdete ke dveřím, načež zjistíte, že nemáte (později se může stát, že jste zapomněli) klíč. Chvíli na dveře blbě čumíte, ale poté si uvědomíte anebo přečtete v poznámkách, že jste kolem něj prošli v místnosti na míle daleko. A tak vám nezbývá nic jiného než další frustrovaná cesta zpět. S tímto také zmíním, že pro začínající hráče může být problém s hledáním určitých předmětů, ano ty zas*aná tramvaj myslím přesně tebe. Zde pro nalezení určitého předmětu musíte nalézt třeba tři další a ty použít na různých lokacích. Každopádně si po tomhle dlouze oddychnete a je to možná největší zádrhel ve hře. Takže nováčci, pořádně obalit nervy a důkladně číst nalezené poznámky.

Nyní monstra. Klasické zombie, o něco rychlejší než ve dvojce, o menších skupinkách otravné, o větších nebezpečné a autoritativní. V 80% případech pouze proběhnete nebo jestli vás baví zabíjení a už máte v Mercenaries odemknutou neomezenou munici jistě bude novou zábavou rozstřílení hromady zombáků na maděru. Ovšem vyhněte se střelbě do větší skupiny zombáků pouze s ručnicí bez cesty útěku. To se pak radši střelte do hlavy, páč je to rychlejší a bezbolestná smrt. Dále Drain Deimos a Brain Suckers. V životě jsem neviděl nic odpornější a v životě jsem nic nestřílel brokovnicí radši než tyhle slizký parchanty. Ve většině gameplayů co jsem viděl je hráči oběhli, ale mě nic nepotěšilo víc, než do jejich zmutovaných střel vyslat dávku broků a sledovat jak mají poslední tiky ve své vlastní zelené krvi. Pavouci, noční můra pokud nemáte při ruce modrou kytku, jejich jed je totiž prudce jedovatý a takto vážně nechcete zdechnout. Ovšem ve hře se moc díky bohu nevyskytují. Nyní hunteři neboli žáby jak jim říkám já. Jejich útok je silný ovšem jejich reakce nic moc rychle. Jenže je tu ale, a to takové, že pokud máte jiný stav řivota než fine, zemřete na jednu ránu, proto je nejlepší je odprásknout z dálky nebo útéct. A nakonec Nemesis, moje druhá nej postava z RE a celkově nejoblíbenější herní boss. Bylo mi líto ho zabíjet (vlastně omračovat), ale v hard modu vám dropuje doslova poklady. Jeho postava je dobře vymyšlená. Prostě ve zkratce projekt Nemesis je stvůra, která má vyhubit všechny členy S.T.A.R.S a neustat dokud nebudou mrtví. Naneštěstí Jill je/byla členkou, takže vám Nemesis po celou hru nedá pokoj. Hlavně největší mínus je, že jediný Nemesis si umí otevřít dveře, tutíž při náhodném setkání zvolíte útek, utečete o obrazovku dál, když v tu náhle se ozve Nemesis music a o kameru dál BĚŽÍ ZA VÁMI! to máte sakra nahnáno. Většinou to ale vzdá ;)

Jako poslední zmíním zbraně a předměty. Nedostatek střeliva = psychická porucha → potulování se po zombie světě s nožíkem není příjemné. Postupem času se ale naučíte šetřit a co víc, munici si můžete vyrobit. K tomu vám stačí reloading tool a střelný prach typu A a B. Výborný prvek ve hře, kombinacemi prachu si můžete vytvořit nejen kulky do ručnice a brokovnice, ale také i určité typy granátů do launcheru. Já měl nejvíce v oblibě ty kyselinové (C + B), dodnes si pamatuji kombinace jednotlivých prachů. S tímto úzce souvisí i léčení pomocí bylin, správné kombinace vám totiž můžou zachránit život. Jste otrávení a sprej ani zelená kytka vás nechtějí vyléčit? Co zkusit přihodit modrou? A hle, on v tom je nápad. Pochvalný nápad, velmi dobře. Zbraně nic extra, pokud ovšem nepočítáte raketomet, velmi učinný na Nemesis, dvě rány k vítězství (na chapadlatého čtyři). V HARD save pomocí inkoustových pásků, inu proč ne? Hráč aspoň musí uvažovat kde uložit a kde je to zbytečné :) Nápadů je zde hodně a za to si vývojáři zaslouží mou poklonu.

Co víc dodat? RE3 je skvělá hra ve všech ohledech a milerád se k ní budu vracet a v MHD poslouchat boží atmosférický soundtrack.

Pro: Příběh, atmosféra, monstra, úrovně, Jill, interakce, puzzly, hratelnost, NEMESIS!!

Proti: neuškodily by nějaké extra GUNY :) (raketomet ani winchesterovku nepočítám)

+15

Five Nights at Freddy's

  • PC 85
"5 am....c'mon....faster....one more hour....ding, ding, ding.....uffff"

Řekl bych, že takové reakce budou u všech lidí, co si zahrají tuto nehorázně primitivní, ale zato nepopsatelně děsivou indie gamesku. Hra pojednává o roztomilých ňufíčcích jakožto zábavnou stránku Freddyho pizzerky. Ovšem jakmile padne půlnoc, tito ňufíčci si začnou brousit zoubky a jejich cíl je jasný.....VY! Paranoia se na vás stahuje každou vteřinou. Každou vteřinou projíždíte kamery, rozsvěcujete světla, nasloucháte. Oproti tomu plyšáci toho využívají a zpočátku o sobě dávají vědět, že se blíží, aby postrašili....ale poté občas už hází servítky stranou a skočí po vás jakmile zaváháte.

Co je nejdůležitější, abyste si tuto hru užili je podle mě představivost. Po čase se totiž všechno opakuje a hrozí zde, že hra začne nudit. Ovšem lidé s představivostí hru vidí úplně jinak. Zdá se jim, jakoby zlo měnilo tvar a pokaždé, přicházelo odjinud. Nebo si na tě židli představí sami sebe a podnikají různé kroky jak by zachránili svojí kůži. Kdo to takto nemá, tak mu stačí dohrát první dvě noci, protože dál je to stejné. Kamera, bubák, světlo, dveře, světlo, bubák, kamera atd.

Co je u hry největším plusem, je nečekanost. To, že máte jedny dveře přibouchlé a u druhých nic není, neznamená, že jste v suchu, kolikrát jsem spadl ze židle díky tomuto falešnému pocitu bezpečí. Oproti tomu jediným mínusem hry je menší nelogika. Proč například k tomu, aby dveře byly uzavřené potřebuji proud? Proč, když proud dojde zvedne dveře nahoru? A když už, tak kde se vezme proud ke zdvihnutí dveří? Zde se to mohlo více domyslet. Ale jinak u mě hra splnila účel. Ponaučení zní: nikdy nechci pracovat jako noční hlídač :D

Pro: originalita, atmosféra, potvůrky, princip, jedoduchost

Proti: infarktové lekačky, nelogika, někoho může začít nudit

+8 +10 −2

Metal Slug

  • PC 100
S Metal Slugem jsem se poprvý setkal, když mi bylo asi 10. Byl jsem na dovolený na Lipně a zrovna jsem byl na obědě v takový restauraci. Po dojedení mi začali koulet oči kolem a zrak jsem upřel na herním automatu opodál. Šel jsem se tedy podívat a spatřil ukázky na velice zajímavou plošinovku, ve který se pořád střílí. Každá hra stála dvacku a já měl ušetřenou stovku za roznášení letáků. Po půl hodině mi ze stovky zbyla dvacka a nečisté svědomí, že sem propadl hazardu. Dvacku jsem si nechal a radši jsem tam už nevkročil. Po nějakých 4 letech jsme se s rodičema vydali do Španělska. Hned druhý den jsem na zemi našel ležet 5 euro a hodinu poté jsem objevil automat s třetím dílem Metal Slugu asi 150 metrů od našeho bugalovu. Tam stála jedna hra 5 éček a me strašně lákalo si to vyzkoušet, jelikož v tomto díle se objevily zombie, který já hrozně rád :D A dámy a panové na třetí pokus dohráno, byl jsem nesmírně spokojený sám ze sebou, že jsem vyléčen ze závislosti na hazardu.

Od té doby jsem o Metal Slugovi neslyšel ani jsem si nevzpomněl, až jednou jsem objevil článeček, že vyšla kompletní edice 6 Metal Slugů. Tehdy jsem zavzpomínal na své mládí, uronil slzičku a o 3 hodiny později jsem to rozjel. Byla to paráda se opět kochat prostředími, která jsou originální. Téměř vše v popředí lze zničit, což se projevuje i na vašem skóre. Kámoš Marco opět nezklamal. Jeho odvaha a odhodlání mě hnala dál, díky čemuž jsem za necelých 7 hodin měl projeto všech 6 dílů. Je to prostě parádní hra na vyblbnutí, hratelnost nestávkuje, grafika je supr, obzvlášť se mi líbí animace hopsajícího a krčícího se Metal Slugu. Zvuk to je kapitola sama o sobě. Hrou vám provazí solidní soundtrack, který v sobě nese bojovnost a ducha této série. Zvláště hudba u bossů je nejlepší, dodává adrenalin jak do vás, tak do postavy a boss je kaputt i když za pěknou chvíli, protože bossové v Metal Slugu jsou možná nejodolnější, co jsem kdy viděl. Asi nejvtipnější na hře je, že se snaží imitovat Hitlera jeho kult hákového kříže. Jako Hitler zde vystupuje generál Morden, který nese i jeho malou podobu. Jeho armáda jakoby náckům vypadla z kůže. Mají krásný esesácký helmičky a spoustu tanků, který rozdrtí asi 20 střel z bouhačky. Jak říkám, přesná imitace :D ale hlavně ten jejich znak...vypadá jako hákový kříž bez háků.

Jediná věc co bych vytkl je, že po sebrání nové zbraně vám postava tu starou zahodí. Nelze ji schovat a změnit.

Závěrem mého dopisu třikrát heavy machinegun, heavy machinegun, heavy machinegun s pozdravem míru zdar, soudruh generál Morden z Tokia.

Pro: žánr, grafika, soundtrack, imitace Hitlera a SS, zbraně, bossové, vozidla

Proti: vysoká odolnost bossů, nelze schovat special zbraně, jeden zásáh a jste death...

+5 +9 −4