Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
  • PS4 100
  • X360 100
Skyrim patří k mým dlouholetým herním láskám. Mohl bych ho opěvovat v desítkách řádcích plných příběhů o nově objeveném obsahu při x hraní. Mohl bych popisovat herní mechanismy, které bych popisoval s přivřenými očima a předstíral, že 100% fungují. Z části rozhodně budu, ale vezmu to spíš z druhého konce a napíšu něco o tom, jak jsem byl až překvapený tím, jak Skyrim v jistých oblastech zestárl víc, než bych si chtěl přiznat.  

Grafická prezentace nepatřila mezi to nejlepší už ve své době a s přibývajícími lety je to jen horší. Podivně napojené dvě textury podlahy na sebe. Neostré textury venkovních předmětů. Nevykreslující se textury postav. V horských oblastech dokonce úplně chybějící textury. Zrovna tyto problémy neotestoval čas, jsou tam už od počátku věků.

Překvapivě nezmizely během prvních updatů, které opravovaly takové srandy jako draci létající pozadu. Vše ve hře zůstalo jako by byla vydaná včera v předběžném přístupu. Řada problémů, které doprovázely Dovakhiina při vydání hry jsou stále její součástí. Od grafických problémů výše zmíněných přes špatné skripty až po chyby spojené s fyzikou enginu.

Při každém znovuhraní Skyrimu jsem objevil a zjistil něco nového. Při posledním hraní jsem se naučil duplikovat předměty pomocí AI společníků. Využil jsem zacyklený systém alchymie s očarováním, který dovoluje očarovat předměty s xxxxx% hodnotou. Klasicky jsem ale nevynechal truhly schované v zemi plné peněz a předmětů, patřící nejspíš nějakým obchodníkům.

Nechtěl jsem se ovšem u tohoto návratu do jedné z provincií Tamrielu příliš zdržet (samozřejmě to úplně nevyšlo) a rozhodl jsem se projít co nejrychleji, skoro takový speedrun. Když jsem dokončoval jeden příběhový úkol za druhým, nemohl jsem přestat myslet na to, jak je celý příběh dramaturgická tragédie. A ne jen ten hlavní. Úkolu frakcí jsou na tom mnohem mnohem hůř. Během tři misí Winterhold College se z mého bojovníka (s jednoručním mečem v každé ruce) stal nejvyšší představitel kouzelnické obce.

Po dokončení kouzelnické linky nepřišla satisfakce ze záchrany celého Skyrimu, ale jen neuspokojivý pocit z toho, že "nemám co dál dělat". Žádný obyvatel Winterholdu, a už vůbec ne někdo za hranicí tohoto města, nereflektoval takový úspěch. Hra zůstala stejná, jen jsem měl nový pokoj v horním patrech College. Zlodějská gilda mi aspoň dovolila plnit marginální úkoly za zanedbatelný peněžní obnos. A to i přesto, že jsem se stal jejich vůdcem - byl jsem pro ně stále důležitý.

NPC v celé hře působí hrozně nedůležitě. I přesto, že jsou tam panovníci, královny, princezny a další vysoce postavené role. Nikoho nezajímají. Nikdo s ničím nehýbe. Dokud nepřišel můj argonianský bojovník, nebyl si nikdo schopný najít svůj ztracený prstýnek. Nebo ztracenou helmu. Nebo svůj meč. Čas plyne, ale celý Skyrim stojí. Nikdo neexistuje záměrně, nikdo nikam nepatří a nakonec všichni (díky modům i děti) umřou.

Doufal jsem, že po tomhle shrnutí budu moci dát vale Skyrimu. Téhle strašné hře, která vůbec nestárne dobře. Říct na její (skoro) 10. výročí sbohem a hrát jen lepší aktuálnější hry. S lepšími texty, lepší grafikou, lepšími mechanismy a určitě ne s fetch questy. Myslel jsem, že si to takhle pěkně shrnu a řeknu si jo, to přesně bych klidně mohl udělat. Jenže ne. Při psaní každého odstavce jsem měl na mysli jasnou příhodu, při které mi daná věc začala docházet. Ke Skyrimu se nějakým způsobem vracím už 10 let. Napříč platformami jsem u ní strávil vyšší stovky hodin a jsem přesně ten člověk, který by jí hrál i na smart ledničce. Přes všechno výše zmíněné na Skyrim stejně nedám dopustit. V širším pohledu je to pořád skvělá hra. A když k ní započítám všechny ty vzpomínky...

Herní výzva 2021 - 5. pořádný pařan
+33 +34 −1
  • PC 60
Tak a mohu si odškrnout dalšího molocha. Byla to zajímavá cesta. Někdy celkem zábavná, jindy celkem nudná. Občas i trochu frustrující. V něčem lepší a v něčem horší než Morrowind. Grafika mi až do konce přišla trochu nepřirozená. Jakoby „vypraná“ a „vybělená“. Ani s různými mody jsem nebyl schopen ne úplně skvělý dojem z ní zažehnat. Skyrim má podle mého velmi daleko k nějakému vizuálnímu skvostu. Hra samozřejmě není nejmladší. Nicméně problém vidím spíše ve zvoleném grafické stylu, který se moc nepovedl.

Naopak Skyrim se polepšil u dungeonů. Zejména počáteční hodiny jsem z nich měl velmi dobrý dojem a táhly mě k dalšímu hraní. Vaše první dwemerské ruiny vás zaručeně uchvátí. Během hry tyto nejčastěji vynikají a mají občas i slušný nápad. Pokud bych se ale vrátil k dungeonům celkově, tak časem vytane i poměrně zásadní problém. Existuje jich jen asi pět druhů a jejich obsazení rovněž není zrovna barvité. Budete tak dokola procházet podobné lokace a mlátit opozičníky z tuctu předvybraných „setů“. Nakonec i ty dwemerské ruiny... Dejte si třebas dvě po sobě. Každá bude rozdělená na cca čtyři části. A v nich budou banditi, dwemerští roboti a falmeři a jejich mazlíčci. Budou zbytečně dlouhé a zbytečně „stejné“. A vy se budete modlit, aby už skončily. Bohužel podobně úmorné jsou boje s draky, kdy jen čekáte, až skončí to své tradiční divadélko a sednou si, abyste je mohli umlátit. Žádná finesa v tom není. Jen mačkáte tlačítko myši. Na sestřelování z nebe kouzly či šípy zapomeňte. U nepřátel ale dávám alespoň malé plus za výše zmíněnou rasu podzemních elfů, neb názvem odpovídá krycímu jménu (spolupracovníka bezpečnostních složek bývalého režimu) jednoho našeho politika.

Skyrim nicméně v jedné konkrétní věci u dungeonů ztrácí i na Morrowind. V něm byl člověk často nucen užít levitace či plavání, aby se dostal dále a i objevil nějaký slovutný artefakt. Na levitaci jsem ale nenarazil ve Skyrimu vůbec a plavání bylo pro postup třeba tak jednou dvakrát. Tvůrci se asi chtěli revanšovat hádankami. Ty jsou ale často na hranici vtipu. Spočívají ve správném nastavení obelisků, které je ale vždy viditelně vyznačeno. Ještě vtipnější jsou „bezpečnostní dveře“, kde je správná kombinace zaznamenána na samotném klíči („pařátu“). A ten se sám povaluje v okolí. Než takhle debilně, tak to tam radši ty hádanky neměli vůbec dávat. Je to jak přidat si ke klíčence štítek s domovskou adresou.

Ocenil jsem však celkem dobře dávkovaný postup úrovněmi a souvisejícím vybavením. Daedrických zbraní a zbrojí jsem měl i ke konci jen pár. Každý set a každá zbraň mi nějakou dobu vydržely. Byť posledních cca deset či dvacet úrovní už jsem je měnil méně. Ale holt na ten „strop“ jsem asi narazit musel. Zbroje jsou… Docela ucházející. Téměř všechny jsou celkem povedené. Žádná mě ale vysloveně neuchvátila a to je škoda. Zbraně jsou na tom celkem podobně. Trochu na hlavu je jejich poměrně nízký damage vzhledem k životům nepřátel. Dají se samozřejmě vylepšovat. Ale jejich výše zranění měla být v základu úplně jinde. Rovněž stran lootu je trudné, že obchodníci, podobně jako v Morrowindu, mají omezené množství peněz. Obnovují je neskutečně pomalu. Často jsem tak užil „triku“ a hru vypnul a zapnul. Finance tím znovu nabydou a já nemusím po všech čertech hledat toho jednoho konkrétního, který ty prachy ještě má. Tedy… ne že by až tak byly třeba. Končil jsem určitě s více jak čtyřmi sty tisíci. A ani pravidelné výdaje na nové domy mně peníze tolik neodčerpávaly.

Až do konce hry mi také dělalo problém ovládání. Přičítám to přizpůsobení na konzole. Trefit konkrétní linku u rozhovoru se mi kolikrát nepodařilo ani na pět pokusů. Hra to vždy vyhodnotila tak, že jsem chtěl kliknout popáté na tu o jedna výše (a to ač jsem měl myš přesně zaměřenou a mačkal k tomu příslušné tlačítko na klávesnici). Nadával jsem vždy jak špaček. I samotné menu hry je extrémně „basic“. Chápu to zase v tom smyslu, že inventář má takovou extrémně jednoduchou podobu kvůli konzolím. Mody to naštěstí řeší. Naopak od Morrowindu jsme se pohnuli stran „deníku“. Ten je i zde opětovně velmi jednoduchý. Ale alespoň u questů plně použitelný. Hlavní hrdina si ale bohužel sám nevede poznámky k dalším důležitým informacím (bestiář, popis důležitých postav, zajímavé lokace atp.). Beru to trochu za promarněnou příležitost.

Abych to shrnul… Skyrim u mě neztrácí až tolik procent za všechny výše uvedené chyby. Hlavní problém je v tom, že hra naprosto v ničem nevyniká. Téměř úplně postrádá nějaké momenty, které by se vám vryly do paměti. Hlavní příběhová linie je toliko ucházející. Po jejím konci vás žádné všeobecné ovace a oslavy nečekají. Prostě „díky a čau“. Celému světu je nadále víceméně ukradené, že jste porazili jednu z nejmocnějších bytostí universa. Questy jsou jen ucházející. Architektura je jen ucházející. Dialogy jsou… Horší než ucházející. Tahle hra prostě nemá duši. Morrowind měl svou architekturu, kulturu dunmerů a jejich zamotanou mytologii. Skyrim nemá vůbec nic. Jeho základní prvky snad vybral počítač z nějaké excelovské tabulky a pak se to hodilo „automatizovaným lidem“, ať to zpracují.

Základní hra dohrána za cca 187 hodin. Úroveň 49.

Pro: Mody, některé dungeony a lokace, celkem dobře dávkovaný postup výbavou

Proti: Grafika, „sety“ nepřátel a dungeonů, souboje s draky, zbytečné hádanky, zbroje mohly být hezčí, nízký základní damage zbraní, omezené finance obchodníků, nic moc questy, dialogy, architektura a vlastně svět celkově, ovládání, menu a inventář, bugy

+52 +55 −3
  • PC 70
Vzhledem k tomu, že PS5 mi přijde až někdy v únoru, a k nedávné akvizici ZeniMaxu Microsoftem jsem se rozhodl, že si po dlouhé době zahraji něco, co mi ideálně sežere pár set hodin života a ukrátí čekání na novou konzoli. Zároveň jsem si chtěl připomenou, o co (teoreticky) můžu jako budoucí zákazník Sony přijít, pokud se Microsoft rozhodne udělat z her od Bethesdy konzolové exkluzivity. Nechci zde obsáhle hodnotit Skyrim, ostatně to vlastně ani nemá cenu - Skyrim jste už všichni hráli a pro většinu z vás je tato hra absolutní legenda. Proto berte tento článek spíš jen jako drobnou úvahu nad budoucností a lehkým přemítáním nad minulostí.

Můj názor na hry od Bethsedy byl (a stále je) poněkud vlažný .. pamatuji si, že jsem při čtení článku o akvizici přemýšlel, kdy Bethesda naposled vydala opravdu dobrou hru? Je pravda, že mě jako první napadl Skyrim. Pro mě osobně jsou FPS akce nezajímavé (čímž odpadá Doom a Wolf) a nechává mi více-méně dvě značky, Fallout a TES. Fallout 4 a Fallout 76 máme všichni asi v nejživější paměti. Myslím, že se dá shodnout na tom, že ani jedna z těchto her nebyla žádným jednoznačným úspěchem .. F76 spíš tak jednoznačným fiaskem. Kvalita Falloutu podle mě stoupá a padá úměrně se Skyrimem ... ať už se jedná o použití stejného enginu nebo podobných herních mechanismů. Tyto hry nabízely na svoji dobu obrovské množství obsahu, zábavu na stovky hodin a poměrně výraznou volnost v celkem propracovaném světě .. bohužel tyto hry mají v DNA další společný gen, a to je Creation Engine, který lze neomylně rozeznat na první pohled. Tento generátor bugů je podle mě snad nejhorším herním enginem, který kdy kdo vytvořil a hry, které na něm běží, stárnou neuvěřitelně rychle.

Teď už se zase pomalu vrátím ke Skyrimu. Od vydání hry v roce 2011 jsem Skyrim nehrál. I tak jsem od něj předtím odcházel (stejně jako většina z vás) se skvělým pocitem a vzpomínkou, jako na jednu z nejlepších her vůbec. Nutno říci, že se jednalo o názor neznalého a kritiky-neschopného dítěte. I tak, návrat k této hře po necelých deseti letech by měla být příjemná nostalgie. Bohužel, chyba lávky .. zapnutí vanilové verze Skyrimu po devíti letech bylo u mě provázeno šokujícím prozřením. Skvělá hra, kterou jsem si pamatoval, zmizela a místo ní jsem měl v rukou pouze lehce nadprůměrnou, ošklivou a stereotypní RPG hru.

Ošklivé a nenavazující animace, všudy přítomné bugy, kolize textur a předmětů. Opakující se úkoly a prostředí. Po pár hodinách zjistíte, že všechny dungeony se víceméně drží stejných šablon v nějakých třech až čtyřech předdefinovaných prostředích. Souboje jsou jednoduše nudné, magie neefektivní a plížení směšné. Nejhorší ze všeho je určitě ale technická stránka hry. Teď ruku na srdce, kdo z vás hraje Skyrim bez jediného módu? Nikdo. A ani mně to dlouho nevydrželo a byl jsem nucen instalovat Mod Manager. Ne proto, že bych chtěl nahradit otřesné modely postav Pokemony s obřím anime poprsím. Ani snad abych vytvořit aspoň něco, co by vypadalo jako lidská bytost. Mody potřebujete abyste hru mohli vůbec hrát. Starý známý "infinite loading screen" aneb mor Creation Enginu byl už ve Skyrimu a za deset let ho nikdo neopravil (nejen v TES ale i ve Falloutu) a na pomoc musí spěchat moderská komunita. Item management je čirá hrůza. Je prakticky nemožné používat efektivně více zbraní a už vůbec ne kouzla. Přepínání výbavy je tak otravné, že jsem byl nucen používat stejnou zbraň/kouzlo celou hru jen abych nemusel hru pauzovat každých 5 sekund. Najít něco konkrétního v inventáři je pak naprosto nemožné - pokud nepoužijete další z modů. A tak dále a tak dále ...

Skyrim je jednoduše fundamentálně rozbitá hra, kterou si fanoušci museli sami opravit a uzpůsobit tomu, aby mohla aspoň přijatelně fungovat. Neříkám, že nevidím v čem tkvěl její úspěch, proč v ní lidé stále tráví tisíce hodin a proč ji Todd Howard přenáší už na třetí generaci konzolí ... za mě osobně ale tvrdím, že zpětným objektivním hodnocením není na Skyrimu nic výjimečného a můj názor se jen utvrzuje při pohledu na další hry ze sérií Fallout a TES, které jsme během let měli tu možnost hrát.

Jsem tak nakonec rád, že mě akvizice Bethesdy nijak nezasáhne a hraní TES6 (ano, stále na Creation Enginu) mě už vůbec neláká.

Pro: Prostor pro modifikace

Proti: Bugy, stereotypnost, Creation engine

+22 +24 −2
  • PC 85
Skyrim. Hra, kterou někteří milují, vylepšují si ji pomocí modů a mají v ní nahraných stovky hodin. Ale také hra, u které někteří hledají stovky důvodů, proč je špatná a proto není hodna hraní. Jiní zase vzpomínají na Morrowind s tím, že právě ten byl ze série Elder Scrolls tou poslední hrou, co za něco stála. Do které skupiny patřím já? Já budu klasicky někde mezi.

Ke Skyrimu jsem se poprvé dostal někdy v době vydání, neměl jsem však s takto obřími RPG hrami tolik zkušeností (měl jsem za sebou akorát sérii Gothic, Might & Magic 6-8 a pak trochu i stařičký Daggerfall, ale tomu jsem tenkrát věnoval jen pár hodin a nedohrál ho). Svět Skyrimu mě ale nadchnul a dodnes si pamatuji, jak jsem se při prozkoumávání světa hodně bavil. Před dvěma lety jsem si hraní zopakoval ve Speciální edici a hru jsem si opět skvěle užil. Nicméně, již to pro mě nebyl takový šok (v dobrém slova smyslu), takže jsem začal vidět některé věci více kriticky.

Hlavní příběhová linka je ze začátku zajímavá, ovšem mě osobně moc po čase nebavila a přišla mi i snadno předvídatelná. Proto jsem se začal spíše soustředit na vedlejší questy, které jsou v některých případech velmi povedené (např. Dark Brotherhood, Thieves Guid, Mind of Madness, No One Escapes Cidhna Mine, atd.). Na druhou stranu musím říct, že některé questy jsou po čase celkem stereotypní. Ale to už tak u TES her obvykle bývá. Celkově je svět hodně rozsáhlý, avšak zase klasicky trpí svojí prázdnotou. Tady se obvykle hodí krásné přirovnání k prvním dvěma Gothikům, které jsou sice menší, ale těch prázdných míst tam je minimum.

Co se týče herních mechanik, libí se mi shouty. Je pravda, že je moc nepoužívám, protože preferuji souboj na blízko, ale nápad je to skvělý. Stejně tak se mi líbí lockpickování, ale chápu, že ne každého to asi bude bavit. Klasické levelování skillů se mi taky obecně líbí, působí to tak nějak realisticky, prostě čím víc střílím z luku, tím více se v této schopnosti zlepšuji. Bohužel tohle všechno jde do háje díky Legendary Skillu. Prostě z ničeho nic na všechno své umění zapomenu a neumím otevřít ani ten nejjednodušší zámek. Sice to obecně nemusím dělat, ale pokud chci jako hráč získat všechny achievementy, tak musím, protože jeden z nich lze dostat za zabití Legendárního draka, který se ale objeví, pokud je postava na velmi vysokém levelu.

Dále nejsem moc spokojený se souboji. Místo nutnosti vymýšlet nějakou sofistikovanou strategii, jak svého soupeře porazit, ho obvykle stačí jen uklikat. Co už je ale horší, je absence nějakého většího množství nepřátel. Přijde mi, že jich je na tak rozsáhlý svět málo a navíc jsou prakticky všichni ihned dostupní (o bossech nemluvě) a vyšší obtížnost se dosahuje jejich level scalingem, který ale v některých případech působí dost podivně. Např. ještě beru, že banditi jsou lépe vyzbrojení a vytrénovaní a je tedy obtížnější je zabít, ale když minutu mlátím s namaxovaným skillem a jednou z nejlepších zbraní do týpka v obyčejné bederní roušce a on to nejenomže ustojí, ale následně mě třemi ranami obyčejným mečem přes nejsilnější brnění ve hře zabije, to fakt neberu.

Trošku rozporuplné pocity mám z designu jednotlivých dungeonů. Když má dungeon více částí, tak skoro pokaždé je na jeho konci zkratka, která vede k ústí a není tedy nutné procházet celý dungeon zpět. To dává dobrý smysl u nějakých "lidských" staveb / úkrytů, kde nějaký boss určitě nebude chtít procházet změtí chodeb do svých místnosti a využije praktickou zkratku. Blbé je, že je to v naprosté většině dungeonů, včetně těch "přírodních", které jsou obývýny zvířaty, apod. No aspoň že zde není klasické nesmyslné klišé z jiných RPG, kde jsou v dungeonech dveře, za kterými má doupě nějaká divoká zvěř jako medvěd, vlci, apod.

Nakonec také nesmím zapomenout zmínit audiovizuál. Jak nejsem u her moc náročný na grafickou stránku, tak musím říct, že High resolution pack vypadá i dnes opravdu dobře. Věřím, že pomocí modů původní verze hry lze dosáhnout mnohem lepších výsledků, pro mě je však i ten základ ze Speciální edice dostačující. Líbí se mi i doprovodná hudba (ale je pravda, že má stále stejné motivy už od nepaměti).

Celkové hodnocení je hodně těžké. Kdybych měl hodnotit Skyrim po mém prvním dohrání v době vzniku původní verze a bez DLC, asi bych uvažoval i o maximu. Z dnešního pohledu nalézám mnohem více mínusů než dřív, navíc mě hra ke konci začínala nudit a změnila se z radostného prozkoumávání světa spíše na hon za plněním questů a na získávání achievementů. Po většinu času jsem se ale bavil a hru můžu ve výsledku zcela jistě doporučit.

Dohráno v roce 2018
+24
  • PC 95
100 důvodů proč má Kuba1911 rád TES V: Skyrim

1) Celkové grafické zpracování je skvělé a hra i po letech vypadá dost dobře. A to jsem ani nehrál Legendary Edici.
2) Hru si zahrajete na každé nové konzoli co vyjde. Dokonce nově i ve VR. A nejspíš i za několik desítek let až se budou hry nahrávat přímo do mozku budete si ho moct zahrát i tam :D
3) Efekty počasí jsou doslova úchvatné a třeba noční procházka pod polární září a obrovským měsícem je pamětihodný zážitek. O západech slunce nad horami ani nemluvě.
4) Téměř všechny předměty jsou zpracované do nejmenšího detailu.
5) Téměř všechny postavy, včetně draků samozřejmě, jsou zpracované do nejmenšího detailu.
6) Téměř všechny interiéry jsou zpracované do nejmenšího detailu. njn najít 100 důvodů je přeci jen trochu těžší než jsem si myslel :D
7) Se Skyrimem si v Bethesdě dali dokonce takovou práci že na louce kolem vás poletují motýli. Je to sice k ničemu a všiml jsem si toho vlastně až na konci ale je na tom krásně vidět kam až ty detaily o kterých píšu zacházejí.
8) Na Skyrim sice musíte mít opravdu slušné železo ale hra je plynulá i při velkých bitvách armád nebo při souboji s draky kde je zase hodně efektů.
9) V tak velkém světě jako je Skyrim se prostě nevyhnete opakování předmětů nebo textur ale trvá možná několik desítek hodin něž si toho začnete všímat.
10) Hra se odehrává v různých typech krajin od lesa přes horké prameny až po velehory.
11) A ať už je v těch krajinách jakékoli počasí, sněží, prší, svítí slunce, vždy to vás to naladí do té správné atmosféry.
12) Skyrim se s ničím nepáře a po krátkém intru vás vrhne do víru občanské války a bitvy s drakem. Start jaký se ve hrách jen tak nevidí.
13) Tvorba postavy je taky šikovně zasazena do samotného začátku hry.
14) Nejenom hlavní úkoly ale i vedlejší mise mají zajímavý podtext a přesto že i zde se najdou ty z kategorie přines, zabij, doruč, nasbírej tak máte větší motivaci je plnit.
15) Osud světa můžete skutečně ovlivnit rozhodnutími jako na čí stranu se přidat, komu pomoci a koho naopak poslat do háje nebo rovnou zabít.
16) A takových možností je ve hře sousta jak na "celostátní" tak na "regionální" úrovni.
17) Hlavní příběhové linky jsou tu hned dvě - Návrat draků a občanská válka císařství a bouřných hávů. Já se btw přidal k císařství. A pak jsem Císaře zabil když jsem se přidal i k bratrstvu zabijáků :D
18) Ne všechny úkoly navíc dopadnou dobře ať už se snažíte sebevíc. Skyrim je prostě skutečně dospělou hrou a ukazuje (až na ty draky atd.) víceméně náš středověk takový jaký skutečně byl.
19) 3D mapa je velmi zajímavé pojetí navigace.
20) Ve hře můžete opravdu udělat spoustu věcí včetně uzavření manželství.
21) Nebo kování zbraní a brnění včetně jejich vylepšování za použití řady nástrojů a materiálů od kovů až po dračí šupiny.
22) Nebo míchání lektvarů za použití mnoha roztodivných přísad a to nejen z tradičních bylin ale třeba i prachu z upíra nebo pavoučích vajíček.
23) Nebo očarování věcí. Což jsem btw ani jednou za hru neudělal a přesto se stal Arcimágem na Ledohradské univerzitě. Ne USA ale jedině Skyrim je země neomezených možností ;)
24) Věci můžete dokonce odčarovat čímž je sice zničíte ale naučíte se tak nové druhy očarování.
25) Bojovat můžete mnoha styly třeba obrovskou obouruční sekerou.
26) Nebo jednoručním palcátem co vysává duše padlých nepřátel.
27) Nebo ostřelovat vše z dálky třeba skleněným lukem.
28) Ze kterého létají železné, ocelové, trpasličí, elfí, orkské či jiné šípy.
29) Z druhé ruky pak můžete sesílat oheň, led, blesky atd.
30) Nebo klidně i z první ruky protože zbraň si můžete libovolně přehazovat.
31) Taky se můžete bránit štítem. Orkským, elfím, ebenitovým. Některé mají dokonce i speciální schopnosti.
32) Nebo na nepřátele zařvat některým z dračích řevů a tím pádem na ně vrhnout oheň, led nebo poslat zvířata z okolí.
33) Těch je ve hře také dost od domácích, přes divoká ale plachá až k Medvědům před nimiž ze začátku budete raději utíkat :)
34) Na enemáky taky můžete vzít kouzelnou hůl a střílet po nich např. ohnivé koule, což popravdě když jste na špatné straně hole dost bolí.
35) Nebo... ... ... ehm, to už je asi všechno.
36) V obřím světě Skyrimu naleznete několik velkých měst s hospodou, kovářem, bylinkářstvím, loveckými potřebami, hokynářstvím, šperkařstvím atd.
37) Taky nespočet vesniček s hospodou, kovářem atd.
38) Hospody dokonce stojí občas jen tak sami v lese. Ve Skyrimu se fakt dost chlastá :)
39) Ale na prozkoumání čekají i svatyně, doly, jeskyně, ležení obrů, zříceniny apod.
40) Přitom každé toto místo má hned několik typů a všechny mají unikátní mapy.
41) Pohybovat se můžete rychlým přesunem rovnou na mapě.
42) Nebo cválat krajinou romanticky na hřbetu svého oře.
43) Vzhledem k tomu že je tu fast travel je to trochu zbytečné ale můžete cestovat i pomocí povozu. Hlavně v pozdější části hry kdy už máte peněz že nevíte co s nimi můžete jezdit povozem čistě z toho samého Důvodu jako Škopkovic rodina jela na svatbu 100 metrů autama - abyste ukázali že na to máte :D
44) Můžete si pokecat prakticky s každým koho potkáte a nebude vás zrovna chtít zabít.
45) Pokud je to navíc nějaká důležitější postava, řekne vám toho opravdu hodně ale nebude vás nudit zdlouhavými proslovy o ničem.
46) A pokud vám toho hodně neřekne můžete přesvědčovat či vyhrožovat. Prostě ne vždy musíte vše řešit přes ostří nože.
47) Pokud už to ale zbraní řešit budete, připravte se na následky. Ani Dhovakine není zcela nedotknutelný a můžete skončit klidně i ve vězení.
48) Můžete si pokecat dokonce i s drakem a v jednom případě i se psem
49) A i díky tomu se nečekaně u hry i zasmějete. A tím myslím opravdu upřímně a ne jen tomu jak někdo něco doj*bal v enginu.
50) Pokud vám to svědomí dovolí můžete vykrádat lidem domy, truhly atd.
51) Dokonce můžete lidem vykrádat rovnou kapsy.
52) A když vás u toho načapají a chtějí zavřít do chládku můžete zkusit podplatit stráže.
53) Vykrádat lze i hroby respektive urny. Tedy pokud vám to svědomí dovolí ale když už jste ochotní vykrást někomu dům, kapsy a ještě podplácet stráže, zřejmě nebudete mít problém ani s tímhle :)
54) Pokud to hlavně ze začátku než je z vás onen obávaný Drakorozený nezvládáte najmete si společníka. Nebo je vám přidělen Jarlem za zásluhy.
55) Tento společník pak po vašem boku víc než dobře kosí nepřátele.
56) A může vám nosit věci, což se opravdu hodí.
57) Občas se sice ztratí ale vždycky se zase brzy objeví.
58) Můžete si pořídit psa, který s vámi bude chodit a neztratí se ani v boji. Slyšíš to Pariah z Fallout 2?
59) Když už máte něco odehráno a nevíte co s penězi můžete si koupit dům, dokonce i se slušným vybavením.
60) Pomocí svitků si na pomoc vyvoláte třeba ledového Atornacha když už je kolem vás těch Draugirů nějak moc.
61) Takové Atornachy si vyvolávají i nepřátelé ale i tohle je právě jeden z těch důvodů proč i když už jste namakanej Drakobijec nestane se hra absurdně lehkou.
62) Hra má quicksave což je alespoň pro mě velmi zásadní věc.
63) Hra se dokonce i ukládá sama pokaždé když se přesunete na mapě nebo projdete dveřmi a načítá se lokace, za což jsem vývojářům vděčný snad víc než za ten quicksave.
64) To načítání mimochodem trvá jen pár vteřin a i když jsem někdy pobíhal po Samotě od krámu ke krámu nikdy mě to nezačalo štvát.
65) Můžete číst hromadu knih které vás poučí o historii nebo zlepší některý váš skill.
66) Ale taky je číst nemusíte protože třeba k naučení kouzla stačí když bichli jen jednou otevřete a pak ji můžete zase hned zahodit.
67) Střídá se tu den a noc a v noci můžete dokonce spát. To sice není takovej odvaz ale aspoň někde se vyspíte když ve skutečností nemůžete protože hrajete Skyrim :)
68) Hra vám vydrží opravdu dlouho protože i když už vás v ní po všech těch hodinách co raději ani nepočítáte, nemá moc co překvapit nedokážete ji přestat hrát :)
69) A i kdyby vás po těch stovkách hodin přestala bavit, je tu stále aktivní komunita modderů.
70) Nebo jsou tu dlc.
71) Ve hře si dokonce můžete i uvařit třeba polévku, což jako bývalý kuchař obzvlášť vítám ;)
72) Můžete si dokonce uvařit i řízek.
73) Nebo pečeni. Přiznávám že tady už komentář vařím z vody :D
74) Můžete se nakazit Vampirismem, kostomlatnou horečkou nebo vás ledovcový pavouk může otrávit. Ok tohle sice nezní jako typické plus ale je to další důkaz že vás hra nevodí za ruku a musíte se starat sami a tím si hru i víc užít.
75) Vyléčit se z většiny nemocí pak jde v jakémkoli chrámu u oltáře. S vampirismem je to sice trochu horší protože když jste upír příliš dlouho už se nemůžete vrátit ale pořád to jde vyléčit pomocí rituálu.
76) U toho samého oltáře lze navíc získat i požehnání které vám zvyšuje určité schopnosti.
77) A tyto požehnání můžete střídat jak chcete a kolikrát chcete.
78) Léčit můžete i vy ostatní postavy.
79) Můžete plavat.
80) A když už se tak rácháte v tom oceánu, řece či jezeře, můžete lovit ryby.
81) Některé části hry můžete hrát i stealth postupem, včetně třeba převleků.
82) Pokud jste workoholik můžete ve hře i pracovat. Například štípat dříví nebo kutat rudy a následně z nich odlívat ingoty.
83) Do uší po celou dobu hraje naprosto úchvatná hudba, která se dá krásně poslouchat i mimo hru.
84) Neméně kvalitní je i dabing všech postav nebo jiných tvorů kteří s vámi budou mluvit.
85) A zapomenout nemůžu ani na okolní zvuky. Zurčení potoků, praskání ocele v soubojích, výboje elektrických kouzel, z toho všeho budete mít téměř husí kůži.
86) Jsou tu easter eggy odkazující na jiné videohry nebo dokonce i na takové klasiky jako Monty Python a svatý grál atd.
87) Kameru si můžete snadno posouvat kolečkem myši od hodně vzdálené až po pohled z první osoby.
88) Kromě již zmíněných druhů postav se proti vám nebo po vašem boku mohou postavit i Temní Elfové, Argoniané, Orkové či Khajiiti. A teď někdo zkuste tvrdit že Skyrim není korektní :)
89) Pokud jste dostatečně morálně zkažení můžete používat i cheaty.
90) Pokud vám čirou náhodou nejde splnit nějaký quest, můžete pomocí konzole problematickou část přeskočit.
91) Perky rozdáváte v krásném hvězdném prostředí a je třeba u toho opravdu myslet protože těžko si vymaxujete všechny. Hra vám navíc pořád připomíná že jste ještě neutratily poslední získaný talent.
92) Úkolové předměty naštěstí nejdou zahodit. A když už přeci jen zahodíte něco co později potřebujete, najdete to tam kde jste to zahodily.
93) V hospodě můžete z rozličných důvodů vyvolat rvačku.
94) Můžete se stát vlkodlakem. Oproti upírovi se vás lidé nebudou bát a kromě toho že se moc nevyspíte to má jen výhody. Třeba to že je to hrozně cool :)
95) S pomocí jedné z masek se můžete potápět na libovolně dlouhou dobu a prozkoumávat tak vraky lodí na dně moře.
96) Zabití posledního nepřítele v okolí je krásně ve zpomaleném čase a z jiného úhlu kamery.
97) A občas takhle i efektně useknete hlavu z otočky.
98) Dungeony nemusíte po jejich projití probíhat zase zpátky, je tu vždycky nějaká zkratka k východu.
99) Můžete se přidat k bratrstvu nájemných vrahů. Assassin's Creed included :D
100) Můžete si koupit notebook sednou si v lese na pařez a zahrát si a na něm TES V: Skyrim. Kecám to ve hře nemůžete ale měli by jste to udělat ve skutečnosti protože opravdu vynikajících her je sice naštěstí dost ale Skyrim je mezi nimi jen jeden a stoprocentně by jste ho neměli minout.
+21 +27 −6
  • PC 80
Hrála jsem se všemi DLC pohromadě.
S hrou jsem měla zvláštní vztah. Nejdříve jsem se nemohla do otevřeného světa Skyrimu ponořit, ale to byla moje chyba, protože jsem nepochopila questy. Potom to už byla regulérní závislost. Bohužel jsem během hraní měla počítač 2x v servisu a ponořit se do Skyrimu mi vždy dávalo zabrat. Podruhé jsem zjistila, že mi Steam nesynchronizoval stav hry a tak jsem ztratila 3 dny práce. Znovu už se mi do bývalého stavu hrát nechtělo a tak hru balím v polovině dohraného DLC Dragonborn. Je totiž pravda, že svět se pro mě stával repetitivním, několik typů dungeonů, nákupy apod. , představa, že se musím tím vším zase prodírat, do toho se mi fakt nechtělo. Nicméně příběh, prostředí, otevřený svět a objevování to všechno způsobilo, že jsem se do RPG s otevřeným světem zamilovala. Ale ne asi natolik, abych si questy chybou synchronizace opakovala znovu. K tomu je tady spousta jiných her, které si chci zahrát.
Mnoho věcí se taky opakovalo, jak už tady někdo psal níže: pavouci na cestě, vlci, vždy dva. Pořád na mě na cestě někdo útočil, nekromanti, upíři, bylo to pak pořád tak nějak dokola.

Pro: otevřený svět, questy, soundtrack, postavy, příběh

Proti: někdy ukecanost postav, repetitivnost dungeonů, jeskyní, nepřehledný inventář,

+20
  • Switch 75
Poprvé jsem si zahrál Skyrim. Konečně, na začátku roku 2019. Navíc na Switchi, když už jsem si ho jednou koupil (pamatuji, jak jsem se Skyrim snažil kdysi dávno rozběhnout na mém předpotopním stroji a byla z toho učiněná slideshow). RPG jsem vždy raději hrál spíš z izometrického pohledu, který mám v oblibě kvůli přehlednosti. Jedinou výjimku jsem zatím udělal v případě mmo DDO, ke kterému se pořád rád vracím, ve kterém jsem utopil nejvíce herního času, a mohu tak s ním proto nejlépe srovnávat.

Na úvod bych měl zmínit, že žádnou jinou hru v sérii TES jsem nehrál a celý hype šel mimo mě. O Skyrimu už však bylo napsáno mnoho a další příspěvek k němu by bylo jen nošení třísek do entího hvozdu. Sepíšu si tedy svoje dojmy a postřehy spíš pro moje budoucí já.
O nějakých modech a dalších DLC jsem předem ani nevěděl a do hraní jsem se pustil jako totální zelenáč.

Tak zaprvé mne velmi potěšilo, že si konečně mohu vytvořit postavu ještěra. Hrát za ještěra jsem vždycky chtěl, navíc ve fantasy světě. Škoda jen, že hlavu má většinu hry zakrytou nějakou helmou, maskou nebo něčím podobným. V DDO mě asi vždycky nejvíc bavilo hrát stealth, tak jsem to tady zkusil taky. Stealth archer, zloděj, hoarder, flower sniffer, klasická střední obtížnost. Ukázalo se to být jako dobrý požírač času. Na hraní už ho nemám tak jako kdysi, takže s většími a menšími přestávkami mi trvalo dohrát hru asi měsíc a půl.

Líbí se mi ta semi-otevřenost světa Skyrimu (a Solstheimu v části Morrowindu), jeho rozmanitost a rozsáhlost. Navíc mám v oblibě kopce a hory, takže jsem si přišel přesně na svoje. Grafika mi na Switchi přišla úchvatná. Některé konkrétní lokace jsou opravdu dechberoucí (různá zachovalá přírodní hájemství uvnitř jeskyní s průzorem ve stropě, kolem crčící potůčky a hejna barevných motýlů, do toho uklidňující hudba; nespočet výhledů do krajiny a živoucí lesy nebo profukující zasněžené vrcholy), pro mě atmosféra na jedničku. Zvláště mrazivé je, když se plížím chodbou a kdesi kolem v tichu se ozývají klapavé krůčky číhajících pavouků. Jasně, stále svítící louče v kobkách je blbost, ale jak jinak ty chodby rozsvítit? Na Switchi jsem měl největší problém s příliš tmavou obrazovkou. Do malé míry to jde korigovat v celkovém nastavení nasvícení Switche, ale hra samotná toto neumožňuje, takže se mi špatně hrálo, pokud kolem mě bylo hodně světla, na slunci už teprve ne. Další nedostatek, který mi tu a tam znesnadňoval hraní archera, je titěrnost vzdálených objektů v zorném poli na Switchi. Trochu to dokáže zlepšit perk na přibližování, ale zbytek je o trpělivosti a o tříbení vlastní motoriky (navíc hledí se hýbe i v případě, že pohybujete Switchem fyzicky, takže stačí, když při míření víc neklidně dýchám a hned je snadné střelit mimo cíl). Navíc v průběhu hry jsem možná trochu odrovnal jedno z těch pohyblivých kruhových ovládacích tlačítek na joy conu, takže si občas samovolně mění směr a utíká doleva, což je taky na zabití, když chci zamířit na cíl nebo zvolit lokaci na mapě pro fast travel. Přes to všechno jsem si ale zvykl a v postupu mi vyloženě nic nebránilo.

Až na bugy. Především ty, které nějakým způsobem pokazí úkol tak, že nejde dokončit (někomu máte něco dát, ale on je mrtvý; v rozhovoru jsem odmítl úkol, protože jsem si pro něj chtěl přijít později, pak se mi aktivoval, ale postavy už na mě nereagovaly). Nebo se nemohu zbavit itemu v inventáři, protože jsem ho měl v konkrétní chvíli někomu prodat (Strange amulet), apod… tady lituji, že si na konzoli nemohu pomoci příkazy. Další fenomén sám o sobě je kůň, o kterém se už psalo hojně. Buď se hrne do útoku a umře, nebo se někam ztratí a už není k nalezení. Sbohem, Shadowmere, doteď nevím, kde je ti konec… Řešení se posléze ukázalo být v Arvakovi, který jde opětovně přivolávat a navíc je zdatný horolezec. Také se mi podařilo objevit pevnost upírů ještě před přijetím úkolu, což znamenalo problém dostat se dovnitř. Nakonec jsem musel použít dřevěné prkénko(!), přiložit ho k hlavním vratům a čelem přímo do něj vrazit Whirlwind Sprintem. A to pokaždé, když jsem se chtěl dostat dovnitř. Epesní příchod, vážně. Ale světe, div se, ten největší bug je, že hra čas od času padá! Což jsem od Switche nečekal. Takže je dobré hru často pro jistotu ukládat. Ale hra povolí jenom omezený archiv savů, takže se zas každou chvíli musí mazat ty starší, což je na facepalm.

Překvapilo mě, že bojů s draky je tu opravdu hodně. Myslel jsem, že to bude pouze nějaká situace ve hře, kterou si musím vysloužit nebo se k ní komplikovaně propracovat, ale ne, hned v prvním městě mě Jarl pošle, abych zabil draka. Ok, a protože jsem zloděj a hoarder, tak poctivě vysbírám všechny šupiny a dračí kosti a drahé kovy a zbraně a brnění…

Slabinou všech RPG, co jsem hrál, je jednoznačně obsah inventáře, který bohužel není nafukovací. Vlastně je opravdu limitující (jedině pomohlo vycraftit věci na větší nosnost; společnice a Secret servant z Apocryphy). Jako chápu, že nemůžu unést všechno na světě, ale je to fantasy, ne? Přece někdo musel vynalézt kouzelnou ledvinku, kam se všechno vejde. Ne? Tak víte co? Kouzelníci stojí za velký kulový. Nechápu, jak se mohou ve Skyrimu uživit.

Začátek hry je obtížný i v tom, že není, kde ty věci pořádně prodat, takže jsem skřípal zuby pokaždé, když jsem musel řešit, co ponesu a co vyhodím. To jsem ještě nevěděl, že pro hru samotnou je to úplně jedno. K tomu se váže i zkušenost se skilly, které dostaly opravdu velkou volnost a nováčka může zarazit, do čeho všeho může investovat a že skilly se trénují už jen tím, co se aktivně používá. Pro někoho to může znamenat zápor, pro jiného jasné obohacení. Nicméně zatímco v DDO jsou skilly otázkou života a smrti, tady bylo celkem jedno, co budu skillovat, protože prostě můžu všechno a pokud bych neskilloval nic, tak si myslím, že to nijak výrazně nepocítím (myšleno v nízké až střední obtížnosti). Teď na levelu 81 (což byl můj cíl podle toho, co jsem někde četl), mám většinu skillů na hodnotě 100 (nemluvím o percích), takže umím skoro všechno, ačkoliv jsem doopravdy potřeboval jen něco na craftění, enchanting, vykování a střelbu, kterou jsem dvakrát resetoval a znovu naskilloval (jasně, perky jsem nesbíral všechny, to ani nejde). Překvapilo mě, že stealth archera jde celkem v pohodě hrát i v heavy armoru – po dohrání hry jsem se však dočetl, že to jsem asi úplně neměl a že jsem lama. Tedy nechápu, jak to funguje, ale přišlo to vhod, zvláště pokud mě při sneakování prozradila společnice, která se vždy nahrnula do míst, kde úplně neměla co dělat. Ale to nevadí, přežili jsme to a zažili jsme různá dobrodružství, tak jsem si ji vzal za ženu a adoptovali jsme dvě děti. Co na tom, že jsem ještěr? Doma v bažině by na mě byli určitě hrdí.

Stealth archer je jinak strašně OP, co jsem vypozoroval (a posléze vyčetl), takže jsem si vybral dobře. I u těch nejepesnějších bossů to byla otázka pár zásahů. Stačilo vylézt někam výš mimo dosah a v klídku střílet. Ebony warrior, Karstaag, i ten hlavní zlý drak… až mě to zamrzelo, že si ani neškrtli.

Co je na Skyrimu tak ohromně repetitivní, jsou designy kobek a stejná schémata úkolů. Dojdi pro tohle, zabij tamtoho, promluv s tamtím. Všechny zbytky úkolů, co jsem mohl splnit, včetně těch drobných vedlejších, jsem dosplňoval nějak po 40. levelu a úplně naposled jsem si nechal ten hlavní, což mi vyšlo cca na něco kolem 45. levelu. Mrzí mě ale, že za dokončené úkoly nedostávám expy. Od 50. na 80. level už to byla otrava levelovat, protože se to dalo v zásadě jen skrze skillování, což ale jde poměrně snadno, pokud zjistíte, co a jak – poté je to už jenom o trpělivosti. Jinak je tedy zajímavé a vtipné, že se mohu velmi snadno stát leaderem každé frakce nebo třeba arcimágem, aniž bych doopravdy věděl, jak se vlastně ovládá kouzlení; vlkodlakem i upírem (upírodlakem...? Ok, zní to dobře, ale asi určitě to nejde zároveň) :) a bez problému nahromadit skoro půl milionu chechtáků i s koupenými domy v každém městě. Věci pro vlastní použití je lepší vycraftit, ale použít se dá vlastně cokoli, pro hru to nemá nijak zásadní vliv.

Zajímavé bylo i nalezení různého druhu hmyzu ve sklenicích, které zdánlivě neměly žádné využití. Jenže když jsem si o nich googlil informace, tak vyšlo najevo, že… přestože každá sklenice obsahuje na víčku zakódovanou značku, tak celkově se jedná o nápad, který vývojáři nikdy nestihli dokončit a zaimplementovat do hry. Věčná škoda, zajímalo by mě, jaké s tím byly úmysly.

Suma sumárum, je to hra plná krásných lokací, ale nesmyslně natahovaná a vlastně ne úplně dokončená. Tvůrcům bych přál víc času na dokončení. I přes tu hromadu všech nedokonalostí však má v sobě atraktivní svět a jsem rád, že jsem dal Skyrimu šanci, byť na Switchi to není to pravé ořechové (při delším hraní mi ve stále stejných pozicích tuhly prsty, Switch začne těžknout nebo se vysmekává). Jo a až budete sbírat Stones of Barenziah, tak některé jsou na jiných místech, než uvádí většina návodů… ale už nevím, na kterých. A na závěr gamingové přání "Have fun."

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba včetně všech DLC: 295 hodin.
Level 81
Rasa: Jožin z Bažin (Argonian)

Pro: Krásný, rozsáhlý svět vybízející k průzkumu, svoboda volby, lokace, draci, různé stupně obtížnosti.

Proti: Bugy a hlavně repetitivnost.

+31
  • PC 90
Skyrim jsem viděl hrát svého bratra v době, kdy hra koncem roku 2011 vyšla. V podstatě mě hra nijak moc nezajímala, sem tam jsem mu letmo nahlédl přes rameno a upřímně jsem nechápal ten zápal, s jakým byl schopen hru hrát bez přestávky. Uplynula nějaká doba, kdy jsem si sám po čase Skyrim pořídil, abych ho na nějakou dobu jen tak nechal ležet ve své knihovně. Pak přišel duben 2017 a já jsem se dostal do momentu, že jsem s rozpaky přemýšlel, do čeho se pustit. V této chvíli jsem ještě netušil, že se přede mnou otevírá období, které na několik dalších měsíců kompletně změní výplň mého volného času.

Vše to začalo tak, jak asi pamatuje většina lidí, kteří Skyrim hráli. Začal jsem hrát s notnou dávkou skepse a na chvíli hodil za hlavu vše, co jsem o hře slyšel, viděl atd. Obecnému šílenství kolem Skyrimu jsem se vždy tak nějak vyhýbal. Přeskočím první pocity nebo popis toho, jak se hra vyvíjela, toho ostatně už bylo napsáno dost.

Čím déle jsem hru hrál, tím více se ve mě vzbuzovala touha všechno prozkoumat, každý jednotlivý dungeon vyplenit a skutečně projít všechna možná zákoutí hry. Když už, tak už. Absolutně jsem nepřemýšlel o čase, všemu jsem nechal volný průběh. A tak se stalo, že moje postava začala pomalu cestovat po nejbližším okolí Riverwoodu a Whiterunu a pomalu, krok za krokem rozplétat okolí včetně všech jeho zákoutí. Vlastně jsem se vůbec nesoustředil na hlavní dějovou linii. S každým novým a lepším armorem jsem cítil pocit uspokojení, s každým novým herním dnem jsem cítil, jak se má postava zlepšuje (schopnostmi, dovednostmi a vůbec vším, čím jsem nově disponoval...). Přestával jsem vnímat čas, který jsem nad hrou trávil.

Asi po dvou stech odehraných hodinách mi bylo jasné, že moje naivní představa, že hru projdu "komplet" na jeden zátah je nereálná. Napadla mě myšlenka, kterou jsem zapudil, ale ona se postupně vrátila a já jsem tak z naprosto nepochopitelných důvodů udělal jednu věc. Herní profil, který jsem měl rozehraný (a velmi dobře rozehraný) ve vanilla verzi jsem doplnil o druhý profil. Napadlo mě, že v druhém herní profilu, který nově rozehraju, absoluvuju hru s tím rozdílem, že se budu rozhodovat co se děje týče, zcela opačně, než v prvním rozehraném profilu. Současně kdy jindy vyzkoušet mody a customizovat si hru podle svého? A tak se stalo, že jsem hrál dva herní profily současně a pro zábavu je po pár hodinách střídal, aby mi jejich hraní nezevšednělo. V druhém herním profilu jsem hrál za modifikované Nordské dítě (použil jsem mod playable children s rozšířenými možnostmi jako jsou autentičtější obličeje, customizace vzhledu herní postavy, výšky atd.), kde jsem měl záměr oproti prvnímu profilu hrát za badass parchanta, který bude opakem čestné postavy, kterou jsem měl rozehranou v prvním profilu. A tak se stalo, že se moje herní ego rozdvojilo do dvou separátních herních postupů, které jsem postupně střídal. Co se zdálo být jako šílenství se ukázalo jako náramná zábava.

400 odehraných hodin. Za hlavní herní profil jsem měl důkladně prozkoumanou více než dobrou polovinu Skyrimu včetně všech hlavních křižovatek, měst, atd. Hlavní linie odehraná asi do poloviny. Na druhém profilu můj Nord kid už tou dobou nosil medvědí čepici od Stormcloaks a měl na sobě róbu šéfa Imperial legií. Tu jsem občas pro legraci střídal s Daedric armorem nebo císařským rouchem (jak chcete). Ten pocit, kdy vaše herní postava sahá zhruba po prsa ostatních NPC a oni na vás koukají shora jako na dítě, byl k nezaplacení.

500 hodin. První profil hraní ve stylu čestného rytíře se blížil pomalu ke konci. Převážná většina Skyrimu prozkoumána včetně okolních hor, plání či jiných nedostupných míst. Nespočet vypleněných dungeonů. Už tu není moc co dělat, soustředím se na pomalé zakončení hlavního děje. Druhá polovina mé rozdvojené herní osobnosti se také vyvíjela patřičným směrem. Jako companiona jsem si zvolil jiné děcko z Riverwoodu a vybavil ho jak se sluší a patří. Frodnar, syn místního rolníka tak vzal na sebe těžkou zbroj, do inventáře jsem mu dal nějaké solidní vybavení a vzhůru do boje.

600 hodin. Za první herní profil (Císařský voják) jsem dohrál hlavní dějovou linii a započal nové příběhové DLC (už jsem vlastnil dva domy a rodinu). Skyrim jsem měl až na DLC lokace celý prochozený. Naprostá většina skillů na maximu (několikrát jsem využil možnost resetovat skill level 100 a tím získat perky pro nové využití). Level tuším 97. Oproti tomu badass kid se svým kamarádem na druhém herním profilu se počínají pomalu nudit. Děti, co takle se přidat k Temnému bratrstvu? Tím odříznu další dějovou větev, které jsem se vyhnul v prvním profilu.

Tak nějak se stalo, že jsem za hlavní postavu dohrál DLC Dawnguard a se vším na maximu se připravil na Dragonborn. Nutno dodat, že všechny možné dějové větve jsem měl již odehrané - Imperial i Stormcloaks, Werewolfs i Vampires, Dark Brotherhood / cech Mágů / cech Zlodějů / ... /, všechno tam bylo. Všechny domy, na střídačku vše možné, co mě mohlo napadnout. Hlavní hrdina rytířsky potíral zlo mečem i magií a bad boy dělal to samé opačným směrem, kdy zabil vůdce imperialů včetně císaře.

Steam statistika ukazuje 673 odehraných hodin. Ze dne na den v mém mozku nastává restart. Nechávám být čerstvě načaté poslední DLC, potřebuju pauzu a klid. Potřebuju klid od Skyrimu. Odehrál jsem necelých sedm stovek hodin mezi měsíci dubnem až srpnem 2017. Skyrim na nějakou dobu nechci ani vidět. V rámci svých možností jsem dosáhl toho, že jsem odehrál dvě samostatné hry s rozdílnými dějovými větvemi. Pokusil se udělat maximum, i přestože nějaké drobné questy a občasné bugy zapříčinily, že vše prostě zvládnout nešlo. Odehrál jsem vanilla Skyrim i zakusil všemožnou v rámci možnosti férovou customizaci, u které se ukázalo, že snad ani nemá hranic co se možností týče (čest všem, co se na modech podíleli). S odstupem času ale musím konstatovat, že to byla jízda. Dobrodružná, nenudící, občas hodně zabugovaná, ale přesto parádní jízda.

Pro: otevřený svět, možnosti, co nezvládla Bethesda nadmíru zvládli moddeři

Proti: bugy, spousty bugů

+35 +36 −1
  • PC 90
Skyrime Skyrime, co s tebou? Jak tě ohodnotit?

Tak když bych to chtěl shrnout do jedné věty, je to prakticky zářný příklad stylu Bethesdy. A to nemyslím nijak špatně, hry od nich jsou jedny z mých nejoblíbenějších, Fallouty prostě žeru, ale pořád se nám tu opakují podobné chyby. No zkusím to vzít nějak popořadě.

Grafika a zvuky jsou dle mého velice dobré. I když hra už není žádná novinka, pořád se na grafiku dobře kouká, prostředí žije, jsou tu roviny i hory. Všechno je vymodelováno velice hezky a uvěřitelně, pohyb po mapě prostě člověka baví. A navíc pokud jde o grafiku, Skyrim má výhodu v tom, že se dá úplně snadno namódovat, takže není absolutně žádný problém si na Steam Workshopu či jinde postahovat několik módů, které ji dokáží vylepšit až k nepoznání (většinou teda je to ale znát na nárocích hry). V základu je to typická Bethesda, nejsou to žádné grafické orgie, ale dobře se na to kouká, a byť nepůsobí ani v době vydání nijak extra moderně, tak nemá problém vypadat koukatelně i po pár letech.

Množství úkolů je rozsáhlé, a opět jako třeba u Falloutu platí, že základní linie hry není příliš obtížná ani těžká, dá se dokončit relativně rychle, ale opět tvoří spojnici mezi kvantem dalších epizodních questů. Bohužel ani tady se nevyhnuli hromadě generických úkolů dojdi tam/seber tohle/osvoboď tohodle/zab tohodle. Tyhle úkoly se stále opakují a není to zábava. Kvalita questů je různorodá, od typu ať už to mám z krku, po škoda, že je konec. Ale celkově je to velice dobré, Skyrim nabízí opravdu spoustu herních hodin. A jako typické RPG, můžete věnovat čas i zlepšováním vlastností a dovedností postavy (mimochodem tu si můžete udělat doslova jak chcete, od bílé rasy císařské po kočku a ještěrku, a upravit vše od výšky nosu a huňatosti obočí, no takový The Sims ve Skyrimu). Můžete se učit kouzlit, kovat si zbraně či brnění, bojovat různými druhy zbraní, krást…Tady není co vytknout, postavu si lze opravdu „vychovat“ k obrazu svému, takže ať má hráč jakoukoli náturu, tady si přijde na své.

Herní principy i ovládání jsou slušné, dá se s tím sžít, ale třeba takový inventář, tak ten je hrozný. Jak toho má člověk víc, tak v tom něco hledat je zážitek (i proto existují módy právě na provedení inventáře). Sice jsem někde četl, že za to mohou konzole, ale podle mne ten inventář prostě zvorali. Souboje jsou někdy tak zvláštně nevyvážené, že nějakého trasořitku pomalu nemůžu zdolat, a pak obřího draka vezmu dvakrát kladivem po hlavě a šmitec.

Společníci jsou taky tak napůl cesty, je jich velké množství, že je člověk ani pomalu nemůže pořádně odzkoušet, na druhou stranu strašně opakují svoje výroky a neustále stojí v cestě, tak že často ani nemůžete projít dveřmi.

Rychlé cestování je fajn a navíc nutnost, protože běhat pokaždé po celé mapě je opravdu nepředstavitelné. Kůň bohužel moc nepomáhá, cestování s ním není nějak znatelně rychlejší než pěšky (opět, existuje mód). Dobrý doplněk je vozka, který Vás dokáže odvést od velkého města k ostatním velkým městům., zezačátku to pomůže při objevování mapy (a později už člověk používá jen fast travel).

Co je obří problém jsou Bethesdovské typické bugy. Kolik úkolů mi už nešlo splnit, protože se to a ono zaseklo, nebo jsem je splnil a nešly dokončit, protože ten poslední skript nějak zůstal viset, a k tomu různé grafické „zajímavosti“ (třeba pokud v Bílém průsmyku místo oživení starého stromu zasadíte nové semínko, tak ten nový strom sice hezky roste, jenže tak nějak skrz ten starý, očividně jej zapomněli nechat odstranit).

A dalo by se toho napsat hromady a hromady dalšího, ale nebudu už to natahovat. Když to shrnu, Skyrim má docela dost větších či menších chyb, ale to nemění nic na tom, že je to epické výpravné RPG, kde se hraním dá strávit velké množství hodin. A baví to dokonce i přítelkyni :-)

Pro: Velké množství úkolů, slušná grafika i ozvučení, RPG prvky, snadná modifikovatelnost

Proti: Bugy, generické úkoly, inventář

+18
  • PC 70
Tentokráte se vrhnu na Skyrim, v něm jsem taky něco nahrál. Je tu sice milión dva komentů ale přečetl si je, tak snad nebudu psát to samé.
Moje veškerá dosavadní zkušenost se světem Elder scrolls byla, že jsem měl kdysi demo Areny a na zdi mám plakát Daggerfallu. Ale to mi nebránilo neodolat jedné vánoční slevě a pořídit si kompletní edici této hry.

It's an end to the evil, of all Skyrim's foes
Beware, beware the Dragonborn comes


Tvorbu postavy jsem vzal role playing zodpovědně co nejvíce k obrazu svému: bledý, ošklivý, temný elf. :)

Když jsem se v mládí rozhodoval co dál dělat, lukostřelba byla jasná volba.
Zbraně na blízko jsem zavrhl hned, z tupého máchání mečem ve stylu Golden axe jsem vyrostl. Škoda že tu není soubojový systém jako v Dark Messiah.
Kouzly bojovat mě taky moc nechytlo, kouzlil jsem hlavně léčení.
Takže luk, ten mi ve skyrimu přijde nejlepší z možností. Při míření se zpomaluje čas, protivník než stihne něco vymyslet, tak má v sobě 3 šípy. A pokud se dostane na tělo, tak ho třísknete po hubě pravým tlačítkem a střílíte dál. Hrál jsem jen z vlastního pohledu, přijde mi to lepší vtažení do děje.

Pane doktore vy jste se zase kochal že?
Na kochání je tato hra rozhodně super. Atmosféra lesů, vod, strání, strmých horských štítů a temných kobek severského království je velice líbivá a pohlcující...no hlavně z počátku.
Pamatuju že když měl mít noční směnu v zimě, tak mrzlo tak a všude bylo tolik sněhu, že nejela elektřina ve fabrice a já místo toho do rána se proháněl zmrzlou krajinou Skyrimu. ( zvláštní jen že ve hře sněhová vánice, x stupňů pod nulou, plavete si ve zbroji v moři a pohoda :D Holt tvrďák. )
Co jsem si užíval byl průzkum starých dwemmerských měst, skládání střípků o veškeré jejich historii a sběr jejich artefaktů.
Po čase jsou všechny dungeony stejné.

+ Co mě bavilo byla výroba lektvarů a hledání všemožných kombinacích přísad. Od začátku doporučuji nesbírat a netahat se s krámy kvůli prodeji. Leda že si to chcete vystavit v některém ze svých příbytků. Prodávat zbroj či zbraně kvůli pár zlaťáčkům fakt nemá cenu. :) Např. nějaký pěkný lektvar neviditelnosti (s něčím) prodáte třeba za 2tis.
V každém městě jsem měl nějaký sud kam jsem cpal přebytečné lektvary, ve městech není dost peněz aby jste to prodali.
+ Čeština byla OK, neměl jsem s ní nějak extra problém a nemusel jsem překládat třeba hromady textů v knihách.

- Děsné je jak vás npc oslovují jen když běžíte po ulici. To měli nechat spíše po aktivaci tlačítka.
Stalo se mi třeba, že jsem vlezl do svého domku v Bílém průsmyku a za mnou do kuchyně se nacpal strážný z ulice s potřebou mi říct, že na mě nemá čas a nebude se se mnou bavit...wtf?
- Některé části krajiny mi připoměli Fallout 3, je vidět že Betsheďáci jedou svoje a stavěj na svým. Bez velkých inovací? To načítání místností ty už použili už v Terminátorovi v roce 1995.
- Škoda je že ať pracně vykvestíte cokoliv za prastarý artefakt, tak stejně bude silnější věc co si vyrobíte v kovárně. :D Ostatní se hodí akorát jako ozdoba na zeď.
V kombinaci: očarovaný set na výrobu zbrojí, další na vaření lektvarů + lektvary na lepší očarování...No jdou vyrobit pěkně silné věci, když se tomu chvíli věnujete.
- Autoři neviděli určitě v životě žádný hrad (prostě američani :D historické stavby u nich neexistují, když ještě před 500 lety byli v severní americe akorát divoši u ohňů ) a tak třeba sídlo Ulfrika ve Větrném žlebu vypadá dost podivně. Dlouhé chodby bez oken, viděl jsem to někoho komentovat trefně že to připomíná krtčí hnízda.
- Málokterý quest má větší nápad. A mrzelo mě, že tam nebývá více možností jak úkoly plnit.
Co mě třeba naštvalo hodně že nešel vyhladit zlodějský cech v Riftenu. (aspoň že Temné bratrstvo zrušit jde) Proč bych měl plnit nějaké úkoly pro ně a vůbec nechat bujet zločinecké podzemí? :P
- I legendární obtížnost není vůbec těžká. Máloco ke mě stihlo doběhnout přes salvu šípů. (a to jsem si vždy trénované dovednosti resetoval po dosažení maxima) Jediného čeho všem si všiml, že když vás něco kouslo nebo se třeba o něco škrábli v upírském hradě, naskákala vám hromada nemocí. :) Ale stačí mít sebou lektvary.
- Kůň je naprosto k ničemu. Rychleji jsem se přesunoval v krajině sprintováním v lehké zbroji.
- Vaření jídla sice zajímavej nápad do hry, ale prakticky k ničemu.

Módy:
Nevím jak je to teď, ale módy byli dost skvělé. Moderská komunita bujela jak houby po dešti. A vylepšovala kde co ve hře.
Co jsem měl a doporučuji:
Apokalypse mod - na spelly. (V základní verzi hry je příliš málo kouzel.) Přibydou takové věcičky jako kouzlo na rychlý běh, pád z výšky a hromady dalších užitečností.
SkyUI - přehlednější menu a inventář, jaký byl údajně v Oblivionu. A ne ta konzolová blbost.
Pak jsem měl něco na počasí, rostliny a nebo třeba pláště. Pláště mi chyběli, pěkně přes zbroj teplý plášt s kapucí. :) Navíc to byla další věc co šla očarovat.
A asi by to chtělo něco na obtížnost.
Pro zoufalce jsem dokonce viděl real vagina mod :) ...a pro větší úchyláky pohlavní orgány u koz a tak :D...noo nikoho nesoudím.

Společníci.
Já chodil akorát s Lydií, ta mě přišla nejlepší jako tank k lukostřelci. (i když její plížení v těžké zbroji nic moc) Po nainstalování UFO (ultimate follower mod) a když jsem jí vyrobil výbavu a očaroval, byla solidní stroj na zabíjení. Mě třeba dokázala vykuchat během pár vteřin.
A později měl za kámošku upírku Seranu.
Holky moje drahé dokázali být časem pěkně otravné. viz:
Lydia v každé jeskyni: "Něco takového jsem ještě neviděla!" (to jsem si vždy říkal: ty trubko! se mnou si viděla hromady velkolepých věcí, přestaň to pořád říkat! :D )
- vyjdeme pak z té jeskyně a ona říká: "Podívej jeskyně, co je asi uvnitř!?"
Serana ve dne: "Je tady moc světla, co takhle najít nějakou jeskyni?"
- v jeskyni: "Ach jo zase jeskyně?? :P Půl života jsem strávila v jeskyních..."
Prostě jen pro silné povahy. :D

a co závěrem? :
Skyrim si bohužel hraje na něco co není. Nechápu že tohle byla hra roku. Dávám 70% ale jen díky tomu že podle čísla jsem strávil 360 hodin ve hře. Jinak mi to přijde jako betaverze pěkného rpg. (Často jsem byl vděčný za editační konzoli na klávesnici.)
Nějakou dobu mě to zabavilo.
Hrál jsem na nejvyšší obtížnost. Splnil jsem většinu vedlejších úkolů, stal se arcimágem, porazil Karstaaga, Ebony warriora, oženil se, adoptoval dvě dcerky, postavil velký dům v lesích. Všechny obydlí vyzdobil všelijakými artefakty a zbrojemi z mých výprav. Nasbíral přes 1 000 000 zlatých, pěstoval zeleninu ( zajímavé když zasadíte rajče, vyroste vám brambora :D no potato a tomato je skoro stejný, to jsem odpustil autorům). Zklikvidoval upíry, Miraaka, vlkodlaky ignoroval. Akorát když jsem si měl vybral mezi císařstvím a Hávy tak už jsem to přestal hrát. (Ulfik je mega zmrd...a Thalmoři ještě větší, ty jsem střílel rád)
Před rokem jsem přešel na nové PC a na disku už to nemám. Holt se to zařadí mezi hry co jsem hrál, expil na max a pak jsem to přestal před koncem hrát: Fallout 2,3,4, Arcannum...
Nevím už kolik jsem byl level když jsem končil? 70? 90? Skákalo to dost rychle, stačilo jen vyrábět, očarovávat a nemuselo se chodit ani z města. :) Obry v okolí Bílého průsmyku jsem později střílel na jednu ránu z plížení.

Pro: atmosféra

Proti: přijde mi to nedodělané RPG, časem repetitivní

+22 +23 −1
  • PC 65
Pěkně udělaný open-world pokud máte rádi prozkoumáváni.
Celkem povedené questy které jsou asi hlavním důvodem hraní této hry.
Zábava pro lidi kteří si nepotrpí na nějakou větší výzvu,
Boj je příliš klikání jedním tlačítkem, kdykoli máš málo HP, v pohodě si zastavíš hru a vyléčíš se (pokud máš lektvar léčení) ten však můžeš použít kdykoli a kolikrát chceš (ale stejně jsem lektvary použil naposledy v úvodní lokaci).

Pro: otevřený svět, množství questů

Proti: snadní nepřátelé (i bossové), jednotvárné souboje

+4 +9 −5
  • PC 75
Asi by mě to nemělo překvapovat, protože je to přece Bethesda. Ale stejně nedokážu pobrat, že čtyři roky od vydání, po více než dvaceti opravných patchích, má v sobě jedna z nejvychvalovanějších her a velký komerční hit takový bugy. Ne teď nemluvím o lítacím koni, sněžení v jeskyních, propadání se povrchem a dalších úsměvných prkotinách.

Teď mluvím o zabugované linii questů Družiníků, kde po questu Stříbrná ruka, se mnou družiníci v podstatě přestali komunikovat. Podle internetu bych měl udělat nějakou práci pro družiníky a pak by mi měla Aela zadat další "big quest" ale nikdo z družiníků mi žádnou práci nenabízí a jen si můžeme pokecat o tom, jaká je to fajn parta. Aela vede generické řeči, a dokonce ani s pomocí konzole, se mi nedaří tu linii posunou dál. S družiníky jsem tedy skončil.

Teď mluvím o zabugované linii questů Temného bratrstva, která se po úvodní zakázce také nerozjela. Kurýra s dopisem jsem si musel přivolat s pomocí konzole. Cicero se vůbec neobjevil a musel jsem ho resurrecnout s pomocí konzole. Astrid se mnou v každým druhým případě nekomunikuje tak jak by měla, a mele si svou o tom, že pro mě žádnou práci nemá, a tak znovu musím v takových případech questy posunovat s pomocí konzole a jsem zvědav jestli se mi to podaří vůbec dotáhnout do konce. Musím pak být nakonec rád, že alespoň ta hlavní příběhová linie proběhla v cajku. I když co si budeme namlouvat, nijak zvlášť mě to emocionálně neobohatilo.

Člověk ducha prostého se pak ptá, kde se ksakru vzaly všechny ty desítky v recenzích? Člověk zasvěcený to ví, a zkušený hráč se už ani neptá. Každopádně jděte všichni recenzenti s tím vaším hodnocením k šípku. Ano má to i světlé momenty. Ty nejsvětlejší jsou podle mě v příběhovém pozadí a hlavně v knihách, což byl taky důvod proč jsem neinstaloval unofficial patche, které totiž rozbijí češtinu právě převážně v knihách. Bohužel v questech z tohoto pokladu nedokázala Bethesda vytěžit skoro nic. Mám za sebou pětiletou pouť od Arény až po Skyrim, mám svět Elder Scrolls docela rád, jen kdyby ho Bethesda neničila svým diletanstvím. Škoda.
+33 +35 −2
  • PC 70
Skyrim má jednu obrovskou vadu na kráse, která zabíjí podstatu RPG - level scaling. Hra je zkrátka po celou svou délku obtížná přesně tak, jak vysoký level má sám hráč a podstatný RPG faktor aneb "posílím, vydělám na výbavu a vrátím se", tady zkrátka téměř úplně vypadl. Přírodních bariér ala Gothic je tu zkrátka příliš málo na to, aby stálo za to svět objevovat, jakmile level scaling hráč prokoukne. Skyrim zkrátka klame tělem a domnělá svoboda v prozkoumávání je tu vlastně jen takovou maškarádou. Nač se honit za itemy, když stejně získám item +- můj level? Nač hledat poklady a procházet zatuchlé jeskyně? Nač levelovat? Skyrim přesto stojí za to hrát - akční fantasy hra je to bezprecedentně rozlehlá a severským svět až příliš krásný na to ho nevyzkoušet. Toulky po horách byly pocitově naprosto skvělé a první desítky hodin jsem si chrochtal blahem. Pachuť osekaného RPG ale zůstává. Morrowind zdaleka nepřekonán.

Pro: Nádherný severský svět, pocit velkého fantasy dobrodružství, bojový systém, draci.

Proti: Level scaling, osekané RPG systémy, loot systém.

+23 +24 −1
  • PC 70
Skyrim je jako lapačka na hráče, stejně jako vábí můry oheň, i oni se hrnou vstříc záhubě, zatímco hmyz shoří, hráč je lapen ve hře na desítky hodin v lepším případě, v horším se to číslo přesune do stovek.

No po 60 hodinách jsem se z pasti dostal, ale žádná herní nirvána se nekonala. Zde bude spíš pachuť toho co mně zklamalo nebo dostalo.

Začneme příběhem. Draci, občanská válka, konec světa bla,bla,bla. Ne to jen vata a důvod proč hráče posílat tam a zase zpátky v rádoby důležitých misích a posláních. Přesto že Elder Scrolls mají docela zajímavou historii a reálie světa, tak nejlepší jejich příběhy a představy o čem to tam vše bylo najdete napsané v knihách, které se válí všude kolem. Paradox? Možná, ale je smutné, že autoři nedokázali nic z toho pořádně vytěžit a udělat solidní questy.

Když už je řeč o questech tak ty jsou fakt tragicky stejné podle jednoho vzoru. Najdi, přines a zabij. Jenže co je ještě horší kdejaká ptákovina, vede do otravného dungeonu který vypadá stejně jako ten poslední, a deset dalších co jsou v řadě. Někdo se ztratil bude tam, někdo je potřeba zabít bude taky tam, něco hledám tak to bude přece taky tam. Nechápu když má Skyrim tak pěkně vyvedený svět že 4/5 úkolů vždy vedou do těch otravných kobek.

Bohužel i města přesto že vypadají jinak, mají stejný vzor. Hospody, domy, jarlova obydlí vše vypadá stejně. Stráže neustále papouškují stejné fráze, a NPC zní jako by je dabovalo 6 lidí, a vše to časem splývá a působí tuctově. Všichni mluví o tom jak je hrozná válka, a že to je konec, dorazí ten ven a tam zjistíte, že akorát čeká nebezpečná zvířena a banditi kteří obsadili všechny tvrze a zříceniny. Vojáci a stráže jen o tom melou ze svých měst a stanovišť, a občas se pár jich pro efekt pobije v drobné šarvátce.

Další nelogičnost a absurdita je v gildách a cechu. Všude se opět opakuje šablona, dojdete k nim, nemusíte vlastně ani zvládat vlastnosti které jsou potřebné pro přijetí, stanete se členem na kterého všichni koukají z patra a skrz prsty. Uděláte dva poslíčkovské úkoly, pak se náhle objeví něco co je naprosto důležité a jediný kdo tento úkol splní jste vy, pak záhy vždy hlavní šéf organizace je nějak vymazán pryč, aby se hráč stal šéfem. A takhle to funguje u všech guild. A vůbec jim nevadí že jste ve všech zároveň. Ale že by si toho všiml svět na to zapomeňte, stále pro ně budete hadr, který použijí na vše co je potřeba smáznout.

I kdyby aspoň nějaký pořádný loot byl, či předměty které by hráče motivovali proč se pustit do dalšího dobrodružství, jenže ne. Našel jsem dobrý meč v první gildě který jsem vylepšil a po dalších 50 hodin nenašel nic lepšího. Dostal jsem se k jednomu solidnímu setu brnění a do konce hry jiné nepoužil. Přesto jsou všude truhly, skrýše a postavy s tunou předmětů které jsou spíš jako smetí a slouží jen pro prodej a naplnění inventáře.

A to dobré jsem si nechal nakonec. Přeci jen ty scenérie a oblasti co hráč objeví jsou pěkně vyvedené a lahodí oku. Souboje jsou jednoduché a dokáží zabavit, strom dovedností lze zlepšovat do alelúja, a stealth a kouzlení má něco do sebe. A svět Skyrimu je obrovský. Dokáže pohltit právě díky tomu, že hraje na strunu prozkoumávání a objevování. Pokud se budete snažit vše objevit a všude dojít, dostane Vás na hodně dlouho. Mě ale svými nedostatky zkazil finální dojem ze hry.
+44 +47 −3
  • PC 75
Na úvod pár slov o tom, jak jsem se ke Skyrimu dostal, který poměrně dobře vykreslí můj vztah k téhle hře, potažmo TES vůbec.

Když vyšel Morrowind, nevěřil jsem vlastním očím. Neskutečně se mi to trhalo (pamatujete na tu dobu, kdy se trhaly hry?), ale graficky to bylo parádní. Ta voda! O pár let později jsem se k tomu dostal na lepší sestavě a po pár hodinách umíral nudou.
Série TES šla od té doby mimo mě. O Skyrimu jsem slyšel tolik hrozných historek, že by mě ani nenapadlo ho hrát, natož do něj vrazit peníze. Ale minulý rok vyšla krásná TES edice, kterou jsem prostě musel mít.

Ve stejnou chvíli také započala kampaň Dana Vávry na jeho RPG a všude se vzpomínalo na jeho hejt proti Skyrimu a psalo se o tom, zda ve Vávrově RPG budou hajzly, nebo ne.
A přesně kvůli tomu jsem si Skyrim nakonec nainstaloval. Ne, abych ho dohrál, ne, abych se u něj bavil, ale abych viděl, jak NEBUDE vypadat Vávrovo RPG...

Paradoxně jsem se u Skyrimu bavil. A to i přesto, že jako "RPG" to selhává ve všech směrech. Ona ta zkratka RPG sama o sobě ve skutečnosti neznamená vůbec nic, ale za ty roky se ustálily přece jen nějaké definice. Ale Skyrim na to všechno peče. Ano, máme tu možnost zvolit si rasu, délku nosu apod., ale na hru to nemám vůbec žádný vliv, ale vůbec. Maximálně mi pár NPC řeklo, že jsem špinavej Nord.

Statistiky - to samé. Vlastně se o nic nemusíte starat, jen děláte, co děláte, nějak vám to všechno stoupá, body z nových levelů můžete rozdělit do jakéhosi souhvězdí, bez kterého bychom se všichni obešli a tím to končí. NPC hrozně nudné, ani jedna vám neutkví v paměti. Dialogy dlouhé, o ničem. Questy všechny stejné, jdi tam a přines tohle. Draci hrozní, špatně naanimovaní, bojujete s nimi stejně jako s každým dalším monstrem. Společníci na nic, koně na nic, všechno na nic.

ALE gameplay, ten mě bavil. Chodit tam, procházet se městečky a lesem, vyplenit tu dungeon, tu jeskyni, tu věznici... no prostě dungeon. Boje jsou jednoduché, ale sekání a krytí je udělané tak akorát. Je to taková casual fantasy FPS, ten nejlepší herní brak v tom pravém slova smysl.

Skyrim je určitě nedodělaná odfláknutá hra s trilionem kravinek a bugů, ale dokud vám ty bugy nebrání ve hře, je to zábava. Je to vlastně parodie na dobré RPG. Je to výsměch všem těm, kteří se snaží dělat dobrá RPG a pak jim nezbude ani pár marek na šnicl. Je to prostě nehorázná sračka, ale bavilo mě ji hrát.

Pro: grafika, mlácení mečem, sekyrou apod., střílení z luku, krytí... asi 3 dobré questy

Proti: je to tupé, nedodělané, stupidní a ploché, ale na relax po práci ideální

+40 +42 −2
  • PC 90
Nějaký chyby to má, ale co je bez chyb? Zase taková trága to není, těch pár otravnejch věcí se dá (po určitou dobu) skousnout.

Pokud někdo hraje tím stylem, že se soustředí na hlavní linii a "nezdržuje se" ničím jiným, tak ho upřímně lituju, protože v tu chvíli si může hru soukromě přejmenovat na ENDLESS DUNGEONS OF SKYRIM. Tím se dostávám z mýho pohledu k asi největší bolístce hry. Prakticky všechny důležitý questy vás naženou do nějaký jeskyně nebo kobky a tam začíná mnohdy peklo. Kdyby se tu a tam objevil nějakej nápad, kterej by to zpestřil ... ale tady se jen prorubáváte skrz různý záškodníky k cíli, kterej je fakt daleko. Takže rubete a rubete, dojdete ke dveřím, další kobka. Rubete a rubete, po půlhodině se dostanete k dalším dveřím a říkáte si Konečně! ... Jo konečně? Ani náhodou. Čeká vás další úmorná cesta, během který rubete a rubete nepřátele hlava nehlava, až se dostanete k dalším masivním dveřím a za nima je konečně ... další kobka, kterou se musíte prorubat buď k další podzemní cestě nebo, když pánbů dá, definitivně k vytouženýmu cíli. Občas se stane, že je putování zpestřeno nějakým zapeklitým hlavolamem.
Vzpomínám hlavně na jednu takovou úmornou cestu (k Mercerovi), kdy už jsem u počítače opravdu z plna hrdla ze zoufalství vyl jak na lesy a byl jsem skutečně zralej na to, aby mi někdo zavolal houkačky a já si jel odpočinout na lůžko do nějakýho fajnovýho sanatoria. Ale neuděláš nic, přece se nebudu vracet, když už jsem určitě těsně před cílem ....

Samozřejmě se setkáme s blbostí NPC a nevyvážeností simulace realističnosti, tady si vzpomínám, že například v proudu řeky se člověk cítí jak ve skutečnosti - když je proud silnej, neustojíte to, prostě vás to semele jak v reálu, fakt cítíte sílu živlu, naproti tomu, když zrovna používám luk, tak v klidu můžu natahovat na tětivu šíp za šípem a střílet do protivníka i přesto že on do mě zrovna buší válečnou sekerou jak o život.

Já to všechno Bethesdákům promíjím, včetně dalších pitomostí, jako jsou nakopírovaný lokace (všechny hospody stejný apod.), protože jinak je hra jak stavěná pro mě, pro objevitele, dobyvatele, turistu ... příroda a grafika vůbec je nádherná a já mám to štěstí, že jsem si to na svý nový mašině mohl všechno užít na plnej knedlík, takže spokojenost, ke hře se vracím i po splnění hlavních úkolů a poklidně šmejdím a šmejdím cestou necestou, až nakonec prošmejdím úplně celej svět Skyrimu ... jen k těm jeskyním už přistupuju s mírnou obavou.

Pro: Krásnej velkej svět, originální řevy Drakorozeného, vizuálně dokonalej inventář, očarovávání předmětů, příběh

Proti: Šablonovitost questů a některejch lokací, nekonečný dungeony, nejde zabít každýho, koho si zamanete

+21
  • PC 75
Varování: Tohle je obludně dlouhý komentář věnovaný obludně dlouhé hře a fenoménu.

Začněme prostým konstatováním, že pokud něco Bethesda naprosto dokonale ovládá, je to důraz na prvotní efekt. Na světě zřejmě neexistuje nikdo, kdo by v prvních pár hodinách hraní nebyl uchvácen scenériemi, úžasnou hudbou, vylepšením animací postav a jejich celkového vzhledu. První kroky v dungeonech jsou prolnuty dokonalou tísnivou a klaustrofobickou atmosférou, která vám brání pustit se do prozkoumávání s arogancí dovedného hráče, jenž má desítky zářezů na myši po všech dokončených RPG. A to je prvních třeba osm hodin hraní. Nemusíte se nutit, abyste si hru oblíbili. Vy jste prostě okouzleni.
A pak hrajete a hrajete a uvědomujete si, že Bethesda si jako obvykle veškerou munici, kterou by hráče přibila do křesla, vystřílela. A to je jen první vlaštovka tušení, že se Skyrimem zkrátka není všechno dobře, že je s ním spousta věcí zatraceně špatně.

Už úplně první volba, kterou ve hře učiníte, je nakažena arogantním vědomím Bethesdy, že vlastně nemá konkurenci. Situace je taková, že jste postaveni před rozhodnutí, zda se spojíte s Legií, která se před dvěma minutami pokoušela useknout vám hlavu (než byla přerušena v okolí lelkujícím drakem), nebo zda se dáte do party se Stormcloaky, jejichž první zástupce s vámi v transportu na popraviště prohodí pár vět a působí sympaticky. Schválně - ke komu se přidáte? Samozřejmě to budou Stormcloakové. JENŽE v průběhu hry jsem se dozvídal, že je to parta xenofobních debilů a mentálních kryplů, přičemž Legie potažmo císařství je mnohem sympatičtější pro člověka mého kalibru. Avšak protože jsem propásl jedinou další volbu, která by mi umožnila přidat se na stranu z mého pohledu 'hodných kluků', byl jsem odkázán na tyhle debily. Což byl ostatně moment, kdy jsem zavelel stop právě rozehrané postavě a začal znovu – po několika desítkách hodin jsem smazal postavu na levelu 27.

Dále je především nutné si uvědomit, že celá série TES, přičemž u Skyrimu je to patrné asi nejvíce, je konceptem hrou z roku 1993. Je do určité míry klasickým dungeonem, který vám dovolil takřka cokoli, protože počítal s přítomností více postav ve vaší partě, takže to nepůsobilo blbě, když jste se stali členy čtyřech z pěti guild. Skyrim však totéž hodí na jednu postavu. Dokonce zachází tak daleko, že herní náplň je přesně tak jednorozměrná jako tenkrát. V roce 2011.
Questy se pohybují od naprosto tupých až k překvapivě skvělým. Bohužel poměr je velmi značně ve prospěch těch špatných případně generických.
Svět a vaše dobrodružství v něm působí jako velice nepravděpodobný slepenec situací, což je věčná škoda. Proč nevyházet blbé a generické questy a nevěnovat se těm naprosto skvělým (za všechny zmiňme především úžasnou Drinking Competition, která je inspirována filmem Hangover, a neméně skvělým questem s bohem chaosu – Sheograthem) – vždyť od toho přece probíhají beta testy, od toho jsou porady mezi vývojáři. Chápu, že se autoři snažili smysluplně vycpat obrovskou rozlohu a vytvořit tak mamutí herní dobu, ale výskyt těch dobrých questů jasně ukazuje, že je zkrátka chyba na straně soudnosti Bethesdy. Jak si lze jinak vysvětlit, že na levelu 6 porazíte úžasné, majestátní a především mytologické stvoření, které podle obyvatel dávno nemá existovat, byť se tak stane v neřízeném gangbangu? To přece není normální.
A přitom stačilo tuhle situaci přesunout do poloviny hry. To by bylo bez problémů možné, kdyby se autoři zcela krátkozrace nerozhodli pro simultánní průběh dvou hlavních linií – a sice v podstatě velmi dobré politické (Empire vs. Stormcloaks) a nudné rádoby spirituální a mytologické (Dragonborn), jejich fůze a zvýšení důrazu na tu politickou by i pro autory bylo logickým krokem (tváří v tvář popularitě Game of Thrones – přičemž tedy naprosto nechci tvrdit, že by to bylo vůbec srovnatelné).

Pojďme se podívat na boje a RPG systém – i při nejlepší vůli je akce ruku v ruce s objevováním hlavní náplní hry (řekněme nejméne 90% herního času).
RPG systém musím pochválit – tedy alespoň jeho ideu. Samozřejmě, jak jsme si u série TES dávno navykli, probíhá zvyšování jednotlivých skillů jejich užíváním. Výhody plynoucí z tohoto používání si však volíte formou perku. Tleskám. Vážně. Je to paráda. Na papíře. Reálně se totiž Bethesdě nepodařilo vybrat zábavné perky, které by vás nutily těšit se na další sadu a zároveň vám i umožnily užší profilování postavy. V každé ze tří skupin (stealth, magic, battle) jsou všechny jak přes kopírák a navíc jsou tu převážně perky, které zvyšují čistou efektivnost daného skillu, kteréžto břemeno mohlo s klidem zůstat na samotné hodnotě toho skillu, a těch zajímavých – kouzlení z obou rukou, zvýšená šance na omráčení palicí atd. - je tu ve výsledku pomálu.
Boj samotný se prakticky neliší od Dungeon Mastera 2 a to ještě dost možná legendě křivdím – spíš mám na mysli časový úsek, abychom si rozumněli. V jednoduchosti sice je síla, ale v roce 2011 už jsme přeci jen očekávali něco naprosto jiného, než čeho se nám dostalo. Když bojujete zblízka, cítíte se u toho naprosto nenaplněně – na pozadí se sice určitě dějí ty otočky a tak, ale ve vašem pohledu se neděje vůbec nic. Stojíte nebo pobíháte a mačkáte myšítko, což je samozřejmě normální, ale postupně se vám začně vkrádat na mysl, že je to vlastně... prázdné. Postavy v zásadě nekrvácí, neodsekáváte končetinu, pořádné nabrání padesátikilovým kladivem nepřítele nijak efektivně neodhodí třeba na zeď, u níž by se v mrákotách sesunul na zem (a pak vás překvapil do zad, protože jste ho považovali za mrtvého) – možnosti tu jsou, ale opět se jedná jen o potenciál.
Mnohé se zlepší, pokud se budete orientovat na magii. Nejen zlepší – je to úžasné! Najednou se před vámi otevřou dveře úžasných možností a kombinací, což je znepříjemněné jen úplně příšerným interfacem a jeho ovládáním. S trochu menším nadšením se totéž dá prohlásit i o stealth variantě.
Nejhorší na bojích ovšem je, že tři čtvrtiny speciálnějších monster nepotřebují vůbec žádnou speciální péči, co hůř, nedostane se vám vůbec žádném speciálnějšího pocitu. Ano, jsou tu výjimky, jež jsou ale převážně způsobeny tím, že se s nedostatečnou výbavou a nedostatečně silnou postavou dostanete do míst, která nejsou tak ovlivněna level scallingem – a v takových případech začíná skvělá hra. Ukažme si ale na příkladu souboje s drakem, co nefunguje:
Jste bojovník, klasický, čistý = čekáte, až si drak sedne, obíháte ho a mlátíte do palců u nohou. Několik minut. Jste zloděj = pálíte šípy, když si sedne, schováte se někam (to by ušlo), když nestřílíte, utíkáte a jsou pro vás výhody Dragonborna v podstatě uzavřené. Jste mág = řežete to draka kouzly jako šílenci, pochlastáváte flaštičky lektvarů, když si sedne, běžíte se schovat a modlíte se, ať to stihnete (dejme tomu).
A teď, jak by to vypadat mohlo: Bojovník = když stojí na vyvýšené ploše, skočí drakovi na hřbet, když na vyvýšené ploše nestojí, vyleze na draka po tlapě, do níž v předchozím případu seká, a řeže do něj, dokud drak nevzletí, jakmile vzletí, tak po vzoru GTA (mise, kdy skočíte na náklaďák) začíná minihra, kdy se hráč snaží udret na dračím hřbetu a čas od času ho majznout. Zloděj = schová se, dokud si drak nesedne (protože drak nemusí vidět postavu, aby si sedl, což ve hře není, ale, kurva, mělo by!), připlíží se k němu, skočí na hřbet a podobným způsobem jako válečník s ním bojuje, akorát se mu snaží vypíchnout oči a prorazit lebku. Mág = speciálním protidračím kouzlem (cca den v editoru, jak věřím) donutí draka sesednout a přiková ho k zemi, teleportovacím kouzlem (zaměřeným na draka) se teleportuje na jeho hřbet a sype do něj odpovídající kouzla, dokud ho drak neshodí. A teď vážně – nebylo by to lepší? Jak moc práce by autorům dalo tohle implementovat? Věřím, že by to nebyl ani týden pro jednoho animátora a jednoho grafika a rovněž věřím, že titulní nepřítel hry by si takovou péči zasluhoval.

Krátce k designu – přemýšlel tady vůbec někdo? Hra na zasněženém severu přece z logiky věci nemůže obsahovat miliardu banditů oblečených do půli těla. Co to sakra je? Ne, vážně, takové věci přece nesmějí projít ani přes první poradu, kde jim někdo ukáže skicový blok.
Podobně se můžeme zamyslet nad level scallingem vykytujícím se sice v menší míře než v mnou proklínaném Oblivionu, ale stále negativně ovlivńujícím hru. Otrhaný bandita u cesty NEMÁ elfí zbroj. Vůbec mě nezajímá, že jí mohl někde najít atd. Proč? Protože by elfí zbroje musely růst na stromech, proto!
Designy zbrojí ale na druhou stranu hezky vypadají, je tu znát osobitost a některé z nich je opravdu radost nosit.

O craftingu se zmíním jen telegraficky – v návaznosti na level scalling ničí balanc hry. Po jednom intenzivnějším odpoledni kování a očarovávání zbrojí se klidně můžete octnout až o pět levelů výše (což se mi stalo), na což jste z bojového hlediska zejména, stane-li se vám to zpočátku, tragicky nepřipraveni.
Kdyby se ale craftingové skilly odehrávaly mimo standardní levelující skilly, byl by tento problém naprosto vyřešen – jednoduše a elegantně.

Z výše vypsaného jasně vyplývá, že bych hru měl hodnotit jasně negativně, přesto dávám 75%. Není to ze stejného důvodu, jako většina hráčů – a sice obrovské možnosti vyplývající ze snadné modovatelnosti. Nikoli. Je to proto, že hra obsahuje celou řadu skvělých a pozitivních momentů, některé výjimečně skvělé questy, zároveň obovitánskou řadu možností, v mezích série TES se jedná o scénáristicky vynikající počin, o až fanatické mytologii světa TES, která se odráží např. v knížkách, snad není třeba vůbec hovořit – pokud by všechny tyto věci byly dotažené, je jasným hodnocením 90% +. V komentáři jsem se ale zaměřil především na to, co dotažené není.

Naprostým závěrem bych chtěl ještě jednou co nejvíc zdůraznit nebezpečí skoku do propasti nudy a stereotypu, k němuž vás hra neustále ponouká. Pokud vytrváte a nedáte se, přesto vás tam někdy kolem devadesáté hodiny shodí sama. Potom už se jen horko těžko budete hrabat ven. Mně se to nepodařilo. Snad časem.

P.S.: Bethesdo, narvi si to Gamebryo v prdel! Především to je důvodem mnoha obtěžujících nedotažeností!
+26 +28 −2
  • PC 60
Sice jsem slavnostně dodělala hlavní dračí misi a několik zajímavěji vypadajících hlavních questů, ale po nějakých chabých třiceti hodinách se hrou přes překypující seznam nedodělaných úkolů končím, rezignuji a uznávám, že prostě není pro mě, jelikož k dalšímu ocrcávání se ve Skyrimu by mě přiměli jen, kdyby mi platili. Ve hře můžete být kdokoliv, dělat cokoliv a s kýmkoliv, až na to nebezpečí, že vám neustále hrozí zabřednutí do generické nudy, kdy je vaše herní identita rozplizlá stejně jako skyrimské lokace a bezvýrazná jako veškeré postavy, co je obývají.

Dívat se na Skyrim negativně je snadné - vždyť tam nejde o nic jiného, než že kliknutím přeskakujete mezi různými městy, která jsou ve finále nemlich ta samá, vždycky někam přijdete a prodáte věci, potkáte nějakého blbce, co chce nasekat dříví, přinést mamutí chobot nebo někoho nechat zabít, takže to jdete udělat, ovšem cestou potkáte další bezprizorní osobu, co nechápe, že tady řešíte velevýznamné věci jako například návrat hrozivých příšer z legend a vážně na ni nemáte čas, a tak vás pošle najít ztracený meč nebo manžela, a vy to odsouhlasíte, protože i té nejtupěji vypadající postavě nedokážete říct ne a tak to pokračuje doslova a do písmena ad infinitum. První "hlavolam" v první jeskyni otvíráte s radostí, dvacátý stejný hlavolam v dvacáté stejné jeskyni vás naplňuje už jen pocitem marnosti. Nic nevystihuje nevýraznou povahu všeho lépe než skutečnost, že sice máte na výběr mezi dvěma hlavními skyrimskými politicko-teroristickými organizacemi, ale ač vypadají na papíře odlišně - jedna chce multi-kulti integraci, druhá suverenitu - tak jsou v důsledku prostě stejné a všechno je jedno. Navíc vás ještě otravují takové nepříjemnosti jako například to, že vám koník s oblibou parkuje našikmo na skále, snad jediná cutscéna ve hře se nespustí (výlet do minulosti za bájnými hrdiny) a navíc za vámi pořád leze zloděj, co vás otravuje a nutí do řeči zrovna ve chvíli, kdy velice zjevně bojujete s něčím velkým a nebezpečným, co vás ihned zabije.

Na Skyrim se ale dá dívat i pozitivně. Zaprvé je třeba zapomenout na fast travel, protože o tom nekonečném cestování nekonečnými krajinami to celé je (a také o tom, že místo desetihodinového stání na jednom místě fakt jdete spát do postele), a za druhé je třeba zapojit fantazii a domyslet si ty smyslutvorné prvky, které vám hra není vzhledem ke své rozsáhlosti schopná poskytnout. Ponoření do drsného světa Skyrimu, kde můžete jít kamkoliv, dělat cokoliv a být kdokoliv, je totiž krásné. Tenhle pozitivní přístup ve mně ten jeden reálný den a kousek, co jsem ve hře strávila, převládal, až se to najednou zlomilo a já se do Skyrimu nedokážu přinutit vrátit, protože už mě prostě vůbec, ale vůbec nebaví.

Pro: ponoření se do světa Skyrimu má svoje kouzlo

Proti: generičnost, opakování, bugy

+32 +33 −1
  • PC 60
Hodnocení této hry se pohybuje vesměs v maximech a tak sem si říkal, že si po dlouhé době dám pořádný RPGéčko:

Graficky hra vypadá na první pohled úchvatně – prostředí je malebný, každej kout stojí za pohled, dýchá to tam všudypřítomnou pohádkovou atmosférou, jeleni pobíhají po lesích a ptáci cvrlikaj. Akorát pohyb postav už mě přišel malinko horší, především jízda na koni do kopce působila vskutku směšně.

Rozlehlost světa je potom nevídaná, ale to už je jedno z negativ. Už po objevení prvních pár míst je jasný, že herní plochu pokrývají lokace lišící se pouze kosmeticky. Města jsou od sebe vzdálený zbytečně moc a debilní questy nutí člověka neustále přebíhat sem a tam, často přes půl mapy. Jasně – mám fast travel!
Opravdu jsme potřebovali ty kilometry cest, když si je projedem jen jednou a pak používáme teleport?

Všudypřítomné a v podstatě jako vejce vejci podobné pevnosti, věže a jeskyně se opět větví do pravoúhlých chodeb a nutí hráče probíhat stále stejnými a zbytečně dlouhými tunely. Nebudu snad ani rozebírat, že všude v jeskyních je dobře vidět, přestože se tam zdroje světla vůbec nenachází, na druhou stranu na stovky zapálených svíček v po staletí zapečetěné hrobce člověk naráží běžně.

Questy jsou zde potom udělaný tak hloupě, že jsem se už dlouho takhle u hry nerozčiloval. Zaprvé je nutný neustále se někam přesouvat: oznam tomu že, vem si od tohodle támleto, promluv si s tím, zabij tohohle, oznam to tomu a támhle si skoč pro odměnu, přičemž nic z toho není problém. Jeden úkol tak v sobě zpravidla skýtá mnoho často repetivních a nelogických přesunů např. jenom kvůli informaci, kterou mi mohl sdělit někdo jinej na mojí pozici. Tímto jsou zpravidla tupý a jednoduchý úkoly natahovaný, aby se zdálo, že jsou zapeklitý a promyšlený. Nejsou.
Zadruhé, a to bolí víc, jsou questy přesně nalajnovaný, nejde v nich až na vyjímky nic změnit. Kolikrát jsem chtěl někoho prásknout, podvést nebo naopak ušetřit. Ale to hra v drtivé většině případů neumožňuje. Žádný z úkolů se zpravidla ani navzájem nevylučujou a tak můžu bejt členem všech uskupení a spolků, který se zpravidla ideologicky naprosto rozcházejí. Jen neomezit hráče prosím!

Questy taky někdy ani nejde odmítnout. NPC nám je v nutí ani člověk neví jak. Když potom oznámím zadavateli, že nechci dále v úkolu pokračovat, vyjádří se ve smyslu: No jasně, tak až dostaneš rozum, tak víš, kde tě počkám - pokračujem. Pravda je, že některý questy odmítnout šlo (hned na samotnym začátku). Zpravidla by si ale člověk především rád vybral, jestli bude bojovat za pozitivní/negativní přesvědčení/karmu. Tady ale jen obtížně – typicky to chodí takhle:
NPC: Mám prácičku nemáš zájem si něco přivydělat?
Hráč: Nemám / O co jde?

Jakmile se jednou zeptám, o co jde, už se z toho nevymotám a hra nabízí jen souhlasné odpovědi, ať už se z toho vyklube sebevětší podlej zločin, o kterej jsem jakožto dobrák zájem opravdu neměl. Takový questy potom nejde ani nijak smáznout ze seznamu úkolů.

Umělá inteligence je na směšné úrovni, především kolegové a zvířectvo se pletou do cesty, zasekávaj se o překážky a třeba chování koně v bojích působí vyloženě komicky.

U mě jasnej propadák a příklad toho, jak by se neměla PRG scéna ubírat – osekání rozhovorů a voleb, omámení hráče krásnou grafikou a obrovskym světem s tunou questů, který nenabízí nic, než pořád to stejný dokola.

Opravdu dnes vítězí vzhled nad obsahem a kvantita nad kvalitou? Smutné. 60%

Pro: Grafika, hudba, volnost

Proti: Debilní questy, málo interaktivní rozhovory, nízká obtížnost, stereotyp, zbytečně velký, hrozná nuda

+14 +20 −6
  • PC 80
U Skyrimu mne minul ten hype před a po vydání hry, díky české distribuci, kterou jsem po zkušenostech s Falloutím univerzem a jeho datadisky, odmítl dál jakkoliv podpořit. Počkal jsem si tedy na GOTY edici s datadisky na STEAMu a hra se mi dostala na monitor až loni na jaře.

Měl jsem trošku obavy po divném Oblivionu, který mne moc nebavil a po mém oblíbeném Morrowindu pro mě byl zklamáním. Skyrim mě mile překvapil atmosférou, která má rozhodně blíže k Morrowindu. A dech mi vyrazila také rozlehlost hry a "obsazenost" světa, kdy téměř na každém rohu čeká na hráče nějaký úkol většího či menšího významu.

Díky GOTY edici jsem se už při hraní nesetkal s žádnými bugy. Zamrzela mne trošku grafická stránka hry, ale tohle vše v dnešní době výborně řeší mody, kdy se z hry dá vykřesat nádherně vypadající záležitost.

O příběhu hry se asi není třeba rozepisovat, pro mě to u TES her bylo vždy to nejméně podstatné a nikdy nebylo o co stát. TES hry jsou pro mne asi nejlepší Role Play hry, kdy si piplám charakter jak chci, plním co chci, prozkoumávám co chci a hra mě nikam netlačí.

Výtku si zaslouží dungeony, které jsou skládané ze stejných "bloků" a po chvíli vypadají jeden jako druhý. Člověk jich projde 5 a viděl už vlastně všechny.
Dál je tu spousta nelogičností typu koně, nebo psa, který se vydrží 5 minut rubat s drakem, ale to už tak nějak k TES hrám patří a pokud to hře člověk toleruje, královsky se pobaví.

Skyrim je pro mne tak trochu unikátní v tom, že ji hraji od vydání GOTY do dneška a stále nemám hotovy všechny vedlejší a guildovní questy. Člověk si od hry týden, dva, odpočine a když ji znovu zapne, to kouzlo ho stejně pohltí :)

Pro: Objem úkolů, atmosféra, mod komunita, role play

Proti: Repetetivní dungeony, různé drobné nelogičnosti, chudost fauny

+19 +20 −1
  • PC 65
Skyrim je ukázka toho, jak z lehce nadprůměrné hry vytvořit díky pozlátku a mediálnímu humbuku legendu. Skyrim je jako mísa jahod, které si koupíte v supermarketu, ale teprve, když se do nich zakousnete, zjistíte, že na zahrádce vám rostou mnohem lepší. Nejsou tak velké, nejsou tak červené, tak vychvalované, tak dobře tvarované, ale jsou chutné, sladké a bez přebytečné vody.

Uplynuly celé roky od vydání, než jsem se odhodlal se do Skyrimu vydat. Plakáty, videa, reklamy na internetu, získaná ocenění, přechválené recenze a úvodní znělka… to vše podávané v nezvykle velké míře mě utvrdilo o tom, že Skyrim je jen přifukovaná bublina. Ale koncem léta 2013 se mi zkrátka zastesklo po kvalitním fantasy RPG a já se odhodlal ke Skyrimu. Začalo to slibně – přehledné menu s dechberoucí muzikou, projížďka kusem světa na voze, naznačení příběhu s řadou důležitých postav a tvorba hlavního hrdiny včetně výběru pohlaví a rasy ala Dragon Age. Následovalo cosi jako tutoriál a po zjištění, že herní mechanismy jsou fajn a že ve hře je vlastně spousta možností, jsem naznal, že mě čekají desítky hodin zábavy. To stále pokračovalo i po vyplivnutí v ohromném světě a seznamování se s ním. Dříve než jsem začal plnit hlavní dějovou linku, pomyslně jsem si ohraničil území okolo první državy s hlavním městečkem Falkrethem a pustil se do zevrubného zkoumání a plnění všelijakých úkolů. Díky implementovanému DLC jsem do toho všeho zahrnul i stavbu domu. Jenomže dříve než byl můj první dům vůbec dostavěn, dostavil se stereotyp a přitom jsem za sebou měl sotva osminu důkladně prozkoumaného světa. Začalo mi být jasné, že vychvalovaný Skyrim je opravdu zábavný, ale jen prvních 10 až 15 hodin. Jenže co když svět nabízí ještě další stovky hodin hraní?!

Příběh Skyrimu je plytký, typicky hrdinský, nezáživný a plný otravného chození z jednoho konce mapy na druhý. Pobíhání sem a tam je doménou většiny hlavních i vedlejších úkolů. A tak v jedné državě úkol dostanete, v jiné ho vykonáte a v té předchozí ho dokončíte. Během této cesty si jistě pohovoříte s řadou lidí, kteří vám zadají další úkoly a pavučina ze tří P (přines, přemluv, pobij) se krásně splétá dál a dál. Plnění úkolů je zdánlivě nekonečná túra. Ano, máme tu povozy, jenomže jak se pak zorientujete v mapě? Máme tu i koně, kteří jsou ovšem tak pomalí, že pěšky běžíte pomalu rychleji a déle než oni. A k postavám – nečekal jsem vybroušené charaktery jako z ME či DA, ale vážně jsem věřil tomu, že najdu pár postav, které budou mít charakter a které si zapamatuji. Dnes, dva měsíce od dohraní (rozumějte splnění hlavní děj. linky + DLC a asi 80% questů), si pamatuju dvě postavy – namyšleného rasistu Ulfrika Bouřného Háva a těžkou sympaťačku Mjollu Lvici. Není to na ty stovky postav málo?!

Mnoho lidí říká, že Skyrim nutně potřebuje mody, které si hráč vybere podle svého gusta, ale co je to za hru, která aby začala být zábavná, potřebuje fanouškovský mód?! První hru zásadně hraju bez modifikací, ale tady jsem neodolal. Nešlo však o nic význačného… Protože mám v RPG radši hry za ženské hrdinky, vybral jsem si ženu, Nordku. Bohužel jsem nezaznamenal žádné očividné změny příběhu, žádné narážky na ženské pohlaví, prostě nic odlišného (krom šactva, samozřejmě). Zjistil jsem jen jedno – zatímco Nordi vypadají jako kulturisti, ženy jsou typické modelky a zvětšení tělesné konstituce vám je prd platné – pořád se bude vaše Nordka blížit pochybnému ideálu krásy. Jediná moje modifikace byl proto jakýsi Female Muscle mod, jenž z hlavní hrdinky sice udělal ženskou verzi barbara Conana, ale zase působila jako válečnice.

Jedna z největších chyb Skyrimu je jeho neskutečná velikost. Nemyslím tím rozlohu světa, ten je ještě v pořádku, ale ta přeplácanost! Popojdu sto metrů a mám tu jeskyni, dalších sto metrů a najdu hrobku a po dalších sto metrech tu mám pro změnu trpasličí ruiny. Dungeony se sice tváří tak, jako že se od sebe odlišují, ale po projití dvaceti jsem už věděl, že příště mě čeká buď hrobka s Draugirama, jeskyně plná otravných Falmerů, trpasličí město s roboty, či pevnost nacpaná bandity. Otázkou je, co je horší, protože přestože nenajdete dva stejné dungeony, jejich jednotlivé poslepované úseky se neustále opakují a opakují a opakují...

Vychvalovaným aspektem hry jsou draci! Ano, strašlivé inteligentní létající bestie, proti kterým budete svádět dechberoucí souboje! A teď vážně – draci jsou na tom stejně jako všechno ostatní – je jich moc. První souboj je parádní, druhý skvělý, třetí dobrý, čtvrtý ujde a od pátého víte, že už máte draků dost. Oni vás však ne a tak vás budou pravidelně napadat po celý zbytek hry a ještě déle.

Nedá mi to, abych neřekl pár slov ještě k respawnu nepřátel – věci, které ve hrách bytostně nesnáším. Jakou mohu mít radost z toho, že jsem právě vybílil pevnost plnou banditů, když vím, že až kolem ní půjdu za týden znovu, budou tam zase?! Respawn nepřátel v pevnostech a jeskyních je zlý, ale ještě horší jsou procházky krajinou, kdy vás každou chvílí překvapí medvěd, vlk či rovnou trol. A pak prostě čelíte otázce – mám je vybít nebo radši uteču, vždyť až se budu vracet, stejně je potkám zas. Chápu, že kdyby bylo možné svět totálně vyčistit od nepřátel byla by v něm tak trochu nuda, ale copak je neustálé rubání nepřátel něco jiného?

Abych to shrnul, Skyrim má celou řadu kladů, počínaje absolutní volností a konče ohromnými možnosti (velké škály zbraní, předmětů, schopností,…) ale to, co mě nejvíce bilo do očí a co hru nejvíce sráželo do bahna je přehnaná přeplácanost. Jaký má smysl extrémně dlouhá hra, v níž se jen extrémně dlouho nudíte?

Pro: Volnost, velký a pěkný svět, velká škála zbraní a schopností,

Proti: Stereotyp, přeplácanost světa, respawn nepřátel, plytké charaktery, nudné úkoly,...

+23 +25 −2
  • PC 90
moje hodnocení 90% a proč? To se hned dozvíte :)
Hned jak jsem zapl tuto hru byl jsem natěšený jak nikdy. Po hodně dobrých recenzích gameplayech atd. Jsem se rozhodl že si to koupím a zahraji. No a od roku 2011 jsem dohromady této hry nahrál asi 500 hodin čistého hraní. pořád je tam co dělat je tam tolik dangeonů že do ted asi nemám hotových ukolu nejméně 200 protože je tam tolik úkolů, tolik toho co dělat. myslím že tohle už si zahrál nejmín každej druhej člověk a nelituje. Ach ano jsou tu některé nedostatky třeba bugy ale to je tak vše jinak příběh je dobrý, Grafika taky nic špatnýho na ten velikánský svět je to skvělá grafika. hrál jsem spoustu RPG ale ještě jsem nehrál hru kde bych strávil tolik času. jako když budete plnit každý úkol na který narazíte, zahrajete si tak 150 hodin jestli vy ne tak asi nemáte tolik hotových úkolů a děláte jenom hlavní mise kterých stejně moc neni. Příběh má ale právě ten nedostatek že má 8 hodin ale máte tam různé gildy do kterých se přidat. třeba i 7 gild teda já to nepočítal asi nějak tak. to je asi vše co jsem chtěl říct

Pro: příběh je propracovaný, svět je hrozně velký, asi 150 hodin čistého hraní!!! , postav je tam spoustu, nikdo nikdy nemohl říct že tuto hru dohrál :)

Proti: příběh je krátký, bugy

+4 +6 −2
  • PC 80
Když jsem o Skyrimu slyšel poprvé, očekával jsem, že mě zklame, stejně jako Oblivion. Avšak, po té, co jsem četl spoustu úžasných recenzí, viděl hodnocení zde na databázi a slyšel něco z mého okolí, odpor ustupoval a nakonec nastal čas, kdy jsem se rozhodl si hru zahrát.

Když jsem vstoupil do hry, působila na mě vcelku dobře. Grafika sice nebyla světová, ale já to u RPG her ani nijak extra neřeším. Po vysednutí v Helgenu a následné volbě postavy jsme si říkal "Sakra, zas jsem se zmýlil, zase Oblivion". !!!ALE POČKAT!!! Několik hodin jsem se u hry držel, ale averze vůči ní stoupala, až jsem se musel do hraní nutit. Následovala asi týdení pauza, kdy jsem dohrál všechny brutální řežby, co jsem měl rozehraný. Pak jsem se tedy odvážně znovu vrhl na Skyrim. A helemese! Ono je to zábavný!, Ježiši, to neni možný! To se mam teď jako k tý averzi nutit? Dyť já nemůžu jen tak hrát hru ze série, kterou tak ošklivě poznamenal Oblivion. No nic, hra se mi sakra zalíbila a já hrál a hrál.

Teď tedy k samotné hře, když jsem zkusil pohled ze třetí osoby, říkal jsem si, že je to docela fajn, ale v tu dobu mi připadalo praktičtější hrát to z té první. Bohužel jsem až po dohrání hlavní questové linie zjistil, že když si na třetí osobu zvyknu, je mnohem příjemnější.

Příběh je podle mě málo osobitý, není vůbec špatný, je správně HERO, vaše poslání je nesmírně důležité, ale prostě mě nějak nesedí postava, za kterou mluvím přímo v dialozích, bez jediného jejího ceknutí a jediné zvuky, které vydává jsou vzdychy při soubojích.

Tím se dostávám k soubojům, které jsou, podle mě nejsilnější stránkou hry, obzvlášť ty s draky. Jako takhle jsem si v RPGčku ještě nezařezal. Nepřátel není v dungeonech nijak přecpáno, ale na to, abych si mohl říct "Tohle je sakra zábavný!" to bohatě stačí. Souboje s draky jsou výborné, hlavně proto, že vy si jen tak jdete krajinou a náhle drak! Lítá okolo a vy do něj šijete lukem nebo si ho sundáte drakobijákem.
Jsou výborné, ale nejsou uplně dokonalé, protože draci se občas bugují za šutry, či za stromy.

Tím se opět dostávám k další, očirvoucí skutečnosti, která občas leze dost na mozek, jsou jí jak jste jistě uhádli bugy. Hra je skutečně plná bugů, ač to u open world RPG částečně chápu, nebudu Skyrim těchto výtek šetřit. Jako, skákání samotné je dosti podělané, jelikož šutry jsou asi vyšší než vypadají a mají nad sebou vzduchová vak, který vám nedovolí vyskočit na kámen tam, kde je jeho horní hrana, nebo já nevim. Zvířata se bugují, monstra se bugují, pohled se občas buguje. Plavání je opravdu vtipné, moje máma by mu řekla "Plaveš jak leklá ryba". Jinak ještě, náš hrdina je borec, vyleze téměř kolmou skálu nahoru a ani nezpomalí :o , ne že by mi to vadilo, ale Spiderman v RPG na pohled nevypadá moc pěkně. Až to budu hrát znova, můj hrdina se bude jmenovat buď Dragonbornman, nebo Nordman.

Osobně mě velmi potěšila možnost mít trvalého pomocníka, osobně jsem zvolil Lydii, avšak štvalo mě to, že se občas bugovala, neuměla vyskočit na kámen a dost často se pletla, proto jsem raději volil možnost, že jí dám luk a já půjdu do fightu čelně, nebo naopak, nikdy jsem se snad nemohl mlátit společně s ní, protože se opravdu dost motala. Je opravdu báječné, že můžeme postavu vylepšovat a používat jí jako truhlu, ale mohli jí sakra dát nějaký charakter, mohla by radit při rozhodováních, nebo říkat co si o tom myslí. V tom je potenciál, bohužel pro tento díl série TES nevyužitý.

Hra má obrovské množství dungeonů, zbraní, knih atd.
Upřímně, dungeony jsou velmi pěkně zpracované, ale nejsou moc pěkně rozmístěny a nevím, zda jsem ho už prošel, nebo ne, protože u některých to nepíše "Hotovo". Zbraně jsou super, nemam problém, ale s těmi knihami a dalšími písemnostmi se snad ani vývojáři nemuseli obtěžovat, já to ani nijak moc nečetl a je mi to jedno, je to jejich práce navíc, to se cení, některí to určitě ocení, ale mě to připadá trochu zbytečné.

Pro: velký svět, souboje(hlavně s draky), trvalý pomocník, zpracování dungeonů, vcelku dobrý příběh

Proti: bugy, nevyužitý potenciál trvalých pomocníků

+8 +13 −5
  • PC 100
Tahle hra mě přes dva roky baví porád stejně. Nevadí, že prostředí je furt stejný, opakujou se dialogy. Hratelnost je prostě obrovská a dlouhotrvající.
-5 +4 −9
  • PC 50
Vážně nechápu, jak tady ta hra může mít tak vysoké hodnocení.

Svět sice rozlehlý, ale ani trochu rozmanitý, pořád to samé. Nudné hlavní postavy, nudné vedlejší postavy..
Místo měst vesnice. V rozhodující bitvě proti císařství útočí na hlavní město císařství asi deset vojáků.. Really?! Tohle bych čekal možná tak od hry z roku 2000.
Příšerný engine, všechno takové rozvleklé, člověk nemá pocit, že když do někoho sekne, tak ho to skutečně bolí.
Příběh naprosto nudný a nezajímavý. A navíc je ta hra samý bug..

Jako jo, má to i klady, je tam třeba docela hezká příroda a grafiku to taky nemá nejhorší, ale je to prostě hovadina pro děcka, a to mi nikdo nevymluví.. Po sexu v té hře ani památky a všechny ženské jsou hnusné.

Sorry, ale tohle fakt ne.. Jediné, v čem je tohle lepší než Zaklínač 2, je ten otevřený svět. Ve všem ostatním je to pěkně blbá hra.
-2 +10 −12