Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Moon Crystal

  • NES 55
<span class="-wm-rynqvb">Moon Crystal je pro mě naprostou neznámou, devadesátkovou logickou plošinovkou, objevenou až teď na retro konzoli. . <span class="-wm-rynqvb"> V této hře hrajete za Rickyho Slatera, abyste získali měsíční krystal a zachránili svého otce a další lidi před místním šlechticem Count Crimsonem.

 <span class="-wm-rynqvb">Hráče čeká klasické skákání z plošiny na plošinu, šplhání a samozřejmě rubání oživlých lumpů a klasických bossů ve finálech levelů, kteří se snaží Rickyho zastavit v další cestě. Ze zbraní má k dispozici v začátcích jen kudlu, který se dá časem vylepšovat. Za mě průměrná záležitost, Ninja Gaiden mi přišel lepší – 55 %
+3

Castlevania

  • NES 65
  • Switch 60
Anniversary Collection mi na Switchi ležela dlouho – rok, spíš dva.  Dokonce jsem první díl zvažoval do loňské Herní výzvy. Nakonec však dostal přednost první Metroid. Že šlo o šťastnou volbu se ukázalo, když pánové oznámil námět prvního letošního Retro Klubu.  A že šlo o volbu šťastnou dvojnásob bylo jasné brzy po rozehrání téhle hry. Ač hry vyšly v rozestupu necelých 2 měsíců, nechápu rozdílnost ovládání. Tam kde u Metroidu mám pocit, že jsem pánem situace a pohyb, či náročnější akrobacie byla výzvou ale ne překážkou, tam mi výlet na hrad páně Drákulův připadá jako tahovka. Jakékoliv stisknutí klávesy tu totiž znamená, že s dalším rozhodnutím si můžu dát na čas, zatímco budete sledovat dokončení animace. Stejně tak hitboxy nejsou úplně jasné a některé skoky jsou díky tomu opravdu výzvou. Jak ale ukazuje Metroid, nebo třeba Mario, nejde o dobové/hardwarové omezení ale o neochotu (nebo neschopnost?) vývojářů se s tímhle problémem popasovat. A o fungování, reps. nefungování, schodišť ani nemluvě. Když jsem hru zkusil po dohrání projít na MiniNES – dál než do 7 levelu jsem se i se znalostí hry nedostal.

Kde hra naopak exceluje je vizuál. Prostředí i nepřátelé jsou nápadití a některé scenérie jsou dechberoucí! Totéž by se snad dalo říci i o hudební složce, jakkoliv jsem dalek posuzovat část her, která mě naprosto míjí. Pro mě je zásadní hratelnost, a tady bohužel první Castlevania pokulhává. Nemůžu ji tedy doporučit, a pokud přece jen chcete vyzkoušet některou z Classicvanií, skočte rovnou na čtyřku. O příběh ochuzeni nebudete a dostanete navíc i túru k hradu ;)

Pro: začátek legendární serie, krásný vizuál

Proti: v hratelnosti to prvnímu dílu natře i kid ...Kid Dracula

+14

Castlevania

  • PC 75
  • NES 75
První díl slavné Castlevanie je sice počátkem série, ale s budoucím žánrem metroidvania ještě moc společného nemá. Hra je totiž klasickou plošinovkou rozdělenou do šesti oblastí vždy zakončených bossem. Nečekejte žádné prozkoumávání mapy, žádné vracení se s novými schopnostmi. Prostě jdete stále vpřed a maximálně naleznete trochu lepší zbraň. Tím je především tradiční bič, který lze nalézt ve dvou silnějších variantách. Proti některým nepřátelům se mohou hodit vrhací zbraně, které se navzájem nahrazují a čerpají energii v podobě nalezených srdíček.

Už této první hře nelze upřít slušnou atmosféru a to i s omezenými technickými možnostmi. Grafika je sice jednoduchá, ale tajemno navodí dobře a především první scéna před samotným hradem je i dnes celkem působivá. To samé platí o hudbě, některé skladby se sérií pojí dodnes. Samotné úrovně jsou celkem fajn a s trochou cviku je není problém projít, ale párkrát se objevuje zásekový úsek. Boje s bossy jsou dost nevyrovnané, třeba hned první netopýr byl dost problém a časový limit zrovna nepomáhá. Samotný závěr je také náročnější a porážka Drákuly vyžadovala dost pokusů. Hru jsem kdysi hrál na PC, ale dohrál až před několika lety v emulátoru. Tentokrát jsem zvolil verzi z Anniversary Collection, která vychází z NESu. Vše funguje skvěle, potěší bonusová digitální knížka a možnost ukládání výrazně pomáhá s frustrací. Celkově jde o dobrou hru, která stojí za zahrání nejen kvůli svému významu. Snad si jednou příběh rodiny Belmontů zkompletuji.
+30

Gargoyle's Quest II

  • NES 90
Výborný pokračování hry, kterou mi půjčoval soused na GB, jak jsem se do toho zakousnul, nešlo přestat, ale lehký to teda není.
+2 +3 −1

Metroid

  • NES 95
  • Switch 85
Hra, která definuje svůj žánr nebude asi jen tak obyčejný kousek. Všichni si pamatujeme Doom, všichni jsme minimálně slyšeli o DotA. Mezi tyhle kousky se zapsal i Metroid (pravda svůj podíl má i Castlevania). Stojí však i dnes za zkoušku? Není lepší šáhnout po jiném, možná novějším, díle?

Nejsem úplně typický hráč, starší kousky hraju pravidelně a pixelart mě vůbec neodrazuje. Navíc, první Metroid má tolik předností, že grafika je mezi nimi až na úplně posledním místě. Tedy pokud nehrajete kvůli závěrečné scéně ;) Co je ale na místě prvním? Za mě jednoznačně design. Přesto, že mapa má k přehlednosti daleko, stačí několik průchodů a naučíte se vnímat malé rozdíly mezi oblastmi. Pochopíte, že ztratit se je snadné jen pro nováčka. Postupně objevíte lokace tajných místností, lokace powerupů. Můžete šáhnout po mapě na netu, ale pokud máte čas a možnost, začněte jen s mapou z manuálu.
Stejně tak minibossové. Formálně je potřebujete porazit k získání přístupu k závěrečnému souboji, ale to se snad každý brzy naučíte obcházet. Ale pokud se hrou teprve začínáte, rozhodně se vyplatí je párkrát absolvovat. A nejen kvůli slušné porci HPček a Raket. Dovednosti z jejich porážky zužitkujete i v boji s Mother Brain. Zkratka někdo u téhle hry přemýšlel. A pak samozřejmě ikoničtí nepřátelé v čele s titulárními metroidy (resp. jejich larvami). Zkrátka radost pohledět.
Navíc – hra má jak skvěle zvládnutý a přesný pohyb, responzivní střelbu a k tomu jasná pravidla, která jde snadno odvodit. Takže pokud máte aspoň trochu rádi žánr a nebojíte se starší ale stále slušné grafiky, dejte Metroidu šanci!!  

Osobně jsem Metroid několikrát dohrál na Switchi a závěrečný run si dal na MiniNES. A podobnou cestu můžu jen doporučit. Na Switchi je díky možnosti rewind snadné si nepovedenou situaci vyzkoušet znovu a znovu, dokud nepochopíte, kde děláte chybu. A časem, u mě už u prvního průchodu, zjistíte, že hru znáte a rewind využíváte min a min. A logicky si zkusíte zahrát hru bez něj a bez ukládání…tak jako hráli hru její první hráči.  Najednou je pocit bezpečí ten tam. Každý risk si dvakrát rozmyslíte, každou chybu si budete muset odfarmit. Já pro co největší autenticitu přešel na MiniNES a nelituju. Paradoxně, dík tomu, že se snáz přepíná mezi klasickou zbraní a raketou, mi přišel finální souboj snazší než na Switchi. A dokonce jsem to dotáhl na druhý nejlepší konec.

Pro: Jedna z ikon herní historie, která stojí za to vyzkoušet alespoň na pár hodin!

Proti: Nezvládáte stress a vaše reakce nepatří mezi nejrychlejší? Pak tahle hra není pro Vás.

+11

Kid Icarus

  • NES 70
  • Switch 70
Už nevím kde, ale četl jsem srovnání, že Kid Icarus je jako dítě, kterému u kolébky stály 3 sudičky: Samus Aran, Link a Mario. A po dohrání musím přiznat, že ono to docela sedí.  

Poskakujíce si po levelu nakupujete vylepšení a kydlíte nepřátele.   

A víc bych asi psát nemusel. Jenže nikomu se zatím do komentáře nechtělo, a tak mi nezbývá než o hře popovídat trochu víc.  Ze začátku jsem byl docela ztracený, přeci jen ovládání je dobové a spoustu věcí jsem odhaloval pomocí metody pokus-omyl. Ale bylo to krásné objevování. Díky limitům doby totiž nebylo třeba pronikat do žádných složitých mechanismů. Stačilo si osvojit mechaniku pohybu hlavního hrdiny, stačilo několikrát utratit těžce vybojované finance a brzy jsem věděl která vylepšení stojí za to. Čekáte, že poté jsem si se hrou poradil stejně snadno jako s táckem vanilkových rohlíčku na vánočním stole? Zklamu vás. Další výzva, a spojnice s Linkovými dobrodružstvími, čeká hned za rohem. Každý boss má svůj labyrint a upřímně řečeno, dostat se k němu bylo většinou složitější než ho porazit :D  (Na druhou stranu příjemně potěšila přítomnost počítadla jejich životů). Celkově však hra není nijak extra těžká (kromě několika záludností) a pokud s podobnými hrami máte zkušenosti, pak si ji užijete. Jen berte v úvahu fakt. že tahle hra je starší než většina z vás, kdo tenhle komentář čtete.

Pro: Jedna z u nás méně známých, ale světově kultovních her z historie Nintenda

Proti: Pokud nejste pamětník, milovník echt retra nebo historik, tak jsou lepší kousky na zahrání

+7

Super Mario Bros.

  • NES 80
  • Switch 80
Super Mario Bros. bolo prvou plnohodnotnou hrou, ktorú som doma hral na veľkej obrazovke, respektíve televízore. V tej dobe detstva to bolo niečo nevídané, doteraz si pamätám, že len asi rok predtým som vôbec nevedel, že niečo ako videohry existuje. Táto hra bola zároveň aj mojou najhranejšou na konzoly a mám pocit, že jeden z dvoch controllerov prestal fungovať práve preto, že som ho prepotil pri namáhavej detskej snahe prejsť túto hru. No neúspešne.

No a sme tu o cca 26 rokov neskôr a ja by som nikdy povedzme za posledných 20+ rokov nepovedal, že sa nielen k tejto hre vrátim, ale po tak dlhej dobe ju ešte aj celú dohrám. :)

Pripadal som si ako v nejakom psychologickom experimente, v ktorom sa prelínajú hmlisté spomienky na nostalgické dojmy s hry s jasnými spomienkami na niektoré konkrétne levely (napr. prvý most s lietajúcimi rybami) alebo prvé levely až vytesané do mozgu. V prvom rade sa priznám, že som si pri hraní na Nintendo Switch uľahčil postup a nervy tým, že som využíval aj možnosť ukladania a nahrávania hry. No a zároveň som si uvedomil niekoľko podstatných vecí.

Ten skok medzi Donkey Kong a Super Mario Bros. je absolútne neskutočný. Funkčný a logický leveldizajn, na dobu vydania detailná grafika, absolútne plynulý pohyb, hudba ladiaca s prostredím a pestrá farebná paleta, využívajúca čiernu farbu, resp. absenciu farby oveľa menej než jej súčastníci. Ako dieťa v 90. rokoch som to samozrejme neriešil, ani nemal odkiaľ vedieť, ale hra za mňa prekonala svoju dobu a oproti ťažkopádnému Donkey Kongovi sa mi stále dobre hrala, s výnimkou slučkového levelu 7-8, ktorý bol tak trochu podvodom na hráča, pretože prichádza s novou mechanikou, ktorú nijak nepredstavuje a hráč si ju uvedomí, až keď je zle. Ešte že som si pre istotu ukladal levely na začiatku, pretože hoci vo väčšine levelov je časový limit naozaj veľkorysý, v kontexte levelovej slučky to tu bol seriózny odrb. :)

Tak či onak som sa po dohraní po troch hodinách zasmial, že to je celé. Jasné, používal som save metódu, ktorú som si ten čas skrátil, ale hlavne narážam na svoje detské ja, ktoré dokázalo pri tejto hre zabíjať hodiny (ak mu rodičia dovolili) a myslím, že sa nikdy nedostalo ďalej ako do piateho sveta. No i tak sa kráľovsky bavilo. No a moje dospelé ja hovorí, že tá zábava tam naozaj je a je neskutočné aká nadčasová a stále hrateľná je hra z roku 1985. A koľko z nej je vlastne stále súčasťou dnešného herného priemyslu.

Pro: nadčasovosť, stále chytlavé, zaujímavé levely a chytlavá sprievodná hudba, ktorá sa nestáva otravnou, secrety

Proti: Level 7-8!, na "zotrvačnosť" skokov a pohybu sa musí trochu zvykať a občas to spomaluje hranie

+15

Bomberman

  • NES 80
No a když už jsem v těch starších nostalgiích, proč nedát dvě jednou ranou? Po Mariovi další legenda, kterou jsem miloval jako malý.

Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal na starých kazetách doma. Vzpomínám na můj první dojem, kdy jsem si říkal, že to je skvělý, Panáček, který dává bomby a zabíjel různé příšerky, aby se dostal dál přes dveře do další úrovně a ještě u toho sbíral žluté itemy.

Prostě další super připomínka toho, že dětství zkrátka má své klady a tento legendární Bomberman je jedna z nich a jsem rád že jsem si to připomněl! :)
+10

Super Mario Bros.

  • NES 80
Další vzpomínka, která se mi zaryla pod kůži. Vyběhlo to na mě po těch pár letech a tak jsem si řekl, že si opráším staru výbornou klasiku.

Musím říct, že je hra poměrně těžká, některé úrovně jsem musel opakovat i několikrát. Ano, je to přesně ten červený skákající panáček, kterého jsem poprvé ovládal snad ve škole na těch žlutých kazetách. Dokonce si pamatuji, že šlo hrát pro dva, že druhý ovládá jeho bratra Luigiho.

Nevím, jak bych mohl pokračovat, snad jen to, že je to další pecka z dětství, kterou jsem se nestyděl dohrát i po letech a že to ale byla makačka! :)
+8

Castlevania

  • NES 60
Castlevania, další ze známých devadesátkových plošinovek, odehrávající se v roce 1691, kdy hráčěm ovládaný hrdina Simona Belmont má za úkol porazit hrabětě Draculu, objevující ho se na svém hradě každých 100 let. Vampire slayer bojuje v celkem šesti hlavních úrovní s přidruženými levely z nichž každá z nich je zakončena bossem od Frankensteina, Igora, Mumie Mana, Phantom Bata, Queen Medusy, Grim Reapera az po samotného hraběte Drákulu, kterého je potřeba porazit ve dvou podobenstvích.

Co se týče arzenálu, má milý Simon k dispozici především kouzelný bič ( jehož dosah se dá prodloužit ) na úpíry a několik dalších volitelných předmětů jako je nůž, rotující sekerea, kříž a svatá voda. Tyto vyfikundace se dají získat zabitím nepřátelských entit nebo rozbitím všudypřítomných svící.  Použít se dá v jednom okamžiku jen jeden předmět, hráče to stojí jedno ze srdcí a se životy se to má tak, že pokud se jeho metr vyčerpá nebo se Simonem havarujete do jámy, začnete od začátku sekce, podobně jako v některých jiných adventurkách ( Ninja Gaiden třebas ). Za mě slušná záležtost v lepším průměru – 60 %
+7

Rambo

  • NES 45
Kdo nezná postavu filmového Ramba, jakoby nežil a není divu, že se musel objevil v herním světě v tomto případě tři roky po zfilmování oblíbené dvojky, kdy stejně jako ve filmu je Johnovi, v té době ve vězení, nabídnuta plukovníkem Trautmanem mise ve Vietnamu, díky níž se může dostat okamžitě ven. Prvotně má jít o přesnou lokaci zajateckého tábora, nicméně svalouš se rozhodne, že zajatce osvobodí.

V několika rozvětvěných a nepřehledných úrovních na něj čeká zpočátku v rákosnické džungli různá havět v podobě pavkouků, hadů a ostatní havěti ( vrtulníky a obří pavouci v podobě bossů ) lidští protivníci se objeví až prakticky k zavěru. Co se týče arzenálu je k dispozici automat, granát a ikonický luk s šípy, za zabití se hráči připisují dovednostní body. Nesmírně mě pobavila záverčná sekvence s Murdockem, kdy si to s ním Rambo jde vyříkat a stane se oproti filmu něco naprosto bizarního, ale nebudu prozrazovat, to se musí vidět - za mě slabota, dávám podprůměr – 45 %
+6

Jackie Chan's Action Kung Fu

  • NES 55
Jackie Chan's Action Kung Fu je další z devadesátkových plošinovek, která mi unikla a objevil jsem ji až s retro konzolí. Hlavní hrdinou je postava Jackieho Chana – herce a kaskadéra z akčních filmů, který se v pěti úrovních ( každá klasicky zakončená bossem ) vydává zachránit svou sestru.
    
Na rákosku čekají na této cestě různorodí protivníci, doplňovat zdraví lze pomocí misek ( předpokládám, že s rýží :-) lze vymlátit z občasně se vyskytujících žabích obojživelníků. Krome pěstí a nohou má Jackie k dispozici speciální útoly v omezeném počtu opakování. Nepřátelé po terminaci zanechávají zelené koule, po 30-ti nasbíraných se dobíjí život a speciální útok.

Pokud se Vaše energie vyčerpá, všechny nasbírané koule a vylepšení jsou ztraceny a musí se začít se sběrem od nuly. Prostřednictvím bonusových fází v průběhu hry, což jsou úrovně spouštěné rolničkami v úrovních, které dopraví Jackieho do těchto bonusových úrovní, se dají nakoupit další životy nebo útočná vylepšení. Každá z nich má půlminutový časový limit a obvykle zahrnuje skákání do mraků nebo narážení soch a po uplynutí této doby se body sečtou. Za mě průměrná záležitost, ve svém žánru jsou k dispozici povedenější kousky - 55 %.
+5

Ninja Gaiden III: The Ancient Ship of Doom

  • NES 65
Po pokoření prvních dvou dílu bylo nevyhnutelné popasovat se s třetím dílem trilogie Ninja Gaiden, ve kterém se události odehrávají mezi prvními dvěma hrami v sérii, Tentokrát je Ryu Hayabusa, obviněn z vraždy Irene Lewové a vyšetřuje okolnosti za její smrtí. Nakonec objeví plán agenta CIA Fostera a dalšího týpka jménem Clancy využít interdimenzionální trhlinu k vytvoření a ovládání rasy nadlidských mutantů. 

Hra nabízí podobnou hratelnost jako její předchozí dva tituly a zase se povedlo přidat chrabrému ninjovi některé nové funkce, jako je schopnost vyšvihnout se na plošiny spodem a vyčkat na ideální okamžit pro vytáhnutí se a vykoštění padoucha, meč doznal vylepšení a je to fakt krutopřísnej nástroj a hlavně se nepřátelé po posunu směrem zpět znovu nevynoří. Bohužel zůstala ninjova nemoc, kdy se s po zásahu protivníka s chutí vrhá do nejbližší propasti a obtížnost ( aspoň měl jsem ten pocit ) zase vývojáři ještě víc vytunili, přidaly se pohyblivé písky, vysunovací bodce, mizejí plošiny a poletující havěť všeho druhu.

Celkem se hráč “baví“ v sedmi úrovních, každá z nich opět zakončená bosem, v té finální sedmé čeká boss ve třech podobenstvím jako v díle předchozím – k poražení je potřeba mít dost energie a hlavně času, protože pokud Vám dojde jedno z nich tak smolík, protože budete muset začít od začátku této sekce, no bomba těch sprostých slovíček padlo vydatně, ale nakonec se podařilo a už nechci Ryua dlouho vidět ani slyšet, hodnotím stejně jak díl druhý – 65 %.
+7

Ninja Gaiden II: The Dark Sword of Chaos

  • NES 65
Ninja Gaiden II: The Dark Sword of Chaos ( v Evropě také známý jako Shadow Warriors II ) pokračuje v dobrodružstvých chrabrého ninji Ryu Hayabusa. Děj začíná rok po událostech v prvním díle a padouchem je tentokrát zlý císař Aštar, který poté, co se doslechl o Jaquiově porážce, vymyslí plán, jak ovládnout svět a pohltit jej temnotou prostřednictvím zlého meče zvaného Temný meč chaosu. Agent US Army Robert T. Sturgeon naverbuje hlavního protagonistu s tím, že on je jediný, který ho může zastavit  a zlikvidovat a co čert nechtěl, je zajata i roštěnka Iris - rubání v Bludištícch temnot a Bráně Temnoty může začnout.

Pokračování pracuje na stejných principech ovládání jako předchozí díl, jednotlivé levely se opět skládají z podúrovní zakončených bossy až finálnímu, kterého ale Ryu musí porazit ve třech různých podobách. Jako správný ninja Ryu skáče, leze po stěnách ale tentokrát může lézt v obou směrech a dokonce i přichycený na stěnu či žebříku útočit pomocí Power Boosting Items – což jsou spociální ninjovské vyfinkundace, které lze sbírat ničením lamp a koulí cestou levely, ze kterých někdy vypadne i dobíjení energie, 1UP nebo dokonce jakýsi dvojník, který helfne.

Mimo různorodé protivníky musí hráč čelit časovému limitu, ve kterém je nutno level dokončit, a tentokrát i tvůrci přidali protivítr, mizející světlo a zledovatělý/ kluzký povrch. Obtížnost je těžká, naštěstí zůstala zachována výborná věc a tou je při smrti nemusíte začínat od úplného začátku, vrhne Vás to jen na začátek daného levelu/sublevelu. Nesmí chybět ani na svou dobu povedeně podaná vložená anima s dějem, celá série patří rozhodně mezi to nejlepší ve svém žánru v devadesátkách, dávám o fousek lepší hodnocení než prvnímu dílu – 65 %.
+10

Ninja Gaiden

  • NES 60
Ninja Gaiden, v Japonsku známý jako Ninja Ryūkenden a v Evropě jako Shadow Warriors, akční plošinovka devadesátek, pamatuju si z té doby, že to byla těžká záležitost, kterou jsme valili s kámošema a podařilo se mi jí znovuobjevit a dokončit na retro konzoli.

Příběh sleduje ninju jménem Ryu Hayabusa, který cestuje do Ameriky, aby pomstil svého zavražděného otce. Tam se dozví, že osoba jménem Jaquio plánuje převzít kontrolu nad světem vypuštěním prastarého démona prostřednictvím síly obsažené ve dvou sochách. Na svou dobu má Ninja Gaiden propracovaný příběh s použitím “filmových“ anime a je poměrně rozsáhlý a nápaditý.

V celkem šesti hlavních úrovních ( s 20-ti podúrověními ), kdy každá z nich je zakončena soubojem s bossem má Ryu pro souboje k dispozici primárně katanu a sekundárně  šurikeny, a různé typy vrhavých koulí, a také duchovní sílu, který se dá navyšovat sběrem magických předmětů, která se dají sbírat v lampách a lucernách. Ryu také umí jako pravý ninja šplhat po překážkách, sloupech  a pokud Vás třeba nepřítel zdolá nebo vyprší časový limit, dá se začít znovu restartem dané úrovně.

Podle mě patří k tomu nejlepšímu, co se v daném žánru v devadesátkách objevilo, viděl jsem, že jsou k dispozici další pokračování a dokonce i jakýsi renake pro Xbox – 60 %.
+11

Wacky Races

  • NES 55
Je zajímavé kolik neznámých plošinovek jeden objeví na retro konzoli,  Wacky races me samozřejmě naprosto minuly v devadesátkách. V této ne moc rozsáhlé hře hrajete za psisko Muttleyho, který se musí proskákat překážkami a probojovat přes nepřátele v třech mapách představujících závodní okruhy. 

Po dokončení každého z nich čeká na Muttleyho boss levelu, kterého je nutné porazit pro další postup, nicméně i když titul říká, že se jedná o závody, tyto souboje se na ní neodehrávají, jedná se o krátký souboj, kde se hlavně skáče a metá munice. Cestou levely doporučuju sbírat “diamanty“, po jejichž 100 kusovém nasbírání dostanete život, extra zdraví a kosti, které vylepšují Muttleyho útok. Skrznaskrz průměrná záležitost, dá se profrčet za pár okamžiků – 55 %
+3

Snow Bros.

  • NES 60
Snow Brothers jsou devadesátkovou plošinovkou, která jsou byl opět nepolíbený a objevila ji pro mě až retro konzole. Dva bratři Nick a Tom mají za úkol zachránit dvě princezny uvězněné ve střeženém hradě, před nimi je celkem 50 úrovní, ve kterých je za úkol eliminovat protivníky za pomoc sněhových koulí. Úrovně jsou rozděleny na 9 + 1bossovská, po dokončení se nabízí možnost navýšit skóre nebo dobít si životy v pákovém automatu. Životů je k dispozici celkem 21, po nepřátelském zásahu pokračujete v dané úrovni dál bez nutnosti začínat ji od začátku.

Každý level má určitý vymezený čas pro likvidaci entit, pokud se jich nepodaří rychle zbavit, nastoupí přízraky, kterým nejde uniknout. Naštěstí je k dispozici pár vylepšení jako delší střely, vyšší rychlost amožnost dočasně se nafouknout a zabít protivníky prostým přesunutím se kurzoru. V poslední bossovské úrovni bojujete naráz s dvěmi dračími hlavami chrlícími příšery, po jejich zdolání jsou princezny osvobozeny a jako v pohádce se z tloušítků stanou, světě div se, krásní princové a chystá se double veselka :-) . Nápaditá zálěžitost na vyblbnutí pro pár odpolední, dávám lepší průměr - 60 %
+5

Indiana Jones and the Last Crusade: The Action Game

  • NES 60
Indiana Jones samozřejmě nemohl uniknout hernímu světu, vypadá to že má několik verzí, já hrál NES verzi od Ubisfotu a stejně jako ve stejojmenném filmu má Indy za úkol najít Svatý grál.

Ve třech prvních provních je potřeba najít Coronado Cross, Šťít rytíře První křížové výpravy a Deník Grálu. První level v jeskyních pod Utahem, druhá v Benátsýkch katakombách a třetí v Německém Zeppelinu. Hrdina s bičem má v cestě různé terénní překážky v podobě stoupání nebo sestupů po žebřících a průzkumu jednotlivých oblastí, samozžejmě nesmí chybět protivníci do kterých se lze pustit jak bičem, tak I po staru pěstmi. V posledním úrovni na Vás čekají pasti v podobě pilových kotoučů a pro znalce filmu podlahu s písmeny, kde je nutné zadat správné Božské jméno. Za mě slušné představení v lepším průměru – 60 %
+10

Alien³

  • NES 60
Filmový třetí díl xenomorfní série nelítostných zubounků dostal do režisérských rukou do té doby mistr videoklipů David Fincher. S hladkým vojenským sestřihem se Ripleyová pouští do boje s Vetřelci na plně testosteronovém Vězeňském komplexu planety Fiorina 161 – možná nejdepresivnější díl z celé Alienské ságy.

Herní podoba představí Ellen snažící se Vetřelcům, kteří jsou sakra rychli, zhasnout svíčky, případně před nimi prchnout – útok může přicházet z boku i ze stropů ventilačních šachet a výtahových plošin. K dispozici má bouchačku, plamenomet a granátomet a mimo xenomorfa je hlavním sokem neúprosný čas učený danému levelu, ve kterých je nutné osvobodit daný počet vězňů uvězněných ve sliznatém sekretu před facehuggery, čekajícími na vylíhnutí, 

Na závěr čeká chrabrou Rip královna matka nasraná z toho, že poddaní to mají za sebou – obtížnost je docela slušná jak už to bývalo u většiny devadesátkových her, za mě lepší průměr – 60 %
+9

Big Nose Freaks Out

  • NES 55
Pokračování osudů jeskyňočlověka Big Nose opět ve formě plošinovky vychází rok po dílu prvním. Tentokrát Velký Frňák není hladový a nehoní pterodaktyla, ale touží dopadnout šamana Leroye, který ho omráčil a okradl o těžce vydělané prehistoprašule, které si šel zrovinka uložit do prehistobanky Úspory a Kosti. Spravedlivě naštvaný jeskyňák ihned po procitnutí naskočí na plošinku pohybující se po opracovaném kole a vydává se na stíhačku.

K cíli se musí dostat přes pět levelů zobrazujících ostrovy, z nichž každý z nich má čtyři podúrovně. V cestě mu stojí nejen zdolávání terénních překážek, ale samozřejmě i nepřátelské prehistorické havěti za pomocí své sukovice a přesným házením kamenů, které sbírá cestou. Jak už to bývá u podobných her na konci každého levelu čeká boss v podobě většího a zákeřnějšího monstra, pokud lovíte skóre, dá se navýšit sběrem kostí – za mě pořád v průměru – 55 %
+6

Big Nose The Caveman

  • NES 50
Devadesátky byly na plošinovky plodné a Big Nose je další z těch, které jsem minul a střihnul jsem si ji až teď na retro konzoli. Příběh je jednoduchý – hladový jeskyňák s velkým frňákem poslechne kručení hladového žaludku, po vykouknutí z jeskyně zahlédne pterodaktyla, popadne svůj sukovatý kyj a hurá za ním.

Musí přitom překonat čtyři prehistorické ostrovní lokace, na každém z nich se střetává nejen s překážkami v podobě jiných prehistorických tvorů ( v jednotlivých podúrovních těchto ostrůvků čeká na konci boss ), ale také překážky terenní, kterým je třeba se vyhnout skokem. Mimo svůj mocný klacek může pračlověk postupem času získat jiné mocnější zbraně či kouzla– k tomu slouží průběžný sběr kostí, a za tyto je možné je u dávnověkých šamanů zakoupit a zajistit si tak snadnější průchod levely při konfrontaci s nepřátelskými entitami, protože čas ubíhá a limit se nemůže překročit. Za mě veskrze průměrná záležitost v čistém středu – 50 %
+6

Batman: The Video Game

  • NES 60
Jako každý komiksový superhrdina se samozřejmě musel i Batman objevit v nějaké herní adaptaci a jednou z těch prvních byla tato verze Batmana, i přes to, že se úplně nedrží filmové adaptace z roku 1989. V devadesátkách frčely plošinovky a tak se nám netopýři muž, jakožto ochránce Gothamu, vydává po stopách děsivého Jokera, který jakožto bohabojný občan Jack Napier nad sebou ztratil kontrolu po pádu do nádoby s chemikáliemi a začne terorizovat město jedovatým plynem.

Další motivací k Jokerově eliminaci je fakt, že v něm Batman rozpoznal vraha svých rodičů, takže nejen záchrana města, ale i pomsta vedou Batmana k Jokerovi přes hordy protivníků ( Deadshot, KGbeast, Maxie Zeus, Nightslayer a další ) a teréních překážek. Naštestí má schopnost skákat na zdi, na nich se přidržet a takto se posunout kolmo vzhůru a v boji s nepřáteli má v arzenálu k dispozici batmanovská udělátka batarang, batdisk a batspeargun. 

Ve hře se musí pokořit celkem 5 levelů – Gotham City, Axis Chemical Factory, Underground Conduit, Laboratory Ruins a poslední Cathedral, z nichž každá z nich končí finální bitkou s bossem popsaným výše, v případě posledního levelu se samotným ďábelsky se usmívajícím Jokerem – za mě průměrná záležitost, která neurazí ani nenadchne – 60 %
+9

Darkman

  • NES 60
Žádný komiksový superhrdina nemůže zůstat bez filmové nebo herní adaptace a zafačovaný Darkman který touží po potrestání padouchů, kteří jsou zodpovědní za jeho znetvoření, nemůže být vyjímkou. K dispozici má své pěsti a nožky na rozdávání ran, ale také na zdolávání překážek a ve vložených akčních sekvencích potřebuje silné paže, aby se na spuštěném laně z vrtulníku mohl vyhýbat protijedoucím náklaďákům a motorkám a tak si navýšit herní skóre.

Ve většině úrovní je cílem Darkmana porazit šéfa úrovně dříve, než vyprší časový limit, naívc  mezi jednotlivými úrovněmi musí Darkman vyfotografovat damého gangstera, než si z nich udělá masku - čím lepší je přesnost fotografie, tím více času má Darkman na dokončení následující úrovně, nicméně mně se moc nedařilo.  Hrdina se pak může pomocí těchto masek vydávat za různé gangstery, ale každý převlek se rozpustí poté, co byl příliš dlouho vystaven slunečnímu záření. Zatímco je Darkman v přestrojení, získává jak vzhled, tak i zvláštní schopnost toho, za koho se vydává.

Poslední úroveň je podobná konci filmu a odehrává se na rozestavěném mrakodrapu, kde Darkman bojuje o život. Kolem a dokola záležitost na pár chvilek v lepším průměru – 60 %
+5

Hudson's Adventure Island 3

  • NES 65
Plošinovská série Adventure Island se dočkala třetího pokračování, opět pod hlavičkou Hudson Soft a tentokrát je Človíček Higgins nucen zapojit se do akce a vydat se zachránit svou milou Tinu, kterou tentokrát unesl záhadný létající talíř.

Hra se opírá o stejné prostředí, ovládání a pravidla – opět může pračlověk povolatpři snaze o snažší průchod jendotlivými levely na pomoc jednoho z pěti prehistorických ještěrů, nově přibyla nová zbraň bumerang a nvoinkou je možnost vybrat si na začátku levelu jakýsi diamant, který Hiiginsovi poskytne dočasnou nesmrtelnost. Nicméně největším protivníkem je ubíhající čas, který se dá náštěstí doplnit průběžným a dobře načasovaným sběrem ovocných plodů.

Cesta za záchranou se odehrává opět v osmi hlavních ostrovních levelech, z nichž každý má své podlevely a na konci každé lokace čeká rozmanitý boss (pokud se vám v průběhu podlokací nepodaří narazit na secret room, kde se dá “vyhrát“ možnost se bossovskému souboji vyhnout). I třetí pokračování hodnotím pozitivně, jednodušší zábava v lepším průměru – 65 %
+5

Dynablaster

  • NES 70
Téměř po 30-ti letech od vydání jsem dostal do rukou pokračování praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných téměř 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %
+8

Hudson's Adventure Island 2

  • NES 65
Adventure Island II je plošinovkou vydanou společností Hudson Soft a vyhotovenou pro Nintendo v roce 1991. Jde o pokračování předchozího dílu a tentokrát jde o záchranu princezny Tiny, která byla unesena.

V osmi různých ostrovních lokacích a jejich podlokacích čelí hlavní hlavní hrdina různým protivníkům - ať už poletujících, skákajících nebo utocích a za pomocí zbraní v podobě vrhací sekery a čtyř druhů spřátelených dinosaurů se může probít a proskákat až ke konfrontaci s bossy jednotlivých ostrovů.
Cestou je nutné sbírat ovocné ikony, doplňující si odpočítávající čas pro pokoření levelu a objevovat skrytá vejce skrývající zmíněné dinosauří pomocníky, dostat se do bonusových levelů, projet se na skateboardu nebo si pomoci nesmrtelností.

Novinkou oproti předchozímu dílu je možnost si před každým levelem vybrat vhodného plaza, který může pomoci na cestě levelem - já hodnotím o kousek lépe než předchozí díl, ale je to o prsa korejské ženy - 65 %
+7

Hudson's Adventure Island

  • NES 60
Adventure Island je další vykopávkovou plošinovku ve stylu pozdějšího Prehistorika, kdy postava připomínající Neandrtálce musí pokořit 32 levelů, aby zachránil krasavici Tinu.

Skákání přes překážky, vrhání obsidiánových seker později ohnivých koulí po protivnících, případně trocha arenalinu při možnosti skočit na « skejt « a pokusit se na něm prosvišet levely, které se bohužel opakují včetně bossů.

Hrál jsem na retro konzoli i na mobilu ( kde je ale ovládání docela na pěst ) – existují ale povedenější věcičky – 60 %
+7

Disney's DuckTales 2

  • PC 60
  • NES 80
 Herní výzva 2023 - 10. Před naším letopočtem 

Tuhle hru jsem kdysi u kamaráda na NES (resp. její kopii z tržnice) pařil nejedno odpoledne. Dokonce mi tenkrát i tu konzoli na víkend půjčil a já tohle hrál pořád dokola. Už jsem si i dokonale pamatoval všechny tajné místnosti a chodby a kompletní dohrání mi zabralo opravdu jen chvilku. Tehdá to byla opravdu skvělá hra.

Dnes už se na ní zub času dokonale podepsal, ale i tak jsem rád zavzpomínal, jak se tenkrát pařívalo. A opět to bylo za chvilku dohrané, ale na rovinu říkám, že bez přetáčení času bych to nedal. Už bych na to zkrátka neměl nervy a čas.

Ve finále to není špatná hra, ale je směšně krátká, mechanismy se stále opakují a je to vcelku repetetivní. Ale s ohledem na to, kolik let jí je, se to dá pochopit.

Pro: Příjemná nostalgická vzpomínka.

Proti: Krátké; repetetivní.

+12

Bomberman

  • NES 70
Téměř po 40-ti letech od vydání jsem dostal do rukou praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %
+4

The Legend of Zelda

  • NES 95
  • Switch 90
Dneska se staromilci často ušklíbají nad rozsáhlými tutoriály. Nad úvodními lokacemi, kde vás hra učí snad i použití šipek. A vzpomínají na hry, které nevedly hráče za ručičky. Jedna z takových her má být i Legend of Zelda. Objevíte se ve světě. Nic neznáte, nic nemáte. Spoustu dnešních hráčů to přivede k myšlence použít návod. Ale to není potřeba.

Hrát první Zeldu bez návodu není ani pro nového hráče problém… jen je potřeba mít manuál. Nedává vám náhodně pronesená věta smysl? Manuál. Nevíte kam by měli vést vaše první kroky? Manuál! Netušíte, jak porazit závěrečného bosse?  

MANUÁL!

Tehdejší technická omezení zkrátka nedovolovala všechny tyhle informace nacpat na cartridge. Musely se vejít do útlé brožurky. A je to součást kouzla her z té doby.
Přes to všechno je LoZ neskutečně moderní hra: Najdete tu dobře skryté nápovědy, užitečné gadgety a sem tam vás potrápí í nějaká zákeřnost. Například jeden nepřítel vás znehybní, další vás dokáže odzbrojit. A nejlepší na tom je, že všechny tyhle lekce se dřív nebo později zúročí. Nebo můžete jít do všeho po hlavě. Hra vás takřka nijak neomezuje a klidně se hned po startu můžete vydat do zrádných hor. Můžete syslit rupie, můžete o ně hrát anebo za ně nakupovat střelivo …můžete cokoliv. A máte rádi mechaniku Newgame+? Tak ta je tu taky!

Tohle všechno je na dosah ruky. Stačí jen začít hrát… a přečíst si PŘEDTÍM manuál!

Pro: Legenda, která si svůj status zaslouží

Proti: jen na konzolích od Nintenda

+13

Dr. Mario

  • NES 75
  • Switch 70
Logický rychlík? Tak to chce i svižný a krátký komentář!

Dr. Mario není jen obyčejná variace na Tetris. Mnohem víc připomíná úkrok k moru dnešních mobilních telefonů, nejhranějším hrám kasuálů a tedy nejhranější hry vůbec... Spoj-3 a všechny jeho iterace, jako např. Candy Crush Saga (jakto, že něco tak významného tu nemá profil ?!). A stejně jako dnes i tehdy to fungovalo.

Má ale cenu se hře věnovat čas dnes? Určitě jde o ikonickou hru a zájemcům o historii by ujít neměla. Pro všechny ostatní je tu pak Switch verze, která díky rewindu usnadňuje cestu za legendárním koncem s UFO. Nebo jste hráli na jistotu a těšili se na dinosaura ve vajíčku?...

Pro: Kus historie s vtipnými animacemi

Proti: Vhodná jen na vyzkoušení

+9

Super Mario Bros. 3

  • NES 100
Super Mario Bros 3 je úžasná hra a jedna z mých nejoblíbenějších v sérii Mario her líbí se mi jak se od roku 1985 dokázali vývojáři posunout na zastaralém nesu v roce 1988 tak dopředu v inovaci a kreativitě rozhodně nejlepší díl na nesko skvělé jsou nové možnosti použití obleku kde se Mario může proměnit v mývala nebo žábu a lépe plavat hratelnost je a to nepřeháním návyková kdo to vyzkoušel někdy dá mi za pravdu líbí se mi i části na lodi před boss soubojem kde musíte se vyhýbat různým překážkam než dojdete na konec lodi co víc napsat prostě Mario se vším všudy :-)
+7

Donkey Kong

  • NES 75
Prvních pár pokusu vypadá jako když se batole učí chodit. Tu něco sejme vás, támhle něco sejmete vy. Postupně se ale naučíte, kdy se vyplatí vyskočit, naučíte se lézt po žebřících, a nakonec si osvojíte i kladivo. A… stejně zemřete. Ale když to budete zkoušet znovu a znovu, vaše tělo pochopí, že je snazší splnit co po něm chcete a poslechne. A vy vyšplháte až nahoru a smůla. Stejně vám opičák vyfoukne přítelkyni pod nosem. (based on true nerd story?) A vy se ocitnete v novém prostředí, s novými překážkami a novými výzvami. A ani tady se záchrany nedočkáte a musíte se podívat až na úplný vrchol budovy.

Navazující obrazovky mi přišly mnohem jednoduší a zajímavé spíš vizuálně než nově představenými mechanikami. A říkám si, proč ve hře vlastně jsou – teda jasně že to chápu. Vyprávějí „příběh“. Ale jen ta první, ta obrazovka se sudy, je opravdová výzva.
Koneckonců, pokud nehrajete v arcade herně a netoužíte po zvěčnění svého jména celá hra je stejně jen o tom snaze vysvobodit Pauline a být spokojený ze svého výkonu. A oboje se mi povedlo.

Pro: Klasika: Jednoduchá ale ZÁBAVNÁ

Proti: Klasika: JEDNODUCHÁ ale zábavná

+16

Ninja Gaiden III: The Ancient Ship of Doom

  • NES 85
Pro Ninja Gaiden sérii na NES mám slabé místečko v srdci. Roztomilá grafika, značná variabilita úrovní i bossů, nakopávací soundtrack, prostě řádný platformer ze staré školy. Co mě však vytáčelo u prvních dvou dílu, bylo retardované zvyšování obtížnosti skrze vyloženou šikanu hráče – mimo jiné měl nindžův základní útok mečem slabou výseč, což dali pocítit především miniaturní oponenti; nepřátelé se s chutí respawnovali přímo na obrazovce; nindža disponoval super schopností uskočit pří jakémkoliv utrpěném zranění do nejbližší propasti. Dohrát se to dalo, ale bylo to často laciné a občas přímo k vzteku.

Když jsem se konečně dostal ke třetímu dílu, překvapilo mě, že žádný z obvyklých faulů zde nebyl přítomen  – meč je solidní, navíc se v každé úrovni nachází vylepšení, které z něho dělá doslova zbraň hromadného ničení; jednou zabitá potvora už se znova neobjevuje a hlavně do propastí už se nindža nevrhá se zdaleka tak velkou pravidelností. K tomu je ovládání po čertech dobré, přesné. To všechno působilo výborně. Nicméně jsem si říkal, jak těžká hra bez všech těch šikan svých předchůdců vlastně může být? Ukázalo se, že hodně.

První úroveň je směšně snadná a přehnaně zvyšuje hráčovo sebevědomí. Avšak už u druhé pouštní jsem se docela potrápil a třetí bažinatá je naprostý masakr. Náročné skoky střídají hordy nepřátel, respektive je oboje přítomno sadisticky zároveň. Dostat se přes třetí úroveň je malá zkouška nervů, která vás naučí nenávidět ryby, žáby, vodu. Čtvrtá až šestá úroveň jsou náročné.  Aby člověk nabyl potřebný grif, musí se dost natrápit a nindža dostkrát umřít. Tou dobou už jste si ale zvykli.

A pak přijde sedmý, finální level. Je to monstrozita rozdělená do tří sekci, kde skáčete po hýbajících se plošinkách mezi dráty elektrického vedení (co je pod vámi? samozřejmě propast!), abyste se pak dostali k sekci s plošinkami, které pro jistotu po doteku začnou mizet úplně. A na konec toho všeho vás čekají souboje s bossem o třech formách, mezi kterými se vám samozřejmě nedoplňuje zdraví ani časový limit (ano, úrovně mají časový limit). Když umřete, hurá na začátek sekce. Když přijdete o životy, vracíte se na začátek úrovně. Když vyčerpáte (pět!) pokračování, konec. Můžete si to sjet celé od znovu. Je to bestiální.

Bylo mi to těžko k uvěření, ale ta kombinace frustrace a satisfakce, když polomrtvého nindžu konečně dostanete na konec úrovně, je strašně návyková. Epická hudba podtrhuje odhodlání. Jasně viditelné jsou vaše pokroky v ovládání nindži.  Když konečně sejmete finální formu finálního bosse, je to čirá euforie. Nad závěrečnou scénou jsem takřka uronil slzu. Ne kvůli příběhu, který je naprostá slátanina (nějací generičtí zlouni, alternativní dimenze, mimozemská loď… prostě všechny zabít a všechno zničit). Euforie se dostaví prostě proto, že se vám to konečně po stovkách pokusů podařilo dohrát.

Třetí Ninja Gaiden je obtížný NES platformer z těch dobrých důvodů. Poctivě od začátku do konce jsem ho dohrál jen párkrát, naposledy dnes. Nějakou dobu ho nechci vidět. Staromilcům doporučuji.
+13

Final Fantasy

  • PC 85
  • NES --
Final Fantasy a Dragon Quest jsou dvě největší a nejznámější JRPG série. Obě hraji velmi rád, ale ani jednu nemám zkompletovanou. Do Dragon Questu jsem se pustil hezky od začátku už před pár lety a to rovnou v originální NES verzi. S Final Fantasy jsem historicky strávil více času a tak jsem dal naopak přednost nejaktuálnějšímu vydání v podobě Pixel Remasteru. První tři díly jsem nikdy nedotáhl do konce a tak jsem prvním kompletním dohráním hezky oslavil 35 let výročí od vydání. I po všech těch letech mám pro hru v podstatě jen chválu. Hra od prvního vydání samozřejmě ušla kus cesty. Hratelnost je teď rychlejší, stejně jako levelování, je k dispozici mapa a maximální level je 99 oproti původním 50. Díky těmto změnám jsou novější verze (nejen Pixel Remaster) přístupnější a snadněji do nich pronikne i hráč, který není na hry té doby zvyklý. Remaster se povedl i po grafické stránce, hra vypadá pěkně a zachovává ducha originálu.

Samotná hra přináší klasický příběh o záchraně světa a boji proti zlu, ale svět a jeho atmosféra přímo vybízí k průzkumu. Dungeony jsou hezky navržené, prostředí se mění a na nudu není ani pomyšlení. Souboje jsou řešeny klasickým tahovým stylem, každý protivník má jiné slabiny a díky družině čtyř postav s různým povoláním je zaručena slušná variabilita. Z nabízených šesti povolání jsem zvolil bojovníka, zloděje, bílého a černého mága. Parta fungovala dobře, mohu doporučit. Oproti druhému Dragon Questu, kde také ovládáte více postav, je zde vše vyřešeno lépe. Postavy od počátku zesilují spolu a odpadá tak nepříjemná starost o nováčka v pokročilé oblasti. Obtížnost je nastavena rozumě, v podstatě jen samotné finále a jedno náhodné setkání jsou problematičtější. Nakonec jsem splnil i všechny achievementy, ale poslední dva nepřátele jsem si musel najít podle návodu. Dohledat truhly není díky mapě problém. Herní doba 26 hodin, konečný level 73, poslední deset levelů díky čekání na War Machine.

Fanoušky série potěší přítomnost mnoha známých monster nebo kouzel. Během mého pomalého hraní vyšel Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin, který mám stále ještě rozehraný. Příběh obou her je provázán / převyprávěn, takže se hodí hrát je společně. S atmosférou to dělá divy a boj se stejnými monstry v povědomých lokacích má hned jinou šťávu. Oběma hrám to pomáhá, ale Stranger of Paradise z toho profituje více. Doporučuji buď paralelní hraní nebo začít původní jedničkou, obráceně narazíte zbytečně na spoilery. První díl Final Fantasy je zkrátka skvělá hra a já píšu další pět Pixel Remasterů na seznam.
+32

Circus Charlie

  • NES 65
Jedna z nejtěžších her z dětství. Asi mě ukamenujete, hru jsem hrál na legendárních žlutých kazetách z tržnice.

Některé levely mi prostě nešly. Každopádně hudba ze hry, její hratelnost je super. Jednotlivé levely jsou opravdu těžké.

Pro: Nostalgie, zvuk, hudba

Proti: Extrémně těžké i po letech

+8

Bucky o'Hare

  • NES 95
Bucky o'hare je hra ke které se rád vracím hra kterou jsem kdysi hrál často a společně tmnt a contra sérii jedna z nejlepších her pro konzoli nes taky pekelně těžká jak už je u nesu zvykem ale postupem času dokáže člověk zmáknout první 4 planety jako nic potom jsou charaktery zase uvěznění a je na vás je zachránit hra se mi líbí jak délkou tak i hratelnosti a rozmanitosti rozhodně stojí za zahrání

Pro: Hudba hratelnost grafika délka

Proti: Ćaste umírání ale to už je u her od konami standard :-)

+4