Po tragickém třetím dílu jsem se do dalšího dílu Trine už ani moc nehrnul, ale kamarádi mě překecali. A bavil jsem se náramně. Bohužel teda ne ani tak kvůli příběhu, důmyslným puzzlům, nebo soubojům. Spíš prostě kvůli jakési pseudo spolupráci s kamarády, což byl z poloviny trolling, z druhé poloviny pokus "alespoň nějak" přechytračit herní mechaniky a překonat nachystané překážky.

Grafika a hudební doprovod zůstávají pohádkově kouzelné. Do hry je namláceno někdy až příliš nových mechanik, spousta z nich hru totálně rozbíjí. Často je to totální chaos. Ale z toho taky pramení docela kvalitní zábava. V jednom hráči to ale musí být nuda.

Hra dělaná na couch party, to je jasné hned při rozehrání. Bohužel tak nějak většina srandy spočívá v dělání pravého opaku, než je úkolem stěhováků - házení pohovkou skrz okno, fackování kamarádů a nahánění kuřat. Ač sice ve skoro každém levelu přibyde nějaký nový prvek, stejně se to celkem rychle ohraje. Ostatně vlastně jenom nosíte věci z bodu A do bodu B. Asi je to o něco lepší s jistou hladinkou alkoholu, nevím.

Celeste se naštěstí řadí mezi ten typ skákaček, které jsou tak trochu výzva, ale s rozumem, a pasáže pro největší skillery/masochisty nabízí jen na čistě dobrovolné bázi. Občas jsem si pro nějakou tu jahůdku (jsou k ničemu, ale je těžké je sebrat) skočil, když se mi zdála přece jen snadná, ale většinu jsem spokojeně ignoroval. Párkrát jsem narazil i na nějaká skrytější tajemství, ale tam jsem vlastně vůbec netušil co dělat. Ale to nevadí, po pěti hodinách a asi tisíci smrtích jsem spokojeně dohopsal na vrchol. Ač mě hra vlastně ze začátku zase tolik nebrala a hrál jsem jednotlivé kapitoly s docela velkými odstupy, ke konci mě to úplně strhlo a prosvištěl jsem to jedním dechem.

Herními mechanikami je Celeste úplně našlapaná, každá kapitola jich nabízí hned několik nových. Velmi potěšil konec, kde se postupně všechny mechaniky opět zopakují. Příjemný pixelart a poklidná hudba skvěle sekundují nenáročnému příběhu mladé dívky, která zápasí především sama se sebou. Pro mě milé překvapení.

Styx mě nalákal netradičním hrdinou - goblinem, který se ani netváří, že by měl nějaké vznešené cíle a dobré úmysly. Proto jsem čekal nějak odlišně pojatou stealth akci, ale dostalo se mi akorát mdlé, neambiciózní, technicky zastaralé a vesměs nezáživné hry.

Jeden z problémů je design úrovní. Jsou obrovské, na první pohled ohromující, za chvíli však prohlédnete jejich totální nesmyslnost, chaotičnost a, na to jak jsou velké, také totální prázdnotu. Jedná se tak akorát o nekonečné propletence pustých chodeb a poloprázdných místností, kde jen postávají, nebo pochodují mezi dvěma body nějací strážní. Motivace hledat všechny zlaté medailonky je absolutně nulová a kromě nich se v misích nedá nic jiného zajímavého dělat. Nutnost projít každou lokaci minimálně dvakrát (a příběh se občas hodně uměle zakrucuje, aby tomu tak bylo) nijak na zábavě nepřidá.

Příběh staví na jediném zvratu někde uprostřed a žádnou další myšlenku vlastně nenabídne, s výjimkou úplného závěru (původ goblinů). Mezitím jen chodíte skrz jednotlivé úrovně a prostě čekáte, jestli animačka na konci konečně něco zajímavého odhalí.

Technickou stránku je asi nefér hodnotit tak dlouho po vydání, ale pár zjevných nedostatků se najde. Systém šplhání po věcech je ve výsledku docela nešikovný, samotné plížení, vyvolávání hluku a další core mechaniky taky často drhnou. QTE při soubojích bych teda vynechal úplně, ale taková byla asi tehdy doba :)

Celkově mi vychází hodně šedivý průměr, který nic extra nenabídne a který teda ani radši nikomu doporučovat nebudu.

Idle hry jsou, co si budem nalhávat, vlastně úplná blbost a v zásadě pravý opak toho, co od her čekáme. Cookie Clicker je však docela překvapivě obsahově bohatý a také trošku návykový. Jelikož kromě samotného "idlení" můžete i volit různou strategii na zvyšování produkce, hledat skryté achievementy a brouzdat velkou zásobou vtipných popisků, jedná se o příjemnou odpočinkovou zábavu.

Hra ve mě v průběhu hraní vyvolávala všechny možné druhy emocí a dojmů, rozhodně se jedná o velmi originální dílo. Na druhou stranu jsem se taky mnohdy nemohl ubránit dojmu, že tam Kojima občas už jenom plácá další a další WTF prvky, jen právě proto, aby to bylo zvláštní. Během hraní jsem narazil doslova na několik desítek prvků, kdy jsem si prostě nebyl jistý, jestli je to nějaká hluboká metafora, kterou nechápu, nebo prostě jenom náhodný nápad vývojářů vytáhnutý z klobouku. Za všechny bych jmenoval třeba systém lajků, neustálé bourání čtvrté stěny, reklamu na Monster, masky, wtf jména postav, šílené míchání vážných okamžiků s karikaturou, a mnohé další.

Vlastně nevím, jak se postavit k příběhu. Nemohu se rozhodnout, jestli se mi líbil, nebo to prostě byla šílená pitomost. Občas se to strašně vleče (na začátku a pak zase úplně na konci), ale na většinu otázek, kterých se vám ze začátku v hlavě nakupí celá řada, dostanete vesměs uspokojivé odpovědi. Až teda na ty nejzásadnější. A vytknul bych teda hlavně přehršel Deus Ex Machina prvků, kdy se prostě na scénu doslova teleportují postavy s magickými schopnostmi. Nicméně po technické stránce mi styl vyprávění sedl, postavy jsou fajn.

Hlavní náplní hry je doručování zásilek. Pohyb v přírodě a hledání cesty, práce s terénem, stabilitou a počasím, to je zde asi nejlépe zpracované ze všech her, co jsem kdy zkusil. Krajina je opravdu nádherná a je radost se vydat na další výpravu do neznáma. Za nejlepší považuju zasněžené hory. Nicméně na plnění dodatečných zásilek, kdy prostě navštěvujete znovu ta samá místa, jsem se úplně vykašlal. Držel jsem se většinou jen hlavních questů a i tak mi to zabralo přes 30 hodin. "Spolupráce" s ostatními hráči je hovadina - sice jsem většinu budov prostě nemusel stavět, ale že by mi to dávalo něco navíc, než kdyby tam stály defaultně, to říct nemůžu. Akční pasáže jsou strašné a vůbec tam být neměly, vozidla možná radši taky ne.

No jak se k tomu postavit? Je to jedinečné, je to zvláštní, graficky nádherné, technicky vesměs velmi dobře fungující. Místy to logicky drhne, občas pobaví, často překvapí. Rozhodně nečekejte nic ve stylu západní tvorby na jakou jsme zvyklí, a myslím že vás čeká ojedinělý zážitek.

Je trochu nefér kritizovat hru 13 let po vydání, ale tak nějak se mi nechce věřit, že by tohle byl nějaký skvost i ve své době. I zde se autoři drželi svého oblíbeného level designu - ohavné šedé koridory nesmyslně se kroutící do všech směrů občas ústící do přespříliš zřejmé "arény", kde se odehraje rychlá přestřelka. Jako střílečka je to takové nijaké - jen běžíte kupředu, nepřátelé vám rádoby stylově skáčou parakotoulem pod brokovnici, co pár metrů nasáváte tuny lékárniček.

Jako horor to však dle mého selhává mnohem více. Ty otravné a nesmyslné lekací momenty, kdy tuhle vybouchne žárovka, prásknou dveře, prolétne duch, to je tak nějak akorát úsměvné. Tísnivou atmosféru tak vyvolávaly spíš momenty, kdy jsem očekával nepřítele za rohem. Ovšem ti se také zcela nesmyslně vždy ohlásí řvaním do vysílačky.

Kvalitativně to tak jde ve šlépějích předchozího DLC F.E.A.R.: Extraction Point. Naštěstí to také není nijak dlouhé, tak si můžu tento herní rest odškrtnout.

Ve většině aspektů je Mankind Divided typické pokračování od většího studia. Oproti předchozímu dílu je grafika o něco hezčí, herní mechaniky v základu víceméně beze změn, přibyly nějaké ty nové augmentace. Prostě upgrade po technické stránce přesně jak jsem očekával. Bohužel v něčem to je taky naprostý úlet.

Že mě bude někdy tak děsně štvát ve hře prostředí, kde se odehrává, jsem fakt nečekal. Myšlenka zasadit hru do reálného města, ale někam do budoucnosti, je určitě fajn. Bohužel to provedení mi fakt nedává spát. Tvůrci si to mohli celé ulehčit, říct "jediný světový jazyk je angličtina" a udělat Prahu nerozeznatelnou od amerických měst v 1. díle, jen tam plácnout ten hrad někam na okraj. Jenže ne, někdo rozhodl, že si s tím dají práci, budou se ve hře vyskytovat české postavy, NPC mluvící česky, české názvy lokací, nápisy na budovách apod. Tohoto rozhodnutí bych si velmi cenil, nebýt to tak nehorázně odfláklé. Poslouchat "Čechy" s ruským přízvukem a anglickou výslovností jmen (Váklav Koulr FTW), to by mě už samo o sobě vytočilo. Ale ty mrtě českých nápisů, které prostě někdo jenom natvrdo prohnal translatorem, to je fakt příliš. V podstatě všechno je blbě, od názvů stanic metra, přes názvy obchodů a rasistické výstrahy ve výlohách až po graffiti v zapadlých uličkách. To je prostě totální sabotáž herního zážitku, jakýkoliv immersion jde do háje a spolu s ním i chuť vnímat příběh a prostředí. V žánru RPG to bolí dvojnásob.

Navíc veškeré herní mechaniky - souboje, plížení, hacking apod. - na mě působily příšerně zastarale a celkově nezábavně. Úplně umělá a nepřirozená "rozhodnutí" jsou pak navíc taková pěst na oko. Prvních asi 10 hodin hraní jsem tak nějak zvědavě prohledával svět, plnil questy a doufal, že snad najdu něco co mě bude bavit tak, jak mě kdysi bavil první díl. Dalších 10 už jsem jenom čekal na konec.

A nepřeskočitelný půlhodinový titulky na konci si fakt strčte někam za klobouk.

Aby mě hra založená čistě na logických úlohách zaujala (a udržela do konce), musí splňovat hned několik věcí. Jednak se na to musí dát dívat, musí se to dát nějak pohodlně ovládat a také nabídnout alespoň trochu nějaké té variability. To vše Opus Magnum celkem v pohodě splňuje, takže už základ je vcelku slušný. Dále je tu koncept automatizované výrobní linky, což je mi i profesně blízké, takže jsem si připadal jako doma. Hra mě bavila po celou dobu hlavní příběhové linky a nakonec jsem se hecnul i do nějakých těch bonusových úkolů pro 100 % achievementů.

Celkově si odnáším velmi pozitivní dojmy. Jedinou výjimkou je asi občasný bolehlav, který mi způsobilo lidskému mozku trochu nepřirozené pomyslné otáčení hexagonálních obrazců po 60° škále. Příběh není zrovna důležitý, ale neurazí. Pomocná hříčka Sigmar's Garden je fajn koncept. Obtížnost se mírně zvedá a sedla mi tak akorát. Zajímavě se to pak vyhrotí v Epilogu, kdy řešíte sice koncepčně to samé, ale na drasticky omezeném prostoru. Doporučuji všem, co mají občasnou zálibu v logických hříčkách.

V singleplayeru je Heave Ho taková originální a přitroublá skákačka, která je ze začátku dost snadná, ale ke konci se obtížnost dost vyhrotí. Pravá sranda ale začíná v multiplayeru s kamarády na split-screenu. Dá se spolupracovat, ale dá se taky jen tak shazovat toho druhého do ozubených kol. Protože přátelství je potřeba jednou za čas podrobit nějaké ostřejší zkoušce. Jako nenáročnou párty hru, kterou si tak nějak osvojí i vyloženě casual nehráči, mohu doporučit.

Velmi chytlavá blbůstka na ty chvíle, kdy nemáte nic lepšího na práci. Souboje mají překvapivě docela hloubku (po strategické stránce), musíte dávat pozor, pečlivě volit vhodné karty ve správnou chvíli a teda hlavně mít sestavený solidní balík, který tak nějak počítá se vším, co by na vás mohl soupeř hodit.

Kupování truhel s kartami je tak trochu pay-to-win mechanika, ale není to kdovíjak hrozný. Většina karet se dá nasbírat docela rychle a pak už je to hlavně o vašich schopnostech. Potěší i občasné challenge mini turnaje s nějakým ztřeštěným modifikátorem. Doporučuju těm co hledají mobilní hru na dlouhé chvíle, která zároveň není úplně tupá.

Valorant má za sebou velmi chaotický a problematický vývoj. Hru sleduji již od prvních spekulativních zmínek na Twitteru, kdy se vědělo, že vstup Riotu na pole FPS her by mohl být velký. Někteří šli dokonce tak daleko, že čekali, že tajemný Project A dokonce pohřbí Counter Strike a další esportové tituly. Dnes už víme, že tomu tak rozhodně nebude. Když Valorant vstoupil do Bety, nesetkala se hra ani zdaleka s takovým nadšením, jako mnozí očekávali. Hráči CSka se cítili zmateni abilitkami jednotlivých postav, hráči Overwatch zase nestíhali nelítostné FPS mechaniky. Uspěchané vydání ničemu moc nepomohlo. Výsledkem je mišmaš, který udělal mnohé dobře, ale taky v ledasčem pokulhává.

Mnohé herní mechaniky jsou vážně parádní. Pohyb je výborný, střelba ze zbraní také. Ability jednotlivých postav dávají celkem smysl a většina z nich není kdovíjak broken. Graficky už mi to celkem sedne, matchmaking a ranking funguje.

Na druhou stranu hra trpí strašně malým obsahem. Hrdinů už je sice asi nějakých dvanáct, zato jsou k dispozici jenom 4 (!) mapy a jenom tři herní módy, z nichž smysl dává stejně jenom ranked. Mapy obsahují milion debilních malých rožků, které není skoro nikdy možné checknout všechny. Prostorový zvuk stále nefunguje jak má. Hra je vydaná už nevím jak dlouho a stejně se patchují pořád úplně základní věci. A zřejmě je problém přidat i debilní deathmatch mód. Vývojáři jako by občas nevěděli, co chtějí - jednou říkají, že abilitky tam jsou jenom navíc, jindy je zase buffují, aby "měly zásadní vliv na hru". Esportové turnaje (to o čem měla být primárně celá hra) jsou příšerné na sledování, protože nejsou dodělány zásadní spectator funkce.

No je to chaos, hra chtěla ještě půl roku klidného vývoje. Místo toho přišlo překotné vydání v době celosvětové pandemie. Je to zábava, ale s výhradami.

Originální myšlenka, velmi jednoduchý princip celé hry a k tomu perfektně sladěný akční jazzový doprovod. To je Ape Out, který přes svoji krátkou hrací dobu nabídne pořádnou porci zábavy. Mlácení bezohledných dozorců pěstmi rozzuřené gorily je super samo o sobě. Dodejte k tomu čtyři odlišné lokace, celou řadu originálních nepřátel a gradující obtížnost a máte velmi povedenou hru, která je tak trochu výzvou ale zároveň super oddechovkou.

Lonely Mountains je pro mě veliké překvapení. Co se jevilo jako jednoduchá sportovní blbůstka mě ve skutečnosti velmi nadchlo. Nejen že je bikerský downhill v různorodých a mnohdy velmi nebezpečných terénech docela adrenalinová záležitost, navíc je to také možnost hledat všelijaké cestičky a zkratky, některé mistrně navržené autory, jiné třeba i nezamýšlené. Ostatně především to objevování malinkatých pěšinek mi dělalo v celé hře největší radost.

Dále je hra krásný důkaz toho, že i s minimalistickou grafikou lze vytvořit nádherné přírodní scenérie. A s minimalistickým ovládáním lze stvořit vlastně celkem solidní cyklistický jízdní model. Někdy to sice trochu hapruje, ale z toho viním spíš svoji nezkušenost s gamepadem. Hlavní výtka tak bude směřovat na kameru, která vám mnoho neodpouští a jízdu nikterak neulehčuje. Někdy bohužel úplně nevidíte na cestu a při větších seskocích se velmi špatně odhaduje, kterým směrem vlastně poletíte.

16 různých tras nabízí solidní porci zábavy. Navíc nějaké ty výzvy motivují k jejich opakování a hledání zmiňovaných cestiček. Před spuštěním bych to nečekal, ale hru můžu vřele doporučit.

Naprosto pohlcující zážitek. Málokdy se dokážu takto opravdu vžít do děje a se zájmem sledovat, co se ve hře odehrává. Cesta do hlubin mysli hlavní hrdinky byla výborná emotivní jízda. Originální zpracování psychické poruchy, hlasy v hlavě Senuy smíchané se vzpomínkami, paranoické představy, to je prostě paráda (a hrůza zároveň).

Graficky je to krása (až na některé obzvlášť rozplizlé efekty). Velmi se vydařil motion capture výrazů Senuy. Speciálně pak musím vypíchnout čisté zpracování herního rozhraní. Absence HUDu, titulků a zejména debilních tutoriálů "drž W abys šel vpřed", to velmi pomáhá vcítění se do děje. Pokud něco snad není jasné, napoví to vypravěč(ka), či jiné hlasy.

Ve hře se střídají nenáročné puzzly a výborné souboje. Mezery mezi tím vyplňuje poutavé vyprávění a jako třešnička na dortu nějaká ta severská mytologie. Zamrzí snad jen trochu zbytečný backtracking na několika místech.

Celkově musím říct, že jsem příjemně překvapen. Hellblade je skvost a docela mě udivuje, že jsem o něm neslyšel více. Mohu doporučit všem.

Značka Gears of War pro mě vlastně vždy byla něco, co se týká jen konzolí a jako PC master race je třeba na ni pohlížet spatra. A tak jsem se dostal až teď k pátému dílu, díky Xbox Live zdarma, a nic jsem od toho nečekal. Byl jsem však velmi mile překvapen.

Hratelností se mi dostalo převážně toho, co jsem očekával, tedy vcelku tupé přímočaré akce. To by asi jako dobrý základ stačilo málokomu. Hra však překvapuje vcelku slušnou úrovní v řadě dalších aspektů. Zejména graficky je to paráda, vystřídá se několik odlišných a vizuálně ohromujících oblastí - veliké město, trosky civilizace v poušti, či zamrzlé planiny. Zejména ty zimní lokace měly solidní skličující atmosféru. Příběhově je to takové béčko (a přiznávám, že jsem se často moc nechytal kvůli neznalosti minulých dílů, postav, frakcí a ras...), ale aspoň krátká příběhová videa jsou parádně zpracovaná, reakce postav a emoce mezi nimi a jejich výrazy mi dávaly smysl, a tak se to celé dobře sledovalo.

Hratelnostně je to místy nuda, místy naštěstí i docela výzva, většinu času pocitově tak někde mezi. Velmi se povedly různorodé zbraně, bavilo mě zkoušet a chvíli nosit skoro všechny. Robotí parťák se speciálními schopnostmi je fajn věc navíc, ale vlastně nebyl nikdy moc potřeba. Trochu mě mrzí pocit, že část zážitku mi unikla tím, že jsem hru nehrál v co-opu. Úplně jsem nečekal open-world epizody, ale bylo to fajn, zejména (jak jsem psal) ta zimní. Pár kvalitních boss fightů taky zanechalo dobrý dojem.

Celkově jsem rád, že jsem zavítal zase do nějakých neprobádaných vod a tak mi neunikla tahle solidní akce.

Tématika manipulace s časem patří mezi moje nejoblíbenější. Když jsem viděl logickou hru na tomto založenou, musel jsem vyzkoušet. A zklamán rozhodně nejsem. Odvíjet jedno časové vlákno tam a zpět, někde něco změnit a pak sledovat, jaké to má důsledky, to je lahůdka. Ačkoliv se celá hra vlastně takto odehrává (co se ovládání týče) jenom v jedné dimenzi, byl jsem příjemně překvapen, kolik originálních prvků do hry autoři nacpali.

I tak se bohužel některé prvky trochu opakují (zejména neustálé řešení rozsvícení lucerny a práce s mlhou). Hra je však docela krátká, takže to zase tolik nevadí. Některé logické úkoly šly vyřešit čistě náhodou. Ostatně, v 1D před sebou zase tolik možností nemáte :) Graficky hra působí hezky, některé lokace jsou velmi originálně vystavěny, hudba je taky fajn. Mohu doporučit.

Graveyard Keeper pro mě začal velmi nadějně. Námět se mi hned zalíbil, grafika ač je retro, tak je hezky udělaná a gameplay byl dostatečně příjemný, abych ve hře strávil několik hodin v kuse. Objevování nových mechanik a odemykání dalších částí světa mě zabavilo solidně dlouho.

Bohužel pak přišel velmi tíživý pocit nekonečného grindingu. Každý další úkol, postavená věc, nebo cokoliv vyžadovalo strašně moc nudných minut chození, dělání nudných prací, spánku apod. Navíc potřeba čekat na konkrétní den, abych potkal některé osoby, je vyloženě mechanika na pytel. Hra najednou jakoby byla vyplněna z většiny jen namáhavou nudou. Škoda, začátek byl výborný, ale dohrát to nedokážu.

Hru jsem zkoušel již někdy brzy po vydání, protože první díl byl přesně můj šálek čaje. Přišlo mi to ale už spíš cílené na co-op, moc jsem nestíhal a hru uložil k ledu. Jelikož mám poslední dobou konečně s kým hrát a dotahuji herní resty, tak se dostalo i na Orky. Bohužel hra už docela zestárla po všech stránkách.

Co mi vadilo asi nejvíce, byly takové nějaké ošemetné hitboxy, takže jsem většinu času prostě střílel nejsilnější ránu do davu orků a ono to fungovalo. Hrál jsem za čarodějku, některá její kouzla byla fajn, pasti taky, pomocní lučištníci skvělí. Obtížnostně tak nějak pohodička, místy bohužel trochu nuda. Výzva je to asi spíš jenom usilovat o maximální skóre, ale to je zase trochu zbytečné sebemrskačství.

Naštěstí se hra nebere opět moc vážně, a tak se celý příběh nese v pohodovém odlehčeném duchu až do konce. Celkově vzato mě to bavilo, ale nějakou motivaci na znovu rozehrávání některých levelů už tam necítím.

Surviving Mars na mě působilo velmi lákavě a zajímavě. Proto je pro mne výsledek spíše zklamáním. Po počátečním objevování nových budov, materiálů, ale i potřeb vašich svěřenců se dostává na řadu celkem těžkopádný stereotyp. Na nějaký micro-management mi rychle nezbývaly síly (a navíc bohužel ani nebylo vlastně moc co micro-managovat), rozrůstání kolonie celkem rychle zamená akorát stavění pořád těch samých kopulí, zaměřených na těžbu, farmaření, výzkum či bydlení a pak není moc co vymýšlet. Navíc máte sice k dispozici jednu z několika hlavních příběhových linek. Zkoušel jsem jen jednu, ale teda bohužel to byla těžká nuda a po jejím skončení jsem vlastně neměl ani žádný cíl, snad kromě získání několika dalších achievementů. Škoda potenciálu. Plusem budiž alespoň vtipné rádio :)