Komentáře

Dost často zde zmiňuji Chasera jako jednu z nejlepších her, kterou jsem měl možnost kdy hrát. Věřte, že to stále platí. Přitom jsem ale dosud o této hře nic pořádného nenapsal, minimálně tedy ne zde. A to mě trochu mrzelo, když už jsem se tu o jiných hrách tak pěkně rozepsal. Proto jsem se rozhodl můj stávající komentář upravit a přepsat do takové podoby, jakou si tato hra podle mě zaslouží. Vlastně si dovolím přepsat sem moji dřívější recenzi z mého webu Chaser.cz. Mohl bych samozřejmě napsat zcela nový komentář, ale obávám se, že by se mi již lépe nepodařilo zdůvodnit, proč mám tuto hru tak rád. Máte-li zájem, zde najdete originál i s obrázky. Pokud vám ale stačí jen textová podoba, čtěte dál ;-)

Chaser je název jedné z mála her, které mne kdy dokázaly oslovit. Je to akční sci-fi a na svědomí ji mají slovenští vývojáři z Cauldronu. Toto studio sídlící v Bratislavě bylo před Chaserem známé především svými strategickými hrami. Nyní však zkusilo přijít s vlastní střílečkou. Jak se tvůrcům tento odvážný krok vydařil a jak moc se jejich první FPS povedla, to se vám teď pokusím nastínit v této recenzi.

Píše se rok 2044 a příběh začíná na vesmírné stanici H.M.S. Majestic, dosud poklidně obíhající Zemi. Zde se vžijete do role Johna Chasera, který se právě probouzí s úplnou ztrátou paměti. Nevíte kdo jste ani proč tu jste. Jediné, co záhy zjistíte, je fakt, že pokud chcete přežít, musíte se odsud dostat co nejrychleji pryč. Stanice se totiž současně s vaším probuzením ocitá pod útokem nepřátelských jednotek, které se vás snaží bez jediného vám známého důvodu zabít. Nezbývá vám tak nic jiného, než se dát na útěk a pokusit se z rozpadající stanice, kterou už jen okamžik dělí od sebezničení, uniknout včas do bezpečí.

Pátrání po vaší ztracené identitě je tak odstartováno a vy se můžete těšit na pořádné dobrodružství! Chaser totiž není jen bezduchá střílečka, ale naopak kvalitní dějové sci-fi, které vás bude stále nutit jít dál a dál. Ač se to možná na první pohled nemusí zdát, životní příběh hlavního hrdiny je velmi komplikovaná zápletka plná adrenalinových přestřelek, ale rovněž nečekaných zvratů a intrik, jenž se odehrávají na pozadí celé hry. Vy se tak budete muset vypořádat nejen se svou amnézií, ale i s mocnostmi, které budou chtít vaší situace využít ve svůj prospěch.

Příběh je zde vyprávěn pomocí filmových scén vytvořených přímo ve hře, často dlouhých i několik minut, což se jen tak nevidí. Není žádným tajemstvím, že se tato hra snaží být od začátku až do konce spíše filmovou akcí. Do jisté míry se jí to daří a zejména v začátku má děj neuvěřitelný spád. Zatímco se po zdařilém úniku prodíráte polorozbořenými ulicemi města, kam za ohlušujícího rachotu dopadají trosky ze zničené stanice, pomalu se vám vybavují vzpomínky na vaši minulost, a to v podobě rozmazaných obrazů a později i celistvějších útržků. To vás doslova nutí pokračovat ve hře dál, abyste odkryli další nové střípky skládačky a mohli tak ve finále stanout vstříc překvapivému konci, kde se o sobě dozvíte skutečnou pravdu.

Než se tak ale stane, čeká vás vskutku dlouhá a náročná cesta. Během ní navštívíte mnoho zajímavých míst, a není jich málo. Ty vynikají především svou různorodostí a pestrostí, za což autoři zasluhují velké uznání. Z vesmírné stanice se tak podíváte například do válkami gangů zmítaného města Montack City, do čtvrti Little Tokyo i do nedalekého přístavu. Odtud pak na zasněženou Sibiř, kde se podíváte pro změnu do ruského gulagu a na vesmírný kosmodrom. Hra pak v poslední třetině vrcholí na Marsu, kde vlastně, jak sami později zjistíte, vše začalo.

Po stránce designu je Chaser sice striktně lineární hra, nicméně je opravdu velmi rozmanitý a nápaditý, což je rozhodně jedno z jeho velkých plus. Některé levely jsou neskutečně obrovské a detailní, jindy ale zase kvalita trochu kolísá a může to působit trochu monotónně. To se zejména týká velkých otevřených lokací na Marsu, kde je však jejich jednoduchost celkem omluvitelná rozlohou a náročností k vykreslování. Celkový dojem je ovšem příjemný a po většinu času doprovázený výbornou atmosférou, která jen dokresluje skvělý zážitek z hraní.

Aby váš postup hrou nebyl příliš jednoduchý, od začátku až do konce vám ho samozřejmě komplikují nejrůznější nepřátelé. Těch je tu poměrně velké množství a liší se podle toho, v jakém prostředí se zrovna nacházíte. V zapadlých uličkách Montack City narazíte kupříkladu na potetované chlapíky, jinde zase na jednotky místní mafiánské rodiny, s níž se nedobrovolně zapletete. Ve čtvrti Little Tokyo se vás zase budou snažit zlikvidovat praví ninjové, zatímco v japonském mrakodrapu po vás půjdou agenti v černých oblecích. Na Sibiři se pro změnu setkáte s ruskými vojáky a žoldáky a na Marsu zase poměříte své síly s oddíly MarsCorpu, jimž velí jistý Samuel Longwood vlastnící klíč k vašim ztraceným vzpomínkám.

Co se chování protivníků týče, je občas trochu rozporuplné. Na jednu stranu se dokáží chovat docela inteligentně a pořádně vám zatopit. Obratně se schovávají za překážky či na vás číhají za rohem. Párkrát se mi i stalo, že mě nějakým záhadným způsobem obešli a napadli zezadu. Na druhou stranu se ale najdou i taková místa, kde vám doslova vbíhají do rány. Není ani výjimkou to, že se v některých částech hry díky špatně navrženému skriptu nepřátelé objevují znovu tam, kde už jste to prošli a nikdo by tam být neměl. Není to sice nic, co by vám mělo zkazit náladu, ale někdy vám to může trochu znepříjemnit další postup.

Krom tradičního střílení nepřátel vám hru občas zpestří i několik speciálních misí, jako je například nepozorované vniknutí do budovy a následný odposlech nepřátel, ochrana náklaďáku z přístavního majáku, podmořské proplouvání potopených vraků v miniponorce nebo obrana vchodu pomocí těžce vyzbrojeného exoskeletonu. Co se týče zmíněné podmořské mise, názory na ni se dost liší. Mně osobně se tedy docela líbila a pokud jste dostatečně pozorní a orientujete se v prostoru, nebývá většinou problém tuto misi projít.

Po dobu hraní se vám samozřejmě do rukou dostane rovněž spousta zbraní. I těch je tu celkem dost. Od nože a různých druhů pistolí, přes samopaly různých kalibrů až po odstřelovací pušky, granáty a granátomety. Zastoupeny jsou zde jak reálné zbraně nám dobře známé, třeba Uzi, Famas, M16 a další, tak i zbraně futuristické, které vycházejí z vyvíjených prototypů či jsou zcela smyšlené. Všechny zbraně ale působí velmi věrohodně a jejich zpracování je na vysoké úrovni. Nechybí ani zpětné nárazy při střelbě, takže je nutné neustále zbraň udržovat zacílenou.

Většina zbraní také disponuje hned několika módy střelby, přičemž určité typy bývají navíc v kombinaci s granátometem. To je činí dostatečně účinnými i proti těm nejtěžším protivníkům. V některých částech hry si ale vyzkoušíte i zcela speciální vybavení, jako je například miniponorka s harpunou a torpédy či mechanický exoskeleton vybavený rychlopalným kulometem a raketometem. Co se zbraní týká, v tomto směru snad ani není opravdu co vytknout.

Chaser jako první FPS navíc nabízí možnost populárního zpomalení času. Zde nese název "adrenalinový mód", při jehož použití se vše kolem zpomalí a jen vaše reakce zůstanou o něco rychlejší. Dává vám to tak výhodu lépe využít čas a efektivněji zlikvidovat přesilu. Spotřebovaný adrenalin se pak postupně zase dobíjí a je tedy možné vše opět zopakovat.

Hra Chaser běží na vlastním enginu s názvem CloakNT, který pochází přímo z dílny Cauldronu. Vizuální zpracování na dnešní poměry už přirozeně působí poněkud zastarale, ale ve své době konkurovalo takovým komerčním enginům, jako Quake 3 nebo Unreal 2. Přestože je časový rozdíl dnes patrný více než kdy jindy, věřím, že stále může tato hra mnohé z hráčů oslovit. I bez moderních efektů a dynamických stínů totiž Chaser vypadá pořád dobře a ještě lépe může na dlouhé večery zabavit. Proto se k němu také rád vracím.

Po grafické stránce hra exceluje především v různých polorozbořených lokacích, továrnách či skladištích, kde je detailnost prostředí opravdu dech beroucí a je radost taková místa procházet. Najde se sice i pár takových míst, kde až přehnaný smysl pro detail může způsobovat nepříjemné zasekávání, například stovky cihel poházených po zemi, ale naštěstí nejde o příliš častý jev. Různé obytné prostory a kanceláře však často působí tak trochu stroze a vyvolávají ve vás rozporuplný dojem, i když jinak vypadají stále skvěle.

Animace postav jsou dle mého názoru dostačující a během hraní vypadají výborně. Při bližších záběrech ve filmových scénách sice postavy působí trochu rozklepaně, nicméně nejde o nic vážného, co by nějakým způsobem mělo kazit jinak zdařilý herní zážitek. Naopak je nutné autory pochválit za to, že filmové scény jsou opravdu na profesionální úrovni a že vás dokáží doslova vtáhnout do napínavého děje.

Po zvukové stránce Chaser rozhodně nezaostává a je opět na vysoké úrovni. Zvuky okolního prostředí jsou zdařilé a navozují správnou atmosféru. Dabing postav sice občas pokulhává, ale jinak svůj účel plní výborně a hlas hlavního hrdiny jsem si popravdě docela oblíbil. Střelba jednotlivých zbraní zní také obstojně, což jen umocňuje celý prožitek a napomáhá k větší uvěřitelnosti. Zvláštní uznání si pak ale zaslouží především výborná hudba, která, byť není dynamická a nereaguje na aktuální tempo hry, perfektně dokresluje celou atmosféru.

I když se vám to teď může tak zdát, Chaser určitě není dokonalá hra. Ba naopak se dá najít spousta drobných chyb, kterým by se bývale dalo předejít. Navíc už má svá nejlepší léta za sebou. Co se ale této hře nedá upřít ani dnes, to je rozhodně její délka. Ta je i na dnešní poměry bezesporu nadstandardní a mnohé ze současných her by se z ní mohly v tomto směru poučit. Mluvíme tu totiž o nějakých 17 hodinách, což určitě není málo. Budete-li navíc hru procházet v průzkumnickém duchu jako já, prohledávat kdejakou odbočku a slepou chodbičku, jestli se tam náhodou neukrývá například lékárnička, nebo se jen tak kochat prostředím, může se vám herní doba klidně protáhnout i o nějakou tu hodinu navíc.

Pakliže hru dohrajete, můžete vyzkoušet multiplayer, který už tak nějak z principu obsahuje každá střílečka. Je to až k nevíře, ale i po tolika letech od vydání je komunita hráčů Chasera stále aktivní a pravidelně se pořádají neoficiální turnaje. Hra nabízí základní módy Deathmatch a Team Deathmatch, kde bojují hráči proti sobě nebo ve dvou týmech. K tomu je tu ještě Capture the Flag, kde si dva týmy vzájemně kradou vlajky. Specialitou Chasera je pak ještě takzvaný Shocktroops, v němž každý tým plní své specifické úkoly.

Ty z vás, kteří disponují kreativitou, jistě potěší i fakt, že autoři krátce po vydání hry vydali rovněž editor map, což už se dnes bohužel také moc nevidí. Díky tomu je možné nalézt spoustu zdařilých i méně zdařilých amatérských map. Především se jedná o multiplayerové mapy, ale najde se i pár pro singleplayer, které skutečně stojí za to. Jestli se vám tedy Chaser zalíbí natolik, jako mně, můžete zkusit nějakou tu mapu vytvořit i vy, případně si prodloužit herní zážitek nějakým tím neoficiálním addonem.

Je tomu už téměř osm let, co Chaser vyšel, a já dodnes s oblibou vzpomínám na to, jak jsem ho poprvé hrál. Byl to úžasný zážitek! A to jsem tehdy ještě ani netušil, jak moc mě tato hra ovlivní do budoucna. Chaser se totiž pro mne rychle stal stejným fenoménem, jako pro jiné například legendární Half Life. Popravdě mě mrzí, že již takové hry nevznikají. Doteď jde u mne o nepřekonaný titul, a když vidím, jakým směrem se žánr FPS dnes ubírá, snad ani už nikdy překonaný být nemůže. Chaser je jedna z posledních stříleček ze staré školy, která má svůj osobitý styl i kouzlo, a mně proto nezbývá nic jiného, než vám ji vřele doporučit.

Jako velký fanoušek této hry nemohu jinak a dávám jí rovných 90%, tedy 9 z 10, chcete-li. (K tomu si ještě sám za sebe připočítávám + 10% za editovatelnost hry a možnost vytvářet nový obsah - poznatek ke zdejšímu hodnocení.) Pokud se mezi věrné fanoušky nepočítáte, uberte si z hodnocení jeden bodík. Mám-li ale hru hodnotit na základě toho, jak jsem se u ní bavil já, je devítka zcela zasloužená známka.

Nuže, první FPS titul se Cauldronu povedl nad očekávání dobře, a to je jasným důkazem toho, že i na Slovensku mohou vznikat kvalitní hry. Pokud se rozhodnete Chasera vyzkoušet, můžete si stáhnout demo, případně koupit rovnou plnou verzi. V digitální distribuci je tento titul k dostání za necelých pět euro, což je za hru těchto kvalit zanedbatelný pakatel. A nám, věrným fanouškům, nezbývá nic jiného než dál doufat, že se od stávajících budgetových titulů Cauldron opět vrátí k tomuto žánru her a připraví pro nás zase nějaké kvalitní dobrodružství. Kdo ví, možná se pak třeba dočkáme i Chaserova pokračování, neboť jak se sami autoři nechali v jednom z rozhovorů slyšet, chuť v Chaserovi pokračovat mají. A my bychom to vážně uvítali.

Chaser je velmi chytlavá, dlouhá a propracovaná hra, která ve své době bohužel tak trochu zapadla a nedostalo se jí tolik pozornosti, kolik by zasloužila. To však nic nemění na tom, že se jedná o kvalitní příběhovou sci-fi akci, jenž rozhodně nikoho neurazí. Pokud vás již nebaví hrát dnešní hry s důrazem na moderní grafiku a nulovou hratelnost a jste naopak příznivcem starších titulů, které vás zabaví na dlouhé večery, mohla by být právě tato hra pro vás správnou volbou.