Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jan Maršík / 34 let / Freelancer / Dubaj - UAE (Zahraničí)

Komentáře

< >

The Terminator: SkyNET

  • PC 90
Při pomyšlení, že jsem napsal článek o The Terminator: Future Shock a přitom jsem neprohodil ani slovo o SkyNETu, který vyšel v roce 1996, mě trošku mrazí v zádech a tak se to pokusím napravit. Hru opět vyrobilo i vydalo studio Bethesda v čele s Toddem Howardem. Původně se mělo jednat o expanzi ale veškeré práce skončily u samostatně vydaného sequelu. Ještě jsem neměl dohraný ani TTFS a už se na mě vyřítilo o nic horší pokračování. Byl jsem už velký kluk - však mi bylo 11 let - tak jsem zatnul zuby, dojel jsem původní dílo a vrhnul se na Skajneta. No a na obě hry pravidelně se vrhám každé léto - což jsem zmínil už i v retro článku k TTFS (nelze totiž hrát jedno bez druhého).

Co je vlastně nového? Inu, SkyNET přišel s revolučním rozlišením 640x480 a to rovnou v SVGA grafice. Vývojáři to však vymysleli perfektně a součástí TTS byl i TTFS a tím pádem jste si staršího bratříčka mohli užít v tom samém rozlišení - pouze stačilo v menu hry vybrat jaký titul chcete hrát. Dizajn byl také schůdnější (díky Todde), lépe se skákalo, méně se zasekávalo a dříve nedostupná místa byly tentokrát na dosah ruky. Engine prozíravě nazvaný XnGine tu sice zůstal, avšak tvrdě se na něm pracovalo.

Ale co dál? Modely robotů zůstaly naprosto beze změn (čekat vás tedy budou různé heavy tanky, modely T-600 i T-800 H/kčka a podobně) a tak se novým protivníkem stala akorát atomová raketa Hádes, kolem které se vlastně točí celý příběh. Stavíte se opět po bok Johnna Connora a Kajla Reese na stranu odporu. Vyrážíte omrknout robotí bázi načež zjistíte, že se místní kovová verbež snaží vypustit tuto hrozbu. Ve zkratce vás tedy bude čekat osm plnohodnotných misí, ve kterých se budete snažit tuto hrozbu eliminovat. Ať už po svých, za volantem či kniplem H/K.

Musí toho být více, říkáte si? To samozřejmě je. Hlavní hrdina získal svůj vlastní dabing a to nejen proto, aby mohl všechno při hraní okecávat. Hlavně si řekne svoje i při briefingu, ten je totiž tentokrát hraný (něco ve stylu Command and Conquer), herci jsou však těžce neprofesionální a místy to působí směšně (především na dnešní dobu). Nicméně pořád lepší filmeček, než si číst text. No a samozřejmě dorazily i animace (TTFS měl pouze tu úvodní a finální), které byly po téměř celou dobu hraní. Když už jsem u toho zvuku, musím zmínit i novou hudbu, která mě osobně velmi sedla (a nebylo jí zrovna málo).

No a jak to teda chodí v tom "štrýtu"? Perfektně. Mise jsou nápaditější a města (když už v nějakém jste) hezčí (hra totiž přinesla nové budovy a interiéry). Setkáte se například s budovou Cyberdyne Systems, diskotékou alá devadesátá léta nebo třeba s věžákem Bethesdy. Kolem budov se budou dokonce válet i nové vraky aut - ty však stejně dříve či později skončí na prach. Běhání po herním světe mi přišlo o něco lepší a nebude to jen tím, že jsem se tolik nezasekával o předměty, či části budov. Mise totiž opravdu působí dobře a dávají větší smysl.

TTFS se odehrával celý ve tmě, ovšem ve SkyNETu šla Bethesda o kousek dál. Objevilo se svítání a to doslova červánky - a věřte, že si jich užijete do sytosti. Mise na sebe totiž pěkně navazují a když někam vyrazíte v noci, neznamená to, že se za tmy i vrátíte. TTS však přišel ještě s jednou revoluční věcí a tou byla voda. Ano, čtete správně. Dokonce se do ní šlo ponořit - plavat ne, prostě jste museli chodit po dně. A když už měli vývojáři vodu, tak do ni umístili ponorku (zde se odehrává jeden level). Voda na vás číhala třeba i v kanalizaci a na mnoha místech vás dokonce mohla utopit, pakliže jste se z dané situace nedostali.

Co říci závěrem? Inu, na konec jsem si nechal ještě jednu příjemnou zprávu. A tou je lokální multiplayer. Ano, hra šla hrát po LANu a nebála se přinést i fajnové mapy. Vlastně se ve své době jednalo o velmi povedenou síťovou hru, která dnes sice může působit velmi fádně ale vzpomínky mi nikdo nevezme. Taky to byl šok jako prase, mulťák totiž nikdo opravdu neočekával. A tak se končí můj report o jedné legendě, která odešla v zapomnění a trestuhodně se na ní zapomenulo. V srdcích mnoha hráčů však zůstala (včetně předchůdce) a Ti na ni rádi vzpomínají ještě dnes. Já osobně budu tyto hry hrát pravidelně každý rok dál a budu se pokoušet nikdy nezapomenout na tituly, které mi v mládí tak vyrazily dech, že s nimy zůstávám i nadále. No a taky se budu modlit, aby se jednou Bethesda k tomuto dílu vrátila, oprášila z něj tu kilovou kupu prachu a začala s remasterem nebo zcela novou hrou. Přijde mi totiž obrovská škoda takhle krutě zahodit potenciál nejlepší dvouhry ze světa kovových monster.

Pro: Nové prostředí - LAN multiplayer - Nápaditější mise

Proti: Krátkost hry - Chybí nové modely nepřátel

+18

The Terminator: Future Shock

  • PC 90
Rok se sešel s rokem a opět jsem nainstaloval Future Shocka. Stává se to už mým pravidelným koníčkem a vracím se k této hře vždy velmi rád a nadšen. Inu, proč se tedy s vámi nepodělit o to, proč to opakovaně hraji, co mě na tomto titulu zaujalo, zda-li je to hratelné i dnes či mnoho dalších informací. Jedno vám mohu říci předem, pro mě osobně se jedná o nejlepší hru (včetně pokračování s podtitulem Skynet) s terminátory ever.

Future Shock vyrobilo a vydalo studio Bethesda a do světa jej vypustilo roku 1995. V té době mi bylo deset let a sjížděl jsem hry jako na běžícím páse. Mimochodem jsem odebíral různé herní časopisy a jeden z nich, jmenovitě SCORE mi přinesl hratelnou demoverzi tohoto skvostu. Podařilo se mi jej nainstalovat a dokonce i spustit, nicméně se mi to skoro vůbec nehýbalo, měl jsem tenkrát ještě poměrně slabé PC a doporučená sestava pro hraní byla nadupaná 486.

Bylo by dobré ve zkratce zmínit, o čem pojednává příběh. Proč ve zkratce? Inu, ono to ani jinak nejde. Píše se rok 1995 a na města po celém světě dopadají nukleární hlavice - střih - nacházíte se v roce 2015 a jste na útěku (spolu s vašim kolegou) z vězeňského tábora Skynetu. Váš kamarád to po cestě koupí ale před smrtí vám poví, kam se máte vydat a kde hledat podporu. A tak se vydáváte na cestu, po které potkáte jak člověka který se jmenuje Kyle Reese tak třeba vůdce všech vůdců Johna Connora. Dostanete mnoho úkolů, zažijete kupu zábavy, přijdete o nejednoho parťáka, abyste se nakonec dostali k "jádru" věci a hru řádně dokončily.

Možná to bylo žánrem (jelikož filmy naprosto zbožňuji), nebo tím, že hra přinesla mnoho revolučních prvků (jako například kompletní ovládání - rozhlížení do všech směrů - myší), ale od té doby jsem jí byl pohlcen. O pár měsíců později, když jsem měl konečně dostačující výkon na hraní této gamesy jsem ji rozjel znovu, tentokrát však už plnou verzi. Užíval jsem si rozhlížení myší, skvělé, hutné atmosféry, hudby a dalšího. A abych neopomenul, byl jsem doslova vyděšený z každého dalšího střetu s roboty, měl jsem z nich doslova respekt a proto jsem se ve hraní mnohokrát nedostal daleko.

Pravděpodobně za to mohla vysoká obtížnost ale na svou dobu především i můj věk (na jednu stranu to bylo dobře, byl jsem vytrénován těžkými hrami a nepotřeboval jsem k tomu Dark Souls - celá devadesátá léta totiž byla řádně hard). I při volbě easy nešlo o jednoduchou záležitost a bylo třeba být obezřetný, šetřit municí a dávat pozor na to, co se kolem vás děje. Hra neodpouštěla ani sebemenší chybu. A když to nebyly roboti, co vás zabíjelo, bylo to prostředí (například jste mohli střelit vedle nepřítele do blízko vás stojícího auta, které následně vybuchlo a vzalo vás do pekel či při couvání před roboty spadnout do jámy, kde vás pohltila radiace) či bugy (například zasekávání za budovy, torza robotů - okamžitá smrt - či chození po římsách ze kterých jste padali jen proto, že jste šlápli na špatný pixel).

Prostředí, po kterém se hráč pohybuje, bylo na svou dobu nevídané. Velké, nukleární válkou postižené město, kde nebyl problém se ztratit. K tomu si připočítejte budovy, do kterých bylo možné vlézt (většinou, pokud vás sem nevolal quest, jste zde mohli nalézt munici či zbraně navíc). Do toho všeho vás nikam nevedla žádná šipka jako dnes, vždy bylo třeba dávat při briefingu před misí pozor na to, co je vám sděleno a podle toho jednat. Příkladem budiž hned druhá mise, kde jste nasedli do obrněného džípu (po jisté modifikaci stroje jste mohli dokonce létat se stíhačkou Skynetu) a museli jste se doslova řídit kompasem či budovou u které bylo nutné zahnout nebo jste se nadobro ztratily.

Proti vám stála doslova armáda a ta se skládala z téměř dvaceti druhů protivníků. Většinu z nich jste mohli dokonce vidět ve filmech (například letouny či tank Goliáš - nezapomenulo se však ani na modely T600 a T800). Co dnes může působit trošku směšně je to, že rozstřílet se dali naprosto čímkoliv. Pokud jste byly trpělivý a měli jste velké štěstí, dali se nepřátelé (alespoň ty pozemní) umlátit i železnou tyčí. Většinou však stačilo pár dobře mířených ran z brokovnice a byl klid. Nicméně výběr zbraní byl naprosto obrovský. Namátkou zmíním třeba UZI, brokovnici, raketomet, těžký kulomet, plazmomet či třeba granátomet. Sekundárně jste měli po ruce granáty, zápalné lahve nebo tašku s trhavinou na větší (a především úkolové) věci.

Ničení nepřátel tváří v tvář končilo většinou vaši smrtí, protože nikdy proti vám nestál jen jeden enemáč (většinou se to na vás slétlo ze všech stran). Dalo se však využít chybičky hry. Pokud jste opravdu pomalu a obezřetně postupovali, před vámi se začala rýsovat silueta robota, na kterou už bylo možno střílet aniž byste byly spatřeni. Zvláště v posledních misích (kde doslova na každém metru bylo alespoň pět robotů) se tento postup vyplatil a to především v kombinaci s neustálým sejvováním (ručním, quick save v té době ještě neexistoval). Hrdinský hurárambostyl se zde moc nevyplatil, především protože když jste někoho zlikvidovali, rozletěl se na kusy a ty vás mohli (i smrtelně - jako to bylo u okolního prostředí) zasáhnout.

A co náplň hry? Ve velké většině případů stačí někam dojít a něco tam udělat (nic nového). Jednou zachraňujete vlastní tábor od vyhlazení abyste v další misi hledali nové místo kde spustit kotvu. Jindy létáte vzduchem a ničíte blížící se tankovou zkázu. Jsou zde však i klasiky typu vyhoď do vzduchu satelity, zachraň přeživší ve vězeňských táborech či zjisti více o tom, proč se něco děje. Většinou ale mačkáte tlačítka, hledáte co se kde otevřelo, skáčete po plošinkách a do toho kosíte a ničíte vše, co se vám dostane do cesty a to bez slitování.

Proč to tedy vlastně každý rok pravidelně instaluji a hraji? A vyplatí se to hrát i dnes? Vracím se k tomuto dílu hlavně kvůli perfektní atmosféře zmaru a béčkovému příběhu. Doslova mě baví číst si briefingy před misí a potulovat se městem, které pohltila zkáza. Neskutečně mě bere likvidace nepřátel, ozvučení hry (především hudby) a náplň úrovní. Velmi mě těší vzhled robotů a jejich chování. A naprosto si užívám postavy, které se ve hře mihnou. Je možné to ale hrát i dneska, kdy jsou standarty moderního hráče naprosto jiné a neodpouští se jakákoliv chybka v dizajnu hry? Inu, odpověď si musíte nalézt samy, ode mě dostanete jen varování. V této hře je velký problém i skákání, když už se někam vyšplháte a chcete skočit - například na římsu pod vás - s velkou pravděpodobností se o ní zaseknete a okamžitě začnete loadovat hru. Další věcí ,co dneska už mnoho lidí neunese, je grafika. Já osobně hru hraji v rozlišení 320x200 (pokud máte hru Skynet, nabízí se možnost hrát ve vyšším rozlišení protože lze v menu této hry přepnout do Future Shocka) a to na velkém monitoru může způsobit i silnou bolest hlavy (Skynet sice už nabízel 640x480 avšak i na dnešním systému se hra místy seká a je náchylná k pádům). A padání hry, to je jedna z dalších nepříjemných věcí a proto je třeba velmi často ukládat. Mě osobně hra spadla asi dvakrát (zažil jsem i verze které padali mnohem častěji), ale možná za to může styl, jakým jsem se ji naučil hrát a to maximálně hodinka denně (občas při delším hraní a používání funkce load titul velmi padal). Co zamrzí o to víc, je fakt, že hra se nedá skoro vůbec sehnat (alespoň ne legálním způsobem) a už vůbec neexistují žádné modifikace či updaty remasterující grafiku. Pokud patříte do starého železa a hra vás minula, určitě si dožeňte vzdělání, protože mnou výše zmíněné vady v klidu překousnete. Pakliže se řadíte mezi mladší publikum dobře zvažte, zda se do toho vůbec pouštět, ale pokud vás historie baví, minimálně za pokus to stojí. Nyní mě však omluvte, na řadě je Terminátor s podtitulem Skynet, který rozehrávám vždy po dohrání Future Shocka. Pokud uvážím, že je co k tomuto pokračování psát, určitě nějaký článek sesmolím. Přeji pěkný zbytek dne.

Pro: Perfektní atmosféra - Skvělá hudba - Zábavná náplň hry

Proti: Zasekávání se o textury či roboty - Nedoladěné skákání - Občasné pády hry

+22

Wolfenstein: The Old Blood

  • PC 80
B.J. je zpět, ptáte se který? No přeci Blazkowicz! No dobře, zpátky už sice jednou v podání vývojářů z Bethesdy byl, ale studio se rozhodlo pro menší nášup v podobě prequelu k původní hře která nesla podtitul The New Order. Kdyby vás tedy zajímalo jak to s Blazskem bylo než nasedl do letadla a vydal se na svou první misi, určitě byste tento přídavek neměli minout. Nenalákal jsem vás? A co třeba pět hodin trvající kampaň čítající osm kapitol v samostatně spustitelném přídavku? Pakliže váháte s koupí New Order, zkuste mrknout na to, co přináší tenhle o polovinu levnější bráška a třeba se vám trefí do vkusu.

O čem že to vlastně je? Inu, především o střílení - ale to by vás asi napadlo taky. Příběh se odehrává v roce 1946 a B.J. v převlečení za nacistického pohlavára cestuje se svým kolegou automobilem na hrad Wolfenstein. Cíl mise je tajná složka ženy, která si nechá říkat Helga von Schabbs - tyranky, která miluje krvavé steaky a to nejlepší víno. No a že se všechno po cestě nepovede snad nemusím ani zdůrazňovat, utajení v podání blonďatého svalovce totiž netrvá nikdy příliš dlouho. Brzy se dostanete do vězení a primární mise se změní na záchranu vašeho společníka a samozřejmě vás samotných.

A tady přijde na řadu ocelová trubka (s tou se totiž z vězení budete dostávat), která je na hlavním motivu (coveru) hry a tvoří tak velkou novinku. B.J. s ní bude zdolávat vysoké stěny, propíchávat krky, ničit různá zařízení a dokonce si z ní udělá i podpěru pod dveře - využití však má mnohem více - mě se líbilo především to, že ji lze rozdělit na dvě části nebo smontovat v jednu se kterou pak budete odpalovat Němcům přilby přímo z hlav. Na řadu přijde i upilovaná brokovnice, samopaly, pušky, pistole, granáty a podobné vybavení, bez kterého se dneska už žádná pořádná střílečka neobejde.

Mise jsou velmi nápadité, dobře zpracované a hlavně plné detailů, easter-eggů a sběratelských předmětů - ať už se bude jednat o dopisy či třeba zlaté cihličky. Kromě hradu Wolfenstein se podíváte i na lanovku, do blázince, vězení, městečka ležícího nedaleko hradu či do katakomb. Sám jsem se přistihl, jak si úrovně užívám, prolézám je tam a zpět a vychutnávám si každý krok - a to se prosím v každé FPS nestane. Když přijdete například k někomu do kanceláře, je na té místnosti vidět, že v ní skutečně někdo žije - po stěnách visí kvalitně zpracované obrazy v popelníku doutná cigareta, nepořádek na stole, nástěnka plná různých textů a tak dále - chtělo by se říci, skutečně živoucí svět. Ptáte se, jestli kromě obyčejných úrovní přijde i překvapení? Přijde. Opět se setkáte s dobovým levelem z Wolfensteina 3D (a nebude jeden, hned několik). Jo a abych nezapomenul, dorazí i paranormální jevy v čele s armádou zombies - a nejen jich, vrhne se na vás i pár zbrusu nových jednotek.

Umělá inteligence mi přijde povedená a při nastavení vyšší obtížnosti vám poskytne i docela slušnou výzvu. Ono je to však na vás, zda budete volit plíživý postup nebo si vezmete do každé ruky jednu zbraň a s prstem na spouštích projdete do další kapitoly - tak či tak se budete výborně bavit a to je to hlavní. Hudba je bez debat skvělá, ozvučení vynikající a to vše podtrhává dabing hlavního protagonisty který je opět úžasný. Ovládání jde naprosto od ruky ať už použijete gamepad či klávesu a optimalizace je na jedničku s hvězdičkou - není potřeba příliš výkonný stroj.

Na to, že se jedná o přídavek ke hře jsem se docela rozepsal, tak budu pomalu končit. Ještě než tak učiním, musím však sepsat finální verdikt a doporučení. Pokud jste hráli původní hru a líbila se vám, The Old Blood je pro vás nutnost - pakliže vás minula, máte ideální příležitost začít všechno pěkně od začátku. Jestli vám něco říkají pojmy jako FPS střílečka, nacisti, paranormální jevy, ustřelování hlav a hrad Wolfenstein, důrazně vám hru doporučuji - Bethesda totiž opět předvedla, že umí (a to ani nepotřebovala reparát). Loučím se a mizím dosbírat zlaté cihličky, ještě se mi jich tam pár válí.

Pro: - Skvělé doplnění původního příběhu - Herní doba - Velmi zábavné a detailní prostředí

Proti: - Perfektní umělá inteligence nepřátel někdy dosahuje bodu mrazu (bezhlavé jednání) - Cena by mohla být lidovější - Nudný finální boss

+19

Soldier of Fortune

  • PC 90
Jelikož jsem dlouho nepsal retro, tak jsem se rozhodl, že znovu rozehraji moji velmi oblíbenou FPS Soldier of Fortune (která se mimochodem dočkala i druhého, notně zpackaného dílu). Hra se mi dostala do rukou krátce po vydání v roce 2000 a sáhl jsem po ní hned z několika důvodů. První z nich byl ten, že spolužáci ve škole byli úplně odvařeni z toho, že hned v první misi kosíte hnutí skinheads a nebojíte se k tomu využít brokovnici která jim trhá končetiny - a to je vlastně druhý důvod - jelikož míra destrukce těla byla na svou dobu nevídaná, každý se v ní hned vyžíval a já jsem nestál stranou. Za další, SoF přinesl na svou dobu i velmi pěknou grafiku, nad kterou sice dnešní mládež asi ohrne nos, avšak hratelnost zůstala kvalitní a především zábavná, takže se dá přivřít oko. Pojďme si ve zkratce říci, o čem vlastně tento titul pojednává.

Hru vydalo dnes již legendární studio Raven Software, které stojí za mnoha perfektními hrami z pohledu vlastních očí (ať už je to Heretic, Hexen nebo z novější doby Wolfenstein). Příběh je zde sice naprosto triviální a zbytečný, ale přesto si jej dovolím nastínit. Jmenujete se John Mullins (což není fiktivní, nýbrž reálná a hlavně stejnojmenná postava žoldáka, který se dokonce podílel na vývoji hry jako konzultant) a vaši prací je boj proti terorismu (po boku máte věrného parťáka Hawka Parsonse). Jednoho dne, když vtrhnete do metra zabít pár neonacistů, zjistíte, že v jejich čele stojí fanatik, který se nebojí krást atomové hlavice a neváhá s nimi rozpoutat peklo. Běhat tedy budete hlavně kolem bomb a později začnete likvidovat i kumpány, kteří zajistili jejich krádež a zjišťovat, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. Na své cestě procestujete skoro celý svět a to se také počítá (namátkou - USA, Irák či třeba Súdán).

Jak už jste asi pochopili z mého prvního odstavce, základním kamenem zde bude krev, řežba a frenetická akce. Páchat zlo (nebo dobro?) budete s více než desítkou zbraní od základní 9mm pistolky po bazuku. Musím uznat, že zvuky, jež se linou s reprobeden při střelbě například z brokovnice či desert eaglu vám dodávají pocit nepřemožitelnosti a když vypálíte z hlavně, ozve se opravdu masitá rána, která vymrští projektil takovou silou, že protivníkovi buď utrhne celou hlavu, nebo mu naseká končetiny jako by se nacházel na bouracím prkně v řeznictví. UZI zase dokáže nepřátelské vojáky roztancovat ve stylu makareny a jakmile se doklepou sesunou se na podlahu a tam vykrvácí. Pocit je to k nezaplacení a minimálně v prvních misích si budete připadat nesmrtelní.

Pak ovšem začne přituhovat a vy začnete umírat. Bude to především skladbou levelů, množstvím nepřátel, které na vás hra pošle a jejich silou (převážně proto, že se jim dostanou do ruky silnější zbraně, ať už plamenomety nebo sniperky). Čím dál se budete dostávat při hraní, tím více musíte začít počítat s krytím a naplánovaným postupem. Když jsem hru hrál poprvé jako kluk, měl jsem problémy i s obtížností easy, tentokrát jsem to rozjel na medium a měl jsem místy co dělat (především proto, že čím těžší obtížnost zvolíte, tím méně vám hra dovolí ukládat) abych se dostal na konec úrovně. Když už se tady bavím o enemáčích, je potřeba dodat fakt, že vám většinou nabíhají přímo před zaměřovač (umělá inteligence zde ještě nebyla to pravé ořechové), to se však kompenzuje jejich množstvím (objevují se vám za zády na již vyčištěných místech) a zároveň pozicemi, ze kterých mají na vás dobrý výhled (většinou před hledí sniperky). A aby toho všeho nebylo málo, do cesty se občas připlete i civilista, který by měl být ušetřen kulky (ať už vaši či ne).

Pojďme však mrknout na levely samotné. Jak jsem již na začátku zmínil, hraní vás zavede na různá místa na zeměkouli a nutno podotknout, že když už navštívíte třeba Irák, neuvidíte sice nic než písek a mešity, ale také uslyšíte skutečně exotické jazyky (které budou vojáci cedit přes zuby především před úmrtím až budou stékat ze zdi). Doba, ve které hra vyšla, však přináší další neduh a to je zasekávání o textury a to hlavně ve chvílích, kdy to nejméně potřebujete. Je třeba prolézt skrčený kanálem? Dnes by to nebyl problém, tady ovšem musíte hodně dobře mířit, aby vás neviditelná stěna pustila o kousek dál. Vyjít schody nebo někam vyskočit zde také není úplně v pořádku. Úrovně na dnešní dobu budou asi působit fádně a prázdně, ale vězte, že akce a zábava tohle všechno vyvažuje měrou vrchovatou.

A co na to hratelnost? Inu, pokud si po spuštění (pakliže hru vůbec spustíte, měl jsem co dělat aby se mi to povedlo) skočíte do nastavení kláves a přehodíte je do dnešního standartu tedy WASD, nebudete mít vůbec problém hrát. Co však může zamrzet je fakt, že granáty házíte po zvolení s inventáře potvrzovací klávesou (kterou například použijete lékárnu či jiné serepetičky), takže na machrovinky typu "G" nebo prostřední tlačítko myši zrovna zapomeňte - volba je jen jedna a to je potvrzení toho co vyberete z batohu. Dnes, 15 let od vydání, jsem se u hraní pořád výtečně bavil a vzpomínal na časy školou povinné při který platilo jediné pravidlo - hodit aktovku do kouta a jít kosit. Nastává jedna otázka, bude hraní této vykopávky bavit i moderní a mladé publikum? Myslím, že bude, zvláště v případě, že máte rádi FPS akce, kde se místo přemýšlení střílí a čas při tom perfektně utíká - tohle přesně je Soldier of Fortune - hra, která si na nic nehraje a svoji roli plní na výbornou. Nyní mě omluvte, čeká mě ještě pár posledních úrovní , které musím dotáhnout do konce, abych viděl (po desáté) finální titulky.

Pro: - Krev a létající končetiny - Frenetická akce - Skvělé zvuky zbraní

Proti: - Záseky o neviditelné stěny - Respawn nepřátel za zády - Problémy se spuštěním na moderním systému

+17

Valiant Hearts: The Great War

  • PC 80
Valiant Hearts: The Great War je hrou od studia Ubisoft Montepellier která vyšla v červnu roku 2014 na téměř všechny myslitelné platformy (PS3, PS4, XBOX 360, XBOX ONE, PC, iOS a Android) a pojednává o první světové válce a osudech lidí s ní spojených. Je to především adventura - ale poctivě okořeněna plošinovkou a smíchána je velmi pěkným vizuálem, jenž je podporován o to lepším audiem. Co je však středobodem celé hry? Nejsou to ani tak hádanky nebo "akční" pasáže ale příběh o osudu čtyř hrdinů a jednoho psa. Pakliže jste si doteď mysleli že druhá světová válka byla krutá, mrkněte se na nějaká fakta o té první a neváhejte k tomu využit právě třeba i VH.

Na začátku jsem zmínil počet hrdinů, pojďme se jim ale podívat na zoubek. První z nich je blonďatý mladík Karl, který si spokojeně žije na farmě se svou ženou Marií a malým synem. Válka je však krutá a tak Je Karl vyhoštěn z Francie a nastupuje do Německé armády. Další postavou je Emil, otec Marie, který je pro změnu naverbován do armády Francouzské - zde potkává třetího člena do party, Freda, jež je národností Američan. Poslední dvě postavičky jsou zdravotnice Anna a pejsek Walt. Každý z výše zmíněných charakterů má pro sebe podstatnou část hry, svoje touhy, cíle a zkušenosti. Všechny však spojuje jedna věc - přežít tuto zbytečnou válku a ve zdraví se vrátit za rodinou. A nejen díky tomu se během hry budou tito lidé potkávat a vzájemně si pomáhat.

Pes Walt se například mihne u každé z postav a bude s nimi řešit především hádanky. Budete jej třeba posílat na vám nedostupná místa, nechat ho krást proviant vojáků, tahat za páky či ho prostě podrbete za ušima. Anna bude především procházet mezi raněnými a pomáhat jim všemi možnými způsoby na nohy. Fred je zase specialista na stříhání ostnatého drátu. Emil dostane lopatu a stane se vrchním kopáčem a Karl se bude protloukat mezi znepřátelenými stranami a pokoušet se dostat za rodinou. Mnohokrát se stane, že dostanete do mise dvě z těchto postav a budete si vzájemně krýt záda a využívat jejich schopností k dalšímu postupu.

Jak vypadají samotné mise? Inu, jednou budete shánět na frontě v době klidu inkoust a pero abyste mohli napsat dopis domů. Jindy zase poznávat krásy vězeňských táborů, kde nebude chybět i snaha dostat se pryč. Nebudou však chybět ani podzemní kopací pasáže kde se v dolech zaplněných plynem a nevybuchlými bombami doslova prokopete ven či verbování do armády nebo návštěva městečka za obě armády s tím, že zde budete řešit úplně jiné úkoly. Každá z mísí je pojata především výpravným stylem a každá lokace na sebe krásně navazuje. Najdete zde několik rébusů, které budou postupem hry stupňovat svoji obtížnost, zamknuté trezory, nedostupná místa a pár pasáží, kde budete třeba jen utíkat či ujíždět - proto jsem na začátku zmínil, že se jedná o adventuru i plošinovku (bez skákání).

Při postupu hrou si můžete číst deníky jednotlivých postav a tím se jim dostat ještě víc pod kůži - vývojáři se totiž snažili, abyste si každou postavu oblíbily (a to velmi). Kdyby vám čtení bylo málo, můžete se jít vydat hledat tzv. "collectibles" zde zastoupeny předměty, jež jsou spojeny s danou misí a hlavně první válkou. Najdete třeba plynovou masku, helmu, psí známku, roušku, a tak dále a ke každému předmětu si přečtete krátké info (reálné). Deníky a sběratelské předměty však nejsou všechno, číst si můžete i informace poskytnuté na začátku každé mise. Ty se pro změnu vztahují k danému období a vaši činnosti. Samozřejmostí je potom lov trofejí jichž není zrovna málo a některé jsou skutečně husarskými kousky - pro jejich získání budete i skřípat zuby.

Kromě nádherně malované grafiky citlivě ukazující detaily úrovní se setkáte i se srdceryvným soundtrackem, který hře sedne jak zadek na hrnec. Věřím, že pro některé z vás bude poslouchatelný i samostatně. Ovládání je velmi jednoduché a skládá se z pár kláves, především pak pro pohyb a interakci s prostředím. Délka hry se může šplhat i na osm hodin (čtyři kapitoly), přijde na to, jak moc se kde zaseknete či jak si budete užívat "krásy" války. Dobře vám však radím, nehrajte to na jeden zátah, hru si pěkně dávkujte. Proč? Protože se občas dostaví bug (velmi minimálně) a někdy proto, že některé pasáže umí být pěkně otravné. Především však z důvodu, že příběh je skutečně pohlcující a stojí za to ho hltat pomalu ale jistě. A jsem si zcela jist, že mnoho z vás dovede i k zamyšlení - a to, přátelé, byl minimálně jeden účel této hry - na další si už budete muset při hraní přijít sami. Za mě palec nahoru.

Pro: Krásně malovaná grafika - Příběh jež umí vzít za srdce - Příjemná hratelnost

Proti: Občas se najde bug, díky kterému musíte restartovat úroveň - Některé mise jsou velmi otravné (neplést se slovem nudné) - Chybí znovuhratelnost

+13

Alien: Isolation

  • PC 90
Jak již někteří z vás tuší, roku 1979 se do kin přiřítil film, který si suše říkal Alien a jeho motto znělo, že ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet. Z jednoduchého konceptu se po letech začala stávat legenda. O co šlo? Posádku těžařské lodi Nostromo po cestě domů pro výplatu přeruší signál vycházející z planety LV-426. Tento zdroj zvuku je natolik zajímavý, že se loď rozhodne posádku vzbudit a oznámit jí, aby se vydala na povrch a zjistila, co se že tam děje. Mělo jít o SOS, ale přitom šlo o mnohem více. Při průzkumu planety narazila skupina kosmonautů na vrak obrovské lodi, která rozhodně nepocházela ze země. Při průzkumu se jednomu ze členů dostal na obličej parazit zvaný facehugger a tak se rozhodlo o návratu na loď. Veškeré snahy sundat pavoukovitého tvora z obličeje skončily neúspěchem a to hlavně z důvodu, že zvíře mělo místo krve kyselinu - časem však dobrovolně slezl a radostný člen se mohl jít pustit do jídla, které mělo být jeho posledním. Při společné večeři se mu z břicha prokousal maličký vetřelec, který se během sekundy dal na útěk a zmizel v útrobách lodi. Jedna členka speciálně, Ellen Ripleyová , mutanta nakonec odpálí do vesmíru (už dospělého a dva metry vysokého), vyhodí do vzduchu i těžařskou loď a zmizí v záchranném modulu do temnoty vesmíru. Po 57-mi letech Ellen objeví jistá společnost a začne se odehrávat děj druhého dílu s názvem Aliens. Ten nás ale nezajímá, nás zajímá mezera zmíněných několik desítek let, ve které se částečně odehrává i děj Isolation.

Hra samotná, kterou nám přinesli šikulové z The Creative Assembly (série Total War) , se odehrává v roce 2137 a to přesně 15 let po událostech z prvního filmu. Vžíváte se do role Amandy Ripleyové - dcery Ellen - a snažíte se najít jakoukoliv stopu, která by vás zavedla k matce. Její zmizení vás opravdu trápí a tak jste rádi, když se objeví černá skříňka z Nostroma, která se prý nachází na jisté vesmírné stanici Sevastopol - kde se mimochodem bude odehrávat velká část hry. Neváháte tedy a na loď se pouštíte ještě spolu se dvěma kolegy. Při přesunu vesmírem do stanice se oddělíte a příběh může začít. Než se na lodi rozkoukáte, zjistíte, že se na ni nacházíte skoro sami. Všude tma, blikající zářivky a pípající poplachy. Časem narazíte jak na lidi, androidy (zde nazvaní Working Joes) tak samozřejmě na pana vetřelce, ale chce to čas a nervy. A věřte mi, oboje budete maximálně potřebovat. Toto příběhové pozadí ještě skvěle obaluje naprosto úžasný audiovizuál spolu se skvěle vyvedenými interiéry, které jakoby z oka vypadli prvnímu filmu - a pokud jste jeho fanoušky, budete se tam cítit jako doma.

Když už jsem to nakousnul, tak tím začnu - třeba zvuky. Za dvacet let co se pohybuji kolem videoher jsem ještě neslyšel takhle dobře ozvučenou hru - to mi můžete věřit, přiznávám se bez mučení. Je úžasné jak se vývojářům povedlo to, co se vám pomalu ale jistě dostává do sluchovodů. Stačí se při prohlídce Sevastopolu jen na malý moment zastavit a zaposlouchat se - praskající elektřina či rozbitá zářivka je to poslední, ale například zvuky něčeho co z venku naráží do pláště lodě, podivné skřípání z vedlejší šachty či třeba jen nepopsatelně dunění vesmíru, které nejlépe ilustroval první film, to jsou věci, ze kterých budete obrovsky nadšeni. Audio jde ale ještě dál. Stává se totiž součástí hratelnosti. Jak to myslím? Inu, například detektor pohybu, který máte jistě tak rádi, bych zde v blízkosti vetřelce nevytahoval. Jednou se mi stalo, že jsem byl schovaný ve skříňce a čekal jsem až si to smrtelný zabiják rozmyslí a půjde kolem mě dál - už to skoro bylo, když jsem zavadil o tlačítko, které detektor pohybu vytahuje, vetřelec slyšel pípnutí a okamžitě si mě dal ke svačině málem i s tou skříňkou. Na druhou stranu je dobré mít pípák pořád po ruce, protože vám například ukazuje cestu kam se máte vydat - což se dá zjistit i z mapy, ale tohle je pohodlnější. Když už detektor používáte, je dobré využívat i tlačítko, které jakoby zaostří buď na displey, nebo na okolí, což se při pohybu a sledování detektoru velmi hodí - člověk si je jistější tou černou siluetou opodál, když je zaostřená. Co dál? Neměli byste ani moc chodit, lepší je se plížit a to tak, že ideálně pořád. Vetřelec se totiž rád objevuje tam, kde to zvučí. Pakliže budete někde nahazovat generátor, nebo čekat na vlakový spoj mezi křídly stanic, velmi brzo zjistíte, že všechny tyto činnosti dělají hluk. Jakmile se tak začne dít, je lepší vzít do zaječích a počkat někde opodál, co se bude dít dál. Většinou se vetřelec mrkne na to, co se kde stalo a vrátí se zpět do šachty, dokud neuslyší další zvuk. Mějte tedy na paměti, že ticho léčí. Co se týče kulis, ve kterých se hra odehrává, jsou naprosto špičkové a detailní. Když říkám detailní, tak to myslím tak, že byste nepoznali Nostromo od Sevastopolu - to je sice trošku špatně ale na druhou stranu, pro mě, jako pamětníka a fanouška, je to naprosto úžasná věc, na kterou jsem čekal roky a konečně jsem ji dostal měrou vrchovatou. Nemluvě o tom, že pokud se vrhnete na DLC obsah, můžete trávit posledních chvilky života za pár členů posádky z filmu, včetně seniorky Ripleyové.

Jak se ale hra hraje a co po nás vlastně chce? Většinu času budete řezat dveře, zapínat a vypínat páky a především se vracet sem a tam. Pro někoho toto zjištění může vést k tomu, že si hru nepořídí, ale já se vám pokusím vysvětlit, proč toto ještě o chvilku déle zvažovat. První věc vezmu zkrátka a to je prozkoumávání. Máte jej rádi? Milujete když vysbíráte všechno a všude? Potom jistě víte, že ve většině her k tomu musíte využít tzv. "backtracking" - neboli vracení se zpět. Stejně tak je tomu i zde. Pokud chcete opravdu všechno najít, musíte procestovat celou loď křížem krážem k čemuž vám dopomáhej příběh, který vás 90ti procenty lodi potáhne za ruku. Co dál? Například to, že vracení zde má význam mnohem hlubší - nejen že se dostanete do části lodi, kam to dříve nebylo možné, ale zároveň se tak trošku i změní prostředí v návaznosti na činy, které jste zde předtím provedli. A celé to především dává smysl. Jelikož vize budoucnosti v osmdesátých letech nevypadala moc jako ta dneska, kdy vše ovládá bezdrátová umělá inteligence, museli jste často před použitím počítače s obrovskou CRT obrazovkou nahodit generátor a pokud spadl, bylo třeba nahodit i jej - proto to běhání sem a tam. Pokud světu a jeho zákonům dáte možnost, určitě se vám za to odvděčí. Mimo tahání za páky se budete poohlížet i po náhradních dílech, ze kterých budete craftovat své vybavení, ať už je to lékárnička či zařízení, které vyluzuje zvuk - ideální na odlákání aliena. Můžete si ale vyrobit i molotov nebo kouřový granát. Když už jsem u těch zbraní, na sebeobranu se vám v ruce objeví i revolver (pozor, nabíjet je třeba držením klávesy pro nabíjení, ne jen jejím stisknutím), brokovnice nebo plamenomet. Do všeho je minimum munice a každá zbraň slouží na jinou situaci, kterou si buď ulehčíte, nebo naopak. Z vybavení jsem nevypsal všechno, ale světlice a ostatní materiál už si při hraní jistě objevíte sami.

Co dál? Je toho mnoho, skutečně - a popisovat zde každou maličkost co mně zaujala, nelze. Ale musím zmínit, jak vlastně funguje umělá inteligence. Pokud vás zmerčí člověk, začne vás nahánět a při tom střílí - co si o té situaci myslet? Jelikož příliš nevyužívá zábran pro kryt a vlastně ani nevnímá, že střílení přilákává vetřelce, je to dosti smutné. Někdy stačí využít situace tak, že hodíte zvukovou bombu poblíž lidí a vetřelec už se o ně postará sám. Horší na této taktice je to, že o androidy nejeví tento zabiják absolutně zájem. Ti si tedy pohodlně chodí kolem vetřelce a pokud při tom zmerčí vás jak se kolem plížíte, neváhají se za vámi vydat a tím ohlašovat vaši pozici. Proto vás znovu nabádám, vpřed jen opatrně a neslyšně. Vetřelec sám nemá skriptované chování a většinou se objevuje tam, kde něco slyšel, nebo tam, kde se mu to zrovna zdá za vhodné. Faktem ale je, že se někdy zacyklí a neodejde, což vám hru vcelku ztíží - zvláště v případě, že chcete trofej, na které je napsáno "dohrál a neumřel". Ale hra a její prostředí vám vždy umožní se z prekérní situace nějak dostat. Například pomocí funkce save, která je buďto automatická a nebo manuální. Při té manuální musíte doběhnout k jakési telefonní budce, do ní strčit kartu a cca tři vteřiny čekat, než můžete uložit. Ve stresových situacích máte u save game napsanou pomlčku, která ohlašuje enemy nearby - neboli detekuje poblíž někoho kdo se vám rozhodne ublížit jakmile vás zmerčí. Tím pádem se musíte dobře rozmyslet, jestli při ukládání přepíšete pozici nebo ne, protože vetřelec vás může zabít i při ukládání, ano, čtete správně - klidu tak dojdete opravdu až na konci hry.

Pojďme si to ale celé shrnout. Začnu třeba délkou hry. Pokud se vydáte do vod HARD obtížnosti, počítejte klidně se dvaceti hodinami. Pokud povalíte klasickou střední obtížnost, počítejte s 10-15 (přijde na to, jak moc si budete užívat kulis). Co optimalizace? Na počítačích je hra vůbec nejlépe hratelná a to především i na starších strojích. PC verze navíc obsahuje češtinu. Co se týče konzolové variace, tak rozhodně vynechejte starou generaci. Já to dohrál na PS3 i PC a musím vám říct, že konzolová verze nebyla příjemná - výpadky textur a jejich dočítání, zamrzání hry, propady FPS i na 7-10 snímků za sekundu, dlouhé loadigny, otřesná grafika - není o co stát. Buď se vrhněte na PS4 či XONE verzi, nebo PC, nic jiného opravdu nedoporučuji. Xbox 360 verzi jsem sice nehrál, ale dovolím si říct, že to nebude o nic lepší. Prostě takovej dost chudej brácha. A pro koho je vlastně hra dělaná? Především pro stealth tedy plíživce pozitivní. Pokud nemáte rádi rychlou a hlasitou chůzi a střety s umělou inteligencí řešíte tím, že ji obejdete, je tato hra pro vás jako stvořena. Pokud vyloženě nemáte rádi pomalý postup a vracení se na místa, kde jste dávno byly, raději ruce pryč a to i ve chvilce, kdy máte rádi tento vesmír. Nicméně pokud hovíte sci-fi, tak tento thriller rozhodně nenechte ležet ladem, protože vesmíru, stresu a napětí, zde zažijete měrou vrchovatou. A i když spíše budete mít nepříjemné pocity jak strach, ta hra za to prostě stojí. Dlouho jsem nehrál pecku, která měla tak příjemný příběh, nahuštěnou audiovizuální stránku a pomalé tempo, které je zároveň ku prospěchu věci. Cože, vy to ještě nehrajete? Inu, doufám, že pro to máte opravdu dobrý důvod. Jo a abych nezapomenul, pokud vás zajímá hodnocení pro PS3 verzi, tak si odečtěte dva body (7/10).

Pro: - Naprosto skvělá a pohlcující atmosféra - Úžasný audiovizuál - Příjemná hratelnost

Proti: - Umělá NEinteligence - Místy hra zbytečně natahuje hrací dobu - Verze pro starou generaci konzolek je pomalu nehratelná

+17

Dead Rising 3

  • PC 70
Studio Capcom je známé hned dvěma věcmi, především nám přináší vcelku dobré herní série - to je ta lepší část. Ta druhá věc je maličko horší a to je velmi odfláklá optimalizace PC verzí. Oboje nám přináší i Dead Rising 3, který se původně objevil jako startovací titul pro konzole Xbox One. Netrvalo však dlouho a titul se podíval i na naše nadupaná PC - proč říkám nadupaná? Protože pokud podobný stroj nemáte, raději se ani nepokoušejte hru zkoušet. Framerate se totiž i na velmi silných mašinách pohybuje mezi 20-30 FPS, což je velmi smutné! Zvláště když si vzpomenu na to, jak nám nová generace konzolí měla přinášet pouze kvalitní porty. Ovšem vše se může změnit a já pevně věřím, že se jedná jen o opravdu zfušovanou konverzi, která se časem dá opravit. Začal jsem sice negativně, ale věřím že pokud budete číst dál, dozvíte se i pozitiva.

Po vzoru předchozích dílů vás bude čekat časově omezená herní nirvána, která kromě spousty a spousty mrtvol už dávno mrtvých, přinese i mnoho zbraní, aut, sběratelských předmětů, oblečků či třeba schémat na vytvoření vlastních zbraní z materiálu, které najdete kolem. No a samozřejmě se dočkáte i města, která se zde jmenuje Los Peridos. Do něj se podíváte s hlavním hrdinou Nickem Ramosem, který je sice obyčejný mechanik, ale když se rozhodne z tohohle místa dostat, neváhá k tomu přizvat partu přátel, kteří mu pomohou postavit letadlo, kterým toto bohem zapomenuté místo opustí. V tom bude Nickovi bránit všudypřítomná armáda se svými vlastními plány. To je tak v kostce všechno, co lze k příběhu říci. Kromě hlavní dějové linky nacpané vtipem a ironií se dočkáte i vedlejších misí, které jsou sice naprosto tupé, ale proč je neudělat, když máte příslib nové úrovně. Počítejte s tím, že se jedná o sandbox typu Saints Row - tedy bláznivou komedii s prvky všech možných úchyláren co vás jen napadnou. Namátkou zmíním vedlejší misi, kde je třeba ukázat místnímu dělníkovi, že se lze vypořádat se zombie apokalypsou ručně. Vlezete tedy na ulici a pod jeho dozorným pohledem masakrujete zombies na všechny možné způsoby avšak pouze za použití rukou a nohou. Jindy potkáte bláznivého borce, co shání do svého porna partu mrtvol. Zkrátka nalaďte se na vtipnou vlnu, která se bude místy prolínat s vážností hlavní příběhové linky. Chvilku mi tak přišlo, že vývojáři vlastně nevědí, co chtějí.

Kromě plnění misí se doporučuji vrhnout na sbírání různých předmětů, kterých je rozseto po čtyřech částích města doslova stovky. Nalézt můžete desítky zbraní, které lze po vzoru Dead Rising patřičně vytunit. Například když vezmete hrábě na listí a spojíte je s autobaterkou dostanete skvělý elektrický nástroj. Kromě všedních věcí lze spojit i ty nevšední. Co třeba plyšový medvěd a kulomety? Nebo boxerské rukavice s kupou nožů? Představivosti se meze nekladou a plánků, jak si vylepšit zbraň, která vám sedne, je tu nad hlavu. Pokud vás přestane bavit tuning ručních zbraní, zkuste vyparádit některá auta! Není nad to mít dodávku ze které stisknutím tlačítka lítají čepele nožů, které vám čistí strany a vy se tak můžete věnovat jen tomu, co je před vámi. Pakliže už vás tohle všechno nudí, začněte hledat tzv. úkryty, ve kterých lze po vyčištění chodit pro zbraně, oblečení a jídlo - a taky trošku toho klidu.

Ve hře vás bude čekat celkem 8 kapitol, které - pokud budete poctivě plnit všechny vedlejší mise - lze projít během 8-10 hodin. Není to moc, ale ono se to stejně nedá hrát v kuse. Ideální je tak jedna, dvě mise za den a máte o zábavu postaráno. Jakmile to budete drtit jak o závod, budete se snažit všude rychle být a všechno mít, brzy vás začnou vytáčet zombies, které se nikde a nikdy nevyčerpají. Můžete jich tak zabít kolik chcete, ale nakonec se na daných místech objeví znovu. A věřte, že zabíjení jde do tisíců! Sám jsem po dohrání uzřel tabulku, která mi říkala, že jsem zabil přes dvacet tisíc nebožtíků a to už je panečku náramné číslo - ač jsem narazil i na borce, který jich zabil jednou tolik. Málem bych zapomněl - do téměř každého domu se dá vlézt a pátrat uvnitř a to je na vcelku otevřený svět docela maso. Proč? Protože tohle se ve hrách moc nevidí, stojí to totiž opravdu hodně výkonu, kterým není zapotřebí mrhat, ale jelikož se tento titul objevil na generaci nových konzolí, musel ukázat, zač je toho loket a musím říct, že tohle a skutečně nekonečné zástupy zombies jsou dvěma prvky, které dělají z této hry Dead Rising.

Co se týče zvukové stránky, jedná se o naprostý průměr. Soundtrack si poslechnete a zapomenete tak rychle, jak to jen jde - možná vám v hlavě uvázne song z hlavního menu a to je tak vše. Co si však určitě zapamatujete je opravdu zprzněná optimalizace a to je opravdu velká škoda. Capcom se tedy zřejmě nehodlá vymanit ze svých dřívějších chyba a tak nám bez mrknutí oka servíruje místy naprosto nehratelný patos. Jako omluvenku však přináší vyladěné ovládání, které velmi dobře koresponduje se spokojeností, kterou při hrání PC verze dostanete - jinak řečeno, hraní na klávesnici je parádní. Kromě základní kampaně dostanete i apokalyptickou obtížnost, kde jsou časy, mezi kterými se máte dostat z mise na misi velmi šibeniční a obtížnost roste mílovými kroky. Apocalypse Edition - jaký tato hra nese podnadpis - která přistála na Steamu nám však přináší ještě jedno překvapení a to je kupa DLC za které nedáte ani korunu.

Jak tedy hru finálně zhodnotit? Jako simulátor kosení zombies na sto a jeden způsob se jedná o naprostou špičku a může vás to dokonce připravit i na nadcházející apokalypsu! Kooperativní multiplayer též potěší a vlna humoru, která se na vás snese jako déšť , tu lze též kvitovat s povděkem. Co však nelze přehlížet je cena (doporučím počkat na slevu), za kterou dostanete polotovar, se kterým budete muset ještě hodně hýbat v nastavení abyste se dočkali skutečně hratelné verze. Pokud máte opravdu nabušenou strojovnu a milujete cokoliv se zombie tématikou, máte ode mě doporučení. Pokud však o zombies nestojíte a už vůbec nemáte náladu si upgradovat PC, raději si počkejte, zase o tak velkou revoluci je nejedná. Hra je to na jednu hodinku denně velmi zábavná a tak nevidím důvod, proč ji nedoporučit, ale zároveň není důvod spěchat s koupí, protože tenhle titul nikam neuteče a časem na tom může být jedině lépe, jak cenově, tak optimalizací.

Pro: - Otevřený svět plný možností - Craftování zbraní a jejich typy - Humor a nadsázka

Proti: - Nepovedená optimalizace - Nudný příběh a postavy - Po čase velmi stereotypní

+9

Wolfenstein: The New Order

  • PC 80
Netrvalo dlouho a dočkal jsem se dalšího vyprávění o Williamu Blazkowiczovi a jeho strastiplné cestě proti třetí a možná i čtvrté říši. Poprvé jsem se s tímto hrdinou seznámil přibližně v roce 1994, kdy se mi do počítače dostal Wolfenstein 3D. Pro mě to sice bylo první seznámení, ale tomuto titulu předcházeli dva další a to Castle Wolfenstein z roku 1981 a Beyond Castle Wolfenstein z roku 1984. Po dohrání původní 3D verze se mi do rukou dostalo rozšíření s názvem Spear of Destiny. Třetí rozměr a nacistický hrad byl sice fajn, ale chtělo to něco víc. To něco mělo být nadpřirozeno, lepší grafika, příběh a další skvělé věci, které přinesl Return to Castle Wolfenstein. Tato hra vyšla roku 2001 a dodnes se těší velké oblibě - dokonce pro ni vznikl amatérský český dabing od skupiny Perla Group. Netrvalo dlouho a o téměř dva roky později vyšel menší samostatný přívěsek na stejném enginu nazvaný Wolfenstein: Enemy Territory (který se velmi často dával jako příloha do časopisů - inu, byl totiž zdarma), kde jste se mohli věnovat jen a pouze multiplayerové složce. Předposledním kouskem byl velmi vlažně přijatý kousek Wolfenstein, který je nejméně oblíbený ze všech dílů. O nápravu reputace značky se snažilo studio Machine Games které pod záštitou Bethesdy vydalo v květnu 2014 zatím poslední díl Wolfenstein: The New Order, který se podle všeho povedl na výbornou. Pojďme se mu tedy podívat na zoubek, co říkáte?

Začnu tradičně příběhem, který - kupodivu - tvoří jeden z hlavních pilířů této povedené střílečky a navíc navazuje na poslední díl série a to hned po třech letech. Druhá světová válka už tvůrce začala nudit a tak její trvání prodloužili až do roku 1960, ale to bych předbíhal - tam se dostanete až po probuzení. Vžíváte se do role Williama při jedné z mnoha amerických vzdušných operací. Až na to, že tahle skončí špatně a celá válka začne hrát do karet přisluhovačům hákového kříže. Váš cíl mise je obrovská pevnost, kterou jednoduše nedobijete a navíc se setkáte tváří v tvář smrti v podobě generála Wilhelma Strasseho přezdívaného ´´Deathshead´´. Ten vás dostane do pasti, připraví menší překvapení a celé to skončí zběsilým útěkem, při kterém vám skončí šrapnel v hlavě. Probouzíte se v nemocnici, kam nacisté pravidelně chodí pro nové maso do jejich mlýnku. Všechno jde dobře, vaše uzdravení se blíží zdárnému konci, začínáte vnímat okolí, mít pocity a vzpomínky, když tu náhle se objeví komando smrti ve dveřích s rozkazem zavřít institut. Naštěstí zrovna v té chvíli vezmete osud a německou dýku do vlastních rukou a vydáte se na útěk ze sanatoria. Cíl je jednoduchý, zjistit co se to sakra děje a zachránit doktorku, co se o vás tak pěkně starala. Nebude trvat dlouho a ocitnete se v berlínském tajném úkrytu a před sebou budete mít první misi.

Nojo, to je sice všechno pěkné, ale jak se to vlastně hraje? Jednoduše řečeno, velice příjemně. V kruhové nabídce (ovládání je fajn i na gamepadu) máte několik slotů na různé zbraně či sekundární vybavení - například typu granát. Většinu palebné síly lze využít obouručně a věřte, že takové kombo brokovnic, to je něco, co dokáže zastavit i tank. Dále máte k dispozici třeba základní pistolku či samopal. Čekat ale můžete opravdu kupu zbraní a některé z nich by vás mohli ještě překvapit, proto si myslím, že to není třeba dál rozebírat. Moje oblíbená byla kudla - obvykle jdou totiž lokace proběhnout zběsile s prstem na spoušti, nebo stealth stylem a ten mi vyhovoval více. V každém levelu naleznete i mapu, která vám mimo jiné zvýrazní předměty na vyzobávání -tedy různé dokumenty, zlato atd. Lokace jsou pěkné, zábavné a poměrně rozlehlé, takže rozhodně dokážou zabavit. Když k tomu připočítáte co se v daných částech hry děje - a že je pořád na co se koukat, parádní soundtrack a skvělou grafiku, která krásně plynule běží i na slabších strojích, jedná se o kvalitní celek. Avšak právě u enginu nastává menší problém, který už tížil například RAGE, a to nedočítání textur. Je pravdou, že zmíněná hra od id Software na tom byla opravdu žalostně a dodnes není pořádně vyladěna, zato Wolfenstein už trpí jen menšími neduhy. Nicméně je tento nedostatek vidět a někomu by to mohlo kazit zážitek z hraní.

Úkoly vás budou čekat jak primární tak sekundární. Z těch vedlejších to je většinou pomoc přátelům z odporu ve vašem úkrytu. Hlavní mise vás zavedou například do Anglie, Německa anebo taky třeba na měsíc, ale to je tak všechno, co k tomu řeknu, nerad bych cokoliv prozrazoval. Herní doba se tak šplhá k 10-12 hodinám - záleží na použité obtížnosti. Toto číslo je na poměry FPS velice chvályhodné a Wolfenstein navíc poskytuje zábavu opravdu v každičké misi, včetně té bonusové! Projdete téměř dvěma desítkami kapitol, postřílíte stovky nacistů, různých robotů a další všemožné havěti a za odměnu budete dostávat pěkné animace, které mají velice slušně napsaný scénář, dobré zvuky a průměrnou inteligenci nepřátel. To celé smíchané v poměrně lahodný nápoj, který se do těch parných dnů, ve kterých hra vychází nesmírně hodí. Vývojáři odvedli pořádný kus práce a své by měl dostat každý fanda FPS, ať chce nebo ne. Je sice pravdou, že některé mise a situace jsou naprosto stupidní, ale v duchu, jakém hra běží, se to dá překousnout. Rozhodně se však jedná o jednu z lepších, ne-li nejlepších stříleček za poslední dobu. Jako bonus překonává svého předchůdce a nastoluje novou kapitolu, která by se klidně mohla rozvíjet dál.

Co tedy říci závěrem? Třeba to, že na Playstationu 4 hra vypadá velice pěkně a běží plynule 60 fps, což by mohlo majitelům napovědět, že se jedná o dobrou koupi. Na počítači se potom dočkáte samozřejmě bezkonkurenčně nejlepších detailů a také nižší ceny. Jak už jsem zmínil výše, hra běží i na slabších strojích a pokud rozjedete třeba RAGE, neměli byste mít velký problém dát i nového Wolfensteina. Jestli jste fanoušky série, doteď tápete a nejste pevně rozhodnuti, zda si titul zkusit, či ne, ode mě dostanete maximální doporučení a třeba už jen proto, že jsem hrál všechny díly a tento hodnotím na opravdu vysoké úrovni. Pokud jen hledáte dobrou FPS a Call of Duty či Battlefieldu jste přežraní, jste na správném místě. Komu hru tedy vlastně nedoporučit? Asi nikomu, každý by si ji totiž měl zahrát, vždyť je to legenda. Musím uznat, že za dlouhou dobu se objevila hra, ve kterou jsem měl velké naděje, a nakonec se vše povedlo, jak má a navíc stojí za každou korunu, kterou do toho dáte. Velice povedené dílko!

Pro: - Soundtrack - Kvalitní příběh a dobře napsané dialogy - Příjemná hratelnost - Optimalizace

Proti: - Engine id Tech 5 stále nedočítá textury jak má - Některé mise a vaše konání v nich občas opravdu nedávají smysl - Průměrná umělá inteligence - Občas chybka technického rázu

+21

Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure

  • PC 80
Pamatuje ještě někdo z vás na jméno Tex Murphy? Ano nebo ne, jedno je jasné, nyní tohoto muže představím. Roku 1989 se stali hned dvě pozitivní věci. Jednak jsme vykopali komunistický režim od válu a za další, vyšla adventura nesoucí název Mean Streets. V této hře hrajete právě za Texe, soukromé očko, na které se lepí víc problému, než by si přál. Titul měl poměrně úspěch a následoval díl druhý Martian Memorandum z roku 1991. Oba díly měli jedno podobné, jednalo se o prachobyčejné adventury. To ovšem pomalu začal měnit díl třetí, který se na obrazovkách monitorů ukázal léta páně 1994 a nesl název Under a Killing Moon. Zde se už pomalu ale jistě objevovali hrané animace se živými herci, tedy full motion video. Musím uznat, že to byl velmi dobrý krok, protože Tex konečně ukázal svoji tvář béčkového herce a zároveň scénáristy a designéra celé série Chrise Jonese. Nebyl jsem sám, komu tento způsob vyprávění seděl, tak na trh přišel i díl čtvrtý The Pandora Directive (1996) a pátý Tex Murphy: Overseer (1998), na který volně navazuje díl šestý, o kterém dnes bude řeč. Nutno podotknout, že téměř celou sérii vyrobilo studio Access Software, které bohužel roku 2006 zaniklo. Jelikož však Chris touto sérií žije (a není sám, do hry dokonce obsadil i svého bratra), rozhodl se, že se svým novým studiem Big Finish Games požádá na Kickstarteru o pár set tisíc dolarů (přesně to bylo 450 000,-), aby mohl Texe uvést znovu v život. Že komunita milovníků této hry ještě nevymřela, se ukázalo obratem, kdy se vybrala celková částka 598.104 dolarů a projekt Fedora - jak se pracovně nazýval - dostal zelenou. No a že se Tex vrátil v nejlepší možné formě, o tom se dozvíte na dalších řádcích.

Sedmého května roku 2014 hra skutečně vyšla a celým názvem se jmenuje Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure. V hlavní roli je opět otec celé série Chris Jones jako Tex a vše se vrací do stejných kolejí, což v tomto případě není na škodu, protože jsou zajeté skutečně dobře. Příběh začíná v roce 2050 (sedm let po pátém dílu) ve futuristickém San Franciscu. Hlavní hrdina pořád žije v hotelu jménem Ritz a nedaří se mu jako vždycky. Tentokrát ale šlápnul opravdu vedle. Byl normální den, Tex řešil nenormální věci, až se jednoho dne probudil ve svoji kanceláři s totálně vymytou hlavou. Ono by se vlastně jednalo o normální amnézii, ale on si nepamatoval posledních sedm let (tedy přesně tu samou dobu, která dělí pátý a šestý díl od sebe) a to je velká doba. Chytřejší z vás už vědí, že budete po celou dobu hraní pátrat po své paměti za všech dostupných prostředků. Pomáhat vám přitom bude mnoho známých, kteří se nachází v okolí hotelu ve svých příbytcích. Potkat se můžete například s prodavačem z bistra, hotelovou či vašim dobrým přítelem, který bydlí hned naproti. Otázkou však zůstává, komu důvěřovat a zda-li se s vámi jedná na rovinu. Díky výpadku paměti si totiž Tex není jistý vůbec ničím. Kromě čtvrti, kde je hrdina ubytován a bude tam řešit většinu věcí, se podíváte i na různá jiná místa, nicméně jich není moc a tak raději neubudu ani jmenovat. Jedná se především o příběhové odbočky k určitým úkolům a nerad bych něco prozradil. No a jak že se to vlastně celé hraje?

Do hraní vás kromě skvěle hraných animací uvede i trénink ovládacích prvků, který pochopí opravdu každý, protože je skutečně dobře zpracován a co víc, dá se přehrát kolikrát je libo. Nutno podotknout, že hlavní náplní bude sbírání různých předmětů, jejich následná kombinace, mluvení s lidmi, nacházení tajných chodeb a plnění různých úkolů. Inu, přesně to, co je zvykem u všech adventur. Tato se od nich liší pouze tím, že je celá z pohledu vlastních očí. Za každou akci, co provedete, ať už je to prozkoumání nalezeného předmětu či promluvení s nějakou osobou, dostáváte detektivní body a za ně na konci hry dostanete hodnocení. Nicméně mají i jiné využití. Pokud si nebudete vědět někde s něčím rady, naleznete přímo ve hře nápovědu na každý úkol či drobnost. Jen vás to bude stát právě tyto body. Otázka tedy zní, chcete být fenomenální detektiv s abnormálně vysokým skóre, nebo vám stačí, že hrou projdete jako nůž máslem? Je zde dokonce pomůcka ve formě baterky, u které se dá zapnout možnost, že pokud na něco namíříte kužel jejího světla, označí se vám interaktivní předměty a ihned víte, s čím lze manipulovat. Ve finále by měl hru projít opravdu každý, nelze nedohrát, vždycky se někdy skrývá pomocná berlička, která vám dělá život detektiva veselejší. Obtížnost je tedy přesně taková, jakou si ji uděláte. Předmětů je ve hře tak akorát a po celou dobu se budete setkávat se striktně logickými úkony - tedy žádná kombinace slepice s izolační páskou. Co se týče vyprávění, je opravdu skvělé sledovat, jak herci vložili srdce do celého projektu. Ano, jedná se o skutečné filmové béčko, ale když ono se na to tak krásně kouká a ještě lépe se to hraje. Tex má super hlášky a vždy vám dá výběr ze třech možností - i samotná hra má více konců. Jakmile s někým domluvíte, rozvine se u něj sada vedlejších otázek. Ve finále to pak vypadá tak, že sledujete film, který se občas zastaví a dá vám na výběr nějakou dialogovou činnost. Samotné hraní pak běží na Unity enginu a vypadá jako každá druhá hra. To však nese i svoje ovoce a to hlavně v případě optimalizace. Tento titul totiž rozjede opravdu každý a to je dobře, protože je o co stát.

Co se týče zvukové stránky, nemám absolutně výhrad. Soundtrack je dokonce tak dobrý, že se dá poslouchat úplně samostatně. Zvuky samotné jsou sice prachobyčejné ale ničím neurážející, takže i zde je mise splněna. Veškerá videa jsou natočena HD kamerou v rozlišení 1080p, takže je opravdu radost sledovat každou další filmovou scénu a užívat si role tajného očka Texe, do jehož role se dostanete velmi rychle a bude to příjemná cesta, je to prostě kmán ten pán. Dialogy jsou poměrně solidně napsané ale bohužel jen na poměry béčkového filmu, takže se občas stane, že se postavy chovají naprosto dementně. Příběh jako celek je velice příjemně zpracován a bude vás bavit od začátku do konce s tím, že budete mnohokrát překvapeni, nebo se dostanete do situace, kdy se budete smát na celé kolo. O této hře bych mohl vyprávět ještě dlouho, ale to neudělám, mohli byste pak přijít o důvod ji hrát. Pokusím se to tedy celé shrnout. Hru jsem zapnul a nemohl jsem se od ní po dva dny odtrhnout, protože mě naprosto pohltila skvělá atmosféra, dabing hlavního hrdiny, herní prostředí, dialogy, filmové sekvence a vůbec mi to celé připomenulo má mladší léta, kdy podobných adventur vycházelo mnoho - ale jak vidíte, jen ty nejlepší zůstali. Stereotyp se mi dostavil pouze ve chvíli, kdy jsem hledal jisté komiksy do sbírky, protože jsem musel pátrat po určitém prostranství pořád dokola a to není zábava. Jinak je hraní plně konzistentní, zajímavé a hlavně zábavné. Možná mi trošku vadilo, že je hra opravdu příliš jednoduchá, ale to je detail. Ve finále ale titul tvoří skvělý celek, po kterém mám po delší době skutečně pocit zadostiučinění, který jsem dostal hned po dohrání. No a taky doufám, že Tex neřekl svoje poslední slovo, protože je to prostě sympaťák! Na místě je tedy moje doporučení všem adventuristům či lidem, kterým nevadí běčkové filmy a jejich vyprávěcí styl. Pokud očekáváte namakanou grafiku, rozstřílená lidská těla nebo více interakce než je jen svícení baterkou či kombinace předmětu, ruce pryč. Pakliže však patříte mezi letité fandy tohoto pána, je pro vás tento kus kódu naprostou povinností! A jedno varování na konec. Hra neobsahuje českou lokalizaci - je tedy potřeba umět angličtinu alespoň na střední úrovni, abyste si kromě pěkných filmových sekvencí užili i jejich náplň.

Pro: - Výtečná atmosféra - Příjemné ovládání - Slušně napsaný příběh, který díky hraným animacím dokáže pohltit

Proti: - Příliš jednoduché - Obyčejná a ničím neozvláštněná hratelnost - Nedostatečné uvedení do děje pro NEfanoušky původních dílů

+11 +13 −2

Outlast: Whistleblower

  • PC 80
Budou dvě ráno, právě jsem dohrál přídavek pro hru Outlast s názvem Whistleblower a vás bude jistě zajímat, co na něj říkám a jestli ho má cenu hrát, je to tak? Hned ze začátku řeknu, že má, a jedním dechem dodám, že to byla skvělá jízda. Inu, nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a vrhneme se na to. Na začátek je potřeba říci, že jakmile si DLC zakoupíte, vsákne se do původní hry (kterou je potřeba mít), což se hodí, protože oba tituly na sebe velmi úzce navazují a takhle budou k mání přes jednu ikonku. Nicméně stěžejním bodem této pařby je kromě pravidelné výměny spodního prádla hlavně příběh. Mrkneme se mu na zoubek, co říkáte?

V základní hře se chopíte role novináře, který obdržel jistý email o tom, že se v jednom ústavu pro duševně choré dějí nepěkné věci a byl vyzván k návštěvě tohoto místa aby záhadu prošetřil. Ve Whistlebloweru jste právě vy tou osobou, co záhadný email poslala. Jmenujete se Waylon Park a jste IT specialista a softwarový inženýr, který maká pro společnost Murkoff Corporation, co za vším tím zmatkem stojí. Den ode dne je vám víc divné, co se v institutu děje a tak se rozhodnete poslat osudový email. Proč osudový? Protože odstartuje něco, co si ani v nejhorším snu nechcete prožít. Společnost si je totiž vědoma, že jste poslali elektronickou poštu a dokonce ví, jaký obsah v ní byl. Nastává tedy zvrat, zatčení a následné uvěznění za účelem pokusů. Jenže v tu chvíli se věci v celé budově zvrtnou a vy zahajujete bitvu o holý život. Jestli se původní hrdina chtěl dostat dovnitř, vy budete chtít ven - no není to ironie osudu?

Hodně se mi líbilo, že hra není recyklací Outlastu, ale snaží se vás zavést na nová a neprobádaná místa, což jsem kvitoval s velkým nadšením. Přitom běháte ve stejném institutu, jen objevujete věci z trošku jinačí perspektivy. Po cestě potkáte mnoho temných koutů, šílených vrahů a ještě šílenějších pacientů. Velkou části hry vás bude provázet maniak s příruční pilkou kterou by rád vykonal nechutné věci na hrdinově těle. Jakmile se ho zbavíte přijde bláznivý manekýn s nožem, který by s vámi chtěl uzavřít sňatek. Kromě těchto dvou pánů potkáte mnohá další individua. Dokonce se nezapomnělo ani na dva vrahy z původní hry, což mě potěšilo.

Co se týče zvukové stránky tak myslím, že není potřeba nic dodávat. Pokud jste hráli základní Outlast, víte, že se jedná o naprosto kvalitní zážitek, který ještě více umocňuje použití sluchátek. Pokud ne, tak si raději při prvním hraní nechte rozsvíceno. Jak je na tom grafika? Pořád stejně, jen mi místy přišlo, že některé světelné efekty jsou hezčí než byly, ale můžu se plést. Nicméně na hru je radost pohledět a nejlepší na tom všem je, jak je dobře optimalizovaná. Takže pokud máte doma slabší počítač, určitě se nebojte zkusit štěstí. Hratelnost potom zůstává perfektní jako byla. Jednoduchá a intuitivní.

No a co dál? Vcelku nic moc. Teda ono by se toho našlo dost, ale přídavek není moc dlouhý (cca 3 hodiny) a nerad bych vykecal něco, co by vám mohlo zkazit zážitek z tohoto výborného přídavku pro už tak perfektní hru. Můžu vám však alespoň poradit. Nezapomeňte prohledávat tmavé kouty i tam, kam nemusíte, protože se obvykle dočkáte odměny v podobě baterek do kamery nebo různých dokumentů a to se vyplatí. Za další je dobrý nápad mít pořád zapnutou kameru a natáčet s ní každý detail daného místa, protože jedině tak budete získávat poznámky do notesu. Se hrou kdovíjak nespěchejte, užívejte a nasávejte atmosféru plnými doušky. Navíc, pomalý pohyb je dobrý pohyb, protože nikdy nevíte, kde na vás kdo vyskočí. Pokud budete přeci jen objeveni, nezbude než se schovat do nejbližší skříně či pod postel nebo vzít do zaječích.

Na takhle krátký přídavek toho bylo řečeno až moc a proto bych se rád věnoval verdiktu. Musím říct, že kdyby takhle vypadalo každé příběhové DLC byl bych velice spokojen, protože až dojdete na konec, dostanete jistý pocit uspokojení, který se po dohraní Outlastu nedostavil, nebo ne úplně všem. To, jak se povedlo obě hry propojit a rozvést vyprávění je opravdu chvályhodné. Pokud jste nehráli ani jednu část, jedině dobře, protože vás bude čekat kompletní cesta bez čekání na vyvrcholení příběhu, který vykrystalizoval v čistou krásu. No a jestli máte rádi horory a neklidné večery při zhasnutém světle a nasazených sluchátkách, je pro vás přídavek skoro povinností.

Pro: - Skvělé zakončení příběhu - Výborná zvuková stránka a optimalizace - Svěží a příjemně jednoduchá hratelnost

Proti: - Krátká herní doba - Atmosféra už není tak tíživá jak byla - Občas chybka technického rázu

+19 +20 −1

Daylight

  • PC 70
Ale jo, nebylo to špatný, stejně jako ta velká záplava hororových chodiček/hledaček. Ano, není příliš dlouhá, ale to vynahrazuje generátor levelů, tedy že při každém kliknutí na novou hru, bude blázinec, ve kterém se hra na začátku odehrává trošku jinak rozestaven. Když jsem před hraním sledoval let´s play na YB, tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to prostě nuda. Jenže pak jsem titul záhy nainstaloval a zjistil, že se vlastně hraje docela dobře a má tak hutnou atmosféru, že mi stříkala z uší. Vzor si bere z Outlast i klasického Slendera. Musíte vždy najít čtyři útržky záznamu, následně najít jistý prokletý předmět a pomocí něho se posunout o level dál. Brání vám v tom jistá čarodějnice na kterou platí zář vaši světlice, nebo útěk. Při hraní se člověk velmi dobře orientuje, ač jsou si někdy místnosti podobné jako vejce vejci. Pokud byste se přeci jen ztratily, máte zde mapu, tak se ji nebojte použít. Co se týče zvukové stránky jedná se o naprostý skvost, který se dá rovnat skutečně jen s Outlast. Pokud máte kvalitní sluchátka a večer trošku času, určitě se pusťte do hraní a dáte mi za pravdu. Věřím, že když hru proběhnete na zapnutých repro bednách a za bílého dne, stojí hraní za starou belu, ale o tom horory nejsou. Jsou téměř přesně o tom, co přednesl Daylight. Tedy o strachu z toho, co se stane za dalším rohem a taky o tom, jestli máte dostatek zdroje světla. Příběh této hříčky není kdovíjak objevný, ale na to už jsem si při hraní podobných titulů zvykl. Hra běží na nejnovějším Unreal Enginu čtvrté generace a myslím, že je to pro tento titul naprosto zbytečná věc. Nicméně alespoň vypadá dobře a to je dneska pro mnoho lidí základ hraní. Začínám se rozepisovat a to bych rád udělal až v mé recenzi a proto to utnu. Pokud vyhledáváte horory a nemáte momentálně co hrát, běžte do toho. Pokud hrajete tento styl jen občas, asi vám to nic neřekne. Každopádně si dovolím říct, že jestli tuhle hru něco ničí, je to očekávání vás samotných. Jistě, nejedná se o revoluci a ani o nic o čem byste básnily, každopádně je to dobře hratelný kousek, který dokáže zabavit, pokud mu dáte šanci.

Pro: - Atmosféra - Hratelnost - Zvuky

Proti: - Příliš krátké - Nezajímavý příběh - Zbytečně náročné

+13 +14 −1

Game Dev Tycoon

  • PC 80
No tak, přiznejte se, určitě se mezi vámi najde někdo, kdo si vždycky toužil zkusit práci herního vývojáře, ale nikdy se k tomu nedostal, nebo to pro něj bylo příliš obtížné. Pokud se takový snílek najde, určitě by neměl minout prvotinu studia s názvem Greenheart Games, které vzniklo teprve v roce 2012 a už teď má mnoho úspěchů s touto velmi kvalitní leč jednoduchou hrou. Zahrát si ji můžete na PC (Windows, Linix) či na Macu OS X. Sehnat ji pak můžete na Steamu za pár dolarů.

Tato hra si říká simulátor byznysu a já k tomu dodám, že i herního vývoje jako takového. Vašim cílem není nic jednoduššího než si založit firmu, dát ji příhodné jméno a začít v podkroví vaši garáže pracovat na prvním herním kódu. Předtím se však ujistětě, že jste si vybrali pohlaví a vzhled panáčka, který k vám sice bude celou hru sedět zády, ale například barva vlasů či svetru je velmi příjemným zpestřením. Jakmile doladíte detaily, hra vás vykopne se spoustou rad do herního dějství.

Na začátku nemáte moc věcí na výběr a také můžete velmi rychle zkrachovat, což se v moji firmě naštěstí nestalo a v červených číslech jsem se ocitl pouze jednou a na velmi krátkou dobu. Vyberete si tedy z dostupných druhů jako je FPS, strategie, adventura, atd. Následně zvolíte typ hry, já začínal hororovou adventůrou. Dále vyberete engine, možnosti ozvučení, design úrovní, zvuky a další podobné serepetičky na které jste zvyklí, kliknete na vytvořit hru a už to jede.

Z hlavy se vám pak začnou linout různě barevné bublinky a ty budou létat do patřičných kulatých chlívečků v horním rohu obrazovky. Jeden je červený a nese název chyby(bugy), další je oranžový, ten náleží designu, potom je tu světle modrý který se věnuje použité technologii a tmavě modrý, kde svítí název výzkum. První hry máte hotové v řádu několika sekund a pak už jen se zatajeným dechem očekáváte první hodnocení recenzentů, které má velký vliv na prodej a tak je třeba se snažit.

Svého vedoucího firmy musíte počas hraní vylepšovat tak, že ho pošlete na školení, kde se naučí lépe ovládat barvičky, o kterých jsem psal výše. Čím větší číslo, tím lépe danou oblast ovládá. Naučit se však můžete i rychlost s jakou tyto dovednosti bude vykonávat. Tohle všechno neplatí jen pro vás, ale i pro zaměstnance, které tam budete muset posílat taky i když si více budou přát dovolenou. Po každé vydané hře je tedy dobré trošku zlepšit statisktiky všech ve firmě a věnovat se dalšímu titulu.

Hra se snaží čerpat z minulosti, kterou jsme si všichni prošli. Pokud jste tedy herní dějiny bedlivě sledovali, víte, na které konzole či platformy se nevyplatí vytvářet hry, protože je čeká zánik. Jediné, čím se toto liší od reality jsou názvy. Například místo herní výstavy E3 je tady G3, Playstation je Playsystem, Xbox je Mbox, to samé pak platí pro ostatní herní vývojáře. Dejte tedy velký pozor, na které platformy vyvýjíte, je to velmi důležité. Mě se vždy vyplatilo PC a PS či Mbox.

Při hraní vás bude čekat mnoho výstav, novinářů, vývoje nových technologií, vytváření vlastních enginů a jejich následný prodej, nabírání zaměstnanců, druhotných zakázek - jako je například web design, nacházení vydavatelů, vytváření her a jejich pokračování a mnoho dobrých a špatných rozhodnutí, které buď přivedou firmu ke krachu, nebo k rozkvětu. Toto a mnoho dalšího ve velmi obyčejné ale sakra zábavné hříčce, která nemá dohromady ani 200 MB.

Co tedy říci závěrem? Dbejte na to, jaké hry tvoříte a pro koho je děláte, vyvarujte se sázení všeho na jednu divokou kartu a raději se snažte jít pomalu ale jistě směrem k úspěchu. Na začátku hraní je třeba si zvolit za jak dlouho hru chcete dohrát, já zvolil 35 let dlouhou éru, která je doporučená a dostal jsem se na vrchol během šesti hodin dlouhé kampaně, kde jsem vydělal kolem sedmi set milionů dolarů.

Nejvýdělečnější hrou potom byl simulátor letadel, kterého jsem prodal více jak 25 milionů kopií a utržil jsem skoro 350 milionů a to už, přátelé, firmu postaví na nohy. Přeji vám mnoho úspěchů při vývoji a pozor na piráty, protože na ty se tam také nezapomnělo. Dokonce když hra vyšla, tak ukradená kopie nešla dohrát a pořád to hlásilo, že díky míře pirátství studio zkrachovalo. A to už je na zamyšlení, co říkáte? Jo a abych nezapomněl, titul obsahuje i češtinu, sice je ve stádiu beta, ale anglicky nemluvící populaci to bude dozajista stačit. A to už je ode mě vše!

Pro: - Výtečná hratelnost - Zábavné prvky - Cena

Proti: - Herní kampaň příliš rychle uteče - Občasné bugy - Časem stereotypní

+12 +13 −1

Need for Speed: Rivals

  • PC 70
Kromě filmové adaptace Need for Speed, která dorazila letos v březnu do kin, se na obrazovky monitorů a obřích TV podívala i ta herní, která se honosí přízviskem Rivals. Této rozjeté série se už vydalo přes dvacet dílů a vydavatelé značky nejsou očividně dostatečně nabaženi. Proto se herní gigant Electronic Arts, jak už je zvykem, rozhodl, že vydá další kousek. A stejně jako se rok sejde s rokem, sejde se i starší díl s tím novým. Na výrobě se kromě borců z Criterion Games (tvůrci Burnout) podíleli i Ghost Games UK a EA Vancouver. Nejvíce se jejich nový počin blíží Hot Pursuit (2010), který je míchnutý s Most Wanted (2012). Inu, proč ne, obě hry byly docela hratelné a Rivals si z nich berou jen to lepší a přidávají i nové kousky. Pojďme se tedy podívat na to, jak se to celé vlastně hraje.

Co říci k příběhu? Buď hrajete za poldy a chytáte výtržníky, kteří se řítí po vámi hlídaných okreskách šílenou rychlostí ve svých supersportech a nebo naopak. Nemyslím si, že je potřeba říkat více. Need for Speed totiž nikdy nebylo o příběhu, tedy alespoň pro mě. Hrál jsem všechny doposud vydané díly a ty, které se motali kolem nějaké povídky, nedopadli dobře. Důležitějším bodem bude nejspíše hratelnost. Ovládá se to dobře? První dvě hodinky si budete zvykat na těžce arkádový jízdní model, ale jakmile vám padne do ruky, budete se královsky bavit při každé dobře driftnuté zatáčce, kterou zvládnete ve více než dvou set kilometrové rychlosti a ještě stihnete hodit pás s hřeby, který na chvilku zpomalí uličníka za vámi.

Ovládání je tedy naprosto v pořádku a to co se týče jak klávesnice, tak gamepadu, který ale doporučím spíš. Pokud milujete závodní arkády, budete si připadat jako ryba ve vodě, protože jestli vývojáři z Criterionu něco umí, je to převedení šílené rychlosti, brutálních bouraček a krásného prostředí do hry, kterou zrovna kutí a tentokrát to byly Rivals. Když už mluvím o té kráse, je potřeba zmínit, že všechno to závodní dění vám bude zobrazovat engine Frostbite 3 (pohání Battlefield), na který je skutečně radost pohledět a veškeré počasí, prach či létající kamínky od kol, vypadají naprosto skvěle. Samotný svět se sice nápadně podobá Hot Pursuit, ale čert to vem, když se na to tak hezky kouká a výsledný obraz je naprosto osvěžující, ač byl ze začátku locknutý (zamčený) na 30 FPS.

Jak už je zvykem, na svá auta si kromě nárazníků můžete přimontovat i různé pomocníky, kteří vám budou pomáhat s vítězstvím. Policie i vandalové mají podobné, avšak ne úplně stejné věci. Jak u strážců zákona bývá zvykem, mají různé pásy s hřebíky, pomocný vrtulník či EMP, který vyřadí elektroniku v autě právě sledovaného cíle, jemuž přestane na pár sekund vůz říkat pane. Zlořádi mají ve vínku také různé elektronické serepetičky a mezi ty lepší patří například blokace zaměření od policie či tlaková vlna, která auta jedoucí ve vaši blízkosti jistě nepotěší. Tyto pomocníky však máte omezeny počtem, který se po vyčerpání dá znovu nabít na jakékoliv benzince, kde si mimochodem opravíte i automobil.

Když už jsem mluvil o tuningu, je potřeba říci, že policejní vozy nelze oblékat do hezčích dílů, lze jim vylepšit pouze výše zmíněné pomocníky. To mi ovšem vadilo minimálně, co mě však štvalo víc, byl model poškození, který bych od Criterionů čekal lepší, epičtější a vlastně i monumentálnější. Auto se sice po nárazu docela pěkně rozbije, ale jsou to jen povrchové škrábance, jako je upadlé zrcátko, či zadní křídlo nebo prasklé sklo. Nečekejte tedy, že se po vzoru Burnoutu rozbijete na tisíc malých kousíčků, to se prostě nestane. Nicméně je potřeba si hlídat poškození vozu a pravidelně (i při honičkách) navštěvovat benzinky. Tam vám vůz opraví a zároveň získáte šanci získat utržené body po návratu na vaši základnu. Při vašem zničení totiž přicházíte o veškeré skóre.

Jelikož tady hovořím o základně, měl bych zmínit také to, že jak policie, tak ta tunerská chátra má svoje vlastní místa, kam se neváhají schovat. Jedná se víceméně o takové lobby, kde lze vlastně hru zapauzovat (ve chvíli, kdy se objevíte na silnici, nelze hru pozastavit, protože se kolem vás prohánějí ostatní hráči, které můžete vyzvat a jak už to při multiplayeru bývá, tam se prostě nepauzuje) a vymyslet vaše další kroky, vylepšit auta, vybrat si závod, či si něco málo nakoupit do vaši virtuální garáže. No a taky se vám přičtou vydělané body, které získáváte za cokoliv od driftu po zničení protivníka. No a pokud dojde na vaši vlastní destrukci? O body přijdete, ale to jsem psal výše a tak bych se nerad znovu opakoval.

Chtělo by to něco málo říci i na adresu audia a tak neváhejme. Na rovinu říkám, že co se týče OST (soundtrack) jedná se opět o velkou parádu, jak bývá posledních pár dílů zvykem. I když se někdy nepodaří samotná hra, hudba je tam vždy pekelně dobrá a není tomu jinak ani u Rivals. Naleznete tu téměř vše od rocku, popu, elektronické hudby až po rap neboli hip hop. Vše je velmi dobře poslouchatelné i samostatně, bez hraní, ale jet tři sta po dálnici a přepínat si jeden skvělý song za druhým je větší paráda a hlavně motivace k lepšímu umístění v žebříčku. Co se týče zvuků aut, opět se to nepovedlo dotáhnout do konce. Většina vozů zní jak splašené vysavače a jediné, co lze považovat za dobrý závodní zvuk, je ten při havárii, nebo když vám pískají gumy při driftu.

A jaká je tedy herní náplň? Jízdní model je povedený, ale to už jsem psal. Závody jsou celkem fajn a je jich mnoho druhů od sprintů, časovek po obyčejné závody na kola. Pokud byste se nudili, lze rychle projíždět radary, zkoušet různé skoky či jiné vedlejší aktivity, které se vám započítávají do výsledného herního času, který sám o sobě vydá na mnoho a mnoho hodin zábavy. Jediné, co při hraní občas trošku zamrzí, je fakt, že počítač podvádí. Ale to je u závodních her zvykem, navíc je zde patrné i to, že vám v některých závodech všichni ujedou hned na začátku, aby vám pak hra těsně před cílem dovolila díky skriptu vyhrát. Jedná se však o menší neduhy na kráse, které jsou navíc běžné v téměř každém arkádovém závodním titulu.

Na závodní hru typu Need for Speed jsem toho napsal až příliš a tak se pojďme podívat na finální verdikt. Jste už unaveni touto poslední dobou dosti rozporuplnou herní značkou? Ruce pryč, protože zde mnoho změn neuvidíte (hra stojí už několik let na místě a má dosti kolísavou kvalitu). Máte rádi závodní arkády, které jsou protkané honičkami a bouračkami? Měl bych pro vás jeden tip, zkuste Rivals a můžete být mile překvapeni. Tato hra je zábavná a kdo říká, že není, zřejmě ji viděl jen na videu, nebo vůbec. Mohlo to dopadnout mnohem hůře a tak buďme rádi, co jsme dostali. Za mě doporučení, ale jen pro ty, kteří závodění berou s nadhledem a NFS pro ně není ještě mrtvá značka. Všichni ostatní ruce pryč, mohlo by to dost pálit.

Pro: - Příjemně dlouhá herní doba - Online funkce - Slušivý audiovizuál

Proti: - Po čase se jízda herním světem stane velmi stereotypní - Umělá inteligence je slabší, ale podvádět umí pořád dobře - Místy brutální chaos na obrazovce (zejména při honičkách)

+10 +12 −2

South Park: The Stick of Truth

  • PC 80
Kdo by neznal South Park? Vždyť je to nejsprostější a zároveň jeden z nejsledovanějších animovaných seriálů, jaký kdy svět spatřil. S každým novým dílem si bere na paškál nové trendy, od Facebooku po Apple, jejich produkty atd. Tentokrát si někdo řekl, že zkusí prorazit na herní platformy. Tento nápad vznikl v South Park Digital Studios, které se na vývoji titulu z tohoto městečka podílelo s borci z Obsidian Entertainment a celé jim to vydal Ubisoft, protože to považoval za dobrý nápad. Ještě před rokem, bych vám řekl, že se moc netěším, nebo že RPG z tohoto světa se nemůže nikdy povést. Nicméně poslední týden jsem se věnoval hraní a musím říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí a jsem skutečně rád, že se hra, sice s menším zpožděním, dostala na trh. Strach mě přešel hned se zapnutím hry a rozjetí příběhu.

Hned na první obrazovce dostanete možnost vytvořit si vlastního panáčka, což byl vždycky můj sen, trošku přispět do toho bláznivého městečka. Inu, stalo se a moje postava se přistěhovala do South Parku jako nový obyvatel. Rodiče za mnou přišli do pokoje a řekli mi, ať si jdu ven hledat kamarády a nevracím se dřív, jak si někoho najdu. A tak započala moje cesta. První, co musím uznat je to, že si skutečně připadáte, jako kdybyste sledovali jeden obří díl seriálu, protože hra vypadá vlastně úplně stejně jen s tím rozdílem, že danou postavičku ovládáte a aby vás tamní svět nemátnul, použít jde každá věc, co je pozlacená, ať už to jsou kliky, šuplíky, nebo splachování záchodu. Jakmile vylezete ven, hned budete vědět, kde se nacházíte - pakliže jste seriál párkrát viděli. Vaše první kroky vás zavedou za Cartmanem, který má momentálně rozjetou LARP (Live Action Role Play) hru a rád by vás v ní měl taky. Ovládá lidský tábor a bojuje proti zákeřným elfům. Zbývá pro vás však vybrat jméno, tak si napíšete, co se vám líbí a Cartman vám navrhne, že vám bude spíše říkat Douchebag. Jakmile po několikáté zmáčknete NE, protože se vám jméno určitě moc líbit nebude, hra zvolí za vás a jméno vám nechá. Nicméně ke konci hry už budete Sir Douchebag a to už panečku zní. Toliko k příběhu, který je totálně bláznivý a praštěný, jak je samotný seriál, pojďme se podívat na hratelnost.

Hra se dá velice dobře ovládat jak na myši s klávesnici, tak na gamepadu, je tedy jedno na čem budete hrát. Nicméně po dohrání bez ovladače jsem měl pocit, že jsem byl ochuzen o intuitivnější ovládání, takže vám ho doporučím spíš. Budete chodit sem a tam po celém městečku a pokud vás nebude bavit chůze, můžete použít rychlého transportu, jakmile objevíte všechny dané zastávky. Hledat ale nebudete jen je, ale například různé příběhové předměty, Chipmunky, slipy, bezdomovce či prostě jen odpadní koše nebo batohy. Výběr je jen na vás. Ale mě osobně bavilo sbírání naprosto všeho, co jsem na mapě našel. Jednak je to zábavné a za druhé vám to protáhne herní dobu, která se ze vším všudy šplhá k 15-20 hodinám, záleží však na zvolené obtížnosti (žádná není dostatečně HC) či vašem postupu hrou.

Po cestě za vítězstvím je potřeba použít zbraně a tady máte na výběr od obyčejného prkna s hřebíky po vibrátor, který je skutečně drtivou zbraní v rukách válečníka. Teď vás jistě napadá otázka, za koho že vlastně můžete hrát? Jsou čtyři možnosti: válečník, zloděj, mág a žid. Každá z daných tříd má svůj zajímavý repertoár útoků. Kromě zbraní, budete potřebovat tzv. body PP (vymyslel to Cartman a angličtinářům to zní jako pípí což znamená, ale však víte), za ty můžete používat svoje speciální skilly, ať už je to nadhoz bejsbolového míčku před obličejem protivníka a následný homerun vedený přes jeho obličej nebo vrh kladivem či transformace do úplně jiného tvora. Jako další a zároveň poslední kolonka je tu mana, kterou doplňujete hlavně jídlem a umožňuje vám tak bezvadně prdět. Pšouky zde budete provádět na mnoho způsobů a budete se přitom královsky bavit. Ale pamatujte, je tu jedno pravidlo, bez kterého nemůžete hrát - nikdy nikomu neprdět na koule. Zneužití se trestá! Kromě zbraní a speciálních schopností je potřeba svoji postavičku patřičně obléci a k tomu vám dopomáhej široký výběr vlasů, knírků, náramků, rukavic, helem, obličejů (jizvy, monokly,...) a mnoha dalších věcí, které můžete kombinovat mezi sebou a vytvořit si tak skutečně originální postavu.

Proč vlastně South Park tak dobře baví? Má prostě výtečně napsané dialogy (pokud nerozumíte anglicky, přijdete o velký kus hry), výborný příběh plný análních sond, prdění, Kanady či fekálního humoru. Když se budete nudit, můžete třeba jen mlátit bezdomovce, hledat různá zákoutí městečka, která skrývají překvapení nebo se věnovat vedlejším úkolům, jichž je tady velká hromada od hledáni Ježíše po podání pomocné ruky panu Hankymu, kterému se v kanálech ztratili děti. Hra si bere to nejlepší ze všech možných titulů, ale co je důležitější, jen zábavné prvky. Souboje jsou například na tahy, v Kanadě budete hrát opravdu staré RPG po vzoru Zeldy a pohybovat po městečku se budete klasicky ze 2D pohledu. Hudba je perfektní a tomuto stylu se naprosto hodí. Dabing je klasický jako v seriálu, takže paráda. Proč však nedám víc jak osm? Souboje se velmi brzy stanou nudné a stereotypní a to je problém, protože tvoří velkou část hry. Další neduh je například to, že kdo bude hodně sbírat předměty, ten si je potom taky po jednom prodá. Chybí zde jakákoliv možnost označit v inventáři co chcete prodat, vše musíte dělat manuálně políčko po políčku a to když máte padesát věcí na prodej, je na půl hodiny. Ovládání tedy není úplně světoborné, ale to není nic, co by se mohlo spravit u dalšího dílu, který doufám přijde, protože tohle by mohlo fungovat klidně jako trilogie, nebo i seriál ve stylu Telltale Games, akorát místo adventur by vycházel jeden RPG příběh za druhým.

Pojďme ale na finální verdikt. Měl jsem opravdu strach, co se ze hry stane a dostal jsem to nejlepší, co jsem mohl. A jak jsem psal výše, tohle si prostě zaslouží další nášup v jakékoliv podobě, protože povedených a vtipných her je poslední dobou skutečně málo. Milujete South Park? Směle do toho, protože tohle přesně chcete hrát. Umíte skvěle anglicky ale seriál moc nesledujete? Jděte do toho, protože humor vás nenechá vydechnout. Jste jen obyčejní hráči, co mají rádi dobré tituly? Upalujte si hru hned koupit, protože nic podobného se dlouho neukáže. Za mě máte po všech frontách jen to nejlepší doporučení! A nyní mne omluvte, musím dosbírat všechny předměty, což vás hra v klidu po dohrání nechá, protože po titulkách se opět objevíte v městečku s možností si jen tak chodit tam a zpět, nebo na doladění úkolů. Ideální tečka za skvělým herním titulem.

Pro: - Vynikající humor - Optimalizace - Příběh - Ovládání

Proti: - Souboje se časem stanou stereotypní - Inventář by potřeboval doladit - Příliš nízká obtížnost - Občasné chybky technického rázu

+11 +12 −1

Thief

  • PC 80
Tak a je to tady. Přišel den a čas na oživení další legendy v podání Eidos Montreal. Tito zkušení vývojáři už restartovali sérii Deus Ex a teď se vrhli na jinou herní modlu a to Thiefa. Hru vydali koncem února 2014 pro platformy PC, Playstation 3 + 4, Xbox 360 a Xbox One. Moje recenze se bude zaobírat počítačovou verzí. Povedlo se dílo dokonat? Vlastně docela ano, ale proti Human Revolution je to místy dosti fušeřina.

Jako obvykle i tato hra začíná příběhem. Vžíváte do role muže jménem Garrett, kterého celé město zvané The City, nazývá pravým jménem a to mistr zloděj. Po boku vaši věrné známé zlodějky Erin zažíváte obyčejný večer jako stvořený pro krádeže všeho druhu. Pobíháte po střechách domů, špičkujete se mezi sebou o to, kdo umí lépe obrat nebohé obyvatele a užíváte si života. Hrdinovy kroky však začnou směřovat k Northcrestově paláci, kde je svědkem obřadu, který spatří přes střešní okno. Erin, jelikož si myslí, že je ve všem lepší, se pustí na tenký led, když šlápne na první skleněnou tabuli. Propadne se (mohli jste vidět v traileru) dolů, střih a vy se probouzíte v nočních hodinách na kárce, kterou táhnou dvě osoby. Po čase Garrett dorazí do svého příbytku v hodinové věži, kde zjistí, že byl pryč asi trošku déle, než se zdálo a nezbude mu tak nic jiného, než zjistit, co se mu stalo a kde je jeho přítelkyně. Jelikož příběh nikdy nehrál v předchozích Thief hrách prim, nebudu se na něj dál zaměřovat ani tady, upřímně, totiž není o co stát.

Pojďme se tedy raději podívat na to, co nám hra přináší, co se týče například hratelnosti. Ovládání hry jde celkem od ruky a to jak na klávesnici, tak na gamepadu, ač bych si dokázal představit, že to jde doladit i lépe, nemáte problém si zapamatovat kombinaci kláves či tlačítek, které potřebujete. Opět, po vzoru Deus Ex, můžete téměř bezvadně využívat prostředí města ve svůj prospěch a každá vloupačka či mise nabízí několik směrů a cest, jak se ke kýženému výsledku dostat. Je tedy možné chodit po střechách, prolézat šachty, nastřelovat si provazy na trámy a následně po nich šplhat a další podobně vylomeniny. Jediné, co mi vadilo, je nemožnost libovolného skákání, protože se kolikrát dostanete do situace, která je vtipná a zároveň bolí. To se takhle vyšplháte někomu do bytu po laně a když chcete jít zpátky a stisknete mezerník, Garrett přeskočí na druhou stranu, jakoby lano nebylo. Tohle uděláte asi desetkrát, než zjistíte, že stačilo zvednout hlavu. Nebo se dostanete do situace, kde budete chtít utéci a z obou stran vám zablokují cestu vojáci a sevřou vás do kleští. Co dělat? V této hře nic, maximálně restartovat checkpoint, jinde? Přeskočit. Ale chápu, nejeden zloděj by mi mohl namítat, že hra se přeci hraje Thief stylem a měl by pravdu. Ale to by vám hra nesměla nabízet projít úroveň několika způsoby. Je tedy možné, že na ovládání si budete muset zvykat.

Vaši sběratelskou vášeň podporuje řada věcí, například skalpel, kterým vyřezáváte obrazy přímo z rámu a věšíte si je u sebe doma. Kleště pak slouží na odstranění různých mechanismů pastí. Šroubovák je dobrý přítel, pokud se chcete plazit šachtami. Velký pomocník je tzv. focus mód, díky kterému vidíte interaktivní objekty a víte, kam střílet lano, či který šuplík nebo dveře jdou otevřít (a mnoho dalšího). Tohle všechno je sice pěkné ,ale hlavní hrdina potřebuje stín jako drogu, takže jakmile se někde objeví temné zákoutí, je vaše šance ukázat, co umíte, ať už to je okradení stráže nebo větší vloupačka. Jak moc jste nebo nejste vidět, máte znázorněno v HUDu, což se hodí. Jako další tam najdete ukazatel focusu a také zdraví. Pokud se ve vašem těle najde pud bojovníka a nemáte rádi restarty, určitě si do batohu nabalte obušek, kterým lze rubat stráže jedna báseň. Ve vašem inventáři se však najde místo i na staré dobré klasiky jako jsou vodní šípy (uhašení ohně), zápalné šípy a další podobné rarity, bez kterých je zlodějina těžká dřina. Dá se sebrat i volně ležící lahev, která se hodí na odlákání pozornosti.

K čemu by však tohle všechno kradení bylo, kdybyste neměli kde utrácet peníze. Jedna možnost jsou různí prodavači pohybující se po celém městě, od kterých si kromě maku (zvyšuje focus) a lékárny (jídlo) lze koupit šípy, nebo třeba vylepšení vašeho obleku. Abych nezapomněl, dají se kupovat či jinak získávat body soustředění, za které pak upgradujete Garretta samotného, jak moc tichý je, jak umí natahovat luk a podobné serepetičky. Na své pouti potkáte i muže jménem Basso. Ten vám dá tip na to, kde dobře krást, nebo dostanete přímo zakázku. Kromě Bassa je ve městě i pár dalších lidí, pro které je možné plnit vedlejší questy. Druhá věc je, že než se naučíte každou uličku zpaměti, tak je nemusíte ani najít. Mapa je totiž po vzoru Deuse skutečně nepěkně zpracována a více než pomáhá, tak trápí. Když už jsem zmínil obyvatele města, měl bych prohodit pár slov o umělé inteligenci, která je téměř doladěná. Najdou se chvíle, kdy budete stát metr od vojáka, který vás díky zahalení stínem neuvidí, jinde se však může situace změnit. Stalo se mi, že jsem byl ve stínu a hlídka si to kráčela mým směrem. Stalo se nečekané, viděl mě i když neměl a to byl tak deset metrů daleko. Jo a jakmile vás objeví, tak doporučují rychle utíkat, protože vás rázem uvidí každý i ten, který neví, odkud vítr vane. Jinak řečeno všichni budou vědět, kam utíkáte a kudy, dokud se neschováte, což je těžké, protože to téměř nejde, ideální je pak restart, než si kazit dobrý dojem ze hraní, věřte mi. Ve skrytém průchodu hrou vám bude bránit i rozsypané sklo či voda - zde je třeba se plazit opravdu s jemností pantera. Někde se zase setkáte s papouškem nebo psem v kleci, kolem kterých musíte našlapovat opravdu jemně, nebo přivolají stráže.

Grafickou stránku hry pohání Unreal Engine třetí generace a měl bych k tomu jednu výtku. Hru jsem hrál na čtyřjádru od i7, Geforce 570 GTX (1289 MB), 6 GB DDR3 RAM a místy, když jsem šel například z hodinové věže do města, se hra neskutečně začne pár sekund trhat a načítat. Občas to takhle bývá a nepomohlo ani snížení detailů. Zřejmě jsem měl slabý stroj, nebo byla optimalizace lehce podceněna. Jakmile se vše ale načte do paměti, hra je tak plynulá, jak jen může být a je radost pohledět na krásně vymodelované prostředí. Ke zvukové stránce toho není moc co dodávat, snad jen, že nezaujme. Soundtrack je obyčejný a po dohrání po něm neštěkne ani pes. Co se však týče praskání střepů pod nohama nebo foukání větru za deště, to už je jiná pohádka a tam je odvedena práce velice dobře.

Hurá na verdikt. Pokud se chystáte hrát násilným stylem, raději ruce pryč, protože s tímto postupem hra počítá pouze co se týče bodového ohodnocení, ale samotný kód titulu na to není připravený a dostáváte se pak do obrovsky frustrujících situací, které si nepřejete zažít. Čekat na vás bude 8 kapitol a zhruba 16 hodin dlouhá kampaň - záleží však na dané obtížnosti a vašem bádání po městě. Odehrát se to dá samozřejmě i rychleji. Pokud ve vašich žilách koluje zlodějina a nemáte rádi hry, kde se moc spěchá s postupem, jste na správném místě. Jak jsem zmínil výše, být zbytečně zbrklí při hraní se opravdu nevyplatí, protože pak vyplují na povrch různé nedodělky a to prostě nechcete. Co říci závěrem? Kromě českých titulek, které objevíte v PC verzi, vás bude čekat velice příjemná jízda, která má sice krapet dementní a zbytečný příběh, ale o to více různých zápisků (dobře napsaných) či prázdných vitrínek (ve vašem obydlí), co jsou potřeba naplnit speciálními předměty, které po cestě najdete a když už je objevíte, tak je po Garrettovsku ukradnete. Já jen dodám, že Eidos Montreal umí a to hlavně restarty velkých značek. Jsem zvědav, co nám přinesou příště.

Pro: - Kradení! - Slušně dlouhá kampaň - Různé alternativní cesty

Proti: - Umělá inteligence bude chtít dopilovat - Nemožnost libovolně skákat - Nezajímavý a nudný příběh

+9 +11 −2

King's Bounty: The Legend

  • PC 80
Docela slušná a vypilovaná parodie na Heroes of Might and Magic. Příjemná hratelnost, krásný soundtrack, velmi malebná grafika, jeden hrdina, princezna a záchrana nejen jí, ale celého království. Varuji vás však předem, je to opravdu neskutečný zásek v tom nejlepším slova smyslu. Pokud vás tedy HoMaM bavil a dáváte přednost tahovým strategiím, určitě si tento titul zkuste, máte mé nejlepší doporučení. Sice se hra stává po čase příliš stereotypní a nabádá k backtrackingu, ale to jsou tak jediné vážné mínusy tohoto kusu kódu. Texty ze začátku hodně baví číst, ale po čase zjistíte, že je lepší se jim moc nevěnovat a ideálně si ještě urychlit boj, aby zbylo místo na zábavu. Inu, nebudu tady přešlapovat na jednom místě, mé doporučení máte, co s ním uděláte je jen na vás samotných.

Pro: Jízda na koni není na tahy - Pěkné audiovizuální zpracování - Zajímavý příběh a svět

Proti: Umělá inteligence při automatickém boji - Místy stereotypní - Repetitivní hratelnost

+10 +11 −1

Spear of Destiny

  • PC 90
Tak jsem si tu hru znovu prošel i přestože mnohokrát jsem pošel, tak na konec jsem došel. Pro neználky, jedná se o přídavnou epizodu pro původní Wolfenstein 3D (dneska by se tomu asi říkalo DLC nebo datadisk), která byla samostatně spustitelná. Obsahuje 18 levelů, čtyři bosse (+ 1 bonusový) a jedno Kopí Osudu, po kterém jdete jak slepice po flusu, protože díky němu by mohlo Hitlerovské Německo zvítězit v tažení Evropou a to vy, jako správný agent, nemůžete dovolit. Hudební stránka obsahuje nové kusy, jinak je vše při starém, což je jenom dobře. Posledních pár kol je opravdu hardcore a umírat budete častěji než za den stihnete mrknout. Pro dnešní omladinu by to mohl být dost frustrující zážitek, ale to by o hodně přišly. Zároveň je třeba dodat, že vyšlo mnoho modifikací, které mají hezčí grafiku a ovládání myší, nebo třeba původní hra, která je k mání například na Steamu a funguje tak na dnešních systémech. Pakliže kopete za retro team, najděte si na tuhle i původní hru čas!

Pro: V levelech se méně ztrácíte než v původní hře - Hudební stránka - Boss fighty jsou super

Proti: Krátká herní doba - Na dnešní dobu hodně hadrcore (jak pro koho)

+13 +14 −1

Overlord

  • PC 80
Overlord je něco jiného než obvykle hry přinášejí. Místo rytíře v nablýskané zbroji se zde chopíte role mocipána, který s dobrem nemá mnoho společného. Do vínku dostanete kromě své věže i gobliny, které můžete posílat na různé cíle, ať už rozbít bednu, nebo zabít ovečku. Jsou vám oddaní na život a na smrt, poslouchají na slovo a budou s vámi vždy a všude. Hra srší vtipem, docela slušnou grafikou a novými, dalo by se říci průkopnickými nápady. Kód titulu se napsal roku 2007 a i dnes dokáže velmi dobře pobavit a pokud jste o hře nikdy neslyšeli, neházejte flintu do žita, protože se jedná o dosti pozapomenuté dílo, které přišlo a zase odešlo, aniž by si toho mnoho hráčů všimlo. Nedoporučuji nad touto hrou lámat hůl, protože byste se taky mohli dostat do fáze, kdy budete shánět lepidlo na její následné slepení. Musím totiž říct, že tak zábavný a zároveň nenáročný počin jsem dlouho nehrál a královsky jsem se bavil. Určitě se nebojte zkusit něco jiného než nač jste zvyklý, máte mé vřelé doporučení.

Pro: Humorné situace a hlášky - Herní doba - Trošku jiný žánr, než je zvykem

Proti: Občasné bugy a zasekávání sluhů - Místy hra trpí stereotypem - Nedoladěné ovládání v PC verzi

+17 +18 −1

Aliens versus Predator

  • PC 90
Vzpomínky na tuto hru mám ještě dnes celkem jasné. Psal se rok 1999, já už měl za sebou první počítač a několik titulů a zrovna jsem v TV sledoval herní pořad GamePage. Tento legendární herní seriál mi jednoho dne představil AvP a od té doby jsem věděl, že musím sehnat lepší stroj a zahrát si to taky. Co na tom, že se mi to povedlo až pár let po této události, hlavní byl fakt, že jsem se královsky bavil. Filmy s vetřelčí tématikou, Predátora nevyjímaje, jsem jako kluk miloval a dnes je řadím mezi svoje nejoblíbenější snímky. Proto pro mě nebylo moc těžké propadnout kouzlu tohoto skvostu, kde se tyto dvě existence střetli v boji na život a na smrt. Jako třetí do pranice byl tým mariňáků, za které bylo též možné hrát - tuto kampaň jsem rozjel jako první, mám k těm slabším větší vztah. Musím uznat, že jsem měl slabé chvilky, kdy jsem musel naprosto vypnout zvuk při hraní, abych se posunul dál, nemluvě o zesílení kontrastu na monitoru téměř na max. Zmar, smrt a napětí, to jsou hlavní tři stěžejní body této skvělé pecky. Dodnes mám hru ve všech možných verzích včetně Steamové a jednou za čas ji znovu rozehraji a vzpomínám na léta školou povinná, kdy bylo základem hodit aktovku do kouta a jít se bavit do virtuálních světů. Závěrem bych dodal, že se jedná o z mého pohledu nejlepší hru ze série AvP titulů. Vzdávám jí tímto hold!

Pro: Atmosféra - Zvukový doprovod - Kvalitní kampaně

Proti: Místy přestřelená obtížnost - Hra není pro slabé nátury (to není ani tak mínus, jako spíše upozornění)

+17 +18 −1

Grand Theft Auto IV

  • PC 80
Ze série GTA jsem prošel všechny díly včetně různých odboček a musím říct, že čtvrtý díl, byla na svoji dobu sice celkem revoluce, ale na druhou stranu mnoho hráčů nepotěšil. Jak jsem se k němu postavil já? Inu, nejméně třikrát jsem tuto hru rozehrál na PS3 (mimochodem, jsem si tuto konzolku pořídil právě kvůli této hře) a ani jednou nedojel, buď kvůli tomu, že mě jednoduše hraní přestalo bavit, nebo jsem narazil na extrémně těžké mise, kterými je tato hra pověstná. Nedávno jsem tomuhle dílu dal poslední šanci a to na PC. Zakoupil jsem kompletní verzi, včetně Episodes from Liberty City a pustil se do hraní. Povedlo se mi to konečně dohrát (epizody mám rozjeté teď) a musím uznat, že mě to místy i bavilo, ale není to prostě ono. Grafická stránka je celkem slušná, výběr rádií není vůbec špatný, příběh, jímž nás protáhne Niko Bellic, který dorazí z Evropy splnit si svůj Americký Sen, není z nejlepších ale je v pořádku a snaží se nám to po celou hru dokazovat. Velmi mě však otravovalo nucené navštěvování přátel - pokud jste s nimi dostatečně nechodily plnit aktivity jako třeba hospody, bordely, restaurace, atd. jejich respekt k vám klesal. Nenuceně by to byla jistě větší zábava, nebo spíše tak, že by tam tato možnost vůbec nebyla, podobně jako to bylo ve všech ostatních GTA. Když to shrnu, dialogy, postavy a výše zmíněné věci mě v podstatě bavily, ale trvalo to několik rozehrání a přemáhání. Nakonec jsem však rád, že jsem hru prošel, ale musím jedním dechem dodat, že to je pro mě nejhorší díl ze série a přitom není vůbec špatný, ale jedná se o individuální komentář, tak si to snad mohu dovolit říct. Hodnotím 80ti procenty, které si titul nepochybně zaslouží, avšak je tam velké ALE.

Pro: Kvalitní příběh - Niko Bellic - Rádiové stanice

Proti: Navštěvování přátel a nucení do volnočasových aktivit - Optimalizace PC verze - Vedlejší postavy

+12 +13 −1

BioShock Infinite

  • PC 85
Musím uznat, že původní BioShock odehrávající se v Rapture, byl mému srdci blíž. Nic to však nemění na faktu, že je tohle výborná pecka. První věcí, co upoutalo moje oči, byla určitě grafická stránka, která je prostě malebně krásná, stejně jako celé létající město, ve kterém se hra nachází. Titul mě zaujal i velmi slušným scénářem, který se dá označit slovy ´´mind fu*k´´. Jestli vám tohle neroztočí kolečka v hlavě na maximální otáčky, tak už se to povede asi jen hře The Stanley Parable , která z mozku hráče dělá sekanou. Další věc, kterou je třeba vypíchnout, jsou velmi slušně napsané dialogy, povedený dabing a fenomenální hudební stránka, kterou Infinite přináší. Ken Levine všem zase jednou ukázal, že není jen skvělý vývojář, ale i vizionář, protože si bere na paškál témata jako je božství, lidství, rasismus, sobectví, láska a pýcha a ještě mnohem více. To vše hází do šejkru a tvoří vynikající nápoj, který na začátku chutná trošku hořce, ale na dojezdu je velmi sladký a máte chuť si objednat další. Velmi dobrá práce! Pokud fandíte této sérii, určitě nový počin zkuste, máte mé doporučení.

Pro: Velmi pěkná grafika - Zvuková a hudební stránka - Herní doba

Proti: Místy příliš mnoho akce, která kazí dobrý dojem - Linearita - Postarší engine

+11 +12 −1

Clive Barker's Undying

  • PC 75
Undying se mi dostal do počítače koncem roku 2001 a toho dne jsem se seznámil s mystickým hororovým počinem. Každý z vás jistě ví, že dluhy se mají splácet a ví to i hlavní hrdina Patrick Galloway. Splatit slib se vydává do odlehlého sídla, kde musí vyhledat Jeremiaha Covenanta, kterému je dlužen. Ten mu prozradí, že v jeho rodině, ani s domem, není všechno úplně v pořádku a požádá vás o prošetření. Tu najednou se ze sklepení ozve křik majordomuse a vy se vydáváte prozkoumat okolnosti. Hra má místy velmi hutnou atmosféru a různé bestie, co se vás snaží zabít, dokáží spolehlivě nahnat mráz na záda. Hudební motivy skvěle sedí a celková zvuková stránka je solidní. Na střední obtížnost se nejedná (až na bosse) o příliš těžkou hru, tedy pokud vám místo krve koluje látka zvaná FPS. Čekat vás bude mnoho map, pěkný příběh a přibližně patnáct hodin hraní. Nedávno jsem titul znovu dohrál a musím říct, že je dobře hratelný i dnes. Grafika sice už asi nikoho neosloví, ale různé deníky a knihy, ve kterých se nachází výtečně napsaný text, už by mohly. Nemluvě o celkem slušné hratelnosti - je však potřeba klávesy přenastavit k obrazu svému, protože základní nastavení je za trest. Pakliže vás baví horor, Clive Barker a retro, neváhejte a určitě hru zkuste.

Pro: Slušný příběh - Hudba - Pěkně napsané knihy, které výborně dokreslují příběh

Proti: Defaultní ovládání - Velmi tuzí bossové - Místy nelogické postupy

+12 +13 −1

Shadow Warrior

  • PC 85
Asie mě nikdy moc nebrala, ale raketomet, který má v sobě zabudovaný odpalovač atomové bomby, to už je jiná káva. Lo Wang si mě získal ihned po nainstalování do jednoho z mých prvních PC (byla to zřejmě 486 DX 45Mhz) v roce 1997. Pamatuji si, když jsem s katanou přepůlil prvního mutanta, to byla panečku podívaná! - do té doby pro mě nevídaná. Arzenál samozřejmě obsahoval klasické kousky, ale zůstal jsem věrný krájení zbraní na blízko pokaždé, když to šlo. Hlavní hrdina sypal hlášky jako na běžícím pásu, což bylo u DOOMovek v té době běžné a nikdo proti tomu nic nenamítal. Krvavější hra už byl snad jen Blood, který vyšel měsíc po vydání tohoto skvostu. Dodnes si k tomuto titulu rád sednu a zahraji si jej pro jeho výtečné kvality, skvělou hudební stránku, hlášky a výborný arzenál nepřátel, hlášek a zbraní. Dodnes si vzpomínám na souložící králíčky nebo nahé gejši, dokázali totiž okořenit hru na správných místech. Tento titulů nestárne, to vám povím, jediné, co zaostává, je engine, ale opět (podobně jako u her DOOM, Wolfenstein, Blood, atd) vyšla řada modifikací či naprostých předělávek, díky kterým se ke hraní vracejí pamětníci dodnes. Určitě vřele doporučím i Shadow Warrior 2013, ze kterého jsem měl původně docela obavy, ale ukázal mi, že se nebojí razit podobnou cestu jako předchůdce. Pokud jste nezkusily ani jedno, upalujte to dohnat.

Pro: Lo Wang - Arzenál zbraní - Zajímavé prostředí - Hlášky - Hra je zdarma

Proti: Opět platí to, co jsem psal u hry Blood, původní kód hry není pro slabé povahy, protože je skutečně HC, nedoporučuji moc zvedat obtížnost - Hráč se občas dokáže v levelu ztratit, ani neví jak

+14 +15 −1

Blood

  • PC 90
Jelikož mě od počátků mého hraní provázely DOOMovky, netrvalo dlouho a roku 1997 se mi do počítače podíval i tento skvost. Téměř každý rok si tento titul nainstaluji a opakovaně jej hraji. Má totiž výbornou atmosféru, která by se místy dala krájet a rozeného hrdinu Caleba, který nešetří hláškami po vzoru Duke Nukem 3D. Hra vlastně běží na tom samém enginu, stejně jako mnoho FPS let devadesátých. Dodnes mi běhá mráz po zádech ze zvukové stránky, protože co ze sebe dokážou vydávat různá monstra, ať už zombíci - s jejichž hlavou se dá skvěle hrát kopaná, nebo další pekelníci, to prostě nemá obdoby a vždy, když si tuto pecku znovu zahraji, tak mi od první mise naskakuje husí kůže. Krev cáká všemi směry a ze všech možných částí těla, včetně těch vašich, protože hra je místy neskutečně hardcore záležitostí jen pro ty nejotrlejší. Památnou hlášku ´´I live again´´, kterou hlavní hrdina pronese na začátku všeho konání a přitom se s vidlemi v ruce škrábe z hrobu, nezapomenu dodnes, stejně jako výtečné levely, velmi dobrou hudební stránku a na svou dobu pěknou grafiku. Na závěr je vhodné dodat, že se v hlubinách internetu válí nespočet modifikací a úplných předělávek, které do hry zakomponují kromě rozhlížení myší i úplně novou grafiku a hratelnost. Pokud máte rádi hororový žánr a FPS střílečky, určitě se po nějaké verzi poohlédněte, za mě máte to nejvřelejší doporučení.

Pro: Hutná atmosféra - Skvělá hudební stránka - Prostředí - Hlavní hrdina Caleb

Proti: Původní verze je místy neskutečně HC a nemusí tak sednout každému

+21 +22 −1

Duke Nukem 3D

  • PC 100
Dnes si budeme povídat o legendě, která je pro mě číslem jedna. Nemůže to býti nikdo jiný, než svalnatý blonďák Duke Nukem! Hra vyšla roku 1996 a makalo na ní studio 3D Realms. Ke mně do počítače se to dostalo až v létě roku 1997. Bylo to jinak poklidné léto plné hraní, ale mělo se stát něco obrovského. Ve škole se kamarádi o ničem jiném nebavili a mně nezbylo nic jiného než zapátrat v paměti, protože jeho jméno mi něco říkalo. Vzpomněl jsem si, že jsem hrál stejnojmenné plošinovky akorát místo 3D, tam byla číslovka 1+2. A právě třetí rozměr byl to, co mně poslední dobou poutalo před obrazovkou. Vzal jsem tedy batoh, do něj nacpal diskety a vydal se na cestu, dlouhou asi 7km. Když jsem dorazil ke známému, začali jsme hru zabalovat, nevím přesně kolik to už bylo disket, jen vím, že jsem tu cestu jel třikrát tam a zpět, díky vadným sektorům. Co Vám budu povídat, vyplatilo se to.

Když jsem tedy hru nakonec spustil, první co mému oku lahodilo byl atomový znak (proto taky Atomový Vévoda) a hned potom Duke stojící na hromadě mrtvol alienů. Odklepl jsem tedy první epizodu (ty byly celkem tři, první tuším v LA, další na palubě vesmírného korábu a třetí byla situovaná někam do Japonska či co) a hned potom jsem si vybral jednu z mnoha obtížností, bylo mi jedno kterou, stejně jsem tou nerozuměl, ale věděl jsem že tu první bych měl zvládnout. Ozvalo se tedy: Yeah, peace of cake a hra začala loadovat. Ocitl jsem se na střeše nějakého patrového baráku a chvíli nevěděl kudy kam, než jsem si vzpomněl, že by mohl jít barel rozstřelit. Jakmile jsem seskočil ze střechy, můj život se změnil. Létající potvora? To jsem ještě neviděl, po jejím sestřelení jsem zjistil, že mohu skákat (což byla do téhle doby věc nevídaná pro mě), vyhazovat věci do luftu, chodit na záchod (kde jste mohli dokonce potkat vetřelce při vykonávání potřeby), létat jetpackem (létat, ano, kdo to kdy viděl ve hrách), pouštět si kino, hledat kupu skrýší... Bylo toho tolik a jen v prvním kole, že jsem to nepochopil. A nechápu to doteď. Pro splnění mise bylo vždy třeba vyhledat atomový znak na stěně, tzv autodestrukci (alespoň já to tak pochopil), kterou Duke odpálil a posunul se dál. Levely byly skutečně plné života a tak nějak realistické. Skutečně se to podobalo městům, atp. Hra byla také plná eastereggů z čehož bych vypíchl ten, kde najdete mrtvého Dooma, nebo například T-800 v lisu. Každá ze tří zmiňovaných epizod bavila jinak a jinak se u ní člověk bavil. Mně osobně přišla nejlepší první, možná proto, že jsem jí hrál vůbec nejvíc. Druhá mi přišla dost strašidelná, ale to jsem byl ještě malej posera :-D No a třetí mi zasazením moc neseděla, ale byla také výborná. Měl bych jistě zmínit, že po čase vyšla epizoda čtvrtá ve verzi Duke Nukem: Atomic Edition. Která byla trošku ve stylu Mission Impossible, což mi sedělo. Abych nezapomněl na příběh. Vetřelci z vesmíru se rozhodli přiletět na matičku zemi s tím, že nám zde seberou veškeré ženy a to Duke jako jejich velký milovník prostě nemohl dovolit! Každá ze zmiňovaných epizod byla zakončena boss fightem, který bych dál nepopisoval, protože to stojí za to vidět. Nicméně z jednoho bosse si Duke udělal soukromý záchod.

Arzenál zbraní se skládal s kopu nohou (dalo se dokonce kopat a střílet dohromady, což bylo příjemné, nebo nakopnout aliena sedícího na záchodě, bylo fajn), základní pistolky, brokovnice, tříhlavňový samopal, RPG, dále granáty, které byly vynikající hlavně proto, že se odpalovali dálkově a dalo se jich naházet třeba 10 za sebou, což byla pak velká paseka. Po granátech zde byl zmenšovač, ten fungoval jak na Vás v případě že jste vystřelily do zrcadla, nebo na enemáče, které jste pak prostě zašlápli. Pak tu byl tzv. dvouhlavňový raketomet, který byl vůbec mým nejoblíbenějším a nejrychlejším zabijákem. Dále nástěnná bomba, kterou jste připevnily na zeď a pokud Vás zrovna třeba někdo naháněl, špatně dopadl. Jakmile totiž prošel laserem, odpálila se velmi silná trhavina. No a jako poslední zde byl zmrazovač, výborná věc. Když jste někoho zmrazily, stačila dobře mířená kopačka na prsa a cáry zmraženého masa létaly všude kolem. Dále jste měli ve výbavě kromě již zmiňovaného jetpacku i steroidy například, které Vám poskytly na chvíli velmi rychlé běhání. Pak tu byly brýle pro noční vidění a pakliže jste se dostali do opravdu velkých problémů, přišel na řadu holoDuke. To vytvořilo Vaši podobiznu na pár sekund a nepřátelé místo na Vás začali útočit na ní, tudíž jste měli čas se buď uzdravit, nebo utéct. Pak botičky do nepohodičky. S těmi jste mohli běhat lávou například. No a ve finále zde byla přenosná lékárnička k té myslím není třeba nic víc dodávat.

Dukeho nadaboval výtečný Jon st. John, bez jehož hlasu by nebyl hlavní hrdina to pravé ořechové. Napsalo se mu opravdu velká kupa hlášek. Možná se k nim časem vrátím v nějakém ze svých dalších článků. Za zmínku stojí třeba hláška: (What do you waiting for? Christmas?), to když jste chvilku nic nedělali, jen koukali. Hudba je naprosto fenomenální a poslouchatelná i dnes a pokud máte rádi retro, určitě se do ní zaposlouchejte. Zvuky byly prvotřídní a musím uznat, že jiné si tam už dnes nedokážu ani představit. Vývojáři na hře udělali skutečně mnoho a mnoho práce a jejich dílo se stalo legendou, jako později celé studio 3D Realms.

Hra se hraje velmi dobře i dnes. Vyšlo nespočet upravených verzí, včetně HD remaku. Po síti je to také skvělá zábava i po těch letech. Ona to vlastně byla docela zábava i před lety, když jsme to hrávali na hodinách informatiky, když se zrovna paní učitelka nedívala. Moje skromné tvrzení tedy je, že kdo hru nehrál, jako by nebyl. Proto se prosím zkuste poohlédnout po internetu, či online distribuci her, opravdu to stojí za to, pod to se podepíšu! Zvlášť pokud holdujete právě FPS. Dodnes jsem velkým fandou této hry a hlavně Dukeho. Mám dokonce i jeho bistu ze speciální edice poslední vydané hry, která se sice příliš nepovedla, ale dokázala nakonec vyjít. Ale o tom až příště přátelé. Článek zakončím tedy slovy: Hail to the king baby!

Pro: - Skvělá kampaň - Namakaný soundtrack - Duke

Proti: - Moc toho není z mého pohledu spíše nic, je to legenda!

+14 +16 −2

Doom

  • PC 95
Tak si říkám, jestli má cenu o tomhle vůbec něco psát :) DOOMa zná snad každý a kdo ho nezná, tak ho brzo pozná, buď z tohoto článku, nebo snad na doporučení kamaráda, nebo v jiném retru. Zmínit bych se o něm ale měl, protože na mně velmi mile zapůsobil, možná že právě díky Wolfovi a DOOMovi mám tak rád FPS. Moje první vzpomínka na tuto výtečnou hru sahá do roku 1995.

Chodil jsem tenkrát na základní školu, četl pořád dokola staré výtisky Excaliburu a v lavici jsem spíše přemýšlel nad tím, kdy už budu doma u svých her ve svém světě :-) Do vedlejší třídy chodil kamarád který odebíral časopis Score a doma měl pořádně namakanej počítač. Byl to Pentium řady I, přesně to, co jsem si vždycky přál :) Hrál hry o kterých já jsem jen snil a díky Score měl i spoustu nových demoverzí. Takže všeobecně měl tak nějak větší přehled o děni na trhu a hrách. To jsem nemohl nechat jen tak. Chodil jsem k němu na velmi pravidelné návštěvy do večerních hodin jsem u něj listoval magazínama a hrály jsme a hrály. Jednoho dne jsem přišel a uviděl DOOMa. Nepamatuju se, že bych něco takhle pěkně vypadajícího a ozvučeného jakživ viděl do té doby :) Wolf byl pro mně do té doby neporazitelný! Impové házející ohnivé firebally? Jak to krásně vypadalo, tak krásně že jsem se tím kochal tak dlouho, dokud mně to nestálo život. Ale to mi nevadilo :-) A co teprve zbraně? Pistole, ta byla tak nějak všude stejná, ale boxer nebo motorová pila? Ty pro mně představovaly splněný sen, nevím přesně proč, morbidní nějak nejsem, ale prostě to bylo to, co mi zvedlo náladu. Musím zde podotknout jednu věc, myslím, velmi důležitou. Bylo mi tenkrát deset let a řezal jsem motorovou pilou lidi do hlavy, do nohy, zabíjel je po stovkách. Když mně omrzelo řezání, střílel jsem do hloučku vojáků rakteometem a věřte že to dělalo dobrou paseku, krev a cáry masa všude kolem. No ale proč na to podotýkám? Teoreticky bych u té hry neměl ani sedět ve svých letech a poslední dobou pořád čtu články o tom, jak jsou hry špatné ale TV je v pořádku. Chci jen říct, pro tato média jednu důležitou věc. Vrah se ze mně nestal a asi už ani nestane. Stresy, nebo to že se mi ve škole nedařilo, nebo když mně nekdo naštval jsem si vybíjel na PC a měl jsem klid. Určitě o násilí ve hrách hodlám udělat článek zvlášť, ale bylo příhodné to zmínit i právě v tomto retru. Zmínily jsme tedy pistoli, pilu a raketomet. Mezi moje oblíbené samozřejmě patřil i rotační kulomet. Zřejmě proto, že jsem viděl prvního Predátora před nedávnem a viděl jsem, že ta zbraň umí ve správných rukou třeba vykácet les :-D Nicméně takové síly jsem se ve hře nedočkal, ale velmi rád jsem jej nosil při sobě. A nebyl to jen Predátor, ale i Terminátor kdo s rotačním kulometem uměl divy. A ke geekům patří samozřejmě tyto filmy vidět, takže mně neminuly a jsou to ty nejlepší věci z mého mládí. Vůbec celá devadesátá léta byla úžasná a jsem moc rád, že jsem toho mohl býti svědkem. Kromě rotačáku zde byla plazmová puška s velmi nepříjemným zvukem střelby, bál jsem se toho zvuku víc jak potvor :) Nesmím opomenout brokovnici, která trhala ruce a ve druhém díle celá těla, protože tam už měla dvě hlavně :) No a konečně BFG 9000. Zbraň, která dokázala jedným mocným výstřelem udělat z 10 impů, hormadu slizu. Bylo ale potřeba dobře mířit. Také jsem se zde setkal poprvé s vybuchujícíma sudama, což je dneska už fenomén. Pamatuji si také, že jsem kvůly DOOMovi jel na letní počítačoví tábor. Byla to jediná možnost pro mně jak si s někým zahrát po LANu (síti). A jelikož jsem byl poměrně dost natrénován, tak jsem kosil i naše vychovatele.

Hru vydala samozřejmě Romerova firma ID Software, která se pro mně stávala srdeční záležitostí. Nevím, kam na ty nápady chodil, ale celý svět mu klečel u nohou. Abych nezapoměl zmínit něco o prostředí hry, tak začnu teď. Hra se odehrávala na Marsu. Zmocnili jste se mariňáka, který byl vyslán do společnosti UAC. Tato firma, se živila tím, že zkoumala teleportaci. Zkoumali jí tak dlouho, až si na svojí základnu otevřely teleport přímo do pekla. Na Vás bylo se s tím vším něják poprat. Zvuky byly výborné a hudba fenomenální! Ještě dnes si jí rád pustím na YB kanálu, nebo si hru znovu zahraji. Stejně jako u Wolfa mám totiž spoustu kopií této skvělé hry. A hlavně ta Steamová je ještě v původní grafice a hlavně, rozjedete jí tím pádem na dnešních systémech. Nedávno také vyšel DOOM 3 BFG Edition, jehož součástí jsou také první dva díly. Pokud hru nevlastníte, máte o důvod navíc si jí pořídit :) Hra obsahovala tři epizody o celkové délce 27 levelů. Engine který byl pro hru použit se používá ještě dnes a modařská scéna z něj nadále těží maximum. Celkově vzato tato hra je legenda a myslím, že si toto ocenění zaslouží více, než kterákoliv jiná FPS na světě, Už jen proto, že se všem hrám z pohledu vlastních očí, říká dodnes DOOMovky :)

Tak to je vše na co jsem si byl schopen vzpomenout přátelé. Určitě se rozepíšu i o dalších dílech této série, ale myslím, že k prvnímu dílu to stačí :) Byl bych rád, kdyby se na tuto hru nikdy nezapomělo. Vzdávám jí tímto hold! Snad se Vám článek líbil a budu rád za každý komentář, nebo ohodnocení článku, abych věděl, zda to někdo vůbec čte a pokud ano, jak se mu to líbí. Děkuji za pozornost a budu věřit, že se spolu setkáme u dalších z mích článků. Mějte se krásně!

Pro: - Průkopník dnešních FPS (DOOMovek) - Úžasná kampaň - Výborný arzenál

Proti: - Někdy skutečně HC záležitost - Málo zbraní - Absence ovládání myší

+18 +20 −2

Wolfenstein 3D

  • PC 95
Dlouho jsem přemýšlel, co dalšího zařadit do mého retro koutku. Rozhodl jsem se pro hru, na kterou rád vzpomínám a která mi uvízla v srdci na dlouhé věky. Je jí Wolfenstein 3D. Se hrou jsem se poprvé setkal v roce 1992 na mém vůbec prvním PC. Tenkrát jsem ještě nevěděl jak vypadají barvy, protože jsem měl černobílý monitor o velikosti tuším nějákých 13 palců :) Taky to byly doby, kdy se FPS střílečky hrály pouze na klávesnici, což si dnes už jen velmi nerad zopakuji. Pamatuji si směrové šipky pro pohyb, mezerník pro otevírání dveří a klávesa CTRL pro střelbu. Tuším, že když se podržela klávesa ALT a šipka doleva, či doprava, tak se udělal úkrok. No tolik k ovládání, to Vás jistě nezajímá :) Nicméně nemožnost hrát na myši, skákat atd., ze mne udělala hráče se skillem. Dodnes nechápu, jak jsem byl schopen takhle hrát (už jsem asi namlsanej dnešních her), ale to nemění nic na situaci, že to hraji doteď. Nicméně už s myší. Měl bych jistě zmínit, že pro samou slávu původní hry, se ještě téhož roku vydala hra další s názvem Spear of Destiny, byl to nicméně takový menší datadisk, který měl víceméně stejné mapy jako původní Wolf, ale přidal nové zvuky i hudbu, pár nových levelů a také nové bossfighty. Hra se hrála stejně dobře jako původní. Obě hry se dají sehnat prostřednictvím služby Steam a dost možná i na GOG.com, tam jsem to ale nezkoumal.

Ale zpátky ke hře původní. Tu vydala společnost ID Software, která je dnes považována za průkopníka FPS her. Odehrávala se v roce 1943 a zmocnily jste se role spojeneckého špiona BJ Blazkowicze. Obsahovala šest epizod a ve třetí z nich jste dokoce mohli sundat samotného vůdce. Vašim arzenálem se stal bojový nůž, pistole, samopal a také rotační kulomet. Proti Vám byly protivníci všeho druhu, ale zmíním zde například základní esesáky s pistolkou, gestapáci se samopalem, nebo například bojové ovčáky. Zdraví jste si mohli doplnit buď lékarnou, které nebyly moc k sehnání, nebo psím žrádlem, či snad dobrou večeří, která vypadala jako kuře s bramborem (já tomu tenkrát říkal kuře). Hra Vás také vybízela ke sbírání různých pokladů, když jste nasbíraly určitý počet bodů, na který si teď přesně nevzpomínám, dostali jste život. Hledat a sbírat se tedy vyplatilo. Při použití cheatů se skóre vynulovalo. Zámek byl jedno velké bludiště, plné tajných chodeb, portrétů vůdce, hákových křížu a esesmanů. Ztratit se nebylo vůbec těžké :) Stávalo se to hlavně ve chvílích, kdy jste pracně hledali klíč k zamčeným dveřím a když už jste ho tedy našli, tak jste nenašli cestu zpět :) Dalo se to hrát hodiny a hodiny a každý kdo k tomu jednou přičichl, se závislosti na hraní této pecky už jen tak nezbavil. Měl bych také zmínit že dostala spousty ocenění od různých časopisů. Mám ten pocit, že jediná země kde se to moc nesetkalo s úspěchem bylo Německo, kde jste si hru nemohli koupit a dokonce ani dovézt ze zahraničí.

Myslím si, že by si tuto hru měl jednou zahrát každý. Dnes to není opravdu problém, jednak se dá zakoupit a potom se dá také hrát ve webovém prohlížeči, což je prima věc :) Já sám vlastním několik verzí, od původní až po hodně upravené. A pokud bych tuto hru neměl buď na disku, nebo v knihovně Steamu, asi bych nebyl ve své kůži. Tolik k mému retru o Wolfensteinovy 3D. Snad se Vám tedy článek líbil a budete se těšit na další. Nezapoměňte hrát a když už Vás ty dnešní novinky nebudou bavit, vždycky máte možnost, vrátit se časem k tomu, co se hrálo opravdu skvěle :) Budu rád za každý komentář či hodnocení článku. Přeji pěkný zbytek dne, či večera!

Pro: - Výtečná FPS své doby - Dobré ozvučení

Proti: - HC hratelnost - Místy dosti velký hlavolam

+15 +16 −1

Gemini Rue

  • PC 80
V dnešní recenzi, bych vás rád nabádal na vynikající hru! Její jméno je Gemini Rue a stvořena byla díky člověku jménem Joshua Nuernberger - kromě hudby a dabingu postav vytvořil vše ostatní. Hra je určena především pro pamětníky starých dobrých adventur. Jednak proto, že vypadá skutečně retro a dokonce se tak i hraje a za druhé má prostě něco do sebe! Ale o tom se už v dalším odstavci.

Příběh se odehrává ve 23 století na deštěm zmáčené planetě Barracus, kde panuje výborná atmosféra, která se nejvíce blíží například Blade Runnerovi. Vžíváte se do role muže jménem Azriel Odin, jehož prací soukromý detektiv. Přilétá do této soustavy, protože hledá svého ztraceného bratra a pátrání ho zavede do různých ošemetných situací. Pak zde máme druhou příběhovou linku, kde se zmocníte pacienta, kterému je po několikáté vymazána paměť a je nedobrovolně vržen do výcviku se zbraní, aniž by věděl proč se ve středisku nachází. Oba příběhy se buď samy prolínají, nebo máte možnost mezi nimi přepínat samy od sebe. Atmosféra u obou zmíněných protagonistů je vynikající a dopomáhá tomu jistě i dobře napsaný příběh a logický postup vpřed.

To už mě dostává ke hratelnosti, která je velmi old school. To znamená, že zde nehledejte nápovědu aktivních předmětů, nebo jakoukoliv jinou pomoc. Jste na to jen vy a zrak. Nicméně věcí, se kterými je potřeba něco udělat, zde naštěstí není moc a hra se nesnaží vám zničit mozek. Hádanky jsou velmi dobře vymyšlené a musím uznat, že pokud opravdu budete přemýšlet a nebudete nikam spěchat, tak vás bude čekat mnou zmíněný logický postup. Příkladem budiž, když někoho chcete najít, použijete k tomu místní terminál, kde zadáte jeho jméno a následně získáte adresu. Mimo jiné vlastníte telefon, kterým se spojíte kdykoliv a s kýmkoliv - a při pátrání naleznete čísel mnoho - například se svým kolegou, který vás přiveze na zmíněnou planetu a stráží loď. Když už například najdete někoho v databázi a zjistíte jeho adresu, může se stát, že je ubytován v hotelu, kde vám neochotný recepční nechce podat informace. Je tedy možnost si přečíst, čím se zmíněná osoba zabývá v práci a vydávat se za kolegu, nebo zkusit zavolat parťákovi na oběžnou dráhu a dát mu telefon na recepci a on vám už číslo pokoje zařídí. Ke všemu se dá dojít a není k tomu potřeba spojovat drátek s klackem. Vůbec celý inventář se většinou skládá skutečně z minima věcí, ale i tak vám to někdy může zatopit. Musím však upozornit ještě na jednu věc a tou jsou akční pasáže. Někdy je potřeba sáhnout po zbrani a střílet. Ve finále to není nic složitého, klávesy A, D se vykloníte, S se stáhnete do krytu a R nabijete. Interakce tam bude ale mnohem více a do těch už vás zasvětí velmi dobře zpracovaný trénink, alias nápověda, která vás nenuceně bude učit hru ovládat.

Je potřeba říct pár slov i k celkovému ozvučení hry. Například dabing hlavního hrdiny Azriela je skutečně fenomenální a dost se podobal například Adamovi z posledního Deus Ex. Je to sice maličkost, ale dobrý hlas dokáže do hry dýchnout ještě lepší atmosféru. Hudba je potom na velmi dobré úrovni a umocňuje vaše procházení po zmíněném měste. Všemu ještě dopomáhá všudypřítomný déšť. Pokud máte srdce detektiva a nevadí vám retro, dáte mi po rozehrání jistě za pravdu, že jsou to právě malé věci, co z této hry dělají téměř mistrovské dílo. Tohle přátelé, je totiž retro sci-fi jako řemen. Hodně mi místy vzhledem připomínala například The Dig - tento titul také velmi doporučuji.

Povídat bych tady mohl jistě dál, ale to už bych vám jistě kazil zážitek ze hry, protože čím méně toho budete vědět, tím více se do hry vžijete a dotáhnete ji do konce. Ulehčí vám to například čeština, kterou vyrobil jeden z autorů Levelu (kde mimochodem hra vyšla v plné verzi v čísle 235) Lukáš Grygar. Nečekejte žádné filmové animace, až na pár rozpohybovaných obrázku, ani příliš dlouhou herní dobu, na konec dorazíte již za pár hodin, ale to vás jistě o zážitek neochudí. Po dlouhé době jsem narazil na adventuru, která stojí za doporučení a není nic menšího, než abych o tom napsal článek, který jste teď dost možná úspěšne dočetli do konce. Máte mé nejvřelejší doporučení se do této hry pustit, pokud máte srdce adventuristy

Pro: - Výborná atmosféra - Skvělý dabing hlavního protagonisty - Logické postupy - Dobrá hratelnost

Proti: - Kratší herní doba - Grafické zpracování nesedne každému - Akční pasáže by nemuseli být

+8 +9 −1

Call of Duty: Ghosts

  • PC 80
Psát v dnešní době recenzi na Call of Duty nebo Battlefield, je nevděčná práce. Proč, ptáte se? Existují totiž dva tábory, které mezí sebou neustále bojují o prvenství jejich oblíbené hry. Někdy až tak moc, že je to až úsměvné. Komunitě BF se CoD zdá příliš umělé na pohled, zvuky jsou špatné a zbraně jim znějí všechny stejně. Hráčům CoD se zase nelíbí kampaň BF, je příliš plastická a lesklá a nepříliš zábavná. A co se týče multiplayeru, tam už se hádat nemá vůbec cenu, je to o krk. Já vám však přinesu zcela neutrální recenzi (pro nechápavé: V branži recenzenta, se běžně dva velké tituly srovnávají a já zde činím totéž), protože obě hry mají něco do sebe a ani jedné se po odehrání kampaně dále nevěnuji - jednak proto bude tato recenze pouze na single player a také proto, že s recenzí na hru více hráčů je potřeba počkat, první dny hraní bývají za trest. Nicméně to jistě víte samy, pokud hru hrajete. Moje poselství pro oba tábory je jasné - boj nemá cenu, vítěz neexistuje.

Trilogii Modern Warfare máme úspěšně za sebou a Infinity Ward přicházejí s novou značkou. Tentokrát jí nazvali Ghosts a jestli se máte na co těšit, se dozvíte na následujících řádcích. Kromě IW se na vývoji hry podílela ještě další studia. Raven Software se postarali o hru více hráčů, Neversoft o hříčku Extinction (což byly zombíci, ale nyní převzali vládu marťané) a Treyarch (studio, které má na svědomí každý druhý titul CoD - například Black Ops) stvořily WiiU verzi. O vydání se postaral jako vždy Activision a hra vyšla 5.listopadu pro WiiU, PC, PS3 a XBOX 360. Vydání pro novou generaci konzolí se plánuje na 15.listopad v Americe a 29. listopad v Evropě pro PS4 a XBOX ONE se premiéry dočká 22. listopadu, vše léta páně 2013. Hra běží na enginu, který byl použit například v Modern Warfare, jen je opět lehce upraven a vyretušován. Pojďme si ale konečně povědět něco o samotné kampani.

Příběh hry začíná idilkou na louce, která se nachází na menším kopečku poblíž vašeho rodného města. Sedí na něm tři muži, vy (Logan), váš bratr (Hesh) a otec (Elias), který vypráví příběh o speciální jednotce, zvané Ghosts (duchové). Náhle se začnou dít věci podobné výbuchu sopky a tak utíkáte směrem k bydlišti. Po cestě otec volá něco o projektu ODIN a vy znejistíte, protože vám pomalu dochází, že tohle sopka či obyčejné zemětřesení nebude. Běžíte se tedy schovat do vašeho domu, seč vám síly stačí a když dorazíte dovnitř, kamera se přepne na oběžnou dráhu. Tam se ujímáte role kosmonauta, jehož pohled směřuje na něco, co vypadá jako družice, na které je obrovský nápis ODIN. Jste na cestě do střediska, když tu najednou jste přepadeni a snažíte si zachránit vlastní život. Náhle však zjistíte že ODINa někdo aktivoval a začal střílet rakety po celé Americe. Rozhodnete se tedy pro poslední hloupou akci a vysílač zničíte. Hra se přepíná zpátky do Loganovi kůže a vy utíkáte z města, střih a hra se posouvá o deset let dále. Tam už s bratrem bojujete v armádě za USA proti Federaci národů. Tolik k příběhu - dovolil jsem si začátek rozvést, protože téměř všude se hned po vydáni hry objevila videa, která mapují právě tuto cestu.

Kromě bratra a otce - který vám dělá nadřízeného, vám bude dělat parťáka i pes jménem Riley. A že to není obyčejný pejsek, si hned povíme. Lze ho totiž ovládat pomocí laptopu tak, že mu vlezete vyloženě do hlavy a jeho očima sledujete dění a zakousáváte vojáky. Skvěle to také pomáhá při průzkumu. Chlupáči lze však zadat i rychlý rozkaz pomocí klávesy Q a vyslat ho na cíl (podobně funguje taktický prvek v BF4, kde takhle vysíláte dvounohé parťáky). Když už mluvím o psech, pokud na vás zaútočí cizí ovčák, lze se konečně bránit levým tlačítkem (trvalo to) a ne klávesou V jak to bylo doteď. Kdo zažil ví, že než jste klávesu nahmatali, bylo po vás. Kromě myši je tu pak ještě interaktivní klávesa F, kterou se lze také bránit, ale při jiných situacích. Co musím zmínit je to, že mi Riley skutečně přirostl k srdci, dokonce více, než postavy z BF4.

Mimo psíka můžete ovládat například nálet letounů A-10, tanky, kulomety, protileteckou obranu a tak dále. U zbraní ručních lze pak říci, že se jedná o klasickou situaci. Zastřílíte si z bazuky, těžkého kulometu, různých druhů pistolí, samopalů, pušek, sniperek a podobné výbavy, tedy nic nového pod sluncem. Ze sekundární výbavy to pak budou oslepovací a výbušné granáty, dálkově ovládaná sniperka, miny, a podobně. S veškerou výbavou co dostanete do vínku, se pěkně zachází a je radost ji používat.

Grafická stránka hry nedoznala příliš mnoho změn, jak jsem již zmínil na začátku (u série CoD by se dala považovat za standart), ale co musím uznat je, že například výbuchy a samotný oheň je fakt radost sledovat. Srovnávat s BF to samozřejmě nemá cenu, ale každá hra má něco do sebe a nemyslím si, že grafika Ghosts stojí za starou belu, to může říct pouze někdo, kdo hraje od rána do večera zmíněný BF, nebo člověk, co hru viděl pouze na YB. Co je však potřeba říci, je to, že hra je rozhodně náročnější, než doteď byla, ale dost možná to spraví update. Optimalizace tak, jak je na tom teď, není nic moc a je potřeba delší dobu ladit detaily, než titul poběží jak má. Není to však nic, co by vám mělo kazit dojem, alespoň myslím.

Další kapitola bude ozvučení. Na internetu se rojí názory (jistě víte kterých lidí), že prý všechny zbraně znějí stejně, že to je strašné poslouchat a další podobné hejty. Já k tomu dodávám svůj názor. Pokud máte doma solidní sluchátka či repro soustavu a ideálně lepší, než integrovanou zvukovou kartu, bude se vám všechno více než líbit. Jedno je však jasné, BF4 má rozhodně lepší ozvučení o tom žádná, ale že by tohle znělo špatně, to tedy s klidným svědomím říci nemohu. Za co však dám ruku do ohně, je to, že jakmile se rozezní bitevní vřava, je to balzám pro militaristovi uši. Nechápu tedy úplně zbytečné urážky. Inu, zkuste samy.

Ovládání je potom standardem, na který jste už pár let zvyklí, jediná větší změna je obrana před útokem, o které jsem psal výše. Klávesy, či analogy vám sednou do ruky během pěti minut a už nepustí a to je myslím dobrá zpráva. Co je na tom však hůře jako každý rok, je umělá inteligence. Mě úplně neskutečně vytáčí hry, kde máte kolem sebe parťáky, ale střílí se pouze a jen na vás a ostatní jsou tam jen proto, aby vám do všeho kecali. U některých misí jsem myslel, že mi vytečou nervy ušima, ale přežil jsem to ve zdraví. Nicméně při těžších obtížnostech dejte pozor na to, co máte kolem sebe (teď myslím nábytek). Skripty jsou potom ještě klasičtější než samotné CoD, ale už jsem si na to zvykl a nemyslím, že u příběhové hry je to na škodu, ale je to věc názoru. Mě přijde, že to hře dává lepší a filmovější zážitek. Nicméně se připravte na tunel, plný předpřipravených situací, které někdy nelze ani ovládat.

Při procházení kampaně se kromě Ameriky podíváte i do jiných států (nebudu jmenovat, ať z toho něco máte), do vesmíru, zažijete moderní vylodění alias Normandie v roli obránce pláže, mrknete pod vodu (mořské mise jsou velmi pěkně zpracovány a vypadají hezky), budete se brodit městem, které zaplavuje právě vybuchlá hráz a další podobné skopičinky. Toto vše a mnohem více v klasickém, adrenalinem napumpovaném balení. Pro zpříjemnění mísí sbíráte opět laptopy (intel). Každá mise obsahuje jeden kousek a je jich celkem 18. Herní doba se šplhá k osmi hodinám (pokud tedy nehrajete na nejlehčí obtížnost) a vůbec poprvé jsem měl po dohrání pocit, že mi to akorát stačilo a byl jsem spokojen, což kvituji s nadšením. Vaše oko jistě zpozoruje i to, že se některé mise nápadně podobají těm z BF4 a BF3, příkladem budiž letadlová loď či útok tanků.

Na místě je tedy menší shrnutí, protože o kampani samotné toho bylo řečeno více, než je zdrávo. Co musím říci jako první, je to, že hra si na nic nehraje, je to čistá, frenetická akráda, a jde ji to skvěle - nehledejte tedy v kampani příliš mnoho realismu, ale na to jsme u této série zvyklí. Pokud na to přistoupíte, čeká vás opravdová zábava. Single player kampaně má Infinity Ward zmáknuté skutečně dobře. Tohle z mého pohledu BF 3 a 4 chybí. DICE předvedli naposledy dobrou kampaň u BAD COMPANY. Hra je to věru zábavná, barevná a dobře znějící (teď mě asi někdo nechá ukřižovat) a myslím, že si vaši šanci, pokud máte rádi FPS, skutečně zaslouží. Pokud vás zajímá čistě multiplayer, tak jistě samy víte, do kterého tábora patříte. Za mě se tato příběhová kampaň povedla a to více než ta u BF 4 - a musím opět upozornit, je to skutečně neutrální názor. Moje doporučení však máte, co s tím uděláte, je na vás. Přeji vám pěkný den a hodně síly na hádky s vedlejším táborem. Jak jsem psal, vítěz neexistuje.

Pro: - Povedená kampaň a příběh - Zajímavé prostředí - Pejsek Riley - Zvuková stránka

Proti: - Umělá inteligence nedoznala příliš mnoho změn - Střelba nepřátel jen a pouze do vás, nehledě na parťáky - Velikost instalace - Nepříliš dobrá optimalizace

+7 +8 −1