Po dlouhé době jsem měl od hry velká očekávání a rovněž můžu říct, že je hra v plné míře naplnila. Will of the Wisps je ve zkratce vše co se mi líbilo na jedničce plus další vylepšení navíc. Zůstává krásná grafika a hudba, poutavý pohádkový příběh, perfektní pohyb a herní mechaniky, skvělý level design.

A co tedy přibylo? Není toho málo. Pár zajímavých nových pohybových mechanik (pohyb pískem, modrý mech a další), úplně nový rozměr boje doplněný o celou řadu bojových schopností (tady musím říct, že jich možná bylo až příliš, vystačil jsem si většinu času asi se třemi), bossfighty spojené s únikovými pasážemi (které se opět povedly parádně) a nově se také více potkáte s tvory obývajícími herní svět spolu s jejich hlavním útočištěm, o které můžete pečovat a vylepšovat ho plněním úkolů. Pak byl také trochu změněn způsob vylepšování schopností, přidány nějaké bojové a závodní pasáže a možná ještě nějaké další drobnosti.

Pokud bych měl hledat nějaká negativa, tak to bude akorát pár bugů - párkrát se úplně seknul zvuk ve videu, párkrát jsem byl v bossfightu promlácen skrz stěnu do nicoty (ale to je i moje chyba :D).

Shrnuto celkem, jelikož jsem byl zcela unesen z Ori and the Blind Forest, z pokračování si odnáším obdobný pocit spokojenosti. A ač nejsem moc fanda vytěžování herních sérií, tady bych se ani nezlobil za ještě jedno pokračování.

Stylizací mi Bad North od první chvíle sedl, grafika je taková elegantně prostá, vyzdvihnout musím zajímavý hudební doprovod. Ze začátku se jeví jako fajn strategická hříčka. Bohužel časem se ukáže, že skýtá velmi málo skutečného obsahu. Tři typy jednotek a pár speciálních schopností vám nakonec nenabídne nikterak rozsáhlou strategickou variabilitu - prostě postavíte lučištníky na kopec, kopiníky před přijíždějící hordy vikingů a doufáte, že souboj dopadne dobře. Časem mi to však přišlo příliš o náhodě, chování jednotek je takové trochu nešikovné a nepředvídatelné. To vedlo ke frustraci a nakonec celkem rychlému odinstalování. Potenciál to má, ale zjevně je to vyvíjené spíš na mobilní platformy.

Přestože Qube zanechává dojem hlavně jako "budget Portal", našlo se tam několik prvků, které tvoří místy celkem zajímavou hru. Hádanky jsou docela nápadité a jakmile jednomu typu přijdete na kloub, hlavní principy se nějak změní a čeká vás další výzva - různé barvy kostek s různými efekty, potom koule, magnety, či dokonce otáčení celých místností. Hru jsem však dohrál cca za 2 hodiny, takže zase tolik obsahu nečekejte. Hlavní výtku bych měl k "příběhovým" pasážím, kdy na vás mluví lidé přes vysílačku a během toho musíte procházet extrémně nudnými a nesmyslnými chodbami, příp. dokonce čekat ve výtahu. Tyto části mě velmi nudily, dost zasekávaly tempo hraní a celkově byly hlavní příčinou dojmu, že tohle prostě není žádný AAA titul, ale prostě nízkorozpočtovka s nějakými povedenými nápady.

Po dohrání se mi mísí v hlavě vícero různých dojmů, ale převládá především zklamání. Po minulém dílu jsem byl velmi příjemně překvapen a na tento jsem se dost těšil. Jenže hrát tyhle jakože open-world hry, napěchované collectibles, krátce po sobě asi není úplně dobrá volba.

Začnu tím pozitivnějším. Hra si drží krásnou grafiku, občas se vám naskytne nějaký ten fotogenický výhled, nové prostředí (tentokrát džungle) vypadá parádně. Dál bych pochválil fajn prvek s maskováním se v blátě a celkově trochu lepší důraz na stealth postup. Po technické stránce (šplhání, střelba, puzzly,...) je to v podstatě standard, na který jsem si zvykl v minulých dílech. Začátek se nese ve slibném duchu napínavého survivalu v džungli, což je fajn, ale vydrží to sotva čtvrtinu hry. Příběhově mě potěšily pasáže z Lařiny minulosti. Přes to, co napíšu dále, mi tato pozitiva stačí na relativně slušné hodnocení.

Teď co mi vlastně tak vadilo? Asi předně, že je to prostě nuda. Po slibném začátku přijde totální příběhový bizár a clusterfuck. Ten muselo dohromady splácat tak dvacet lidí, kde každý přinesl něco svého a všechno tam zůstalo. Výsledkem je boj o jakési zapomenuté město, kde běhají křováci v bederních rouškách a jehož osud mi prostě nemohl nebýt totálně ukradený (a je to teda navíc vlastně stejný námět jako v minulém díle). Vedlejší postavy se chaoticky objevují a říkají nesmysly, záporáci mají prapodivnou motivaci a pořád se střídá dynamika Totální psychopat/Vlastně dobrák s kladnými úmysly. Totéž se bohužel dá říct i o Laře. Navíc se tam mihne nějaká rasa goblinů a samozřejmě konec světa (ve skutečnosti jen zatmění slunce?!). Navíc je hra plná opravdu nehorázně velkého množství strašně nudných video sekvencí.

Za naprosto nejhorší považuji level v rafinérii. Lara se tady ocitne zcela náhodou, zničeho nic ji začne kontaktovat sekundární záporák přes rádio ("... Fuck you Rourke!" "Commander Rourke!" je scénáristický skvost) , Lara zešílí, naběhne tam hlavním vchodem, všichni do ní začnou střílet, nikdo ji netrefí, ale VŠECHNO ZAČNE VYBUCHOVAT, načež Lara vystřílí pár desítek lidí a vrtulník. Okamžitě následuje scéna, kdy se zase odnikud vynoří Jonah a uprostřed hořících trosek spolu klidně rozebírají co dál. To se prostě nedá brát vážně.

Navíc mě trochu trápily bugy. Různý clipping předmětů, zasekaný zvuk, občas trochu trhaný pohyb hlavní hrdinky a zvláštně navazující předpřipravené animace (skok + zachycení se něčeho vypadalo skoro vždy divně). Pohyb Lary je divně jakoby zrychlený a tak vlastně vypadá veškerý gameplay nepřirozeně, ať už se jedná o skoky, souboje, plížení nebo cokoliv.

Bohužel jsem se do dohrání musel už docela nutit (9 hodina hraní jsem natáhl na měsíc). Klady hry jsou vlastně to, co bylo dobré už v minulých dílech, v jiných věcech ale šla hra dolů a mnohdy jsem dost koulel očima. Zklamání.

Poslední opravdu parádní rally hra, kterou jsem si dokázal naplno užít, byl Colin McRae: DiRT. Pak už většinou nestačilo železo, a jak známo, hrát závodní hry s nízkým FPS a sekáním není žádná sláva. Můj závodní comeback se konal až vloni s touto parádou, jménem odkazující právě na původní sérii Dirt. A musím říct, užívám si to. Chování auta je krásně vymazlené, na každém povrchu je to něco jiného a pokud se nejedná o asfalt, tak je to i napínavý. Nejsem žádný velký závodník, ovládáním jsem zarputilý "šipkař", s nastavením auta si radši nehraju, ale tuto hru prostě musím ocenit.

Herní lokace jsou zkrátka nádherné a ideálně různorodé. Nejvíc musím ocenit horské Monaco, svižné Německo a naprosto šílenou hopsavou jízdu ve Finsku. Lahůdka je pak nekonečný hillclimb v USA. Z herních módů jsem zkusil vše a každý má něco do sebe, ale jistotou je prostě rally klasika v kariérním módu.

Jediné, co asi musím fakt hře vytknout, je nutnost začínat, jako snad ve všech hrách, s těmi nejhoršími auty. Což zní sice logicky, ale já prostě ty rachotiny ze 70. let fakt nemám rád. Blbě se mi to řídí, a tak jsem akorát rád, když konečně dostanu něco z tohoto století. Jinak je to paráda ve všech směrech, už se těším na druhý díl, který mi visí v pořadníku.

Nevím, proč jsem se Prey vyhýbal tak dlouho, Arkane Studios dost zbožňuju. Nicméně, přelomem roku jsem se k tomu dokopal a co čert nechtěl, za tři vyhrocený dny bylo hotovo. Prozkoumávání lokací, jak je designují v Arkane, mě vždy absolutně pohltí a já pak ztrácím pojem o čase :) Příběh mě bavil, stejně tak průzkum a souboje, takže není moc co řešit, tohle je pro mě nadprůměrná hra.

Trochu mě mrzí vlastně jen několik nedostatků. Většinu základny máte velmi dlouho uzamčenou, takže není moc čas ani prostor na řešení side-questů, které se potom nepříjemně hromadí. Dále mě mrzí nevyužitý potenciál Nightmare, největší stvůry, co máte potkat (kromě Alphy na konci :)). Tenhle hromotluk byl totiž tak velký, že se vlastně do žádné lokace pořádně nevlezl, a tak jenom většinou stál v místě, kde se naspawnoval.

Za naprosto geniální považuju možnost vylézt do vesmíru, kde je pohyb výborně zpracovaný (a pokud si nedáváte bacha, můžete se dost zamotat, což způsobí pořádný bolehlav). Tradiční možnost řešit problémy několika způsoby (a dojít k několika koncům) je pak také lahůdka, kterou mám u her od AS rád. Body navíc musím přidat za skvělou atmosféru na začátku hry, kdy nepotkáte ani živáčka a celá stanice je těžce zkličující. Celkově je Prey výbornou hrou, kterou vřele doporučím, ať už hledáte střílečku, stealth akci, nebo jen zajímavou story-exploration-based hru.

Z prvního dílu si pamatuji už jenom nablýskané mrakodrapy, originální gameplay založený na běhání a místy dost strašné střílečkoidní pasáže. To poslední naštěstí odpadlo a tak můžu říct, že Catalyst mě v celku nadchl. Pohyb je snad ještě svižnější, většinou krásně plynulý (až na občasné záseky a bugy) i když trochu nelogický (krátké běhání po zdech je pro mě už ok, ale proč každá malá bedýnka funguje jako trampolína, to nechápu). Udělat hru v open-world je asi spíš pozitivní volba, sedlo mi to víc, než lineární mise (které tady teda taky najdeme, ale v kombinaci s otevřeným světem to docela funguje). Hromadu jakýchsi mini úkolů a závodů s jinými hráči jsem moc nevyužil, přestalo mě to bavit celkem rychle a všude stojící postavy zadávající úkol působily spíš blbě.

Souboje se omezily vesměs na pouhé "kopni týpka do spánku, druhýho kopem do koulí pošli přes zábradlí, ostatním zdrhni" a je to tak dobře. Pár bojových arén je ale krok vedle. Vizuálně je to dost dobré, výhledy jsou epic. Za nejlepší považuju mise, kde šplháte na některé z nejvyšších mrakodrapů. Škoda jen, že dolů pak svištíte výtahem. Chyběl mi tam už jen seskok dolů do kupky sena :)

Neskutečně frustrační počin, který nejednoho hráče dokáže dovést na pokraj zhroucení. Šplhání na horu za pomocí kladiva je jeden z nejšílenějších herních mechanizmů, co jsem kdy ve hrách spatřil. Váš nástroj, ke svému účelu zcela nevhodný, vám nejednou poslouží k pravému opaku - ladnému odpíchnutí se od hory zpět dolů na úplný začátek. Kdo hru dohrál, má můj respekt, neboť jsem se dostal odhadem tak do čtvrtiny (někam na hromady odhozeného nábytku). Úplně jiný level jsou potom speedruneři, kteří jsou schopní se na vrchol dostat v řádu minut.

Skrytá genialita celé hry se však ukrývá zejména v perfektních hláškách, komentářích a citátech, kterými vás doprovází vypravěč. Nejsilnější jsou samozřejmě extrémně sarkastické poznámky po vašem selhání.

"Don't hate the player, hate the game." - Tupac

Bylo to přesně takové, jaké jsem čekal - velmi dobré. Nutností je však nejspíš dobrý spoluhráč, s nímž si sednete v tempu hraní. Kamarád, se kterým mám nahráno stovky hodin v různých co-op hrách, byl jasná volba. Příběhově mě hra zajímala a motivace postav mi dávala smysl (s výjimkou konce, kde to prostě nesedlo. Ani jeden jsme neměli potřebu zastřelit toho druhého). Jinak graficky je to také hezké, dialogy jsou fajn, místy celkem vtipné.

Hratelnostně to místy trochu ztrácí dech, ale je vidět, že si autoři snažili vyhrát s celou řadou různých herních situací (chození, plížení, akční jízdy v autě, přestřelky, různé minihry...). Naprosto parádní jsou pak akční, takřka filmové pasáže, které sledujete ze dvou různých úhlů pohledu s parádním střihem mezi nimi (např. scény v nemocnici nebo na staveništi jsou top). Pokud máte dobrýho parťáka, doporučuju si zahrát. Na Origin Access to máte za babku.

Poprvé jsem dohrál Unmechanical řadu let zpátky, letos jsem si to střihl podruhé v rámci Herní výzvy. S potěšením jsem zjistil, že je k dispozici zdarma drobný přídavek v podobě krátkého pokračování, kde se opět snažíte utéct z podzemí továrny, tentokrát s robotickým parťákem (parťačkou?). Herní mechaniky jsou krásně jednoduché, prostředí je zajímavé a nabízí různorodé puzzly. Hra je docela krátká, ale řekl bych, že tak akorát. Každý level tak nabízí něco nového a nestihne se toho moc opakovat. Pro zvídavce jsou na Steamu fajn originální achievementy. Milovníkům indie her můžu jenom doporučit.

Star Wars hrám se už radši vyhýbám obloukem, ale Herní Výzva 2019 mě pobídla zahrát si nějakou filmovou adaptaci. A jelikož jsem si mohl tuhle hru dát zdarma v rámci Origin Accessu, nebylo moc co řešit.

Z čeho jsem byl v téhle hře nadšen (a je to hlavní důvod, proč dávám nadprůměrné hodnocení) je vizuální stránka hry. Nový počítač mám teprve druhým měsícem a jsem rád, že jsem konečně našel hru, která ho potrápila a vytáhla z něj pořádný výkon. Grafika je zde prostě na špici, obrovské bitvy působí epicky. V cutscénách zase působí celkem kvalitně skuteční herci. Hratelnostně navíc funguje vše víceméně dobře.

Na druhou stranu celý námět Star Wars je už vyždímaný jako hadr a každý další příspěvek do tohoto univerza je prostě nenápaditý, opakující pořád to samé klišé dokola. Slyšet padesátkrát během příběhové kampaně někoho opakovat, že "máme alespoň naději", z toho už mě bolí hlava. Stylisticky mají nové díly SW také tu směšnou nevýhodu, kdy se musí tvářit, že ty papundeklové kvéry a zbroje vyrobené pro natáčení původní trilogie 40 let zpátky jsou jakože to nejmodernější, co se v galaxii nachází. A tak tam pobíhají pořád ti směšně vypadající Stormtroopeři s puškami, za které by se styděl i francouzský protifašistický odboj za druhé světové. No a celé je to ověnčeno tím vyloženě nepříjemným "PEW PEW PEW" zvukem, který je asi to nejotravnější na celé hře.

Celé je to nesmyslné až hanba a v podstatě cílené jen na fanoušky série. Příběhové mise se odehrávají v místech, která znáte z filmů a stejně tak ovládáte nebo potkáváte samé známé postavy. Ale co, nebylo to dlouhé, zato graficky krásné, takže asi dobrý.

Factorio je nebývale návyková hra. Jasné, není to pro každého, dokonce bych řekl, že téma automatizace továrny nadchne spíše užší okruh zájemců. Pokud jste ale mezi těmito šťastlivci, čeká vás parádní jízda. Vymýšlení neustálých zlepšováků, jak zjednodušit, zrychlit a především plně zautomatizovat vaši výrobní linku je pro mě i po mnoha desítkách hodin herního času pořád zábava. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen o skládání nekonečných hadů z běžících pásů, ale postupným objevováním jsem našel spoustu dalších vrstev - výzkum, těžba, produkce elektřiny, železnice, elektrické obvody a v neposlední řadě také obrana a souboje s hmyzími emzáky.

Co však v mých očích dělá Factorio naprosto jedinečným, je velmi výjimečný přístup a péče vývojářů. Někdy je to až trochu na škodu - vývoj se protahuje už o několik let, ale snad se už brzy dočkáme plné verze - jindy je to však pro hráče nevídaný luxus. Hra, ač je pořád oficiálně v Early Access, je již dlouho v pořádku hratelná, perfektně optimalizovaná do nejmenšího detailu. Každý prvek je promýšlen do důsledků, diskutován mimo jiné i s hráči a případně měněn tak, aby byla výsledná hra prostě perfektní. Vývojáři navíc dávají férově k dispozici demoverzi hry. I proto lidem z Wube Software jenom tleskám a těším se na oficiální vydání plné verze.

Uberte přehnané násilí na hlavní hrdince, většinu quick-time eventů a několik dalších detailů a máte hned podstatně sebevědomější pokračování série. O něco dospělejší Lara mi sedla, příběh odsýpal svižně (ač teda nebyl postaven na příliš logických základech), souboje i pohybové pasáže bavily. Zůstaly velmi působivé lokace, mnohdy krásně naaranžavané tak, aby se vám po každém výlezu z jeskyně nabídl celkem epický výhled hodný screenshotu. Překvapily mě některá nečekaně kvalitní DLC.

Několik výtek bych sice našel, ale nejedná se podle mě o zásadní věci. Už jsem zmínil slabší příběh, postavy jsou takové trochu černobílé. Souboje jsou místy celkem snadné, hlavně byly dost overpowered šípy s jedovou bombou, které máte od začátku. Trochu mě zde mrzí občasný Lařin nearcheologický přístup ("Jak se dostanu dál? Což takhle vybombit tuhle úžasně zachovalou sochu, půjde po ní pak vyběhnout >:)").

Celkově vzato, druhý díl nevím-kolikáté rebootované série se celkem poučuje z chyb prvního dílu a nabízí o něco kvalitnější zážitek. Doporučuji.

Trocha napětí, trocha nostalgie, nějaké ty Easter Eggy odkazující na předchozí kousky z legendární Tomb Raider série, no a hlavně důležité dokreslení tragické minulosti této reinkarnace Lary Croft. Po akčnější příběhové kampani je tohle taková oddechová třešnička na dortu. Možnost dozvědět se víc o Lařiných rodičích a jejím dětství je důležitý kousek skládačky, jelikož se tato série mnohem víc zaměřuje na osobnostní vývoj hlavní hrdinky. Toto DLC rozhodně doporučuji.

Se svým až trochu nezdravým skepticismem ke kladným, a v tomto případě především záporným hodnocením a recenzím, jsem se vrhnul na třetí díl Trine. První dva měly určitě své mouchy, ale v mysli zůstaly zejména svým pěkným pohádkovým zpracováním a hudbou. To je vcelku povedené i ve třetím díle, ale bohužel jde o jednu z mála věcí, co fungují fakt dobře.

Přední výtku musím mít k celkovému technickému zpracování hry. Přechod do 3D zněl určitě zajímavě na papíře a v některých momentech to působí skvěle. Většinou je to však spíše na škodu. Orientace v prostoru je vcelku mizerná, často zbytečně padáte mimo mapu, skáčete jinam, než si myslíte a zejména střelba z luku stála za prd. Navíc totálně hapruje fyzika. Věci tak nějak zabugovaně kolidují a pak létají všemi směry, hráči propadávají skrz podlahu apod. Hraní online se navíc neobešlo bez občasných příšerných lagů.

Příběhově to je velmi slabé a především useknutý konec je taková poslední kapka. Závěrečný boss byl takový nácvik skoku přes švihadlo (mačkejte mezerník ve správnou chvíli), za zlodějku jsem navíc měl doslova nulový impact na to, co se tam děje. Za pozitivní bych bral některé logické puzzly (ale fakt jich je jen hrstka), pokud zrovna totálně nebugovala fyzika.

Co se ze začátku jevilo jako docela zábavná hra, se časem proměnilo v docela silný vopruz. Celkově tedy spíš zklamání, negativní recenze nelžou. Doufám, že se Frozenbyte nějak zmátoří a nově výchozí čtyřka bude stát za to.

Po ohromně podařeném prvním dílu a jeho DLC jsem byl na dvojku nebývale natěšený. Přece jen jsem jedničku prošel hned několikrát, zkoušel jsem všechny různé způsoby, sbíral jsem achievementy apod. Na Dishonored 2 jsem se tak skočil prakticky okamžitě, jak jsem dostal možnost. Musel jsem pak sice počkat na nový počítač, ale aspoň jsem si hru vychutnal i po vizuální stránce. A celkově jsou mé dojmy pozitivní, má to však nějaké ale.

Hra je to prostě řemeslně vymazlená, stejně jako první díl. Prakticky všechno, co se mi v jedničce líbilo, najdeme i tady. Různé možnosti postupu, skryté cestičky, výborné souboje, arzenál zbraní a speciálních schopností. Navíc přibyly různé nové fajnové prvky. Ať už je to možnost hrát za Emily s jejím vlastním sortimentem schopností, nebo jsou to nové zbraně. Hlavní co se musí vyzdvihnout jsou některé velmi originálně pojaté mise, resp. jejich prostředí - zejména Stilton Manor s cestováním v čase, Jindosh Mansion se šíleným strojovým domem geniálního vynálezce, nebo oblast Dust District s krátkými prachovými bouřemi. Zachován je zde velmi pečlivý level design se spoustou tajemství, malých side questů, ukrytých pokladů, různými volbami postupu.

Co mě však trochu mrzí, je příběh. Oceňuji návaznost na DLC jedničky, a celkově mu nemám moc co vytknout po stránce logiky, postav, apod. Bohužel mě ale nechal vcelku chladným, nijak zvlášť nezaujal. Zatímco v prvním díle jsem cítil silnou motivaci hlavního hrdiny skrze všechny ty vraždy, zrady, nutnost chránit malou Emily, tady už to bylo slabší. Prostě přišli záporáci, tak víte co máte dělat. Navíc mi chyběl ten zásadní rozdíl mezi hrou na Low a High Chaos, který v jedničce diametrálně měnil vyznění poslední mise.

Přes tyto výtky však musím zdůraznit, že i tak je Dishonored 2 skvělý herní počin. Zaostává v něčem za pro mě nepřekonatelným prvním dílem, sám o sobě je ale výborný.

Rimworld je hra, která na první pohled moc nezaujme, ale když se do toho opravdu ponoříte, skýtá celou řadu zážitků. Nejprve jsem si myslel, že je to především o micro-managementu. To je sice určitě způsob, jak hru hrát - můžete řešit úplně každou prkotinu. Od léčby astmatu, přidělování různých úkolů, důkladného vybavování vaší základny, výroby výstroje, obchodování... No je toho spousta. Ale to by vás nemělo odradit.

Hru jsem rozehrál nebývale mnohokrát. Nejprve přišlo několik nutně neúspěšných pokusů, kdy jsem teprve objevoval herní mechaniky ("za touto zdí se ozývá něco zlověstného" fakt není pokyn k tomu, abyste se probourali skrz :D), pak zase několik přehnaně ambiciozních pokusů na Iron man mode, kdy jsem dostal pořádný výprask. Nakonec jsem však objevil pro mě ideální styl hraní, který mi sednul nejvíce. Pro mě otravný micro-management jsem omezil na nastavení obecných pravidel, podle kterých se mají řídit jednotlivci. Trochu jsem je rozdělil na skupiny (zejména dělníci a vojáci), přidělil nějaké úkoly podle schopností jednotlivce a pak už jen sledoval, co se přede mnou odehraje za příběh.

Osobně mě nejvíce bavilo, jak každá vaše figurka má nějaké nedostatky, a vy se s nimi prostě musíte nějak vypořádat, protože tak to v životě funguje. A tak se stane, že jediný schopný kuchař je taky gurmánský tlouštík, který čas od času vybílí spíž. Dementní děda, který občas z nudy zapálí vlastní postel, je dobrý snad alespoň na zametání. Astmatického lovce s dřevěnou nohou vám bohužel sežere medvěd. Geniální vědkyně, která táhne kolonii alespoň ve výzkumu, je taky bohužel misogynní misandristka, tedy nenávidí všechny. Tak ji zavřete do laboratoře a snad se s nikým nepopere. No a občas máte taky štěstí, jako když se k vám přidá psychopatický krvežíznivý doktor, který z vašeho vězení bez výčitek svědomí udělá farmu na orgány (pro dobro kolonie samozřejmě). Zručný krejčí potom dokonce vyrobí elegantní sombrero z lidské kůže! :D. No a samozřejmě i vaši nepřátelé jsou jenom lidé. Nejlepší byl nájezd asi dvacítky pirátů, z nichž se třetina hned po příchodů ožrala a zfetovala do bezvědomí. Zbytek prchl po první dávce z gatlingu.

No a v tom bych řekl, že se nachází kouzlo Rimworldu. Příběh vaší kolonie není příběhem družiny zručných hrdinů, ale party obyčejných lidí s obyčejnými schopnostmi, z nichž každý se snaží přispět svojí troškou (a někteří jsou prostě jenom přítěží). Proto nedoporučuji po vzoru některých youtuberů "minmaxovat" a různě zneužívat herní mechaniky. Prostě sledujte vaši kolonii, pokuste se je popostrčit správným směrem, a užívejte si příběh, který se před vámi odehrává.

Parádní a vtipná adventura. Humor plný popkulturních narážek a hlášek v podání skvělého dua McQueen - Dooley mi velmi sedl. Obtížnost hry není vysoká a zřejmě pomáhá, že řešení problémů je obvykle celkem logické a i v případě záseku vám hlavní postava podá nenásilně drobnou nápovědu. Rozdělení do několika krátkých případů hře podle mě velmi prospívá, jelikož je vám tak servírována ve snesitelných kouscích a nezačne nudit. Jedinou výtku bych měl k tomu, že v pixelartové grafice (která je zde ale fakt pěkná) se mi docela obtížně četly delší kusy textu - bolely mě z toho oči. Jinak ale povedený kousek, který bych milovníkům adventur určitě doporučil.

Rocket League přišla s docela absurdním konceptem, který jsem rozhodně netipoval jako něco, co by mi mohlo sednout. Po několika stovkách hodin musím říct, že je to sakra povedené a návykové, a to i po několika letech. Když se vám povede nějaká ta parádička v letu, tak je to velmi příjemný opojný pocit. Ideální byl pro mě herní mód 2v2, ve kterém je podle mě dostatek prostoru na spolupráci, ale i na sólové parádičky. Pokud by to však někoho omrzelo, jsou do hry pořád přidávány nové speciální módy, jako je basketbal, hokej a podobné šílenosti. Navíc musím říct, že je zde celkem dobře zpracovaný koncept skinů a dalších estetických doplňků. Zvlášť různé modely aut vytvořené ve spolupráci s Hotwheels jsou docela lahůdka. A navíc můžete na autě nosit klobouky, no neberte to.

Uf tak to bylo opravdu otřesné. Homefront se snaží vykrádat několik legendárních dílů Call of Duty a tragikomicky v tom selhává. Výčet záporů by mohl být velmi dlouhý, ale zkusím to zkrátit.

Nápady hra opravdu moc neoplývá. Jednotlivé úkoly ve velmi kratičké kampani se omezují v lepším případě na "prostřílej se na konec tunelu", v horším "ochraň parťáky, než dojdou na konec" - všemi nenáviděný objective, který nevím proč někteří vývojáři pořád do her cpou. Setting alternativní budoucnosti má celkem potenciál, ale je vlastně vyprávěný jen na novinových útržcích. V samotné kampani se vlastně žádná zápletka neodehraje, kromě obligátního "Korejci špatní, střilej je". Většinu misí tak akorát běháte za extrémně nesympatickým drsňákem, který co pět minut vykřikne "Čas na plán B!!!" a udělá něco naprosto stupidního. A samozřejmě to vždy nějak na haluz vyjde. Vrcholem absurdity je poslední mise, kde tento rambo odbojář štěká rozkazy na profesionální vojáky americké armády. Příšerně nepovedená "stealth" mise je hřebíčkem do rakve.

Drobnějším nedostatkem jsou velmi nepříjemné zvuky zbraní, kterých je ve hře asi převratných šest kousků. Co je mnohem horší, je otřesný a odporný level design. Vývojáři se prostě nepárali s ničím, co je více jak 3 metry od přímé cesty k cíli. Výsledkem jsou prázdné místnosti, nesmyslné objekty, neviditelné stěny a ploty, za kterými je velká rozplizlá textura ničeho. K dokonalosti je toto dotažené na konci, kde je Golden Gate Bridge táhnoucí se odnikud nikam - prostě končí ve vzduchu a je asi vaše blbost, pokud si toho všimnete. Na rok 2011 naprosto nepřípustně odfláknutá záležitost, kvalitativně připomínající spíš původní Call of Duty z roku 2003. Nikdy víc.