Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Mafia II

  • PS5 75
Stejně jako u Mafia: Definitive Edition jsem psal, že nevím jestli jsem hru v původní verzi dohrál nebo ne, i když mi tady přijde pravděpodobnější, že jsem hru celou odehrál, ale jsou to jen střípky, nic konkrétního.

Ve zkratce by se dalo říct, že Mafia II je přesný opak toho jsem psal u Mafia: Definitive Edition. Příběh, vyprávění jsou slabší než v prvním díle, ale hratelnost je zase mnohem lepší. Kolik za to může krkolomný vývoj, který Mafii II doprovázel se můžeme jen dohadovat.

Tentokrát hrajete za Vita Scalettu, který už od mládí lítá z maléru do maléru včetně jeho nejlepšího kámoše Joea a jeho dráha mafiána je víceméně jasná, a je vidět které rodině je loájálnější. Nelíbilo se mi, jak jednu dobu pracují pro toho, pak pro toho, pak to zkusí na vlastní pěst, přišlo mi to takové dost ulítané, jako by sami vývojáři nevěděli, kam tím míří a konec mi přišel takový vyloženě nemastný neslaný a úplně jsem ho nepochopil, proč se tak stalo. Nedávalo mi to žádný význam, Spousta cutscén, které by se daly zredukovat nebo upravit tak, ať 2 vteřinu nehraju, a pak cutscéna. Hra nemá žádné tempo, žádné budování napětí, minimální emoce, opakování misí z prvního dílu nebo jejich napodobenina.

Samotná nová grafika vypadá určitě líp, ale rozhodně to nemá na remake prvního dílu a technický stav je i docela žalostný. Problém se samotným zvukem, kdy mluví jedna postava, ale v jednu chvíli zní jako někdo úplně jiný a pak se zase vrátí do normálních kolejí. Při jedné scénce v bytě u Joea samotný dialog neustále přehlušovala hudba. U některých postav, zvlášť u těch hodně vedlejších mi přišlo, že se na remaster jejich obličejů úplně vykašlali, ale i některé z hlavních postav nevypadaly nic moc. Při misi na jatkách se jedné postavě dokonce obličej protáhl do nesmyslných obrazců. Pak nějaké bugy, glitche, kdy při úniku z mrakodrapu se mi Joe zasekl a objevil se, až jsem misi splnil. Zabugovaná časová mise, kdy pokud si nedáte pivo, tak bránu prostě neotevřete, ať už Vám bude zbývat kolik času chcete. Na některých místech špatná interakce s prostředím. Jde prostě vidět, že je to jen remaster a chyby se úplně neřešily.

Samotná hratelnost, střelba mi přijde mnohem lepší než v prvním díle, rychleji jsem si zvykl, minimální pomalé chození, ale když už tak už i dávalo smysl. Co trošku hratelnosti ubírá je ovládání. V prvním díle ho udělali na ovladač velmi dobře a najednou v druhém díle bylo úplně jinak. Nevím, jestli byl problém, aby to sjednotili, ale za pokus to určitě stálo. Ještě mi vadila absence checkpointů. zvlášť při posledních misí, kdy jsem myslel, že něco rozbiju, kdy jsem musel celou část mise opakovat, i když jsem se dostal docela daleko. Samotný jízdní model je mnohem lepší a byla radost tady auta řídit a tady už bylo třeba si na policii dát většího majzla.

Na celém městě jde vidět, že Mafia II měla být mnohem něco většího, takový open world, kdy si můžete načepovat benzín, ale žádný význam to nemá, připravené autodílny, abyste si rychle mohli vyměnit poznávací značku a zmizet tak z radaru, nebo se jít převléct do obchodu s oblečením. Místo lékarniček je třeba se najíst napít, ale zdraví se vám vždycky z větší části obnoví, takže misi neprocházíte s minimálním zdravím, když se vám nějaká část mise nepovede.

Do DLC jsem se už nepouštěl a asi ani nebudu, ne určitě v dohledné době, ale třeba při nějakém dalším průchodu si to dám včetně jich.

Kdyby se skloubil příběh a technický stav prvního dílu s hratelností druhého byla by to asi i dokonalá hra, ale samotný příběh a technický stav hru celou degraduje, ale naštěstí ne na tolik, aby to nestálo za zahrání.
+13 +14 −1

Fall Guys: Ultimate Knockout

  • PS5 75
"Padací kluci" mají rozhodně na trhu své místo. Mediatonic přišli s unikátním přístupem pro současný trend v podobě battle royale a výsledek velmi slušně funguje. Fall Guys jsou tak v kratších seancích zábavnou oddechovkou a díky postupnému přidávání obsahu se má smysl do hry vracet třeba po několika měsících zase na pár hodin.

Ovládání malých fazolek je hlavně zpočátku dost toporné a na první osahání dost neresponzivní, to však ke hře tak nějak patří stejně jako pořádný chaos i prvek štěstí a náhody. Jednotlivých aktivit je obstojné množství, byť hlavně úvodní závodní tratě se přeci jen protáčí trochu moc často. Z konceptu hry vychází i jistý pocit frustrace, jelikož zejména v některých úrovních prostě kvůli nepřízni osudu či zákeřným protihráčům nepostoupíte, kdyby jste byli sebelepší. Jiné tratě (třeba The Slimescraper) mne vůbec nebavilo proskákávat, ale osobní preference každého z hráčů zde prostě hrají svoji roli.

Ve hře jsem proskotačil něco přes 20 hodin a už nemám úplně potřebu se k ní znovu vracet, časem se přeci jen dostavil stereotyp a motivace v podobě dalších kosmetických předmětů na mne jako ta správná vějička nefunguje. Za ty dvě desítky hodin jsem zvítězil asi jen třikrát, pokaždé jako člen týmu. Fall Guys jsou vlastně asi nejlepší pro partu kamarádů, ve více lidech se to přeci jen lépe táhne a prvek neúprosné náhody se zmenšuje.

Padací kluci jsou tak originálním pojetím okoukaného konceptu battle royale a koncentrovanou zábavou na kratší seance. Ze hry se stal fenomén, což dokáži pochopit a tvůrcům úspěch přeji, na druhou stranu zde osobně vážně neutopím stovky hodin. Na to jsou Fall Guys v základu přeci jen trochu jednoduchou hrou.

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 46. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Instantní zábava i na pár minut; originální hratelnost; roztomilá grafika a zvuky

Proti: Postupně zabředá do stereotypu; prvek štěstí je v některých úrovních příliš vysoký; frustrace

+13

The Last of Us

  • PS5 100
Po tolika letech a mediální pozornosti je dost těžké napsat něco, co už někde nezaznělo, ale i tak se pokusím o pár slov.

Je to prostě skvělá hra, promyšlená téměř do každého detailu, s úžasným emotivním příběhem Joela a Ellie, kteří se snaží přežít v apokalyptickém světě, ať už před nakaženými nebo před ostatními lidmi, kteří se Vás snaží obrat už o ty malé zdroje, co máte a stěží sami najdete, na cestě za možností vytvoření vakcíny a konečným rozhodnutím, jestli má větší cenu život jednoho nebo miliónu.

Celý příběh jsem hltal, ať už tu hlavní linku, nebo příběhy ostatních lidí, které po cestě nacházíte, vyvíjecí se vztah mezi Joelem a Ellie a vývoj i jich samotných. Většinu hry hrajete za Joela, ale na konci si zahrajete za i za samotnou Ellie, což tomu taky dost přidalo. Je to prostě film, který si můžete sami zahrát.

Samotný gameplay je dost jednoduchý, trošku i opakující se, ale funguje jak má. Můžete použít stealth, můžete se zkusit prostřílet, ale vzhledem k omezeným zdrojům se každá kulka počítá, můžete se zkusit ubránit pěstmi a když už nejste v boji, tak vyřešíte minipuzzly za pomocí žebříku, palety, nahozeného generátoru, abyste se dostali do další oblasti. Hrál jsem na normální obtížnost a pro mě to byla optimální obtížnost, tak aby to byla i trošku výzva a zároveň si užil příběh.

Kromě 2 grafických bugů a nemožnosti si pohladit žirafu hra celou dobu šlapala jak má a technicky jí taky není co vytknout.

A to všechno krásně ještě doplňuje DLC Last of Us: Left Behind.
+13 +14 −1

Othercide

  • PS5 90
Vzledově jen další variace na XCOM, pod povrchem ale příjemné překvapení. Othercide sice čerpá z již milionkrát vyždímané hratelnosti taktických tahovek, ale do mixu přihazuje i pár celkem originálních, nebo alespoň nevšedních herních prvků a působí jak povědomě, tak zároveň příjemně svěže.

Hned na první dobrou mě zaujalo vizuální zpracování. Černobílý noir s výrazným uměleckým stylem na mě okamžitě zapůsobil, graficky hra nevypadá vůbec špatně a jak prostředí, tak modely postav, nepřátel a bossů jsou dost povedené. Nevšední temnou atmosféru podtrhuje taky zajímavý výběr hudby, od klasických znepokojujících hororových témat až po kytarový metal. Ale to nejdůležitější pochopitelně je, jak se hra hraje.

I když jsem to původně hned po Returnalu neplánoval, Othercide je další hra, která vám bude neúprosně dávat na prdel a pravidelně vás vracet na začátek hry. I když se asi nejedná o roguelike v pravém slova smyslu, očekává se od vás, že budete opakovaně selhávat. Je důvod, proč se "normální" obtížností v Othercide myslí úroveň "Nightmare". Othercide se s vámi totiž nijak mazlit nebude. Hlavním tématem hry jsou těžká rozhodnutí a koncept obětování se. Hra vám nic nedá zadarmo, na každému kroku musíte dělat nějaké kompromisy. Ve hře ovládáte vždy několik postav, tzv. "dcery", které vysíláte na mise do boje proti "Utrpení". Stejně jako pro XCOM je zde s postavami spjatý typický sběratelský aspekt. Chcete si vypiplat a hýčkat několik elitních dcer, a s těmi pak snadno drtit nepřátele. Jenže jak jsem řekl, Othercide vám nedá nic zadarmo. Udržet nějakou konkrétní dceru na živu vás bude stát spoustu odříkání, o to hůř když o ni pak můžete přijít díky jediné drobné chybě. Celý koncept ale funguje perfektně. Skutečně vám na svých postavách začne záležet, a když o nějakou z nich přijdete, opravdu to pocítíte... Každá chyba, kterou v boji uděláte, nebo sebemenší mezera ve vaší taktice vás pak přijde velmi draho. Skutečně záleží na každém úderu, který dostane. Jediný způsob, jak zabránit nepříteli v udělení zásahu, je použití obranného útoku, který odčerpá zdraví jiné z dcer. A jediný způsob, jak toto poškození dcery následně vyléčit, je obětováním jiné dcery stejné úrovně. Před konfrontací s bossem můžete riskovat potenciální oslabení vašich dcer výměnou za nahromadění zkušeností klíčových pro přežití, nebo můžete přeskočit rovnou k bossovi s plnými životy, ale znevýhodněni o ušlé zkušenosti a bonusy. Dřív nebo později se hra stane tak těžkou, že prostě nebude možné pokračovat dál, a váš cyklus skončí. To je ale pointou hry, po selhání se vám nabídne seznam vylepšení, která jste během hry objevili ale nemohli použít, a za nasbírané suroviny si je můžete pro váš další cyklus aktivovat. Tím se v dalším cyklu posunete zase o kousek dál, než uděláte další chybu a hra vás nemilosrdně opět usadí a pošle zpět na začátek. Kupodivu se nejedná o tak frustrující zážitek, jak se možná zdá. Právě naopak, každá smrt pro vás vlastně znamená obrovské posílení vaší jednotky a v dalších konfrontacích vás násobně posílí. Náplň misí jsou pak tradiční variace na "bomb defuse", "escort", "anihilation", ale zároveň jsou ve hře třeba mise "pokání", které jsem podobně zpracované ještě jinde neviděl. Čeká vás navíc 5 bossů, jejichž zpracování se mi taky dost líbilo.

Překvapivě těžko se mi od hry odcházelo, a kupodivu se mi i velmi těžko hledají negativa. Snad jen, že časem může někomu hra připadat repetitivní, i když mě to tak nepřišlo. Možná na samotném herním menu/plánu bych pár věcí trošku změnil kvůli přehlednosti, a všechno trošku zrychlil, jinak nemám nic vyloženě negativního.

Pro: Vizuální zpracování, hratelnost, originalita, příběh, bossové

Proti: Drobnosti v menu

+13

Dishonored

  • PS5 --
Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.
+13

Arrog

  • PS5 --
Cesta peruánského seniora na onen svět ze všech stran lemována jest audiovizuální symbolikou a kapybarami… Asi půlhodinové klikátko, s lehkými a krátkými puzzly, které se po chvilce vyřeší tak nějak samy. 

Nebýt výzvy DH, asi bych o tuhle hříčku ani nezavadil. A o nic bych nepřišel…
+13 +14 −1

SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

  • PS5 80
Pohodová poctivá plošinovka, která mantinely žánru sice neposouvá, ale baví náramně. Jednoduše obsahuje všechny nezbytné propriety dobré skákačky. Vedle pestrobarevných úrovní tak táhne i povedeným a responzivním ovládáním, na jehož absenci v mých očích absolutně pohořel třeba remake MediEvilu, který zůstane po pořádném zklamání nejspíše nedohraný.

Levely nejsou příliš rozvětvené, ale svými navrženými překážkami a občasnými puzzly dokáží hráče upoutat. Plejáda schopností hlavních hrdinů není kdovíjak pestrá či hravá, pro účely hraní však naprosto stačí. Hratelnost navíc nepřešlapuje na místě a v rámci jednotlivých světů přináší dostatek ozvláštnění a nových prvků. Postup je limitován sbíráním zlatých špachtliček a tento systém i přes svoji banalitu jednoduše funguje.

Hra je nabitá prvoplánově infantilním humorem, který však věrně své předloze nesklouzává k trapnosti (když, tak cílené). Díky tomu má tak Battle for Bikini Bottom slušný záběr a potenciál oslovit široké hráčské publikum. Hra i přes svoji stylizaci není úplná brnkačka a třeba jedna z posledních úrovní v podobě SpongeBobova snu dá celkem zabrat. Frustrace se zde naštěstí dostavuje spíše sporadicky, většinu času se prostě dobře bavíte v pestrobarevném světe plném rozverných postaviček, poctivého skákání a dobrých nápadů.

Ze hry jsem si tak odnesl jasně pozitivní pocit, není v ničem převratná či vyloženě ohromující, vše nezbytné však dělá správně. Vlastně jde o prakticky ideální hru do předplatného PS Plus. Jen by bylo potřeba, aby jí ti věční uplakánci na téma "s*ačky v Plusku" daly alespoň šanci.

 Hodnocení na DH v době dohrání: 76 %; 5. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Povedené ovládání; zábavné úrovně; humor je sice infantilní, ale působí nenásilně a příjemně

Proti: "Jen" poctivá hopsačka v kulisách známého animáku, která ničím moc nevybočuje

+13

Vampire: The Masquerade - Bloodhunt

  • PS5 70
Tak tady se mi hodnotí hodně obtížně. Největší "zápor" hry je totiž značně subjektivní... i přes letité videoherní zkušenosti jsem totiž Bloodhunt hrál i po hodinách jako úplný lempl.

Nejsem žádný přeborník, ale po několika hodinách se mi vždy podařilo alespoň rámcově dostat do jakékoliv hry a být alespoň průměrný, v Bloodhuntu jsem si neschopně připadal pořád. Dvakrát jsem sice skončil na třetím místě, šlo však spíše o náhodu a štěstí. Pozice byla spíše vykempená, než poctivě vystřílená. Slušné vybavení získáte během pár minutek a pak už vlastně jen vyčkáváte, nebo zkusíte štěstí napřímo proti ostatním krvesajům.

Cíle jsou hrozně daleko a rychle se pohybují, výšková budova není překážkou, ale další cestou. Dostával jsem to tak zprava zleva a většinu přestřelek prohrál. Hraní Bloodhunt tak bylo spíše frustrujícím zážitkem... ale jasně, někdo mě musel zabít a tomu někomu to prostě šlo lépe.

Hra našince láká na rozlehlou lokaci Prahy. Za zpracování města zaslouží tvůrci pochvalu a potěší české nápisy i pár vět dabingu (převážně Vašut). Šlo o moje první setkání se žánrem battle royale (v podobě střílečky), ale nepřišlo mi, že by se hra v podstatných věcech vymykala žánrovým souputníkům. Třídy postav a klany upírů jsou fajn, jen mi nepřišly příliš vyvážené. Nevyváženě působí i nastavení poškození zbraní a jejich účinnost. Mě osobně to sice kdovíjak nešlo s žádným kvérem, ale většina protihráčů prakticky výhradně využívala rychlopalné zbraně a v současném nastavení jsou třeba brokovnice k smíchu. Vzhledem k rychlosti hry jsou na tom podobně i dalekosáhlé zbraně s optikami.

Pohyb prostředím je zpracován dobře a je intuitivní, svoji komplexností v kombinaci se schopnostmi má jistě potenciál přitáhnout i náročnější hráče. Obsahu však zatím není příliš mnoho a nové costumizační předměty jsou uzamčené za battlepassem. Ale co, žádná herní výhoda z nich neplyne a hra je jinak zdarma... takže ok.

V konečném součtu jde o v nitru tradiční battle royale s atraktivním zasazením, která mne prvních pár hodin bavila velmi dobře, postupem času mne však zejména vinou vlastní neschopnosti (a exponcencionálně rostoucím nahraném počtu hodin soupeřů) začala spíše frustrovat a po relativně krátké době (15 hodin) jsem Bloodhunt opustil. Nejspíše již nadobro.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení ; 1. hodnotící;  Free To Play

Pro: Zasazení do Prahy; relativně rozmanitá mapa; atmosféra

Proti: Vůbec mi to nešlo; nevyvážené zbraně; málo obsahu, který se okouká; se základními možnostmi vypadají mužské verze upírů jako homosexuálové ze Stmívání

+13

Zorro The Chronicles

  • PS5 45
Zorro by mohl být celkem fajn alternativou série  Assassin's Creed či Batmana pro děti. Bohužel v něm i přes viditelné základy příliš věcí nefunguje.

Hra je koncipována do osmnácti misí bez výraznější dějové linky. Vyprávění se omezuje na zadání úkolu ve dvou větách a pak už se to mydlí hlava nehlava. První pocity z hry kvůli zcela zjevnému lacinému provedení nejsou příliš dobré. Po chvíli pobíhání však potěší, že soubojový systém (inspirovaný Batmanem) vlastně i ve své jednoduchosti celkem funguje a baví. Jistým ozvláštněním jsou humorné animace, kdy nepřátele škodolibě pošlete vstříc kaktusu či do hromady hnoje. Zdejší humor se sice omezuje na to, že si někdo kecne na zadek nebo mu spadnou kaťata, vzhledem k cílovce to je však asi ok.

Jenže pak zjistíte, že hra u toho končí. Během šestihodinové herní doby prostě proběhnete osmnáct map s recyklovanými objekty a kordem řežete vojáky. Časem se sice přidá pár nových typů nepřátel, ale to je na zahnání stereotypu žalostně málo.

Ona hra všechno dělá dost skromně. Dabing prakticky neexistuje, grafika je i přes svoji stylizaci jasně zastaralá, hudba není špatná, ale příliš se opakuje. Hratelné postavy jsou sice dvě Don "Zorro" Diego a jeho sestra Ines, rozdíl je mezi nimi snad jen v jedné animaci zakončovacího úderu a počtu srdíček.

The Chronicles sice nabízí i kradmý postup a označování nepřátel dalekohledem, to však příliš dobře v praxi nefunguje a hra vás k tomu ani kromě pár specifických míst nemotivuje.

V konečném součtu to i přes jisté sympatie, které hra vyvolala, vychází na podprůměr. Jasně cílovka jsou děti, ale i pro ně na trhu existuje spoustu podstatně povedenějších alternativ. Doporučit tak lze nejspíše jen fanouškům předlohy. No a vzhledem k tomu, že jde o šest let starý seriál, který se u nás snad ani nevysílal, bude si Zorro The Chronicles minimálně v Česku hledat publikum jen velice obtížně.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press

Pro: Jednoduchý soubojový systém celkem funguje; pro děti se nejedná o úplně tu nejhorší volbu

Proti: Krátké přesto stereotypní; po stránce hratelnosti až prostoduché; velice líný design úrovní; relativně ošklivý vizuál s občasnými grafickými bugy

+13

Horizon Forbidden West

  • PS5 85
Tento titul jsem odsunul na Červen, kdy jsem očekával méně záživných titulů, neboť jsem utopil moře hodin v Elden Ringu a Dying Light 2. Chtěl jsem si zahrát Horizon FW v kuse, bez odcházení a návratů ke hře. Nemohu se ale zbavit pocitu hořkosti na jazyku a několika otázek PROČ?!

Příběh od počátku má plynule navazovat na konec děje z prvního dílu. Rád bych uvedl, že první díl byl jedním z titulů, co mne převedl na PS z Xboxu. To pro osvětlení, teď zpět k Horiznu. Jak jsem uvedl, příběh navazuje na první díl, tak PROČ hlavní hrdinka Aloy, vypadá tak o 10 let starší? Po průchodu prologem získáváme nové vybavení, které využijeme v celém průběhu hry. Zásadní otázka zní, kam se podělo všechno skvělé vybavení z prvního dílu? První díl končíme jako "Legenda", kdežto v pokračování jsem pouze "obyčejným" pěšákem. Kam se poděla ona zbroj s Generátorem štítu? PROČ jsme se nedostali do situace ,kdy potkáme mimozemské obyvatele již na začátku, kdy nám ono vybavení poškodí, či zničí? Příběh dvojky je dobře napsaný až na závěr, kde na nás čeká pouze cliffhanger jako prase, PROČ? Kvůli jasnému dalšímu pokračování? Bohužel to shazuje kvalitu celé hry. První díl byl v tomto ohledu, o několik úrovní lepší.

Narážíme na některé známe postavy z prvního dílu (Erend, Varl, Sylens). Sledováním hlavního příběhu, poznáme i mnoho nových charakterů, kteří mají značný vliv na vývoj příběhu (Beta)  . Po stránce scénáře jde o dobře odvedenou práci, až na zakončení příběhu. Velmi dobrá práce je odvedena i v případech vedlejších úkolů, ty nepůsobí prázdně, jako pouhá výplň, ale naopak nabízí spoustu zajímavých aktivit.

Abych však jen nehanil, musím říci, že vizuální stránka hry je Fenomenální! Způsob jakým vytvořili v Nizozemském Guerrilla Games prostředí, by se měl vyučovat mezi herními designery. Sice narážíme na podobný vzhled prostředí jako již v prvním díle, ale musím uznat, že v tomhle ohledu se prostředí neokouká.

Vysokou úroveň si udržuje i zvukový doprovod, který dokáže vtáhnout do děje i vykreslit aktuální emoce hlavní hrdinky a jejich přátel. Zvuky strojů působí velmi realisticky a v tomto ohledu se drží kvality předešlého dílu.
To samé platí o ozvučení při soubojích.

Tím se dostáváme k dle mého názoru Achillově patě této hry, a tím je bojový systém. Nemohu se zbavit pocitu, že vše je silou tlačeno na využívání kopí. Luk zde hraje spíše druhé housle. Cením si inovativních přístupů ve hře, dle mého názoru, v tomto případě to moc nefunguje. Potom systém získávání nových zbraní, kdy vylepšení vyžaduje specifické složky, při nízkých dropech (Pokud nehrajete na obtížnost snadná), PROČ? Získávání legendárních luků je mimo jeden úkol, potřebou splnit výzvy v aréně a získat odznaky, za které můžeme nakoupit tyto luky a zbroje, PROČ? Né, že by to byl nějáký problém, ale přijde mi to zbytečné. Uvítal bych je jako ocenění za splnění loveckých výzev.

Za vyzdvihnutí stojí stromy schopností, ty se nově dokáží perfekně přizpůsobit stylu hraní. Plněním hlavní dějové linky, dostaneme přístup k několika speciálním schopnostem, jakým je třeba osedlání sunwinga. Toto vylepšení však získáme až ke konci, takže rychlejší cestování nás čeká až těsně u konce, PROČ? Další novinkou je přístroj pro dýchání pod vodou, ten nám umožňuje prozkoumávat zatopené oblasti. V těchto oblastech se vyskytují nepřátele, před kterými se můžeme pouze schovat.
Přibylo nám i několik nových strojů, které jsou odolnější a robustnější oproti prvnímu titulu a to je dobře. Chvíli tak trvá něž se naučíme slabá místa a jejich následná likvidace, se stává snadnější.

Hra je stabilní a netrpí propady FPS, či problémy s texturami. Haptická odezva funguje perfektně. V tomhle ohledu jsou vývojáři, slušným vzorem, jak se dá využít potenciál ovladače dualsense.

Hra má svoje neduhy, ale přesto lze říct, že je zábavná a úchvatná atmosférou, jenž je jedinečná a kvalitně zpracovaná. Bohužel druhý titul trpí tím, že se stal jakým si oslím můstkem z prvního dílu, do jistě nadcházejícího.
Uvidíme co přinese nadcházející rozšíření.

Ve světle kladných a záporných stránek jde o titul stojící za zahrání, ale spíše bych počkal na nižší cenovku. Za mne osobně krásných 85%

Pro: Prostředí, hudební doprovod, nový strom rozmanitější vylepšení, využití schopností dualsense)

Proti: Slabší příběh, využití speciálního vybavení (letání), Drop součástek (obtížnost normální a více)

+13

Stray

  • PS5 80
Na Stray jsem se nijak zvlášť netěšil, jen jsem byl zvědavý, ale až první recenze mě přesvědčily, že si mám hru zahrát - hlavně mě lákala délka dobrodružství a jednoduchá gameplay. Nakonec jsem byl i dost příjemně překvapen a hru jsem si užil.

Herně se jedná o příjemnou adventuru v roli kočky, kde řešíte lehké puzzle rébusy abyste postoupili v příběhu a dozvěděli se něco i o světě. Vaším překladatelem a pomocníkem je malý, díky kterému svět poznáváte a hodně jsem si užil jeho styl komunikace s ostatními roboty. Žádné velké čtení, vše strohé a přitom dostatečně účelové. Level design je pak naprostá perla, jako kočka skáčete po střechách, plížíte se v uličkách a prozkoumávate místnosti. To vše v neonovém městě či kanálech temného města.

Graficky jde vidět, že se nejedná o Áčkovou hru, ale spíš indie titul, nicméně jako celek to vůbec neurazí a občas to dokáže výkouzlit nádherné scenérie. Jako další menší mínus vnímám sbírání předmětů v pokročilých lokacích hry, kterým chybím invence oproti první lokaci (ta mi přišla i nejzajímavější). Hra naštěstí netrvá dlouho, protože herní smyčka je hodně jednoduchá a ke konci už se i omrzí.

Celkově jsem rád, že někdo opět vydal kratší hru se super atmosférou, jednoduchým příběhem a přijemnou hratelností s pár super okamžiky!

Pro: design prostředí, hudba, délka, puzzly

Proti: scénář ke konci hry, sběratelské itemy

+13

The Last of Us Part I

  • PS5 95
The Last of Us byla hra kvůli které jsem si před lety pořídil PS4. Takže když oznámili remake, byla to pro mne jasná volba. Teď je otázka jestli se investované peníze do remaku vyplatili. TLOU je od společnosti Naughty Dog, které stojí třeba za sérií Uncharted. Tato společnost své hry dělá velmi precizně, takže v jejich hrách je vidět velký důraz na detaily a k tomu umí i dobře vyprávět příběh.

Co se týče příběhu ten se točí okolo Joela a jeho chráněnkyně Ellie, kteří cestují napříč Amerikou, která je zdevastována "zombie" apokalypsou (zombie je v uvozovkách, protože se v pravém slova smyslu nejedná o zombie, ale houbu ta lidem prorůstá mozkem a míchou a ovlivňuje jejich chování, zvyšuje jejich agresivitu a celkové vnímaní. Přenáší se buď kousnutím, spóry atd. podobně jako u zombie). Co se týče příběhu tak se prakticky nic od původního TLOU nezměnilo, ale proč něco měnit, kdy to skvěle funguje a pokud vás tato hra minula, nebo nemáte PS, ale PC ano a zároveň jste milovníci příběhových akčních adventur, tak tuto hru můžu vřele doporučit.

Co se týče grafického zpracování, tak to je na špičkové úrovni, jak už je zvykem u tohoto studia. Jsou tu na výběr dva grafické módy, kdy jeden je výkon (takže 60 fps na úkor zobrazení) nebo kvalita (lepší zobrazení při 30 fps). Já jsem si zvolil tradičně výkon a i při této volbě ji málo která hra sahá po kotníky. Oproti původnímu dílu zde přibyla vegetace a spousta detailů. S hudbou je to stejně jako u grafiky, jde o precizní práci, kdy vás hudba vtáhne do děje a podtrhuje celkovou atmosféru hry.

Mechanika hry dosáhla asi nejvíce změn oproti původnímu dílu a to zejména UI. UI zde opravdu funguje, kdy lidští nepřátelé opravdu taktizují a nejsou to jen prázdná slova od vývojářů. Ku příkladu nepřátelé se střelnou zbraní se vás snaží zabavit zatímco týpek s pálkou vás obíhá a vpadne vám do zad. Upřímně mne několikrát zaskočili a nečekal jsem ho tam, což je místy až frustrující (kor na vyšší obtížnosti), ale zároveň vás to i potěší, že zde UI opravdu funguje. Můžete si zde vylepšovat zbraně a to jak střelné, tak i na blízko (jednorázové vylepšení, kdy dáváte nepřátelé na jednu ránu). Zbraňový arzenál je tu dost široký, ale ne zas moc, aby byl překombinovaný (jsou zde stejné zbraně jako v původním TLOU). Plížení zde zůstalo stejné jako v původním dílu, takže se můžete přikrčit, je škoda, že sem nedali možnost se plazit z dvojky, ale vyloženě to nevadí.

Level designe je výborný a skvěle funguje. Nikdy se vyloženě neztratíte, ale je zde dostatek prostoru na prozkoumávání. Jak jsem již psal u grafiky, tak levely jsou detailní a je na nich vidět preciznost vývojářů.

Během hraní jsem narazil na jeden nebo dva vizualní glitche, ale nijak gameplay nenarušovali a prakticky ihned zmizeli. Hra mi ani jednou nespadla a ani propady fps jsem nezaznamenal. Takže TLOU je ve výborném technickém stavu, což se bohužel nedá říct o všech AAA titulech co letos vyšly.

Závěrem se jedná o jednu z nejlepších her vůbec, která sice remake nepotřebovala, ale jsem rád, že vyšel a mohl jsem si projít tento neskutečný příběh znovu. Svých utracených peněz vůbec nelituji. Pro majitele původní hry, které to zas tak moc nebralo to může být zbytečné, ale pro milovníky této série a pro ty co hru ještě nehráli to určitě stojí za to.

Pro: grafika, příběh, atmosféra, technická stránka, postavy

Proti: nic

+13

Astro's Playroom

  • PS5 95
Upřímně řečeno, že se z techdema určeného pro novou konzoli a pokrokový ovladač nakonec vyklube nejlepší plošinovka, co jsem kdy hrál, jsem opravdu nečekal. Astro's Playroom sice není moc dlouhý titul a dokonce ani nepředstavuje kdovíjakou výzvu, ale jinak je to naprosto vymazlená zábava s opravdovým pocitem next-gen, která střílí jeden nápad za druhým a motivuje hráče v objevování všech zákoutí tak, jako málokterá podobně laděná hra.

Do toho krásně představí všechny nové funkce DualSense, stihne u toho interaktivně zrekapitulovat celou historii Sony a ještě je zhuštěná do podoby intenzivních 4 hodin, kde nic nechybí a ani nic nepřebývá. I když jsem si herní dobu za pomocí zábavně řešených trofejí natáhl na solidních 7 hodin a hru úspěšně zplatinoval, stejně mi bylo ve finále trochu líto, že Astro's Playroom není delší.

Tak moc dobré to bylo.

Pro: hratelnost, interaktivita, intenzivní tempo, smysl pro detail a radost z objevování světa a easter eggů, grafika, parádní soundtrack, představení DualSense, interaktivní rekapitulace historie Sony, zábavné trofeje

Proti: chtěl bych víc

+13

This War of Mine

  • PS5 85
This War of Mine je survival hra, kde spravujete životy vašich svěřenců ve válce zmítané zemi. Vaším nejdůležitějším úkolem bude sehnat zásoby jídla, léků a materiálu na správu vašeho přístřešku. Do cesty se vám budou stavět nemoci, zranění, armáda, rebelové, jiní přeživší, ale taky hlad, zima a v neposlední řadě citové rozpoložení vašich postav.

Příběh se točí pouze okolo přežití a kolik ze své lidskosti jste ochotni obětovat pro vlastní přežití. To je alfa a omega celého příběhu. Ano každá z postav má svůj příběh, který si můžete přečíst, čím byli před válkou, jejich neduhy, nebo naopak pozitivní vlastnosti a pro milovníky loru, jak dělané. S tím souvisí i pár dalších věcí např.: vaše postava může být závislá na tabáku, kofeinu nebo alkoholu, v tu chvilku budete muset zajistit danou komoditu, aby vaše postava byla spokojená, pokud tak neučiníte, může propadnout depresi a když bude mít dlouho neřešenou depresi, může to dojít až k sebevraždě. Dostat vaší postavu do deprese, je zde vcelku jednoduché stačí neřešit závislost, obrat o zásoby nevinné přeživší, někoho zabít atp.

This War of Mine je situovaná do 2D pohledu a působí jak ručně kreslená tuší. Graficky hra působí truchlivě, což má navodit danou pochmurnou atmosféru a s tím souvisí hudba, která je skvěle zapracována. Celkově atmosféra je zpracována výborně a navozuje strasti a hrůzy války.

Jak jsem již psal vaším hlavní náplní je přežití. K tomuto účelu budete mít k dispozici od 1 do 4 přeživších, každý je dobrý na něco jiného a musíte se přizpůsobit strategii, kterého na co použijete. Přes den se budete starat o své obydlí, jako uklízet sutiny, craftit nástroje, opravovat přístřešek, nebo vařit. K tomu vám budou sloužit různé předměty na odklízení sutin vám poslouží lopata, k otevření zamčených dveří zas pak páčidlo, nebo paklíč, ale pozor všechny nástroje mají svou životnost a po určitém množství použití se nenávratně zničí. Jak to bývá po dni nadchází noc a zde přichází nejdůležitější část gameplaye. Musíte se rozhodnout, samozřejmě dle počtu přeživších, kdo půjde spát, kdo bude hlídat a kdo půjde do města na "lov". Nedáte-li nikoho na hlídku, může se stát, že se k vám někdo vloupá a nejen, že vás obere o zásoby, ale může zranit, i vaše spící přeživší. Nadáte-li nikoho spát, budou všichni unaveni přes den a nestihnete toho tolik přes den. Nepůjde-li nikdo na "lov", nebudete mít tolik potřebné zásoby. Jakmile máte rozdělené úkoly, je čas připravit se na "lov". Než vyrazíte do víru města, je potřeba si vybrat kam. Hra vám i napoví u různých lokací, co zde naleznete ve větším, či menším množství, zároveň vám i napoví míru nebezpečí dané oblasti. Takže máte vybranou lokaci, teď co si vezmete sebou? Váš inventář je značně omezený, takže se musíte pečlivě rozmyslet co si vezmete. Samozřejmě nemusíte si vzít nic, ale zas se vystavujete riziku, že v lokaci bude spousta suti, ano tu odklidíte i rukama, ale trvá to značně déle, než s lopatou, také můžete narazit na zamčené dveře, nepřátelé. Jakmile máte zvolenou oblast a vybavení, tak se jde na lov. Objevíte se v lokaci, kterou jste si vybrali a jdete si pro zásoby, které jsou rozesety po celé oblasti. Po cestě můžete narazit na jiné přeživší, kteří můžou být nepřátelští a nebo jsou též na "lovu" a podělí se s vámi. Také se můžete dostat do oblasti, kterou obývají nevinní přeživší a na vás je jak se zachováte. Buďto je okradete a můžete propadnout depresi, že jste okradli nevinné, nebo se vrátíte s prázdnou a vystavujete se riziku, že nebudete mít co jíst.

This War of Mine se hraje celkem příjemně, jak již se psal je zde zásadní atmosféra, která je výborná. Ve hře jsem nenarazil na žádné buggy a ani nečekané pády hry. Jedinou výtku, kterou mám je k ovládání, které na konzoli není zrovna komfortní a kor když se snažíte projít kolem schodiště a vaše postava se pokaždé vší silou snaží schody sejít/vyjít, ale to je tak jediné.

Závěrem se jedná o kvalitní titul, který by neměl chybět v knihovně, každého milovníka survival her, jelikož aspoň za mne je to jedna z nejlepších survival her, co je na trhu, ale každý si musí určit sám. Někomu třeba nemusí sedět 2D pohled a že je to spíš takovou strategii.

Pro: atmosféra, grafika, hudba, postavy, systém přežití

Proti: ovládání na konzoli

+13

Psychonauts

  • PS5 80
Po Psychonauts jsem pokukoval už prakticky od vydání (že už je to 18 let, mne trochu děsí). Kdysi jsem na Steamu odehrál i první úroveň, ale až s letošní herní výzvou jsem se konečně k prvotině Double Fine Productions odhodlal.

I když to nebyl výlet vždy úplně příjemný, bezesporu šlo o zajímavý exkurz do již celkem vzdálené herní historie. U hry je předně třeba ocenit obrovskou kreativitu autorů a absolutní originalitu herního světa. V tomhle na Psyhonauts nemá z konkurence takřka nikdo. Úrovně jsou diametrálně odlišné a to dokonce do té míry, že se modifikuje celá hratelnost. Propojení s psychikou a duševními problémy postav je geniální a skvěle funguje. Úrovně obsahují parádní detaily (byť už ne v úplně pohledné grafice) odkazující na nemoc či trápení dané postavy. "Světy" se povedly prakticky všechny, za speciální zmínku však rozhodně stojí miniaturní město s gurelliovými rybími bojovníky a Waterloo.

Příběh samotný je ulítlý a díky velmi příjemnému humoru, pro který jsou autoři proslulí, není děni v Whispering Rock Psychic Summer Campu jen bezduchou omáčkou. Naopak jde díky zábavným charakterům i rozvíjení zápletky o jeden z hlavních pilířů, na kterém hra stojí. Psychonauts jsou však stále převážně plošinovkou. A paradoxně trochu selhávají právě v tomhle aspektu...

Ne, že by byly ty plošinky a překážky špatně nadesignované, problém tkví v ovládání. To nezestárlo vůbec dobře a domnívám se, že i před těmi takřka dvaceti lety muselo být pro některé hráče kamenem úrazu. Takřka ve všech úrovních jsem s ovládáním Raze a neposednou kamerou lehce zápasil. Mnohdy se hlavní hrdina na plošince prostě nezachytí, jindy nesmyslně mine natažené lano. Úplný Mordor však nastává až v poslední úrovni příhodně nazvané "Meat Circus", kde se dostavila nefalšovaná a ve hrách již dlouho nepocítěná frustrace (a to prosím mluví fanoušek soulsovek). Poslední úroveň je totiž z větší části omezena časem a ten malej prevít prostě ne a ne skočit jak má. Pocit, že za nezdar nemůžete ani tak vy, jako spíše nešikovnost vývojářů a hloupá designerská rozhodnutí zážitek ze hry hodně kazí. Vůbec se už nedivím, že podle statistik je mezi těmi kdo pokořili předposlední a poslední regulérní úroveň hry značný rozdíl. Pocitu z konce hry rozhodně nepřidala i náhoda (?), že mi zrovna v poslední pasáži hra jednou spadla a já kus otravné úrovně musel absolvovat znovu.

Po stránce hratelnosti mě tak hra nejvíce naštvala na úplném konci, kdy by měla spíše zářit. Pocit vzteku mě chvílemi ponoukal i k horšímu hodnocení, nakonec však nesporné kvality převážily a já vzhledem ke staří hry oko přimhouřil. Při chvílemi nepříjemném hraní jinak skvělé plošinovky se mi tak v hlavě usadila svůdná myšlenka – předloňský Psychonauts 2 musí být naprosto famózní kousek... Tak snad dříve než za dalších osmnáct let.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 2.  Debut:  Dohraj prvotinu vývojáře, který má na Databázi 10 a více vydaných plných her." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 144. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Úžasné nápady; odlišné úrovně s rozdílným tempem i hratelností; příjemný humor; fajn příběh i postavy

Proti: Nepřesné ovládní a s ním spojená frustrace v některých pasážích

+13

The Last of Us Part I

  • PS5 95
Ač je The Last of Us přesně typ her, co mám poslední roky nejradši (příběhový akční adventury), z nějakýho důvodu mi tahle hra na PS4 unikla a zahrál jsem si ji až teď po oznámení seriálu. V podstatě jsem ji hrál s tím, jak šel seriál a držel jsem si před ním vždycky cca epizodu náskok, porovnání jednotlivých zpracování jsem měl tím pádem velmi zajímavý ještě díky tomu, že jsem oba typy médií konzumoval poprvé.

Nechci tu hodnotit seriál, jen jednou větou řeknu, že ten příběh zpracovává velmi věrně a citlivě, byl jsem tím příjemně překvapenej.

Jsem docela rád, že jsem se ke hře dostal až na aktuální generaci, protože to vypadá fakt nádherně. Krásně se na to kouká a na některých místech jsem se zastavil a lokace si chvíli prohlížel, hrál si s fotorežimem, což je taky funkce, kterou ve hrách využívám minimálně. Navíc jsou v průběhu hry rozmanitý, asi není úplně spoiler, radši ale teda zakryju že se ve hře podíváme do všech ročních období, a tím pádem se tam prostřídají úplně jinak vypadající místa.

Celkově hra působí hodně filmovým dojmem a příběh tam plyne příjemně, žádná část se netáhne zbytečně dlouho a přesto herní doba není nijak krátká. Postavy tu mají charakter, zajímají vás jejich příběhy, nejsou to, jako v mnoha jiných hrách prostě bezduchý modely, na který v průběhu putování hrou narazíte. Atmosféru pak dotváří výborný soundtrack, ale nejvíc tam na předání nějakých emocí dělá perfektní motion capture a výkony herců. Je vidět, že na to padlo spousta času a prostředků a dělá to fakt hodně. Ty výrazy v obličeji jsou uvěřitelné jak málokde.

Součástí této verze je i DLC Left Behind, který doplňuje příběh o události před hlavním dějem z pohledu Ellie, solidní epilog a zároveň i rozšíření hlavního děje hry, zpracované opět stejně kvalitně jako zbytek hry.

Asi jediná věc, díky který jsem nedal plných 100% je do jisté míry recyklace některých mechanismů ze série Uncharted. Jelikož z té série jsem hrál úplně všechny díly, nemohl jsem si nevšimnout jistých podobností. Jako jasně, je to stejný studio, funguje to, ale občas mi to přišlo až moc podobný, stejně tak dabér Joela mi v některých momentech až moc připomínal Nathana z Uncharted až jsem si musel hledat, jestli je nedaboval stejný herec (fun fact, díky tomu jsem zjistil, že dabér Joela v Uncharted 4 hrál/daboval Sama Drakea).

Pokud někdo stejně jako já doteď The Last of Us nehrál, a třeba i díky seriálu má chuť si ho zahrát, určitě bych v každým případě šel po týhle verzi, i když je ta cenovka úplně jinde, než se dá sehnat původní PS4 verze. Za ten zážitek to stojí.

Pro: grafické zpracování, strhující příběh, soundtrack, zpracování kulis, zajímavé postavy

Proti: nic, co bych nazval vyloženě záporem, jsem nenašel

+13

Dead Space

  • PS5 95
Ako by mal vyzerať naozaj dobre zvládnutý remake hry, ktorého uvádzacia cena je na úrovni nových AAA titulov? Dead Space to ukazuje. Minimálne teda na PS5, kde som nepostrehol často uvádzané vysoké hardvérové nároky z PC verzie. Ako je z predchádzajúcej vety jasné, budem hodnotiť konzolovú verziu a teda konkrétne PS5 verziu.

Pôvodnú verziu Dead Space, ako aj ďalšie dva diely som prešiel niekoľko krát ešte na PS3 a v čase ich vydania som prvé dva diely považoval za skvelé hry patriace medzi špičku toho, čo vtedajšia generácia konzol dokázala ponúknuť v žánre survival/horror hier. Nároky kladené na remake boli preto z mojej strany nemalé. Po iba priemernom prijatí Callisto Protocolu iba pár týždňov pred vydaním tejto hry som mal dosť veľké obavy z toho ako celý remake dopadne. Špeciálne, keď na ňom pracovalo štúdio vlastnené producentom, ktorého meno sa v slušnej spoločnosti nevyslovuje. Našťastie to vyzerá, že producent nechal štúdio pracovať a ja som sa mýlil (ach, ako som sa veľmi mýlil).

Technické spracovanie: 
Čo sa týka technického spracovania (hodnotím iba PS5 verziu), za celú dĺžku hrania som nepostrehol frame-dropy, hra bežala stabilne, grafika vyzerala aj na pomery PS5 veľmi pekne, hudba a zvuky dotvárali atmosféru ukážkovo. Na hre som strávil 20 hodín (prečo napíšem neskôr) a za celý čas mi padla jeden krát, čo je, mám taký pocit, na pomery PS5 v rámci štandardu (neviem čo porobili s OS konzoly v Sony, ale PS5 mám pol roka a mal som na ňom viac pádov než na PS3 a PS4 dokopy od roku 2008).

Po prejdení hry som si pustil na ochutnávku screencapture video z pôvodnej hry a môžem povedať, že v prípade grafiky sa jedná až o neuveriteľný pokrok. Šok bol v tomto prípade ako keď som porovnával úplne prvé Halo s remakom, sám seba som sa pýtal, ako som sa mohol na pôvodnú verziu vôbec pozerať.

Príbeh:
Podľa úvodných informácií, ktoré som mal k dispozícii, mal byť príbeh iba doplnený ďalšími informáciami z universa z ďalších dielov, alebo prípadne kanonických médií. Našťastie, aj tu to tvorcovia zobrali, ako sa vraví, od podlahy a síce príbeh ako takýb zachovali a rozšírili, čím ma ale veľmi potešili, bolo prerobenie dialógov, textov a nahrávok.

Po tom, čo som si pustil záznam z pôvodnej verzie, tak môžem povedať, že pôvodné dialógy nezotarli úplne najlepšie a na dnešnú dobu by boli pravdepodobne veľmi "cheesy" a príliš cez čiaru. Napríklad hneď prvá scéna pri prílete na Ishimuru, kde v pôvodnej verzii ide Kendra hneď do priameho konfliktu so Zachom a celý dialóg mi príde extrémne prehrávaný hercami, čo má za následok až komickosť celej situácie a stiahnutie dialógu na úroveň céčkových akčných filmov. V novej verzii je celý prílet spracovaný oveľa decentnejšie a vtiahne do deja oveľa viac.

Veľmi dobrým ťahom bolo aj to, že sa vývojari rozhodli dať Isaacovi tvár a hlas. Za mňa to prinieslo možnosť ešte viac sa identifikovať s hlavnou postavou.

Atmosféra:
Atmosféra si v tejto hre zaslúži vlastný odstavec. Už v pôvodnej verzii som musel pri prvom prechádzaní hru pár krát vypnúť, nie kvôli jumpscarom, ale kvôli hutnej, ťaživej atmosfére, ktorú dokázala hra vytvoriť, špeciálne keď som ju hral sám v obývačke o jednej hodine v noci. Atmosféra v remaku je podobne ťaživá, aj keď mám pocit, že už nie je až tak nevydržateľná, ako v pôvodnej hre. Proste som nemal nutkanie hru vypnúť kvôli nepríjemnému pocitu z nej.

Možno je to tým, že som starší, pôvodná hra by ma k tomu teraz už nedonútila tiež, už len kvôli horšej grafike, ktorá by bola teraz prekážkou úplného vtiahnutia do deja. Celkovo ale atmosférou patrí hra určite k tomu lepšiemu, čo máme v súčasnosti dostupné a ak nerátam psychologické horory (pozerám tvojim smerom Madison), tak sa dá atmosféra považovať za veľmi ťaživú, čiže takú, akú by mala hra tohto typu mať.

Gameplay:
Gameplay ako taký považujem za príjemný, frustrujúcich bolo iba pár momentov. 5 percent tu ale musím strhnúť za neskipovateľné cut-scény. Vážne by ma zaujímalo, čo tvorcov viedlo k tomuto rozhodnutiu, ale keď máte pozrieť X-tý krát cut scénu pred veľkým bojom, v ktorom vás nepriatelia rozcupujú, tak je to istá forma trestu. Nevraviac o tom, keď hráte hru znova na New game+ a dialógy už poznáte naspamäť. Nerozumiem načo je dobré nútiť hráča znova pozrieť tú istú scénu.

Hru, ako som už predtým naznačil, som po prejdení spustil znova na možnosti New game+. Nie že by som bol fanúšikom opätovného prechádzania hier hneď po ich dokončení. Mal som ale pocit, že tých cca 10 hodín, ktoré mi hra dala v prvom prejdení bolo proste málo a chcem ešte.

Záver:
Vo finále, napriek pár menším mínusom sa jedná o veľmi solídny počin, pre fanúšikov pôvodnej verzie je to povinná jazda a musím povedať za seba: Kiež by bolo v súčastnej záplave remakov starých hier čím viac takýchto počinov, z ktorých je cítiť, že tvorcovia boli fanúšikmi pôvodnej hry a prácu na remaku berú ako možnosť vzdať hold svojmu obľúbenému titulu.

Pro: Atmosféra, Technické spracovanie (PS5), Hudba, Grafika, Decentný remake

Proti: Neskipovateľné cut scény, Relatívne rýchlo dohrateľné

+13

Uncharted 4: A Thief's End

  • PS5 95
Poslední z restů od studia Naughty Dog mi v poličce ležel skoro rok a půl. Za tu dobu jsem mimo jiné dohrál tři předchozí díly i dvoudílnou sérii The Last of Us a je potřeba říct, že čtvrté dobrodružství Nathana Draka si z těchto her bere jen to nejlepší.

Začnu na začátek možná trochu kontroverzním názorem. Nathan Drake je jako herní postava přeceňovaný. V trilogii mě za něj hrát bavilo, ale vždy mi přišel jako pokladuchtivý Superman bez nějaké větší hloubky. Čtvrtý díl se z něj ale snaží udělat daleko obyčejnějšího a lidštějšího hrdinu, což vyprávění rozhodně prospívá a vrací mu vážnost.

Dočkáte se toho nejlepšího, co Vám Drakův příběh za celou dobu může nabídnout. Ačkoliv ani tento díl se nevyhnul klišé zvratům hodným série Uncharted. Ruku na srdce, ono by to ale bez toho "nečekaného zvratu" a šance se tomu ušklíbnout, možná ani nebylo ono. Je ale znát, že autorům rukama předem prošel první díl TLOU, na kterém si mnohé vyzkoušeli a celé to působí tak nějak víc uvěřitelněji.

Grafické stránce není co vytknout. I tato sedm let stará hra by dokázala leckteré pecky z letošního roku strčit do kapsy. Pokud rádi používáte fotorežim, strávíte v něm spoustu času a nejednou se někde zastavíte jen proto, abyste si užili výhled nad krajinu.

Kapitoly utečou jako voda a nemáte pocit, že by bylo někde něco zbytečně natahované - s tím jsem měl v prvních dílech trochu problém. Nové mechanismy neustále přibývají téměř až do konce hry. Vždy však příjemně tak, aby trochu okořenily hratelnost, ale zároveň, aby jich nebylo zbytečně moc a vy se v nich nezačínali ztrácet.

Thief's End dokáže i přes podobné vzorce velmi příjemně překvapit. Veškeré šplhání, houpání i klouzání má šťávu. Exotické destinace na Vás dýchnou svou atmosférou. Dokážu i věřit tomu, proč a jak se jednotlivé postavy chovají. Snad jen to střílení se mi za celou dobu nedostalo pořádně pod kůži - to je však jen malá kapka v širém moři. Samotné vyústění příběhu a epilog je pak třešničkou na dortu a už se moc těším na to, co nás v rámci série či i mimo ni od Naughty Dogu čeká příště.

Nathane, díky, byla to vážně jízda.

Pro: příběh, grafika, postavy, hratelnost, epilog

Proti: střelba

+13

Kena: Bridge of Spirits

  • PS5 75
Kena klame tělem jako taková roztomilá dětská hračka, která však uvnitř nemá měkkou výplň, ale pěkně tvrdý kámen. Vizuálně nádherná akční adventura s logickými hádankami a bossfighty, které si v některých případech nezadají s těmi z regulerních soulsovek. A to prosím není nadsázka. 

Pocitově a vizuálně mi hra nejvíc připomíná mix Enslaved: Oddysey to the West s moderní Zeldou s jemnou, kosmetickou příměsí God of War nebo Elden Ringu. A přesto hra dokáže působit jako originální, téměř až autorské dílo (kterým ve skutečnosti opravdu částečně je), což je po řadě remaků, remasterů, x-tých pokračovaní téhož a opakování stále stejných mustrů mimořádně osvěžující. Je to také hra, u které se vyplatí nevědět o ní nic předem, protože objevovaní, a to i herních prvků a mechanik, je jeden z nejzábavnějěích aspektů tohoto díla od malého studia Ember Lab. 

A i když hra vypadá jako stvořená pro děti, představuje výzvu i pro dospělého hráče. V nebojové adventurní části za to mohou především některé hádanky, u kterých se bez nápovědy nebo náhody dá snadno zakysnout. V uvozovkách zásluhu na tom má obecná vlastnost hry, totiž že příliš věcí nevysvětluje a nechává jejich objevení na hráči. Což je trochu dvojsečná zbraň, která vyžaduje citlivý gamedesign a trefení té správné míry. Kena balancuje na její hraně, a to jsem záměrně benevolentní. Na rozdíl od zmíněného God of War nebo třeba nového Horizonu se nedočkáte žádné nápovědy, hintu, samomluvy hlavní hrdinky nebo jakéhokoliv stébla, obvyklého (ale často přehnaného) v moderních hrách. Odměnou za frustraci je pak samozřejmě pocit zadostiučinění, cesta k němu však může být občas hodně trnitá. Ve hře se dokonce vyskytne nepřítel, kterého nelze zasáhnout jinak, než jedním speciálním pohybem, který vám ale hra představí pro jiný účel a na jeho bojové využití tak musíte přijít sami. Docela nevídané. 

Pokud jde o souboje, tak zatímco ty řadové jsou standardem a užijete si jak útoků na blízko, tak i na dálku mým oblíbeným lukem; úskoků, využívání štítů a pro fajnšmekry i parírování, tak bossfighty jsou kapitola sama pro sebe. Ty pozdější včetně finálního jsou i na střední obtížnost srovnatelné s některými bossy z Elden Ring a jakkoliv jsem všechny soulsovky dohrál a v nich takovou výzvu očekávám, přijímám a oceňuji, tak v kontextu "relaxační" Keny mi to přišlo trochu přehnané. Stejně jako jejich počet, kdy ve své závěrečné třetině se hra zvrhne v kombinací prostorové plošinovky a už trochu otravných soubojů s bossy. Zážitku nepomáhá ani to, že při úmrtí musíte často opakovat poměrně dlouhou pasáž nebo souboje předcházející samotnému bossfightu.

V čem hra exceluje jsou nápady, hrátky s prostorem a fyzikou, výtečná a ve výsledku zábavná integrace skákacích pasáží a vůbec celková roztomilost jak světa, jak i hlavní hrdinky a jejích mrňavých pomocníků. 

A i když jde o hru relativně krátkou, přesto mi přišla o kousek delší, než by být měla. Svůj podíl na tom měla čistě psychologická skutečnost, že jsem jeden bossfight považoval už za ten finální, aby se po něm otevřela ještě celá závěrečná část, do které jsem vstupoval již poněkud unaven, s cílem dohrát hru co nejdříve. 

Pokud by byla hra trochu lépe vybalancovaná a gradovala lépe zvoleným tempem, mohla to být pecka téměř bez výhrad. Ale i tak stojí Kena: Bridge of Spirits za zahrání a jednoznačné doporučení.
+13

Deliver Us the Moon

  • PS5 70
Po akčnejšom začiatku roka som mala chuť na niečo pomalšie a intímnejšie, preto som siahla po Deliver us the moon. Myslím, že to čo som očakávala sa aj naplnilo.

Hra je takpovediac walking simulátor so zabudovanými hádankami, ktoré svojou obtiažnosťou nepredstavujú veľkú výzvu. Ako napovedá názov, príbeh sa odohráva na mesiaci, kam sa aj sám hráč po úvode vyberie. Ten je vyrozprávaný prostredníctvom vizuálnych záznamov a všadeprítomých zápiskov. Tie som sa snažila poctivo čítať ale tu a tam som to predsa len trochu odflákla. Spomínané ,,video" záznamy ma ale bavili viac. Bolo zaujímavé vidieť čo presne sa dialo na danom mieste a k čomu to viedlo. Niektoré chvíľky ma dokonca prekvapili a navnadili na pokračovanie. Chcela som vedieť ako sa príbeh vyvinie ďalej a či v tom ja, hráč, zohrám ešte nejakú významnú rolu.

Predstavovala som si, že hra bude celá jednotvárna, preto ma milo prekvapilo, keď sa v nej párkrat našla aj akčnejšia pasáž. Aj keď som na začiatku písala, že som si chcela trochu oddýchnuť, prijala som tieto momenty s radosťou, keďže sa jednalo o oživenie monotónnejšieho priebehu hry. Prvky ako prelety vesmírom alebo ukrývanie sa pred nepriateľom bez možnosti zaútočiť neboli vyslovene ťažké ale človek to mohol v každej chvíli pokašľať. Našťastie ukladanie prebiehalo bez problémov a ja som tak komplikovanejšie pasáže mohla zopakovať.

Deliver us the moon nie je hra, o ktorej by som tvrdila, že ma nejakým spôsobom ovplyvnila ale určité chvíľky mi isto ostanú v pamäti.

PS: malé vypichnutie na záver, hudba v pozadí bola skvelá a dodávala hre autentickejší nádych.
+13