Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Elder Scrolls: Arena

březen 1994
72
50 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Cisár Uriel Septim VII bol uväznený zradným imperiálnym „battlemágom“ Jagarom Tharnom. Jediný spôsob ako cisára vyslobodiť je nájsť všetkých osem kusov Palice Chaosu (Staff of Chaos). Jedine potom môže hrdina vyzvať na súboj Jagar Tharna. K tomuto cieľu bude hráča (a hlavného hrdinu) viesť Ria Silmane, ktorá bola učeníčkov Tharna – až do okamžiku, kedy sa Tharn zmocnil trónu. Keďže Silmane nesúhlasila s činmi svojho majstra, Thran ju zabil. Ona však udržala svoju duchovnú podstatu, aby mohla hráča vyviesť s imperiálneho väzenia a naviedla ho – prehovára k nemu v snoch - k všetkým ôsmim kusom palice.

Arena, prvá Elder Scrolls hra, ktorá mala byť pôvodne úplne inou hrou. Nakoniec sme však dostali klasický dungeon s rozsiahlym svetom Tamriel, inšpirovaný nielen hrou Ultima Underworld. Na rozdiel od predchádzajúcich hier Arena obsahovala kompletný kontinent – hráč mohol navštíviť všetky provincie Tamrielu. I keď ste nemohli po vlastných cestovať z mesta do mesta, tak ako v neskorších hrách. Ale svet tvorili akési uzavreté mapy. Arena ešte neobsahovala komplexný systém, ten prišiel až s Daggerfallom, jej systém bol akási odvodenina od AD&D hier. Avšak položila základ neskôr veľmi populárnej sérii.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Život je příliš krátký na plnění vedlejších questů v Areně. To platí jak metaforicky, tak doslova.

První díl ze série The Elder Scrolls má zaslouženou pověst obří hry a nezaslouženou pověst hry bohaté na možnosti. V Tamrielu se opravdu dá strávit stovky hodin průzkumem, ovšem tato činnost postrádá jakýkoliv smysl. Arena se tváří jako otevřený svět, ale funkčně se jedná o jedno město, ze kterého hráč vyráží do příběhových dungeonů. Těch je celkem osmnáct. Jeden počáteční, po dvou pro každý kousek hole a jeden závěrečný. A to je vesměs všechno. Neexistuje žádné sbírání materiálu, žádná výroba vlastních zbraní, žádné budování zázemí, žádné nabírání společníků. Ve hře nejsou koupitelné dopravní prostředky, ani frakce k nimž by se dalo přidat. Příběhová linie je uzoučký koridor, ze kterého se nedá odbočit ani milimetr.

Hra obsahuje i nepříběhové questy. Jsou náhodně generované a v zásadě zbytečné, protože odměna za jejich splnění je zanedbatelná. Šance že přinesou nějaký použitelný předmět je jen malá. To platí i pro nepříběhové dungeony. Těch jsou doslova stovky, ale v principu se dají rozdělit do dvou druhů. Buď jsou malé a zmapované, nebo obří a nezmapované. Prošel jsem oba druhy a pokud budete chtít strávit čas blouděním v nepovinném podzemí, vyberte si ten první. Navigace je mnohem jednodušší a pokladů obsahují zhruba stejně. Abych autorům nekřivdil, tak zmíním že malé procento úkolů vede k nalezení jednoho z legendárních artefaktů. Ovšem jako všechno v Areně, i tenhle úkol se generuje na základě pravděpodobnosti a stejně náhodný je i výběr nabízeného předmětu.

Levelování postavy není potřeba věnovat přehnaně moc času. Do prvního příběhového dungeonu jsem se odvážil na čtvrté úrovni a když jsem z něho vyšel, byl jsem na osmé. Byla to pohodová procházka, kterou komplikovala jen rozloha podzemí. Dungeony jsou nelidsky obrovské a nalézt správnou cestu je zkouška psychické odolnosti. Bohužel jsou tak nacpané hutnou atmosférou, až nezbylo místo na nic dalšího. Spousta místností je prázdných a slibné cesty nevedou nikam. Vývojáři do prostoru rozmístili zajímavé poklady, ovšem tak řídce, že jejich hledání nemá smysl. Potěšilo mě, že jsou jednotlivé dungeony navržené s unikátní filosofií, takže jsem neměl pocit úplné rutiny. Každé patro se po opuštění kompletně vyresetovalo, což znamená, že když jsem si v potu tváře prosekal cestu ke kýženém konci a rozradostněný se vydal nazpět, potvory které jsem po cestě pobil si už brousily zuby na pomstu. Na druhou stranu, poklady tam čekaly taky. Na to je potřeba myslet především od třetího kousku hole dál, kdy se obtížnost razantně zvýšila a neúprosně rostla až do konce.

Protože hra nenabízí moc možností rozvoje postavy, je volba povolání klíčová. Na prvním, druhém a třetím místě v pořadí důležitosti je schopnost léčit zranění. Arena je hektická hra. Nepřátelé se na mě v mžiku přítili ze tmy a pokud boj trval delší dobu než pět vteřin, tak jsem během něj musel alespoň jednou léčit. Na taktizování nebo hledání výhodné pozice není čas. Boj se zapauzuje při kouzlení a při hrabání v inventáři, ale přemýšlet není o čem. Je vhodné mít protekce, jak všeobecné, tak cílené na konkrétní druh útoku. Respektive do poloviny hry je to vhodné. Druhá polovina je bez nich frustrující peklo. Magická povolání mají obrovskou výhodu v kouzlu light heal, které jsem neuroticky mačkal pořád dokola. Ty nemagické se musí spolehnout na kouzelné předměty a lektvary, přičemž jejich brnění a množství HP nevýhodu zdaleka nekompenzuje. Něco řeší neviditelnost, ovšem ti nejsilnější nepřátelé mají nepěkný zvyk ji ignorovat. Spoustu problémů ušetří kouzlo na bourání zdí. Občas jsem místo strastiplného bloudění po levelu dvakrát zakouzlil Passwall a voila, stál jsem před dveřmi do další úrovně. Ovšem při návratu se zkratka pochopitelně zacelila.

Slyšel jsem skazky o různých kritických chybách v Areně. Hra mi několikrát spadla a co chvíli na vteřinu zmrzla. Nepřátelé stříleli skrz stěny, různě se zasekávali, nebo jsem nemohl seskočit z vyvýšené plošinky. Párkrát se program zbláznil a pokoušel se mi namluvit že je ve dne tma, případně v noci světlo. Ale žádný hru ohrožující bug jsem nezaznamenal. Ergo, na standardy Bethesdy je hra stabilní jak helvétská víra.

Arena nabízí unikátní zážitek, ovšem jen do určité doby. Poté se ukáže se její vnitřní prázdnota. Dungeony se můžou pochlubit lahůdkovou atmosférou a hra jako celek vynikající hudbou. Jenže je to málo. Chyběl mi vývoj postavy, chyběly mi úkoly zaměřené na hledání unikátního vybavení, chybělo mi cílené prozkoumávání zajímavé lokace. Sice jsem si vyšel za město a navštívil hrobku a jakousi tvrz loupeživého rytíře, nic zvláštního mi to ale nepřineslo. Když jsem viděl jeden dungeon, viděl jsem je všechny. O městech platí to samé. Kvůli resetu pater se dungeony nedaly vyčistit, kvůli nesmírné rozlehlosti se krajina nedala zmapovat, a kvůli obřímu počtu se dungeony nedaly ani spočítat, natož abych navštívil alespoň zlomek z nich. Pokud si chcete zahrát nekonečnou hru, zkuste Daggerfall. Mimo automapping je v každé jednotlivé kategorii lepší a je mnohem propracovanější. Případně Morrowind, který pravděpodobně taky celý neprojdete, ale zkoumaný kousek bude mít vlastní osobnost. To se bohužel o generované krajině Tamrielu říct nedá.

Pro: hutná atmosféra podzemí, skvělá hudba a zvuky, obtížnost je výzva, lidé posedlí prozkoumáváním lokací mají práci na roky

Proti: minimální vývoj postavy, hledání potřebného vybavení je omezené, nepovinné lokace jsou stereotypní, boje jsou uspěchané, hra je nevyvážená

+25
  • PC 60
Arena, první díl z dnes již legendární RPG série, je jedna z těch her, co nezestárla vůbec dobře. Největší inspirací autorů byla bezpochyby Ultima Underworld - ta podoba je občas až zarážející. Jako by si hoši řekli, že hru rozšíří a kromě dungeonů hráči představí obrovský "venkovní" svět. Vzhledem k tehdejším technickým možnostem to ale nebylo možné udělat jinak, než ho náhodně generovat. Dostali jsme tedy v podstatě nekonečný svět (dojít z jednoho konce na druhý je nemožné), desítky měst a stovky dungeonů. To samozřejmě tehdejší hráče naprosto odrovnalo, nicméně dnes nás to už na zadek neposadí. Důležitější je otázka - jak je na tom hra po stránce obsahu?

A bohužel tady už to tak slavné není a dostavil se pocit "prázdné skořápky". Procházet se krajinou v podstatě nemá smysl, protože je to děsná nuda a k ničemu to nevede. Města jsou všechna stejná a nesmyslně velká. Vedlejší questy jsou také náhodně generované a furt dokola se opakuje několik typů, kdy většinou musíte projít náhodně vygenerovaný dungeon - díky, nechci. Po chvíli prozkoumávání jsem to vzdal a držel se jen hlavní příběhové linie.

Ta je příšerně šablonovitá a stereotypní. Jede se pořád dokola - najdi člověka, který ví polohu dungeonu s kouskem hole. Dotyčný nám to řekne, ale nejdřív chce další předmět, který musíme najít v další kobce. Příběh tady je jen aby se těch 18 (příběhových a ručně vytvořených) dungeonů nějak pospojovalo dohromady.

Jádro hry je tedy procházení podzemí a souboje. Dungeony překvapivě nemají žádné pasti, žádné nášlapné plošinky ani další vychytávky známé z ostatních zástupců žánru. Jsou zde sice tajné průchody, ale ty jsou viditelné na mapě, takže vlastně tajné nejsou. Z hádanek tu je jediný typ (pokud nepočítám hledání klíčů), zato velice častý - k otevření některých dveří musíme napsat správnou odpověď k hádance - některé jsem věděl hned, některé jsem nepochopil ani po přečtení návodu.

Dungeony jsou - stejně jako vše ostatní ve hře - zbytečně velké a prázdné. Zatímco v jiných hrách mi to nedá a chci prozkoumat každý kousíček mapy, zde jsem si otevřel návod a koukal do již hotových map a to je také to, co bych doporučil všem potenciálním hráčům - tímto stylem odpadne většina frustrace z procházení bludiště holých chodeb a ze hry se konečně stává něco hratelného a zábavného.

Technické zpracování je překvapivě horší jak u první Ultimy Underworld - grafika se mi líbila méně, dungeony mají jen dvě vertikální úrovně, takže je to víceméně placka. Líbilo se mi kouzlo pro bourání zdi, což občas hru neskutečně ulehčí a je tu také kouzlo pro bourání podlahy, nicméně moje očekávání, že si jen tak udělám díru do země a skočím do nižšího patra dungeonu se bohužel nenaplnilo - průchody tu jsou pevně dané. Chybělo mi více zvukových efektů - velice často se mi někdo objevil za zadkem a já si toho všiml až pohledem na mizející životy. Jelikož je to hra od Bethesdy, tak tu najdeme samozřejmě i spoustu bugů, kdy mi hra občas spadla při změně mapy a občas zamrzla - třeba i uprostřed outra. Nezbývá než často ukládat.

Hru jsem dohrál za sorcerera na 16. úrovni za 25 hodin, což je trochu speedrun, ale jinak se už dnes hru podle mě nevyplatí hrát. Arenu bych dnes doporučil jen fanouškům Elder Scrolls či RPG archeologům.
+23 +24 −1
  • PC 80
Je to hra, ktorá je. Viac menej je to najklasickejšia vec, ktorú môžete v sérii hrať. Zároveň nádherne ukazuje, že smer, ktorým sa TES hry vydali vôbec nezmenili. Lepší systém skillov, možno. Detailnejšie svete, tiež môže byť, ale jadro hrateľnosti ostáva stále rovnaké. Akurát, že Arena je riadne tuhá mrška, poznám ľudí, ktorí sa nedokázali dostať z prvého dungeonu :)

Pro: klasické TES RPG ako má byť, obrovský svet, dungeony, dnes je zadarmo

Proti: trochu nemotorné ovládanie, vedľajšie questy

+13
  • PC 80
Když jsem kdysi dávno Arenu zkoušel, byl jsem připraven na to, že mi sežere strašně moc času, ale byl jsem ochoten to risknout. Bohužel tak nějak jsem si "strašně moc" představoval trochu jinak, protože i když jsem ji hrál fakt dlouho, dostal jsem se do někakých 2/3, možná ani ne. Myslím, že ta obrovská rozloha je tu (stejně jako později v Daggerfallu) už i na škodu, ale jinak se jednalo o luxusní záležitost.

Pro: Z tehdejšího pohledu grafika, rozloha, možnosti, hratelnost.

Proti: Rozloha až moc velká, hádanky na konci dungeonů pro mě jako (tenkrát) neangličtináře byly skutečně peklo.

+12
  • PC 30
V dnešní době vypadá Arena jako nehratelná hříčka/pokus, jenž značně upřednostňuje kvantitu před kvalitou. Generované side questy, velká prázdná mapa, nevybalancovaná obtížnost, nízký framerate a pochopitelně nejvymakanější featura každé Bethezda hry, BUGY- zasekávání v terénu je delikateska. Holt některé věci se nemění ani po letech.

Prapodivný herní artefakt, který se zde nachází ve žlutých číslech v důsledku slepé nostalgie. Ponevadž není možné, aby si dnes někdo ted sednul k počítači, zapnul DOSBOX a řekl si: "Joo, první TES je pořád pecka!" Pokud někdo shledává ve hraní Arény stále potěšení, možná by nebyla od věci návštěva psychiatra.

Pro: Na tu dobu asi grafika a rozsáhlost

+6 +15 −9