Druhou hrou, kterou jsem letos pokořil, není nic menšího než opus magnum Hidea Kojimy – Death Stranding. Po spoustě trailerů, které jsem víceméně nepochopil, se ke mně dostávala gameplay videa, kde jsem zjišťoval, že se bude hodně cestovat a pravděpodobně doručovat. A hle – bylo to tak.

Zlí jazykové tvrdí, že se jedná o simulátor pošťáka, a já musím říct, že to není tak úplně pravda. Ano, hlavní náplní hry je doručovat věci, ale důležité je co, komu, kam a proč.

Na začátku vás hra vyplivne jako největšího somráka a dá vám první úkoly, při kterých se seznamujete s držením těla při chůzi po krajině, online prvky, bojem s přírodou i sebou samým. Později, když už se jakž takž otrkáte a myslíte si, že znáte každý trik, se dostanete do další zóny, kde teprve začíná zábava.

Najednou mě nezajímalo jen doručování, ale také budování cest všeho druhu. Pochopil jsem totiž, že mi to velmi ulehčí budoucí práci. Na hře se mi velmi líbí, že Hideo nezapomíná na svůj rukopis a každý upgrade, který vám svěří do rukou, otočí tempo hry a přidá nové možnosti, jak se poprat s terénem a uspokojit cílového zákazníka.

Upřímně, dlouho jsem se nesetkal s titulem, který má svůj osobitý styl a nebojí se vybočovat (tedy kromě her od tohoto megalomana).

O příběhu zde jen poskrovnu, protože ten si chcete projít na vlastní pěst. Od začátku do konce je to vynikající záležitost, která graduje, graduje a graduje, aby vás na konci vyhodila úplně vyždímané – jak citově, psychicky, tak fyzicky.

Skvělé herecké obsazení, vynikající filmová práce, povedený scénář… Když to na konci všechno zaklapne do sebe, jedno oko nezůstane suché. Mozkové buňky jedou na maximum, ale zároveň dostanou odpovědi opravdu na všechno. Dnes totiž spousta lidí vytváří „mind-fuck“ věci, ale málokdo vám skutečně vysvětlí, o co v nich šlo.

Další věc, kterou bych vypíchl, je tuna textu, který prostě hltáte a chcete další – ať už jde o e-maily nebo různé zápisníky. Jsou to velmi čtivé věci, které krásně dokreslují svět.

Dalo by se psát dál, ale je to těžké bez spoilerů, takže to utnu tady. Za mě je to jednoznačně hra roku 2019 (a pro mě zatím i roku 2020), ať si myslí na Game Awards kdo chce, co chce.

Je to věc pro SAMotáře či SAMotářky , kteří mají rádi šoupání nohama, kochání se přírodou a do toho tak trochu zachraňování světa. Jestli se bojíte náplně práce, nebojte. Ono je to totiž jako každá jiná hra – dostanete úkol a ten splníte. Akorát po cestě nezabijete tunu NPCček a tempo i trasu si vyberete sami.

V neposlední řadě bych zmínil trefnou a výborně vybranou hudbu, která vám nejen obohatí sluch, ale hře dodá správné tempo a příchuť. A už jsem vám říkal, jak nádherně hra vypadá?

Je toho hodně. Utopil jsem zde 150 hodin a byl to za poslední dobu nejlépe investovaný čas do videohry. Dal mi totiž třeba možnost zamyslet se nad tím, jaká je doručování řehole a jak se vlastně máme skvěle se všemi těmi cestami, letadly a kamiony, které považujeme za samozřejmost.

Všeobecně je to dílo od člověka s myslí génia – pro lidi, kteří se svou mysl nebojí otevřít.

Hodnotil bych tedy 100 % (10/10, 5★) a doporučil bych to zkusit opravdu všem. Co horšího se může stát, než že vás hra prostě bavit nebude? V opačném případě tomu ale nejspíš propadnete.

Jo, a taky mi tam cinkla platina . Byla to dřina, ale zábavná.