Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Golden Axe

  • XboxX/S 95
Když se tak dívám zatím jsem nedohrál v roce 2021 žádnou hru, ale naštěstí to už je počínaje včerejškem historie. Dámy a pánové, dohrál jsem totiž Golden Axe zakoupený jako součást Sega Vintage Collection: Golden Axe na Xbox konzoli. Vybral si nejprve sličnou bojovnici, posléze lidského bojovníka, a s ním na podruhé hru pokořil za odhadem 2 hodiny!
Poprvé jsem se hrou seznámil na PC před dávnými časy, někdy okolo roku 1991 u kamarádů, kteří měli to štěstí a vlastnili svůj počítač. Trvalo neskutečných 30 let než si mě hra znovu našla.
A byla to láska na první pohled! Skvělá grafika co snad nikdy nezestárne. To snad ani není možné, jakoby se zastavil čas. Na konzoli se hra ovládá jedna báseň, výskok, sek, magie. Výborná hudba v pozadí, střídání prostředí a nepřátel. zajímavý příběh ačkoliv o ten tu tak úplně nešlo, a hlavně skvělá pařba na večer pro sluncem unaveného herního pařana. Hru jsem si po náročném prvním pracovním dnu užil, a vrátil se díky stroji času o 30 let zpět, do doby svého raného mládí, do doby kdy jsem snil o tom jaké by to bylo jednou vlastnit vlastní PC, do doby která se už nikdy nevrátí, ale kterou jsem měl tu čest zažít, abych o ní jednou, jednou v budoucnu mohl vyprávět vnoučatům.

Pro: krátké, relativně lehké, grafická prezentace, hudba a zvuk, výběr ze tří postav, draci

Proti: nižší obtížnost, krátká herní doba

+25

Saints Row

  • XboxX/S 60
Ani přes nižší hodnocení nelituji, že jsem si první Saints Row zahrál. Ne že by zastřešující příběh Saints Row ságy zrovna patřil k nějakým literárním veledílům, ale při hraní čtyřky a především dvojky mi občas trochu scházela znalost událostí, kterými to celé začalo. I proto jsem na novém next-gen Xboxu sáhl po Saints Row jako po úplně první hře. Příběh se sice dvojce ani trojce nevyrovná, ale špatný rozhodně není a občas jsem se u hlášek Johnnyho Gata a dalších slušně pobavil. Nakonec mi nevadil ani němý hlavní hrdina, protože příběh s jeho mlčenlivostí docela vtipně pracuje.

S gameplayem už to je bohužel horší. Jednička bohužel nezestárla zrovna nejlíp ani v porovnání s dvojkou a v podstatě působí jako prototyp pro zbytek série. Příběhové mise jsou ještě docela zábavné, i když absence checkpointů ve spojení s nepochopitelnými výkyvy obtížnosti v několika misích (bez diskuze jde o nejobtížnější díl série) je občas značně frustrující. Všeobecně jsou ale v rámci toho, co hra dovoluje, tedy pouze jezdit s auty a střílet, docela pestré a nápadité a doplněné zábavnými cutscénami. 

Nepříliš zábavné jsou však vedlejší aktivity. Abyste totiž mohli hrát příběh, musíte před každou misí nasbírat dostatek respektu, aby se pětihodinová hra natáhla aspoň na dvacet hodin. Bohužel až na Hijacking jsou všechny aktivity kvůli nevybalancovanosti a nedomyšlenosti velmi slabým odvarem svých ekvivalentů z dalších dílů. Jeden příklad za všechny, v Mayhem naprosto nepochopitelně kvůli kombo systému dostáváte víc peněz za demolici drátěných plotů než za ničení aut (???). Druhů aktivit je navíc cca polovina co ve dvojce, ale aby to bylo něčím vynahrazeno, každý druh má dvojnásobek úrovní. Takže vedlejší obsah je nuda, frustrace a stereotyp.

Jinak vesměs není o čem psát. Ve zkratce: mimo mise a aktivity ve městě není skoro co dělat, až na nezajímavé sbírání CD a tagování zdí. Customizace postavy je oproti dalším dílům značně omezená. Navíc ji kazí i fakt, že systém respektu vás víceméně nutí obléknout ty nejdražší hadry a šperky, abyste aspoň trochu ukrátili počet aktivit, které pro dohrání musíte absolvovat. Můj gangsta tak ke konci hry v obličeji vypadal jako slušně zásobená železárna. Přestřelky jsou prosté, ale funkční. Druhů zbraní je ale málo a třeba různé pistole mezi sebou nesdílí zásoby nábojů, což mi osobně pilo krev. Jízdní model je v pohodě, ovšem základní rozestavění tlačítek na gamepadu je absolutně nevhodné pro obtížnější pasáže (naštěstí lze změnit). Graficky to není žádný zázrak, ale kvůli grafice hru z roku 2006 dnes už asi nikdo hrát nebude. Celkově první Saints Row neurazí, ale mimo touhy po kompletaci série asi jen těžko najdete jiné důvody, proč se do něj dnes pouštět.
+22

Dungeons & Dragons: Dark Alliance

  • XboxX/S 45
Všechno špatně. Vůbec mi nevadila myšlenka udělat něco jako Warhammer Vermintide v D&D hávu, ale D&D: Dark Alliance smrděla průšvihem už od prvního traileru. Četné varovné znamení se mi však povedlo úspěšně ignorovat... a výsledek byl přesně takový, jaký se dalo čekat. I přes roční odklad působí Dark Alliance jako zcela nedodělaná hra, která sotva drží pohromadě. Herní náplň je repetitivní, nenápaditá a především plná bugů. 

Už jen samotné souboje, a to nejen v multiplayeru, provází naprosto příšerný lag. V launchové verzi jste tak například sekli do nepřítele, přehrála se animace útoku, dvě sekundy se nic nedělo a až potom se ubraly HP. To nejen vypadá hrozně, ale i značně komplikuje snahy o dodge a parry a patche vylepšily situaci jen částečně. Podobně zpomalená je i umělá inteligence. K řadě nepřátel včetně bossů můžete prostě přijít, začít do nich mlátit a než si uvědomí, že se něco děje, jsou už téměř mrtví nebo zaseknutí v stunlocku. A i když už něco začnou dělat, občas nepřátelé prostě ztratí vůli žít a zatuhnou i během boje. Nedá se jim divit – i virtuální smrt je lepší, než sloužit jako NPC v Dark Alliance. Soubojový systém by potenciálně mohl být docela dobrý, nabídka různých pohybů a komb je široká, ale v praxi působí prostě hrozně a zoufale potřeboval dalších pár měsíců vývoje.

Druhý velký problém hry je nepochopitelné škálování obtížnosti. Každá úroveň obtížnosti má v každé misi specifické doporučené gear score. Pokud budete hrát mise na obtížnost odpovídající vaší výbavě, nejspíš je projdete s prstem v nose. Pokud obtížnost zvednete byť jen o jeden stupeň, připravte se na to, že obyčejné nepřátele budete rubat několik minut a sundají vás zhruba na dvě rány. Občas. Občas to je to jen o trochu těžší než doporučená obtížnost, jak by to asi správně mělo být, a občas pro vygenerování jednodušší mise stačí i pouhý restart. Nutno dodat i to, že bonusy k statistikám, které dává lepší vybavení, rozhodně neodpovídají propastným rozdílům mezi úrovněmi obtížnosti. Jinak řečeno, hra prostě cheatuje a obtížnost zvyšuje uměle (a ještě navíc blbě).

Ve hře, kde je naprostá většina času věnovaná soubojům, nemá příliš smysl řešit cokoliv jiného, ale celková odfláknutost se projevuje i ve všech dalších aspektech. Nejvíce práce si tvůrci zjevně dali s designem úrovní, které jsou na co-op rubačku překvapivě otevřené a plné drobných hádanek a poschovávaných pokladů. Akorát trochu chybí mapa a orientace v složitějších úrovních tak působí mírně chaoticky. Ale dál už je to jen marnost. Příběh je mizerný a působí jako parodie knížek o Drizztovi (jinak si "humorné" repliky nepřátel vysvětlit neumím). RPG prvky a loot jsou nudné a troufnu si říct, že kdyby ve hře nebyly, možná by pro tvůrce bylo jednodušší vybalancovat obtížnost a hra tak mohla být celkově lepší.

Shnilou třešničkou na dortu jsou různé bugy a nedodělky, jako například textury a efekty směle konkurující Revelations 2012 (například láva), mizerné animace a můj oblíbený bug, kdy, pokud se vám povede umřít v bossfightu, tak občas loading screen prostě zamrzne a zůstane na obrazovce i několik minut, zatímco do vás boss na pozadí vesele buší. Hru jsme hráli několik měsíců zpátky, takže něco z toho, co jsem zmiňoval, už možná je vyřešené, ale zcela upřímně, nehodlám se o tom přesvědčovat. A vám bych to taky nedoporučil.
+22

Mafia: Definitive Edition

  • XboxX/S 85
Je to sotva 10 minut co jsem dokončil Mafii DE a mohu s radostí říci, že pokud jsem měl před pár dny pochybnosti, zda je dobrým nápadem se do města Lost Heaven vrátit, pak nyní mohu bez jakýchkoliv pochyb konstatovat, že to dobrý nápad byl. Ačkoliv mi totiž tvůrci nepřinesli herní zážitek, který by šlo označit za bezchybný, tak si myslím, že hodnotit jej jako velmi povedený určitě lze.

Chválu je přitom nutné jednoznačně směřovat jak vůči nynějším tvůrcům remaku, tak autorům původní Mafie 1. Jestliže totiž Mafie DE něčím jednoznačně vyniká, je to jí převzatý příběh (a celková atmosféra), který by možná bylo přehnané hodnotit jako úžasný, ale za mě určitě snese přívlastky jako jsou napínavý, jímavý i uvěřitelný. Rovněž retrospektivní způsob jeho vyprávění, ačkoliv jinak nejsem příznivcem této varianty rozvíjení příběhu, je v tomto případě povedený a neubírá mu nic na zmíněné napínavosti. Příjemný je za mě přitom i (anglický) dabing, český jsem tentokrát nezkoušel, takže ten posoudit nemohu. Kladně dále hodnotím rovněž graficky update původní hry, který sice není ničím, co by vás v dnešní době ohromilo, ale na druhou stranu představuje dobrý kompromis mezi detailností grafiky a její věrností, respektive zachování atmosféry herního světa. Dále, pro někoho možná překvapivě, hodnotím pozitivně i celkovou délku Mafie DE. Ačkoliv totiž mám rád i větší open worldy, tak bylo příjemnou změnou se ponořit do cca 12-13 hodin dlouhé hry, zaměřené na příběh, bez odboček v podobě vedlejších questů. Myslím si totiž, že je to jednoznačně ve prospěch zachování již opakovaně zmiňované napínavosti příběhu, respektive jeho působivosti, který by se bočními úkoly jen zbytečně rozmělnil.

Abych však na druhou stranu pouze nechválil, přece jen určité drobné výtky mám. Jednak mi přišlo, že v několika momentech se hra, oproti jinak nastavené úrovni obtížnosti (hrál jsem na střední), stane nepřiměřeně těžkou. Například na konci mise Výlet do přírody v podobě snad nezničitelného obrněného vozu (tanku) . Dále mi v některých momentech přišly obličeje některých postav/obyvatel města z dálky jakoby „mázlé“, s tím, že se doostřily až když jsem přišel blíže. Konečně mi vadilo též to, že nepřátelé mnohdy jakoby ignorují, že je právě trefujete svou střelbou a klidně pokračuji v právě vykonané činnosti (například střelbě do vás, či v běhu), a to bez jakéhokoliv rozptýlení. Na jednu stranu lze sice poznamenat, že Mafie DE nemá být čistokrevnou střílečkou, ale i tak mě to u moderní hry/remaku vadilo.

Přes víceméně drobné nedostatky, které jsem načrtl výše, však nemohu, než se vrátit k úvodním pochvalným slovům. Mafia DE mě zkrátka bavila a nijak nenarušila, jak jsem se bál, krásné vzpomínky, které mám na původní díl. Určitě to totiž všichni známe. Případ, kdy se po mnoha letech vracíme k nějaké herní lásce, případně její předělávce, jen abychom zjistili, že námi tolik oblíbená hra zkrátka zestárla a už to není takové, jak si to pamatujeme. Zde si však myslím, že studio Hangar 13 vytvořilo remake, který je důstojný odkazu původní hry, a který uspokojí jak její pamětníky, tak hráče, kteří do města Lost Heaven vstoupí vůbec poprvé. V takovém případě vítejte do rodiny.

Pro: skvělý příběh; slušná grafika; rozumná herní doba, která zbytečně nerozmělňuje vyprávěný příběh

Proti: místy nesmyslně zvýšena obtížnost hry; občas rozmazané obličeje obyvatel Lost Heaven; nepřátelé někdy nereaguji adekvátně (ignorují) tomu, že je právě trefujete

+19

Myst

  • PC --
  • XboxX/S 70
Remake Mystu v první řadě vypadá graficky fantasticky. Od atmosféry původního Mystu se asi mírně odklonil (na první pohled je výrazně barevnější a jasnější), ale samo o sobě je to výborně odvedená práce. Každý z věků má svoji unikátní atmosféru, prostředí je plné detailů a efektů, ale nepůsobí přeplácaně. Procházet se jednotlivými věky ve VR musí být skvělý zážitek, ale i na ploché obrazovce má remake co nabídnout.

Na druhou stranu, gameplay zůstal téměř nezměněn a v moderní grafice design roku 1993 o to víc bije do očí. I když prozkoumávat jednotlivé věky a nalézat nové podivné stroje je poutavé, samotné hádanky jsou docela rozporuplné, i když ne vyloženě špatné. Myst je mezi hráči proslulý tím, že vás nijak nevede za ručičku a nedá najevo, co po vás chce, což platí i pro remake. Ovšem v momentě, kdy chvíli vytrváte, zjistíte, že to, co po vás chce, je vlastně velmi prosté.

Valná většina hádanek po vás totiž nevyžaduje logické myšlení, ale pozorné oko a dobrou paměť či pečlivé vedení poznámek. Nemá smysl snažit se přijít jednotlivým strojům na kloub – pokud budete opravdu důsledně prozkoumávat ostrov, tak kódy, které do nich musíte vložit, vám budou naservírované na stříbrném podnose. Stačí si tedy zapamatovat, kam je vložit. Nejspíše proto část hráčů odradí úvodní ostrov, který trochu paradoxně nabízí nejvíc obsahu a interaktivních předmětů, v nichž se dá lehce ztratit. Jednotlivé věky jsou o poznání menší a chudší na interakci a najít tak správný "klíč" pro správný "zámek" je o to jednodušší, až mě to u určitých věků (Mechanical Age) překvapilo.

Samozřejmě, ne každá hádanka je stejného stylu – například sestavování kódu ze zvukových efektů v Selenitic Age či vodní potrubí v Channelwood Age je příjemným zpestřením a jejich vyřešení dokáže potěšit. Najde se i několik zásekových špeků, o jejich férovosti by se dalo polemizovat – například hodinová věž, jež využívá skrytou herní mechaniku, která se nikde jinde v celé hře nevyskytuje a hra vám ji nijak nenaznačí, nebo tunely v Selenitic Age, které sice můžete zmapovat a bruteforcnout, ale nápověda/klíč pro zamýšlené řešení je schovaná v Mechanical Age. Celkově mi ale přišlo, že design hádanek značně narážel na... snad technické limitace roku 1993, nebo snahu autorů o to, aby hádanky přiblížili k realismu? Těžko říct, každopádně z námětu určitě šlo vytěžit víc, což se dalším dílům nejspíš povedlo.

Stejně tak dnes už asi nikoho neoslní příběh – ač mi osobně nevadilo, že ho ve hře vlastně moc není, tak pokud vám o něj jde především a vyžadujete ho jako motivaci k dalšímu hraní, tady vám pšenka nepokvete. Svět Mystu a jeho pokračování je sice podle všeho velmi propracovaný, ale v prvním dílu se musíte spokojit jen s náznaky. Rozhodnutí designérů schovat naprostou většinu příběhové pozadí do knihovny na začátku hry je taky přinejlepším nešťastné a nejspíš akorát odradí řadu hráčů pokračovat.

Pro někoho jako jsem já, kdo s Mystem ani žádnou jeho reedicí až dodnes nepřišel do styku (až na cca deset minut strávených s realMyst: Masterpiece Edition pár let zpátky) a pouze o něm četl jako o legendárním a vlivném titulu, je Myst z roku 2020, respektive roku 2021, poměrně zvláštní titul. Nemůžu říct, že bych se u něj nebavil, ale zub času se na něm bezesporu projevil a myslím si, že v dnešní době má hlavně historickou hodnotu, i když neustávající práce Cyanu na dalších a dalších moderních verzí Mystu je svým způsobem obdivuhodná. Řekl bych ale, že nejvíc si jej užijí lidé, co si chtějí zavzpomínat na rok 1993, kdy Myst byl fenomén na vrcholu technologií, a podívat se do starých známých lokacích v krásné nové grafice, ideálně ve VR.

P.S.: Pro srovnání jsem si znovu nainstaloval realMyst: Masterpiece Edition a osobně mi přijde, že se k této starší verzi nemá smysl vracet. Původní předrenderovaný Myst se skokovým pohybem asi pořád má něco do sebe, ale realMyst je prostě daleko ošklivější a těžkopádnější verze remaku. Jediný důvod, proč si ho zahrát, je tak bonusový věk Rime, který v remaku chybí (a v původní hře nebyl). A zcela upřímně... asi chápu, proč byl z remaku vystřižený. Celý věk se dá i s čtením nových knih dohrát asi za patnáct minut a skládá se asi ze tří puzzlů, přičemž odměnou vám je pro mě nicneříkající scéna, která asi dává smysl jen někomu, kdo už hrál Riven. Dovedu si ale představit, že v nové grafice remaku by Rime aspoň mohla být pěkná na pohled. Jednoznačně bych tak v případě, že jste Myst ještě nehráli, volil nový remake nebo původní statickou verzi.

P.S.: VR verzi jsem sice neměl příležitost vyzkoušet, ale troufnu si odhadnout, že pro někoho, kdo nezná originál, nepůjde o úplně příjemný zážitek. Pokud nemáte fotografickou paměť, valná většina hádanek vyžaduje tvorbu poznámek a nákresů na papír, což s VR headsetem na hlavě asi nebude moc pohodlné. Hra sice nabízí in-game možnost vytvářet si screenshoty, ale pochybuju, že to je plnohodnotná náhrada papíru a tužky...
+19

Little Nightmares

  • XboxX/S 80
Jestliže jedním z cílů Herní výzvy je přimět hráče vystoupit z jeho „komfortní herní zóny“, pak Little Nightmares jsou hrou, která u mě tohoto cíle spolehlivě dosáhla. Z uvedeného přitom vyplynuly dvě skutečnosti. První, že jsem okusil zcela nový herní zážitek, za což jsem rád, avšak s tím bezprostředně souvisí druhý bod, a to sice, že mi přece jen hra žánrově tolik nesedla.

Co se samotného herního požitku týče, popsal bych LN jako hru, kde cílem je samotná cesta, tj. vnímání jednotlivých snových scén a nasávání znepokojivé atmosféry. Alespoň u mě ji hra dokázala vykouzlit zcela spolehlivě. Některé dílčí moment, jako třeba když zakousnete trpaslíka , pak určitě ještě nějakou dobu nezapomenu. Mohu proto s jistotou říci, že pokud rádi brouzdáte fantazijními „světy“ a hra je pro Vás především o atmosféře, potom si LN určitě nenechte ujít. Na stranu druhou, pokud Vás bez akčnějších pasáží hra nebaví, pak doporučuji šáhnout po jiném titulu. Ačkoliv totiž i zde najdete pár napínavých momentů, kde musíte jednat rychle, či se v nich objevuje určitá míra násilí, tak jde pouze o okrajové záležitosti, které akčně laděného hráče určitě „nezasytí“. Pokud si ovšem stejně jako já chcete touto hrou rozšířit své herní obzory, pak Vám ji mohu doporučit i přesto, že spadáte právě mezi spíše akčně laděné hráče. Jednoduše proto, že hra se netáhne a je spíše kratšího rázu, u mě cca 4:15 hod, což si myslím, že je čas, který si může každý v rámci „herního sebevzdělávání“ dovolit obětovat. Tak si to užijte.

Pro: zajímavé fantazijní obrazy/scény; schopnost vyvolat tísnivý pocit; rozumná herní doba

Proti: pokud nejste hráč, pro kterého může být i cesta cílem, pak patrně budete hrou zklamáni

+18

LIMBO

  • XboxX/S 90
INSIDE jsem si užil a když LIMBO přistálo do Game Pass, tak proč si ho nezahrát.

Kdybych měl použít jediné slovo ke zhodnocení hry, bude to "chytrá". Hádanky jsou různorodé, některé mi chvíli trvaly. Poté jsem si ale vždy řekl: Bože, vždyť je to tak jasné :).

Proti INSIDE je hra sice delší, ale i tak bych si dal ještě další hodinku a mrzelo mne, že už je konec. Hudební podkres hezky doplňuje grafické zpracování a celkovou atmosféru hry.

Pro: grafika, hudba, hádanky

Proti: krátké

+18 +19 −1

Doom Eternal

  • XboxX/S 75
Úvodem mého komentáře musím poukázat na dvě (vzájemně v určité míře související) skutečnosti, které mě v mém hodnocení značně ovlivnily. První z nich je, že aktuálně trpím určitým „herním blokem“, kdy mě obecně hry nebaví tak moc jako normálně. Také proto se v tomto příspěvku budu snažit oddělit ryze subjektivní dojmy z hraní od „objektivního hodnocení“. Druhou skutečností je hraní Doom Eternal relativně nedlouho (cca 1 rok) po dohrání Dooma z roku 2016 (dále jen Doom2016), kdy se tak nemohu vyhnout srovnávání herních zážitků a pocitů ze hry. Tak a teď už pojďme k hodnocení samotné hry.

Už předešlý odstavec asi do jisté míry naznačil, že mé herní zážitky z Doom2016 a Eternalu byly značně rozdílné. Doom2016 jsem cca před rokem vyzkoušel z důvodu, že co žebříček nejlepších FPS na youtube, to umístění této hry na čelních pozicích. I když tak nejsem příznivcem vyloženě frenetických akcí, dal jsem Doomovi2016 šanci. A rozhodně jsem pak nelitoval. V singlu jsem doslova vyzobal všechny bonusy, prolezl všechny úrovně skrz na skrz a neskutečně se při tom bavil. Logicky jsem pak čekal, že mi Eternal dopřeje obdobnou zábavu, neboť jsem jej v zásadě bral jako „více téhož“. Aniž bych však dokázal zcela dopodrobna rozebrat čím to bylo, tak u druhého dílu jsem se místy nudil a nakonec jej dohrával vyloženě „na sílu“. Určité důvody ale přece jen identifikovat dokážu.

Doom Eternal mi na prvním místě připadá poněkud překombinovaný, což mi u vyloženě frenetické střílečky přijde lehce na škodu. Ačkoliv totiž obsahuje jednak obdobné možnosti vylepšování postavy jako Doom2016, jde v této oblasti Eternal ještě dál. Vylepšujete si tak své zbraně, vlastnosti zbroje, zdraví/náboje/brnění, a k tomu máte dále aktivní až trojici run, které vám rovněž poskytují určité bonusy. Zmíněné položky pak zlepšujete za různé tokeny, které nacházíte během hry, případně je obdržíte za odvedený boj či splnění určitých výzev. Vím, uvedené nezní nijak komplikovaně, ale čistě subjektivně mi zpracování těchto oblastí v menu přišlo tak nějak nepřehledné/komplikované. Oproti Doom2016, kde jsem měl z každého vylepšení radost, jsem tak v Eternalu spíše prostě „na něco klikl“ a moc neřešil, co mi to vlastně přinese. 

Druhým projevem, opakuji, že jde opět o čistě subjektivní pocit, překombinovanosti byla i samotná šíře možností jak bojovat s nepřáteli. Objektivně jde vlastně o kladnou skutečnost, ale subjektivně mi možnost, vedle použití samotných zbraní, řezat pilou (za účelem získání nábojů), pálit plamenometem (zisk brnění), házet granát nebo „ledovou bombu“, použít glory kill (zisk zdraví), úder „blood punchem“ či použít meč (ultra silná zbraň) přišla až moc. Někdo může objektivně namítnout, že uvedené varianty dávají hráči více možností jak taktizovat a jak se pohybovat po bojišti, s čímž nemám problém souhlasit. Mně toto pojetí ale zkrátka přišlo až moc komplikované a vytrhávalo mě z akce.

Poslední významnou výtkou, která byla v souvislosti s Eternalem široce rozebírána, a které se tak ani já nevyhnu, bylo zakomponovaní skákacích pasáží do jednotlivých úrovní. I tato věc mě vytrhávala z jinak přímočarého boje. Skákačky sice objektivně nejsou příliš složité, ale navzdory tomu, či možná tím spíše nerozumím tomu, proč je autoři do úrovní vůbec vložili. Za mě působí spíše otravně, než že by hratelnost obohatily. Ale opět, jde jen o subjektivní pocit.

Až doteď jsem jen kritizoval, ale to by nebylo k Doom Eternal fér. V souladu s recenzemi, které jsem o hře četl, totiž musím i já vyzdvihnout objektivní kvality této hry. Mezi ně bezesporu patří zážitek/pocit ze samotného boje, kdy za zvuků nadupaného soundtracku odpravujete jednoho démona za druhým. Kladně dále hodnotím i poměrně široký zástup nepřátel, se kterými se ve hře střetáváte. Arzenál zbraní pak sice nepřekvapí, ale je dostatečný, přičemž (viz výše) si jednotlivé zbraně ještě můžete modifikovat. Konečně mi nečiní problém mezi „objektivní klady“ zařadit výše zmíněný (subjektivně negativně vnímaný) prvek poskytnutí dalších způsobů likvidace nepřátel za účelem zisku nábojů, životů, brnění, či prostě pouze odpravení daných zplozenců pekla z povrhu Zemského. 

Co říci závěrem? Mně subjektivně hra úplně nesedla, a jak jsem zmínil výše, musel jsem se k jejímu dohrání spíše nutit. Objektivně ale musím uznat její nesporné kvality, díky kterým má nepochybně milovníkům stříleček co nabídnout. Pokud byste se mě tak zeptali, zda se do Doom Eternal pustit, nezbývalo by mi než říci „dejte hře šanci“. Minimálně za to zcela bezesporu stojí.

Pro: široká plejáda nepřátel i (modifikovatelných) zbraní; skvělý pocit z boje; taktické možnosti na bojišti

Proti: překombinovanost/nepřehlednost různých vylepšení; skákací pasáže

+17

Crackdown

  • XboxX/S 50
Má pouť po open-worldech exkluzivních pro Xbox 360 pokračuje zastávkou v podobě prvního Crackdown. Třetí Crackdown sice není žádná velká pecka, ale svůj účel pobavit mě bezmyšlenkovitou akcí na odpoledne dva roky zpátky splnil. A první Crackdown v tomhle úkolu, i když z hodnocení to může působit jinak, uspěl taky. V roce 2021 bych ale velmi opatrně nakládal s tvrzením, že se jedná o lepší hru.

Stejně jako u trojky, i v jedničce platí, že pobíhat v roli superhrdinského poldy po městě a bezmyšlenkovitě kosit komiksově absurdní krvežíznivé kriminálníky, skákat po střechách a sbírat jeden svítící orb za druhým a postupně nabírat na síle je prostě, ač velmi primitivní, zábava. Což je dobře, protože Crackdown 1 skoro žádnou jinou herní náplň nemá.

Po vstupu do open-worldu vám na mapě svítí seznam kontrolních bodů, které musíte dobýt, seznam cílů, které musíte zabít... a to je všechno. A ať už se jedná o kontrolní bod nebo lidský cíl, každý úkol probíhá stejně – prostřílíte se skrz dav nepřátel až na místo zvýrazněné na GPS, tam buď aktivujete značku na podlaze nebo zabijete "bosse", mírně silnějšího než jeho pohůnci, které kosíte po desítkách. Nečekejte žádné cutscény, téměř žádné skriptované momenty ani jakoukoliv snahu o ozvláštnění herní náplně. That's it. Po první hodině strávené ve hře vás v ní až do konce už nic nepřekvapí.

Crackdown 1 je tedy co do struktury hry zkrátka podobně komplexní titul jako Mega Man z NES, akorát ve 3D a zasazený do (mrtvého a zbytečného) open-worldu. K jeho cti musím uznat, že dostat se k cíli není vždy tak jednoduché a budovy, ve kterých se schovávají, jsou občas docela zajímavé svým level designem. I to je ale docela málo. Jediné ozvláštnění stereotypu, které Pacific City nabízí, jsou závody, ať už pěší nebo automobilové... a s těmi bych se radši nechlubil.

Třetí díl je tedy v porovnání s prvním variabilnější co do nabízených úkolů, nabízí širší selekci zbraní a schopností, příjemněji se ovládá a hraje, vypadá graficky lépe a má Terryho Crewse. Ovšem u všech zmíněných kladů bych mohl dodat "jen o něco málo". Dalo by se tedy zcela férově říct, že těch dvanáct let pokroku na Crackdown 3 skoro není vidět. Na druhou stranu, ať už byl Crackdown 1 ve své době vnímaný jakkoliv dobře, na přijetí téměř totožné trojky je vidět, že zkrátka nezestárl nejlíp.  Což si může každý ověřit sám.
+16

Kingdom Come: Deliverance – Band of Bastards

  • XboxX/S 70
Měl-li bych hned úvodem ohodnotit toto DLC jediným slovem, pak bych asi použil „průměrné“. Je tomu tak proto, že sám za sebe jej hodnotím jako rozšíření, které ničím nezklame, ale ani nepřekvapí. Příběhově se stáváte členem skupiny nájemných rytířů, která má pro pana Racka Kobylu zajistit bezpečnost na cestách. Jestliže si tak něčeho užijete opravu vrchovatě, pak jsou to souboje. Jelikož přitom nejsem velký příznivce soubojového systému, tak jsem uvítal, že jde povětšinou o souboje skupinové, které je právě díky Vašim parťákům přece jen lehčí vyhrát. Lze tedy říci, že pokud jste v základní hře rádi řešili většinu konfliktů především mečem, přijdete si na své. Jinak mi ale toto DLC, jak jsem naznačil již výše, přišlo tak nějak bez nápadu. Oproti „The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon“ mi nepřišlo nijak zvlášť humorné, ale ani napínavé. Co však o něm lze říci s jistotou je, že je poměrně krátké. Troufám si odhadnou, že mi jeho dohrání zabralo cca 2,5 hodiny. Suma sumárum jej tedy mohu doporučit těm, kteří dohráli KCD a stále nemají dost. Pokud však do této skupiny nepatříte, potom si myslím, že Vás rozebírané DLC nijak zvlášť nenadchne, byť, jak uvedeno výše, ani nezklame.

Pro: vhodné pro hráče co dohráli základní hru a stále nemají dost

Proti: osobně hodnotím jako DLC, které nezklame, ale ani ničím nenadchne; poměrně krátká herní doba

+15

Call of Duty 3

  • XboxX/S 80
Není to tak dávno co jsem dohrál CoD2 v rámci zpětné kompatibility na Xboxu. A díky stejnému programu dokončil i CoD3.
V prvé řadě bych chtěl zdůraznit jako PC hráč, že stejně jako předchůdce i tuto hru jsem dohrál jen na Xbox Series ovladači, a překvapivě mi pro plný požitek ze hry nechyběla myš a klávesnice!
Hra je možná o něco pomalejší, než na PC, každopádně CoD 2/3 nepodporuje na Xbox auto-aim aby bylo jasno! Nicméně na ovladači při zamíření na cíl snižuje citlivost, což skutečně pomáhá v plynulosti míření. Opravdu s ovladačem v ruce není problém i pro méně zkušeného konzolového hráče (za kterého se považuji) rozdávat head shoty, a že jsou skutečně v CoD potřeba, min. pokud se chcete efektivně ubránit velké přesile nepřátel (v obraně i útoku).

Samotná hra fakticky z historického hlediska sleduje bitvu o Normadii. Na jednu stranu to není špatné, hráč tak sleduje dění z pohledu amerických, britských a polských armádních jednotek, plus také z pohledu francouzských partyzánů, respektive britských Commandos. CoD2 nabídl v tomto ohledu přeci jen více (zejména ikonické bitvy WW2), zkrátka střídaní prostředí hře viditelně prospělo.
Na druhou stranu hráč dostane intenzivní zážitek z bojů o Normadii, které stejně jako v CoD2 docela věrně (stále se bavíme o střílečce) vystihuji specifika konkrétního bojiště ale rozumím, že některému hráči může přijít prostředí více repetitivní, což není mínus, spíše konstatování faktu.

Bavil jsem dobře, herní doba je zhruba jako u předchůdce, obtížnost místy neskutečná a stejně jako u předchůdce je to více méně hráč kdo musí zlikvidovat většinu řadových vojáků wehrmachtu, SS a bojové techniky. Ano pohybujete se stále v koridoru jako u předchůdce, občas ovládáte minomet, dělo, tank, střílíte z lafetovaného kulometu, pokládáte výbušniny nebo páčíte zadělané dveře, apod., každopádně stále je to zábavné a nechybí pocit jsem tam na skutečném bojišti v Normadii.
Autoři si dali docela práci, historické reálie odpovídají +/- skutečným bojům v Normadii a jde to poznat na každém kroku.

Přesto vše, už nemám ten fantastický pocit jaký jsem měl po dokončení CoD2. CoD3 je řemeslně dobře odvedená práce, některé z bitev byly skutečně výborné a velmi působivé, jiné jen průměrné (jak to ve skutečnosti bylo typické pro pěšáka WW2). Každopádně jako celek hra funguje stále dobře, nicméně už to není takové překvapení jako byl CoD2. A proto, i přes bezproblémové technické zpracování a ovládání na gamepadu nemohu hru hodnotit tak vysoko, jak by si dost možná ve skutečnosti zasloužila.

Pro: stále autentický pocit vojáka na bojišti WW2 + další plusy z CoD2

Proti: paradoxně hře nejvíce ubližuje fakt, že hra se odehrává jen v Normadii, je obtížné udržet kvalitativní laťku jakou nastavil předchůdce

+15

BioShock

  • XboxX/S 80
K opětovnému dohrání tohoto titulu mě v zásadě „donutila“ Herní výzva roku 2020. Jak potom vyplývá z předchozí věty, Bioshock 1 jsem již jednou dohrál, a vzhledem ke stáří hry, a to i při zohlednění remastrované edice všech tří dílů, přiznávám, že bych se do jejího opětovného hraní sám do sebe patrně již nepustil. Z předestřeného důvodu k tomu nicméně došlo a bylo tak pro mě zajímavé porovnat své původní dojmy s těmi nynějšími.

Z hlediska kladů mohu s potěšením poznamenat, že i po řadě let Bioshock nadále exceluje v tom, co z této hry v době jejího vydání, alespoň podle mého názoru, udělalo takový hit, totiž v atmosféře, která z podvodního světa a „mikropříběhů“ jeho obyvatel jen sálá. Je to nepochybně tím, že na tento parametr neměl zub času prakticky žádný vliv. Jiná věc samozřejmě je, že danou atmosféru již nedokresluje krásná grafika, kterou čas naopak ovlivnil měrou nemalou. To je přirozeně zcela pochopitelné a hodí se k tomu dodate, že na uvedeném nic nemění ani vydání zmíněné remastrované edice. Grafika již prostě a jednoduše zestárla. Co se dále, tentokrát však v negativním smyslu, stejně jako atmosféra hry rovněž nezměnilo je pocit ze střelby, respektive některé herní mechanismy. Bioshock v době svého původního vydání, a tedy logicky ani nyní, nebyl a podle mého názoru ani nikdy neměl být čistokrevnou střílečkou, což je znát. Nejedná se o žádnou tragédii, avšak rozhodně nečekejte, že si budete střelbu z jednotlivých zbraní výrazněji vychutnávat. Dále podle mého mínění jsou již některé herní mechanismy využívaného tímto titulkem v roce 2020 jednoduše přežité. Typicky se podle mého jedná o nutnost absolvovat minihru v případě jakéhokoliv pokusu o hackování, tedy s výjimkou případů, kdy obětujete tzv. „hacking tool“ na to, aby Váš pokus byl automaticky úspěšný.

Při srovnání původního a nynějšího herního zážitku pro mě bylo dále zajímavé, že jsem si jednotlivé úrovně pamatoval jako velmi rozsáhlé, což mi nynější projití hry celkem rychle vyvrátilo. Ačkoliv jsem totiž dané úrovně procházel celkem svědomitě, i tak jsem hru dohrál odhadem za „pouhých“ 15 hodin. I když ono „pouhých“ je možná do značné míry ovlivněno tím, že je dnes moderní vydávat velké open-worldy, vedle nichž každá lineárně vyprávěná hra působí jako celkem krátká.

Měl-li bych na závěr učinit určité resumé, pak mohu říct, že chcete-li si v dnešní době odškrtnou Bioshock 1 ze seznamu svých herních restů a nevadí-li Vám přitom zastaralejší grafika, přičemž naopak atmosféry hry má pro Vás mnohem větší cenu, pak s chutí do toho. Současně však počítejte s tím, co jsem uvedl výše, tedy, že nejde o čistokrevnou střílečku a bylo by tedy nefér od hry očekávat dokonalý pocit ze střelby. Jste-li naopak hráč co si potrpí na nejnovější grafiku a moderní herní mechanismy, kdy sledování dílčích herních příběhů není Vaše gusto, pak doporučuji raději sáhnout po některém z novějších titulů daného či případně jiného :) žánru, protože byste jinak mohli být jednou z herních legend, mezi které Bioshock 1 bez diskuze patří, nepříjemně překvapeni.

Pro: nádherná atmosféra podvodního města; zajímavé „minipříběhy“ obyvatel daného města

Proti: bohužel již zastaralejší grafika i některé z herních mechanismů; hráč nemůže očekávat dokonalý pocit ze střelby

+14

Kingdom Come: Deliverance

  • XboxX/S 85
Když jsem se rozmýšlel, jakým způsobem pojmout komentář k této hře, musím přiznat, že jsem se rozhodl pro více subjektivní hodnocení namísto snahy „objektivně“ popsat své zážitky. Rozhodl jsem se tak proto, že hra je podle mého názoru nejsilnější co do vyvolání pocitů/atmosféry, kteroužto její stránku nepřehluší ani objektivně vyskytující se bugy, respektive chyby hry. Pokud totiž hra v něčem opravu exceluje, potom jsou to za mě především dva body. Prvním je vykreslení české krajiny/přírody. Během hraní jsem měl pocit, že se opravdu procházím českými luhy a háji, byť nepopírám, že mě místy dokázaly naštvat neprostupné keře, či (na určitém místě) nepřekročitelné útvary jako jsou kameny, kmeny stromů, břehy řek atd., přes které  tak nebylo lehké se dostat. Druhou silnou stránkou hry je pak atmosféra pramenící z hlavního příběhu. Aniž bych jakkoliv spoiloval, tak příběh obyčejného kluka, odehrávající se na relativně malém území, mi přišel daleko příjemnější a uvěřitelnější, než kdybych třeba zachraňoval galaxii, nebo přinejmenším planetu před šílenými bohy či mocným nekromantem apod. Díky tomu mi i vztahy mezi hlavními postavami přišly tak nějak uvěřitelnější a celý příběh jsem si opravdu užil. Vedle uvedeného pak dále kladně hodnotím i RPG systém vývoje Vaší postavy, kdy čím více určitou vlastnost/dovednost používáte, tím jste v ní lepší. Nadto jsou perky, které průběžné u dovedností a vlastností získáváte, povedené, když se například můžete stát pivařem, nebo odemknout perk „lidská popelnice“ a jíst co se Vám zlíbí. To opravdu v jiných hrách jen tak nemáte :).

Abych však nevyjmenovával jen klady, je na místě určitě zmínit i nedostatky hry. Vedle již řečených problémů při pohybu v přírodě je to například doskakování grafiky, či chyby v pohybu NPC, které občas kupříkladu chodily po stole atd. Rovněž se mi například stalo, byť zcela výjimečně, že jsem při stealth misi zrovna nesl mrtvolu a strážný klidně prošel kolem mě jako by se nechumelilo, aniž by jakkoliv reagoval. Také mi částečně nesedl režim ukládání hry skrze checkpointy v kombinaci se sejvovici, respektive to, jak jsou checkpointy rozmístěné. Rozumím tomu, že autoři nechtěli tyto dávat např. doprostřed mise, třeba aby to bylo napínavější. Nechápu už ale, proč je nedali třeba při dokončení questu. Nejednou se mi stalo, že jsem jeden dokončil a začal plnit další, během něhož jsem ale zemřel a hra mě vrátila doprostřed toho předchozího, z čehož jsem opravdu radost neměl. Konečně mohu říci, že hra sice občasně padá, ale jelikož se mi tak stalo tuším za 50 hodin hraní snad dvakrát, tak za mě nejde (oproti stavu hry v době vydání) o významnější chybu. Čistě subjektivního rázu je potom výtka mířící na soubojový systém. Chápu, že autoři nechtěli mít souboje arkádového rázu, ale zvolený systém mi ani na konci hry nepřešel do krve a stále to bylo víceméně o štěstí, zda toho kterého protivníka porazím. Je mi ale jasné, že někomu se soubojový systém může naopak strašně líbit, takže to nehodnotím jako chybu hry. Ten kdo se pro její zahrání rozhodne, by ale měl počítat s tím, že se při soubojích možná zapotí.

Pokud mám výše uvedené řádky nějak shrnout, potom si troufám říci, že KCD vyniká vykreslením české přírody, do níž umně zasazuje komorní příběh, kterému není těžké uvěřit. Současně hra disponuje povedenými RPG prvky, díky kterým Vás bude vývoj Vaší postavy bavit. Na druhou stranu je třeba počítat s určitými, výše popsanými, nedostatky, které by Vás však, pokud máte rádi RPG hry, neměly od zahrání tohoto titulu odradit. Já sám jsem si pořídil Royal edici a už teď se tak těším, že si skrze DLC výlet do českých zemí prodloužím. Tak neváhejte a naskočte do hry také :).

Pro: nádherné vykreslení české krajiny; komorní uvěřitelný příběh; povedený RPG systém vývoje Vaší postavy

Proti: doskakování grafiky a jiné grafické glitche; ne vždy dobře umístěné checkpointy; občasné obtíže při pohybu krajinou (např. neprostupné keře); soubojový systém, který nemusí sednout každému

+14

The Awesome Adventures of Captain Spirit

  • XboxX/S 75
Stejně jako v případě Little Nightmares pro mě i tato miniadventura představovala vystoupení z mé komfortní herní zóny. Opět to přitom byla Herní výzva pro rok 2021, která mě k tomuto titulu přivedla. Na rozdíl od prvně jmenované hry však Captain Spirit představuje daleko barevněji stylizovanou a díky dětské představivosti ústředního hrdiny (malého chlapce Chrise, jenž se vydává za superhrdinu Kapitána Spirita) i poměrně veselou hru, jakkoliv s chmurným podtónem v podobě vztahu Chrise a jeho otce. Ten totiž jednak po smrti své ženy (Chrisovy matky) poměrně dost pije, a jednak, alespoň dle náznaků, které Vám hra dává, Chrisovy nejspíš i fyzicky ubližuje, stejně jakožto jej též viní ze smrti jmenované. Co se herní náplně týče, tak ta se v podstatě dělí na dvě herní linie. První z nich představuje právě vztah Chrise a jeho otce, druhou pak plnění „důležitých úkolů“ Kapitána Spirita v podobě např. nutnosti přemoci super padouchy, trénování střelby na plechovky od piva, sestavení superkostýmu apod. Tyto úkoly přitom nemusíte pro dohrání hry splnit všechny, neboť její konec je vázán právě na první dějovou linii. Je tak veskrze na Vás, jak dlouho chcete ve hře pobýt, a které úkoly splnit, nicméně i při dokončení všech úkolů Kapitána Spirita Vám hra nezabere déle než cca 2 hodiny. Právě v herní době by tak bylo možné spatřovat největší mínus tohoto herního počinu, avšak je třeba jedním dechem dodat, že hra je jednak zdarma a současně plní roli upoutávky na Life is strange 2. Nebylo by tak úplně fér jí právě tento nedostatek nějak  výrazněji vytýkat. Svým způsobem právě naopak. Pokud totiž stejně jako já nejste velkým příznivcem adventur, avšak rádi byste tento žánr přece jen příležitostně vyzkoušeli, pak Captain Spirit představuje výbornou možnost jak tak učinit. Je krátký, je zdarma a přitom velmi povedený. Neváhejte jej proto zkusit.

Pro: velmi pěkně graficky stylizovaná adventura; hra je zdarma

Proti: krátká herní doba, která ale odpovída “cenovce” a účelu hry

+14

Far Cry 5

  • XboxX/S 80
Dřív než začnu hodnocení, tak něco řeknu. Far Cry 5 jsem si koupil původně na Xbox One S. Jenže jsem to tam nenainstaloval, tak jsem se hry dočkal až na Xboxu Series X. Dobře, to je jedno, ale když jdou hry vylepšit na 60fps třeba zaklínač, tak proč nešel i Far Cry 5 ? je jedno jak to hrajete jestli 720, 1080, 2k nebo 4k, ale furt je tam lock na 30fps a to mě nasralo.
No samotná hra má daleko lepší grafický kabátek, než starší díly. Ale zapomeňte na tropické ostrovy, nebo Himálaje. Tady hrajete v Americe. Měl jsem z toho strach,ale krajina vypadá jako u nás v Česku, takže je to takové "domovské" a není to nudné. Samotný příběh ze začátku vypadá slibně. Sekta, pohlaváři atd. zní skvěle, Ale příběh je pak trošičku odsunutý na druhou kolej, ale jenom trošičku. Důvod ? Opakuje se to samé co v Far Cry 3,4, Primal. Osvobozujete místa a další. Ale jinak příběh je pojatý dobře. až na konec samozřejmě Takže hru doporučuji.

Pro: Hudba, Příběh, Přebíjení AK-47, Grafika, Lesy, Podoba Čr

Proti: Lock 30fps konzole, opakování předešlých dílů.

+13

Dex

  • XboxX/S 70
Tuhle českou věc jsem vůbec neznal. Někdo někde v komentáři psal, že si ji zrovnal koupil ve výprodeji pro Xbox. Nakoukl jsem co je to tedy zač a za lidových 39,90 Kč jsem tomu dal šanci.

Grafika mne docela zaujala, přeci jenom na pixel art hrách jsem vyrostl. Příběh průhledný, ale nikoliv nutně nudný. Sem tam nějaká chybka a určité věci kolem hackování nechápu doteď. Prošel jsem to se všemi vedlejšími úkoly, což příběh trošku rozšíří. Bojové mechanismy jsou dosti snadné, tady by si hra zasloužila trošku víc. S tím i souvisí za mne nízká obtížnost. A jo střílení je prakticky nepoužitelné - náboje drahé, účinnost nízká

Pro: český dabing, cyberpunk, grafika

Proti: jednoduchá obtížnost, někdy monotónní - jdi tam, zpět, zase tam, menší bugy

+13 +14 −1

Prey

  • XboxX/S 95
Nene, tohle nemůže až takhle dobré.

Ale ono je. Atmosféra, která se dá krájet. Plot twisty, které vás budou trápit a budete nad nimi přemýšlet ještě dlouho po dohrání. "Arkanovská" art direkce a skvělý soundtrack.

Ten pocit samoty na vesmírné stanici, kdy nevíte, jestli támhle ten hrníček není mimozemšťan je k nezaplacení.
Ten pocit, že je vám strašně moc líto nějaké absolutně neznámé postavy, která před vámi leží mrtvá, ale předtím jste ji nikdy nepotkali.

Immersive sim, kde je vše dovoleno a můžete taktizovat až do aleluja.

Pro: příběh, grafika, soundtrack, sandbox

Proti: snadno se můžete ztratit a zakysnout a ocitnout se v neřešitelné pasti

+13

Oxenfree

  • XboxX/S 80
Osobně strašně nemám rád (subjektivně) hry s teenagerskými hrdiny, kdy mi připadá, že jsou napsaný jako neořezané tužky z penálu. Nebo si hrají na high-school drama a nedejbože musical.

Postavy z Oxenfree taky nejsou žádní géniové, ale působili na mě lidsky. Dovedl jsem do nich vcítit. Souznít s nimi, i když někdy byly dialogy vachrlaté, kdy některé možnosti by se hodili spíš nějakým starším ústům.

Dialogový systém je geniálně osvěžující, kde dialogy jsem vnímal jako skutečnou konverzaci. "Jako ze života"
A moc se těším, až si někdy dám tuhle hru znovu a budu celou dobu mlčet.
Bohužel trochu nevýhodou tohoto systému je časový stres, kdy si někdy nestačíte přečíst všechny možnosti.

Pro: příběh, postavy, dialogový systém

Proti: některé kostrbaté dialogy, dialogový systém je nepřívětivý k pomalým čtenářům

+13

Unpacking

  • XboxX/S 85
Hra Unpacking ( 2021 )

O této hře jsem se dozvěděl teprve nedávno a když jsem o ní slyšel, tak zaznívala samá slova chváli. To mě přimělo se do této hry téměř okamžitě pustit a zjistit čím si tak dobrá hodnocení vlastně zaslouží.

Jedná se o malou hříčku, která vyšla pod hlavičkou Humble Games a hlavním motivem hry je, že budete jednoduše " vybalovat " věci z krabic a ukládat je na patřičná místa. 
Asi si říkáte ,, to opravdu nic jiného dělat nejde? No ještě můžete také přerovnávat, ale tím se všechny možnosti vyčerpali. Nebo ne? 

Přeci jenom ve hře jde i o něco jiného než jen o duchaprázdné vyndavání věcí z krabic. 
Jde také o příběh, který se vám bude vyprávět  pomocí stěhování. Stěhování někoho, koho za celou dobu na vlastní oči ani neuvidíte, ale přitom budete poznávat celý jeho život zkrze věci. Díky těmto věcem se vám tak budete dozvídat o životě člověka, který se postupně vyvíjí a dospívá, než se z něj stane usedlí člověk co má svůj vysněný rodinný dům a rodinu. První stěhování přijde roku 1997, kdy ten někdo má teprve jen pár věcí. Těch bude ale postupně přibývat a také se budou měnit.
Ale některé budou zůstávat. A vy budete zjišťovat co má tato osoba ráda a kam vedou její kroky. Obydlí se bude různě měnit a projdete si všelijakými možnými místy. Jednou budete bydlet u někoho, kde už spoustu jiných věcí je a na ty vaše už nebude zbývat moc místa. Někdy zas budete bydlet v opravdu malém bytečku a zteží se vejdete. A nebo naopak už ve velkém, kde zas budou krabice na každém rohu. 

Co je ale na této hře nejlepší je její pohodová až přímo zenová hratelnost. Může se samozřejmě stát, že pro lidi trpící potřebou přerovnávat věci, se z klidné hříčky stane diagnóza pro OCD. Pro většinu lidí ale půjde opravdu spíše jen o uvolňující záležitost.

Tomu dopomáhá také roztomilá pixel artová grafika a příjemná jednoduchá hudba. 
Za zmínku také stojí velmi propracované zvuky předmětů, které dobře reagují na to, kam danou věc pokládate. 

Tato hra není dlouhá, jedná se spíše o takovou malou jednohubku. Je ovšem pouze a jen na vás jak dlouho ve hře strávíte. Já osobně jsem se vybalováním zas tak tolik netrápil, ale i tak jsem občas nějakou tu věc pěkně srovnal a někdy jsem zas nevěděl kam předmet umístit ( třebaže jsem nevěděl co to vlastně je ). Nekonec jsem ve hře strávil něco málo přes 5 hodin. 

Unpacikng je ve svém jádru sice jednoduchá hra a přesto svým nápadem a pojetím dokáže hluboce zaujmout. Už nějaký ten pátek jsem nezažil tak originální hru. A byť by se dalo říci, že může být svojí hratelností i tak trochu nudná, tak já jsem si její příjemnou atmosféru užil.
+13

Star Wars Battlefront II

  • XboxX/S 65
Úvodem svého komentáře chci uvést, že se v něm zaměřuji pouze na hodnocení singleplayerové kampaně, bez hodnocení multiplayeru, který bezesporu představuje velkou a dost možná i podstatnější část hry. Prosím proto případné čtenáře o zohlednění této skutečnosti.

Do této hry, respektive tedy do kampaně jsem se pustil ze dvou důvodů. Prvním bylo splnění jednoho z bodů Herní výzvy pro rok 2021 (létání ve vesmíru; zde bych chtěl poděkovat kamarádce Kejtee za doporučení tohoto titulu), druhým pak to, že se hra aktuálně vyskytovala ve službě Gamepass. Především druhá okolnost mě potom vede k poněkud shovívavějšímu pohledu na hru. Podle mě se totiž jinak v zásadě jedná o veskrze průměrný titul, ke kterému vás asi primárně přitáhne především skutečnost, že her ze světa Star wars je zkrátka málo.

Abych však nějak konkretizoval své hodnocení, tak mohu říci, že co se herní náplně týká, lze hru označit jako „nápaditě nenápaditou“. Kladně totiž hodnotím to, že si v průběhu kampaně zahrajete za celou řadu postav, které se liší svými schopnosti, což poskytuje alespoň v dílčí míře rozličný herní zážitek. Stejně tak jako příjemné rozptýlení hodnotím proložení akčních pasáží právě shora zmíněným létáním, a to jak ve vesmíru, tak v atmosféře různých planet. Odvrácenou stranou hry je však náplň jednotlivých misí. Až příliš často totiž děláte jednu a tutéž věc X-krát dokola (např. 3 krát ochraňuj vojáka, který se hackuje do terminálu, nebo na třech místech vystřílej všechny nepřátele atd.). Co se pak gunplaye týče, tak i ten je třeba hodnotit jako zcela průměrný. Zkrátka je zřejmé, že nejde o ryzí FPS. Platí tak, že vyloženě neurazí, ale nadprůměrný požitek ze střelby zde rozhodně nehledejte.

Jestliže bych tak měl hodnocení hry nějak shrnout, pak jste-li fanouškem stříleček a především Star wars, potom stojí za to dát hře šanci. Tím spíše koupíte-li hru ve slevě nebo si ji jako já zahrajete v rámci služby Gamepass. Pokud jste ale především milovníci FPS a samotné téma Star wars vám nic moc neříká, pak doporučuji sáhnout po jiném titulu, neboť by vás Battlefront 2 mohl zklamat.

Pro: hra za odlišné charaktery; proložení akčních pasáží létáním

Proti: repetitivní obsah misí; pouze průměrný gunplay

+12