Final Fantasy

Tahle hra vyšla jen o rok později než Might and Magic 1? Není divu, že je tato série takový fenomén. Popravdě jsem se k tomu dostal trochu jako slepý k houslím, protože nejsem vůbec fanoušek JRPG a z toho žánru jsem hrál zatím jen oba díly Octopath Traveler (u kterého nyní zpětně trochu víc rozumím tomu, že vzdával hold těmto prapůvodním legendám). Nicméně jsem od kamaráda k narozeninám dostal na PS5 první dva díly remaku FF7 a jakožto člověk, který nedokáže začít sérii od půlky, i když prý na sebe ty díly v podstatě nijak nenavazují a člověk prý není nijak ochuzen, když začne vprostřed, jsem trochu googlil a zjistil jsem, že existují Pixel Remaster verze prvních 6 dílů, jsou pohodlně k dispozici na Steamu a ještě mají Verified status pro Steam deck - ideální kombinace. Takže jsem koupil jedničku, pustil se do ní a v už v půlce hry jsem měl natolik jasno, že ve chvíli, kdy mi přišlo upozornění, že celý bundle všech 6 dílů je ve slevě, koupil jsem ho rovnou celý.

Ale tedy zpět k jedničce. Nejdřív pár záporů, abych vysvětlil, proč dávám "jen" 80 %, byť mě ta hra strašně bavila. V první řadě mi překvapivě trochu chyběl manuál, který by vysvětlil některé mechaniky. Ani po dohrání přesně nechápu, k čemu jsou jednotlivé stats u postav, například Luck (možná při útěku z boje? To jsem ani jednou nepotřeboval a nezkoušel) nebo Stamina (nepřišlo mi, že by se hitpointy zvyšovaly úměrně tomuto statu). Stejně tak už při tvorbě party jsem si k bojovníkovi, bílému a černému mágovi zvolil zloděje, v domnění, že bude potřeba na nějaké páčení zámku, detekci/zneškodňování pastí apod... Nic takového ve hře není a zloděj byl po celou hru (až na samotný závěr, kde už dával damage srovnatelnou s bojovníkem) nejslabší článek mojí party. Měl polovinu hitpointů než všichni ostatní (včetně mágů), damage dělal menší než bojovník a na rozdíl od bojovníka, který málokdy dostal větší damage než 1, schytával zloděj často pořádnou čočku, takže jsem ho hlavně první půlku hry neustále jen healoval. Litoval jsem, že jsem místo toho neměl dva bojovníky. Naopak černý mág byl lahůdka dle očekávání. Na začátku slabý, ale po pár levelech postava, co jedním kouzlem smetla všechny nepřátele. Mimochodem, bez manuálu jsem taky nechápal, proč ve městech prodávají kouzla, která se moji mágové nedokáží naučit (později ve hře je quest, který všechna povolání upgradne a ta kouzla pak jdou koupit).

Soubojový systém je ok, ale hrozně mi chybělo znázornění fronty, kdo kdy bude na tahu. V podstatě se tak nedá nic plánovat a ty boje jsou takové náhodné (kdo přijde na řadu dřív). Na druhou stranu je ten soubojový systém oproti hrám z té doby hodně promakaný a variabilní, možností je opravdu dost, kouzla nejsou jen na damage a v závěru hry ještě člověk získá itemy, kterými může kouzlit. Vadila mi taky až příliš vysoká frekvence random encounterů (ve srovnání s Octopath Traveler) a úplně na závěr si musím ještě postěžovat na drobnost, která mě ale stála několik perných zákysů. Města totiž většinou nejsou ohraničena a není (ani z mapy) zřejmé, kde je hranice. Jenže když parta tu hranici překročí, ocitne se na mapě světa a musí zpátky do města do počátečního bodu. Díky tomu je průzkum měst trochu otrava a párkrát se mi stalo, že jsem si díky tomuhle vůbec nevšiml, že za město ještě vede nějaká cesta, kde je něco důležitého. Na druhou stranu jsem se díky těmto zákysům (hru jsem hrál a dohrál bez návodu) opakovaně vracel na již projitá místa, díky čemuž jsem levelil a hra mi až na finálního bosse přišla snadná. I když jak jsem pak z internetu pochopil, v původní hře nebyl Quick save, takže zas tak snadná asi nebyla :-D Mimochodem, Pixel Remaster dává možnost některé tyto mechaniky vypnout/změnit (například rychlost levelování, random encountery), ale mně grind nijak zvlášť nevadí, takže jsem to hrál s defaultním nastavením.

A teď konečně chvála. Ta hra je fakt zábavná a to i pro člověka, který netrpí nostalgií a originál nikdy nehrál. Vypadá docela pěkně (Pixel Remaster, originál je dle vygooglených screenshotů samozřejmě ošklivější, ale i tak násobně hezčí než jiné hry vycházející v téže době, viz zmíněný Might and Magic). Hudba je nádherná, i když je to bohužel jen pár dokola se opakujících písniček. Příběh je slabší, obzvlášť chybí nějaký příběh k jednotlivým postavám (jak jsem četl, tohle se s dalšími díly drasticky zlepší), ale aspoň ta hra nějaký příběh má a závěr je uspokojivý. Ale především, hratelnost, design světa (včetně toho, jak se zlepšují možnosti pohybu po mapě) a design dungeonů (kromě závěrečného, který byl tak nesmyslně rozlehlý, že už se z toho spolu s vysokou četností soubojů stala trochu otrava) je absolutně perfektní. Délka je tak akorát, svět není zaplevelený desítkami či stovkami vedlejších úkolů, člověk neodškrtává nákupní seznam, ale prožívá dobrodružství, celé to dobře kompaktně drží pohromadě a při "rozhovorech" s NPC člověk musí dávat fakt pozor na to, co říkají, aby často věděl, co má dělat dál.

Dvojka už je nainstalována, těším se na další díly :-)