Nějaký chyby to má, ale co je bez chyb? Zase taková trága to není, těch pár otravnejch věcí se dá (po určitou dobu) skousnout.
Pokud někdo hraje tím stylem, že se soustředí na hlavní linii a "nezdržuje se" ničím jiným, tak ho upřímně lituju, protože v tu chvíli si může hru soukromě přejmenovat na ENDLESS DUNGEONS OF SKYRIM. Tím se dostávám z mýho pohledu k asi největší bolístce hry. Prakticky všechny důležitý questy vás naženou do nějaký jeskyně nebo kobky a tam začíná mnohdy peklo. Kdyby se tu a tam objevil nějakej nápad, kterej by to zpestřil ... ale tady se jen prorubáváte skrz různý záškodníky k cíli, kterej je fakt daleko. Takže rubete a rubete, dojdete ke dveřím, další kobka. Rubete a rubete, po půlhodině se dostanete k dalším dveřím a říkáte si Konečně! ... Jo konečně? Ani náhodou. Čeká vás další úmorná cesta, během který rubete a rubete nepřátele hlava nehlava, až se dostanete k dalším masivním dveřím a za nima je konečně ... další kobka, kterou se musíte prorubat buď k další podzemní cestě nebo, když pánbů dá, definitivně k vytouženýmu cíli. Občas se stane, že je putování zpestřeno nějakým zapeklitým hlavolamem.
Vzpomínám hlavně na jednu takovou úmornou cestu (k Mercerovi), kdy už jsem u počítače opravdu z plna hrdla ze zoufalství vyl jak na lesy a byl jsem skutečně zralej na to, aby mi někdo zavolal houkačky a já si jel odpočinout na lůžko do nějakýho fajnovýho sanatoria. Ale neuděláš nic, přece se nebudu vracet, když už jsem určitě těsně před cílem ....
Samozřejmě se setkáme s blbostí NPC a nevyvážeností simulace realističnosti, tady si vzpomínám, že například v proudu řeky se člověk cítí jak ve skutečnosti - když je proud silnej, neustojíte to, prostě vás to semele jak v reálu, fakt cítíte sílu živlu, naproti tomu, když zrovna používám luk, tak v klidu můžu natahovat na tětivu šíp za šípem a střílet do protivníka i přesto že on do mě zrovna buší válečnou sekerou jak o život.
Já to všechno Bethesdákům promíjím, včetně dalších pitomostí, jako jsou nakopírovaný lokace (všechny hospody stejný apod.), protože jinak je hra jak stavěná pro mě, pro objevitele, dobyvatele, turistu ... příroda a grafika vůbec je nádherná a já mám to štěstí, že jsem si to na svý nový mašině mohl všechno užít na plnej knedlík, takže spokojenost, ke hře se vracím i po splnění hlavních úkolů a poklidně šmejdím a šmejdím cestou necestou, až nakonec prošmejdím úplně celej svět Skyrimu ... jen k těm jeskyním už přistupuju s mírnou obavou.
Pokud někdo hraje tím stylem, že se soustředí na hlavní linii a "nezdržuje se" ničím jiným, tak ho upřímně lituju, protože v tu chvíli si může hru soukromě přejmenovat na ENDLESS DUNGEONS OF SKYRIM. Tím se dostávám z mýho pohledu k asi největší bolístce hry. Prakticky všechny důležitý questy vás naženou do nějaký jeskyně nebo kobky a tam začíná mnohdy peklo. Kdyby se tu a tam objevil nějakej nápad, kterej by to zpestřil ... ale tady se jen prorubáváte skrz různý záškodníky k cíli, kterej je fakt daleko. Takže rubete a rubete, dojdete ke dveřím, další kobka. Rubete a rubete, po půlhodině se dostanete k dalším dveřím a říkáte si Konečně! ... Jo konečně? Ani náhodou. Čeká vás další úmorná cesta, během který rubete a rubete nepřátele hlava nehlava, až se dostanete k dalším masivním dveřím a za nima je konečně ... další kobka, kterou se musíte prorubat buď k další podzemní cestě nebo, když pánbů dá, definitivně k vytouženýmu cíli. Občas se stane, že je putování zpestřeno nějakým zapeklitým hlavolamem.
Vzpomínám hlavně na jednu takovou úmornou cestu (k Mercerovi), kdy už jsem u počítače opravdu z plna hrdla ze zoufalství vyl jak na lesy a byl jsem skutečně zralej na to, aby mi někdo zavolal houkačky a já si jel odpočinout na lůžko do nějakýho fajnovýho sanatoria. Ale neuděláš nic, přece se nebudu vracet, když už jsem určitě těsně před cílem ....
Samozřejmě se setkáme s blbostí NPC a nevyvážeností simulace realističnosti, tady si vzpomínám, že například v proudu řeky se člověk cítí jak ve skutečnosti - když je proud silnej, neustojíte to, prostě vás to semele jak v reálu, fakt cítíte sílu živlu, naproti tomu, když zrovna používám luk, tak v klidu můžu natahovat na tětivu šíp za šípem a střílet do protivníka i přesto že on do mě zrovna buší válečnou sekerou jak o život.
Já to všechno Bethesdákům promíjím, včetně dalších pitomostí, jako jsou nakopírovaný lokace (všechny hospody stejný apod.), protože jinak je hra jak stavěná pro mě, pro objevitele, dobyvatele, turistu ... příroda a grafika vůbec je nádherná a já mám to štěstí, že jsem si to na svý nový mašině mohl všechno užít na plnej knedlík, takže spokojenost, ke hře se vracím i po splnění hlavních úkolů a poklidně šmejdím a šmejdím cestou necestou, až nakonec prošmejdím úplně celej svět Skyrimu ... jen k těm jeskyním už přistupuju s mírnou obavou.
Prey
Pro: Krásnej velkej svět, originální řevy Drakorozeného, vizuálně dokonalej inventář, očarovávání předmětů, příběh
Proti: Šablonovitost questů a některejch lokací, nekonečný dungeony, nejde zabít každýho, koho si zamanete