Prijemna jednohubka pro kazdeho, komu se libila puvodni hra (tohle je pomerne dulezite kriterium:-P ). Pravdou je, ze lokaci zde neni mnoho (cela tvrz je tvorena tremi patry, spojovaci chodbou a nadvorim, plus nahodna lokace pozdeji), ale osizen jsem se rozhodne necitil. Snad jedinou opravdovou vytku bych mel k tomu, ze po dohrani neni mozne se do tvrze znovu dostat a pokud jste neco zapomneli, jako napr. otevrit si sub-quest, tak budete mit smulu. Po dohrani se nicmene otevre neco jako novy tabor se dvema obchodniky a truhlou na predmety, kovar navic umi vyrobit i nejake ty specialni zbrane.

Tak jsem to nakonec sehnal... Trinact let po vydani patri Hypercore mezi nejmene zname ceske herni produkty a zaroven mezi produkty nejvice nedostupne, a to i presto, ze Zima Software stale jeste jakz takz preziva (ale na dotaz ohledne moznosti sehnani mi stejne odpovedeli, ze kvuli nekompatibilite se soucasnymi systemy uz hru nenabizeji. Pravda je, ze jinak nez emulaci na Win 95 nebo 98 ji nespustite. Resp. spustite, ale s tak rozhasenou grafikou, ze ani nebudete vedet, ktera bije).

Moje nizke hodnoceni je zpusobeno predevsim zanrem, protoze tyhle vesmirne strilecky me nikdy nezajimaly a neumim je hrat - tak jako v demu jsem se nedokazal dostat za prvniho bosse. Od zacatku kola proti vam leti desitky malych nepratel, neda se jim prilis dobre uhybat ani je smysluplne kosit (nebo to aspon nejde lame jako jsem ja). Grafika je pomerne slusna a dokonce i povedena, hudba se da poslouchat, ma to multiplayer (kooperace) a jednou z nejzajimavejsich moznosti je hrani hry bez nutnosti instalace - v takovem pripade ale nemuzete ukladat pozice.

Az se chce rict: skoda, ze tomuto pokusu o prorazeni mimo nasi republiku to taky nevyslo... ale to je mozna vina zanru. Snad se mi podari dostat se dal nez k prvnimu bossovi, protoze zatim to nejak zabugovane nevypada. Nejake tipy na hexa hratky jsou...

Egypt III je hra vicemene jen pro fanousky zanru a prostredi. Oproti dvojce doslo k vyraznemu posunu predevsim v oblasti grafiky, ktera je, jak je ostatne u Kheopsu dobrym zvykem, nadherne vyrenderovana. Rozhovory jsou vedene ponekud nestastne, casto jsou jednotlive vetve vnoreny jedna do druhe a spatne se v tom orientuje, protoze subtemata casto neodpovidaji tematu hlavnimu. Nastesti mluvicich postav je tu minimum.

Pribeh je oproti dvojce daleko mystictejsi povahy (hrajete za kouzelnici), probehne nejaka ta interakce s bohy... a ta kouzla jsou misty i zajimava, ale az na temer finalni duel kazde pouzijete jednou az dvakrat. Puzzlu neni mnoho, misty jsou vsak poradne vypecene a jeden se az divi, s cim tvurci zase prisli - vetsina z nich ma dokonce vestavenou napovedu s popisem, co ze je vlastne treba udelat. Vyzdvihnul bych predevsim odemykani zamku s osmi ruznymi zapadkami a pruchod bludistem, kdy se na druhou stranu musi dostat nejen hlavni postava, ale i jeji duse v zrcadlovem labyrintu.

Posledni poznamky bych venoval vestavene databazi - tentokrat je napsana z pohledu hlavni postavy, nikoli z neutralniho pohledu soucasneho historika. Trochu me zklamal Victory Diary zpristupneny po dohrani hry - nejde o nic jineho, nez jen prevypraveni pribehu v kratkych vetach, ukol za ukolem.

Rekl bych to takhle: jako hra je to strasne a zbytecne. Kdyz jsem byl maly (kratce po revoluci), takove a podobne automaty byly v mistni hospode, zarily, lakaly svou barevnosti... dokonala vabnicka na nerozvinutou mysl. Nastesti jsem u toho nikdy nestal a nehazel do toho prachy. A co se tyce automatu na pocitaci, je to o neco mene nebezpecne, ale pokud chce clovek hrat, existuje milion lepsich veci k rozptyleni.

Jako ukazka programatorskeho a designerskeho umu je to ovsem v pozitivnim slova smyslu skvost. Proc, o tom se zminuji uz v popisku...

Klingonskou rasu nemám příliš v oblibě, jsou to krvelačná zvířata:-P Přestože je Star Trek: Klingon daleko méně zábavný (i co se týče konvencí interaktivního filmu či prostě jen příběhu ze světa Star Treku), než jeho bratříček Star Trek: Borg, který si pro sebe ukradl "Q" John De Lancie, ST:K je svým způsobem i etnografickou studií obsahující mimo jiné i ukázky jídelníčku, poezie a hudby. Klingonská kultura? Přesně tak...

Jinak se přiznám bez mučení, že na rozdíl od ST:B jsem hrál Klingony přes Youtube, kde zvolená forma činí těch několik málo hádanek o něco snažšími, než by byly v klasické verzi. Za zmínku stojí i přítomnost učebnice klingonštiny na třetím CD (rovněž na Youtube).

Mavline, Mavline, tys mi ale dal! Asi nejatraktivnejsim prvkem teto hry byl punc nesehnatelnosti - Vesmirny unik zkratka zmizel (z internetu, z povedomi hracu) a az donedavna jej nebylo. Hlubiny archivu se nastesti otevrely a tu ho mame - starsi a kratsi bratr nechvalne proslule Mise Quadam (na kterou se rovnez zapomnelo, ale nastesti neni nedohledatelna).

Hrani Mavlina bylo peklo, nebot k nemu neexistoval zadny navod. Prestoze jde o adventuru vcelku jednoduchou a kratkou (tak do dvaceti minut s navodem), diky otresne grafice a misty prisernemu ovladani (hlavne hledani presneho bodu pro prechod do dalsi lokace, kdy je sice vidite, ale nemuzete se na ne dost dobre trefit) se mi nekolikrat podarilo neskutecne zakysnout. Zapomente na nejake dialogy, jednak tu neni v podstate s kym se bavit (opet jen tri NPC, Mandikuv trademark, nebo z nouze ctnost vynucena technickymi problemy s implementaci cehokoli pokrocilejsiho? Dve postavy maji po dvou vetach pred a po prineseni predmetu.)

Nevidanou funkci je moznost vratit se o krok zpet, dojde-li k umrti hlavni postavy. Je to lepsi nez load, ale nasel jsem pouze dve moznosti, jak umrit had a plynova sprcha, takze na tom zas tolik nezalezi. To same plati i o naprosto nevyuzitelnem prikazu slyset (bud se prekryva s funkci rozhovoru, nebo se dozvite, ze "neni nic slyset"). U tak kratke hry me zarazi i pritomnost slepych odbocek (nevyuzitelne predmety, mista, u kterych Mavlin duma, jak je pouzit - zjistil jsem, ze pokud duma, tak je nakonec nevyuzije. Nejsem rozhodnuty, jestli jde o pozustatky vysekaneho obsahu, nebo jen snaha privest hrace na nespravnou cestu. A nebo flavor text). Podekovani autorum naopak patri za moznost vypnuti hudby.


Z historickeho hlediska je skoda, ze o okolnostech vzniku hry neni nic znamo... mozna by nejake informace mohl prinest datamining, nechtel by mi s tim nekdo pomoci?:-)

Dost možná intelektuálně nejnáročnější hra, kterou jsem kdy hrál - ne kvůli puzzlům, jako spíše kvůli vestavěné encyklopedii. Schválně, komu něco říkají pojmy jako bogomilové, kataři, křížová výprava proti albigenským... Pojednáními o středověkém životě se malinko blíží Crichtonově Timeline, kterou ale nechává daleko za sebou v obsahové bohatosti i množstvím (drobně psaného) textu. S tím se pojí i požadavek na porozumění angličtiny, které dalece přesahují požadavky kladené na hráče běžných her. Díky za titulky, některé postavy jsou namluvené velmi svérázně a často s pokusy o akcent (francouzský, italský, španělský...).

Můj celkový dojem je značně rozporuplný - zatímco v první části se plněním hádanek posouváte zajímavými lokalitami naplněnými více či méně zajímavými postavami, po nalezení člověka, kterého hledáte, se vše zvrhne v kombinaci mystiky a čím dál více od reality odtržených lokací a činností v nich provázených, až je vám nakonec milostivě prozrazeno, že jste v limbu (myšlena oblast v původním smyslu slova, ne jak si jej čeština následně převedla).

Grafika je na rok 1997 (rok výroby uvedený v titulcích) slušná, byť trochu připomínající český Asmodeus, lokace jsou krásně renderované, ale postavy prakticky postrádají animace - zas tak moc mi ale nechyběly, po většinu času mě táhl dopředu příběh (šlo o moje první setkání s dílem Paula Coelha a jsem na vážkách, jestli mám vyhledat i další příklad jeho tvorby), namluvení je skvostné, byť nezvyklé. Hudbu tvoří větší množství krátkých momentů, v každé lokaci hraje jeden motiv neustále dokola a zvláště píšťaly po chvíli hodně lezou na nervy. Většinou jde ale o krásný výběr (pseudo)středověké hudby včetně gregoriánského chorálu.

Popravdě se divím, že se mi hru vůbec podařilo rozjet, s těmi ranými windowsovskými hry jsou často potíže - ale radoval jsem se předčasně, když jediným problémem se zdálo být ukládání pozic - osm znaků bez mezer a savy se ukládají podle abecedy (!): po příchodu do jedné z posledních lokací hry mi začala hru vyhazovat stále stejnou chybovou hlášku a problém jsem nakonec musel vyřešit dokoukáním hry na Youtube (proto taky nezaškrtávám políčko Dohrané). Škoda (milovníci nesmyslných překombinovaných puzzlů si přijdou na své - a na samotný závěr je nutné absolvovat test z historie). Tenhle herní zážitek budu rozdýchávat dlouho.

EDIT: temer pet let po puvodnim pokusu se mi podarilo rozjet hru znovu, na virtualizovanem Windows XP 32 bit. V jedne casti mi hra padala vesele dal, ale podarilo se mi prejit do dalsi oblasti pouzitim ciziho save. Bonusove body za to, ze jsem si sehnal originalku v nemcine, kteryzto zazitek budu rozdychavat jeste hodne dlouho - Geheimakte a Pilgrim jsou rozhodne nebe a dudy:-P

Hernímu Mrazíkovi jsem se dlouhá léta úspěšně vyhýbal, byť jsem o jeho existenci věděl od okamžiku vydání - povědomost o této hře byla v běžně nehrající populaci poměrně vysoká. Mrazík - film je kultovní záležitostí, přestože jde jen o řídkým dějem provázanou anarchistickou hříčku, která je jen slepencem více či méně šílených scének, kterou na vyšší úroveň pozvedá český dabing. Vřele doporučuji seznámit se i s ruskou verzí.

Kladem Pohádky o Mrazíkovi (který tu vystoupí jen ve dvou scénách, což je snad ještě méně než ve filmu, kde taky nijak nekrade čas - ve filmu se objevuje nějakých patnáct minut před koncem), Ivanovi a Nastěnce (za kterou budete hrát nejvíc - a ne, nebudete hrát za Mrazíka) je scénář, který se pokusil z pro herní adaptaci nepříliš přívětivého zdrojového materiálu vybrat několik známých momentů a několik hlášek, vyzobat několik dalších ruských pohádek - osvětová hodnota hry není zanedbatelná.

Ruskému prostředí se přibližuje i vizuální stránka hry a drnkání balalajky v hudebním podkresu, toho jsem si ale příliš neužil, komunikace mezi hrou, zvukovkou a operačními systémy vycházejícími z Windows 2000 není valná (plusové body za to, že autoři v readme naznačují řešení). Pozadí i renderované cutscény jsou na slušné, byť poměrně jednoduché úrovni (takový Polda 2 v pastelových barvách), co je ale naprosto otřesné, jsou kresby postav, za které bych vraždil.

Co do kvalitních herců se povedl dabing, ani Poldové neměli tak hvězdné obsazení. Josef Zíma si zopakoval svou nejslavnější dabingovou roli, zbytek osazenstva tvoří zcela jiná jména, nicméně hlasy se často podobají kultovnímu dabingu filmu. Zmínil bych i Martina Dejdara, kterého poznat je občas docela oříšek (a že vyžral zrovna ty nejšílenější postavy, kromě Baby Jagy třeba draka nebo pařez).

Proč tedy tak nízké hodnocení? Ona to v zásadě není úplně špatná hra, úspěch ve své době měla, ale spojení Mrazíka, rukopisu Centauri Production a otřesná kresba postav mi bránily si tenhle výtvor pořádně užít.

PS, producentem byla Bohemia Interactive - a první slovo zaklínadla věštkyně bylo - Arrma:)

Předem varuji čtenáře, že tento komentář je dlouhý. Důležité informace naleznete zde, a budete-li se nudit, můžete následně pokračovat i na onu dlouhou pasáž mé osobní historie s touto hrou.

Především je nutné uvědomit si, že hra World of Warcraft se od svého spuštění v roce 2004 neustále vyvíjí a důležitý je nejen nejnovější datadisk, ale i patch, na kterém hráč hraje. Názory na to, kdy bylo hraní nejlepší a kdy nejhorší se různí, osobně jsem měl možnost vyzkoušet si především finální patch pro Wrath of the Lich King 3.3.5a, na kterém už asi dva roky momentálně běží největší free servery.

WOW je hra, kterou bych se nebál nazvat slovem geniální. Geniální proto, že velká většina hráčů si v ní může najít a dělat to, co ho nejvíc baví. Nejde jen o rozdíl mezi PvE a PVE, pokud vás nelákají duely, arény či battlegroundy, ani nemáte chuť trávit hodiny v raidech (dvě základní činnosti, se kterými je wowko nejčastěji spojováno), můžete dělat i spoustu jiných věcí - sbírat vanity pety, mounty, věnovat se profesím (jsem úchyl do tailoringu a snažím se najít co nejvíce patternů alias pletacích vzorů), lovit achievementy, spekulovat na burze (vlastně v aukci), nebo prostě jen zevlovat po okolí, jestli se neděje nějaká svatba, případně se účastnit world eventů na Vánoce, Velikonoce, Halloween, Oktoberfest neboli Winter veil, Noblegarden, Hallow's end, Brewfest ...

To ovšem neznamená, že hra nemá své chyby, jsou momenty, kdy mě rozběsní do nepříčetnosti a jindy bych zase spoustu věcí změnil k obrazu svému. Také jsou dny, týdny a měsíce, kdy wowko nechci ani vidět a štve mně, jak šílený žrout času tahle hra je. Taky můžete mít smůlu na ostatní hráče, protože lidský faktor tu hraje obrovskou roli.

Zároveň je pravda, že většina questů, zvláště těch, pomocí kterých expíte na vyšší level, jsou jen variacemi na zabij deset medvědů, přines šest medvědích prdelí a hlavu medvědího patriarchy a pak ještě eskortuj medvídě do tábora - a abych nezapomeň, taky prober medvědí lejna kvůli oříškům, zimy bývají kruté a nemáme co jíst. Sem tam ale problesknou i originální myšlenky a úkony, výjimečně se dokonce vyplatí si přečíst celý popis questu a ne jen základní informace o tom, co se po vás vlastně chce... Právě po takových questech já pasu, momentálně mám rozdělaný chain Scepter of the Shifting Sands a chain na přetvoření dungeon setu 1 na dungeon setu 2, kdyby to někoh zajímalo... a je obrovská škoda, že Blizzard má tendenci se právě těchto chainů zbavovat (nejhorší ránu představil Cataclysm - na jednu stranu předělal kontinent tak, aby se po něm dalo létat, na druhou stranu vygumoval všechny zajímavé lokace pro tyto chainy). I když následující datadisky (mluvím především o TBC a WOTLK) přinesly některé zajímavé úkoly, pestrost vanilly podle mne nebyla překonána ani omylem - endgame content byl ve své brutální obtížnosti vskutku důmyslně propracovaný a doteď se jím ještě prokousávám (tj. dokončil jsem všechny vanilla raidy přístupné ve verzi 3.3.5a = bez Onyxie a Naxxramasu, ale pořád pracuji na některých chainech).

Zde končí obecná pasáž a pokračuje soukromé vyznání.

World of Warcraft, moje první MMORPG. Dlouho mně na WOWko lákal kámoš hrající už od dob The Burning Crusade - pozor vsuvka (je mi trochu záhadou, jak se mu během těch let podařilo udržet si jednu a tu samou přítelkyni, protože byly časy, jak se mi přiznal, kdy se víc věnoval WOWku než jí a to byla klidně ve stejné místnosti - dost možná proto, že čas od času hrála s ním) - a nalákat nemohl, protože k multiplayeru jsem měl většinou odpor. Taky jsem neměl žádný vztah k předchozím strategiím Warcraft 1-3, ostatně jako ani k žádné jiné hře od Blizzardu.

Nakonec jsem neodolal a někdy na jaře 2009 jsem si stáhl desetidenní trial. Bylo to krátce po nástupu druhého datadisku Wrath of the Lich King. Grafika mi už tehdy celkem sedla, vyzkoušel jsem si základní mechanismy a už tehdy jsem si oblíbil některé z činností, kterým jsem se v následujících letech začal věnovat více - explorování, sbírání vanity petů, profesím a vypátráváním každého možného questu, který bych mohl splnit. Prvkem, který mě ale fascinoval ze všeho nejvíce, byla obrovská, mamutí rozloha celé hry. Otrlým a otrkaným veteránům doporučuji čas od času zazoomovat kameru až na pohled z vlastních očí a projít se Stormwindem či po vlastních nohou proběhnout dvě zóny (případně dát si maraton The Barrens - Ashenvale - Darkshore).

Pořídil jsem si proto originální Battlechest kolekci (Vanilla WOW + TBC s třiceti dny zdarma), vykašlal se na human warriora a založil si human warlocka, se kterým jsem to následně dotáhl na cca. 35. úroveň. Abych poznal i druhou frakci (a protože můj server byl zrovna odstaven kvůli údržbě), založil jsem si na nechvalně proslulém serveru Drak'Thul blood elfku dnes už neznámé classy - kámoš mě ostatně lákal tam, ale odmítl jsem za Hordu dále hrát a Alianci se tam příliš nevede.

Třicet dní vypršelo, já neměl prachy a na freečko se mi nechtělo - kromě toho, tahle hra je dost časově náročná a kdo si nedá pozor, nedělá už nic jiného. Další kapitola se začala psát až o Vánocích 2009, kdy se mi po WOWku zastesklo a začal jsem hrát na dnes už nefunkčním serveru Devorian (který se krátce předtím sloučil se serverem Majkee). Komunitu tvořilo v té době něco přes sto hráčů, bohužel devové a GMka měla většinou na jaře státnice či maturity, takže na serveru se až do léta nedělo nic. Také jsem si dal pauzu a zkusil velký český freeserver Equilibrium, což byl absolutně otřesný zážitek - šílení hráči, šílená GMka, neskutečně rigidní pravidla, nechutně nízké dropy questových předmětů... kdyby těch několik málo dní bylo mým prvním a jediným setkáním s touto hrou, utíkám a nikdy se k ní nevrátím...

Tak jsem se vrátil na Devorian. Přišlo léto a ze sta hráčů jich najednou bylo tak deset a zcela vymřela Horda. Naštěstí fungoval jeden přátelský dev a sem tam se podařilo přesvědčit majitele serveru, aby nahrál nové updaty. Ale jak plynuly měsíce, oprav bylo čím dál tím méně, až jsme se nakonec domluvili s jiným serverem, že se udělá hromadný transfer postav. Ale ani k tomu nakonec nedošlo, protože do věčných lovišť odešel i tamten server... a expit novou postavu úplně od nuly se mi už nechtělo. Kromě toho jsem chtěl hrát i jiné hry, našel jsem si přítelkyni, dělal jsem státnice... prosím o minutu ticha za mou osmdesátku, human female priest Azuril s osmdesáti pety...

A v září 2011 to začalo nanovo - tentokrát jsem po dlouhém přemlouvání sestry a známého z Devorianu začal novou postavu na největším českém free serveru Twinstar. Oběma přemlouvačům jsem řekl na rovinu, že si budu hrát vlastním tempem a budu si hru užívat tak, jak uznám za vhodné - proto mi trvalo skoro celý následující rok, než jsem si vyexpil na maximální level. Užil jsem si explorování (titul World Explorer), rybaření, vaření (kompletní sbírka receptů) a znovuobjevil kouzlo Azerothu. Jsem Loremaster of Eastern Kingdoms, Kalimdoru, Outlandu a v Northrendu mi chybí už jen Storm Peaks a Icecrown. Na druhé straně ještě nemám dokončeny všechny northrendské dungeony (jakož ani Magister's Terrace a Opening of Dark Portal z Outlandu, jakož ani jejich heroic varianty), v northrendských raidech jsem nebyl vůbec a v outlandských pouze v Tempest Keep a Karazhanu. Hodně taky pracuji na reputacích (15x exalted), ale je to opravdu hodně časově náročné. Před pár dny jsem se rozhodl hraní omezit, abych měl čas i na něco jiného... Ale jedno vím jistě: i když jsem některé své oblíbené hry hrál a dohrál několikrát a často se jedná o RPG s delší dobou hraní, žádnou, žádnou hru jsem nehrál tak dlouho jako tuhle.

BTW, s přítelkyní brzy oslavíme dva roky vztahu (hraje taky, ale WOWku nemůže přijít na jméno, raději se věnuje LOTRu) a onen kámoš je se svou partnerkou už osm let a plánují svatbu... ale WOWko už moc nehrají, naposledy jsem slyšel, že se chystají na Guild Wars 2 - které teď hrají náruživě jak má sestra, tak i onen zmiňovaný kámoš.

K Voyage jsem se dostal úplnou náhodou - vyhrabal jsem DVD Score, které si koupil otec kvůli The Guild 2 a které nakonec vůbec nehrál. Kdybych tušil, že za Voyage stojí Kheops Studio, zkusil bych si ji mnohem dřív... nuže, po třech dnech usilovného hraní můžu říct, že to stálo za to. Hra přináší ty prvky, které jsem si tolik zamiloval u části produkce dávno zesnulého Crya - působivý vizuál, příjemnou hudbu... a přestože příběh trochu ustupuje do pozadí, je pojat takovým způsobem, že se ještě dá mluvit o jeho prožívání.

První část ve vystřeleném náboji je místy značně hektická, ale ještě se zde nedá mluvit o nějaké obtížnosti a puzzly se omezují na kombinaci předmětů. Což ovšem neznamená, že v téhlé části nemůže Michel Ardan pěkně hnusně chcípnout;) Po přistání na Měsíci následuje naprosto kouzelná explorační pasáž (agresivní zpívajíci rostliny, jejich ovoce použitelné na kompot i na semenáčky, je možné vytvářet různé příchutě a různé hybridy, které se poté použijí na pacifikaci vegetace, flusající ufouni...) Zde se už objevují nějaké hádanky v podobě komplikovaných strojů, ale zatím se jimi není třeba zabývat.

Peklo začíná v následující fázi, kdy autoři značně uberou na vizuálu (což není úplně od věci, neboť se nacházíme v podzemních tunelech) a přidají na brutálních hádankách využívajících oblíbené dvacítkové soustavy, hudebních hádanek (dostat se do domku v Neverhoodu bylo peklo? Tam bylo pouze pět jasně odlišených tónů, tady je jich šestnáct), dešifrování starých chemických formulí a v neposlední řadě dojde i na klasickou přelévací hádanku. Povahově nesnesitelní Selenité tomu všemu dodávají korunu. A pokud se Michelovi s vaší pomocí přece jen podaří dostat se zpátky, přivítá vás... Nikdo (kapitán Nemo);)

Sedm let po vydání a počítač, který bez problému rozjede Mass Effect 3, se při hraní Bloodlině místy seká a loady (přechod do nové lokace i načtení pozice) trvají průměrně minutu a půl. Přestřelená je obtížnost soubojů, nepřátelé snad nemají žádný zásahový model a je úplně jedno, kam střílíte, snesou stejný počet ran do hlavy i do ruky. Nábojů i náhradní munice (vrhací nože, lahve, později molotovy) je zvláště ze začátku hry zoufale málo a zombíci se co chvíli respawnují. Tenhle problém u mně naštěstí vyřešila dvojice cheatů na nesmrtelnost a nekonečnou munici - hra má sice zabudovaný i povel pro kompletní odstranění monster, ale takhle se mi to už opravdu hrát nechtělo:)

Co se bugů týče - popravdě jsem na ně moc nenarážel a Bloodline mi ani moc nepadala. Sem tam se pomátl systém odmítající pustit hráče dál v případě, že nebyly provedeny veškeré nutné (což většinou znamená i veškeré možné) akce v lokaci, ale to vyřešilo nahrání předchozí pozice a vykonání akcí v jiném pořadí. Jednou bylo ale nutné NEUDĚLAT určitou akci tj. nevolat policii a odejít z lokace. Možná k větší stabilitě pomohl patch z polské verze.

Grafika mi nevadila, spíše neumětelské pokusy o aplikaci přechodu mezi světlem a stínem, který působil doslova jako pěst na oko - a že pokud jsem se pohyboval po lávce a proti mně zombík, krev z něho crčící zůstávala viset ve vzduchu po stranách. Hra by také zoufale potřebovala korektora (hrubky v textu jdou daleko za míru obvyklou v českých hrách) a rovněž taky někoho, kdo opravdu umí anglicky, aby se hráč nedočkal nápisů typu: - po 1st floor následuje 2st floor. A to není jediný případ. A přestože by se hra měla odehrávat v Americe, v druhé půlce hry jsou nápisy často v češtině (jména na hrobech nebo jed na krysy;).

Jakožto badateli mi také znesnadňovalo pátrání po informacích o hře i to, že ve stejné době vyšla i daleko slavnější a popravdě řečeno nesrovnatelně lepší Vampire: The Masquerade - Bloodlines, ale to je těžko dávat za vinu Zima Software, vzhledem k tomu, jak dlouho byla jejich hra ve vývoji. Pro zájemce tedy ještě uvedu, že polská verze vyšla - včetně polského dabingu - pod názvem Bloodline: Uśpione zło. (EDIT: a v rusku také v kompletní ruské verzi jako Bloodline: Linia krovi = Bloodline. Линия крови. Podle ruského traileru se dá usuzovat, že byl dokončen minimálně dabing anglické verze, ta ale nevyšla)

Tak, další rest dohrán. Největší předností Neverhoodu je originalita - ve vizuálním zpracování, hudebním doprovodu, některých puzzlech a snad i příběhu, který se ale dozvídáte jen pomocí nalezených kazet nebo ze šííííííííííííííííííííííííííleně (rád bych řekl - tolik i, kolik tam bylo obrazovek, ale to bych kecal:) dlouhé Nekonečné zdi, pokud na to někdo má náladu - i když texty se dají najít přepsané na internetu. Unikátní je i rozdělení hraní na dva mody, jeden z úhlu vlastního pohledu á la Myst a druhý klasický z třetí osoby, ve kterém probíhá sbírání předmětů.

Množství puzzlů je tu až nezdravě vysoké a vysoká je často i jejich obtížnost, o to hůř, že se řešení většiny z nich generuje náhodně. Ve hře je rovněž naprosté minimum rozhovorů - veškeré dialogy probíhají pouze v několika cutscénách a vyjma některých pořvávajících jedinců neuslyšíte ani slůvka - Klayman asi bral lekce od Gordona Freemana, případně od Silent Boba, protože promluví až na samém závěru. Jinak ony dva konce se týkají pouze toho, na čí hlavu se nasadí koruna a tudíž není problém loadovat pozici v poslední místnosti.

Že já se vždycky nechám na to Cryo nachytat... Asi to bude způsobem, jakým působí na mé estetické cítění (hudba, vizuál), jaké myšlenkové bohatství přináší a taky tím, že první dva díly Atlantis se u mně zapsaly velmi, velmi dobře. Problém je ten, že většina ostatních Omni3D adventur jsou především edukativní tituly a teprve až pak dobře napsané příběhy. A i když mě historie zajímá, více než u jiných titulů podobného ražení je tu poznat, jak násilně naroubované jsou herní prvky na ty edukativní. Nemluvě o špatném designu ovládání a vůbec horšímu technickému zpracování, díky kterému je obtížné hry na novějších systémech vůbec spustit.

Takže na jedné straně tu máme Versailles, encyklopedii s popisy dvořanů, hudby (plus ten soundtrack!), dvorské módy a všechny ty obrazy na stěnách, které je možné zvětšit do fullscreenu, přečíst si jejich názvy a kochat se. A pak tu máme chození po zámku a okolí, někdy plynulé a někdy zcela chybějící animace pohybu, extrémně snadné způsoby, jak si odkliknout důležitý rozhovor či animaci, cutscény mezi jednotlivými akty (celkem 7) jsou, pravděpodobně z důvodu nároků na místa na discích, které jsou oproti Atlantis pouze dva, pouze v podobě slideshow, otravný labyrint, ve kterém se nedá pořádně orientovat s mapou, natož bez ní, časový limit v poslední kapitole, dále pak postava, která vám zadává dílčí úkoly a máte se jí hlásit po jejich splnění se přesouvá po paláci a vy ji musíte často hledat... no nic, to už nejsou technické problémy.

Kromě klasické hry je k dispozici i prohlídka paláce.

České hry inspirované Červeným trpaslíkem se neomezují jen na Pekelně ostrý výlet. Škoda jen, že RDA nedosahuje ani (pochybných) kvalit výletu - textovka je to krátká, nepříliš logická a humoru v ní se také příliš nevyskytuje. Nejvíc vám asi zatopí kód nutný pro ukončení první části hry. O moc víc se o hře nedá říct, ale prý existuje i anglická grafická adventure hra, která by snad i mohla být lepší:)

Kódy do hry: na můstku: delete smernice na cizí lodi: dárek (na tenhle se dá přijít). Kód do druhé části hry - zadat do Load: Rimmer

Na tuhle zábavnou hříčku mě upozornila uživatelka Neoxin, a přestože úkolem do její soutěže bylo zaznamenat průchod třemi koly, nakonec mi to nedalo a hru jsem dohrál komplet - je poměrně krátká. Pohodová cartoonová grafika, příjemná hudba, zvířecí zvuky při výběru nebožáků k rozmixování jsou dost střelené a konečně i samotný mozek namáhající koncept hry, která na první pohled vypadá jen jako jednoduchá hopsačka. Škoda jen, že se nedá ovlivňovat pohyb zvířat a jejich směr se mění jen podle toho, jestli narazí do (bezpečné) překážky.

Rok 1998 byl z pohledu českého hráče dobrý rok. Polda, Horké léto, Fish Fillets, Brány Skeldalu... a Posel Bohů. To pochopitelně nejsou všechny tituly z tohoto roku, ale na těchto pět vyjmenovaných se nezapomnělo. Důvodů, proč tomu tak bylo, by se našla celá řada (úspěšné prodeje, následné reedice a poté i sekvely a nakonec i překopání původních hry tak, aby šly spustit i na nových operačních systémech).

V tomhle přišel Posel Bohů poměrně zkrátka, protože tvůrci se rozhodli pro plnohodnotný remake Ni.Bi.Ru: Posel bohů a tím de facto odřízli většinu zájemců o další hraní Posla - jedinou mně známou možností jak hru spustit je virtualizovat Windows 95 či 98 v programech jako Windows Virtual PC či freeware VirtualBox (zkoušel jsem i QEMU, ale tam se mi Wokna nepodařilo doinstalovat).

Stojí za to zmínit, že mezi NiBiRu a Poslem jsou určité rozdíly a že se některé pasáže liší, nicméně základ zůstal stejný a zůstala i většina hádanek (včetně nenáviděných kuliček; dobrá zpráva je, že postup řešení z remaku se dá po určité intelektuální úpravě (aka dělal jsem to třikrát:) aplikovat i na originál, stačí dávat pozor na pozice volného slotu a neřídit se barvami.

Zvláště ke konci mi přišlo, že se autoři hodně inspirovali adventurami s Indianou Jonesem a přestože spolu Polda, Horké léto (resp. jejich první díly) a Posel mají vizuálně leccos společného, tak se to alespoň zdálo mým přisleplým očím, Posel mi zpracováním silně připomínal právě Fate of Atlantis. Svým vážným pojetím k ní má rozhodně nejblíže. Nedá mi to a musím vypovědět i své podezření nad edukativností titulu, neboť nacistická štola je plná impresionistů:) Škoda jen, že scénárista nevybádal, že kmen Hopi přebývá v Severní Americe a ne v Mexiku, ale to už je drobnost.

Co říct závěrem? Povedená hudba, povedené animace... přestože je NiBiRu v lecčem povedenější a danou látku zpracovává lépe a do hloubky, i originál má něco do sebe...

Nechvalně proslulé (a poté po zásluze zapomenuté) závody autíček. Autoři sami vybízejí hráče, aby singleplayer vůbec nehráli a radši si sehnali někoho do páru. Věřte nebo ne, tohle se skutečně prodávalo v obchodech (ale za kolik, to jsem dosud nezjistil. To abych se znovu ponořil do ceníků:) a v elektronickém manuálu plnícím zároveň funkci Readme tvůrci děkují všem, kteří si hru koupili...

Hře patří prvenství první (a na dlouhou dobu poslední, pokud ne vůbec jediné) české závodní hry pro PC, ale vzhledem k tomu, jaké kvality Turbo Speedway nabízí, to zas taková výhra není. Úplně bych ji ale nezatracoval, je docela možné, že pár nenáročných uživatelů toužících po rychlé oddychovce nad ní nos ohrnovat nebude.

PS, recenzováno ve Score č. 40, 4/1997.

Asmodeus je zajímavý experiment. Řekne-li se "mix adventury a RPG", představím si spíš sérii Quest for Glory, finální projekt týmu NoSense na to však šel zcela jinak. Ano, je to kombinace adventury a dungeonu, herní svět vidí hráč z první osoby. Je to svět renderovaný, avšak dotčený rukou grafika - tak, jako je vrstevnatá historie kraje Ruthaniolu, kterou si můžete přečíst ve čtyřech tlustých fasciklech v hradní knihovně.

Nejprve musím zmínit nehoráznou obtížnost, ke které přispívají následující faktory: již v popisu zmíněná absence mapy aneb připravte si čtverečkovaný papír (mapy lokací sice ve hře zabudovány jsou, ale dostanete se k nim daleko později, než je skutečně potřebujete, čímž jsou víceméně k ničemu mapa štoly je v knize o hornictví v hradní knihovně, mapa hory je ve třetím patře zmíněné hory. Ve většině případů existuje rychlá a přímá cesta z jednoho konce lokace na druhý, ale neprošmejdíte-li všechny odbočky, utečou vám nejen měďáky, léčivé kořínky a pochodně (a vše z toho skutečně potřebujete), tak i věci jako výbava a i questové předměty.

Druhým a možná ještě palčivějším problémem jsou boje. Ty probíhají v reálném čase, akci můžete provést pouze jednou za zhruba tři vteřiny a to buď útok zbraní (začínáte s kyjem, najdete sekyru a koupíte meč), nebo obrana štítem. Vaše dovednost se zbraní i energie (aka hitpointy) stoupají automaticky po vyhraných bojích (po prohraných následuje gameover s cynickým smíchem, který mi pořád zní v uších.... dost!). Při bojích můžete kurzorem myši vybírat místa, kam chcete zasáhnout, nepřátelé sice mají mít zranitelná místa, ale nakonec jsem skřety i ďáblíky bil po hlavě, netopýry a přerostlé komáry ani nebylo možné zasahovat jinam než do jejich malého povrchu těla natočeného k vám a bazilišek, svině zlá mizerná s bojem rozděleným na tři fáze - ocas, hlava, hlava je pak případ sám pro sebe, tady jsem byl rád, že jsem nakonec vůbec přežil, natož nějak taktizovat (přiznám se, že jsem nakonec musel k sáhnout k cheatu, mořil jsem se s tou bestií dva dny a do třetí fáze jsem se dostal jen dvakrát).

Boje samotné mi přišly hodně o náhodě - buď se trefí soupeř nebo vy, někdy protivník jen tupě čumí, občas mine a občas vám jednou ranou ubere půl zdraví. Léčit se můžete jen kořínky, které ale léčí jen málo a v jeskyních je jich zoufalý nedostatek. Můžete je i kupovat, ale bohužel je i zoufalý nedostatek měďáků, které navíc potřebujete i k nákupu předmětů pro hádanky a nakonec i pro pochodně, které po určíté době od zapálení vyhoří. Zhasne-li vám uprostřed jeskyně poslední pochodeň, můžete rovnou načíst pozici, protože neuvidíte ani nepřátele, natož cestu. Nepřátelé se navíc generují náhodně, buď se objeví teď nebo za dalším rohem a i když jste podle všeho jeskyni vyčistili, stačí se otočit a může tam stát další. A aby toho nebylo málo, nevidíte ani, jak na tom nepřítel zdravotně vlastně je a kolik jste mu už ubrali hitpointů.

Namluvení není špatné - sice jsem žádný z hlasů nepoznal (dabing dle manuálu pořídili herci Divadla Na Provázku) a hudba je místy rovněž povedená, škoda jen, že se mi čas od času změnil výstup z reproduktoru na uši drásající pískání. Nepotěšila mě přítomnost pouhých pěti slotů pro ukládání pozice, to je zoufale málo. Rovněžtak se připravte na to, že se budete do některých míst znovu a znovu vracet a určité akce se musí vykonat ve správném pořadí promluvit si v hospodě se štamgasty a teprve poté se přihlásit v kasárnách o místo vojáka; koupit láhev u obchodníka až poté, co se navrtá sud; Mandragora vám udělá uspávací prášek z kořínků až poté, co strážný vypije nijak neupravované víno, v knihovně je také možno číst až v pozdějších fázích hry atd.

Závěrem chci říct, že Asmodeus je jednou z těch kvalitnějších her, které v našich zemích vznikly v devadesátých letech. Pokud dokážete překousnout absenci automappingu a nic neodpouštějící soubojový systém, tuto českou hru vřele doporučuji.

Edit: preklep

Velka skoda, ze Flight of the Amazon Queen za sebou nema (nemel) silnejsi francizu a produkcni spolecnost, protoze toto dobrodruzstvi v duchu Indana Jonese ma co nabidnout - Joe King sice neni takovy bouchac jako Indy, ale hadu se neboji:-).

Predstavte si Indiana Jones and the fate of the Atlantis, odeberte moznost hrat s vice postavami najednou, zamente cestovani po svete za oblast kdesi na Amazonce, vymente nacisty za sileneho nemeckeho vedce zakryvajici sve plany na ovladnuti sveta za tovarnu na vyrobu kozenych kalhot a jihoamericke indianske predky mimozemskeho? puvodu za Atlantany a mate vymalovano.

Marne se snazim rozhodnout, jestli vetsi bludiste nabidla Atlantida ci ztraceny chram, ve kterem hledate kristalovou lebku, ale ono to mozna bude tak na stejno, jen se tu nemusi bitkovat s nacky (Nemci se zabiji na pastech bez vaseho pricineni). Hra se navic nebere prilis vazne, takze se pripravte na umela prsa a vysavac v dzungli i prodavace vyzadujiciho obcanku pred prodejem lahve alkoholu.

Namluveni je vcelku slusne (byt vetsina daberu namluvila vice postav) a zvlaste profesor Ironstein je prijemne over the top mad nazi doctor:) Technicka uroven je take velmi slusna, SCUMM verze pracuje bez chyb.

Skoda jen, ze zaver ve Valley of the Mists neni o neco delsi (a neobsahuje vice dinosauru, kazdopadne zaverecny showdown s robotem ?mimozemskeho pruvodu, v dinosaura promeneneho profesora Ironsteina a zrcadlicimi plochami stoji za to... FotAQ doporucuji vsem priznivcum starsich adventur...

Muj prvni dojem ohledne podobnosti s rannymi ceskymi adventurami se nakonec prenesl do celeho (velmi kratkeho) hrani Drasculy - takhle nejak by asi vypadalo 7 dni a 7 noci, kdyby bylo prelozeno do anglictiny a namluveno (anglicky) ceskymi dabery. Otresny preklad, dialogy misty skacou (tam, kde byla spanelska verze kratsi ci delsi nez ta anglicka) a misty dokonce anglicke dialogy zcela chybi a jede se ve spanelstine (to se nastesti netyka textu, takze pokud ho nemate vypnuty, rozumet budete).

Pribeh je radne trhly a konec opet neuspokojivy, to je tak asi vse, co mam chut o nem napsat - aneb neni nad to, kdyz Draculu zabraneho v hospode (!) do sledovani fotbalu (!!) zlikvidujete pomoci sklenice skotske (!!!) . Ale tak, je to freeware, par chvil s tim zabit muzete, zejo:-P