Asmodeus: Tajemný kraj Ruthaniolu

Asmodeus je zajímavý experiment. Řekne-li se "mix adventury a RPG", představím si spíš sérii Quest for Glory, finální projekt týmu NoSense na to však šel zcela jinak. Ano, je to kombinace adventury a dungeonu, herní svět vidí hráč z první osoby. Je to svět renderovaný, avšak dotčený rukou grafika - tak, jako je vrstevnatá historie kraje Ruthaniolu, kterou si můžete přečíst ve čtyřech tlustých fasciklech v hradní knihovně.

Nejprve musím zmínit nehoráznou obtížnost, ke které přispívají následující faktory: již v popisu zmíněná absence mapy aneb připravte si čtverečkovaný papír (mapy lokací sice ve hře zabudovány jsou, ale dostanete se k nim daleko později, než je skutečně potřebujete, čímž jsou víceméně k ničemu mapa štoly je v knize o hornictví v hradní knihovně, mapa hory je ve třetím patře zmíněné hory. Ve většině případů existuje rychlá a přímá cesta z jednoho konce lokace na druhý, ale neprošmejdíte-li všechny odbočky, utečou vám nejen měďáky, léčivé kořínky a pochodně (a vše z toho skutečně potřebujete), tak i věci jako výbava a i questové předměty.

Druhým a možná ještě palčivějším problémem jsou boje. Ty probíhají v reálném čase, akci můžete provést pouze jednou za zhruba tři vteřiny a to buď útok zbraní (začínáte s kyjem, najdete sekyru a koupíte meč), nebo obrana štítem. Vaše dovednost se zbraní i energie (aka hitpointy) stoupají automaticky po vyhraných bojích (po prohraných následuje gameover s cynickým smíchem, který mi pořád zní v uších.... dost!). Při bojích můžete kurzorem myši vybírat místa, kam chcete zasáhnout, nepřátelé sice mají mít zranitelná místa, ale nakonec jsem skřety i ďáblíky bil po hlavě, netopýry a přerostlé komáry ani nebylo možné zasahovat jinam než do jejich malého povrchu těla natočeného k vám a bazilišek, svině zlá mizerná s bojem rozděleným na tři fáze - ocas, hlava, hlava je pak případ sám pro sebe, tady jsem byl rád, že jsem nakonec vůbec přežil, natož nějak taktizovat (přiznám se, že jsem nakonec musel k sáhnout k cheatu, mořil jsem se s tou bestií dva dny a do třetí fáze jsem se dostal jen dvakrát).

Boje samotné mi přišly hodně o náhodě - buď se trefí soupeř nebo vy, někdy protivník jen tupě čumí, občas mine a občas vám jednou ranou ubere půl zdraví. Léčit se můžete jen kořínky, které ale léčí jen málo a v jeskyních je jich zoufalý nedostatek. Můžete je i kupovat, ale bohužel je i zoufalý nedostatek měďáků, které navíc potřebujete i k nákupu předmětů pro hádanky a nakonec i pro pochodně, které po určíté době od zapálení vyhoří. Zhasne-li vám uprostřed jeskyně poslední pochodeň, můžete rovnou načíst pozici, protože neuvidíte ani nepřátele, natož cestu. Nepřátelé se navíc generují náhodně, buď se objeví teď nebo za dalším rohem a i když jste podle všeho jeskyni vyčistili, stačí se otočit a může tam stát další. A aby toho nebylo málo, nevidíte ani, jak na tom nepřítel zdravotně vlastně je a kolik jste mu už ubrali hitpointů.

Namluvení není špatné - sice jsem žádný z hlasů nepoznal (dabing dle manuálu pořídili herci Divadla Na Provázku) a hudba je místy rovněž povedená, škoda jen, že se mi čas od času změnil výstup z reproduktoru na uši drásající pískání. Nepotěšila mě přítomnost pouhých pěti slotů pro ukládání pozice, to je zoufale málo. Rovněžtak se připravte na to, že se budete do některých míst znovu a znovu vracet a určité akce se musí vykonat ve správném pořadí promluvit si v hospodě se štamgasty a teprve poté se přihlásit v kasárnách o místo vojáka; koupit láhev u obchodníka až poté, co se navrtá sud; Mandragora vám udělá uspávací prášek z kořínků až poté, co strážný vypije nijak neupravované víno, v knihovně je také možno číst až v pozdějších fázích hry atd.

Závěrem chci říct, že Asmodeus je jednou z těch kvalitnějších her, které v našich zemích vznikly v devadesátých letech. Pokud dokážete překousnout absenci automappingu a nic neodpouštějící soubojový systém, tuto českou hru vřele doporučuji.

Edit: preklep