Do pokračování Persony 5 s podtitulem Strikers jsem se vrhnul prakticky ihned po dohrání původní hry. Stále jsem se ještě nenabažil této mojí nové posedlosti, která už lehce začíná konkurovat sérii Oddworld. Prakticky kromě soubojového systému je pokračování naprosto totožné s pětkou, takže si člověk ani neuvědomil, že hraje jinou hru, ale porovnávat tyto dva tituly by byla chyba. Přestože Strikers nedosahuje kvalit Royal verze, tak nebezpečně jí dýchá na záda a nemohu jinak, než udělit další kilo, ale není to pocitově stejná stovka jako u předchůdce. 

Ovšem najde se spousta věcí, které má Strikers lepší. V prvé řadě je to pro mě soubojový systém. Ne, že by mi tahový systém nesedl, ale nemá takovou dynamiku a akčnost jako tento hack'n'slash, který vás ohromí svou epičností komb, smooth gameplaye a naprosto luxusními show-time útoky, u kterých mi vždycky stály chlupy na ruce. Rovněž máme možnost si přepínat mezi postavami ve své grupě a ve správný moment i řetězit útoky, pro lepší poškození a buffy. Kromě těchto základních útoků máme samozřejmě k dispozici i persony a jejich schopnosti. Při vyvolání persony se hra "pozastaví" a můžete si v klidu zvolit, kterou personu a který útok použijete. Je to udělané tak, aby to nekazilo tempo, ale zároveň to trochu musíte dostat do ruky. Zpočátku totiž v soubojích budete neohrabaní, než si vše osvojíte a budete často i zmateni, ze všech těch ikonek a nápisů, co se objevují na obrazovce, ale dá se to celkem rychle naučit. Mohlo by se zdát, že jsou tedy souboje jednodušší než v původní Personě, ale opak je pravdou. Nepřátelé jsou vybavení větším množstvím HP a také početní převahou. Nicméně pro odlehčení, každý nepřítel má svou slabinu a je vám ukázána ihned.

Ostatní featury jsou značně zjednodušené. I zde můžeme cestovat do Velvet Room pro tvorbu a vylepšování nových person. Je to celkově přehlednější, ale na druhou stranu už se u toho nemůže tolik taktizovat. Bond systém se zúžil na jeden jediný a je takový pro všechny. Získávání zkušeností do bondu probíhá průchodem hrou při interakcích s bandou, ale také při soubojích. Za každý level up dostanete skill pointy, které si investujete do perků. A tohle je třeba věc, kde Strikers zaostává, jelikož bondy byly nedílnou součástí původní pětky, zde je to značně ochuzeno a docela mi to i chybělo. Ale zážitek mi to rozhodně nepokazilo, přeci jen pouto k postavám mi zůstalo a nemusel jsem si vytvářet nový. Samozřejmě všechny postavy jsou zpět (krom Yoshizavy) i s jejich původními hlasy, takže v tomto ohledu nelze nic vytknout.

Na příběhu se mi strašně líbilo, že jak si původní hra pohrávala s jedním globálním problémem a sice korupcí, tak i zde se řeší další problém...umělá inteligence a závislost lidí na sociálních sítí či celkově smartphonech. Původní metaverse sice byl zničen, ale dostaneme možnost probádat nový, který se zde nazývá Jails. V podstatě se až na pár drobností neliší od Paláců, tudíž je vaším úkolem se dostat přes všelijaké překážky, nepřátele a pasti až k vládci, kterému se říká Monarch. Do příběhu nám přibyli i dva noví Thieves, u kterých jsem se zpočátku obával, že nezapadnou, jelikož jsem byl zvyklý na původní grupu. Naštěstí jsou nové postavy zpracovány kvalitně a jsem rád, že byli do hry přidáni a bylo mi ctí s nimi prožívat nová dobrodružství. 

Graficky je hra na chlup stejná jako pětka, což je ale plus, jelikož ten její osobitý styl se mi vážně líbí. Velkou proměnou prošly non-anime cut-scény, které jsou značně kvalitnější a rozhodně přibylo ještě více stylistiky pro všechny možné interakce. Ať už je to procházení menu, již zmíněné show-time útoky, all-out útoky či třeba baton pass. Soundtrack dosahuje stejných kvalit jako v původní hře a i když většina hudby byla přenesena, tak nová hudba při soubojích či při průchody Jails je rozhodně super.

Dohráno se všemi achievementy, lvl 99, herní doba 54 hodin.

Morgana: Uh, can I help you?

Sophia: ...A raccoon?

Morgana: Try a cat!

Morgana: Wait, DON'T try "a cat"!