Další hra, které jsem se letos podíval na zoubek , nemůže být nic jiného než další díl mojí oblíbené série DOOM. S touto značkou se táhnu od devadesátých let a velmi mě baví. Když vyšel roku 2016 první nový DOOM, příliš mi nesedl. Dal jsem mu ale druhou šanci a od roku 2017 ho mám de facto nepřetržitě nainstalovaný a drtím DM. Jinak řečeno, jsem tomu titulu propadl.

Čekání na Eternal bylo tedy velmi zdlouhavé a po oznámení edice s přilbou ještě delší (stojí na poličce vedle helmy od zbroje T-51B). Když titul konečně vyšel, skočil jsem do něj hned od prvního dne a musím uznale pokývat hlavou, že se čekání vyplatilo.

Kdybych měl boj s démony v předešlém díle z roku 2016 přirovnat ke hraní na piano z pozice smrtelníka, u Eternalu je z vás rovnou virtuóz. Boj je o několik desítek procent rychlejší a do vínku dostanete k obleku přidělaný granátomet a plamenomet, jež hraní o to víc okoření (kromě obyčejné třaskaviny máte i mrznoucí granáty, které se velmi hodí, a plamen zase umí ždímat z démonů tolik potřebný armor).

Samozřejmě se dočkáte i nových zbraní, ale také budete o nějaké ochuzeni (například základní pistoli). Dvouhlavňovka je ale to, oč tu kromě pily běží. Brokovnice totiž dostala hák, kterým se můžete přitahovat k nepřátelům a dát jim tak ochutnat broky hezky zblízka (pokud brokovnici vylepšíte na max, tak hák ještě démona zapálí a až mu oddělíte hlavu od těla, ještě z něj vypadne něco málo armoru).

Jo, a když už jsem u těch zbraní, samozřejmě bych měl zmínit to, že munice je fakt málo a je třeba řezat, řezat a řezat (pila zde doznala změny v tom, že ze tří políček nádrže se vždy jedno doplňuje automaticky, což usnadňuje shánění munice, pokud se kolem vás potuluje základní enemák).

Mimo zvýšenou rychlost musím zmínit i tuhost. Hra je o dost těžší než její bratříček a je třeba v boji opravdu zapnout makovici, abyste vydrželi naživu. Ne že bych se v úrovních ztrácel, ale mapa doznala též jistých úprav a sbírání různých sběratelských předmětů je tak větší zábava (kromě gramofonových desek s peckami našeho gejmerského mládí se opět vrací figurky – tentokrát však všech enemáků, nejen Doomslayera).

Výběr misí volíte ze svého HUBu (létající pevnost ve vesmíru, kde máte hezký výhled na démony zdecimovanou Zemi) – zde máte i svůj pokoj, ve kterém na poličce naleznete svoje collectibles, a gramodesky jsou pak rozvěšeny ve formě plakátů po celém místě a dají se samozřejmě přehrát.

Mimo jiné zde máte svůj počítač, kde se po dohrání hry odemkne původní DOOM 1 a po sehnání hesla i DOOM 2 (plnohodnotné tituly, které je možné odehrát). V pevnosti máte možnost i potrénovat a vyzkoušet si tak svoje nové zbraně a skilly.

Level design je naprosto geniální a velice mě bavil – sice vám k průchodu hraje poněkud slabší soundtrack než byl k poslechu ve 2016ce, ale i tak je úderný a skvěle dokresluje krvavou řež. Optimalizace je opět na vynikající úrovni a kromě pevného frameratu kolem 165 fps mi loadingy úrovní trvaly zhruba tři vteřiny.

Další věcí, která okoření gameplay, jsou extra životy rozeseté po úrovních a jež vás ihned nepošlou k předešlému checkpointu, ale dají vám další šanci dorazit démona, co vás právě zabil.

Je toho prostě hodně. Nechci tady vypsat úplně vše, ale ve zkratce jen připomenu, že kodexy jsou zpět a opět je to skvělé počtení, na hraní dostanete i nové druhy nepřátel a gamesa je o notný kus delší než DOOM 2016. Jo, a taky se zde nově setkáte s pěsťovkou, která dokáže například prase usmrtit na jednu ránu (a rychleji než jateční pistole), a s platformingem – budete skákat jak Mário na steroidech a do toho užívat tzv. blink, který vás rychle přesune o několik metrů dál vámi zvoleným směrem.

Co však někoho může zarazit, je absence klasického multiplayeru. Jediné, co zde dostanete, je mód, kde se jeden hráč ujme role Doomslayera a další dva si to dají za démona. Musím uznat, že mi klasický DM docela chybí, ale dokud nevypnou servery u předchozího dílu, tak to přejdu mávnutím rukou.

Inu, nechám dlouhých řečí a vrhnu se na hodnocení. Titul doznal vylepšení úplně všeho, je zábavnější, krvavější a větší. Znovuhratelnost je na pořadu dne a celé to působí jako velmi dobře odvedená práce, kde je asi milion pomrknutí na fanoušky značky. Bavil jsem se od začátku do konce a zase zpátky.

Za mě tedy 95 % a nyní mě omluvte – je třeba navýšit úroveň obtížnosti a jít procvičit prsty!