Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 85
Velká spokojenost. A to ani náhodou nepatřím mezi zaryté fanoušky Star Wars, vždy jsem však tvrdil, že SW je látka spíše pro hry než pro filmy. No a Fallen Order moji myšlenku naštěstí podpořil.

Na hru jsem měl zálusk už prakticky od vydání. Akční adventura kombinující Uncharted a Soulsovky mne zaujala na první pohled a byť hra žánr úplně neinovuje, zmíněné žánry mixuje poctivě a zábavně. Možná jsem méně náročný, ale mě tohle na rozdíl od některých komentujících prostě k radosti stačí. Na nejvyšší obtížnost jsem ve hře nechal přes 40 hodin a ani po nich jsem překvapivě nebyl hratelnosti přejedený.

Respawn Entertainment i v područí nenáviděného EA stvořil skvělý kousek zcela prostý lakotných praktik zmiňovaného vydavatelského konglomerátu. Dostal se nám tak ucelený zážitek, který až na pár přešlapů zejména technického rázu (na dva roky starou hru je FO až překvapivě zabugovaný) šlape na paty i úplným špičkám žánru.

V FO vlastně v ničem vyloženě neztrácí. Krásně se na hru kouká, příjemně náročné souboje jsou i díky zapojení ikonických lightsaberů a schopností využívající Sílu zábavné. Prostředí jednotlivých planet je chytře členité a lokace jsou prošpikovaná skrytými zákoutími. Leveldesign mne potěšil, a i když třeba na hry z dílny From Software přeci jen ztrácí (chtělo by to více výraznějších zkratek), rozhodně patří k tomu lepšímu, co můžete v současné produkci najít.

Příjemný je i příběh, který mě díky možnosti interakce bavil vlastně více, než ve většině filmové produkce v rámci SW. Lví podíl na tom nese sympatický protagonista Cal Kestis, kterému velmi zdatně sekunduje můj oficiálně nejoblíbenější droid celého univerza – BD-1. Cal je sice trochu naivní a místy "mirkodušínovský" charakter, ale osobně jsem si ho oblíbil jak málokterého videoherního hrdinu. Špatné nejsou (v mantinelech videoherní konkurence) ani zbylé postavy a zvládnuté vyprávění vedle velmi solidní hratelnosti dělá z Fallen Order hru, na jejíž případné pokračování se již teď moc těším.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "9. Okna vesmíru dokořán: Dohraj hru, ve které se dá cestovat vesmírem." – základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 78 %; 144. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Cal a BD-1; soulsovska se světelnými meči; schopnosti; leveldesign; grafika, zvuky a hudba; slušný příběh

Proti: Bugy i dva roky po vydání; občas zlobí kamera; zpočátku trochu kostrbaté ovládání

+17
  • PC 70
Na úvod se přiznám: Nebýt zajímavé nabídky na předplatný EA Play, nejsem si jistá, jestli bych se někdy do Fallen Order pustila. Na druhou stranu z aktuální EA Play nabídky to byla pro mě jasná volba. Na první pohled moc pěkně vypadající příběhová hra ze světa Star Wars, která má rozumnou herní dobu, takže ji za měsíc v pohodě stihnu dohrát, a je poměrně dobře hodnocená. Hrou jsem nakonec prošla za 23 hodin, a musím říct, že to bylo zábavných 23 hodin. Ve zkratce by se dalo říct, že je Fallen Order dobrá hra. Ale nijak výjimečná. 

Z recenze na Vortexu jsem byla připravena na blbý ovládání a ne moc zajímavej příběh. Co se týče příběhu, musím bohužel souhlasit, sice úplně neurazí, ale ani nenadchne. Bohužel mi ani nepřirostla k srdci žádná z hlavních postav. Možná Greez, pilot vesmírné lodi, kterou cestujete mezi planetami, je docela fajn. Hlavní protagonista, padawan Cal, mně nesednul. Jeho postava mi přišla nudná, plochá, místy dětinská, nesympatická. Sorry Cale. Ale málem bych zapomněla - Cala provází sympaťák v podobě droida BD-1, kterej si roztomilostí nezadá s disneyho Wall-em. V průběhu hry se naučí spoustu více či méně nepostradatelných dovedností, od otevírání truhel po hackování nepřátelských robotů, podává Calovi “lékárničky”, hraje důležitou úlohu v ději... zkrátka BD je dobrej herní parťák a můj nemastnej neslanej pocit z hlavních postav trochu zachraňuje. Z vedlejších postav si nemůžu dovolit nezmínit Merrin, která je skvělá! Co věta, to hláška, a k tomu parádní mimika (přišlo mi že o dost propracovanější než třeba u Cere…). Škoda, že se objevila až v pozdních fázích hry a nedostala moc prostoru…(a taky škoda, že ke Calovi na závěr chovala nemalé sympatie, což upřímně nechápu) 

Samotnej gameplay mě bavil, ovládání mi přišlo v pohodě (myš + klávesnice), ale hrála jsem na nejjednodušší obtížnost, kde více méně stačí bezhlavě máchat mečem kolem sebe. Každopádně mix soubojů, skákání/šplhání a řešení hádanek byla dobrá zábava (teda až na koule v chrámu na Boganu, to bych si klidně odpustila, nebo alespoň výrazně zredukovala). Když už to vypadalo, že bych se mohla začít nudit, přišlo nějaký oživení, ať už v podobě novinky v gameplayi, boss fightu nebo příběhové animačky (Skvělej byl obří pták na Kashyyyku a animačka ala Nekonečný příběh. Pták byl vlastně úplně nejsympatičtější postava!). 

Fallen Order má lehký náznaky rpg, ale rozhodování, jestli rvát skilly spíš do schopností spojených se Sílou (s velkým S), útokem nebo obranou, je spíš na symbolické úrovni, protože ke konci hry jsem měla odemčených 95% všech skillů. Motivace rozehrát hru znovu a vyzkoušet jinej build tu tedy chybí, ale osobně mi to nevadí.

Nehrála jsem nikdy (zatím) žádnou soulsovku, takže moc nedokážu posoudit jak dobrý/blbý byly souboje. Za mě v pohodě, i když asi by to chtělo hrát na ovladači. I přes opakovanou snahu vymyslet ideální rozložení kláves na klávesnici, se mi úplně nedařilo střídat útoky, úhyby a používání síly tak, jak bych si to představovala.

Ještě pár negativ:
- dávkování příběhu mohlo být vyrovnanější (na začátku se docela dlouho nic moc neděje, s výjimkou úplnýho úvodu, to je naopak našlapaná akční jízda).

- asi jako spoustu lidí mě občas frustrovaly návraty k lodi přes celou mapu. Designéři chtěli hráči podat pomocnou ruku a umožnili v mapě odemčít různý zkratky usnadňující cestu zpět. Ale pro někoho, kdo má orientační smysl blížící se absolutní nule, to byla chabá berlička. To prostě nemohla Mantis trochu popoletět a přistát někde co nejblíž Cala?!

-sbírání čehokoliv. Trochu obšírněji - co se týče sbírání semen rostlin, tak dejme tomu, rostlinky v lodi jsou ‘‘cute’’. Ale ty ponča a ostatní skiny? Proč? Vážně se najde ve vesmíru někdo, kdo má radost z nově objeveného skinu ponča, asi 59tého v pořadí? A vizuální modifikace light sabru? Vždyť ani skoro nebyla vidět změna. Dobrá, změnila jsem si barvu na zelenou (Yoda a Luke vzor :)), ale není barva čepele určena barvou agamarského krystalu? Zkrátka motivace k prozkoumávání planet a vysbírávání čehokoliv mi jaksi chyběla. Na druhou stranu to nijak neobtěžuje. 

A pár pozitiv 
- ozvučení a hudba
- vizuální rozmanitost planet a celkově grafika exteriérů

Škoda, že Fallen Order neměl lepší příběh, sympatičtějšího hlavního hrdinu a možná mohl být i maličko těmnější. Byla by to super hra. 
Tak příští výlet do SW univerza v roli Mandaloriana? :) To by byl teprve kandidát na hru s nejsympatičtějším herním parťákem všech dob :)
+16 +17 −1
  • PC 75
Dlouho jsem váhal, zda se do téhle hry pouštět. Vše co jsem o ní zjišťoval bylo dost rozporuplné a takový je nakonec i zážitek z hraní. Naštěstí převažují pozitiva, respektive ty nepříjemné prvky nejsou tak výrazné. To podstatné u daného typu hry, souboje a příběh, funguje dobře. Při bojích s běžnými nepřáteli se hráč cítí jako Jedi a užívá si dostatek variant jejich likvidace. Obtížnější nepřátelé a bossové jsou zase celkem výzva. Hra je nová a její příběh tudíž spadá do Disney linie, ale díky zaměření na úplně odlišné postavy to ani velkému fanouškovi Expanded Universe nemusí vadit. Děj je navíc celkem fajn a i některé postavy jsem si rychle oblíbil. Práce se Sílou je fajn a jednotlivé schopnosti rychle přecházejí do krve. Boj s mečem je slušný, ale měl jsem asi větší očekávání.

Pochválit musím i zvuky a grafiku. Jednotlivé planety a lodě vypadají skvěle a byla radost si je prohlédnout. Výrazně slabší jsou postavy, především lidské obličeje působí proti zbytku tak o generaci starší. Planety k průzkumu postupem času přibývají a díky novým schopnostem se lze dostávat na dříve nepřístupná místa. Bohužel mimo dějovou linii k tomu není moc důvod. Pár míst sice ukrývá navýšení Síly nebo života, ale z 90% jde pouze o kosmetické úpravy. Po dohrání jsem si tak zkompletoval pár informačních záznamů v databázi a k dalšímu průzkumu vlastně neměl důvod. Po dohrání příběhu byl průzkum planet mezi 75-90%. Přes tyto výhrady šlo o slabých 20 hodin povedeného hraní.

Určitá část byla bohužel dost nudná. Hned úvodní část, kdy jde pouze o průchod s pár výskoky, mě málem odradila od pokračování. Veškeré skákání a šplhání je nezáživné a obvykle naprosto primitivní. Držet šipku vpřed a sem tam stisknout další tlačítko opravdu není nic moc. Vždy je jasné kam pokračovat a není problém se tam dostat. Krátké zdržení tak nastává jen pokud postava ještě nemá patřičnou schopnost a není to ještě jasné. Vrcholem jsou úzké prostory skrz které se postava automaticky protahuje. Jsou dlouhé a když z 10 minut 3 jen postava sama prolézá... Naštěstí těchto úseků není tak moc. Je to škoda, protože například v sérii Tomb Raider jsou akrobatické části povedené a tvoří jeden z pilířů hratelnosti. Příležitostné puzzly jsou naopak povedené a je škoda, že jich není více.

Ve výsledku je Fallen Order hodně povedená záležitost, kterou sráží pár nudných úseků. Jako fanoušek Star Wars jsem rád, že jsem hru nevynechal. Univerzum je totiž jeden z kladů hry, s anonymním zasazením bych asi hodnotil o něco níže. Celkově jde o zajímavou kombinaci Dark Souls, metroidvanie a Tomb Raidera, přičemž ten poslední prvek se moc nepovedl. Metroidvaniová průzkumná část by chtěla okořenit zajímavějšími odměnami. Po dokončení se odemkl režim New Game +, ale k jeho hraní nějak není motivace.
+32
  • PS4 65
Star Wars Jedi: Fallen Order je rozporuplná hra. Možná tak rozporuplná jako nové Star Wars filmy (pokud tedy nemáte nové Star Wars filmy za úplné dno). Některé věci dělá dobře, ale je tu i halda blbostí, které při hraní vadí či dokáží dokonce znechutit.

Hned příběh je dost rozporuplně podaný. Není to nic převratně složitého, je zasazený do zajímavé doby v rámci universa a má něco do sebe, ale zároveň je dávkovaný dost nezáživně a začal mě zajímat až na konci. A jednou z věcí, kterou z tohoto viním, jsou vaši společníci na lodi. Cere a Greez jsou totiž nesnesitelnou továrnou na nudu a rozhovory s nimi jsem protrpěl. Jenže pak hurá! Přidala se nová postava - Nightsister Merrin. Zajímavá, tajemná, chtěl jsem se o ní dozvědět více. Škoda, že se přidala až na úplném konci hry :/ Jinak úplný závěr hry se mi líbil dost možná nejvíc, jak po příběhové stránce, tak po hratelnostní. Vlastně mi přijde, že hra končila v nejlepším.

Rozporuplné jsou i souboje. Cal má v repertoáru mimo světelného meče samozřejmě i sílu. A používání síly samozřejmě vyčerpává...ehm...sílu. Jenže síla je podle tvůrců i používání dvou mečů a každé malé kombo. Sílu spotřebovává téměř vše. Díky tomu jsem si připadal jako nejslabší padawan ve vesmíru. Naštěstí jde sílu doplňovat klasickým útokem, někdy je to ale takové...otravné. Super byly ale souboje s bossy, hlavně ke konci, kdy už Cal konečně trošku něco umí. A tím trošku myslím opravdu trošku. Nabídka dovedností totiž není nic úchvatného a ani bohatého.

Zvláštní mi přijde i obtížnost, není problém zabít hromadu stormtrooperů, aby mě pak dokonale rozbil blbý kozoroh nebo co to bylo. Ale ok, na každého nepřítele patří jiná taktika a tahle hra nedá nic zadarmo. Horší je, že hra používá Dark Souls systém checkpointů. Takže v případě smrti se objevíte na naposledy navštíveném meditačním kruhu. A všichni nepřátelé se ihned respawnují. Dobrá, je to loading, to se dá ještě pochopit. Jenže ani se respawnují i v případě odpočinku ve zmíněném kruhu! Ale úplně stejně. Zabili jste žábu u rybníka? Je tam zpět. Zabili jste osm vojáků na mostě? Jsou tam, stejně rozmístění, úplně ti samí, včetně bot a pihy pod nosem. Já už to pak znovu nezabíjel, a to ani když jsem se po osmé vracel k bossovi, který mě zabil.

Na PS4 zamrzely pády FPS na Kashyyyku, kde se hra vyloženě sekala, zbytek planet byl naštěstí v pohodě. Lokace jsou různorodé, každá planeta má své kouzlo a tou nejzábavnější je právě Kashyyyk. Jen je škoda, že architektura levelů je všude stejná, takže přestože každá planeta vypadá jinak, v jádru se hraje vlastně stejně.

Přestože to může znít až moc negativně, po hratelnostní stránce ta hra až tak špatná není, je rozhodně nadprůměrná. Občas souboj, tu a tam hádanka, pěkné lokace, rozhodně se nějak špatně nehraje. Veškeré mechaniky jsou převzaté z jiných her, tuhle lépe, tuhle hůře. Ale je škoda, že tvůrci nepřišli s ničím novým či alespoň nepřišli s vylepšením stávajícího. Žádné nové nápady, vše už jsme viděli.

Grafika je pěkná a některé scenérie dechberoucí. A výborná je samozřejmě hudba, Star Wars motivy zní vždy dobře.

Je to škoda, stále si myslím, že Star Wars má obrovský potenciál na vyprávění příběhů, zvlášť pro videoherní svět je toto universum jako stvořené. Tady to dopadlo sice trochu rozporuplně, ale i tak jsem se ve výsledku u hry většinou bavil.
+27
  • PC 80
„Die, Jedi!“ Když jsem slyšel tato slova, tak jsem se zaradoval. Ne proto, že bych měl hned potom umřít, ale protože mi okamžitě naskočila vzpomínka na Jedi Academy, kterou jsem v minulosti dohrál nesčetněkrát na všechny obtížnosti s různými typy mečů. Jenomže Fallen Order si bere ode všeho něco a jenom málo věcí dělá dobře. Ale to, co se mu povedlo, je zase vážně dobré.

Nejprve příběh. Před pár lety nastal Order 66. Cal je od té doby taková nenápadná jediská myš, která se skrývá před zraky Impéria. Síla tomu najednou chtěla, aby se přestal skrývat, a tak prchá a vydává se na misi za tajemstvím ukrytého holocronu. Na pomoc mu přijde čtyřruký emzácký kapitán Geezer a jeho parťačka Cere (čti jako „sýr“), oba létající na lodi Mantis. Nic extra příběhového to není (zvláště i po tom, co za příběhy se neustále objevuje v komiksové sérii vydávané u nás), ale v rámci Star Wars je to vše, co moje mainstreamové buňky potřebují. Postavy hrají skuteční herci jako Cameron Monaghan (Cal), jemuž ve hře vtiskli jakýsi zvláštní opičí výraz; Debra Wilson (Cere), která mě celou dobu děsila kvůli jejím vypouklým očím, či Tina Ivlev (Merrin) krásná jako abstraktní obrázek nebo temná Elizabeth Grullon (Trilla). Takže mezi ty mimozemšťany všichni dobře zapadají. Ale jinak jsou to velcí sympoši s vlastní bolestnou minulostí, jak to má být. Závěr příběhu nastolil příjemné překvápko téměř dosahující komiksové úrovně a zároveň otevřel vrátka pro další pokračování. Jediné zklamání je v tom, že hra je příšerně krátká. Ve chvíli, kdy se konečně začne s postavami něco pořádného dít, je najednou konec.

Během hry se Cal dostane na několik planet a všechny jsou úchvatné. Nechybí opuštěné chrámy, les a džungle, větrem ošlehaná skaliska i ledové jeskyně. A samozřejmě všudypřítomná invaze Impéria. Nejvíc jsem si užil výhledy na Kashyyyku a šplhání na obrovský strom s velkým opeřencem - jak něco z Avatara. Přitom naopak předchozí skákání po masožravých kytkách a únik na zarostlých zdech před agresivními výhonky mi vrátilo moje dětské noční můry z Heart of Darkness. Dathomir mi zase přivodil nepříjemné pocity, že jsem vetřelec na místě, kde nemám co pohledávat. Škoda jen, že se tam nějakým způsobem neobjevil Darth Maul, když to je jeho domácí planeta. Seděl by mi tam lépe než Malicos, a taky by mě víc zajímal. Takže světy a jejich atmosféra na jedničku. Jinak občas se ve hře stane něco zajímavého, co hru docela fajn osvěží, třeba úvodní nájezd na Kashyyyku nebo střet s Trillou.

Hru jsem začal hrát na nejnižší story mode obtížnost jako správná lama s tím, že to později přepnu na vyšší, až se naučím ovládat pohyb a komba. Ale nakonec jsem to nechal být, protože jsem až do konce hry neměl pocit, že bych tohoto umění dosáhl. Asi tak milionkrát jsem někam spadl, Cal snad vůbec nereagoval na povely, které jsem mu dával během boje, skluzavky jsou doteď můj nejhorší nepřítel (následované gangem přerostlých pavouků) a prohodit ohnivou lampu malým otvorem, aby spálila pár kořenů, mě stálo všechny nervy. Naproti tomu mě ale mobilita v tomb-raiderovském duchu velmi bavila. Všechno to skákání, šplhání, chytání lián mi dělalo docela radost. Škoda jen, že Cal se všechny dovednosti učil postupně, takže na začátku je z něj úplná nula. Před koncem hry jsem náhodou objevil bug usnadňující mobilitu vzduchem. Znát ho dřív, tak by mi ušetřil řadu obíhaček.

Abych řekl pravdu, tak umění světelného meče se moc nepovedlo. Pohybů je jen několik málo a jejich aplikace mi přišla silně nevyužitá. Ve výsledku jsem tedy používal kombinaci asi dvou nejúčinnějších. Pořád jsem měl nutkání mačkat klávesy pro naučená komba z Jedi Academy nebo pro škrcení a odhazování stormtrooperů přes vysoké okraje. Ale kde nic, tu nic. Nejužitečnější tedy bylo odhazování silou z útesů směrem od postavy (vždy je třeba napozicovat), nebo naopak přitahování silou. Nicméně tam nastal problém, že u srázu Cal troopery po přitáhnutí hned probodl mečem, takže dolů už padali mrtví. Pokud Cal stál na samém okraji srázu, tak dolů spadl vlastním pohybem taky. Výborná je však schopnost odrážet útoky laserových střel. Tím se snadno zlikviduje celá skupina (k čemu ti troopeři mají brnění, když ničemu neodolá?). Nejvtipnější bylo, když stáli dva za sebou a ten vzadu vystřelil skrze kolegu stojícího před ním, načež odražená střela letěla zpátky a trefila právě toho kolegu. Jejich humorné hlášky taky stojí za pozornost. Celkově mi chybělo víc soubojů s temnými Jedi a nemožnost používat střelné zbraně – opět v Jedi Academy šlo sebrat všechno a střílet se vším; proč to tady nejde? A taky bych chtěl mít tu volbu sestrojit dva permanentně oddělené meče nebo oboustranný meč, protože z hlediska efektivity mám raději dva meče. A taky bych chtěl mít kontrolu nad tím, kdy Cal meč vypne, protože to dělá sám automaticky, když už nehrozí nebezpečí, ale pro mě to je, jako kdyby mi sebral hračku. Změna barvy meče a všech těch pidi udělátek je nicméně fajn.

Během svých cest po planetách, kam se lze kdykoliv vracet, Cal sbírá semena do sbírky v teráriu. Cal také sbírá skiny pro svoje pončo. Pak ještě sbírá skiny pro loďku Mantis a taky pro svého droida BD1, který se stává nejlepší postavou celého Fallen Order, jelikož skrývá mnoho úložného prostoru a jeho nacházené upgrady jsou užitečnější než ty Calovy, protože jen díky jemu je umožněn přístup do dalších a dalších lokací. A taky má zábavnější hlášky. Smutné je, že ty nalezené skiny nemají nijak velké (žádné) opodstatnění, a obdržená odměna proto hráče příliš neuspokojí. Mohli si vypomoci aspoň nějakými dalšími zbraněmi nebo vybavením lodi… nebo co já vím. Na druhou stranu je to lepší než nic a pro completionisty je to aspoň malý důvod pro návrat na planety v rámci post game hraní.

Mnohokrát kritizovaná absence fast travel pointů je pak nepochybně velkým kamenem úrazu i pro moje osobní potřeby. Orientace v prostoru i podle dostupné mapy mi dělala ve stále se rozšiřujícím území problém, zejména když jsem hledal jednu konkrétní věc a prostě jsem si nemohl vzpomenout, který koridor jsem měl kde vzít, abych se dostal na správné místo. A když jsem se tam už dostal, tak jsem zjistil, že jsem měl vlastně jít nějakou jinou cestou, protože tam jsou dveře, co jdou otevřít jen z druhé strany. Hm, díky. A ten meditační kruh na zemi respawnující všechno kolem je teda taky na metál. I přes všechny obtíže jsem se ale nakonec vrátil do všech oblastí a vyzobal ta vzpomínková Echa, otevřel všechny dostupné bedny, vítězoslavně jsem završil 100% explorace dohromady za 52 hodin a obdržel všechny achievementy na steamu. Je tedy pravda, že jsem strávil moře času snahou dostat se na nepřístupná místa ještě v době, kdy to reálně ani nebylo možné.

Přesto všechno mě hra kupodivu bavila, jen se nemohu zbavit toho pocitu, že to prostě šlo udělat mnohem lépe, což mi snad dosvědčí ti, kteří už hráli Fallen Order nebo Jedi Academy (či jiné SW hry). V závěru bych tak chtěl tvůrce pochválit, ale i popíchnout k tomu, aby se dostatečně poučili a příští hru pořádně nabušili dobrými nápady - schopnosti na to mají, tak už jen stačí je odemknout. A přidat na vertikalitě lokací, aby se dali stormtroopeři přehazovat přes okraje. Jinak musím pochválit i hudební doprovod, občasné zajímavé hádanky s kuličkami a taky se konečně někde řeší stavba meče za pomoci vlastního krystalu, což oceňuji.
Vlastně jsem si chtěl také postěžovat na fakt, že hru je nutno spouštět na PC online u EA přes Origin (zakoupeno na Steamu). Vím, že je to takový trend dnešní doby, ale vytváří mi to zbytečně překážky, protože na chatě nebo u babičky, kam jezdím, si tím pádem nezahraju – konec stěžování :D

Trošku off-topic:
„Je tu něco, co bys měl vědět. Jsem bývalý spolubydlící bratrance synovce bratra tvého otce.“
„A čím nás to dělá?“
„Absolutně ničím!“

Pro: Krásné lokace; opeřenec; občas zajímavé hádanky; světelný meč; BD1.

Proti: Neohrabané ovládání; krátká doba hraní; chybí fast travel; chybí variabilita zbraní a verze dvou mečů.

+34
  • PC 65
Mainstreamové SW produkty u mě začínají mít velký problém. Recykluje se pořád dokola ta stejná story, jenom na jiných planetách a s jinými lidmi. Ale tentokrát se ta story bohužel neobalila ani zajímavou omáčkou. Fallen Order je jakýsi divný mix soulsovek, Tomb Raidera a Crashe Bandicoota (jo, skákání po masožravých kytkách), přičemž ani jedno nedělá dobře a do toho mácháte lightsabrem, jehož ultimátní badass síla je tu v rámci gameplaye potlačena na úroveň baseballky. Většina puzzlů a questů by šla během pár sekund vyřešit tím, že někde proříznete mříž nebo dveře, někomu useknete ruku apod., ale nic z toho se tu neděje, protože pak byste nemuseli jak opičák 4 hodiny obíhat nalajnované koridory, přeskakovat do nekonečna se opakující platformy a neprobíjeli se hordami otravných stormtrooperů nebo hmyzáků.

Na této hře je tolik věcí, co mi vadí. Neohrabaný combat, kde používání všeho hrozně trvá, kde funguje jenom souboj 1v1, jinak je to chaotický gangbang s nepoužitelnou Sílou. Zglitchovaný platforming, kde kolikrát stačí zmačknout nějaké tlačítko o mikrosekundu dřív, abyste spadli někam do neznáma, whatthefuck skluzavky, kde se zasekáváte o stěny a přepadáváte přes hranu, páč divný ovládání. Naprosto nelogicky rozmístěné odhalování abilit nebo upgradů. Proč když se hlavní postava živila celou dobu jako mechanik na skládce, tak si neopraví lightsabre rovnou, ale musí se proskákat na úplný vrchol jakýhosi stromu života na Kashyyyyyyyyku a tam na obří větvi najde stůl s druhou polovinou? Proč je nejsympatičtější postava ve hře velkej pták? Proč je moje postava tak nesympatická? Proč jsou všechny ostatní postavy tak nesympatický? Proč mě chce čarodějnice několik hodin zabít a potom mi lusknutím prstu pomůže a potom je dalším lusknutím prstu ukecaná kámoška, co si objednává rare steak a vtipkuje o obětování jedné ze čtyř ruk mýho pilota? Proč si nemůžu odemknout abilitu na odkrytí mapy, aby moje sběratelské OCD netrpělo? Proč proboha ve hře, kde je tuna collectiblů a lze se kdykoliv vracet na navštívený místa, neexistuje fast travel? Proč to není Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy? :'(

No i přes to všechno mě SWFU nějakým způsobem bavil. Asi je to prostě tou třetí perspektivou a podobností s mým oblíbeným Tomb Raiderem. A určitě se ve hře najde pár super momentů. Obecně audiovizuálně je to moc pěkné a filmové cutscény jsou špičkové, zvlášť na Unreal engine. Někdy se zase zadaří zřetězit několik comb tak, že vymlátíte třeba 6 enemáků zaráz. Některé bossfighty jsou zábava. Ta hra tak akorát dávkuje tempo, že nezačne nudit. No a někdy se jen tak dívám ve tmě na světelnej meč a postesku si, že Star Wars je jednoduchá pohádka, co potřebuje jednoduchý gameplay, a nemusí vymýšlet nesmysly s metroidvánií. Jedi Outcast a KotOR nejspíš navždy zůstanou nepřekonány.
+30
  • PS4 75
Kdysi dávno v jedné daleké, předaleké galaxii se pejsek a kočička rozhodli udělat hru. Kočička ale netušila, jak se vlastně taková hra dělá. Pejsek jí poučil, že taková hra se dělá tak, že vezmeš to nejlepší z jiných populárních her a pak je ta výsledná hra taky nejlepší. Kočička dala pejskovi za pravdu, a tak se vrhli do dělání Star Wars Jedi: Fallen Order.

Dějově bych nepopsal Fallen Order jako zrovna nejoriginálnější, co se zápletky týče. Dokázal si ale udržet moji pozornost, bavil mě, a i občas překvapil. Některé pasáže mi ale přišili zbytečně natáhnuté a nudné. Konec hry mě zase nechal lehce rozpačitého, přesto že mi je jasné, proč je takový, jaký je.
Řekl bych, že podobně jako u série Uncharted hraje děj až druhé housle a spíše se více zaobírá postavami a vztahy mezi nimi. Ovšem neřekl bych zase, že má Fallen Order takový šarm a vervu jako zmiňovaná dobrodružná klasika od Naughty Dog. Posádka lodi Mantis mi nebyla zpočátku nijak moc sympatická, ale skrze dialogy, kdy se postavy o sobě více rozmluvili mi dali možnost, abych si k nim vybudovat nějaký vztah. Bohužel mi ale moc nesedl hlavní představitel celého příběhu Cal Kestis. Zde bych ale nevinil scénáristy nebo samotný herecký výkon. Na druhou stranu jsem si zamiloval malého, roztomilého androida BD-1, který vám po celou dobu hry bude dělat pomocníka.

Audiovizuál hry se dočkal velké péče. Ve hře se vyskytuje několik planet, přičemž každá z nich má svoji osobnost, své kouzlo a atmosféru. Zároveň každá lokace, každá scenérie je krásná a propracovaná do detailu. Nejednou jsem se zastavil, abych se půvabnými panoramaty pokochal. Osobně bych vyzdvihl scény, kdy jsem měl před sebou nějaký mohutný, monumentální prvek. Například hned v úvodní lokaci na vrakovišti stojíte před obří lodí Republiky, která je postupně rozkládána nebo na planetě Kashyyyk musíte doplavat k AT-AT a vylézt na něho. V podobném duchu se nese i zdařilá hudba, kdy mě nejvíce zaujal kouzelný, tajemný a do jisté míry až pohádkový soundtrack na planetě Bogano. Zvuk je také společně s animacemi vydařený a souboje vypadají a zní skvěle.

Co se týče hratelnosti, tak Star Wars Jedi: Fallen Order je takovým mixem Dark Souls a již zmiňovaného Uncharted. Hlavní náplní hry je umírání, odrazování útoků, uhýbání, levelování, časování, odrazování útoků, healování, blokování a v neposlední řadě i odrazování útoků. Sem tam si také po stylu Nathana Drakea užijete řešení jednoduchých puzzlů, skákání, padání, ručkování, houpání, lezení a občasnou frustraci z toho, jak je hlavní hrdina neschopný, protože nedělá, co chcete.
Hratelnost alá Dark Souls a značka Star Wars si sedly jako zádel na hrnec. Neřekl bych ale, že je Fallen Order nějak nesmyslně obtížnou hrou, spíše nekompromisní. Na obtížnost Jedi master jsem sice občas chytal rapla, ale většinou jsem si za to mohl sám svojí chybou z nepozornosti, špatně načasovaným krytím a podceněním nepřítele. Ona stejně většina bojů probíhá tak, že počkáte, než nepřítel zaútočí, vy ve správný moment odrazíte útok, zaútočíte a zase od začátku. Vždycky se ale dá rozpoznat, kdy nepřítel zaútočí a je jenom na vás se naučit moment načasování, které je v této hře stěžejní. Nepřátelé sem tam občas dělají neblokovatelné útoky, kterým se jednoduše stačí vyhnout. Ovšem je ale nešvar bojovat s větší skupinkou nepřátel, kteří na vás jdou najednou a můžou vás opeškovat, i když jste uprostřed spešl útoku. Tak jako tak mi i na nejzáludnější bosse stačili dva, tři, čtyři, pět pokusů a dalo se to. U dvou jsem byl nucen sáhnout po strýčkovi Googlovi. Také silně doporučuji, což si ale myslím, že je logické, když narazíte na souboj trooperů s místní faunou, počkejte si na samotný závěr a pobijte to, co zbylo. Také radím shazovat silnější vojáky z útesů, když jsou k vám otočení zády.
Způsob vylepšování postavy zde probíhá pouze za pomocí perků. V meditačních pointech, které se válí různě po galaxii, a u kterých se mimo jiné spawnete, když umřete, si kupujete skilly, nebo chcete-li perky za skill pointy, které dostáváte za zabíjení nepřátel a exploraci prostředí. Mezi tyhle skilly například patří, že se naučíte nějaký speciální útok, či si stávající vylepšíte nebo si můžete zvýšit maximální životy a Sílu. Explorací prostředí je myšleno to, že nalézáte různé fragmenty událostí, které se na dané planetě staly. Můžete také nalézat truhly, které vám ve většině případů dají pouze kosmetické úpravy jako například poncho pro Cala, skin pro BD-1 a loď Mantis nebo různé díly do světelného meče. Je tu také jeden druh bedny, který vám permanentně přidá navíc jeden heal stimp, který vám při nouzi nejvyšší přihraje BD-1.

Ovšem nic se neobejde bez záporů. Například mě iritovalo nesmyslné rozmístění meditačních pointů, kdy například před jedním obtížným boss fightem musíte bojovat s dvěma běžnými bojovníky, což je prostě otravné a zbytečné. Naštěstí si ale nemusíte dokola poslouchat dialog mezi Calem a bossem a můžete jít rovnou na věc. Jindy zase před místností, kde máte také poměrně dlouhý a neúprosný souboj s několika protivníky, musíte odstranit dva běžné a šíleně otravné scaut troopery.
Nakousl jsem exploraci, kde mně zase vadila nepřehlednost. Planety jsou sice lineárnější i přesto, že se tváří otevřeně, ale často jsem se ztrácel. Zejména vždy zpáteční cesty na loď Mantis se mi nepříjemně protáhly. Nejvíce jsem se vytočil na planetě Zeffo, kdy jsem půl hodiny bloudil sem a tam, nemohl jsem najít cestu zpátky, až do momentu, kdy jsem si všiml naprosto nenápadné cestičky, která se pořádně ani neobjevovala na mapě.
Zároveň „hopsací“ části také nejsou precizně zmáknuty. Například jsem musel jednu skákací sekvenci opakovat desetkrát, protože se Cal za žádnou cenu nemohl zachytit stěny a vždy spadnul. Možná jsem dělal něco špatně, ale video na youtube mě utvrdilo v tom, že jsem skákal ze správného místa, jen Cal nedoletěl tam, kam jsem chtěl.

Mé největší výtky však ale směřují k technickému zpracování.
Mám na mysli například špatnou optimalizaci, kdy jsem místy měl neskutečné framedropy, když jsem byl někde, kde se toho moc odehrávalo, avšak snímky mi padaly jak mouchy i v místech, kde bych to tolik nečekal.
Do neúprosných mez to zaběhlo na planetě Kashyyyk, kde jedna cutscéna běžela bleskovou rychlostí jeden snímek za půl minuty, až jsem se obával, jestli můj PlayStation není v posledním tažení. Po vytištění konzole problémy neustaly. Textury se skoro neustále nestíhaly načítat a budou vás iritovat i dlouhé načítací doby, což je celkem nešvar u hry, která je dělána s tím, že bude hráč často umírat.
Nespočetněkrát se mi stalo, že jsem viděl nepřátele (a jednoho bosse), kteří na mě zřejmě za účelem provokace dělali t-pose, přičemž měli mezi nohami zaraženou svoji zbraň. Jindy se mi stalo, že jsem narazil na bosse, který mě zabil, ale když jsem se spawnul a doběhl na místo, kde mě zabil, tak už tam nebyl. Potkal jsem ho ale zase až při zpáteční cestě, kdy už jsem ho nemusel vůbec hrotit.
Umělá inteligence je místy nulová, kdy například stormtrooper stojí za překážkou, jelikož se o ní zasekl, a střílí do ní. Ovšem hodí se to v momentě, kdy má raketomet a střílí svojí nerozvážností do vlastních. Jindy na vás nepřátelé jenom tupě zírají a začnou něco dělat v momentě, kdy se k nim přiblížíte na jeden centimetr.
Stal se mi také vtipný moment, kdy mě purge trooper slovně napadal, že jsem slaboch, ale hned na to si ho tam podaly čtyři přerostlé krysy. Obecně hlášky nepřátel jsou občas vtipné.

Abych se vrátil k úvodu. K této hře, nebo respektive k dortu pejska a kočičky, jsem zpočátku přistupoval s nepatrnou skepsí. Očekával jsem průměrnou hru, která by mě po dohrání nechala chladným a než bych řekl švec, tak bych na ní zapomněl. Ovšem ono se tak nestalo a byl jsem příjemně překvapen. Star Wars Jedi: Fallen Order není v jádru vůbec špatná příběhová hra. Je vidět, že na ní vývojáři nechali kus poctivé práce – senzační audiovizuál, zábavná hratelnost a pohodovej příběh. Ovšem na druhé straně mince tu jsou znatelné nedostatky, viz. špatná optimalizace nebo nesmyslné bugy. Přesto ale nad nimi dokážu relativně přimhouřit oči, protože mám ze hry jako z celku dobrý dojem a užil jsem si ji. Jsem zvědavý, jakým směrem se (doufám) nově nastartovaná série ubere a těším se opět, až uvidím na rameni Cala Kestise přichytnutého BD-1.
+17
  • PC 65
Dohráno na obtížnost Mistr Jedi. Tedy krom posledního boss fightu. Už jsem neměl nějak trpělivost, takže jsem ho dal na rytíř Jedi. Puzzly jsem dal všechny bez návodu. Jsem už starej herní veterán. Mé smysly a rychlost už jsou dávno otupeny. Čili hra není zase tak těžká, jak se o ní říká, když jsem to dal takhle i já.
Co se týče samotné hry, tak začátek byl fajn, ale časem mě hra začala nudit. Příběh tolik negradoval a celkově tomu postupně docházela šťáva.
Nicméně zpracování světa SW je udělané hezky. Grafika samozřejmě super, až na animace postav, které mi někdy přišli příliš umělé a toporné. Hudba vynikající.
Ovšem co pro mě bylo největším zklamáním byla absence RPG prvků. Ten není téměř žádný. Nesbíráte žádný gear. Jen kosmetiku a to ještě jen v podobě pár kousků, kde se mění jen barvy. Pak si odemykáte skilly a to je vše. Čili v tomhle ohledu za mě velké zklamání. Jedná se tedy čistě o akční adventuru, nikoliv RPG.

Pro: Audiovizuální zpracování, hudba, soubojový systém, puzzly

Proti: Animace postav na dnešní dobu zase nic perfektního, příběhu docházel postupně dech, absence RPG prvků

+18 +19 −1
  • PC 90
Po letech strávených u akčních stříleček sem poprvé vzal do rukou světelný meč a můžu říct, že sem byl mile překvapen a hlavně potěšen. Jelikož nejsem fanda Star Wars a podobných blbin, tak sem vlastně slepě a bezhlavě skočil do něčeho, pro mě, úplně nového. Ke Star Wars Jedi: Fallen Order sem se dostal úplnou náhodou díky traileru na YT. Po shlédnutí několika recenzí sem si řekl, že tu hru prostě musím mít ve své Steam knihovně a musím si jí zahrát ať to stojí, co to stojí.
Po 18 hodinách hraní a dohrání Fallen Order sem zjistil, že sem udělal dobře, že sem si hru koupil a že bezhlavé skočení do nového herního žánru nebyl vůbec špatný nápad.

O Star Wars hrách, které za posledních 10 let vydalo EA sem nic moc dobrého neslyšel a proto sem se jim striktně vyhýbal a mě samotného ani nijak nezaujaly. Ono, když nejste fanboy těchto her, jen stěží si k nim nacházíte cestu, jenže tato hra si našla cestu ke mě. Jako by říkala- "ty blboune, zahraj si taky něco jinýho než Call of Duty, mám ti co nabídnout"

Po dost prudkém začátku, kdy sem se učil ovládat postavu Cala Cestise a neustále sem umíral, protože moje schopnost se hře krapet přizpůsobit byla mizivá, sem se nakonec do této hry trošku vžil a začalo to být o dost lepší. Nakonec se mi podařilo vžít i do role Padawana co nemá samopal ale světelný meč a nemůže běhat po mapě jak Rambo. Po zvládnutí počátečních problémů sem se mohl směle vrhnout do této hry.

Úchvatné grafické zpracování jak postav, tak i všech planet, které navštívíte dodávalo hře nádech. Příběh byl také zajímavý a nenudil. Hra je sama o sobě dost zajímavá a hráči má co nabídnout. Ať už je to výběr hadrů, které bude nosit hlavní hrdina, tuning jeho světelného meče nebo výběr laku kosmické lodi se kterou lítáte po galaxii. Výběr nátěru vašeho robotického parťáka taky není k zahození.
Na jednotlivých planetách nevíte, zda se kochat krásným prostředím nebo kosit Stromtroopery. Každou planetu také obývají, ne zrovna krásná, a také dost nebezpečná stvoření, které vám jdou po krku stejně jak Impérium, takže se nenudíte. A když to na nějakou nudu vypadá a není co kosit, tak musíte všelijak šplhat, skákat a přemýšlet jak se dostat dál aniž by jste někam spadly, jako třeba já 20x za sebou a na tom samém místě.
Boss fighty byly také hodně dobré a taky těžké. Jen s Malicosem sem se drbal docela dlouho. Velké plus dává hře i fakt, že máte při probíhání map naprostou volnost a můžete si po planetách poskakovat jak chcete.

Hlavní záporačka Inkvizitorka Trilla je celkem drsná a Cal od ní dostává pěknou sodu. Byla jí škoda, její konec mě docela zklamal. Ale kdo mě potěšil ze všech postav nejvíc byla Nightsister Merrin. Jak ze začátku vystupovala jako mrcha, tak se z ní s postupujícím příběhem vyklubalo roztomilé stvoření a jak sundala kapuci, tak se z ní stala dočista kóča. Mám i takový dojem, že se Merrin do Cala zamilovala a snaží se to všelijak okecávat a dělá ze sebe svéráznou čarodějnici jenom proto, aby to Cal nezjistil. Ten konec mě jenom utvrdil v tom, že Merrin je do Cala fakt zakoukaná...kdo ví, třeba se mílím, ale pocit je pocit.

Co mě na celé hře nepotěšilo bylo trio hlavních hrdinů, kteří byly neslaní, nemastní a řekl bych, že na klasické hrdiny těchto příběhů i dost ubrečení. Nejsem zastáncem namyšlených superhrdinů, ale Cal Kestis je spíše chcípáček co se skrývá před Impériem. A ostatní na tom nejsou, bohužel, o moc líp.
Kolikrát sem si při hraní připadal jak v Tomb Raider nebo Indiana Jonesovi když sem musel všelijak kombit abych se mohl posunout dál. Skákání tam bylo na můj vkus trošku moc a bylo to kolikrát o nervy, když jste furt chcípaly na jednom místě a problém jste překonaly až po dlouhých minutách přemýšlení jak dál.

Sečteno podtrženo... Star Wars Jedi: Fallen Order je nadprůměrná hra a vývojáři se na tom dost vyřádili. Mile rád si počkám na pokračování.

Pro: Herní doba, grafické zpracování, příběh, volnost při hraní, Nightsister Merrin

Proti: Hlavní hrdinové, obtížný terén

+10 +15 −5
  • XOne 80
Vezmu to stručně. Moje očekávání byla laděna v podstatě jako Assasins Creed ve Hvězdných válkách, to hra rozhodně není. Jde o poměrně jednoduchou akční hru z pohledu třetí osoby, která neobsahuje inventář (vše, co nacházíte vás vylepšuje - skilly, životy, síla nebo kosmeticky upravuje vizuální stránku Vaší postavy a světelného meče). Akční momenty střídají hádanky, ke kterým využíváte sílu, což je velmi elegantní a občas i nápadité. Zásadní problém hry vidím v tom, že často hráče nutí opakovaně chodit do stejných lokací. Příběh se totiž odvíjí tak, že na začátku umíte základní pohyby a sílu používáte omezeně. V rámci plnění hlavního úkolu otevíráte svůj příběh a schopnosti. Mezi tím však poletujete mezi planetami a lokacemi, takže se stane, že někde jste ve chvíli, kdy nemáte např. force jump a tak nedoskočíte na tajná místa atd. Chápu tento princip, ale bohužel si autoři neuvědomili, kam to povede. Lokace jsou totiž poměrně veliké a pohyb v rámci lokací není úplně jednoduchý a díky mapě ani přijatelný. Dostáváte se tak často do stavu, že dohrajete mapu a chcete se vrátit na loď a strávíte tím docela nepříjemnou čtvrthodinku (po odpočinku - doplnění síly a životů - dojde k respawnu nepřátel). A v tomhle si hledejte ty "lokace", o kterých víte, že teď už tam doskočíte, ale kde to bylo... (navíc tady je zásadní věc, kterou jsem objevil v podstatě až díky youtube a to jsou boxy, které vám dovolí rozšířit vaší zásobu "lékárniček" vašeho malého robota, tohle vnímám jako zásadní problém a chybu designu hry, často hráč ani neví, že něco takového lze a některé souboje podle mě nejdou ani bez adekvátního počtu lékárniček dohrát -> beru nejnižší obtížnost jako nepoužitelnou :-)). Druhá obtížnost je už občas pekelná (např. souboj s padlým jediem na Dathomiru je šílená...) a občas jsem opakoval boj i 20x (ano, nevyžívám se úplně v taktickém boji, který zde je, kdy musíte časovat pohyby, úskoky, rychlé údery apod., radši bych si pořádně zamlátil :)). Na druhou stranu hra otevírá úchvatný svět, umí s ním pracovat a příběh vypráví velice pěkně. Lokace jsou často úchvatné, hudba, zvuky a vše okolo bere dech. Hra je zážitek, některé hádanky jsou velice originální, některé momenty jsou pekelně přepálené a nepřívětivé pro hráče. Pokud SW není Vaše krevní skupina, jsou lepší hry. PS: to, že je hra pouze singleplayer a pracuje s uložením skrz meditace a jednoho uložení dochází k tomu, že když se hráči líbí nějaká lokace/souboj/cokoliv, musí se k němu vždy vracet a probojovávat, což mi nepřijde vůbec herně smysluplné... princip waypointů by byl často užitečný.

Pro: Svět Star Wars, finální rozsah využití síly hlavní postavy, lokace a momenty (AT-AT,...), hádanky, poslední lokace a finále hry

Proti: Obtížnost je občas zbytečně vysoká už na 2 nejnižší, některé prvky hry uživatel zjistí náhodou nebo z internetu, velice časté skriptování a jeho problémy (některé bosy se díky tomu dalo i snadno porazit), deluxe edice (už) postrádá smysl

+14 +15 −1
  • PC 85
Po letech konečně SW hra, která nezapadne. Neberte mě špatně, Battlefront 2 se nakonec ukázal jako skvělý, ale trvalo jim to téměř 2 dlouhé roky než to opravili.

Co rozhodně od hry jako Fallen Order neočekávat je, že se jedná o čistou "bojovku". Je to spíše takový SW Tomb Raider. A nemyslím to zle. Některé logické hádanky dají zabrat a pokud jste na toho leví, tak se hře vyhněte obloukem.

Spousta lidí si stěžuje, že to vykrádá jiné hry. A která hra to nedělá? Buď uděláte krásnou a herně zvládnutou hru s mechanikami, které můžete vidět jinde a "vykradete" i vlastní hry. Ano koukám na tebe, Titanfalle. Nebo uděláte originální, ale naprosto nudnou hru jako je pro mě třeba Death Stranding. Fallen Order je to druhé.

Je to příjemná hra, která utíká ještě příjemněji až zjistíte, že je 10 večer a Vy musíte jít spát, protože zítra je ta otravná věc zvaná práce. Hře, co se týče tempa, herních mechanik atd., není co vytknout. Nádherné scenérie některých planet, které hlavní hrdina navštíví, to je prostě něco. Co je ale vyloženě "odfláknuté" je úprava postavy. A ano, člověk musí pochopit, že tato hra je oficiální canon světa SW a proto nemůžete běhat fialově oblečený s hlavou jednorožce a červeným mečem. Co občas může i zamrzet je, že vojákům nějak nejde odseknout část těla. Ale to časem modeři pošetří, když můžete rozsekat vše ostatní živé:)

Takže jaká je vlastně hra? Příjemná, místy těžší, místy naprosto lehká a místy prostě krásná tak, že hru zastavíte a scenérii si "vyfotíte". Je to hra na příjemné večery a i když jsem se moc nesnažil, tak mám všechny planety minimálně na 80 %. Co bude mnohým vadit je systém "uzamčených" míst, kde se dostanete až s otevřením další schopnosti. Hra rozhodně stojí za zahrání, a pro fanouška SW je to i "povinnost" a v menší slevě se rozhodně vyplatí.

Hru jsem prozatím uzavřel na 20 hodinách a 24 minutách. Hlavní příběh uzavřený, 54 % achievmentů splněno.

Pro: Postavy, jiné zpracování světa SW, variabilita schopností, variabilita nepřátel, typy meče

Proti: Slabší AI, někomu bude vadit systém Dark Soul ukládání, system uzamčených oblastí, občas špatná kamera

+17 +19 −2
  • PS4 70
Samozřejmě jako obří SW fanda sem se na první pořádnou singleplayerovou hru z tohoto univerza a z nového kánonu těšil velice hodně a... a není to vlastně nic světoborného i přes to, že hra je více méně oukej.
Moje pocity se napříč hraním měnily. Když jsem hru zapnul, dal jsem si Jedi Master obtížnost (řek bych, že to je ta mezi normální a nejtěžší), a hrál jsem. Úvod hodně dobrý, možná škoda že bez jediného titulku, jakéhokoliv, a první scéna, která rovnou hráče vrhne do příběhu bez okolků je styl, který mám rád, žádná klišoidní zdlouhavá expozice, jen prostě začala hrát nějaká písnička, kterou hlavní postava poslouchá ve sluchátkách, netradiční pro SW a mě se to hodně líbilo. První momenty hraní celkem v pohodě, hodně fan servisu, dávkovaný tak , aby zapadnul do kánonu a zároveň pocit něčeho, co nám jakožto SW fandům chybělo, že tohle vypadá na regulérní příběhový vhled do opravdového fungujícího a dýchajícího světa Hvězdných válek. Úvod byl zvládnut dobře, přesouváme se dál, pohyb po mapě s různýma cestama, které slouží k exploraci prostředí, oběvování vedlejších nebo doplňujících příběhů, jsou věci, kerých mohlo být více, ale těch taky ve světě SW a jeho loru nemusí být nikdy dost že jo. :)

Moje srážka s gameplayem. Ona obtížnost, kterou jsem si nastavil na začátku, mi začala později být překážkou, a pro mě jakmile se mi hra přestává dařit hrát, neustále chcípám a opakuju to už po třicáté ze stejného checkpointu, tak to celé začne být nervy a nuda. Pro tohle já hry nehraju. Já se chci bavit a chci si užít příběh. Já si jen prostě ze začátku myslel, že hra bude těžší na začátku a s mým postupným skillováním se z nezkušeného Cala stane opravdový bojovík Síly. No ono to tak prostě není. Hra se v rámci obtížnosti nepřátel posouvá dál a dál a Cal tomu všemu nestačí, i když má o nějaké schopnosti navíc. Spíš je to o trpělivosti v boji a přesném načasování vykrývání a útoků. A jamile se tu hraje na až hnidopišsky přesné načasování, jde to pro mě do kytek. A to jsem se dlouho držel na druhé nejtěžší obtížnosti. Tuším, že jsem to zvládnul až k bossovi na Dathomiru alias Taron Malicos - a tam sem si to musel nakonec snížit až na story mode, protože tohle byl určitě ten nejtuhší záporák z celé hry a já na to už neměl nervy. Pak sem to hrál už na normal a celkem to ušlo, pořád to mělo hodně daleko od procházky růžovým sadem a taky hodně daleko od normálních obtížností u jiných her, které jsem za poslední dobu hrál. Ale dalo se, jakž takž... Někdy byly nervy opět na dranc. A chápu, ono by se to dalo obhájit Calovou celkovou nezkušeností, tím že on není nejlepší Jedi, kterého jsme kdy viděli, a není do očí bijící overpowered (to spíš ti nepřátelé někdy byli). Ale znova, já si to pak prostě neužiju, nejsem hardcore hráč, já si hru chci užít v klidu, to ovšem neznamená, že si dám nejlehčí obtížnost a budu se jen koukat jak se to hraje samo, to ne.

Můj další náhled do technického okénka - vadilo mi mizení mrtvých nepřátel. Nejsem bůhvíjak velký technický expert, ale tohle mi vadilo hlavně z hlediska nějakého fungování reálného světa a myslel bych si, že dnešní technologie na to v pohodě stačí, ještě když těch mrtvých nepřátel tam není zas tolik (bral bych to po respawnu po checkpointu, ale ne jen tak, chvilku po zabití).

Ta hra určitě není špatná, souboje se světelnými mečemi vypadají dobře. Po technické stránce mě to bůhvíjak neodstřelilo, ale je to dělané poctivě. A to je vlastně tak nějak definice celé hry jako takové - poctivák, ale není to ONO, není to pecka. Hlavně po delší době hraní, kdy se to začne více a více opakovat. Hra zapadne do vzorce a tam zůstane. Sem tam se trochu začne dít něco víc. Nebo dostanem nějaké osvěžení, třeba vzpomínka na Order 66, ale jinak, nic moc teda...

Co se týče příběhu a postav, od prvních zážitků jsem si sliboval celkem dost. Je nám představený mladý outlaw Jedi, zajímavá posádka, a celé je to zaobalené do hodně zajímavého časového období. Skončilo to tak, že mě postavy neoslovili. Nejzajímavější je asi Second Sister. Ostatní nedostanou prostor. Zmařený potenciál. Asi první polovinu hry, a možná i více, strávíme chození od jednoho Jedi Templu do druhého a to mě prostě nějak nebavilo, přišlo mi, že tam ten příběh snad ani nehraje roli, nebyl vůbec výrazný, nestrhával pozornost. Když už tam mám nějakou možnost trávit čas na palubě svojí lodi se svojí posádkou, tak bych si představil, že tam to pouto s posádkou bude prohlubováno, ne nebylo. Dostat nějaké trošku osobnější mise, týkající se přímo nějaké z postav by neuškodilo, nebylo to tam, a to málo z charakterů co jsme dostali nestačilo.

Pár mých nesrovnalostí vypíšu do spoileru.
- Celý ten vnitřní konflikt, co Cal řešil na planetě Ilum mi přišel tak nějak z čista jasna vytažený. Tu cestu za rovnováhou jsem nějak necítil. Chápu o co tvůrcům šlo, nápad dobrý, ale prostě to správně nepodchycovali v průběhu hry než se Cal na Ilum dostal, respektive než se vydal do Templu na Dathomiru chvíli předtím.
- Nightsister Merrin je skvělý přídavek k posádce, škoda, že přišla na konci hry a s posádkou nestrávila moc času, opět zmařený potenciál. A účinkování v potenciálním sequelu neberu moc jako argument.
- Taron Malicos tam byl na sílu vložený a vůbec mě nezajímal.
- Darth Vader na konci super, ale fakt, že to přežila celá posádka, když jsme mohli dostat pořádné obětování se, je celkem hloupost.


No ukončím to. Ná závěr ale ještě vypíšu nějaké momenty, které jsem si užil a přijdou mi dost fajn.
- Šplhání po zarostlém AT-AT na Kashyyku.
- Let na obřím tvorovi nad Kashyykem.
- Ten příchod Darth Vadera asi musí být.
- Order 66.

A asi by se ještě něco našlo.
+22
  • PS4 80
Předně chci říct, že technický stav mojí PS4 verze byl naprosto v pořádku, chvilkami trochu padalo fps, ale jinak pohoda.

Příběh
Děj hry je velmi slušný, ale vlastně velmi prostý. Shrnutí všeho, co se stane lze v pohodě sepsat do jednoho nepříliš dlouhého odstavce. Příběh má dobrý start i finiš, ale ten prostředek je takový nevýrazný. Vím, kde jsem byl, ale proč jsem tam byl, tím si nejsem moc jistý, i když jsem to dohrál včera. Vyjmenuju všechny planety i bossfighty, ale z příběhu dávám jen některé motivy (astrium, Tarfful), ale celkově svůj výskyt na planetách dohromady nedám. Charaktery si pamatuju, tvory si pamatuju, místa si pamatuju, ale to vše spíše kvůli skvělému audiovizuálu, než že bych věděl, jestli jsem na planetě pro tu či onu věc.

Audiovizuál
Tady je hra naprosto fenomenální, všechny planety jsou krásné a rozmanité. Prostředí je hezky variabilní. Každá planeta má svoje unikátnosti, jedinečnou faunu i flóru, takže vše zanechává výrazné dojmy. Grafika i animace jsou na AAA úrovni, což já osobně vždycky ocením.

Hratelnost
Fallen Order je především hra a u těch herních atribut už mám pár výtek.

Soubojový systém
- Ze začátku je dechberoucí a člověk se cítí jako ten pravý jedi, ale později začne zjišťovat, že je velmi nekreativní jedi. Skill tree není příliš bohatý a největším problémem pro mě bylo, že všechno zajímavější než jen mačkání čtverečku spotřebovává Sílu. I takový skok dopředu s úderem spotřebovává sílu, což v reálu vypadá tak, že enemáka musíte párkrát fláknout a pak uděláte nějaký lepší pohyb nebo použijete force. Je škoda, že souboják není více vypiplaný. Třeba letošní Control využívalo force více a to nebyla SW hra. Tato nevariabilita se nejvíce projevuje při bossfightech. Několikrát jsem si smutně říkal, proč já tyhle cool věci dělat nemůžu, i když hraju za jedie.

Enemáci a bossové
- Nepřátelé jsou v téhle hře různorodí a vlastně vůbec různorodí nejsou. Každá planeta má jedinečné obyvatele s jedinečnými útoky a taktikami, což mě bavilo. Impérium má stormtroopery, scouttroopery, inquisitor jednotky a dva druhy robotů, toť vše, takže tady je různorodost nulová. S novými Disney filmy různých jednotek přibývá, a tak je zdejší nevariabilita prostě tristní. Bossů je pár a tady je to jiná písnička. Každý je jedinečný a nejvíc tu vyniká nedostatek Calových schopností. Chybí možnosti úhybu, je tu jen úskok. Větší část útoků nelze vykrýt a uhnout se a hned poté vyskočit je zhola nemožné. Obecně souboje vypadají tak, že chvíli soupeře mlátíte dokud nemáte dost Síly, poté počkáte na vhodný moment a použijete ji a následně uberete trochu zdraví, takhle pořád dokola. Při tom jen smutně sledujete cool triky vašich nepřátel.

Level design, checkpointy, fast travel
- Začnu těmi checkpointy, které mi opět připomněli letošní Control, často totiž bývají podobně hloupě rozmístěné. Třeba u předposledního bossfightu je checkpoint daný tak, aby se vždycky muselo čelit třem casual nepřátelům a následně půl minuty prolézat úzkou chodbou. U tohohle jsem si fakt ťukal na čelo, ale takovýchto příkladů bych, ale mohl uvést více. Další absurditou je fakt, že každé doplnění zdraví respawne nepřátele. Všechny na celé planetě! Tohle designové rozhodnutí je debilní až to bolí a jelikož se vždycky nepřátelé respawnou ve stejné pozici i počtu, tak je člověk po čase začne ignorovat a prostě jen sprintuje tam a zpátky.
Další věcí je level design, všude vedou vždy víceméně lineární cesty, ačkoliv se jedná o open world, pokud něco potřebujete v půlce mapy, tak stejnou cestou půjdete tam i zpátky bez možnosti vzít to jinudy. Absence fast travelu frustraci ještě více prohlubuje. Například další ampulky s léčivem jsou nechané na planetách tak, abyste při první návštěvě neměli schopnost, která umožní se k nim dostat. V reálu tedy po vás hra chce, abyste trasu, kterou jste prošli před dvěma hodinami, prošli úplně identicky znovu, znovu se stejnými respawnutými nepřáteli, jen kvůli tomu, abyste si stáhli dolů můstek a získali jedno léčivo.

Závěr
Star Wars Jedi: Fallen Order není dokonalou hrou, ale přesto má spoustu pozitiv, která nelze opomenout. Svět Hvězdných válek si zaslouží skvělé hry a tato se k nim řadit může. Samozřejmě, příběh by to chtělo údernější a méně roztahaný, variabilita nepřátel není slavná, soubojový systém by se dal více propracovat a level design má hned několik much, ale jako celek to funguje dobře. Pro zaryté SW fanoušky to funguje možná přímo skvěle. Respawn položili základy pro skvělou série, teď zbývá jen doufat, že si u druhého dílu vezmou k srdci zpětnou vazbu a nabídnou nám ještě lepší zážitek.

Pro: Příběh, Grafika, Atmosféra

Proti: Nevariabilita, designové faily, nedotažené možnosti pohybu a soubojů

+16
  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 5 - Adaptace (hardcore)

Stejně jako u GreedFallu je následující text recenze, kterou jsem psal do školního časopisu, takže omluvte trochu větší délku. :D

Star Wars Jedi: Fallen Order byla jednou z nejočekávanějších her letošního roku. Ostatně není divu, nejenom, že se jedná po dlouhé době o singleplayerovou hru ze Star Wars univerza, ale hlavně za ní stojí zkušení vývojáři ze studia Respawn. Ti mají na kontě sérii Titanfall a také battle royale akci Apex Legends, která byla nečekaně vydána letos v únoru a sklidila velký úspěch. Zatímco se však jeden tým stará o Apex, druhý několik let pracoval právě na Fallen Order. Ještě před vydáním byl údajně na hru tak pozitivní ohlas, že se společnost EA (která od roku 2017 studio Respawn vlastní) zalekla a nevěděla, co dělat. Dlouhodobě mají totiž svou politiku nastavenou tak, že singleplayer hry už nikdo nechce hrát, a zaměřují se tak na hry multiplayerové. Není divu, že to pak u hráčů docela schytává a jedná se o jednu z nejnenáviděnějších herních společností vůbec. Tato hra však dokazuje, že i pod hlavičkou takovéto společnosti dokáže Respawn dělat kvalitní hry.

Hra je zasazena do období mezi Epizodami 3 a 4, konkrétně pět let po Rozkazu 66. Většina Jediů byla zabita a jedním z posledních přeživších je hlavní postava této hry Cal Kestis. Ten se několik let schovává na planetě Bracca a během té doby ztratí většinu svých schopností. Po nějaké době je ale Impériem odhalen a na poslední chvíli ho zachrání pilot Greez a Cere, jejíž minulost bych tady nerad vyzradil. Společně se vydávají na cestu za nalezením seznamu dětí, které by se mohly stát rytíři Jedi, a obnovit tak zaniklý Řád.

Příběh je lineární a poměrně průměrný. Ačkoli se dočkáte pár zvratů, nejedná se o nic drastického. Hlavním problémem je však pomalé tempo, kterým je příběh vyprávěn. Pořádně se totiž rozjede až ke konci hry, což je příliš pozdě. Postavy jsou sice dobře napsané a vyloženě skvěle nadabované, příběh ale rozhodně není to nejlepší na této hře. Zkrátka nepřekvapí, neurazí.

Zato grafika zaujme hned na první pohled a je jednou z nejsilnějších stránek hry. Všechny planety jsou odlišné a každá z nich vypadá naprosto úchvatně. Stejně tak modely postav, zejména samotný hlavní hrdina, jsou zpracovány skvěle. Povedly se i cutscény, u kterých bych ještě vypíchnul plynulost, se kterou se do nich přechází. Plynulé jsou i animace skoku či světelného meče, které ve hře často uvidíte. Ač na úkor vyšších hardwarových nároků, po grafické stránce je Fallen Order na absolutní špičce.

Po zvukové stránce je na tom hra také velmi dobře. Ať už se jedná o dabing, který už jsem zmínil, sound design, a hlavně soundtrack. Ten je přesně takový, jaký si představíte, když se řekne Star Wars, a to je samozřejmě jedině dobře. Dodává to hře atmosféru, která vás ještě utvrzuje v dojmu, že jste Jediem.

Největším tahákem je ale hratelnost, o kterou jsem se původně trochu obával. Fallen Order je totiž jakýmsi mixem žánrů. Základní mechaniky si bere ze série Dark Souls, také zde ale najdete parkour podobný sérii Assassin‘s Creed a v neposlední řadě je ve hře několik prvků z žánru Metroidvania. Tento mix však zafungoval skvěle. Na začátku máte jen schopnost zpomalování času, protože, jak už jsem zmínil, Cal většinu svých schopností zapomněl. Postupně si ale odemykáte další, jako je například wall run či double jump. A přestože parkouru je ve hře poměrně dost, nesmíme opomenout ani souboj. Ten je zpracován velmi dobře, je zábavný, ale také občas může potrápit. Jakožto správný Jedi máte svůj světelný meč, který je vaší jedinou zbraní, pokud se tedy bavíme o zbrani v pravém slova smyslu. Budou vám totiž pomáhat i vaše schopnosti a také roztomilý robůtek BD-1, ale to už odbíhám.

V soubojích je důležité správně načasovat blokování či úskok, a tak bude chvilku trvat, než se tyto věci naučíte. Souboje jeden na jednoho jsou poměrně jednoduché, při souboji s několika protivníky najednou se však obtížnost poměrně výrazně zvyšuje, obzvlášť pak, když kromě jednotek na blízko do vás ještě střílí Stormtroopeři. Jejich střely však můžete odrážet svým světelným mečem, což je nejenom velice efektní, ale také efektivní, protože je to většinou zabije. Samozřejmě zde také najdete bossy, které musíte či můžete porazit. Jejich obtížnost je často poměrně vysoká a rozhodně vám poražení bosse vždy několik pokusů zabere.

Hra je tedy relativně obtížná, avšak skvěle vyvážená. Až na jednu věc, a to je rozmístění míst pro meditaci, které pro vás znamenají checkpoint, na němž je možné doplnit zdraví za cenu toho, že se všichni nepřátelé respawnují. Zároveň zde můžete utratit své nasbírané skill pointy a osvojit si tak nějakou novou dovednost. Ale zpět k problému. Někdy je totiž vzdálenost mezi dvěma takovými místy až nesmyslně velká a může kazit zážitek ze hry, protože nejste schopni se přes určitou pasáž dostat. Jinak jsem byl však s obtížností spokojen a byť mi hra na těžkou obtížnost dala zabrat, bylo to přesně tak akorát, abych si ji stále užíval. Když tedy přihlédnete k tomu, jak je hratelnost povedená, budete nedostatky, jako menší technické chyby, občas zlobící kameru, či nepřátele, kteří se někde zaseknou, spíše ignorovat.

Ani Fallen Order není open world hra, a nakonec jsem za to rád. Koridorovější hratelnost ke hře docela sedí. Ovšem nenechte se zmást, průzkum jednotlivých planet je nedílnou součástí hry. Často totiž budete nacházet vedlejší odbočky, po kterých se můžete vydat. Nastává však otázka, jestli to má smysl, protože zde nějaké vedlejší mise budete hledat jen marně. V tomhle ohledu je hra až příliš lineární, protože pokud se vydáte někam jinam, než vám určí příběh, většinou se moc daleko nedostanete. Po dohrání však musím říct, že mi to ani příliš nevadilo.

Hlavní problém prozkoumávání planet je ale odměna. V bednách sice naleznete i vylepšení typu zvýšení maximálního zdraví či velice užitečné navýšení maximálního počtu lékárniček, většina beden ale obsahuje jen kosmetické úpravy pro oblek Cala, světelný meč a jiné zbarvení pro BD-1 a vesmírnou loď Mantis, se kterou cestujete. Osobně mě prozkoumávání světa bavilo i tak, ale naprosto chápu lidi, které od toho odrazuje právě nedostatečná odměna. Je tedy jen na vás, jestli se rozhodnete svět prozkoumávat či nikoli, poměrně značně to však ovlivňuje herní dobu. Sám jsem hru dohrál za 24 hodin. Pokud se rozhodnete jít pouze po hlavní lince, jste schopni hru dohrát i za méně než 20 hodin. Naopak budete-li chtít prozkoumat úplně všechno, je možné herní dobu natáhnout na 30 hodin a více. Rozmezí 20-30 hodin se mi ale na takovou hru zdá ideální, v tomto ohledu jsem tak naprosto spokojen.

Takže abych to shrnul. Star Wars Jedi: Fallen Order sice nepřichází s velkým množstvím inovací, ale kombinuje prvky již zavedených žánrů. A přesně tohle dělá skvěle. I přes horší příběh a některé menší chyby si hru užijete díky skvělé grafice, soundtracku a hlavně velice zábavné hratelnosti. Pokud jste fanouškem Star Wars, tohle je povinnost. Respawn si může tuto hru zapsat jako další úspěch a snad poslouží také jako ukázka EA, že o singleplayer hry skutečně zájem je. Tento titul je totiž jedna z nejlepších her letošního roku. Ať už bude další projekt Respawnu Titanfall 3, pokračování Fallen Order, nebo něco úplně jiného, přeju jim hodně štěstí, a snad i ta další hra bude aspoň tak dobrá jako Fallen Order.

Pro: Úchvatná grafika, Zábavná hratelnost, Variabilita prostředí a nepřátel, Klasická Star Wars hudba, Vyvážená obtížnost soubojů, Výborný dabing

Proti: Nevýrazný a pomalý příběh, Občas nepřehledná kamera, V bednách pouze kosmetické věci

+17
  • PC 70
Přijde mi rozkošné, že se všechny internety můžou posrat ze hry jen proto, že je to singl (zatím) bez mikrotransakcí, a protože od jejího vydavatele všichni mají jen ta nejhorší očekávání. A protože je to Star Wars, I guess. A přitom je to reálně hra, která vykrádá desítky jiných značek, mechanicky nemá vlastní identitu, a ještě všechno (ale naprosto všechno) dělá hůř, než všichni ti předchůdci.

Nechápejte mě zle, Fallen Order umí být až dechberoucně krásný, a hlavně atmosférický. Začíná s pořádným bangem, a už na první navštívené planetě jsem samou rozkoší nad tím obrazovitě nádherným pohledem, kdy Cal jen tak postává v louži uprostřed zeleně, a jediné, co jeho Taft™ účes narušuje, jsou sluneční paprsky, náležitě protáhl pérko. Ale bohužel, byť silnou atmosféru si hra drží s umem vesměs až do konce, vizuály se poměrně rychle začnou okoukávat, čemuž rozhodně napomáhá i ta až absurdně nízká variabilita de facto všeho. Tedy krom motivů, kterými můžete vyzdobit své pončo, samozřejmě. A pak tu jsou ty zdejší 2D ohýnky, které když zrovna nelevitují jen tak ve vzduchu na dokonale přístupném místě, tak osvětlují ještě více LQ zeď. Přece jen mi u hry ta brada raz spadla. <3

Když už jsem navlíkl to pončo, pojďme se trochu rovnou vykadit na stěžejní pilíř zdejší hratelnosti, a sice exploraci. Na rovině platformingu se hra chová jako chůvička pro dítě zrozené z žhavé trojky Nejta Drejka, Lary Croft a Perského prince - tedy paní, která toho dost okoukala a má vcelku jasnou představu, jak by všechno to šplhání a hopsání mělo fungovat a vypadat, ale na stará kolena prolezlá artrózou to holt zvládá přinejlepším nemotorně, přinejhorším vyloženě tragicky. Až do konce hry ve mně převládala silná nevíra, že Cal spolehlivě udělá to, co chci, aby udělal - ať už jde o přesně vyměřený skok, nebo dostatečně ostrou zatáčku na klouzačce, nebo už jen prosté vyšplhání - ale zato jsem se vždy mohl spolehnout, že u toho bude vypadat jako nadrženej zajéc po čtyřech plechovkách redbullu. Cal se neumí ani v klidu, pomaloučku, na místě otočit - už jen při takovém pohybu mu ty jeho špejlonohy rozjíždí encore Míšy Flatleyho, nelze se tedy divit, že občas chytne křeč. Nu, a na rovině motivace razit prozkoumávat nad rámec hlavní storylajny se hra už chová jako vysloužilá chůva, která si otevřela menší sekáč - ve hře je přes 100 truhel k nalezení a otevření, a z toho tak 8 obsahují něco NEkosmetického. Všechno ostatní jsou trochu jiné barvy na totéž pončo, trochu jiné barvy na montérky pod pončem, trochu jiné zbarvení robůtka, jiné mikrodetaily Vašeho světelného meče, které na jeho chování nemají žádný vliv, a kterých si při samotné hře nemáte stejně šanci všimnout, a to nejlepší na konec, jiné zbarvení lodě, kterou v podstatě zvenčí vidíte dohromady v řádu několika vteřin za celou hru! Jo, a krom truhel taky můžete gremlinovi v lodi sbírat nový semeno a zasazovat do květináče, a pak se průběžně vracet, aby i Cal bez okolků dal najevo, jak brutálně ho to nezajímá.

Druhým pilířem hratelnosti jsou samozřejmě souboje, a jak jsem si je ze začátku užíval a naprosto neomylně přispívaly na celkovém příjemném dojmu z hraní, jejich míra zábavnosti rozhodně měla klesající tendenci. Vedle zoufale nízké variability nepřátel se na tom podílí i obecně chudý arzenál hlavního hrdiny. Ano, postupem hrou si zpřístupníte dvojitý lajtsejbr, který s sebou pár nových pohybů přinese, a pak dokonce i možnost sejbr rozdělit na dva, což s sebou přinese přesně jeden nový pohyb, a tak samo si postupně vymeditováváte nové podpůrné síly, ale...i se skill stromem komplet odemklým je toho pořád málo, a člověk si toho velkou část ani nestihne užít, ať už protože se k dané frajeřince dostane moc pozdě, nebo protože daná frajeřinka je vlastně absolutně zbytečná/buglá/nezábavná (dohromady jsem světelným mečem hodil možná 10x, např.). Jádro soubojáku je navíc naprosto prachsprosto Sekiro atrapou. Z toho stejnýho sekáče.

Před závěrem mi dovolte pár nesouvislých bodů, které jsem byl línej nějak zakomponovat do jednoho z odstavců, a to na počest lenosti samotné hry:

- Hádanky by byly fajn, ale když si člověk uvědomí, že 90% z nich by měl být schopný přeskočit za použití svého světelného meče, začnou hodně rychle otravovat. Jednu dvě jsem si užil, u těch ostatních jsem málem ovladač ukroutil nadšením, když jsem musel vymejšlet, jak dostanu svíčku v kouli za pomoci svých džedájovských sil a umělé gravitace přes menší vodopád, jen abych spálil pár větví. Nebo když jsem musel přes jakousi zídku force pushovat kouli a spoléhat se na báječnou fyziku, že kouli bezpečně dovede až do cíle. Prostě muselo to mít hádanky á la Tomb Raider, ale s horší fyzikou, a bez sebemenšího ohledu na to, že hraju za Jediho. Poněkud líné.
- Nejsem žádnej velkej SW fanda, a plně respektuji, že existují hry, které nejsou o příběhu. Toto je ovšem storydriven dobrodrůžo, které umně naprosto mrdá na příběhové tempo, moc se nesere s motivacemi postav, a co je nejlepší, je to snad první pseudo soulslike, který se ani nepokouší nějak odůvodnit respawn nepřátel po restu u checkpointu! Což zrovna tady, kde nepřátelé dělají víc, než že jen postávají na svých místech a čekají na aggro, působí opravdu debilně. A poněkud líně. Příběh jako takový je ale na SW poměry určitě oukej, a pokud člověk nikdy nehrál druhýho kotůrka, tak od toho snad ani nic lepšího nemohl čekat. A Vaderovo cameo na konci bylo bez debat příjemným překvapením.
- Nemůžu mluvit o lenosti a nezmínit přitom poslední misi, která z hlediska designu připomíná ty méně kreativní hry z éry PS1. Sorry jako, ale založit veškerou výzvu exkluzivně na úsměvně nekončících vlnách těch stejných joudů a pšoudů, přes které se člověk brodí celou hru? Jo, přepl jsem z nejvyšší obtížnosti na tu nejlehčí, zcela bez výčitek. Takhle se to už spoustu let opravdu nedělá tvl.
- Tohle asi není o lenosti, ale...proč ta hra nemá žádný fast travel? I samotní Metroidi mají fast travel, tak proč zrovna tento pokus o metroidvaniu nemá? Na některých planetách půl bídy, ale vracet se třeba na takovej Kashyyyk ke konci hry, kdy už opravdu mám i tu nejvíc nejposlednější abilitu, abych 5-10 minut běžel na druhý konec mapy a konečně se tak dostal k další truhle s barvou na pončo...nah I'm good.

Byť je koment dosti negativní a házím na hru špínu, co mi síly stačí, nechápejte mě zle - pořád to vnímám jako solidní nadprůměr, do kterého jsem se nemusel nutit, vracel jsem se k tomu rád, a po odinstalování jsem si řekl, že koment musím dát dokupy co nejrychleji, protože za dva týdny si budu prd pamatovat. Mno a včil tu sedím, pár dnů po dohrání mlátím do klávesnice, a vzpomínkám holt dominují negativa. A doteď mi prostě nedá spát, jak může hra, která umí být tak nádherná a detailní, ve stejnou chvíli oplývat takovou leností, zabugovaností, a celkovou nedomrlostí. Ale jestli Vás hra přitahuje, určitě směle do toho. Ideálně ale až něěěkdy, někdy po patchích a slevách.

Pro: Atmosféra; audiovizuál; zprvu se to hraje fakt hodně příjemně; i jako nefanda musím uznat, že mít po tolika letech další SW singl je fajn

Proti: V dílčích částech hra často působí jako invalidní sourozenec lepších her; dost možná nejhorší AI posledních let

+41
  • PC 85
Úvod do deja
V koži Cala Kestisa, sa vydáme na cestu za obnovou a vytvorením nového rádu Jedi.

Plusy hry
➤postavy: musím povedať, že som v hre nenašiel postavu, ktorá by mi tam nesedela alebo vadila. Keď som prvýkrát videl hlavnú postavu Cala tak sa mi až moc podobal na Toma Hollanda (Spiderman). Na začiatku mi Cal sympatický nebol vôbec, ale čím ďalej hra postupovala tým viac som si ho obľúbil, ale to asi väčšinu postáv. Ved kto by si neobľúbil vášho malého spoločníka BD-1.
➤planéty: v hre je možné cestovať medzi pár planétami. Každá je iná a každá má aj svoje čaro. Mňa osobne najviac bavili pasáže na jednotlivých planétach, v ktorých ste prechádzali štruktúrami impéria, ale každému sa páči niečo iné.
➤Lightsaber: nikdy by ma nenapadlo, že mi prinesie taký dobrý pocit to, že budem v ruke držať lightsaber, teda, že ho bude držať moja postava. Váš meč máte možnosť customizovať podľa vašej fantázie a možností samozrejme, môžete ho používať ako svetlo v temných uličkách, ale hlavne ním môžete sekať nepriateľov. Jediné, čo mi v hre chýba je sekanie končatín nepriateľov, ale zas veľmi oceňujem možnosť vybrať si farbu svojho lightsaberu.
➤Bossfighty: nebolo ich veľa a na väčšinu z nich stačil jeden pokus. Ale každý z nich bol originálny, a to vyvážilo ich jednoduchosť. Na rozdiel od Dark Souls som sa tešil kedy príde ďalší boss.
➤Finále: posledná lokácia ma zaujala asi najviac. Plno akcie, skvelé scény a ku koncu výborné prekvapenie. Za mňa ukončenie na výbornú.

Mínusy hry
➤príbeh: začal som ho viac sledovať až od polovice hry. Na začiatku ma, ale vôbec nezaujal a určite neni hlavným ťahákom hry. V príbehu bolo určite pár prekvapení a skvelých momentov, ale inak som si ho zas tak moc neužil.
➤Nepriatelia: tento mínus sa týka hlavne stormtrooperov. Za mňa je ich v hre málo druhov. Myslím si, že svet Star Wars vie ponúknuť viac typov práve stormtrooperov. Ale inak musím nepriateľov oceniť, aj keď sa raz naučíte ich útoky tak je ľahké poraziť, aj tých najsilnejších.

!! Záverečné zhrnutie !!
Nikdy som nebol nejaký extra znalca Star Wars universa, videl som všetky filmy, ale tam to nejako končí. Z hier som skúšal len Battlefront 2 a tam som hral len multiplayer. Ale vďaka Fallen Order určite skúsim aj ostatné hry, aj keď predpokladám, že nebudú také výborne ako práve táto. Zaujímavý príbeh a postavy, z ktorých si obľúbite hlavne BD-1. Planéty, na ktorých sa pohybujete sú veľmi pekné a rôznorodé, aj keď mňa najviac bavili imperiálne štruktúry. Najviac ma, ale na hre bavili súboje, ktoré vďaka lightsaberu dostávajú svoju krásu. Nepriateľov je dosť a bossfighty sú skvelé aj keď jednoduché. Je tu aj istá možnosť upravovať si niektoré aspekty hry. Záverečná pasáž hry bola skvelá s jedným super prekvapením. Takže celkovo hru hodnotím veľmi kladne aj keď nebola taká náročná, ako som čakal. Ale aj tak dúfam, že vyjde, aj pokračovanie, pretože som si Cala celkom obľúbil.

➤Čas strávený v hre: 16 hodín

HODNOTENIE: 85/100%

Pro: postavy, planéty, lightsaber, bossfighty

Proti: nezaujímavý príbeh

+21
  • PC 85
Star Wars Jedi: Fallen Order byl pro mě velmi příjemným miš mašem nejrůznějších herních žánrů, mechanik i inspirací odjinud. A rozhodně to vývojářům nemám ani v nejmenším za zlé. Protože skloubit se jim to vše povedlo nad očekávání dobře. Pak už závisí "jen" na Vašich preferencích, který z herních prvků byste uvítali v menší nebo naopak větší míře.

Graficky je hra moc pěkná, i když obličeje vedlejších postav nejsou až tak propracované jako ten Calův. Animace jsou zdařilé. Hlavně nad malým robotickým kámošem BD-1 se rozplýváte každou chvilku. Lokace a výhledy potěší oko a několikrát se mi během jejich očumování až tajil dech, a když k tomu přičtete výborný, pro Star Wars typický hudební podkres (i s tou kapkou překvapení - The HU), včetně výborných zvukových efektů, tak musí srdce nejednoho fanouška tohoto univerza zaplesat.

Nové Star Wars jsem původně přiliš nevyhlížela, ale díky předplatnému na Originu, které mimochodem na měsíc doporučuju nejen kvůli tomuto kousku zvážit, jsem hru vyzkoušela a do týdne a půl byla dohrána za nějakých 39 hodin při vyzobání všeho na 100% (obtížnost Master Jedi). Můžete čekat zábavný soubojový systém, který může dát i místy pěkně zabrat. Svět, do kterého se můžete libovolně vracet a prozkoumávat každé jeho zákoutí. A v neposlední řadě také spoustu pohybových aktivit, lezení i řešení logických hádanek v hrobkách.

Příběh je zasazen zhruba 5 let po Order 66. A víc Vám k němu neprozradím. Jednak Vám to tu nechci prznit a napsat cokoliv špatně, druhak pro mě hra o příběhu nebyla. Byla pro mě právě o té hratelnosti, světu, dojmech, které ve mně postupně zanechávala a případných soubojích s bossáky, za které by se ani vývojáři soulovek nemuseli stydět! Ale tím rozhodně nechci říct, že jsou příběh či zápletka špatné, ohrané či nezáživné. Jen to všechno šlo tak nějak trošku mimo mě.

Hra pro mě byla velmi příjemným zážitkem, nadprůměrným počinem s kombinací herních prvků, které se mi akorát trefily do vkusu. A pokud máte úchylku ve hrách posbírat všechno co se třpytí, je to další důvod, proč ji alespoň vyzkoušet. Mezi všemožnými skiny pro Vás, Vašeho robotického roztomilouše, nádobíčko či loď, najdete totiž i zajímavosti ze světa, útržky vzpomínek a hlavně informace o zdejší fauně i flóře. Hru za sebe doporučuju zahrát i lidem, kteří zatím neměli tu čest do světa Star Wars nahlédnout. Parádní kousek!

Pro: Atmosféra Star Wars, audiovizuál a hudební podkres, BD-1, hratelnost, informace, propracovanost některých bossfightů, soubojový systém, zpracování světa

Proti: Divné hitboxy, občas nelogický spawn nepřátel

+33