Hře trošku uškodila příliš velká očekávání. Jak se několikrát oddalovalo datum vydání, člověk zíral na skvělý screenshoty z přípravy a nemohl se hry dočkat, do toho zprávy, jak bude vše pěkně realisticky zpracováno a podloženo historickými fakty, slepice budou vypadat přesně tak jak ve středověku vypadaly a stromy budou opravdu jen takový, který tu tenkrát rostly ... no paráda!

Ze začátku tohle opravdu fungovalo, i když ne všechno bylo podle představ a už vůbec ne slibovaný hard core. Například stravování jsem čekal trochu náročnější a ne, že se budu moct nadlábnout prakticky kde se mi zamane z kotlíku a bude to v pohodě.
Oproti tomu třeba bojovej systém a otevírání zámků mi nervíky nešetřily, ale obzvlášť ty souboje mě pak chytly a moc bavily, stejně jako střílení z luku bez zaměřováku.
K nádherným hradům a přírodě prakticky nemám výtky, snad jen různý rostlinky mohly bejt v detailu propracovanější. A taky hafani jsou v KCD jak podle kopíráku a o tuposti NPC (hlavně při boji) se rozepisovat nebudu.

Jo, je to hra založená na historických událostech a Vávra si zakládá na reálným světě, takže žádný čáry máry a příšerky nepotkáme, ale paradoxně mi tam nakonec prvky fantasy chyběly, protože za největší minus považuju z mýho pohledu to, že když během hry prošmejdíte celou mapu, nemá už vás pak co překvapit a upadá herní nadšení. S blížícím se koncem jsem se fakt těšil, až rozjedu něco jinýho.

Povedlo se, ale je co vylepšovat a věřím, že pokračování bude zase o něco dokonalejší.

Nějaký chyby to má, ale co je bez chyb? Zase taková trága to není, těch pár otravnejch věcí se dá (po určitou dobu) skousnout.

Pokud někdo hraje tím stylem, že se soustředí na hlavní linii a "nezdržuje se" ničím jiným, tak ho upřímně lituju, protože v tu chvíli si může hru soukromě přejmenovat na ENDLESS DUNGEONS OF SKYRIM. Tím se dostávám z mýho pohledu k asi největší bolístce hry. Prakticky všechny důležitý questy vás naženou do nějaký jeskyně nebo kobky a tam začíná mnohdy peklo. Kdyby se tu a tam objevil nějakej nápad, kterej by to zpestřil ... ale tady se jen prorubáváte skrz různý záškodníky k cíli, kterej je fakt daleko. Takže rubete a rubete, dojdete ke dveřím, další kobka. Rubete a rubete, po půlhodině se dostanete k dalším dveřím a říkáte si Konečně! ... Jo konečně? Ani náhodou. Čeká vás další úmorná cesta, během který rubete a rubete nepřátele hlava nehlava, až se dostanete k dalším masivním dveřím a za nima je konečně ... další kobka, kterou se musíte prorubat buď k další podzemní cestě nebo, když pánbů dá, definitivně k vytouženýmu cíli. Občas se stane, že je putování zpestřeno nějakým zapeklitým hlavolamem.
Vzpomínám hlavně na jednu takovou úmornou cestu (k Mercerovi), kdy už jsem u počítače opravdu z plna hrdla ze zoufalství vyl jak na lesy a byl jsem skutečně zralej na to, aby mi někdo zavolal houkačky a já si jel odpočinout na lůžko do nějakýho fajnovýho sanatoria. Ale neuděláš nic, přece se nebudu vracet, když už jsem určitě těsně před cílem ....

Samozřejmě se setkáme s blbostí NPC a nevyvážeností simulace realističnosti, tady si vzpomínám, že například v proudu řeky se člověk cítí jak ve skutečnosti - když je proud silnej, neustojíte to, prostě vás to semele jak v reálu, fakt cítíte sílu živlu, naproti tomu, když zrovna používám luk, tak v klidu můžu natahovat na tětivu šíp za šípem a střílet do protivníka i přesto že on do mě zrovna buší válečnou sekerou jak o život.

Já to všechno Bethesdákům promíjím, včetně dalších pitomostí, jako jsou nakopírovaný lokace (všechny hospody stejný apod.), protože jinak je hra jak stavěná pro mě, pro objevitele, dobyvatele, turistu ... příroda a grafika vůbec je nádherná a já mám to štěstí, že jsem si to na svý nový mašině mohl všechno užít na plnej knedlík, takže spokojenost, ke hře se vracím i po splnění hlavních úkolů a poklidně šmejdím a šmejdím cestou necestou, až nakonec prošmejdím úplně celej svět Skyrimu ... jen k těm jeskyním už přistupuju s mírnou obavou.

Fantasy RPGéčka jsou mým nejoblíbenějším žánrem mimo jiné proto, že se rád kochám - přírodou, stavbami, rozmanitými městy a třeba jeskyněmi, prostě prostředím. Kolikrát i po zničení úhlavního nepřítele rád ve hře pokračuju a prolejzám to, co jsem během cesty k vyhlazení největšího zla danýho fantasy světa prolézt nestačil ...

U Reckoningu tomu tak nebylo. Na dnešní poměry příšerná grafika na úrovni her kolem roku 2005 mě od toho odpuzovala a nenašel jsem si během prvních pár hodin nic jinýho, co by mi přirostlo k srdci tak, abych se snažil s hrou žít co nejdýl. Naopak, má snaha směřovala k tomu, abych Amalurem prostě co nejrychleji prolítnul, měl to za sebou a pustil se do něčeho jinýho.
Abych ale vypsal i nějaký klady, musím zmínit pestrou škálu schopností a kouzel, který se můžete naučit a zrovna tak bojovej systém se spoustou druhů útoků a pohybů. To bylo prakticky jediný, co mě drželo při životě a dalo se s tím fakt hodně vyblbnout, protože zábavu tady nehledejte, a to ani třeba u vedlejších questů, který jsou většinou "sběračský" nebo "zabijácký", taková stará otřepaná klasika a nuda, nic novýho.

Takže ... mažu asi pro Skyrim, abych se mohl konečně zase něčím kochat a Reckoning zřejmě daruju třeba malejm synovcům, protože já se k němu určitě už nikdy nevrátím.

V návykovosti tahle hra předčí snad i Diablo ll svýho času. Několikrát jsem se nad ránem musel přemlouvat ke spánku a pak se mi o těch úžasně realisticky provedenejch bitvách i zdálo :-)
A dobývání hradů? Prostě fest adrenalinovej zážitek!
Ve střehu vás po celou dobu hraní udržuje mimo jiné náročnost zachovávání spokojenosti mužstva, takže i když dospějete do stádia, kdy jste silnej nejsilnější a podmaňujete si okolní města a království, udržovat morálku v družině na cestách neni žádná sranda, těm parchantum se furt něco nelíbí ... :-)

Hra je moc hezky udělaná, ale ve srovnání s jedničkou na celý čáře prohrává ... Zparchantělý ovládání postavy, která reaguje se strašnym zpožděním a kolikrát si i dělá co chce, nehledíc na to, co jí zrovna "přikazuješ" (v boji). S tím souvisí pro mě nijakej bojovej systém - prostá klikačka ... a pak ty častý a DLOUHÝ videosekvence (na to už nás ale vlastně připravovali v závěru jedničky) .... No prostě celkem zklamání. V tomhle případku je to jak u filmů, kde většinou pokračování nějakýho titulu bejvá slabší ... A taky je to hodně krátký, oproti jedničce. U příštího pokračování se bojim, že už prakticky budu jen čumět na "film" a jednou za čtvrt hodiny do něj na pět minut vstoupim a trochu něco ovlivnim .... Ale už jen kvuli Triss ♥ se na to těšim :-)