Možná trochu risk zařadit tuhle hru do herní výzvy. Všechny recenze strašili, jak je tenhle datáč těžký. Skoro až na hraně frustrace. Po dohrání musím říct, že tihle lidé asi nezažili pravé hardcore datadisky z devadesátek. Red Hammer není tak těžký. Dá se dohrát úplně v pohodě bez větší frustrace. Obtížnost je jen o málo vyšší, než v původní hře. Taky ale moc negraduje. Všechno je od začátku do konce podobně obtížné. Samozřejmě mluvím o obtížnosti Kadet.

Poznávací znak Red Hammeru je strášná prezentace. Technicky špatné a nic neříkající animace trochu zabíjejí válečnou atmosféru Flashpointu. Až jsem se ptal, proč to tam vůbec je? Vždyť by ty filmečky stačilo trochu rozepsat v deníčku a dojem by to udělalo mnohem lepší. Naštěstí, stavba misí je provedená na jedničku. Jejich hratelnost je hodně různorodá. Ve 20 misích si vyzkoušíte (až na let stíhačkou) všechno, co Flashpoint nabízí. Posloucháte rozkazy. Vedete jednotku. Jste vlk samotář. Řídíte tanky, helikoptéry. Bráníte vesnici. Útočíte na vesnici. atd, atd.. Tady opravdu nehrozí stereotyp.

Ve většině misích máte naprostou volnost a neomezeně času, jak se s tou šílenou přesilou vypořádat. Přesila pěšáků a tanků bývá značná. Někdy se může zdát, že to snad ani nejde. Po chvíli mi ale došlo, že můžu k postupu využívat tupou inteligenci, která nedokáže opětovat střelbu na větší dálku a než vojáček někam doběhne aby zamířil a vystřelil, je dvakrát po smrti. A je jedno čím střílíte, jestli kalachem nebo M16. Samozřejmě jsem často chcípal, ale to v původní hře také.

Red Hammer mě chytil a nepustil. Opět jsem si připoměl geniální hratelnost Flashpointu, kde spoustu misí můžete vyřešit jiným, svobodným postupem. Jakou jsem měl jako pěšák radost z každého zničeného tanku nebo splnění mise beze ztrát na životech. Pěkný datáč.

Doporučuju hrát čerstvě po dohrání hlavního Flashpointu. Já jsem to naposledy hrál před pěti lety a ovládání trochu zapoměl. To hra neodpouští už od samého začátku.

"Barevný Svět"