Tak a je to!!! Jeden z mých největších herních restů konečně spatřil světlo závěrečných titulek. Čtyřce jsem se z určitých důvodů vyhýbal, nevím proč jsem udělal takovou obrovskou chybu, ale prostě to tak bylo. Měl jsem dohrané skoro všechny díly co doposud vyšly, tak proč čtyřku ne? Sám nevím, nejspíše kvůli tomu nepovedenému portu. To ovšem změnila HD edice, který vyblýskla grafiku plus do hry zapojila hlodavce. Hru jsem samozřejmě ihned na steamu zakoupil, ovšem k hraní jsem se pořád neměl, měl jsem ji spíše jako okrasu v knihovničce. Ovšem s nástupem na univerzitu, jsem začal mít nějak více času a tak tedy proběhla instalace. Ale...prvotní dojmy byly fakt strašné. Hra běžela v bulletime a co víc, to adventurní ovládání mi vážně nesedlo. Hru jsem vypl a dál ji měl jako ozdobu. Poté jsem se začal více zajímat o technickou stránku hry a zjistil jsem, že stačí dát framerate lock na 30 fps a hle...šlapalo to v poho a měl jsem tedy větší šanci zvyknout si na to adventurní ovládání. Začalo se dařit a hra mě začínala až ukrutně chytat.

To samozřejmě měla na svědomí možnost ovládat nejspíše nejsympatičtější postavu z celého universa a sice Leona Kennedyho, kterého si prostě ve dvojce musel zamilovat každý. Leon dostal od čtvrtého dílu svůj jedinečný vzhled naprostého pohodáře obšťastnit hráče hláškami i v těch nejméně vhodných situacích. Díky tomu se do mě vryl přesně jako parazit Las Plagas. Příběh hry rozhodně nastavil nejvyšší laťku v celé RE sérii a Capcom se bude muset hodně snažit aby vytvořil ještě lepší díl. Doslova jsem ho hltal a kolikrát už na mě vytáhl ty své známé zvraty u kterých mi emoce tekly proudem. Konec hry se rozhodně povedl a byl vytvořen jak jinak zase zvratem.

O ovládání jsem se již zmínil a nakonec jsem usoudil, že to byl vlastně výborný tah, protože to z hry nedělá obyčejnou tpsku, kterou si proběhnete s prstem v nose. To ani náhodou. V určitých pasážích jsem doslova promýšlel každý krok, který jsem udělal. Vracel se na již prošlá místa a prolejzal každou skulinku, abych náhodou někde nenechal nějaký lejstra či drahocennou munici, kterou člověk neochotný se zvyknout na ovládání bude hooodně moc potřebovat. Mimo likvidace hru zpestří pár hádanek, které alespoň trošku donutí hráče zachovat chladnou hlavu. Rozhodně potěšil starý dobrý inventář s klasickou combine položkou. Tudíž o mixování kytek jsem připraveni nebyli a dokonce máme tu možnost si prodloužit HP pomocí žluté kytky. Další věc co se mi na inventáři líbí je možnost si věci pěkně naskládat (tak trochu tetris), což je ke konci vážně potřeba, protože jej zabírají z 80% zbraně.

Když už zmiňuji zbraně, tak musím zmínit jejich velice povedený upgrade, který mi jistě kolikrát už zachránil zadek. Větší zásobník, rychlost přebíjení a další věcičky jistě stojí za útratu u velice povedeného obchodníka, který pro mě měl velice příjemný hlas. Ale zpátky ke zbraním, rozhodně tu najdeme velice zajímavé kousky z nichž rozhodně zmíním známého thompsona a brokovnici striker, která se ve hrách moc nevidí. Za další zmiňuji velice známé capcomácké Unlockables, které dají Leonovi např velice stylový mafia kostým.

Klasické zombie byly nahrazeny posedlými vesničany s parazitem uvnitř. Ubralo to tedy na strašidelnosti? Já říkám že ne. I když již nemají ten svůj děsivý vzhled, stále umí velice nepříjemně překvapit. A co víc, umí také nepředvídatelní. To si třeba v klidu namiřujete na hlavičku a ten sráč k vám začne sprintovat což rozhodně hodí do ruky velké klepance. Tuhle zas mohou uhýbat, tudíž vaše kulka míří do skály. Ostatní potvůrky ale již nějaký ten odporný vzhled schytaly. Nadosmrti již nezapomenu na první setkání s renegados. Z této části jsem měl velice nepříjemné mrazení v zádech, které probíhalo pokaždé, co jsem zaslechl jejich chraptění. A opět mě zde dostala ta nepředvídatelnost. To si takhle procházím nějakou chodbou a najednou uslyším opět to odporné chraptění, okamžitě beru do ruky odstřelovačku a připravuji se na nejhorší. Ale ono nic, renekaďák mě asi čeká někde dál. Tak si hodím odbočku do místnosti kvůli zásobám, poctivě tam vše vybrakuju a chystám se k odchodu. Ale než stihnu vzít za kliku, tak se dveře rozrazí a rené se už na mě sápe. Horší přepadovku jsem fakt nezažil, ještě teď mi pulzuje krev. No nic, odbočím. Bossfighty jsou zde velice kvalitním zpestřením, protože všichni až na jednoho se nedá ustřílet, mají určité slabiny k odhalení následující k jejich okamžité likvidaci.

Grafika hry je parádní, moc se mi líbí. Postavy a monstra pěkně vypadají. Rozhodně nejlepší pokoukání je, jak Leonovi vlaje ofinka při běhu nebo jak při míření dýchá. Interiéry budov jsou taktéž supr zpracované a okolí si rozhodně pochvalu zaslouží.

Zvuková stránka hry je zde na té nejvyšší úrovni na jaké vůbec může být. Dá se říci že polovinu atmosféry způsobuje právě hudba a zvukové efekty. Rozhodně škoda, že po vyvraždění nepřátel se hudba opět změní na poklidnou. Takhle by hráč byl alespoň neustále ve střehu a v nejistotě. Děsivé zvuky nepřátel vážně způsobují zimotrenkocvrnk. Dabing by si rozhodně zasloužil cenu Františka Filipovského, protože hlasy dabérů ty postavy dokonale oživují. Rozhodně neuškodí zkouknout Resiho 4 jako filmík pro (ne)klidné spaní.

RE 4 je určitě jedna z těch nejlepších her, co jsem hrál a je pro mě čest jí mít v knihovničce. Neb tam zůstane navždy a nechť její soubory jsou připraveny na další návštěvu ponurého Španělska.

Říkal jsem si, že sérii Metal Slug už asi nic nepředčí v run&gun plošinovkách. Internetem sice koluje mnoho napodobenin, ale jsou to jen chabé výkřiky do prázdna. Ovšem po objevu GGC jsem opět zavzpomínal na staré časy plné zběsilé akce, spousty výbuchů, haldu zbraní a nepřetržitého střílení. Zkrátka GGC je odreagovačka jak má být.

Ve hře je i překvapivě dost druhů nepřátel na to, aby to neupadlo v bezduchou řežbu těch samých dokola. Od obyčejných zombíků, zmutovaných krys až k vojákům s bazukami. Co mě fakt rozhodně potěšilo a je to věc, kterou moc nemá, že nepřátelé mohou zabít i své vlastní druhy. Pokud například vybouchne ten velice tučný řezník, sejme i zombie okolo. Pokud mafián hodí granát, může s ním sejmout i své kolegy. A co víc, zombíci nejdou jen proti vám, ale i proti jiným lidem a naopak. V metal slugovi se prostě vojáci navzájem pozabíjet nemohli.

Nabídka zbraní určitě zpříjemní hru a o munici není nouze. Tudíž se nemůže stát, že budete muset sáhnout po velice slabé pistolce, která se hodí akorát na létající leprikóny. Lupara, tommygun, plamenomet, prostě vše co si může ďábelský mafián přát. Jen možná škoda, že tam chybí nějaká melee zbraň. Kopanec je sice účinný prostředek na shazování nepřátel ze střech, ale moc damage nesebere.

Grafická stránka hry je podle mě bravurně zvládnutá. Lokace jsou velice detailní a animace výbuchů aut jsou fakt pěkné. Ručně kreslená grafika hře velmi sedí. Hru doprovází příjemná hudba z dvacátých let, která doslova nutí zombíky k tanci mezi brokama a dabing postav má ten správnej taliánskej přízvuk.

Dá se říct, že je to moje první hra, kterou jsem si koupil na google play aniž bych ji předem vyzkoušel nebo shlédnul gameplay. Dával jsem spíše důraz na uživatelské hodnocení a komentáře. A popravdě, ani na chvíli jsem tý stovky nezalitoval. Po spuštění menu mě uvítala pohádková hudba a mužský hlas s prazvláštním přízvukem, který se velice podobá Amadeusovi ze série Trine. Již tato skutečnost u mě vyvolala šťastný pocit a já se pustil do hraní. Hra nabízí graficky nádherné lokace a sympatického hrdinu, který vypráví příběh, ale zároveň vypouští různé komentáře po úspěšném zdolání nějakého puzzlu.

Hádanky nejsou tak složité, ale nebezpečí číhá na každém kroku. A když myslím nebezpečí, tím myslím skryté nebezpečí. Ani po třetím dohrání jsem nebyl schopen si zapamatovat různě voje*ávky. Tuhle se propadne plošinka, zde bodce vypadají jako obyčejná skála, tohle vás rozmáčkně, tohle rozdrtí...zkrátka ani na chvíli hráč nesmí polevit v ostražitosti, jelikož to znamená smrt. Každý level je hodnocen 3 hvězdičkami. Pro první hvězdičku stačí sesbírat všechny mince (to zvládne každý), pro druhou stačí level přejít do jisté časomíry (ještě se dá), pro třetí už ale páni vývojáři chtějí zdolání úrovně bez smrti (impossible). Ono vlastně může být nějaké hodnocení člověku u zadku, pokud ovšem se chce dostat do bonus levelu, kde jsou právě tyto hvězdičky potřeba a zábavnost díky těmto levelům opět o něco narůstá.

Být toto nějaké android fórum, rozhodně bych vytknul občas kolísavé ovládání u kterého jsem se něco navztekal, hlavně u částí, kde se musí Leo jakoby nafouknout. U PC verze to již snad je vyřešeno lépe. Co rozhodně zamrzí je krátkost, hra nabízí do dnešního dne pouze 24 úrovní, z nichž prvních dvanáct dáte za pět minut a druhou za deset. Člověka by to tak neštvalo, kdyby byly postupně vydávány třeba další.

Nakonec zmíním, že hra má jeden z nejlepších soundtracků, co jsem měl tu možnost slyšet. Tenhle typ hudby je prostě moje top a jsem vážně rád, že nějaký kristmeister uploadoval soundtrack na youtube (trošku jsem si pohrál s .obb souborem v telefonu).

Nicméně doufám, že autoři uvažují alespoň o pokračování, jelikož hra má veliký potenciál.

Po sérii nočních hlídačů tu máme poslední kousek ze světa Freddyho. V tomto díle hrajeme za jakéhosi kloučka uvězněného ve své vlastní ložnici, což je jistě tajné přání každého z nás. A musím říci, že čtyřka se ze všech povedla nejvíce. Takové napětí jsem nezažil ani u Slendyho ani u Wanovo "The Conjuring".

Atmosféru jistě tvoří ten fakt, že po pokoji se nepohybujete volně, ale vlastně máte na výběr 4 interakce, tudíž můžeme rovnou zapomenout schování se v rohu, odkud by byl nejlepší výhled na celé dění. Posránci rovnou mohou zapomenout na tradiční "schování se pod peřinu", což jistě zajišťuje absolutní nezranitelnost. Ne takhle to tedy nefunguje. Nejenže musíte hlídat dvě absolutně tmavé chodby, ale také dnes již oblíbenou šatní skříň. Ba co víc, musíte si také kontrolovat záda, protože váš pelech je lákadlem různých entit, které hlavně mají za úkol vás rozptýlit. Je to velice originálně vymyšlené. Prostě si tak zkontrolujete velice pomalou a napínavou otočkou o 180 stupňů postel a vida...párek duchů se na vás velice mile usmívá. Možná budete přemýšlet co to je, kde se to vzalo a proč to tam bylo, no a mezitím jsou chodbičky nehlídané. A je to jen na vás...zkontrolujete je v rychlosti anebo radši ESC?

Zpočátku jsem často zvažoval volbu ESC či rovnou alt+F4. Nakonec jsem ale na chodbu nakoukl jako chlap, ale následně jsem zavřeštěl jako ženská. Hlídání chodeb totiž spočívá v tom, že postava vykoukne škvírou na velice děsu-plnou chodbu. Někdy můžete slyšet podivné zvuky, což udává přítomnost plyšáků. Ale většinou není slyšet nic, to znamená tu nejhorší možnou věc co udělat dále: rozsvítit. Ale nyní to není po vzoru jedničky, že hračky jen tak stojí a čumí. Zde se i pohybují. Můžete je spatřit odcházet anebo hůř...běžet přímo naproti vám. Chce to vážně pevný nervy a nezačít panikařit. Kyberzvířátka jsou totiž chytrá a mohou si to lehce obejít. Na výběr mají ještě dvě cesty, tudíž se šance snižují na 50% a poté ještě níže, jelikož na původní chodbu může přicválat někdo jiný (Ta otravná slepice Chica ví o čem tu píšu!). Každopádně, předvídatelnost nulová, výměna spodního prádla sto pro (pokud tedy někdo nehraje na WC).

Jináč grafika je stále pěkná. Při lekačkách až příliš pěkná. Animačky správně odporné. Zvukům nelze nic vytknout...kdo hrál, pochopí.

Již týden přemýšlím, jak sepsat koment na jedno z nej RPG, které jsem kdy hrál. Jsem veliký fanoušek seriálu, protože jejich humor vážně můžu a přímo se v něm vyžívám. Proč tedy píši koment až teď? No jednoduše, na počátku vydání ta cena byla nad mé možnosti a když šel SP do slev, pokaždé se to trefilo do týdnu před výplatou. Čekal jsem tedy docela dlouho na zázrak. Od jisté doby je moje finanční situace dosti lepší, ale to zase byla lenost, vyhodit tolik peněz. To vše se změnilo, když jsem objevil stánku g2a.com, kde se dají získat klíče od lidí z celého světa a ty ceny jsou velice přijatelné. Nakonec mě tedy SP vyšel na nějakých stopade a ani na mikrosekundu jsem si nestěžoval. Ta hra u mě vyvolala takovou závislost, že jsem ji dohrál i se všemi kvesty za pouhé dva dny.

To jistě zapříčinil ten fakt, že po spuštění hry mi to připadalo, jako kdybych si prostě pustil nějaký díl, ale měl jsem tu možnost rozhodovat, co se stane dříve atd. Vytvořil jsem si tedy malého nevinného kloučka, kterého jsem původně chtěl pojmenovat po mě. Tedy až do chvíle, než mě uvítali v Cartmanově klubu jako prachsprostého Douchebaga. V ten moment, už jsem se svíjel na podlaze smíchy a těšil jsem se co bude dál. Všude se nachází nespočet odkazů na seriál, u kterých jsem dlouze vzpomínal na ty fantastické momenty z mého maratonu SP s jídlem z Mekáče a třemi plechy Rockstaru. Scénář je velmi kvalitně napsán, aby taky ne když se na něm podíleli Parker se Stonem, kteří rovněž postavám propůjčili své geniální hlasy. Chvílemi jsem si i říkal, jaké by to bylo s českým dabingem od Novy, který tvoří jednu z pěti výjimek českého dabingu pro seriály.

Také mě zajímá, kolika lidem dělalo problém se rozhodnout, jestli se přidat ke Cartmanově straně či ke Kyleově. Obě postavy mají něco do sebe a rozhodně táhnou celou historii SP, tak jak se sakra rozhodnout? Zpočátku jsem zůstal u Cartmana, ale po zúčtování ve škole jsem ho nakonec majznul a rozdal si s ním prdovou bitvu . S velkou lítostí jsem ho porazil, ale byl jsem rád, že jsme pak táhli za jeden provaz. Zde rozhodně zmíním tu nejlepší část z nejlepších a sice výprava do Kanady. Zde smích nešel ani za hovno zadržet, když jsem se objevil jakoby v nějaké oldschool hře s tehdejší 8-bitovou hudbou, jejíž vrzání znělo podobně jako hymna Kanady. MOST EPIC MOMMENT EVER! .

Otevřené prostředí doslova nabádá na průzkum městečka, přičemž můžete plnit vedlejšáky jako hledání Chimpokomonů, sbírání přátel na FB či Jimovu loveckou hru. Vedlejší kvestík, který mě doslova srazil na kolena bylo hledání Ježíše a jeho následná odměna. Dlouho jsem se již tak nezasmál jako u těchto necelých 15 vteřin.

Ano, je pravda, že bojový systém později upadá do stereotypu. Ovšem mě tento styl dokonale vyhovoval až do konce, jelikož kreativita tvůrců u speciálních schopností kamarádů nezná mezí. Rozhodně doporučuji vyzkoušet Jimmyho hnědý tón a profesora Chaose alias Butters. Ovšem nejvíce doporučuji vyvolat pana Otroka, zatímco jste v jeho prdeli a prodíráte se všemi různými krámy od pana Klobouka až po univerzální svítilnu. Já bych nic geniálnějšího nedokázal vymyslet, nechápu jak mohou mít P&S tak lehké spaní. Když už jsem zmínil krámy, tak nesmím opomenout na různé smetí, které můžete sbírat a následně prodávat. Oceňuji velmi zdařilý český překlad, protože pojmenovat román "Hovno, které chcalo", byla vážně perlička.

grafice nelze nic vytknout, protože je to přesná kopie té seriálové. Jsem rád, že ponechali tu klasickou South Parkskou chůzi a hopsání po schodech. Hudba je velice zdařilá a dokonce ji náleží čestné místo v mém playlistu.

TOP MOMENTS:
Kanada
Potratová klinika
Unesení Ufony
Honba za spoďárovými skřítky
Prdel pana Otroka
Jimmyho koktání alias "step forward and fulfill your destiny"
Jesus summoning

Už aby tu byl další díl, u kterého se vůbec nebudu rozmýšlet a pořídím za plnou pálku. Věřím, že napodruhé nezklamou.

This is Rupture Farms. They say it's the biggest meat processing plant on Oddworld. I used to work here, well...I was really a slave like all the others. That's me; my name is Abe. I was "Employee of the Year," NOW i'm dead meat.

Asi nejpamátnější citace z celého Oddworldu se vrací zpět a stále zní k*rva dobře. Starý dobrák Abe předělán do 3D kabátku s novým enginem si opět chystá svůj chvalozpěv a své prdy, aby zachránil své druhy, jejichž počet narostl a hned 3x. Ovšem žádný strach je to jen obrazné číslo, jelikož Mudokony nebudeme zachraňovat po jednom, ale hra se nebojí vrhnout jich do jednoho místa třeba hned 12.

Začneme s novinkami. Asi nejvíce každého hráče jedničky potěší funkce quicksave. V této hře je jako na zavolanou, jelikož si nedokážu představit určité pasáže bez této vychytávky. Možná to trošku shazuje obtížnost, ale je to jen první pocit. Člověk, který by zapřisáhl, že quicksave nikdy nepoužije, by si své rozhodnutí velmi rychle rozmyslel až by stanul před první drtičkou na maso. Další skvělá přidaná věc je hláška all'ya, která zde vylepšuje původní frustraci z volání kámošů po jednom. Určitě také proběhla změna v házení předmětů. Možnost házet mince k odlákání nepřátel jistě potěšila, ale....celkově na toto vylepšení názor nemám, jelikož v původních dílech, mám to vrhání dokonale nacvičené, zde jsem se to musel učit jakoby odznovu. Ale aby se neřeklo, tak možnost dropnout granáty pod sebe je fajnová vychytávka, o které jsem hlavně v Exoddusovi snil. Jediná chybka, co mě ale malilinko štve je, že s novým enginem ubyly také moje objevené zkratky a chyby v původním enginu, které šli využít pro zkrácení či zjednodušení cesty. Jmenuji příklad: V prvním secretu ve Stockyards šlo Scraba natolik zblbnout, že to poté zabalil a radši skočil do jámy. Zde už se bohužel nachytat nedá, takže vám nezbývá nic jiného profunět celou běhačku s uslintaným kentaurem :D

Nyní něco k charakterům. Začněme Sligy, zde jsou rozhodně nepředvídatelní a nikdy nevíte co mají v úmyslu. Někdy Sliga korky nevzbudí, jindy ho vzbudí i pouhý přeskok. Jindy tuší, že jste převtělění, jindy zas ne. Je to strašně fajn, protože v jedničce měli přesně dáno co a jak. Hlavně KONEČNĚ se mi v mysli splnil achievement: Sleduj jak si Slig lehá a usíná :D vždycky jsem to chtěl vidět a zde konečně ta možnost je. Hlavně jejich hlášky a obsáhlý gamespeak opravdu pobaví. Ten jejich křik, když slyší chvalozpěv: Mommyyyy, heeelp či jejich pobrukování anebo hláška o vejplatách. Za další Slogové. Těmto pejskům byla nejspíše trochu ubrána jejich už tak mizerná inteligence, ale za to byla nahrazena obrovskou rychlostí běhu. Také byl jejich štěkot předělán, což je podle mě škoda, protože to nové HAF zní dosti uměle. Ale dle mého názoru jim grafika přidala na roztomilosti a velmi nerad jsem je zabíjel. Jako další Scrabové....řekl bych, že již nejsou tak ostražití jako předtím ani jejich echolokace už nepracuje tak pozorně. Již jde se v klídku spustit aniž by se Scrabík otočil a hnal se za vámi. Rozhodně má krásně naanimované pohyby, obzvlášť to jeho hrabání se mi líbí. Již dříve byli rychlí, ale zde jsou ještě rychlejší, je důležité mít větší náskok, pokud běžíte delší vzdálenosti a kord ještě přes jámy, jelikož skoky jim dodávají ještě větší rychlost. Nyní něco k Paramitům. Zde ani nemám slov, možná největší pokrok oproti původní hře. Každý si je nejspíše musí zamilovat. není totiž nic krásnějšího, než když se zvolna procházíte a pavouček vás následuje tou jeho vratkavou chůzí. SO CUTE! Ovšem pokud se objeví skupinka, stávají se z nich vraždící stroje, které i zde figurují svou rychlostí, kterou jim ještě dodává mohutný útok kusadly. Jen škoda, že se nejde převtělit. Nakonec si nechám Mudokony, které ukazují také ohromný pokrok. Jejich roztomilé žvatlání o tý zas*aný práci mi neustálé přivádělo úsměv. Korunu tomu nasazuje Alfík a jeho věta: OK, where are we going? Prostě charaktery si z té mé stovky zaslouží 80%

V předposledním odstavci se budu věnovat grafice. Je prostě famózní. Okolí je prostě živé, tady lze pozorovat Sligské hlídky, které neustálé mají pohotovost, tuhle lze sledovat porcování Scrabů na slavné koláče, tamhle lze vidět Paramity jak lezou po pavučinách. Člověk má až pocit, že je ve skutečném světě. Samotná grafika je neuvěřitelně detailní a je super to vše sledovat na max. hodnotách. Animace jsou perfektní. Každý pohyb postav je reálný. Jinak velké plus si zaslouží cut-scény, které jsou skvěle předělané a některé i obohacené o pár vteřin navíc či úplně nové cut-scény, které dříve nebyly.

Zvuková stránka zůstává na vysoké úrovni a možná i nastavila novou laťku. Důvodem je právě ten super gamespeak, který ze hry činí estrogenový hattrick. Hudba zůstala původní z jedničky, což zde nevidím důvod, proč by to mělo být jinak. Nač měnit něco dokonalého.

Je toho spousta, co by šlo ještě napsat, ale nechci tu dělat slohovku, takže fanoušci Oddworldu rozhodně do toho jděte, stojí to za to.

"Oddworld ještě nikdy nevypadal takhle dobře"

Asi nikdy jsem si nemyslel, že dám nějakýho Resiho za dva dny, jelikož pokaždé když nějaký hraju, tak bohatě stačí hoďka až dvě denně. Protože jakmile hraju déle, začnou nervy pracovat a začnu to srát. U pětky jsem to měl zrovna tak, že jsem byl zaseklý v nějaký části a nějak se mi to nechtělo spouštět, ovšem 27. dubna 2015 přišla dom přítelkyně a začala hlásat jak na přednáškách hrála s kámošem RE5 na splitscreenu a jestli vím, že to jde hrát ve dvou. Okamžitě jsem jí po*ebal, že já, velký fanoušek RE série tohle asi nevím. No a po delším rozhovoru proběhla zkouška pětky na jejím, ne zrovna moc dobrým notebooku. Zkouška dopadla dobře, rozjela to aspoň na těch 30 fps. Tímto zmiňuji první plus hry a to výbornou optimalizaci oproti čtyřce. Takže jsem využil jejích narozenin a koupil jí pětku na její zbrusu nový založený Steam.

Zde zmíním možná i největší plus hry a sice kooperaci. Hra totiž dostává nový rozměr zábavy, když to hrajete s člověkem, kterého máte rádi a ještě když leží vedle vás. Sice byla někdy horší domluva a doslova jsme si kradli náboje před xichtem, ale víceméně jsme se shodli a vymýšleli různé taktiky. Sice jsem si ve hře hrál často na gentlemana a vrhal se často čelem do akce, zatímco girlfriend mi kryla záda, ale tot nám oboum vyhovovalo, takže jsme hru dolouskali za dva dny (tedy spíše dvě noci).

Tímto ukončuji odstavce o coopu a vrhnem se na hru samotnou. Hratelnost je víceméně ponechána ze čtyřky, ale pětka se o dost lépe ovládá. Chris už totiž umí dělat úkroky, ale bohužel stále se nenaučil přebíjet a mířit za chůze. Jistě, má to samozřejmě ztížit hru a také bez toho by byl upgrade na čas přebíjení k ničemu, ale v 75% to bylo spíše na obtíž. Co je rozhodně vylepšené, tak je míření. Hra totiž umožňuje si místo laseru zapnout klasický zaměřovací kříž a konečně je možné střelit něco i z dálky a nehonit laser po skalách. Další věc, která jistě potěšila je miniaturní mapka, která se dá zobrazit do rohu, takže nemusíte pokaždé vejrat do mapy a pozastavovat hru. S tím souvisí i jednoduché přehazování zbraní pomocí čísel, na které si to nastavíte vše v inventáři. U inventáře je možná škoda, že jeho otevřením se hra nepozastaví, protože když na vás jde půl tuctu Uroboros a bliká vám zdraví, tak to teprve začnou pracovat nervy, abyste v rychlosti otevřeli inventář, najeli na kytku a vybrali z nabídky použít. Mohla na to být aspoň klávesová zkratka. Ještě zmíním QTE, které nevadily, ale ani netěšily. Občas totiž jsem si byl naprosto jist, že jsem danou kombinaci zmáčkl, ale stejně akce nebyla provedena, jinde se dokonce kombinace objevily asi na nanosekundu. A co mě nejvíc rozsekávalo, tak to byly kombinace kláves u kterých jsem si doslova musel vykroutit prsty, abych je mohl zmáčknout :D

Co zmínit k příběhu? Nejspíše přes velké nesouhlasy uživatelů napíšu, že mě přišel docela zajímavý a hlavně plný zvratů (viz. Wesker fight na konci. Člověk si myslel, že už je po něm, ale stále neměl dost). Chris se Shevou mi přišli jako dobrá volba hlavních postav pro tento příběh doplňované Jill a Weskerem. A právě díky rozuzlením na konci každých epizod mě hra nutila rozjet další a další.

Další skvělá věc na hře jsou prostředí. Hra se z 85% skládá z otevřených prostranství, kde je spousta prostoru, ale také i spousta schovek s poklady a střelivem. Tudíž boje jsou více záživné, můžete třeba si vylézt na vyvýšenou plošinku a odtřelovat. Anebo můžete enemáky obkroužit a kosit zezadu, kombinací je spousta. K tomu ještě zmínit suprový level design, který se povedl. Obzvlášť takové ty badatelské úrovně se mi hodně líbily, až jsem si občas připadal jako Indiana Jones a čekal jsem, kdy najdem Archu úmluvy :D Grafika je špičková, to Capcom umí a PC portem se ještě ždibec zdokonalila. Modely postav jsou krásně modelované, mimika dobrá, nepřátelé správně odporní.

U nepřátel nejspíše proběhl jakýsi upgrade předchozích Las Plagas. Ti první Majini zombie byly ještě takové blbé i když zase odolné. Jejich největší výhoda tkvěla v početní převaze, kdy obklíčení znamená smrt. Poté již ale začali moudřet a začínají používat střelné zbraně, čili zombák a ákáčkem umí pěkně potrollit. Ale i tak zde najdeme více druhů nepřátel. Klasické zombie psíky, nějaké verze Lickerů z předešlých dílů, odporné můry, ale také upgradované a ještě více oslizlé Reapery. Co je hodně cool jsou boss fighty, zde si designéři dali velkou práci a vytvořili fakt odporná monstra, kterých by se člověk nedotkl ani lopatou a ještě k tomu jejich likvidace spočívá v hledání slabin či u speciálních zbraní, které mají například zdlouhavé nabíjení apod. Najdeme zde Executioner Majini neboli kata, kterého jistě většina pozná z RE filmů, odporné oběti viru Uroboros, ale také i samotného Weskera, z kterého se vyklube ten největší sviňák pod sluncem, který ne a ne chcípnout. Nejednou jsem flákl s víkem od notebooku, protože Wesker nasadil speedhack.

Myslím, že RE5 je celkem zdařilá a zábavná hra, která dostává nový rozměr zábavy, když hrajete v coopu ať už klasickou kampaň anebo minihry Mercenaries. Hru ještě doplňuje solidní RE hudba a špičkový dabing postav (obzvlášť Wesker má super ďábelský hlas).

Ještě z dob, kdy byl můj notebook v servisu, jsem hledal nějakou gamesku, kterou by rozjela šunka, kterou vlastní přítelkyně. Oprašoval jsem proto staré Disneyovky a po jejich dohrání jsem hledal nějakou pěknou a barevnou plošinovku něco na ten způsob. A jelikož jsem v té době skoukl všechny díly Doby Ledové jsem si uvědomil, že vlastně existují i hry, kterou jsou vlastně plošinovkou. Sehnal jsem si tedy třetí díl, který z videí vypadal docela pěkně a docela se divím tomuto nízkému hodnocení. Hra mě velice bavila, možnost hraní za všechny hlavní postavy hodně potěšila (i když za Mannyho a Diega pouze jednu úroveň).

Hra nabízí graficky krásné a barevné prostředí a skvěle vymodelované postavy, díky čemuž se hrálo pěkně. Nejvíce jsem si samozřejmě oblíbil hraní za Bucka, jež nabízelo akrobatický postup úrovněmi plus bojové části, které byly velice zábavné díky kombům a "střelným zbraním". Věc, která mě ale vytáčela jsou ty různý vychcávky od vývojářů, když třeba v tenhle moment musíte zmáčknout určitou klávesu, no jo, ale hra vám neřekne přesně jakou, jen ukáže znázorňující piktogram, ke kterému může být přiřazena jak jedna klávesa, tak i více. Občas neukáže radši vůbec nic a člověk se pak rozčiluje, cože tam vlastně má zmáčknout. Naštěstí se toto objevuje až pozdějších částí, kdy již má člověk rozložení kláves v malíku a po delším snažení se mu to podaří přejít, ale stejně: hra pro děti ne? :D

Další skvělá věc jsou minihry. Asi by nudilo pořád jen běhat a skákat, a tak na mě čekal třeba surfing po stromech, jízda po zasněženém kopci či let na pterodaktylovi a můžu říct, že to není zpracované nejhůř, parádní odreagování od mačkání kláves. Velice malé RPG prvky rozhodně neurazily, aspoň to člověka motivuje sbírat ovoce, za které se dá u Šejdíře Tonyho nakupovat vylepšení. Hru také doplňuje krásná pohádková hudba, o kterou si úrovně přímo říkají, tudíž tam pasuje přesně.

Nakonec druhá výtka je nemožnost změnit si rozložení kláves a také nemožnost gamepadu (aspoň mě to nejde), ale zvyknout se dá. A možná taky Scratovy hyperaktivní pohyby.

Hra splnila co měla, bavil jsem se u ní. Naskákáno dosyta plus okořeněné špetkou humoru a Sidových hlášek :)

Úžasná plošinovka mého mládí, ještě z dob kdy bylo PSX IN. Tenkrát mě hra vyšla (teda vlastně rodiče) na 20 euro na blešáku v Německu. Dodnes si ji rád zahraji, jelikož Tarzan patří k mým nej animákům od Disneyho.

Co nejprve vyzdvihnu, ale také jistě největší plus téhle hry je luxusní hudba, která vás doprovází v úrovních. Hra parádně vytváří atmosféru v jednotlivých levelech ač jsou rychlé, veselé, smutné anebo v případě úrovně se Saborem temné. Pokud hru hraju a jsem nucen ji ztišit, tak okamžitě vypínám, protože bez ní mi to prostě nejde. Hudba mě popohání a bez ní je to jak plamen bez kouře. Další věc jsou také zvukové efekty, které dávají člověku pocit, že džungle kolem něj vážně žije vlastním životem. Křídla ptáků, hučení vodopádů, vřeštění opic, to vše úrovním přidává další rozměr.

Jako další se dostává na řadu velice parádní grafika, která na svůj rok vytváří skvělý level design úrovní. Nejsou chudý, to ani náhodou, naopak velice obohacuje úrovně, tudíž nalezneme spoustu zvěře, rostlin či další detaily, které oku přímo lahodí.

Na samotné úrovně si též nestěžuji. Vychutnáte si je rovnou ve čtyřech pohledech a to zboku, zezadu, zepředu či mix všech. Tyto úrovně doplnují ještě i bonusové levely, které jsou originální a nápadité jako surfing po stromech, plavání na listu, jízda na čápu nebo Tantorovi anebo také skákání po plachtách. Co ještě naposled zmíním jsou secrety, z nichž nějaké jsou vážně dobře ukryté a poslední schovku jsem nalezl před dvěma lety (cesta do domu na stromě - předposlední písmeno).

Konečně jsme po dlouhém čekání dostali ten starý dobrý Resident. Byť se jedná o remaster remaku, tak pamětníky jistě potěší možnost se podívat do starého a zatuchlého sídla, kde je to samá pastička, samý hlavolamy, fůra zamčených dveří a nějaké ty potvůrky. Příběh rozhodně neurazí, protože je o něco málo vylepšený než ten originální a scénář s dabingem už nejsou tak na palici jak bývaly (Jill Sandwich :D). Opět jsem se zatajeným dechem rozlušťoval všechny záhady, které si na mě sídlo přichystalo. Poctivě jsem pročítal všechny poznámky, které jsou zajímavě sepsané, dokonce i ty návodové, kde třeba radí, jak míchat kytky jsem si přečetl. Příběh mě bavil, svou atmosféru si bohudík zachoval.

Hra za Jill byla o dost příjemnější, hlavně to kvůli tomu, že Chris má omezen inventář na 6 položek spolu s neschopností lockpicku. Hra za ženské pohlaví mě více baví, to proto, že to ve hrách není tak časté. Graficky je Jill vymodelována moc pěkně, což ale neplatí o některých místnostech, které vypadají podobně jak v původním RE1. Ty jsou vyložené vyblité, což je škoda, protože pár místností má skvělý leveldesign, jenže jich je poskrovnu. Ale zas lepší vyblité místnosti, než vyblitá (a poblitá) Jill. To už by se ve hře nedalo na nic koukat.

Puzzly rozhodně potěší. Obzvlášť pro úplné nováčky musí být velmi oříškové, protože jak jsem sledoval nějaká ta videa na YT, tak valné většině z nich ani nedošlo, že k soše stačí přisunout ta malá komoda. Ale originalita tu stále je, bavilo mě přemýšlet nad řešením (a to na přemýšlení ve hrách moc nejsem). Našly se kousky, které například vypadaly velice složitě, ale po rozřešení hráči připadnou strašně primitivní, ku příkladu hádanka s hmyzem a návnadou. Valná většina hráčů, furt studovala akvárko a jiné objekty. Dále rozhodně potěšila změna mapy, která zobrazuje i aktuální stav místnosti, což znamená, že když je zbarvená červeně, jistě jste tam něco zapomněli nebo nerozřešili. Proto také, když nevíte co dál, tak se vyplatilo prozkoumávat tyto místnosti, která vás mohly navést i na nějakou novou záhadu nebo k řešení té rozdělané.

Potvůrky zde hrají úlohu spíše překážení, než problémem. Moc jsem ani nezabíjel, spíš více obíhal či utíkal. Jo, občas jsem někoho sejmul, ale to jen z důvodu, že jsem potřeboval místo v inventáři nebo když to byl nárok na puzzle (čoklík s obojkem). Co ale u monster bylo problémem, byl úhel pohledu. Jelikož kamera, která se ráda mění i do těch nejstupidnějších úhlů občas omezovala míření. Stačilo totiž stát na okraji pro změnu kamery, namířit a hle, zase čumí jinam než má. Občas to také omezuje v pohybu, ale na to se zvyknout dá. Kamera také občas přidává na napětí, když například běžíte chodbou a za rohem slyšíte zombáka, který prostě k tomu rohu přijít nechce a vám nezbývá nic jiného, než se tam vydat na vlastní pěst a utržit na uvítanou malý cucflík. Se zombíkama souvisí také jejich mutace, pokud jim hlavu neustřelíte. Docela se mi líbilo, že si mohli/y (twl, zombík - mužský rod životný nebo neživotný?? No, tak radši zvolím slovo zombie jako ta zombie)....že si mohly vstát kdy chtěly. To také způsobovalo, že jsem kolem nich radši prosvištěl se zatajeným dechem, abych se nelekl, kdyby se opět chtěly podívat do světa živých. Většinou se mi ale povedlo jim hlavu rozmetat, takže s pálením jsem se nijak obtěžovat nemusel.

Co se zbraní týče, tak střílelo se hezky, obzvlášť byl pěkný způsob získání brokárny. Ale poté, co jsem náhodou získal Assault Shotgun, ta klasická letěla do truhly a už nespatřila světlo. Jinak zde získáte zbraně, které již byly viděny v předchozích dílech, takže nic nového, ale neurazilo, hlavně, že se střílelo hezky (když pominu tu kameru). Ale co mě osobně nejvíce potěšilo, to byly moje nejoblíbenější kyselinové náboje do granátometu, to jsem dokonce nechal jednoho zombíka zmutovat, abych si je mohl vyzkoušet. Pro mě nej střelivo ve všech dílech.

No, jsem rád, že se Capcomu tohle vydařilo a rozhodně by neuškodilo zapřemýšlet i nad remasterem dvojky a mé nejoblíbenější trojky. I když...remaster trojky bych rozdýchával asi tak stejně dlouho, jako když se objevil první screen u New 'n' Tasty, každopádně, trojce by to velice slušelo. HD Nemesis - AW yea :D

Takže, rovnou se vrhnem na koment pro čtyřku Silent Hill. Ze začátku se trochu budu věnovat kritice na tento díl. Mnoho lidí tvrdí, že tento díl si nezaslouží nést název Silent Hill z důvodu, že se tam prostě už nepodíváte. Já říkám proč? Tento díl má i tak se Silent Hillem mnoho společného. Hlavní záporák Walter byl několikrát zmiňován v předchozích dílech, nemluvě o tom, že město, ve kterém se hra odehrává je od Silent Hillu co by kamenem doletěl. Mnoho lidí si také stěžuje na nesmrtelné duchy. Já říkám, že to není tak hrozné, ano jsou otravní jak moucha nad hovnem, ale to znamená, že v bezpečí nejste nikde. A když mi nějaký duch vyloženě sere (Ano Cinthyo, mluvím k tobě), tak ho jebnu sekerou po hlavě a přišpendlim k zemi triangle swordem a mám klid. No to by již stačilo, vrhneme se k samotné hře.

Začneme příběhem, který má zde zpočátku spíše detektivní tvář, ale později nabere jiného směru a začne být zamotaný a temný jak v předchozích dílech. Velká výhoda tohoto příběhu spočívá v tom, že se dá snadněji přelouskat, než ty biblický kecy třeba v jedničce. Stačí se párkrát zamyslet a najednou si všímáte i těch nejmenších detailů, které pomohou příběh odkrývat. Henry jako takový ve mě vzbuzuje dojem velkýho flegmouše, protože málo věcí ho jakoby překvapilo, ještě míň jak mě. Ale i přesto mi bylo ctí za něj hrát, jelikož má srdce a na Eileen mu opravdu záleží. Eileen byla sympaťanda již od pohledu, do které jsem se vcítil přes její zranění. Snažil jsem se ji tedy strašně moc chránit, protože není pěkné pozorovat, když dostává sodu, jak se jí začínají zbarvovat záda krví (Což má vliv i na rychlost její chůze v posledním boss fightu). I přesto, že se hra odehrává v poměrně světlých lokacích, si příběh zachovává hustou atmosféru, kterou pociťujete i v bezpečí v bytě.

Zmíníme lokace, kde se také objevuje značná kritika a to díky druhé polovině hry, kde lokace v první polovině navštívíte ještě jednou. Ano jistě je to otravné, ale já to bral ze zcela jiného hlediska. Jelikož úroveň v metru, ve vězení a v apartmánech mi přišly odporné, rozhodně jsem byl rád, že jsem se z nich dostal ven. O to větší mě čekal šok, když jsem se musel vrátit a když mi naneštěstí byl v patách Walter s jeho obětmi. Hádanky v lokacích, o ano, je možné říci, že hádanky to již nejsou, jelikož ve hře pokaždé najdete poznámku, jaký puzzle vás čeká a jak na něj. Zde by autoři mohli míň vést hráče za ručičku a spíše ho vystavit zcela neznámému řetězci událostí. Váš byt je zpracován vcelku fajn, asi nejlíp ze všech lokací a jistě potěší jeho velká interaktivita. Můžete se podívat z okna, zapnout rádio, kouknout do kukátka, dokonce špehovat sousedku. To že se hra může ukládat pouze v bytě, také nevidím jako mínus, však do díry můžete vlézt kdykoliv a jsou rozmístěny celkem hojně.

Ovládání je trošku kostrbatější než v původních dílech, ale dá se zvyknout. A věřte, že si budete chtít zvyknout hodně rychle. Kamera je sice občas neposlušná, ale naštěstí se dá otáčet, i když to taky někdy není úplně ono. Za zbraně chválím, jelikož se jich zde vyskytuje hodně i když těch střelných jsou jen dva druhy. Za to melee zbraní je ohromné množství, osobně pro mě byla nejlepší sekera, která na silný úder dokázala pokácet i toho dvouhlavého šaška. I pro Eileen je celkem dost zbraní, rozhodně nejsilnější je nightstick, kterou najdete ve třetím poschodí ve věznici (když ji navštěvujete podruhé).

Monstra jsou odporná jako vždy a ty jejich skřeky je dělají samozřejmě ještě odpornější (i když krkací ségra pobavila, zvlášť když padá ze schodů). Není jich sice tolik, ale za to jsou rychlá a mrštná (a na easy tupá). Jen mě mrzí, že je zde jen jeden boss, více bych jich určitě neškodilo, ale to ono si to zas nahrazuje duchama. Ale ani duchové svou otravností nemají na Hummera neboli komára či co. Ač je slabý tak se vyskytuje vždy ve velkém počtu, kde už ani repelent nepomůže. Aspoň, že motorovka jo :D

Grafika není tak špatná, rozhodně se od trojky tak neliší. I když je o rok mladší, tak nebyla potřeba nějak výrazně měnit. Co mi ale štve, že nějak již zapomněli na ty jejich supr animační sekvence, který třeba byly v jedničce. Místo toho jsou sekvence, tvořený grafikou hry. Jako animáky by byly lepší.

Opět nejsilnější stránkou po příběhu, jsou zvukové efekty a hudba. Hra opět vyluzuje tak nepříjemné zvuky, že i zde jsem kolikrát musel hru ztišit, protože se mi kolikrát dělalo nevolno. Opět je zde důraz na nečekanost nějakýho vrznutí, při kterym i člověk nadskočí. Hudba je opět úchvatná, je vidět, že japonští skladatelé mají tvorbu hororové hudby v malíku, jen tak dál.

Tak to by ke čtyřce bylo všechno, s hrou jsem spokojen. Samozřejmě, že i zde všechny konce splněny a budem se těšit na rok 2016, neboli vítej Silent Hills.

Takže, jubilejní padesátý koment padne na moji jednu z nej hororovek a sice SH3. Já měl dříve docela kliku, jelikož vlastním platinovku jedničky na PSX a po jejím dohrání přišla na řadu trojka, takže sequel. Hlavním tahákem je jasně velmi silný a vydatně atmosférický příběh. Po absolutním rozkouskování v jedničce, přišla tedy na řadu trojka, aby příběh pomalinku ale jistě složila dohromady a musím říct, že jsem ho hltal jedna báseň. Postavu Heather jsem si totiž doopravdy zamiloval, takže jsem s vypětím všech sil dbal na to, abych jí chránil a přitom rozřešil tuhle satanistickou polízanici. Příběh je velmi temný a má toho správného ducha (doslova). Jako Harryho dcera totiž se totiž zapletete do tajemné minulosti Silent Hillu, ba co hůř, stanete se její součástí (a vlastně vždycky jste byli). Parádní zakončení pomocí různých konců dávají hře nový nádech pro výzvu. Spokojeně prohlašuji, že jsem zdolal všechny, dokonce i ten UFOnský, který je sice nejlehčí, protože stačí pouze dojít do půlky hry, ale za to musíte mít odemklý světelný meč.

Na Silent Hill 3 se kouká skvěle, hraje se skvěle a ovládá se skvěle. Lokace mají krásný leveldesign až i někdy odporný ve smyslu krve a dalších slizovitých hmot, co se občas vyskytnou na stěně. Ano, nějaké jsou převzaty z předešlých dílu, ovšem proč měnit něco dokonalého? Nejvíce asi zmíním nemocnici a její iluzorní část, jelikož zde jsem byl asi nejvíce posranej. Nemocnice nenávidim a co tedy pak když jsou na tak odpornym místě jako je Silent Hill. Atmosféra by se dala krájet, pozorně posloucháte každé vrznutí, každý cinknutí. Zde si nikdy nemůžete být jisti, co na vás čeká. Hodně se stává, že se věcí mění, k horšímu pochopitelně.

Za další zmíním puzzly, kde bych řekl, že jsou v podstatě jednodušší než v jedničce. Což je pro mě dobře, protože nerad ve hrách přemýšlím, ale občas se našly i nějaké ty oříšky, například zjistit kombinaci pomocí básničky anebo umístění tarotových karet. Tyhle dvě opravdu potrápily, ale zde ta logika byla zábavná místo otravná, takže jsem se pekelně soustředil a během chvilky bylo vyřešeno. Zajímavé je, že puzzly se mění podle vaší obtížnosti, takže pokud hru jednou dohrajete a rozehrajete znovu, nesmíte vsázet na to, že si vše jen proběhnete. Jak jsem již zmínil, vše se totiž mění.

Ovládání, kterého jsem se zpočátku bál, je vyřešeno skvěle. Nic co by nějak vadilo či vyloženě sralo tu není. Kamera je taky zvládnuta vcelku obstojně, i když občas ukazovala na něco co jsem nechtěl, ale vem to čert, to je jen 1% případu. Zbraně jsou různorodé, je fajn, že opět jsou střelné tak ruční. Jen je trochu škoda, že u těch ručních Heather chvíli trvá, než s ní učiní nějaký ten pohyb. Jasně s bijákem to pochopim, ale katana je přeci lehký dvouruční meč, který byl vynalezen pro mrštné útoky, bohužel Heather ta mrštnost jaksi utíká. Mnoho lidí říká, že právě katana je nejlepší zbraň ve hře. Omyl, jednoznačně nejlepší je právě světelný meč, který dostanete pokud hru dohrajete 3x a zabijete více jak 333 nepřátel.. Ten právě v sobě kombinuje tu mrštnost a sílu, která chybí.

Monstra, která vám budou překážet jsou vážně odporná a nic nepotěší víc než když sestřičce šlápnete do úsměvu. Krom toho vydávají odporné skřeky, které je dělají ještě odpornější a zavinily to, že jsem se jich snad fakt začal štítit. Každopádně jsou tupá a s většinou ani bojovat nemusíte. Jediné co mě mrzí, že bossfighty ztratily tu možnost zabít je nějakou taktikou, či odhalení jejich slabin. Vesměs to je pořád a jen: ustřílej ho, ustřílej ho, ustřílej ho. Třeba u Alessy to byla škoda, což taky znamená, že to byl vcelku nudný, páč jen sekat uhýbat, sekat uhýbat.

Druhá nejsilnější stránka hry ihned po příběhu je samozřejmě ta zvuková stránka. Všudy možné skřeky a hučení vážně u jednoho způsobí mráz po zádech, ještě když jsou nečekané. Ty zvuky mají až takovou sílu, že občas jsem byl i donucen hru ztišit, ne kvůli strachu, ale kvůli tomu, že mi až byly nepříjemné. To nepokládám jako výtku ale jako plus, přeci jenom je to trochu psycho a tak to má být, nesmíme hráče šetřit. Hudba je taky supr, do hry se hodí a krásně podněcuje tu atmosféru. Dabing bezchybný.

Nu nic, SH3 je u mě na špici v sérii a rád se k němu vracím. Většinou je to když mám nějakou negativní náladu, protože kdybych to hrál veselej nebo šťastnej, asi by mi to nedalo tolik, jako když to hraju v depresi, úzkosti nebo nasranosti.

Pěkná oddychovka, při níž se staráte o akvárko, výborná třeba na záchod :D ne sranda. Insaniquarium znám již dlouho, ještě z dob kdy se to dalo hrát jako flashovka. Postupem času se mi do ruky dostala také placená verze, která nabízí krásnou barevnou grafiku a parádní zábavu na několik hodin. Hratelnost je dobrá a neomrzí. Pokaždé si odemykáte totiž nová zviřátka, která obohatí život v akvárku. Občas se vyskytne nějaká ta potvůrka, co se pokouší najíst zadarmo a tak přijde na řadu vaše lejzrovka. Ta se dá také vylepšovat a na maximu bossáci nevydrží ani pět vteřin. Při hře si také hodně nasmějete, když například utratíte 10 000 za malý rybky a pak to všechno krmit a stíhat sbírat penízky. Po chvilce se na to ovšem vyserete a sbíráte jen penízky, zatímco z repráků se ozývá "glo glo glo glo glo" (kord když to zazní 50x zasebou) :DD No, občas je potřeba to občas pročistit od těch malých sviňuch, tak tam naházíme piraně :D prostě dá se přitom parádně vyřádit. Dodatkem ještě zmínim pěknou hudbu a to pro představu asi stačí. Víc psát netřeba :)

"Wa chiquita banana namala kala mina la koli lamato lamana". Povinnost pro každýho androiďáka, appláka, windows osmáka ale hlavně fanouška Mimoňáka. Návykovost téhle hry nezná mezí. Tvůrci zcela jistě čerpali inspiraci ze hry Subway Surfer, ale již úvodní intro tu hru překonalo na plný čáře. Hlavně Mimoni jsou jediným důvodem, proč jsem si osmičky aktualizoval na osm jedničky. A můžu říct, že na PC se to hraje o dost lépe než na telefonech. Co hlavně hru zjednodušuje, je rozlišení 16:9, takže vidíte nejen parádně dopředu, ale také i do stran, což se náramně osvědčuje při pohledu z boku.

Takže o co ve hře jde? Klasika, hra vám nadhodí úkoly, které chce během běhu vykonat a tím dostáváte ovoce do marmeládo stroje. Když už je dostatek ovoce, hra vám odemkne novou oblast a zase dál. Ovšem jediná věc tuhle hru trochu sráží (dá se na to zvyknout) a to jest mikrotransakce. Chápu, že hra je zadarmiko, ale k nějaký kostýmům ani nemáte šanci se vyškrábat, protože ty ceny jsou tak na rok běhání v kuse. Jistě si řikáte, proč přesto dávám kilo jako hodnocení. No to je prosté, gameloft nemá tyto mikrotransakce vymakané a tudíž je lze snadno obejít. Ovšem u mě bylo použito pouze a jen pro Mimoňáka s ovocem na hlavě, který právě zpívá tu legendární větu, jež je použita v první větě.

Co naopak hru vynáší je grafika, vše je krásně barevné a živé. Mimoni, které potkáváte cestou jsou velice zábavné. Jeden před vámi se supěním utíká, další vám do cesty vyprdne pomocí prdící zbraně smrad, který vám za*ere obraz, další si něco montuje a tak dále a tak dále. A asi nejsilnější stránky hry jsou zvukové efekty a hudba. Ty zvuky, když seberete banán, když přistanete na měsíci, když naskočíte na raketu vykouzlí člověku na tváři úsměv. Co se hudby týče tak v menu hraje instrumentální verze Despicable Me Theme od Pharella Williamse + do toho ještě ty zvuky makajících Mimoňů = fakt boží poslech. Ovšem má nejoblíbenější hudba je prostě za letu na jednorožci. Je taky neuvěřitelně chytlavá a tuhle jsem se přistihl, jak si jí broukám v tramvaji :D

Prostě number one mezi běhačkami.

Již dlouho si říkám, proč jsem vlastně na ME nikdy nenapsal komentář, když vlastně tato hra u mě odstartovala nové hobby. Stejně jako kdysi Indiana Jones u mě odstartoval zájem o archeologii (mě znalosti v oboru o dinosaurech jsou vcelku překvapivé), díky seriálu Big Bang Theory jsem byl dokonce přijat na Mat-Fyz na aplikovanou fyziku (zajímám se totiž o astrofyziku podobně jako Rajesh) a díky této hře jsem se začal věnovat freerunningu a zůstal jsem u něj přes 4 roky. Dnes již sice nemám žádně prostředí pro trénink z důvodu přestěhování se do Plzně, ale na mou oblíbenou First Person plošinovku si čas najdu vždy.

U této hry mi nikdy nešlo o příběh. Sice zpočátku jsem byl zvědav jak hra dosáhne svého konce, ale to byl vedlejší cíl. Můj primární cíl byl, že se s postavou Faith, do které jsem se vžil prakticky ihned pokusím o krásně čistý průběh městem. Zpočátku když jsem byl ještě amatér, byla u mě hratelnost dosti kostrbatá, protože jsem většinou využíval pouze šplhání a nikdy jsem se neuchyloval ke více kaskadérským kouskům ( např. wall run), což mnohdy o hodně zkrátí cestu a ve hráči zanechá pocit zadostiučinění, jak úsek suprově zvládl. Později už jsem si hru tak vycvičil, že jsem zřídkakdy pustil klávesu W a jel jsem bez škobrtnutí od začátku do konce. Začal jsem využívat 180 stupňovou otočku, wall run, a hledal co nejvíce výzvové cesty k mému rudému cíli.

Ano rudá, tu barvu jsem vždy viděl rád, člověku to vždy dodalo energii, když našel ony červené objekty, které vedou ke správné cestě. Velice zajímavý tah od DICE. Hru jsem si párkrát troufl zahrát i bez této vize. A to už je opravdová výzva pro hráče, kteří ME dohráli skrz na skrz. Bez vize se již opravdu vyblbnete a užíváte se tu volnost běhu po střechách. Hra se jednoduše ovládá, na všechny pohyby si vystačíte se třemi klávesami (vyjma myši, ta spadá pod samozřejmost, stejně jako WASD). Pohybů je také dost, hra proto neupadne do stereotypu, že celou úroveň překonáte s využitím skoků mezerníkem.

Za další bych zmínil prostředí, které je famózní. Je nádhera, když se v nějaké hře můžete podívat do dáli aniž by se postupně muselo načítat pozadí. Zde vidíte okamžitě co kde stojí a je vidět, že tuto práci zastal neuvěřitelně šikovný designér. Nenajdete totiž dvě stejné budovy každá vypadá jinak anebo aspoň na ní najdete více objektů. Interakce s prostředím je tu taky a to díky té červené vizi, kvůli které to okolí vnímáte a nesunete se bezhlavě vpřed. Grafika je vskutku úchvatná, díky PhysX dokonce výtečná. Každý objekt je vymodelován do detailu, takže když se k němu přiblížíte nestane se, že je holý nebo rozmazaný. Například při šplhu po okapu vidíte odlesk slunce a co víc všimnete si, že ten okap vypadá jako kdyby ho někdo obrousil a pak natřel červeným Balakrylem, to je obdivuhodné, co zde dokázali.

Další věc, která hře dodává šťávu je pohled na své vlastní nohy, je velmi málo her, které toto mají. A zde to navíc vypadá vážně dobře (bez toho si to vážně nedokážu představit). Velká výhoda je v tom, že při dlouhém přeskoku se můžete podívat když přesně se máte odrazit a nemůže se tedy stát, že skočíte brzy anebo pozdě. Navíc při loadingu ve výtahu, je to jediná věc, která vám ten dlouhý pobyt uvnitř trochu zpříjemní.

Nakonec zmíním opravdu luxusní soundtrack, který tuto hru vyzdvihuje ještě výše. Lisa má neskutečně nádherný hlas a znělka se opravdu moc povedla. Ostatní songy, které většinou hrají při rychlých akcích dobře povzbuzují a dodávají té dané situaci šťávu.

Hra, která splnila mé nejdivočejší sny.

Jedna z nejlepších a zároveň jedna z prvních plošinovek co jsem měl tu čest dohrát. To byly časy, když jsem to hrál ještě na základce na starých DOSech. V té době mi samozřejmě trvalo pár měsíců to dohrát, jelikož obtížnost level od levelu stoupá a životy ubíhaly proudem. Jedna z dobrých věcí je velká rozmanitost prostředí, takže se podíváte témeř do všech lokacích, který byly viděny ve stejně kvalitním animovaném filmu. Úrovně jsou skvěle zpracované a je s nimi velká interakce, například šňůry na prádlo na ručkování, flusací velbloud nebo létající provazy. Nepřátel zde také najdeme velké množství a zpočátku netušíte co všechno vám chce hru kazit. Třeba starý arabský babky co si neváží nádobí, netopýři co jenom otravují nebo vysocí hubeňouři, kteří neumí žonglovat se šavlemi. Občas se vyskytne boss, který se ale dá zvládnout velmi lehce. Co hodně potěší, když si můžete zahrát level za opičáka Abua a nebýt quicksave u emulátoru pro genesis, asi nikdy bych se nepodíval na jejich konce. To vše je zpracováno v krásné grafice a doprovázeno kouzelnou hudbou z filmu. Aladdin patří mezi mé nejoblíbenější plošinovky a milerád se k ní vracím.

"Alright fellas, let's do this." - Hoxton

Svůj jubilejní 45 komentář věnuji Payday číslo 2. Už od dob hrání jedničky s přáteli DH, jsme po ní pokukovali a diskutovali, kdy se tedy konečně na ní vrhnem. Její čas nadešel, když na steamu podzimní slevy roku 2014 začínajíc a v té době život Payday the Heist končíc. Začal bych intrem. Nikdy bych neřekl, že by na mě tolik zapůsobilo intro. Intro, které by mi do žil vehnalo dávku zločinu a anarchie. Reálně natočené intro vypráví začátek dobrodružství a sice Hoxtonův útěk z policejní stanice, jelikož mezi prvním a druhým dílem byl zatčen FBI a dokonce chvíli držen ve Federální věznici, kde měl několik potyček s Mattem (týpek z Heat Street, kde vás podrazil). A nová čtveřice zločinců doplněná bratrem hlavního kápa party Dallasem krycím jménem Houston ho samozřejmě chce osvobodit. Vytrvale jsem koukal s otevřenou pusou a přál si, aby intro neskončilo, aby bylo delší a řeklo mi více odpovědí na mé nezodpovězené otázky z prvního dílu. Bohužel skončilo a na mě čekal tutoriál.

Jako první mě hra hodila do Safe House, kde mi Bain vysvětloval všechny informace o mé budoucnosti na dráze zločinu. Provedl mě Safe Housem a mě z toho šla chvíli hlava kolem, než jsem se rozkoukal. Nakonec tato místnost ani nehraje velkou roli a to je možná dobře, a možná taky ne. Bylo by fajn v ní plánovat všechny loupeže a připravovat se v ní, ale je také strašně nepřehledná. No nic opustíme Safe House a vrhneme se na mé první dojmy. Zpočátku mě hra neuvěřitelně srala, nedával jsem to, zbraně kopaly, náboje ve zdech namísto nepřátelích, žádné rezervní, pořád na zemi, nepřátelé až moc přesní a hratelnost prudce klesala. Hodně jsem se vztekal, hodně jsem proklínal a vyzdvihoval jedničku, v jednu chvíli jsem dokonce chtěl napařit velmi nízké hodnocení a hru totálním způsobem schovat někde v jámě.

Postupem času jsem se ale pomaloučku polehoučku rozkoukával a ten prvotní šok, že mi to ta hra kazí pominul. Penízky se začaly sypat, levely zlepšovat, perky odemykat a hra nabrala druhý dech. Dokonce i zbraně už se dají udržet v ruce beze strachu, že by mi sama vyskočila z ruky a přeběhla k nepříteli.

Nyní ke hře. Zločiny a mise. Obrovské plus za to, že mnoho z nich je rozděleno na více dní, takže akce netrvá 15 minut. Další plus za to, že 90% z nich jde vyřešit stealth cestou. Já tedy na stealth moc nejsem, ale zde platí výjimka, protože se stealthem je vázáno obrovské množství prvků. Sejmete potichu policajta? Ale to ještě neznamená, že jste v suchu, z jeho pageru se totiž hned ozývá: Co je? Proč kňouráš? Takže musíte rychle přiskočit a odpovědět: V pohodě, jen jsem zakopl o vlastní nohy. Samozřejmě poté musíte pečlivě uklidit, takže stačí vytáhnout tašky značky Adidas a mrtvolku zabalit a nejlépe doručit rybám nebo kontejnerům. Samozřejmě je také povinnost dávat pozor na kamery a na nevinné kolemjdoucí a další civilisty, kteří dokáží jen nasrat a hru vám schválně kazí. Kupříkladu vlítnu do místnosti kde jsou tlačítka alarmu a dva civilisté, zařmu Na zem vy svině! Týpek poslechne a složí se do klubíčka, ale ženská si hraje na Wonder Woman a v klidu si dřepne a začne bušit do čudlíku. To vám pak nic jiného nezbyde než ze vteku jí jednu ubalit boxerem. To jsem odbočil, další supr věc, že v misích nejde furt jen o krádež, ale také se naučíte být ajťákem, budete po Česku vařit perník, vykradete galerii plnou čmáranic apod. Osobně jmenuji jako nejlepší misi Hoxton Breakout, jednak kvůli vysoké finanční odměně a XP a druhak zajímavému průběhu. Ale fakt největší ČÍČOvina je Escape, blbec neuřídí dodávku a tak musíte počkat až přijede jiná a třeba i 10 tašek zlatých cihliček uhlídat před dlouhými prsty fízlů. A že to nasere, když se v loupeži snažíte, aby bylo hodně expů a peněz, tak se nakonec může stát že z poctivě ukradených peněz nedostanete nic!

Za další se rozepíšu o zbraních. Od minulého dílu přibyla slušná řádka zajímavých kousků jako například G36, Benelli M4, Gewehr, P90, Steyr AUG anebo slavný Tommygun. Zbraně se dají vylepšit desítkami vylepšení od pažby, přes zásobníky a tlumiče až po mířidla a hlavně. Zajímavý RPG prvek, který jistě motivuje spoustu lidí, kterou zbraň si koupit a následně vylepšit. Ovšem zde jedno velké mínus, a sice ubylo jedna pozice pro terciární zbraň. Zatímco v jedničce jsme mohli nosit tři, zde jen dvě, což se občas dá i poznat v průběhu misí, kdy vám zbraň zakašle, že potřebuje kulky na kašel. Njn vývojáři nejspíš nikdy neslyšeli o pistolovém holsteru. Také musím zmínit zbraně nablízko, kde najdete i velice zajímavé kousky jako například boxera nebo baseballovou pálku. Výborně, jen tak dál. Škoda jen, že na třetinu vylepšení potřebujete DLCčka. Jsou zde dokonce vícera zbrojí, z nichž lehké se hodí na stealth a těžké spíše na ty, kde bude potřeba trochu té síly a bolesti. Nakonec ještě zmíním masky, zde se jich také vyskytuje několik stovek a dokonce jdou upravit. Bohužel pouhá čára vodovkami vás vyjde na sto tisíc dolarů a což teprve když si chcete aplikovat nějaký vzorek nebo matroš.

V předpředposledním bodě si vezmu jednu z nejdůležitějších věcí ve hře a sice perky. Nejzajímavější RPG prvek, již to není jak v jedničce, že všechny třídy se vám odemkly a vy jste se následně procházeli růžovou zahradou. Zde si prvně vyberete jeden z pěti skillů a ten si budete vylepšovat pomocí skill pointů a peněz. Samozřejmě si jich můžete vylepšit víc, ale musíte počítat s tím, že za hru dostanete jen 110 skill pointů a perků je mnoho. A že později jde o perky velmi zajímavé a značně vám usnadní průchod hrou, například zvedání ze země pomocí křiku, možnost obléct si buldozerovu zbroj ad.

Za další vezmu nepřátele. Zmíním jen nepřátele, jelikož hovořit o inteligenci parťáků nemá cenu. Klasičtí nepřátelé jsou možná i o něco inteligentnější než v jedničce. Lépe míří, FBI už nechodí v Sherlockovské vestičce, ale nosí zbroj, dokonce se kryjí a uhýbají. To ovšem neplatí o těch speciálních, ti jsou o něco tupější (mě osobně to nevadí, aspoň tolik nenadávám do kreténů atd). Taser vám na mušku přímo naběhne a ještě blbě čumí a vyřídí ho dávka do hlavy. Cloacker oproti tomu tiše vyčkává a poté vyrazí jak podpálený Charger a jebne sebou o zeď. Ale občas také dokáže potrápit. Buldozeři jsou tupí pořád, neustále nastavují záda a lehce se jim rozptýlí pozornost. Oproti tomu figurují v kolosální životnosti a velkým poškozením. Dokonce jich je ve hře několik druhů, z nichž ten co má na přilbě lebku je ta největší kuna. Jen stále nepochopím, jak se můžou strefit s brokádou na 50 metrů :D

V posledním bodě vychválím dokonalý a suprový soundtrack. Hudba se výborně poslouchá při akci a občas mě popožene do adrenalinového stavu, kde se kosí (a chcípá) jedna radost. Dabing je opět peckovní, jsem rád, že tvůrci opět nahnali starou bandu, aby nadabovali starou bandu. Nejvíc ale oceňuji Pete Golda, jehož hlas pro Hoxtona je opět špičkový a jeho hlášky a sprostý slova u mě nikdy nevyhasnou. Grafika je o stupeň lepší než v jednotce a stále se mi líbí, protože zbraně jsou hezky vymodelovány a postavy zrovna tak. Prostředí je opět velice rozmanité a tvůrci nezapomněli ani na bordel u popelnic :D

Pro mě nyní Payday 2 figuruje v žánru kooperativních FPS a myslím, že budeme dlouho čekat než jí něco překoná. Ono je vlastně jen na vývojářích zda jí budou udržovat na špici, když budou dodávat nové mapy, zbraně nebo postavy, budu stále spokojený.

"You want to know something about me? Heh, heh, heh. That's funny. Whenever I tell you something, it'll be a lie to protect myself. If I told you the truth, you won't believe me. But I can tell you one thing, my favourite color is blue." - Bain

Ta hra měla obrovský potenciál. Kde se to zvrtlo? Proč to vývojáři dopustili? První spuštění, první loupež v bance → dojmy: peckovní, vše má nápad, nic tu není zadarmo, vše promyšlené a dokonce levelování postavy. Tak jestli to takhle zůstane, mohlo by jít o top coop na mém seznamu. Bohužel....nezůstalo.

Další mapy, krom ulice jsou bída. Nedají se. Obtížnost hapruje na vysoké úrovni a pokaždé se na mapě nascriptuje něco co se nedá přejít. Uvedu příklad: Mise Zelený most, zpočátku procházka po mostě, hledání čínského vězně. Ale od chvíle co začnou lítat helikoptéry a swaťáci se nějakým záhadným způsobem vyloupnou přes zábradlí mostu to jde z kopce. Vlny a vlny. A aby to ještě nestačilo, tak jim ještě nastrčili aimbot a wallhack. Protože, kryjete se za autem, střílí do vás skrz auto a nikoho to nesere. Obejdete si je v domnění, že je klepnete zezadu, omyl, už na vás čekají a to přes mířidla. Vrcholem byl odstřelovač na jeřábu, který dokázal střílet po všech členech současně a měl vás na mušce milisekundu po vykouknutí a aby vás vývojáři pořádně nasrali, tak ještě nejde sejmout a cestu k lodi musíte proklečet. Proč se třeba nedali odstřelovačku s jedním nábojem, alespoň nějakou šanci zbavit se toho otravnýho idiota? Včera jsem zjistil, že banka se dá přejít na hard a dokonce už jsem spatřil světlo východu i v overkillu, ale v těch ostatních si ani normal nejde skoro škrtnout. Ptám se proč?

Zápory, nelogičnosti, nedomyšlenosti:
- proč když přebíjím M4 a vzápětí sejmu otravnýho fízla pažbou, jelikož si nemůžu dovolit ztrácet čas, se ten prázdný zásobník čirou náhodou objeví ve zbrani? To jako se zbraní bez zásobníku sejmout nejde? Proč prostě po útoku pažbou tam nestrčí rovnou nový?
- proč benga nikdy nepřebíjí?
- proč sebraný náboje od fízlů na zemi vám dají max. 8 kulek? To jako ty benga víc nepotřebují nebo nemají takovou rezervu, když táhnou proti skoroteroristům?
- proč fízl se štítem nejde sejmout i když ho střelím do díry pro hlaveň?
- proč má tazer dolet 20 metrů?
- proč vás benga zmerčí i přes 3 kouřový granáty?
- proč když se někdo připojí do hry, tak se hra pozastaví a počká na nějakýho i třeba dementa s extra pomalým netem? To ho nemůže hodit do hry hned co se mu to načte?
- proč se swat kryje za civilisty? Tomu se říká odvaha a ochrana spojených států Amerických
- proč civilisté pobíhají po mapě jak čuriny i když přikážete k zemi?
- proč nám hra taky nedá nějaké granáty? Já osobně bych do loupeže bez smoků a flashů nešel.
- proč cajti ubírají i přes překážky a vy jim ne?
- proč si nemůžu vzít rukojmí k sobě? Jde ho jen spoutat a nechat ho na zemi.
- bugy postav: benga ve zdi klečí a čekají na smrt. Klepání mrtvol.
- proč při hře se steam kámošema občas hře zamrzává obraz, ale na cizích serverech mi to jede normálně? Net mám i docela rychlý.

Klady:
- Náplně misí, bohužel zpracování už ne
- Originalita
- Masky a hlasy postav, příkazy
- zvyšování reputace postav
- první dvě mapy
- leveldesign
- opravdu založeno na týmové spolupráci
- hra za zlou stranu

Co jediného mě u hry drží je asi zvědavost. Jsem zvědav co přinesou nové vylepšené úrovně, jaké zbraně a vylepšení. A vážně chci tomu posranýmu sniperovi na jeřábu už nakopat prdel.

Po dlouhé době jsem opět rozehrál mojí oblíbenou Rezidenci Zla obývanou Nemesis. Je to pro mě podobné jako skvělý film nebo skvělá knížka, pokaždé jí stále musím hltat dokola. Hra se mi do duše zapsala jako nejlepší atmosférická adventura se sympatickou hlavní hrdinkou a nejpekelnějším nepřítelem jaký kdy byl: projekt Nemesis.

Příběh je pro mě nesmírně poutavý, který ještě umocňuje skvělá atmosféra zdevastovaného Racoon City a hlavně okolních paranoidních zvuků. Do Jill jsem se nesmírně vcítil a dělal vše proto, aby jí bylo co nejméně ublíženo a boje vyvázla bez škrábnutí. Dobrá začneme úvodním intrem, kde je fakt vidět dobrá práce v animacích. Chvílemi mi přišlo, jako kdybych sledoval nějaký skvělý hororový animák, který zrovna nabírá na rychlosti. Po intru započala scéna ve skladu a rozhovor s Dariem, který je naprosto přesný příklad člověka, který prochází psychickou a fyzickou bezmocí. Zombiemi sužovaná budova, cena vlastního života, nechuť k sežrání zaživa a zjištění, že dcera je možná po smrti není, ale později ji uvidíte umírat...ani se nedivím, že se uzavřel před světem do kontejneru. Jenže Jill taková není, je statečná a záchrana ostatních je pro ni jako ta její vlastní. Tak tedy vyrážíme hledat přeživší.

Co jako první musím zmínit je level design. Vůbec není chudý ba naopak, v každé místnosti naleznete hromadu věcí, který s hrou nemají nic společného, ale poukazují na to, že nedávno zde byl ještě normální život. Hrnky od kafe v kancelářích, tabule s hledanými na policejní stanici, v restauracích hezky prostřeno. Líbilo se mi to, je zde vidět, že si zde někdo opravdu vyhrál. Osobně mě nejvíc se líbila lokace v tom starém domě se zvonicí, tedy až na pavouky. Další věc, kterou vyvyšuji je interakce s prostředím. Například při jednom boji můžete střelbou shodit lampu do kaluže, která následně může nepřítele zelektrizovat. S interakcí souvisí hádanky a hlavolamy. Byly, jsou a budou zábavné. Hledání krystalů pro otevření City Hall, nastavování hodin pomocí kamenů, skládání hudby ve zvonkohře. I když jediný hlavolam, který mě doslova sral byl ten se vzorkem vody, tam byla po chvíli fakt frustrace ze zdlouhavého posouvání řádků.

Frustrace ovšem může nastat i z jiných věcí, například když přeběhnete dlouhou lokaci plnou zombíků, drainů nebo psů, dojdete ke dveřím, načež zjistíte, že nemáte (později se může stát, že jste zapomněli) klíč. Chvíli na dveře blbě čumíte, ale poté si uvědomíte anebo přečtete v poznámkách, že jste kolem něj prošli v místnosti na míle daleko. A tak vám nezbývá nic jiného než další frustrovaná cesta zpět. S tímto také zmíním, že pro začínající hráče může být problém s hledáním určitých předmětů, ano ty zas*aná tramvaj myslím přesně tebe. Zde pro nalezení určitého předmětu musíte nalézt třeba tři další a ty použít na různých lokacích. Každopádně si po tomhle dlouze oddychnete a je to možná největší zádrhel ve hře. Takže nováčci, pořádně obalit nervy a důkladně číst nalezené poznámky.

Nyní monstra. Klasické zombie, o něco rychlejší než ve dvojce, o menších skupinkách otravné, o větších nebezpečné a autoritativní. V 80% případech pouze proběhnete nebo jestli vás baví zabíjení a už máte v Mercenaries odemknutou neomezenou munici jistě bude novou zábavou rozstřílení hromady zombáků na maděru. Ovšem vyhněte se střelbě do větší skupiny zombáků pouze s ručnicí bez cesty útěku. To se pak radši střelte do hlavy, páč je to rychlejší a bezbolestná smrt. Dále Drain Deimos a Brain Suckers. V životě jsem neviděl nic odpornější a v životě jsem nic nestřílel brokovnicí radši než tyhle slizký parchanty. Ve většině gameplayů co jsem viděl je hráči oběhli, ale mě nic nepotěšilo víc, než do jejich zmutovaných střel vyslat dávku broků a sledovat jak mají poslední tiky ve své vlastní zelené krvi. Pavouci, noční můra pokud nemáte při ruce modrou kytku, jejich jed je totiž prudce jedovatý a takto vážně nechcete zdechnout. Ovšem ve hře se moc díky bohu nevyskytují. Nyní hunteři neboli žáby jak jim říkám já. Jejich útok je silný ovšem jejich reakce nic moc rychle. Jenže je tu ale, a to takové, že pokud máte jiný stav řivota než fine, zemřete na jednu ránu, proto je nejlepší je odprásknout z dálky nebo útéct. A nakonec Nemesis, moje druhá nej postava z RE a celkově nejoblíbenější herní boss. Bylo mi líto ho zabíjet (vlastně omračovat), ale v hard modu vám dropuje doslova poklady. Jeho postava je dobře vymyšlená. Prostě ve zkratce projekt Nemesis je stvůra, která má vyhubit všechny členy S.T.A.R.S a neustat dokud nebudou mrtví. Naneštěstí Jill je/byla členkou, takže vám Nemesis po celou hru nedá pokoj. Hlavně největší mínus je, že jediný Nemesis si umí otevřít dveře, tutíž při náhodném setkání zvolíte útek, utečete o obrazovku dál, když v tu náhle se ozve Nemesis music a o kameru dál BĚŽÍ ZA VÁMI! to máte sakra nahnáno. Většinou to ale vzdá ;)

Jako poslední zmíním zbraně a předměty. Nedostatek střeliva = psychická porucha → potulování se po zombie světě s nožíkem není příjemné. Postupem času se ale naučíte šetřit a co víc, munici si můžete vyrobit. K tomu vám stačí reloading tool a střelný prach typu A a B. Výborný prvek ve hře, kombinacemi prachu si můžete vytvořit nejen kulky do ručnice a brokovnice, ale také i určité typy granátů do launcheru. Já měl nejvíce v oblibě ty kyselinové (C + B), dodnes si pamatuji kombinace jednotlivých prachů. S tímto úzce souvisí i léčení pomocí bylin, správné kombinace vám totiž můžou zachránit život. Jste otrávení a sprej ani zelená kytka vás nechtějí vyléčit? Co zkusit přihodit modrou? A hle, on v tom je nápad. Pochvalný nápad, velmi dobře. Zbraně nic extra, pokud ovšem nepočítáte raketomet, velmi učinný na Nemesis, dvě rány k vítězství (na chapadlatého čtyři). V HARD save pomocí inkoustových pásků, inu proč ne? Hráč aspoň musí uvažovat kde uložit a kde je to zbytečné :) Nápadů je zde hodně a za to si vývojáři zaslouží mou poklonu.

Co víc dodat? RE3 je skvělá hra ve všech ohledech a milerád se k ní budu vracet a v MHD poslouchat boží atmosférický soundtrack.

"5 am....c'mon....faster....one more hour....ding, ding, ding.....uffff"

Řekl bych, že takové reakce budou u všech lidí, co si zahrají tuto nehorázně primitivní, ale zato nepopsatelně děsivou indie gamesku. Hra pojednává o roztomilých ňufíčcích jakožto zábavnou stránku Freddyho pizzerky. Ovšem jakmile padne půlnoc, tito ňufíčci si začnou brousit zoubky a jejich cíl je jasný.....VY! Paranoia se na vás stahuje každou vteřinou. Každou vteřinou projíždíte kamery, rozsvěcujete světla, nasloucháte. Oproti tomu plyšáci toho využívají a zpočátku o sobě dávají vědět, že se blíží, aby postrašili....ale poté občas už hází servítky stranou a skočí po vás jakmile zaváháte.

Co je nejdůležitější, abyste si tuto hru užili je podle mě představivost. Po čase se totiž všechno opakuje a hrozí zde, že hra začne nudit. Ovšem lidé s představivostí hru vidí úplně jinak. Zdá se jim, jakoby zlo měnilo tvar a pokaždé, přicházelo odjinud. Nebo si na tě židli představí sami sebe a podnikají různé kroky jak by zachránili svojí kůži. Kdo to takto nemá, tak mu stačí dohrát první dvě noci, protože dál je to stejné. Kamera, bubák, světlo, dveře, světlo, bubák, kamera atd.

Co je u hry největším plusem, je nečekanost. To, že máte jedny dveře přibouchlé a u druhých nic není, neznamená, že jste v suchu, kolikrát jsem spadl ze židle díky tomuto falešnému pocitu bezpečí. Oproti tomu jediným mínusem hry je menší nelogika. Proč například k tomu, aby dveře byly uzavřené potřebuji proud? Proč, když proud dojde zvedne dveře nahoru? A když už, tak kde se vezme proud ke zdvihnutí dveří? Zde se to mohlo více domyslet. Ale jinak u mě hra splnila účel. Ponaučení zní: nikdy nechci pracovat jako noční hlídač :D