Na mladší hráče cílená akční adventura na motivy stejnojmenného televizního seriálu, vysílaného v letech 2015-2016. V kůži Zorra či jeho sestry Ines se ve hře vydáte za nastolením spravedlnosti v Kalifornii 19. století. V celkem 18 misích je na hráči, aby překazil plány proradného kapitána Monasteria. Jednou se tak Zorro vydá osvobodit vězně z řad nebohých vesničanů, jindy po stopách Monasteriem ukradeného kordu, nebo na výpravu za získáním důležité mapy.
Hra láká na ikonické postavy na straně klaďasů i záporáků. Hratelnost nabízí jak kradmý postup, tak šermířské souboje. Ty jsou však poplatné cílové skupině a Zorro tak své nepřátele nejdříve pokoří v šermířském souboji a následně zesměšní v humorné animaci. Tady krev vážně nepoteče. Nepřátelé z řad vojáků shazujete do koryt s hnojem, úhybnými manévry posíláte vstříc pichlavým kaktusům a nechybí ani Zorrovo ikonické "Z" v ošacení nešikovného protivníka. Zorro i Ines sdílí strom schopností, které lze za hraním nasbírané zlaťáky získat. I přes dvě hratelné postavy hra nenabízí možnost kooperace.
Yokolobuna
Zorro by mohl být celkem fajn alternativou série Assassin's Creed či Batmana pro děti. Bohužel v něm i přes viditelné základy příliš věcí nefunguje.
Hra je koncipována do osmnácti misí bez výraznější dějové linky. Vyprávění se omezuje na zadání úkolu ve dvou větách a pak už se to mydlí hlava nehlava. První pocity z hry kvůli zcela zjevnému lacinému provedení nejsou příliš dobré. Po chvíli pobíhání však potěší, že soubojový systém (inspirovaný Batmanem) vlastně i ve své jednoduchosti celkem funguje a baví. Jistým ozvláštněním jsou humorné animace, kdy nepřátele škodolibě pošlete vstříc kaktusu či do hromady hnoje. Zdejší humor se sice omezuje na to, že si někdo kecne na zadek nebo mu spadnou kaťata, vzhledem k cílovce to je však asi ok.
Jenže pak zjistíte, že hra u toho končí. Během šestihodinové herní doby prostě proběhnete osmnáct map s recyklovanými objekty a kordem řežete vojáky. Časem se sice přidá pár nových typů nepřátel, ale to je na zahnání stereotypu žalostně málo.
Ona hra všechno dělá dost skromně. Dabing prakticky neexistuje, grafika je i přes svoji stylizaci jasně zastaralá, hudba není špatná, ale příliš se opakuje. Hratelné postavy jsou sice dvě Don "Zorro" Diego a jeho sestra Ines, rozdíl je mezi nimi snad jen v jedné animaci zakončovacího úderu a počtu srdíček.
The Chronicles sice nabízí i kradmý postup a označování nepřátel dalekohledem, to však příliš dobře v praxi nefunguje a hra vás k tomu ani kromě pár specifických míst nemotivuje.
V konečném součtu to i přes jisté sympatie, které hra vyvolala, vychází na podprůměr. Jasně cílovka jsou děti, ale i pro ně na trhu existuje spoustu podstatně povedenějších alternativ. Doporučit tak lze nejspíše jen fanouškům předlohy. No a vzhledem k tomu, že jde o šest let starý seriál, který se u nás snad ani nevysílal, bude si Zorro The Chronicles minimálně v Česku hledat publikum jen velice obtížně.
Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press
Hra je koncipována do osmnácti misí bez výraznější dějové linky. Vyprávění se omezuje na zadání úkolu ve dvou větách a pak už se to mydlí hlava nehlava. První pocity z hry kvůli zcela zjevnému lacinému provedení nejsou příliš dobré. Po chvíli pobíhání však potěší, že soubojový systém (inspirovaný Batmanem) vlastně i ve své jednoduchosti celkem funguje a baví. Jistým ozvláštněním jsou humorné animace, kdy nepřátele škodolibě pošlete vstříc kaktusu či do hromady hnoje. Zdejší humor se sice omezuje na to, že si někdo kecne na zadek nebo mu spadnou kaťata, vzhledem k cílovce to je však asi ok.
Jenže pak zjistíte, že hra u toho končí. Během šestihodinové herní doby prostě proběhnete osmnáct map s recyklovanými objekty a kordem řežete vojáky. Časem se sice přidá pár nových typů nepřátel, ale to je na zahnání stereotypu žalostně málo.
Ona hra všechno dělá dost skromně. Dabing prakticky neexistuje, grafika je i přes svoji stylizaci jasně zastaralá, hudba není špatná, ale příliš se opakuje. Hratelné postavy jsou sice dvě Don "Zorro" Diego a jeho sestra Ines, rozdíl je mezi nimi snad jen v jedné animaci zakončovacího úderu a počtu srdíček.
The Chronicles sice nabízí i kradmý postup a označování nepřátel dalekohledem, to však příliš dobře v praxi nefunguje a hra vás k tomu ani kromě pár specifických míst nemotivuje.
V konečném součtu to i přes jisté sympatie, které hra vyvolala, vychází na podprůměr. Jasně cílovka jsou děti, ale i pro ně na trhu existuje spoustu podstatně povedenějších alternativ. Doporučit tak lze nejspíše jen fanouškům předlohy. No a vzhledem k tomu, že jde o šest let starý seriál, který se u nás snad ani nevysílal, bude si Zorro The Chronicles minimálně v Česku hledat publikum jen velice obtížně.
Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press
RNDr. Gunár Pavel
Pro: Jednoduchý soubojový systém celkem funguje; pro děti se nejedná o úplně tu nejhorší volbu
Proti: Krátké přesto stereotypní; po stránce hratelnosti až prostoduché; velice líný design úrovní; relativně ošklivý vizuál s občasnými grafickými bugy