Gradius (v evropském počítačovém vydání známý pod názvem Nemesis) je první hrou ze stejnojmenné série side-scrolling arkádových stříleček. Hráč se v ní ujímá role pilota vesmírné stíhačky Vic Viper, jehož úkolem je zachránit planetu Gradius před útokem mimozemských améb Bacteriodů. Těm se postaví v sedmi úrovních různých prostředí, jako jsou například sopečná krajina, skalnaté útvary či finální mimozemská základna.
Vic Viper začíná jako slabá stíhačka, může ale nabrat na síle sbíráním dostupných power-upů. Těmi jsou zrychlení, rakety, dvojité střely, laserové střely, postranní střílny a silová pole. Na rozdíl od většiny soudobých vesmírných stříleček ale vylepšení neexistují separátně a hráč si specifická vylepšení kupuje za nastřádané power-upy jednoho druhu.
Hra se dočkala mnoha pokračování a spin-offů, zasazených do stejného fiktivního univerza. Prvním takovým spin-offem byl arkádový Salamander z roku 1986. Přímých pokračování se Gradius dočkal dokonce dvou, v podobě Nemesis 2 na počítače MSX a arkádového Gradius II.
adam.kulhanek
Jako třetí hru z balíku Anniversary Collection Arcade Classics jsem se rozhodl si zahrát střílečku Nemesis, zde známou pod jménem Gradius. Bylo mi jasné, že půjde obtížnost hraní zase o něco nahoru, nicméně první úrovně byly celkem v pohodě. Ano, bez častého používání save a load bych se asi moc daleko nedostal, ale nebylo to zase tak hrozné. Druhá polovina hry mi pak vyvolávala vzpomínky na Salamandera, protože to množství nahrávání hry kvůli neustálým smrtím bylo dost nesnesitelné.
Oproti předchozím mnou hraným hrám z kolekce mi tu přišli o něco zajímavější nepřátelé. Asi nejvíce jsem si oblíbil jakýsi kámen s chapadly střílejícím projektily. Naopak mě celkem štvaly střílející tanky na zemi a na stropě, protože při útoku na ně jsem riskoval dotyk právě se zemí či stropem.
Během hraní je pak možné narazit na několik různorodých boss fightů, pro jejichž poražení není potřeba vymýšlet žádnou speciální strategii. Prostě je potřeba je rozsřílet. Problémy mi akorát dělal opakovaný souboj s lodí, která po mně střílela lasery. Zajímavé jsou pak i úrovně, kde je možné létat nahoru nebo dolů a hledat tak nejvhodnější cestu skrze hordy nepřátel.
Celkově mi hra přišla o chlup lepší, než zmíněný Salamander. Obtížnost je zde podobně vysoká, ale hra je o něco kratší, takže jsem se s tím neustálým nahráváním hry netrápil tak dlouho.
Oproti předchozím mnou hraným hrám z kolekce mi tu přišli o něco zajímavější nepřátelé. Asi nejvíce jsem si oblíbil jakýsi kámen s chapadly střílejícím projektily. Naopak mě celkem štvaly střílející tanky na zemi a na stropě, protože při útoku na ně jsem riskoval dotyk právě se zemí či stropem.
Během hraní je pak možné narazit na několik různorodých boss fightů, pro jejichž poražení není potřeba vymýšlet žádnou speciální strategii. Prostě je potřeba je rozsřílet. Problémy mi akorát dělal opakovaný souboj s lodí, která po mně střílela lasery. Zajímavé jsou pak i úrovně, kde je možné létat nahoru nebo dolů a hledat tak nejvhodnější cestu skrze hordy nepřátel.
Celkově mi hra přišla o chlup lepší, než zmíněný Salamander. Obtížnost je zde podobně vysoká, ale hra je o něco kratší, takže jsem se s tím neustálým nahráváním hry netrápil tak dlouho.
Fritol
Ronik
pajmič
