Jakožto velký milovník gore, brutality a nechutností mi samozřejmě neunikla hra Agony. Říkal jsem si v té době, že konečně vyjde hra, co by mohla uspokojit moje choutky a ukázat nám, jaký zvrácený svět dneska je....tedy vlastně on byl takový už od počátků a zvrácený ještě bude. Celá kontroverze kolem Agony, kdy nakonec tvůrci museli hru ořezat, aby náhodou někdo nepřišel k újmě jí málem zničila. Na steam se totiž dostala narychlo dodělaná syrová verze, která bohužel díru do světa neudělala i když tam potenciálu bylo neskutečné množství. Ve výsledku jsem odehrál nějaký dvě hodiny a pak to vypnul s tím, že se k tomu vrátím. Ale už jsem se nevrátil. Násilí bylo fajn, ale to, co mělo dělat hru hrou postě nějak nefungovalo. Nekonečné bloudění, kde vám cestu ukazovaly pouze omezená světýlka z vašich rukou způsobovalo akorát frustraci, protože trajektorie světýlek si dělala co chtěla a dost často vás posílala tam, kam neměla. Hide 'n' Seek prvek mi ani nevadil, ale údajně slepí Onoskelisové neboli vaginaheadi jak jsem jim říkal já byli neskutečně OP a skoro se kolem nich nedalo proklouznout aniž by nenásledoval instakill. Po smrti vaše duše opustí tělesnou schránku a v časovém limitu musíte najít jiného hostitele, protože jinak jdete od checkpointu. Jako jo v pohodě mechanika, nicméně ten limit si mohli Poláci odpustit, protože ovládání duše bylo tak neskutečně zkurvený, že jsem to radši vzdal a šel od checkpointu. Škoda...
Pak ale Steam dostal rozum a dovolil vydat Unrated verzi, která měla jít původně ven a konečně se to dalo hrát a začalo to být zábavné. Nejen, že to hře dalo znovuhratelnost v podobě Succubus módu, ale přidalo to......M I N I M A P U. Jo přesně minimapu, konec frustrujícího bloudění a zbytečných smrtí. Už se nemusíš bát jestli ta díra pod tebou je cesta dál anebo je to prostě game over. No ale postupně. Příběh zůstal stejný a prakticky mě ani nějak moc nezajímal, cut-scény vám toho moc neřeknou a číst poznámky mě nějak těžce nebavilo, jde si ale spoustu věcí domyslet. Ovšem jednotlivé konce stojí za to. Je jich celkem 8 a povedly se všechny a není podmínkou hrát pokaždé od začátku do konce. Hra totiž ukládá progress a po prvním dohrání můžete vycestovat na libovolný chechpoint ve hře, abyste mohli něco dosbírat nebo splnit vedlejšák.
Hra jako taková není zrovna extra dlouhá, dá se dohrát za jeden večer. Já jí dokonce dohrál třikrát během jednoho víkendu. Tvůrci do hry totiž přidali sbírání nepovinných collectibles, které natáhnou dobu hraní minimálně dvakrát. Jsou dokonce zvýrazněné na minimapce, ale to ještě neznamená, že stačí dojít tam, kde svítí symbol předmětu. Většinou je totiž v cestě nějaká překážka, která nelze jen tak obejít a musíte tedy najít způsob, jak se tam dostat. Pokud vás sbírání collectiblů a hledání secretů nebaví, stačí prostě jít dál. Trochu debilní je ale to, že jsou zde secrety, kam se dostanete jen se Succubou anebo naopak jen s Martyrem a hra vám to neřekne. Dost často se mi stalo, že po půlhodinovém hledání způsobu, jak se dostat dovnitř jsem si pak na netu našel, že se tam prostě nedostanu. A nenasere nic víc, než když vaší Succubu, která kuchá srdce z těla zaživa, zastaví debilní křoví. Protože křoví musíte zapálit pochodní, když hrajete za člověka, aby zmizelo, to dá rozum....v pekle. Ovládání není nejhorší, ale chtělo by to dopilovat. V levelech je spousta neviditelných zdí, protože nesmíte zkoušet udělat něco jinak. Za odměnu se buď zaseknete nebo zemřete. Dost často se taky nevejdete do futer a musíte se jimi proplížit, aby týpkovi nedrhla pleška o horní část. Succuba má aspoň tu výhodu, že při plížení je rychlejší než v běhu a dá se dostat skoro všude. Jo a tu pasáž na ledu si studio mohlo odpustit, protože horší pohyb snad ve hře ještě nikdy nebyl. Připadal jsem si jak kámen v Curlingu nebo jako kulička v Pinballu.
Vizuál je ovšem provedený přímo excelentně. Atmosféra pekla je jedinečná, level-desing velice uspokojivý. Všudypřítomné mučení, šťavnatý gore, prcání a lesbické orgie, krvavé lázně, pavoučí porody....prostě poklona Polákům, že měli koule to tam dát. Akorát u zabíjení nemluvňat jsem se docela styděl za to, že jsem to dělal. Sice jsou téměř všechna různě znetvořená, ale jednoho ďáblíka mám taky doma. Hudební složka hry doprovázená různými skřeky a sténáním nebožtíků se celkem taky povedla, song při titulkách je skvělej!
Unrated verze hru naštěstí vyšvihla nad průměr. Takže pokud někomu nesedla adventurní složka hry ve story mode a chce jen kochat vnitřnostma a kozama, stačí navolit Succubus mode a kuchat vše živé/mrtvé.
Pak ale Steam dostal rozum a dovolil vydat Unrated verzi, která měla jít původně ven a konečně se to dalo hrát a začalo to být zábavné. Nejen, že to hře dalo znovuhratelnost v podobě Succubus módu, ale přidalo to......M I N I M A P U. Jo přesně minimapu, konec frustrujícího bloudění a zbytečných smrtí. Už se nemusíš bát jestli ta díra pod tebou je cesta dál anebo je to prostě game over. No ale postupně. Příběh zůstal stejný a prakticky mě ani nějak moc nezajímal, cut-scény vám toho moc neřeknou a číst poznámky mě nějak těžce nebavilo, jde si ale spoustu věcí domyslet. Ovšem jednotlivé konce stojí za to. Je jich celkem 8 a povedly se všechny a není podmínkou hrát pokaždé od začátku do konce. Hra totiž ukládá progress a po prvním dohrání můžete vycestovat na libovolný chechpoint ve hře, abyste mohli něco dosbírat nebo splnit vedlejšák.
Hra jako taková není zrovna extra dlouhá, dá se dohrát za jeden večer. Já jí dokonce dohrál třikrát během jednoho víkendu. Tvůrci do hry totiž přidali sbírání nepovinných collectibles, které natáhnou dobu hraní minimálně dvakrát. Jsou dokonce zvýrazněné na minimapce, ale to ještě neznamená, že stačí dojít tam, kde svítí symbol předmětu. Většinou je totiž v cestě nějaká překážka, která nelze jen tak obejít a musíte tedy najít způsob, jak se tam dostat. Pokud vás sbírání collectiblů a hledání secretů nebaví, stačí prostě jít dál. Trochu debilní je ale to, že jsou zde secrety, kam se dostanete jen se Succubou anebo naopak jen s Martyrem a hra vám to neřekne. Dost často se mi stalo, že po půlhodinovém hledání způsobu, jak se dostat dovnitř jsem si pak na netu našel, že se tam prostě nedostanu. A nenasere nic víc, než když vaší Succubu, která kuchá srdce z těla zaživa, zastaví debilní křoví. Protože křoví musíte zapálit pochodní, když hrajete za člověka, aby zmizelo, to dá rozum....v pekle. Ovládání není nejhorší, ale chtělo by to dopilovat. V levelech je spousta neviditelných zdí, protože nesmíte zkoušet udělat něco jinak. Za odměnu se buď zaseknete nebo zemřete. Dost často se taky nevejdete do futer a musíte se jimi proplížit, aby týpkovi nedrhla pleška o horní část. Succuba má aspoň tu výhodu, že při plížení je rychlejší než v běhu a dá se dostat skoro všude. Jo a tu pasáž na ledu si studio mohlo odpustit, protože horší pohyb snad ve hře ještě nikdy nebyl. Připadal jsem si jak kámen v Curlingu nebo jako kulička v Pinballu.
Vizuál je ovšem provedený přímo excelentně. Atmosféra pekla je jedinečná, level-desing velice uspokojivý. Všudypřítomné mučení, šťavnatý gore, prcání a lesbické orgie, krvavé lázně, pavoučí porody....prostě poklona Polákům, že měli koule to tam dát. Akorát u zabíjení nemluvňat jsem se docela styděl za to, že jsem to dělal. Sice jsou téměř všechna různě znetvořená, ale jednoho ďáblíka mám taky doma. Hudební složka hry doprovázená různými skřeky a sténáním nebožtíků se celkem taky povedla, song při titulkách je skvělej!
Unrated verze hru naštěstí vyšvihla nad průměr. Takže pokud někomu nesedla adventurní složka hry ve story mode a chce jen kochat vnitřnostma a kozama, stačí navolit Succubus mode a kuchat vše živé/mrtvé.
Alan Wake II