Když jsem si Get Even přidával do své knihovny na Steam, věděl jsem, že to bude zajímavá zkušenost. Že mě to ale naprosto zaujme svojí nekompromisní atmosférou, zvukem, postavami a kompletním, bez příkras podaným příběhem, který jsem fascinovaně sledoval až do konce závěrečných titulků, jsem už netušil.

Inu, stalo se. Díky studiu The Farm 51 jsem si prošel vskutku nevšedním herním zážitkem, jenž ve mně zanechal hluboký šrám a na konci mě vyplivl dumajícího nad tím, jak to všechno do sebe krásně zapadlo a že jsem si prošel něčím, co není u videoher na denním pořádku.

Celé to začíná tak, že se ocitnete v kůži člověka, jenž si nechá říkat Cole Black. Jste na záchranné misi, při které se snažíte někoho osvobodit. Po ruce máte mobil a pistoli. Venku prší a vy se mezi kapkami deště prodíráte do opuštěného domu, kde nacházíte první stopy k případu.

Střih – za pár minut stojíte před dívkou, která má na sobě nasazenou bombu, a vy se snažíte naťukat správnou kombinaci pro přerušení výbuchu.

Ozývá se exploze.

Cole Black se ocitá v opuštěném blázinci a k němu promlouvá záhadná postava z obrazovky, která bude jeho kroky vést až do konce hry. Vy jako hráč máte v hlavě absolutní bordel.

Čeká na vás cesta, při které zjistíte, kdo jste, kdo je muž, který k vám promlouvá, co se stalo, kdy, jak a hlavně proč.

Později se dozvíte, že existuje jistý přístroj Pandora/Savant, díky němuž se vám kdosi hrabe v hlavě a hledá vaši spojitost s celou věcí. Vy se snažíte spolupracovat, a tak před vás hra postaví několik různých levelů – paměťových paláců – ve kterých se budete pohybovat, hledat důkazy, plížit se a zažívat věci, jež jste pravděpodobně dávno zapomněli.

Prvních pár hodin to bude působit lehce zmatečně, ale jakmile se do toho dostanete, bude těžké vás od hry odtrhnout. Čeká vás dlouhá, trnitá, smutná a drsná cesta.

O co vlastně při hraní jde a jaká je náplň herní doby, jež se může vyšplhat klidně i k patnácti hodinám?

V každé vzpomínce, již rozehrajete, budete pátrat do hloubky po tom, co se v ní stalo a jak v ní figurujete. Na pomoc dostanete mobilní telefon, na který vám budou občas chodit zprávy. Mimo jiné s ním lze skenovat okolí a důkazy, má UV světlo, mapu prostředí i termální vidění.

Ve druhé ruce budete převážně držet zbraň – jakou a proč bych z důvodu spoilerů raději nezmiňoval. Nebude se však jednat o obyčejné střílení obyčejnou zbraní.

Co však zmínit mohu, je to, že velká část herní doby bude o čtení různých poznámek, mailů či dopisů, poslechu audiozpráv a hrabání se v minulosti.

Po dokončení levelu se lze přesunout do vašeho hubu, ve kterém vidíte několik tabulí. Ty představují jednotlivé úrovně a na nich vidíte, kolik procent materiálu se vám podařilo sebrat. Pakliže splníte sto procent, čeká vás při opakovaném hraní úrovně ještě malý bonus.

Hub slouží především k restartu daných misí, ale hlavně k přezkoumávání důkazů, díky nimž se střípek po střípku dozvídáte, co bylo, je a možná i bude.

Ve vzpomínkách a důkazech se potom seznámíte s dalšími postavami, jež jsou perfektně napsané, uvěřitelné a precizně zahrané a tvoří kromě vás páteř celé hry.

Při běhání po úrovních zjistíte, že zvuková stránka je naprosto perfektní a za použití 3D sluchátek vás doslova vtáhne do dění. Brilantní dabing, zvuky v úrovních a přesně sedící hudba – tohle trio bude balzámem pro vaše uši.

Osobně jsem si užíval hlavně dabing a takzvané zvukové podkresy jednotlivých vzpomínek. Ty se však těžko popisují někomu, kdo hru nehrál, ale pokusím se.

Shrnul bych to tak, že vaše konání mívá zvukový podkres, díky kterému daná situace působí mnohem intenzivněji a celé to dokáže skvěle šponovat napětí.

Po grafické stránce se sice nejedná o žádné veledílo (přeci jen jde o titul z roku 2017), ale hra nepůsobí lacině a místy dokáže vyvolat až realistické obrazy.

S optimalizací jsem neměl absolutně žádný problém. Hra mi nepadala, běžela plynule a loadovala velmi rychle.

Co mě však dokázalo vytočit, byly občasné záseky o textury, které jsem naposledy zažil snad u hry Terminator: SkyNET / Future Shock. Někdy se stalo, že jsem se dostal příliš blízko ke stěně nebo určitému předmětu a tam moje pouť za pravdou skončila, protože jsem se nemohl dál hnout.

Pokud se to stalo nedaleko checkpointu, dalo se to přežít. Pokud dál, bylo to naprosto otravné, protože jedinou šancí, jak se z dané situace dostat, byl load pozice.

Kromě tohoto neduhu jsem však byl se vším naprosto spokojen.

O hře bych mohl psát ještě dlouze – třeba o tom, jak je důležité přemýšlet nad tím, co při hraní děláte – ale bez spoilerů to bohužel nejde. A váš hlavní důvod, proč hru vyzkoušet, je právě ta obří záhada, kterou se snažíte rozlousknout.

Čím méně toho budete před cestou vědět, tím lépe.

Pokud vás baví bádání, šmejdění a přemýšlení, budete se v Get Even cítit jako ryba ve vodě. Pistole tam sice je, ale dovolím si prozradit, že hra po vás spíše chce, abyste měli zajištěno a pokud možno se střelbě vyhýbali.

Titul mě dostal především svým do detailu propracovaným příběhem, který byl plný zajímavých postav, zvratů a uvěřitelných situací. Hlavně ale tím, že ho vývojáři dokázali celé dotáhnout do konce.

Často se totiž stává, že hry pracující s psychologií a dramaty nechávají některé věci nedořečené a nutí vás tápat ve vlastních myšlenkách. Tady je však vše dotažené do puntíku.

Když si myslíte, že už víte všechno, ukáže se, že vlastně nevíte vůbec nic a dostanete další nášup.

Po dohrání jsem cítil obrovskou míru satisfakce, naplnění a pochopení – a to jsou pro mě u podobných titulů klíčové pocity.

Tento skvělý a opravdu silný kousek, při kterém mi běhal mráz po zádech a nejednou i slzy po tváři, nemůžu jinak než s oběma zvednutými palci vřele doporučit.

Ale pozor – není to nic pro slabé povahy.