Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Milan Koubský • 38 let • Praha (ČR - kraj Praha)

Komentáře

Quake II

  • PC 85
Z odstupem času je jasné, že v devadesátkách určoval směr vývoje FPS žánru hlavně ID software. Ať už to bylo s Wolfensteinem, Doomem nebo Quakem. Někdo může namítnout, že Duke Nukem nebo Blood byli lepší. Možná byli. Jejich směrem se ale vývoj žánru neposouval. Teď nemyslím přímo grafiku, ale celkovou hratelnost. Rychlost, dynamika, styl ovládání, pocit ze střelby. To prostě nemělo konkurenci. Až do příchodu Unrealu a hlavně Half-Lifu, který ale z Quaka stylem hodně vycházel.

Rychlost byla bohužel v Quakovi II trochu ubrána. Po dohrání prvního dílu jsem si musel chvíli zvykat na pomalou brokovnici. Ani mi úplně tolik nesedl při střelbě zvedající se samopal. Naopak z dvouhlavňové brokovnice se konečně stal ultimátní kanón na blízko, který najde uplatnění po celou hru. Na rozdíl od některých jiných zbraní. Blaster, granáty nebo jednoduchá brokovnice bohužel hodně brzo ztratí smysl. Proč bych měl sakra střílet ze samopalu, když mám rotačák ze stejnou municí?

Stroggové jsou skvěle děsivý nepřátelé. Škoda, že jejich bizarní augmentace nemohli být v té době trochu detailnější. Co jiného rozstřílet na kusy, než emzáky sestavené z lidských těl. Líbilo se mi na nich model zakrvácení při zásahu. Stejně tak mouchy obletující jejich těla. Postupem času přijdou jejich čím dál větší a lepší variace.

Hra od začátku rozhodně nepůsobí jako kdovíjaký ultimátní nářez. Prostředí je pořád stejné. Pryč je pěkná gotická architektura z prvního dílu. Často se někam vrací, nepřátelé jsou často schovaní za rohem, nebo na vás střílí z patra. Level design pro mě byl v některých částech dost rozporuplný. V druhé polovině se to ale naštěstí zlepší a to především z nástupem velkých a silných nepřátel. Hra je hned o dost zábavnější a hlavní boss dostatečně nebezpečný.

To byly časy, kdy jsem ho poprvé porazil u bratrance na počítači s Voodoo 2 12MB. Quake II je pomalejší a o něco horší, než první díl. Má ale své skvělé chvíle a hlavně ke konci je to skvělá hra.

A dá se taky krčit a skákat s raketometem.

Pro: stroggové, druhá polovina hry, pocit ze střelby

Proti: nevyvážené a některé zbytečné zbraně, rozpačitý začátek, ubráno na rychlosti, fádní prostředí

+23

Blood: Plasma Pak

  • PC 80
Už od první úrovně v tomto datadisku dost přituhlo. Je jasné, že další epizoda je určena hlavně veteránům Blooda. Já třeba osobně moc nechápu, proč byl už v předchozím datadisku do hry zařazen respawn nepřátel. V původním Bloodu nebyl a neřekl bych, že to hru nějak pozvedlo. Tady je respawn taky.

Je fajn, že se tvůrci odhodlali přidělat pár druhů nových nepřátel. Hlavně model hlavních bossů je skvělý. Škoda, že nepřibyla taky nějaká nová zbraň. Design úrovní je opět skvělý. Občas to trochu ulítlo se zasazením nepřátel. Když na mě v nějaké třetí nebo čtvrté úrovni vylítl šedý gargoyl, neměl jsem ještě Tesla kanón a Voodoo panenka byla vyplácaná. Vystřílel jsem teda na něj zbytečně všechny náboje a pak jsem stejně musel utéct. To samé jsem udělal i u jedné královny pavouků. Do té jsem ale v malé místnosti radši ani nestřílel.

Vtip s malýma Calebama ze zrcadla mě docela překvapil. Rozsekali mě jako nic. Je to prostě opět starý dobrý Blood. Super humor, hudba a zvuky. Nic moc grafika v podání zastaralého build enginu. Atmosféra je ale pořád perfektní. Za zvýšenou obtížnost jsem byl rád. Je to ještě kratší epizoda než v Crypticu. Možná mise ve vodě byli trochu vopruz. Střílení mnichů pod vodou je jeden velký očistec. Oni s tím naopak problém neměli.

V žádné jiné epizodě jsem nepoužil tolik dynamitu. Nepřátel je tolik, že ať ho hodíte kamkoliv za roh nebo do okna, vždycky někoho zabijete.

Pro: zvýšená obtížnost, nové variace nepřátel, opět design, opět humor a celková atmosféra

Proti: zbytečný respawn, vodní mise, krátké, žádná nová zbraň

+17

Cryptic Passage for Blood

  • PC 85
Po nějaké době jsem se opět pustil do hraní dalšího Blooda. Blood není akcí, kterou bych si oblíbil na první dobrou. Nejinak to bylo i u tohoto datadisku. V jádru je to totiž docela těžká hra a důležité je být rychlejší než nepřítel. To znamená rychlý úkrok do místnosti, výstřel a zpět. Taktika spálené země také není k zahození. Každopádně, kromě vidlí se tady hodí všechny zbraně.

Hra má opět skvělou atmosféru. Má to výbornou hudbu. Dekadentní prostředí a spritové nechutnosti na každém kroku. Nepřátel je dost a krve z nich je také dostatek. Na každého z nich víc platí trochu jiná zbraň. Design úrovní je opět perfektní. Občas je sice potřeba najít skryté tlačítko. Není to ale nic, na co bychom ze starých her nebyli zvyklí. Humorem a easter eggama je hra opět prosycena až po okraj.

Moc se mi nelíbil respawn nepřátel. Na druhou stranu mi nepřátelé díky tomu často ukázali správnou cestu dál. Zasekávání nepřátel o překážky zase usnadňovalo jejich likvidaci. Bohužel hře chybí nějaká novinka. Až na posuvné zdi. Taková přehlédnutelná maličkost. Že tu nenajdeme žádnou novou zbraň nebo nového nepřítele už je vidět dost. Na jednu epizodu je hra dost dlouhá a celou dobu zábavná.

Závěrečný souboj byl dost těžký. V tu chvíli jsem kvitoval, že si nepřátelé moc nerozumí s enginem. Blood je klasika. Má skvělý pocit ze střelby a hodně krve, která je žádoucí. Má hororovou duši.

Pro: humor, pekelná atmosféra, design, krvavá střelba

Proti: zasekávání nepřátel, zbytečný respawn

+15

Quake Mission Pack No 2: Dissolution of Eternity

  • PC 75
Druhý datadisk Quaka se designem ještě víc odchýlil od původní hry. Hra je ještě přímočařejší. Víc než hledání klíčů si tady užijete hledání spínačů. Zajímavé je zasazení hlavně druhé epizody. K Egyptským reáliím to nemá daleko a celkově se autoři snažili někam posunout architekturu. Bohužel to také působí trochu klaustrofobičtějším dojmem.

Tři nové druhy nepřátel jsou fajn. Hlavně duch je docela nebezpečný. Hned jde k vám a jeho výbuch je překvapivě ničivý. Co se týče nových nepřátel, tak ale vyhrál předchozí datadisk, který byl přeci jenom pestřejší. Nové zbraně se tady nekonají. Jen silnější munice do starých zbraní. Sice to není nic moc novátorského a tvůrci si to tím vlastně zjednodušili. Na druhou stranu tentokrát všechno najde využití a je to díky tomu jednodušší.

Moc mi nesedlo propojení "reality" z fantaskním světem. Tentokrát se portál, co vás přenese "někam jinam" nekoná. Namísto toho jsou nepřátelé namícháni z obou světů najednou. Člověk by čekal, že alespoň po sobě automaticky půjdou. Tak daleko ale ještě Quake není. Zato přibylo spoustu pastí, zemětřesení a někdy hra vyžaduje vyřešit i nějaký ten hodně elementární puzzle.

Celkově bych řekl, že hra trochu ztratila atmosféru původní hry. Už to není tak kulervoucí, i když akce je samozřejmě pořád stejně skvělá. Strážci na konci některých levelů byli fajn. Hlavní boss byl jen o málo nebezpečnější, než minule a hudbu jsem zase vypnul. Přijde mi, že ta neustálá smyčka dělá ze hry komedii.

Předchozí datadisk byl maličko lepší.

Pro: pořád výborná akce, nová architektura, snaha to celkově posunout dál

Proti: hodně úzkých chodeb, ztráta atmosféry

+16

Quake Mission Pack No 1: Scourge of Armagon

  • PC 80
Hodně dobrý datadisk. Opět skvělá a rychlá Quake hratelnost. Scourge of Armagon se s tím nemazlí a pošle na vás pomalu vše co má už od začátku. Všechny zbraně seberete celkem rychle a jsou tady i tři nové. Bohužel dvě z nich mají stejné střelivo jako nepřekonatelný bleskomet. Nalepovací granáty jsem ale použil. Při ústupu se hodily hlavně na yetiho. Většinu hry jsem měl ale v rukou raketomet. Bylo pro něj nejvíc nábojů.

Byla zvýšena obtížnost. Nepřátel je tady více a pro vás to znamená být ve stálém pohybu. Dynamika a rychlost Quaka je geniální. Je tady i pár nových druhů nepřátel. Nikdo z nich ale není tak nebezpečný jako staré známé pavoučice posílající řízené střely nebo zmíněný yeti. Horší už to bylo s prvním "bossem". Bleskový generátor se nedá vypnout bez zranění. Pokud k němu přijdete z dvaceti procentami zdraví, můžete rovnou načítat. Nebo zkusit najít secrety.

Level design je opět výborný. Na málo rozlehlé úrovně není potřeba mapa a jsou řešeny tak, že se nebloudí. Některé z nich jsou dokonce i lineární. To dříve nebývalo. Dokonce tady je i pár skriptů s valícími se kameny a padání stropu. Hranatá gotická architektura zůstala nezměněná. K tomuhle enginu se hodí perfektně. Celkově i tenhle datadisk splnil vše, co si od pořádného FPS představuji. Rychlost a zábavu. Jen škoda, že je to tak krátké a že je hlavní boss takový pomalý břídil. Jednoduššího finálního bosse jsem nikdy ještě neporazil. Šel k zemi bez ztráty zdraví.

Možnost povolat si na pomoc kamarády byla super. Párkrát se to dalo využít. Hudba asi dobrá. U hraní mě ale rušila.

Pro: rychlost, dynamika, snaha o novinky, design úrovní

Proti: hodně krátké, trapný finální boss, stejná munice do nových zbraní

+20

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

  • PC 80
Deathkings of the Dark Citadel je nejklasičtější příklad datadisku z devadesátek. Udělat další nášup a pořádně zvýšit obtížnost. Cokoliv nového není potřeba. Stejně na to cílí jen fanoušci originální hry. Obtížnost jde teda nastavit. Jaký looser by si ale dával nejlehčí z pěti obtížností?

Design lokací se nemění. Jede pořád ve stejně bombastickém duchu. Pro dnešního hráče z neznalostí starých klasik to může být docela hardcore. V Hexen není těžké zakysnout. Stačí přehlédnout maličkost jako předmět na zemi ve tmě, minispínač za rohem nebo napůl tajné dveře. Tentokrát jsem se zaseknul dvakrát. Z toho jednou to bylo na dlouho a byla to taková kravina. Lokace jsou ale krásně vymyšleny a bez mapky ani ránu.

Stačí rány od nepřátel, kterých je tu fakt hodně. Vyčistíte mapu a za pár minut se ti samí ve stejném počtu objeví znova. Lékárničky a náboje bohužel už nikoliv. To je tak největší změna oproti základní hře. Už se nerespawnují jen základní psi. Teďka se objevují všichni a ve velkém. Nejvíc mi ale dávali zabrat bažinní netvoři. Save/Load byli častí pomocníci.

Když víte, kam máte jít, tak je to asi v pohodě. Když na nějaký časzabloudíte, tak se moc nevyplatí savovat, protože zdraví a nábojů není moc. Hrál jsem za bojovníka a chvíli jsem litoval, že jsem to nerozehrál za mága. Základní zbraň na dálku by se dost hodila. Trochu mě zklamalo finále. Čekal jsem buhví co a šetřil si minotaury a nesmrtelnost. Na každého bosse stačili dva minotauři a ani jsem se nemusel moc zapojovat. Totální brnkačka.

Pro fanoušky Hexena je to výborný datadisk, který dá občas zabrat. Alespoň nějaké nové monstrum bych ale bral.

Pro: poctivý hardcore datadisk, design lokací, atmosféra

Proti: někdy až moc drsný respawn, slabší finále, kromě obtížnosti vůbec nic nového

+13

MechWarrior 3: Pirate's Moon

  • PC 80
MechWarrior 3 jsem hrál asi rok po vydání. Tehdá jsem byl z hry unešený. Byl jsem tedy zvědavý, co to se mnou udělá po takové době. Musím říct, že je to pořád dobré. Některých nedostatků jsem si ale všímal o něco víc.

Nejvíc, čím MechWarrior 3 a jeho datadisk trpí je vyvážení zbraní. Ze začátku jsem se do toho vůbec nemohl dostat. Jak byly ve druhém díle nejultimátnější raketomety, tak tady byly celkem k ničemu. Chvíli jsem hledal co a jak a mezitím dostával docela na zadek. Přišlo mi to těžké. Nakonec jediná správná taktika je narvat do mecha tři nebo čtyři PPC, Target Computer, AMS (protiraketová ochrana) a co nejvíc Double Heat Sinků. V bitvě to nastavit, aby to střílelo všechno najednou. Nejlépe si ještě stoupnout do vody (voda krásně chladí) a rubat to z dálky co to dá. Ani není potřeba se zaměřovat na nohy.

Jenom pozor, ať se mech moc nepřehřeje. Mohl by vybouchnout. Po tomhle zjištění jsem prošel všema 20 misema jako nůž máslem. Ani jsem nepotřeboval otáčet tělem nebo nějak hodně komandovat spolubojovníky. Když jsem dostal přeci jenom nějaké zásahy, mobilní opravárna byla vždy po ruce. Škoda. Na zbraních a vybavení se mohlo víc zapracovat. Je jich tam tolik a většina je k ničemu.

Hra má ale stále skvělou atmosféru bitev obrovských kolosů. Mechové jsou detailní, končetiny pěkne odpadávají a je to správně těžkotonážní. Na úkor efektů a modelů možná trochu utrpělo jednotvárné a strohé prostředí. Úkoly jsou také nějak repetetivní. Co pamatuju, tak v původní hře bylo prostředí a úkoly v nich pestřejší. Možná to ale jen vidím přes růžové brýle.

Pocit po zničení nepřátelského mecha je pořád skvělý.

Pro: boje obrovských mechů, pocit uspokojení při výhře

Proti: nevyvážené zbraně, repepetivní prostředí a úkoly

+16

Call of Duty 3

  • PS3 70
To byly časy, když byli lidé přesvědčeni, že herní konzole jsou hudba budoucnosti a počítače brzy nebudou perspektivní herní médium. Proto mohla FPS akce ze slavné série vyjít jen na konzole. Co na tom, že ovládání přes gamepad je dost nepohodlné a dost to snižuje prožitek ze hry. Zlatá myš. Zlaté WSAD.

Na ovládání se můžu jen vymlouvat. Veteráni v hraní FPS akcí na konzole určitě vědí své. Horší je samotné technické zpracování. Hra působí jako kdyby byla dělaná hodně narychlo. Takže se tady kombinuje nic moc grafika s občasným škubáním. Dynamika akce také tratila. Pomalý pohyb postavy s tendencí zasekávat se o překážky není zrovna to, po čem by hráč toužil. Hlavní tahák hry na PS3, souboje s pohybovým ovládáním, jsou vyloženě trapné a zbytečné.

Celá hra je hodně jednotvárná. Jdete pořád dopředu a střílíte. Vlastní vojáci se vám pletou pod nohy. Prostředí je celou hru stejné. Celé se to odehrává v krátkém úseku ve Francii. Docela rád bych si zahrál za Rusáky nebo za Italy, či Němce. Celé je to docela stereotypní. Stejná šablona jako v předchozích dílech. Akorát je toho míň. Když nepočítám délku hry. Která je naopak přestřelená.

Přes všechno je to pořád zábavné Call of Duty. Jdete v před střílíte a nemusíte na nic složitého myslet. Pokud umíte rychle mířit. Hra je překvapivě docela těžká. Pořád tady máme epické bitvy ze spoustou výbuchů, střelby a řvaní. Atmosféru hra rozhodně neztratila. Jen je tento díl trochu narychlo spíchnutý a vlastně trochu zbytečný.

"Historie se opakuje" (hardcore)

Pro: zábavná epická akce, atmosféra války

Proti: technické zpracování, pomalý pohyb, ovládání, moc dlouhé, nic nového, jedno prostředí

+23

Operation Flashpoint: Resistance

  • PC 95
Operation Flashpoint: Resistance je jeden z nejlepších datadisků, co jsem hrál. Oproti původní hře toho přinesl hodně nového. Filmové pojetí příběhu. Nový ostrov, nové prostředí. Hra klade větší důraz na taktiku. Mise na sebe navazují a dokonce se i větví. Ano, občas musíte udělat rozhodnutí. Příběh půjde trochu jinam a je tady prostor na další hraní. Hra dokonce obsahuje lehké RPG prvky. Vojáky si přenášíte z mise do mise. Když vám umřou, na jejich místo nastupují zelenáči ze základní výzbrojí.

Obtížnost této hry je taková, jakou si jí uděláte. Zbraně máte jen takové, které posbíráte na bitevním poli. Z vojáka se stane expert jen po pár misích, co přežije. Osobně jsem celou hru procházel beze ztrát. Až na jednu vyjímku, kdy mi posádku tanku (tři vojáci) zmasakrovala helikoptéra. Byl to ale tak povedený zvrat, že to k tomu tak nějak patřilo. Přežití všech těch vojáků mě ani nestálo tolik vrásek. Dokonce mi to přišlo jedodušší, než původní hra.

Osobně jsem chodil z odstřelovačkou a RPG. Lékárník dostal také odstřelovačku. Pak to bylo půl na půl. Jedna půlka kulomety PK a druhá RPG s těma nejlepšíma samopalama nebo odstřelovačkama, které jsem našel. AI nepřátel není moc bystrá. Taktika byla najít nějaké vyvýšené místo zalehnout a z dálky hledat cíle sniperkou. Jakmile byli nepřátelé nahlášení, kulometníci se o ně postarali, než se přiblížili na dostřel. Pokud se tam vyskytovaly tanky, tak se o ně salva pěti RPG a jednoho AT4 spolehlivě postarala. Kolikrát jsem si ani nemusel zavolat podporu.

Jen málo misí si tady užijete jako samotář, nebo pod velením někoho jiného. Ani v jedné z misí vás netlačí nějaký časový limit. Všechno můžete v klidu promyslet a vymyslet nejlepší možnou taktiku. Ve hře je spousta filmových frekvencí, které vzhledem k enginovým animacím vypadají už dneska docela úsměvně, trochu abstraktně. Mise jsou pestré, zábavné a příběh skončil lehkým překvapením. Strašně rád jsem, jako outsider, Gubovi pil krev. Hru jsem si maximálně užil. Her podobného ražení moc není.

Pro: taktika, přenášení vojáků a výbavy z misí do misí, pocit outsidera, který drtí mocnost, pěkný příběh, zvraty, rozuzlení, odlišná náplň misí, svoboda, zábavná hra

Proti: slabší AI

+30

Diablo III: Reaper of Souls

  • PS3 85
Reaper of Souls patří k tomu druhu datadisků, který takovým způsobem vylepšuje původní hru, že už by to bez toho moc lidí nehrálo. Původní Diablo III jsem nehrál. Mám jen zprostředkované informace o tom, jak herní systém vypadal. Diablo II je jedna z mých nejoblíbenějších her. K jeho pokračování jsem se snažil být co možná nejotevřenější. Po dohrání ve mě převládl stesk po dvojce. Jak vzpomínka na její geniální atmosféru, tak i na samotnou hratelnost a herní systém.

Už druhý díl nebyl vůbec složitý. Spoustě lidem dokonce vadí označení RPG. Třetí díl RPG element ořezal úplně na kost. Už žádné rozdávaní bodů do vlastností nebo vážení každého jednotlivého skillu. Systém buildů má svoje výhody. Dává velkou volnost hráči, co udělá se svou postavou. Nestresuje ho špatně zvoleným postupem vývoje postavy. Jen s nabytýma úrovněmi otevírá nové schopnosti. Hráči stačí jen odzkoušet účinnou kombinaci schopností. V době internetů je to úplná arkáda. Ani nemusíte nic zkoušet.

Systém levelování lootu s postavou je fajn. Moc se mi ale nelíbilo příliš rychlé levelování postavy. Spolu s možností přehazovat kdykoliv obtížnost, není problém zabít Mathaela při prvním dohrání na 70 úrovni na obtížnost Torment. Je to moc rychlé, ale chápu, že je to primárně stavěné na online hraní. Že kampaň je spíš tak na okraj.

Kampaň je bohužel slabá. Atmosféra se s komixovou stylizací bohužel vytratila. Epické animace a silácké (často zbytečné) řeči NPC postav to nezachrání. Prostě to nemá pořádnou atmosféru. Žádné tajemno a zvědavost z dalšího postupu. V tomhle dvojka zůstává o dvě třídy nepřekonaná. Nechápu to. Možná už jsem starej. Dost hrozný byly už jen arény s bossy (prázdné kruhy) natož samotní bossové. Samotný Diablo umřel na obtížnost Expert snad bez použití jediné lahvičky.

Přes všechno je Diablo III hodně zábavné. Hrajem ho ve dvou v kooperaci a určitě si ještě vyzkoušíme alespoň ten Hardcore mód. Trofeje jsou holt motivující věc.

Ovládání na PS3 je bez problému. Dobře vyřešené menu. Celkově pěkně intuitivní. Jak jen to jen s páčkami jde. Střílení na dálku je trochu těžší. To je ale jen o zvyku a cviku. Jede to krásně plynule.

Škoda nevyužitého opasku.
Adventurní mód je fajn.
Udělejte někdo další díl s temnou stylizací dvojky!

"Herní kutil"

Pro: zábavná hratelnost, loot, eventy, systém buildů není špatný, hodně obsahu, pěkné animace

Proti: RPG osekané na kost (ano, jde to i víc), moc rychlé levelování, slabá kampaň, komixová stylizace, nulová atmosféra, už jsem asi herní geront

+16

Operation Flashpoint: Red Hammer

  • PC 90
Možná trochu risk zařadit tuhle hru do herní výzvy. Všechny recenze strašili, jak je tenhle datáč těžký. Skoro až na hraně frustrace. Po dohrání musím říct, že tihle lidé asi nezažili pravé hardcore datadisky z devadesátek. Red Hammer není tak těžký. Dá se dohrát úplně v pohodě bez větší frustrace. Obtížnost je jen o málo vyšší, než v původní hře. Taky ale moc negraduje. Všechno je od začátku do konce podobně obtížné. Samozřejmě mluvím o obtížnosti Kadet.

Poznávací znak Red Hammeru je strášná prezentace. Technicky špatné a nic neříkající animace trochu zabíjejí válečnou atmosféru Flashpointu. Až jsem se ptal, proč to tam vůbec je? Vždyť by ty filmečky stačilo trochu rozepsat v deníčku a dojem by to udělalo mnohem lepší. Naštěstí, stavba misí je provedená na jedničku. Jejich hratelnost je hodně různorodá. Ve 20 misích si vyzkoušíte (až na let stíhačkou) všechno, co Flashpoint nabízí. Posloucháte rozkazy. Vedete jednotku. Jste vlk samotář. Řídíte tanky, helikoptéry. Bráníte vesnici. Útočíte na vesnici. atd, atd.. Tady opravdu nehrozí stereotyp.

Ve většině misích máte naprostou volnost a neomezeně času, jak se s tou šílenou přesilou vypořádat. Přesila pěšáků a tanků bývá značná. Někdy se může zdát, že to snad ani nejde. Po chvíli mi ale došlo, že můžu k postupu využívat tupou inteligenci, která nedokáže opětovat střelbu na větší dálku a než vojáček někam doběhne aby zamířil a vystřelil, je dvakrát po smrti. A je jedno čím střílíte, jestli kalachem nebo M16. Samozřejmě jsem často chcípal, ale to v původní hře také.

Red Hammer mě chytil a nepustil. Opět jsem si připoměl geniální hratelnost Flashpointu, kde spoustu misí můžete vyřešit jiným, svobodným postupem. Jakou jsem měl jako pěšák radost z každého zničeného tanku nebo splnění mise beze ztrát na životech. Pěkný datáč.

Doporučuju hrát čerstvě po dohrání hlavního Flashpointu. Já jsem to naposledy hrál před pěti lety a ovládání trochu zapoměl. To hra neodpouští už od samého začátku.

"Barevný Svět"

Pro: pestré a zábavné mise, chytlavé plánování, zvýšená obtížnost, radost z postupu ve hře

Proti: hrozná prezentace, atmosféra se trochu vytratila, vojáčci občas ignorují rozkazy

+16

HeXen: Beyond Heretic

  • PC 90
Tuhle hru jsem v minulosti už dvakrát zkoušel rozehrát. Vždycky jsem se zasekl někde ve druhé epizodě a za boha nemohl najít cestu. I tentokrát mi trvalo dost dlouho, než jsem ten zpropadený spínač našel v tom krbu. Když jsem podobný zásek zažil i ve třetí epizodě, hru jsem proklínal. Nebýt toho, že to jinak bylo dost zábavné, tak nic moc. Naštěstí to byl poslední zásek. Poučil jsem se. Kouknout do každého koutu je potřeba. Kolikrát je další postup dost přehlédnutelný.

Ve hře máte sice tři postavy na výběr, ale bohužel ke každé jen čtyři zbraně a dva druhy střeliva. Nejlepší zbraň získáte už ve třetí epizodě, což bych řekl, že je dost brzo. Takže pořád střílíte a mlátíte tím samým. Bestiář také není kdovíjak pestrý. Hexen ale exceluje v jiných ohledech. Má perfektní goticko hororovou atmosféru. A hlavně přinesl do FPS žánru nový styl hraní. Něco jiného, než je Doom. Ano, pořád je to v základu prosté hledání klíčů. Epizody ale nejsou rozděleny na několik rozdělených levelů, nýbrž každá epizoda je jeden velký komplex.

Design jednotlivých epizod je perfektně zvládnutý. Pokud překonáte bloudění a objevíte krásu téhle hry, dává design naprostý smysl. Postupně jsem zjistil, že hratelnost není jen hledání klíčů. Občas se objeví nějaká jednoduchá hádanka. Občas si zablbnete s bossem. Lokace jsou skvěle navržené a já se bavil čím dál tím víc. Samozřejmost je orientace a postup podle mapy. Přeci jenom, ať ze sebe starý Doom engine vydal maximum, už je to na dnešní poměry dost abstraktní grafika.

K Hexenu jsem byl docela skeptický. Nevěřil jsem, že to bude takhle dobré. Je to hodně dobré. V datadisku může zkusit jinou postavu. Hrál jsem za klerika. Minimálně jeho hlavní zbraň byla dost ultimátní. Často jsem bojoval s nedostatkem munice.

"Hra Roku" (normal)

Pro: perfektní design, odlišný přístup k FPS, super atmosféra, tři odlišné charaktery, zábavní bossové, slušná délka

Proti: snadno se dá zaseknout, jen čtyři zbraně pro každého, chudý bestiář

+23

Blood

  • PC 90
Ani bych nečekal, že mě někdy takhle chytne hra postavená na Build enginu. Stalo se tak. Co se v mých očích tolik nepovedlo Duke Nukemovi nebo Shadow Warriorovi, zvládl Blood na jedničku. Určitě musím vyzdvihnout atmosféru. Ta je perfektní. Atmosféra smrti podtrhnutá skvělou hudbou a humorem černějším než smrt. Všechno je totální nadsázka, ale je to temné až z toho někdy mrazí. Spousta popkulturních odkazů odkazujících hlavně na horory. A hlavně geniální hrdina/padouch Caleb, který to umí náležitě okomentovat.

Samotná akce je dynamická a zábavná. Nepřátelé se jen tak nedají. Někdy hra umí být dost tuhá. Často na různé nepřátele platí různé zbraně. Často je málo nábojů. Dvakrát se mi stalo, že jsem na to musel jít vidlemi (Dostatečná motivace k hledání secretů). Akce je hodně rychlá. Často budete v poslední chvíli měnit zbraně. Často budete zběsile couvat před dotírajícím nepřítelem. Celé to ještě podtrhuje velká brutalita, která není samoúčelná. Celý masakr zhutňuje a přináší pocit dobře vykonané práce.

Zbraně jsou skvělé. Bavili mě všechny. Všechny také budete nuceni využít. Je o co stát. Pocit ze střelby je skvělý ze všech. I s panenky voodoo. Nejvíc mě ale bavilo házení dynamitem. Správné načasování a hození do chumlu zombíků je k nezaplacení. Nepřátelé jsou také super. Nejvíce mě bavilo střílet vyšinuté mnichy a nejvtipnější je ruka z Adamsovy Rodiny. Jediné, co u nich trochu kazí dojem, jsou občasné zkraty v AI, kdy se nepřátelé buďto zaseknou u zdi nebo prostě odejdou do vedlejší místnosti.

Super design už se tolik nemoří z odstřelováním zdí nebo koupáním se ve vodních kanálech jako v Duke Nukem. Ani nemá klaustrofobické úrovně jako v Shadow Warrior. Všeho je tak akorát. Je to pestré. Prostředí se často mění. Neřekl bych, že je to nepřehledné, jak tady někteří píší. Jediné, co mi tak trochu vadilo, byla nepoužitelná mapka. Nakonec ale ani nebyla potřeba.

Na to, jak hra dokáže už na střední někdy zatopit, tak bossové byli až směšně jednodušší. U toho pavouka ve druhé epizodě jsem si ani nevšiml, že to byl boss. A hlavní boss se zasekl ve zdi.

Zapnutím mouselooku jsem žádnou výhodu nespatřil. Spíš mě přitom rozčilovalo, jak je hra 2.5d.

"S humorem jde všechno lépe"

Pro: atmosféra, design úrovní, dynamika akce, zábavné zbraně, Caleb, humor

Proti: AI se někdy zasekne, nepoužitelná mapka, 2.5d engine = složitější míření do vzduchu a na zem

+42

Master Levels for Doom II

  • PC 75
Tak jsem si pustil dalšího Dooma. S příslibem pravé a nefalšované Doom hratelnosti ho nainstaloval podle Crashova návodu. Možná jsem to měl dělat, možná ne (díky za něj). Každopádně ve Steam verzi nejde nastavit ovládání. Čert vem grafiku. GZDoom je tam potřeba hlavně kvůli možnosti nastavit si ovládání. WSAD jde nastavit i ve starém Wolfovi, tak proč by to nemohlo jít tady.

Díky specifickému návodu na spuštění jsem jel mise tak, že se mi zachovávaly zbraně a zdraví z té předchozí mise. Trochu to ulehčilo jinak docela těžkou hru. V původní verzi totiž začínáte každou misi jen s pistolkou. Master Level for Doom II přináší jen pár nových nápadů. Ty jsou bohužel dost kontraproduktivní. Díky nim jsem pořád zdlouhavě hledal postup. Často to byl vopruz a asi ve dvou případech musel pomoci Youtube.

V jednom levelu se třeba dveře otevírají výstřelem. Zjistil jsem to asi po dvaceti minutách, když jsem ze zoufalství do nich vystřelil zblízka raketometem. V jiném levelu zase musíte střelit do jinak nedostupného spínače. Jak mě to má sakra napadnout? Tohle nikdy v Doomu nebylo. Vrcholem všeho byl level, kdy musíte vzduchem dolevitovat pro klíč. Jako, že u zdi se zapnutým během to jde. Na skryté spínače nebo tajné dveře nutné k dalšímu postupu jsem si zvykl už z jiných béčkových her. Proč je to ale proboha tady?

Na nějaké hledání secretů jsem v tomhle šíleném designu rezignoval. Jinak je to stará dobrá akce. Svižná, adrenalinová, uspokojující. Pár levelů je opravdu dobrých. Hlavně ty, kde je hodně prostoru. Pokud zkousnete 2,5D omezení grafiky, tak to snad nikdy nezestárne. Skvělá atmosféra a nadčasový drive. Občas se holt některé designové experimenty neuchytí. V tomhle případě opravdu platí, že méně je někdy více. Na kulervoucí design z původní hry to nemá a často jen recykluje do složitějších a stísněnějších tvarů.

Steam čas: 10,2 hodin

Pro: Doom drive, Doom atmosféra, Doom akce, některé prostornější levely

Proti: časté nudné záseky, někdy zbytečná složitost a ztísněnost

+13

Die Hard: Nakatomi Plaza

  • PC 65
Tato hra na první pohled splňuje vše, co má mít nepovedená hra. Na to, že hru pohání v té době nejnovější verze LithTech enginu, na kterém běžel třeba NOLF 2, tak je to dost špatný. Že hra vypadá hrozně, už dneska asi nikoho nepřekvapí. Horší jsou problémy technického rázu. Hlavně kolizní model, strašné skripty a celkově hrozná fyzika. Neustále jsem se zasekával o všemožné překážky. Vždycky to divně trhalo obrazem. Když jdete po schodech, skáče celý obraz. Nedej bože po schodech jít úkrokem. To je jeden velký zásek. O skákání ani nemluvě. Ve scéně, kdy musíte zavěšení na požární hadici znovu skočit do budovy, jsem kvůli tomu spadnul snad desetkrát.

Skripty občas nezafungují správně z nutností načíst hru. Level design neustále recykluje lokace. Často chodíte jen po prázdných chodbách a stále stejných kancelářích. Design je dost budgetový. Stejně tak umělá inteligence. K úspěchu stačí jen otevřít dveře, nakouknout, stáhnout se za roh a počkat. Nepřátelé sami naběhají pod hlaveň. Můžete je zabít pěti zbraněma: pistole 9mm, MP5, M16, Sten a M60. Z toho je M16 zbytečná zbraň, protože používá stejnou munici jako Sten a nemá zaměřovač. Navíc do těhle zbraní seberete minimum nábojů. Vlastně jsem celou hru střílel skoro jen z MP5. Co bych dal alespoň za nějakou brokovnici.

To, že střílíte jeden druh nepřítele je asi omezení filmem. Ano, tady střílíte celou hru opravdu jen jeden druh tupého nepřítele. Naštěstí hra neselhává v tom nejdůležitějším. Pocit ze střelby je výborný. Nábojů je dostatek. Kolikrát jsem na nepřítele vypálil celý zásobník z mé MP5 a měl z toho skvělý pocit. Hra má výborný spád. Krátké levely vás ničím zbytečně nezdržují. Jako fanouška filmu mě potěšil detailní scénář. Všechny zásadní scény z filmu jsou i tady. Co na tom, že to s touhle grafiku vypadá někdy dost směšně.

Hra vás občas zaměstná i nějakou hádankou. Což je v tomhle případě docela osvěžují. Je to skvěle ozvučené. Zvuky střelby se opravdu povedly. Dabing se také hodně povedl. Do Johnovy kůže, je v tomhle ohledu, snadné se dostat a Hans je prostě geniální záporák.. Je to akorát dlouhé. Docela jsem se bavil celou dobu. Jako odreagovačka je to slušné.

"Adaptace" (hardcore)

Pro: pocit ze střelby, ozvučení, dabing, dějový spád

Proti: hrozné technické zpracování (fyzika, kolizní model), občas nefungují skripty, béčkový design, málo zbraní, příliš tupá UI, jeden druh nepřítele

+18

The Terminator: SkyNET

  • PC 80
Technické chyby mě u tohohle datadisku zlobily mnohem víc, než v původní hře. Možná je to tím, že jakmile něco obsahuje víc než pixely, tak dosbox nestíhá. Možná, že kdybych si s tím více hrál, mohl bych hru spustit plynule v supervega grafice. Což je jedno z vylepšeních datadisku. To jsem ale neudělal. V rámci plynulého hraní jsem tedy hrál opět na předpotopních 320x200. K tomu mi to ještě pořád padalo. Na konci, když mi hra rozbila save, tak jsem chtěl mlátit do klávesnice. Naštěstí jsem měl víc ukládacích slotů a mohl tedy začít alespoň od začátku levelu.

Vylepšení SkyNETu nezahrnuje ani tak nové zbraně nebo nové nepřátele. Toho se nedočkáme vůbec. Hlavní plus datadisku je v návaznosti misí. Jejich průchod je mnohem plynulejší. Mnohem víc jsem měl pocit, že se držím nějaké dějové linky. Misí je 8, ale kdyby nebyli rozdělené, dokážu si představit, že by průběh hrou mohl mít podobné schéma jako třeba v Half-Life. Tohle se hodně povedlo. Animace mezi misemi jsou taky fajn. A animace v briefingách jsou prostě boží. Masky a herecké výkony jsou šílené. Celé je to hrozně amatérské. Zvuku není pořádně rozumět, ale je to tam. A já si to hodně užíval.

Hra nabídne několik nových prostředí. Hlavně nové interiéry jsou fajn (diskotéka, autodílna, ponorka). nově se objeví voda. V ní sice nemůžete plavat, ale můžete se utopit při chození po dně. Tenhle prvek otevírá nové designové možnosti. Pozor, hra obsahuje hodně slepých odboček. Obsahuje hodně pastí ze kterých se nedá dostat, ale nepoznáte to hned. K ukládání to chce přistupovat z rozmyslem.

Celkově je datadisk tak o půlku kratší, ale taky těžší. Nepřátel je mnohem víc a párkrát se mi stalo, že mi došla munice. Naštěstí to bylo v misích, kde nebyl postup lineární a opakováním to šlo hrát jinak. Zmizelo zjevování nepřátel před obličejem. Zato přibylo objevování nepřátel při sebrání některých věcí nebo zmáčknutí některých tlačítek. Tlačítka občas nejsou poznat, že jsou aktivní. To je nejčastější důvod záseků. Občas se vyplatí jen tak chodit kolem panelů a mačka akční klávesu.

The Terminator: SkyNET je ukázkový datadisk. Škoda, že je to tak krátké. Nějaký boss nakonec by tak neškodil.

"Čapkův odkaz" normal

Pro: návaznost misí a ucelenější průchod, 640x480 (které jsem bohužel nevyužil), voda, nové interiéry, brífingy, animace

Proti: krátké, žádné nové zbraně ani nepřátelé, některé špatně viditelné spínače, konec byl nic moc

+15

God of War II

  • PS3 85
Druhý díl God of War jsem si užil stejně jako ten první. Na první pohled nepřináší moc novinek. Nějaké ale jo. Jestli je to k lepšímu nebo horšímu je každému na posouzení. Něco je prostě jiné. Někomu se to nemusí líbit, ale já byl za to rád.

Příběh egoistického psychopata Kratose není moc překvapivý. Přece by si od nikoho nenechal nic diktovat. To by musel kohokoliv nejdřív zabít. Příběh je vyprávěn epickým stylem jako v jedničce. Už tam se mi to moc líbilo. Druhý díl se snaží být různorodější. Už se celý neodehrává v jednom městě. Prostředí jsou pestřejší. Nepřátel je víc druhů. Kratos má víc zbraní na výběr. Mě osobně stejně nejvíc vyhovovali meče na řetězech. Ostatní zbraně jsem nepoužíval.

Kratos má taky nové schopnosti jako zpomalování času, nebo lítání. Dává to nové možnosti prostorovým hádankám. Hádanky jsou fajn. Musíte na ně přijít, ale není u toho žádný stres. Je to tak akorát. Bylo trochu vylepšené ovládání. Teď už například nemusíte při zvedání dveří zběsile mačkat R2 nýbrž kolečko. A hned to jde líp. Maličkost, ale potěší. Bylo vypuštěno dementní balancování na lanech. S kamerou jsem tentokrát neměl problém. Možná je to ale tím, že jsem si na ní už zvykl.

Šibeniční limity na některé hádanky zůstaly. To co si tady ale užijete mnohem víc jsou souboje z bossy. V minulém díle byli dva. Tady je jich alespoň osm. Jsou pěkně vymyšlené. Nápadité a plné quick time eventů. Mě to vyhovuje. Někomu nemusí. Asi to tak má být. Přece nebude bijec bohů masit jen samé průměráky.

Bohužel je tenhle díl kratší o dobré dvě hodiny. Alespoň ale nestačí nudit nějakým stereotypem. Je to nabušená jízda o začátku do konce. I kdy už jsem chtěl u posledního quick time eventu vzteky rozbít ovladač. Po nějakém dvacátém pokusu. Dvacátém přehrání animace. Zeus je máslo. Árés byl větší bouchač.

"Love Trofejí" normal (58%)

Pro: spousta příjemných malých novinek, pestrost prostředí, víc bossů a souboje s nimi

Proti: zbytečné nové zbraně, je to kratší

+16

The Terminator: Future Shock

  • PC 85
V době velkého soupeření her Duke Nukem 3D a Quake tady byla ještě další FPS. Přišla o nějaký ten měsíc dřív. Vysloužila si primát prvního průkopníka mouselooku. Když budeme objektivní, Quake vyšel jen o dva měsíce později. Mouselook přinesl také. Byly to nezávisle na sobě vyvíjené hry. Ale Terminator byl první. Revoluce, díky které bych hře odpustil spoustu neduhů. Ta pravá revoluce podle mě ale spočívá v průkopnickém level designu.

Neběháte tady v malých uzavřených levelech a nehledáte klíče k dalšímu postupu jak to bylo v doomovkách do téhle doby zvykem. Tady jsou úrovně otevřené. Můžete jít kam chcete. Když chcete, můžete prohledat barák. I když vám to třeba k ničemu nepomůže. V misích plníte různé úkoly. Většinou diverzního typu. Jak exteriéry, tak interiéry jsou dost monotóní. Co byste ale chtěli v roce 96. Do téhle doby jste si ani nemohli zajezdit v džípu nebo zalétat se vznášedlem.

Hra má perfektní atmosféru. Všudepřítomná zkáza post apokalypsy. Všudepřítomná smrt a vražedné stroje. Zvuky a hudba jsou tak jak mají být. Hra se s vámi moc nemazlí. Jen to ten typ, kde si můžete rozbít bednu po které musíte vyskákat k dalšímu postupu. Nebo když plníte úkoly ve špatném pořadí a hra vám díky tomu uzavře cestu dál. Doporučuji tedy savovat na víc slotů. Někdy to bylo k vzteku, když jsem musel opakovat celou, už skoro hotovou, misi. Co bylo ale horší, bylo zjevování nepřátel za zády nebo těsně před vámi. Nepamatuji si, že bych někde tolikrát použil save/load. Chápu, že prostranství jsou veliké a nepřátelé pomalí. Tohle byl ale pěkný vopruz.

Bohužel má hra časté technické problémy. Několikrát jsem to musel načíst, protože jsem se zasekl o překážku. Hra občas padala. Grafika v rozlišení 320x200 taky není nic moc. Z vyšším rozlišení z datadisku si moc nerozumí. To hře ale odpouštím. Má totiž mouselook a díky tomu je samotné ovládání pohodlné a dynamické. Vlastně jako u všech dnešních FPS. Akorát, když se skrčíte, tak se nemůžete pohybovat.

Hra má podle mě velmi uspokojivé zakončení. Takové realistické. Dost mě to potěšilo. A taky je slušně dlouhá a celou dobu zábavná.

Herní výzva "Hrátky s časem" (normal)

Pro: mouselook, průkopnický level design, dopravní prostředky, atmosféra

Proti: zjevování nepřátel, technické problémy

+27

MechWarrior 2: Mercenaries

  • PC 80
MechWarrior 2: Mercenaries láká hlavně na manažerskou část hratelnosti. Ta je ale nedotažená, frustrující a vlastně docela zbytečná. Možná by nemusela být blbá, nebýt nepřátelského menu a celkového uživatelského rozhraní. Menu je strašně zdlouhavé. Každou akci musí zbytečně komentovat nebo okořenit nějakou zbytečnou animací a ještě k tomu je to dost nepřehledné.

Když už jsem ten manažer, tak bych čekal nějakou svobodu. Každé přestavení mecha stojí peníze. Nehodí se vám zbraně v misi? Máte smůlu. Musíte načíst hru, protože na další přestavbu nemáte peníze. A k tomu je to vopruz, když je to pitomé menu tak pomalé. V manažerské části je možné vybírat si mise. Je to ale k ničemu, protože kromě příběhových misí jsou na výběr jen další generované, pořád stejné a nudné. Příběhové jsou časově omezené, takže je můžete přeskočit, aby jste v půlce hry zjistili, že jste v řiti. Neviděli jste pořádnou misi a nemáte prachy na pořádné vybavení.

Po nějaké době jsem to teda vzdal a rozehrál si klasickou kampaň. Dostal jsem klasického zábavného MechWarriora. Oproti původní hře jsou jinak vyvážené zbraně, takže je to těžší. Dříve ultimátní rakety už tolik nezraňují a na mecha se jich vejde méně. Bylo to potřeba udělat. Už se to nedalo tak snadno vochcávat jako dřív. Některé mise jsou teda až moc těžké. Jako třeba mise, kde musíte identifikovat hlavního kapitána, zničit všechny jeho spolubojovníky a jeho nechat na pokoji. Problém je v tom, že je to mech z největší palební silou a jde po vás. Hodně rychle jsem se naučil nedávat zbraně na ruce. Ty totiž vydrží tak dvě rány a upadnou i se zbraní hodně rychle.

Mise se snaží být různorodé. Naštěstí se autoři vyvarovali experimentům z minulého datadisku. Už vás teda nečeká podvodní mise nebo mise ve vesmíru (krom jedné ucházející výjimky). Nejzábavnější jsou stejně úkoly, kde musíte všechny zničit ve velké aréně. Grafika je dost vylepšená. Konečně se na to dá koukat bez pomoci nějakých jiných režimů pohledu nebo s pomocí izometrického pohledu. Na 1024x768 mi to v softwarovém režimu neběželo úplně rychle. Přepnul jsem teda do 640x480 (supervega) a ta hra vypadala snad i líp. Hodně dobově, ale celkem pěkně.

Na datadisk je to docela dlouhá hra. Na konci jsem byl docela i rád, že už byl konec. Přeci jenom jsem pár misí opakoval do zblbnutí, než jsem je dal. Doufám, že ve trojce už bude konečně nepřevrácený mouselook (dnešní standardní). Za celou dobu hraní druhého dílu jsem nemohl hrát jiné akce, protože mi to vůbec nešlo z myší. :)

Pro: lépe vyvážené zbraně, vylepšená grafika zlepšuje hratelnost, zábavné a náročné souboje

Proti: frustrující manažerský režim, nepřátelské menu

+17

God of War

  • PS3 85
U hlavního bosse už jsem to chtěl skoro vzdát a snížit obtížnost na nejlehčí. Souboj, který byl rozdělen na 3 fáze, byl hlavně v té třetí dost urputný. Snad až na padesátý pokus se mi podařilo najít účinnou taktiku na všechny tři fáze. A boha války porazit. Nedal se lehko. Aby ne, vždyť to byl bůh.

S hramy podobného typu nemám moc zkušeností. Bojovky mi někdy moc nešly. Bál jsem se trochu, že se u toho budu trápit. Byly to liché obavy. Bojová část je dobře srozumitelná. Komba nedá velkou práci se naučit. A to ani, když přibývají nové možnosti díky zlepšujícím se schopnostem. Boj je hodně zábavný, až skoro návykový. Líbilo se mi, že často bylo víc způsobů jak porazit monstra. Podle toho, jestli Kratos zrovna potřebuje manu, životy nebo má všeho dostatek a může sbírat zkušenosti.

Hra překvapivě obsahuje i hádanky. Není to nic složitého. Většinou jde o jednoduché principy. Horší jsou pasti. K těm jsou totiž často šibeniční limity. Místnost s podlahovými bodáky mě rozpalovala do ruda. V omezeném čase došoupat bednu na určené místo a vyskočit na skálu. Vteřina zpoždění znamenala smrt. Balancování na úzké lávce nad propastí s rotujícíma čepelemi bylo taky o nervy. A to hlavně díky hrozné kameře.

Kamera se nepřizpůsobuje. Najde si pevný bod. Když se otočíte a běžíte nazpátek, koukáte hrdinovi do tváře a běžíte po paměti. Kamera se často přepíná a zároveň s ní i osa ovládání. To mi často přinášelo smrt. Zvlášť při balancování na úzkých lávkách. V tu chvíli ale nemůžete vzteky vypnout hru. Ne, pokud chcete delší část opakovat znova. Check pointy jsou sice časté, ale ukládací body nikoliv. Pro hráče, kteří si chtějí zahrát půlhodiny po práci na odreagování tedy nic moc.

Grafika je svižná a jednoduchá. Ve své jednoduchosti ale dokáže vykouzlit atmosferické scenérie. Například lezení po skále, zatímco pod vámi pochoduje titán, je pěkná scéna. Nebo mečová lávka. Dobře, grafika není žádný zázrak, ale technicky funguje skvěle. Příběh je správně akčně jednoduchý a na poměry akčního žánru dostatečně béčkově poutavý. Má to atmosféru. Vlastně jsem se celou hru bavil.

Pro: soubojový systém, atmosféra, zpestřující hádanky, Kratos je správný parchant

Proti: kamera, řídké ukládací body, některé frustrující pasti

+21