Vzhledem k tomu, že For Honor byl několikrát zadarmo v základní edici, tak jsem se do něj pustil i já. Z počátku jsem byl rád, že dostanu AAA hru zadarmo a tiše jsem litoval všechny, kteří v době vydání zaplatili za hru plnou pálku. Otřesná představa.
Jak už zmínili ostatní. For Honor operuje se skvělým nápadem, ale ten nápad není přímo ze stáje Ubisoftu. Pokud si dobře pamatuji, tak jako první se se stejnou mechanikou vytasilo Chivalry. V podstatě je to tedy Chivalry s obrovským budgetem od AAA studia. To ale určitě nenapadlo jen mě. Šel bych ale sám proti sobě, kdybych tvrdil, že mě souboje ve For Honor nebaví. Už v Chivalry tento způsob boje působil groteskně legračně. A když jsme u té grotesknosti, tak pojďme na kampaň.
Je to blbý. To víme všichni. Není třeba nic skrývat. Nemohu se ubránit dojmu, že kampaň ve For Honor působí jako prefabrikát ostatních Ubisoftích her. Ten příběh je totiž prázdný, jako třináctiletá blondýna s Gucci kabelkou a makeupem. Co je horší, tak se bere šíleně vážně. Sem tam se prohodí drsňácká hláška, která působí v tom všem jako pěst na oko. Pěkně to autoři dokrmí tichem, takže hláška se pěkně rozlívá ve Vašem cringe výrazu. Takových chvilek je naštěstí málo. Celá krátká (díky bohu!) kampaň tedy působí jen jako ("překvapivě") utahaný tutorial. Proč? To vážně světová firma nedokáže sehnat talentované scénáristy? A když nedokáže sehnat, tak proč tam vůbec tu kampaň dávají? Nějaký ten základní tutorial hra obsahuje už ve výcvikové části. Tahle zbytečná obsahová vata už mi začíná lézt krkem. Kromě oceli totiž z kampaně neodejdete s pozitivním pocitem. Tím se dostáváme k mikrotransakcím (tu tu tuuuuuuuu!).
Teď byla několikrát hra zadarmo, ale v době vydání jste vyplázli 60e a zjistili, že For Honor má mikrotransakce. Nutno dodat, že ty částky, které si přejí dostávat, nejsou vůbec malé. Tohle se prostě k AAA hře nehodí. Vzhledem k tomu, co vlastně mikrotransakce nabízí (měnu a balíčky hrdinů + samozřejmě variace lootboxů), si přeci nemohou účtovat takovou částku za hru a ještě ji vydávat v tolika edicích. To je přeci totálně na hlavu. Ano, dá se to vygrindit, ale tím samozřejmě hra ztratí dech a z bojového systému se stane jen nezáživné UHO (pozn. univerzální hnědá omáčka). K dispozici tak ze startu máte z každé frakce jednoho bojovníka. Ostatní si můžete koupit za pracně získanou ocel. Všichni už asi slyšeli o tom, jak dlouho potrvá získat patřičnou měnu, takže se k tomu asi není třeba vyjadřovat. Chápu, že cílem hráče by nemělo být odemknout vše. Průser je, že Vám jsou to měny neustále předhazovány skrz rozkazy, které fungují jako hlavní zdroj oceli a zkušeností. Za všechno dostáváte ocel a zkušenosti. Se zkušenostmi je to ok, ale oceli dostáváte tak malé množství, že herní ekonomika působí jako kurz koruny proti yenu. Kdyby se tedy zrušila měna oceli, všechny postavy se odemknuli a vy jste jen sbírali zkušenosti a vybavení, tak se upřímně hovno stane.
Stěžejní bod je multiplayer. To víme všichni. Je zarážející, že si tak velké studio nedokáže pohlídat chod serverů. Častokrát se Vám hra odpojí a to fakt není fajn pocit, protože za odpojení ze hry nedostanete absolutně nic. Tedy kromě frustrace. U té frustrace bych rád ještě zůstal. Mód nadvlády je klasické zabírání bodů, ale funguje to tak, že parta přiběhne na jeden bod a rozseká v přesile nějakého cápka. Kdo se nedrží s ostatními, tak dostane velmi nepříjemnou čočku. Což je samozřejmě frustrující, ale logické. To však neomlouvá to, že hra s tím nic nedělá. Nijak Vás netrestá, když sesázíte ve čtyřech jednoho cápka. Prej For Honor...
Tudíž nám zbývá duelový mód. Ten funguje vlastně skvěle. Záleží na hráčových schopnostech a hlavně reflexech. Tam se ukáže, jak jste dobří. To tu už ale skvěle popsal Témos. Není třeba se dál vyjadřovat.
Jak bych to shrnul? Nestojí to Váš čas ani peníze.

Nejspíš budu tentokrát lynčovaný. Já totiž původní Baldurs gate vlastně nikdy extra rád neměl. Jasně, dohrál jsem ho, ale nebyl jsem z něj extra na větvi. Více jsem přirostl právě k Icewind dale a jeho klasickým D&D pravidlům. Prostě mě ten systém bavil. Icewind dale byl narozdíl od Balduru zaměřený více na souboje, ale...To je vlastně povídání o jiné hře. Pojďme pokecat o Pillars.
Jak tu už ostatní zmínili. Je to nástupce Baldurů. Pokud vám přesně taková věc chybí, tak nemůžete šlápnout vedle, ne? To jsem si vlastně také říkal. Velmi záhy jsem ale narazil na několik nepříjemných faktů. Začněme systémem a mechanikami boje.
Pročítám zmateně herní encyklopedii. Přesně tak, encyklopedii. Strohý tutoriál vám totiž dá více otázek, než odpovědí. Nebo jsem byl zmatenej jak lesní fretka ihned ze startu. Nechápal jsem absolutně nic. Základ je sice stavěn právě na klasickém D&D (házení kostkou), ale je upraven. Nutno dodat, že šíleně upraven. Ve hře totiž máte kolem 8 druhu zranění. To je už pořádná dávka věcí, které musíte pro úspěšně provedení boje vzít v potaz. K tomu přiberte NESMÍRNÉ množství všemožných kouzel, statistik, podstatistik, zbraní, zbroje, odolností... Je toho prostě šíleně moc a já se bez obalu přiznám, že jsem se plně s tím systémem neztotožnil. Hra na vás totiž vyplivne enormní množství pravidel, které pak doháníte různým vyhledávání pojmů. Následně se musíte číst obrovské množství textu, přičemž si prostě nemáte šanci zapamatovat jen tak z haluze co který spell vlastně dělá. Je to šíleně matoucí. Neustále se musíte vracet ke čtení schopností a porovnávání té schopnosti vůči nepříteli, který má zase rozdílné odolnosti. Na mě až moc autistický systém. Jasně, jeho komplexnost samozřejmě nabízí své plusy. Díky pochopení pravidel se stanete efektivním zabijákem, ale pochopení těch pravidel stojí mnoho úsilí a času. Je totiž velmi snadné se v tom nepřeberném množství věcí ztratit. Moc tomu nepomáhá ani systém lootu, kterého je taky požehnaně. Velmi brzy se tedy budete probírat lootem a číst si popisky zbroje v domnění, že vám v nadcházející bitvě pomůže. A teď vytáhnu perličku. Kromě finálního souboje se totiž tohle naučit nepotřebujete. Stačí (na prostřední obtížnost) označit všechny vaše cápky a poslat je rubat do jednoho zlobivce. Sem tam hodíte nějaký náhodný spell, který má stejnou barvičku, jako nejnižší hodnota odolnosti u nepřítele a máte vystaráno. A to je šílená nuda. Absolvujte takové mechaniky cca 50h a zbělají vám vlasy. Tudíž se začnete částečně z nudy učit právě ten systém a to se vracíme k problému s komplexností. Nebylo to asi pro mě. Možná jsem idiot, ale tohle mi přijde jako designové selhání mechaniky. Hra to totiž nepodává nijak efektivně. Prostě se to musíte naučit. Dříve by to prošlo, ale máme trochu jinou dobu. Číst totiž ve hře budete požehnaně. Není třeba k tomu přidávat schopnosti a obrovské množství mechanik. Toliko jsem si pobrečel k hernímu systému.
A jak je to s příběhem? Ten je napsaný skvěle. Jde poznat, že Obsidian dokáže předhodit skvěle napsanou fantasy, která na vás dýchne pěkně temnou a depresivní atmosféru. To je samozřejmě moc fajn, ale nebylo by to lepší jako kniha? Pro mě určitě jo. Ať už se podíváte na politiku, náboženství, stav světa nebo hlavní dějovou linku. Vše je promyšlené do detailu a hra se vám to nebojí vysvětlit. Jen si zjistěte v co vlastně věří lidé v Jelenolesí. Pak pokračujte tím, proč vlastně věří. A pak sjeďte tu hlavní dějovou linku, která se právě kolem náboženství točí. To je rozhodně velmi odvážné rozhodnutí autorů, které si zaslouží obdiv. Pillars se vám totiž nebude bát podat některá fakta světa bez obalu. Jen to celé působí až příliš koženě. Vše je tak vážný a napnutý, že atmosféra přestane ztrácet kouzlo. Tím se pomalu vytrácí hlavní jádro cRPGčka. A to je velmi smutné. Já bych si prostě raději Pillars přečetl jako knihu, než civěl 50h u monitoru a četl stohy textu, které jsou proložené dost slabým bojovým systémem.
To je vlastně vše, co jsem chtěl vyjádřit a nenašel v ostatních komentářích. Děkuji za pozornost a slunce v duši.

Vzhledem k tomu, že jsem do hry investoval 53h, tak mám nutkání se taky vyjádřit, ačkoliv většina věcí byla již zmíněna. Musím několik věcí ale také podtrhnout. Wasteland 2 je RPG ze staré školy. Tím není myšleno nic rádoby drsňáckýho nebo pozérskýho. Znamená to, že některé prvky jsou dnes zastaralé a zbytečně žerou čas. Dvakrát jsem tvořil jinou skupinu rangerů s tím, že jsem špatně roztřídil body. Vše je totiž o těch zasraných bodech...
Z počátku se můžete v tom systému lehce ztratit právě díky enormnímu množství všemožných skillů. Ve výsledku se ale hodí možná tak polovina věcí. Prakticky totiž budete hlavně střílet zlobivce a věřte nebo ne, nemůžete se ze všeho vykecat. To je zklamání pro všechny pacifisty, kteří se rozhodnou bušit bodíky do třech různých odvětví konverzace. Většinou je totiž to nejlepší slovo RPGčkem do ksichtu. Tudíž velmi záhy zjistíte, že by jste měli věnovat bodíky do střelných zbraní. Brokovnice znějí bezva, že? Z nějakého důvodu uštědří pozdějším nepřátelům jen lechtání na zátylku i když budete mít fakt vymazlený maras v prackách. Spoléhat by jste tedy měli převážně na útočné pušky a odstřelovačky. Tím se vyřeší spousta problémů. Těžké zbraně jsou příliš nákladné a těžké. Rozhodli jste se tedy nabušit bodíky při tvorbě postav právě do zbraní? Tak to jste v hajzlu. Ze začátku nemáte prostředky na získání zbraní nebo obstojného množství munice. Takže znovu. Nějaký bodík do chladných zbraní a vymazlit medika. To už funguje obstojně, ale když dáte zase moc bodů všem do chladných zbraní, tak se nestihnete dostat blízko nepříteli, aniž by jste vyvázli se střevama v rukou. Najít balanc mezi těmito schopnostmi je celkem oříšek. Na druhou stranu vás správné rozhodnutí odmění. To je právě jedna z těch věcí ze staré školy, která je fakt otravná. Nedodává tomu ani zbytečné množství všemožných schopností (zaříkávání zvířat jsem použil za celou hru asi 2x?). Tomuto se ale prostě věnovat musíte, jinak to daleko nedotáhnete.
Tak to máme ve zkratce schopnosti. Jak je na tom příběh? Upřímně, hodně slabě. Zkuste si ale vzpomenout na to, co jste měli dělat ve Fallout 1 a 2. Vodní čip a hledání zařízení na vytvoření potencionální rajské zahrady? To taky není zrovna něco, u čeho by se scenáristi předřeli. Jde převážně o mikropříběhy určitých frakcí. Ty už jsou na tom o něco lépe, ale nedokáží skrýt ten fakt, že drtivou většinu herní doby běháte po pustině a chcete zapojit vysílače. To je samo o sobě ubíjející. Takové typy questu už jsou přeci dávno mrtvé. Nemluvě o postraních úkolech, kde děláte poslíčka. K tomu se už ale správně vyjádřili ostatní.
Souboje jsou hodně X-comové. Sice tolik nesejde na taktice, ale vše musíte dohánět právě body. Pokud jste hráli nějakou taktickou hru, tak by neměl být problém. Musím ale uznat, že jsou zábavné. Z určitých vítězství cítí člověk tu správnou satisfakci.
Proč jsem tedy hru dohrál a udržela mě až do konce? Převážně výzva. Chtěl jsem tu hru pokořit. Také spoustu docela zajímavých příběhů. Některé jsou lepší (Angel Oracle) a některé zase horší (Highpool je fakt kýčovitě napsaný). Ale hlavně mi ze všeho nejvíc chybí původní Fallout ve velkém. Ten specifický humor totiž Wasteland má. Je černý a drsný. Pokud tohle hledáte, tak si prostě moc vybírat nemůžete. Wasteland 2 je v podstatě jediná volba.
Já si hraní ale užil. Vím, že jako hra je na dnešní poměry Wasteland 2 fakt špatná a zbytečně matoucí. Otázkou však je, jestli to zkousnete vy. Chcete se vydat do pustiny a strávit tam několik desítek hodin jen proto, aby jste přimhouřili obě oči a občas spokojeně pokývala nad tím, jak moc se to podobá Falloutu? Má odpověď je jasná. Naval rangerskou hvězdu!
P.S: Obrovský dík za češtinu. Musela dát neuvěřitelné množství práce.

Kdyby se mě někdo zeptal, co dělá hra špatně, tak bych mu pravděpodobně nedokázal odpovědět. Variabilní úrovně, spousta věcí na posbírání a legrační dialogy spolu se skvělým (ale ne dokonalým) level designem slepuje dohromady inovativní (pokud jste nehráli Mario Odyssey) a hlavně zábavnou hru pro všechny věkové kategorie. Možná bych se nebál trochu hráče potrápit a dát pár opravdu vypečených pastiček do úrovně. Ke konci se to už začne rýsovat k trochu obtížnější hře, ale v ten moment A Hat in Time skončí. Trochu škoda, že hra nemá o kousek víc obsahu. Já se totiž za celou dobu nestihl ani okamžik nudit. Jistě, můžete namítat, že hra obsahuje poměrně značnou moderskou komunitu, ale to prostě není ono. Oficiální úrovně (nebo světy, chcete-li) působí konsistentním dojmem.
Celé je to zabalené v příjemném retro celofánu, který je tak roztomilý, že si ho necháte i pro další příležitost. Od hudby po dialogy. Hra se Vás rozhodne vrátit zpátky do doby, kdy platformovky měly na trhu dominanci. Není to ale prachsprostý gimmick. Bude Vám předloženo i rozumné (a některé vykradené, co si budeme povídat) množství nových nápadů, které potkáte nejvíce v tématicky laděných úrovních. Každý ze světů má svou atmosféru. Ať už je to hororový les s tajemným obyvatelem nebo filmová show. Docela značný rozptyl, co? Přitom všechna atmosférická spojení žánrů fungují velmi dobře. Cením si popuštění uzdy představivosti. Dodává to A Hat in time příjemnou hravost.
Vše se tedy hraje skvěle. Jediný háček je v nedostatku obsahu. Nebylo by také od věci zobrazení všech různých collectiblů ihned v obrazovcu náhledu na určitý svět. Tím by se podpořila ta hráčská základna, která zobe všechno kolem.
Nenechte se ale mým komentářem zmást. Hra není dětinská. Je hravá. Má tedy určitou rovnováhu mezi těmito dvěma tábory. Zkuste to, nudit se nebudete.

Dying light rozhodně není chytrá hra. Na to ale přijdete v podstatě ihned, když si přečtete něco o příběhu. Je to totiž béčkovka toho nejhrubšího zrna. Příběh je hloupoučký, předvídatelný a strašně přímočarý. Postavy plní funkci vaty a pokouší se s hlavním hrdinou sjednat nějaký hlubší vztah (aby Vás pak nasralo, že pochcípají, ale musíme si přiznat, že to nefunguje. Oproti tomu hlavní hrdina není tichý panák. Toho si cením. Vlastně hrát za Crana bylo docela příjemný. Na většinu věcí reaguje smysluplně a hlavně není upjatý. Dokáže si krásně zanadávat a dodat celé té béčkovitosti ještě víc ...béčkovitosti :).
K příběhu není bohužel moc co dodat. Jsou tu nějaké vedlejší questy, ale při namátkovém plnění jsem našel asi jeden atraktivní, co se týče děje. Ostatní jsou povětšinou zábavné převážně díky hlavním mechanikám hry. Spíše Vás quest navede na určité místo a tam něco seberte nebo někoho pozabíjejte. Nic víc by se v side questech hledat nemělo. Vlastně by to ani nešlo, protože víc v nich jednoduše není.
Jak už psali ostatní. Parkour je vítaným osvěžením v zombie survivalu. Nevyhledáváte cíleně auta, ale jednoduše to střihnete vzdušnou čarou po střechách. Je to fajn pocit. Dodává celé hře tu správně open worldovou svobodu. Z počátku se může tohle hopsání zdát trochu prkenné, ale po odemčení nějakých těch schopností se hned budete cítit lépe. Prostě se tomu podvolte a sympatie přijdou sami.
Co se týče souboje, tak je to prostě Dead Island. Používání chladných zbraní s přibývajícím počtem nepřátel dokáže být slušně chaotické. Občas se člověk v tom chumlu ztratí a mezi tím na něj naskáče tolik nepřátel, že by si s tím neporadila ani thajská prostitutka. Nemůžete ani kolem sebe sekat jako šílený řezník z New Yorku. Stamina se velmi rychle vyčerpá a věřte, že při více nepřátelích opravdu nechcete ztratit výdrž. Co se týče rozbíjení zbraní, tak to není až takový problém. V podstatě neustále máte nějakou náhradu. Pokud nebudete vůbec lootovat, tak se stačí mrknout kolem sebe. Při občasném vybrakování bedny ale budete mít dostatek součástek na opravu. Je to možná trošku otravný systém, ale nijak mi ve hře nevadil. Na papíře to zní možná hůř. V praxi to celkem funguje.
Kvůli čemu ale hlavně píši komentář. Finální "boss fight" je naprostá dehonestace celého systém Dying light! Byl jsem pohoršen! Jako dát za bosse nějakýho pohlavára je dostatečný důvod na boss fight, ale finále se musí dělat skrz QTE? No táááák!.
Kromě finále jsem se ale fakt bavil. Ve hře se dá utopit větší množství času a pokud rádi hrajete v coopu, tak má určitě Dying light velký potenciál.
Pokud nejste ještě přesyceni zombíkama, tak ve slevě po tom sáhněte. Odvážím se hru doporučit.

Jako já jsem v pohodě s arkádovým modelem. Sice je to jako ovládat mýdlo, ale jsem s tím v pohodě. Čert vem to, že každou zatáčku se vyplácí točit jen driftem. Koule mi trhá ta příšerně nevkusná hudba a cringe cutscény. Ty jsou fakt extrémně hloupý. Každý se snaží být rádoby cool a přibližně 10x za filmeček Vám řeknou, že jste jejich "cool bro". Neřeknou to jen ve filmečkách. Pěkně Vám to i zavolají. Nejlépe během závodu. To je panečku pak radosti, když se derete na první místo a jeden z Vašich "cool bro" Vám chce sdělit, že jste super a musíte se ukázat v dalším závodu. Protože filmečky na to jednoduše nestačí. Dobrý, ne?
Hlavní game breaker byl pro mě bug. Od vydání se na určité sestavě stane při jednom závodu, že prostě spadne hra. Nenašel jsem na to žádné řešení. Popravdě jsem za to celkem rád. Další cringe cutscénu bych asi nezvládl.
Nutno ale dodat, že tuning je opravdu vymazlený. Můžete si udělat pořádně nevkusnou RX-7 a cápci Vám ještě řeknou, že jste jejich "cool bro". Sice má ta RX-7 zvuk jako vysavač v posledním tažení, ale potunit si ji můžete. Vlastně i ta jízda je celkem zábavná, když přistoupíte na to, že je to totální arkáda. A hrajete v podstatě za kostku mýdla.
Nebýt toho bugu, tak bych asi i hru dohrál. Takhle jsem se z toho vykroutil celkem dobře. Už znovu fakt ne.

A já bych nebyl s hodnocením tak přísný. Jedná se debut malého indie týmu. Na tak malém prostoru dokázali vytvořit některé opravdu zapeklité puzzly z kterých se i těm nejdrsnějším řešitelům zatočí hlava. Pokud se totiž zaměřím pouze na hádanky, tak musím přiznat, že hra předkládá několik opravdu zajímavých a nových kousků. Řešení jsou zábavná, přesto se najde pár recyklačních situací(zdravím hudební hádanku). Nejlepší na tom všem je, že Vás hru kompletně nechá na holičkách, co se týče nalezení řešení. Tísnivá herní plocha má sice rozeseté nápovědy, ale občas i na tom malém prostoru zabloudíte při hledání té správné stopy. Je to dobře? No, z části jo. Nevede Vás nic za ručičku. Na vše si musíte přijít sami. S tím se však pojí uměle natažená herní doba, která i tak přes svou cenovku je docela zarážející (10e za cca 3-7h hraní dle toho, jak jste šikovní). Doporučuji tedy mrknout spíše na alternativní získání přístupu ke hře (EA origin access má hru ve vaultu).
A co se týče příběhu? Z počátku získá Vaši pozornost díky mysterioznímu nádechu, ale při finálním rozřešení jsem cítil zklamání z nevyužitého potenciálu. Subjektivně se mi zdálo, že se hra vydala naprosto neatraktivním směrem. Vyústění je tedy rozporuplné. Za mě příběh je nejslabším článkem hry a pocítil jsem docela i zklamání. Vám ale třeba sedne. Těžko říct.
Ve výsledku se tedy jedná o atraktivní soubor hádanek v příjemném prostředí, které ztrácí atmosférický drive čím více se blíží ke konci. Mohlo to být lepší, ale jako prvotní záležitost mají vývojáři celkem našlápnuto. Otázkou je, jestli si nevyplýtvali to nejlepší.
Herní výzva 8. V zemi nikoho splněna.

Hrával jsem aktivně Hearthstonu v dobách bety. Přišlo mi to osvěžující. Tehdy karetky teprve zaznamenávaly vzrůst. Pak jsem jednoduše přestal hrát. Chtěl jsem se do hry vrátit a říkal jsem si, že nahrát 10h bude pohodička. Přiznám se, že jsem to nezvládl. Proto nemám dokončenou výzvu Válka periférií. Hra se změnila neskutečným způsobem. Lidi posbírali tolik legendárních kartiček, že se z nich dokázalo utvořit OTK (one turn kill) kombo bez jakýchkoliv problémů. Nastává tedy extrémní problém pro nové hráče. Ty kartičky totiž nemáte. Nemůžete tedy pořádně konkurovat oponentům. Z velké většiny narazíte na šílenýho sběratele, který žije snad jen u HS. Tím nechci samozřejmě nikoho urazit. Získání nových kartiček totiž nemusí být až takový pain, jaký se zdá. Stačí splnění pár daily questů a máte peníze na balíček nebo arénu. Jenže k těmto balíčkům se musíte dostat jako nový hráč skrz spousty ponižujících proher. I když kartičky získáte, tak budete nevěřícně kroutit hlavou, jak to oponentovi vlastně tak může šlapat. Začnete tedy googlit. Následně si sestavíte balíček z netu a zkoušíte své štěstí dál. Legitimní způsob, ale určitě ne mířený na mě. Samozřejmě, že se dá balíček sestavit kvalitní i bez guidu na netu, ale chce to spousty strávených hodin ve hře. A ten čas strávíte metodou pokus/omyl, který povětšinou skončí prohrou. Možná to vidím až moc nihilisticky...
Každopádně abych nebyl jen uplakanej sráč, tak musím přiznat, že levný a agresivní balíček huntera vcelku stále funguje. Sice se s ním nevyškrábete daleko, ale několik kol na naději máte. Někdy to výjde a někdy ne. Otázkou je, jestli vás bude bavit hrát tak laciný balíček, který si zakládá jen na agresivní formě rychlé hry. Tuhle strategii vykoukáte z tuny karetkovek. HS si žádá trpělivost a spousty času. Otázkou je, jestli chcete ten čas hře věnovat. Nebo že by jste si zaplatili nějaký balíček?
Jo, odvážím se říct, že je hra pay to win. Sice neuvěřitelně drahá, ale je. Pokud nasypete do hry nekřesťanský množství peněz, tak při velké smůle budete mít dust na sestavování vámi zvolených karet. Je docela paradox, že HS je free to play, ale pro plnou funkčnost a zábavnost je to snad ta nejdražší hra, co jsem viděl. A ano, jsem si vědom, že se objeví spousta lidí, kteří budou proklamovat, že se hra dá hrát bez sypání peněz. Tak si to ověřte. Hra je free to play :).

Musím se vám k něčemu přiznat. Nezůstal jsem jen u dohrání kampaně (která je v legionu poměrně dlouhá). Ani u dohrání všech "hlavních" questů. Tak nějak jsem do wowka spadl. Dlouho jsem se do komentářů nevysral, takže jedeme od začátku!
Nasraně sleduji updaty do Destiny 2 a cuká mi levé oko. Vývojáři se hrou v podstatě nic nedělají a já jim nasypal peníze za plnou verzi i season pass. Odmítám si tedy už nechat penetrovat gumovou pěstí anální otvor a z trucu poslechnu kámoše. Prý bych měl wowko zkusit. Je to fakt dobrý. Zaujatě jsem nasypal blizzu další peníze. Battlechest + legion + měsíční poplatky. Co vám budu povídat, ošíval jsem se. Z wowka si totiž pamatuji pomalý soubojový systém a tunu fetch questů. A jak to tedy je doopravdy?
Ano, wowko obsahuje extrémní množství fetch questů, které svou náplní jsou absolutně nezajímavé. Převážně v lokacích vanilly je to extrémní. V okolí se nám rozšiřuje nákaza. Archeologové na východě objevili podivuhodnou kobku trpaslíků. Něco tam nesedí. Běž mi tedy posbírat 15 prasečích rypáčků, jo?
S příchodem legionu se to sice malinko zlepšilo, ale ve výsledku jde pořád o fetch questy. Jenže nějakým zázrakem se cítíte odměnění. Baví vás to. Nedokážu to přesně popsat, ale podle mě dělalo na legionu i oddělení zabývající se psychologii. Dokáží vám dát takovou dávku dopaminu, že prostě chcete víc. A taky dostanete mnohem, MNOHEM víc.
Každý známe wowko. Víme, o co přibližně jde. Já vám ale povím, proč ještě nikdo nesesadil wowko z trůnu krále MMORPG. Přitom je to tak prosté. Vývojáři poslouchají komunitu a velmi často přidávají nový obsah, který nefunguje pouze jako nějaká výplň, ale rozšiřuje herní mechaniky nebo třeba lore.
Od profesí po chytání "pokémonů" (vážně. Cestujete po světě a chytáte bytosti z celého Azerothu. Bojujete s trenéry a cvičíte vlastní potvůrky) až třeba po extrémně komplexní lore.
Něco málo k loru. Pokud máte strach, že se nechytíte, tak máte strach oprávněný. Nechytíte. Všechny střípky příběhu nemáte šanci pochopit, pokud do tohoto rozjetého vlaku naskočíte. Tedy za předpokladu, že vynecháte knihy, pročítání wiki forum a vyloženě aktivní hledání poznámek ve hře. Legion ale tak nějak pochopíte. Kdo je hlavní zlobivec a proč je to big deal je celkem patrný. Často se ale postavy odkazují na jiné postavy a těch je fakt nesmírné množství. Když to spojíte s tím, že každá lokace má vlastní story linií, tak zjistíte, že je toho fakt moc. To ale není špatně. Můžete tomu zasvětit herní bádání. Opět budete odměněni.
Soubojový systém je svižnější a komplexnější, než si pamatuji. Převážně raidy. Pokud chcete znát taktiku, tak se připravte na brodění se v rozsáhlých textech a pamatování skillů. To se samozřejmě dá obejít používání některých addonů. Hlavní jádro mechanik však zůstalo stejné. Skilly, classy, specky a hraní na harmoniku, pokud nemáte nabindovanou myš. Pokud ale děláte to, co dělat máte, tak to poznáte. Je to takový specifický autistický pocit. Stříkne na vás dávka dopaminu a vy chcete víc. A tak to točíte znovu. A znovu. A znovu...
Důležitou součástí MMOčka je samozřejmě i komunita. Ta překvapivě není až tak extrémně rakovinotvorná. Přesto doporučuji vyhledat server, kde nejsou češi. Víte, jak to chodí...
Ostatní už sepsali jiní. Já s wowkem každopádně rozhodně nekončím. Půjdu opět posbírat 15 prasečích rypáčků a udělat emissárky. Nebo pushnu ilvl 950+ na m+keystone. Zní to drsně, co?

Prosťoučký bojový systém jednoduše nemůže konkurovat mezi ostatními akčními tituly. Příběh je pouze naznačen, ale z nějakého neznámého důvodu se neodehraje žádné vysvětlení. Jsou tam nějací wires a ti se musej zabíjet. Nic víc. Prostě nic. Přitom hra často zasadí mise do atraktivních kulis. Zkratkovitě vysvětlí, koho máte zabít. Proč? Protože je to práce. Je to dementní i na Japonské poměry béčkovek. Herní doba není naštěstí nijak dlouhá., Dá se to zfouknout za 4-6h. Nenápaditost vedlejších misí mě vyloženě odradila od jejich plnění. Neměl jsem ani potřebu. KID vás totiž nijak nemotivuje dělat absolutně nezajímavé side mise (schválně, jestli najdete všechny škvory v místnosti! To fakt není zábava! Ani na drogách). Co se týče gigolo misí, tak...je to jednoduše japonské. Připomíná to spíš dětská léta, kdy jste zavítali na online herní server a sjížděli erotické hry. Je to bizár, ale proč ne? K Japonské stylizaci to tak nějak pasuje.
Abych ale jen nehanil. I když je soubojový systém naprosto bezhlavý a jednoduchý, tak díky osobitému výtvarnému stylu to docela baví. Funguje to svižně a bezhlavě. Souboje s bossy jsou intuitivní a celkově nepředstavují nijak výraznou výzvu. Je to spíše hra na občasné pohodové zahrání. Víc v tom fakt nehledejte. Přesto se hra snaží surrealistickými výjevy předhodit před hráče pocit, že přeci jen je v ději něco jinak, než se zdá. Nenechte se zmást. Fakt tam nic nenajdete.
KID by se dal nejlépe popsat jako vlhký sen 15. letého chlapce. Velký kozy, trocha krva, katana a rádoby drsňáctví. A to nechtějte, abych začal psát o postavách. Z těch jsem měl bolení v týle pokaždé, když začali rozjíždět konverzaci. Fakt celkem žrádlo.
Kupodivu to ale celkově ani nestihne nudit. Není to tak hrozný, jak se zdá. Uteče to rychle a bezmyšlenkově. Prostě u KID nezapojujte mozek a budete celkem v cajku. A určitě nekupujte za plnou pálku. To bych si asi studem prokopal tunel do Číny.
Výzva Nerozbalený dárek splněna.

Aby jste v dnešní době uspěli na poli her s otevřeným světem, tak musíte mít něco extra. Něco, co ty skeptický hráče otočí na Vaši stranu. Spousta autorů her se snaží především o vytvoření uvěřitelného světa naplněného spousty aktivit, které mají být co nejvíce rozličné. Jakmile nějaká hra začne sázet na kvantitu, tak už jde cítit, že je někde pořádný průser. Abych to upřesnil. Andromeda je skutečně obrovská hra. Problémem je, že většina planet, které jsem navštívil (ne, hru jsem nedohrál a ano, jsem tak drzí, abych ji hodnotil) neměly nic signifikantního. Prostě to bylo pole v jiných kulisách s trochu jinými questy. Nic víc, nic míň. Což mě samozřejmě docela štve, protože série Mass Effect si zakládala na kvalitě. Převážně reálné postavy se silnou osobností byli tím hlavním tahem Bioware. Sekundoval kýčovitý, ale zábavný příběh. To z mého pohledu Andromeda prostě postrádá. Samozřejmě, že má své momenty, ale jak jsem napsal výše. Převažuje kvantita. Nemám tolik volného času, abych ho investoval do hry, která mi během cca 25h hraní neukázala nic, co je pro mě Mass Effect. Některé postavy jsou napsány překvapivě dobře (na poměry Bioware těžký průměr), ale opět převažují ty...divné. Byl bych schopen překousnout divnou animaci obličejů, která i po několika záplatách vypadá ujetě (když se společnice Cora neustále usmívala při jedné menší genocidě, tak jsem málem puknul smíchy), ale nepřekousnu, že se série vydává cestou podprůměrného open worldu. Ten totiž v dnešní době můžete najít jinde a lépe zpracován. Ostatní již sepsali zbytek. Nebudu to tedy zbytečně prodlužovat. Ale mohla to být fakt zábavná hra! Možná...

"Proč se s náma nebaví?"
"Nech ho být, je divnej"
"No jo, on byl vždycky jinej."
"A on jako bere prášky na hlavu? Tak to je na tom asi dost špatně, ne?"
Mohl bych pokračovat. V naši společnosti je tolik hnusných stereotypů okolo problémů s psychikou. Bere se to jako slabost. Jako výmysl. Pramení to převážně z neinformovanosti. O takových problémech bychom měli otevřeně diskutovat. Jsou vážnější, než se může zdát.
Hellblade přináší fantastické poselství. Chce, aby se probírala psychika člověka. Chce ukázat ostatním, že takové věci skutečně existují a nejsou vůbec příjemné. Problém nastává při hraní. Přibližně po hodince hraní vám Hellblade ukáže všechny své mechaniky, které následujících (asi) 6 hodin pouze špatně recykluje. Převážně budete řešit jednoduchý puzzle. Ne, nepatří tam množné číslo. Skutečně budete řešit pouze jeden puzzle. Najdete bránu, najdete runy, projdete bránou a posekáte pár nepřátel. Pokud zbavíte Hellblade hlavního poselství, tak je to hrozně chudá hra v krásných kulisách. To je prostě málo. Později svitne naděje, že puzzle bude alespoň renovován a trochu více promyšlen, ale nebojte se. Nezmění se to. U soubojů jsem byl vlastně celkem spokojený. Jsou sice naprosto primitivní, ale baví. Neuškodilo by trochu zapracovat na kombech nebo jinak prohloubit herní mechanismy.
Hellblade je spíše walking simulátor. Touláte se po krásném prostředí a sem tam něco pořešíte. Je to tedy především o příběhu. Ten je originální a odvážný. Pouští se do neprobádaného teritoria, které působí při současných trendech jako svěží vítr do herního průmyslu. Záleží pouze na vás, jestli vám to stačí. Já byl celkem spokojen.

Ok, tak začnu trochu příjemně. Soundtrack je špičkový. Jde vidět, že to kluci mají zmáknuté. Loading je tedy protkaný opravdu atmosférickým soundtrackem na který jsme zvyklí například ze Skyrimu.
Tvoření postavy není tak absurdně detailní, jako u Black desert, takže funguje na docela příjemné hranici "budu si s tím hrát" a "na tohle fakt seru. Každej nos vypadá stejně". Opravdu se dá vytvořit postava, která nevypadá jako totální loupák (zdravím Secret World!) a nemusíte si ani moc dát záležet. Pak jsem se však dostal do herního světa a začal ten opravdový porod.
Předtím, než začnu, tak bych rád uvedl, že jsem ve hře nahrál 10h. Z toho jsem strávil cca 6h v instalátoru, ale o tom až později.
Jsem vhozený do naprosto běžného tutorialu, který je až svou kýčovitostí směšný. Naučí vás většinu herních mechanik uspokojivě, ale nečekejte, že se dozvíte něco nového. Pokud jste hráli Skyrim (jakože jo, hráli), tak vás nečeká nic nového. Popadnu obouruční meč (ačkoliv jsem si vybral postavu se specializací na 1h sword a shield) a vyrážím kupředu. Nějaké to bezhlavé sekáníčko, pár kýčovitých řečiček a hra mě pouští do světa. Tedy co se týče první lokace na ostrově, tak mi hra přijde šíleně sterilní. Nenarazil jsem na žádnou zajímavě vypadající lokaci. Dungeony jsou atmosféricky naprosto ploché. Postavy jsou ploché. Všechno je ploché v tom designovém slova smyslu. Jakoby bez duše. Hra není dělaná s láskou a ochotou. Jakoby chtěli vývojáři jen rychle vydělat. A to ani nebudu začínat o crown storu.
Takže svět, postavy a monstra jsou podle klasického fantasy musteru. Questy taky. Přesně tyto hodnoty jsou pro MMORPG duše. Nemůžete mít MMOčko bez poutavého světa, který neláká k prozkoumávání. Je to základ. Wowko, Guild wars, Secret world...Každý to pochopil, ale TESO na to z vysoka sere. Možná je to jen čistě subjektivní, ale rád bych zdůraznil, že svět Elder Scrolls mám rád.
TESO se chlubí perfektním příběhem. To nemohu nijak hodnotit, protože jsem prošel jen tutoriálem. Přesto na mě nedýchl ničím zajímavým. Nemám touhu se pustit do pátrání, co příběh skrývá. Když to porovnám třeba s Guild Wars 2, tak TESO nemůže absolutně konkurovat.
Vlastně z mého subjektivního hlediska mě TESO nemá čím zaujmout. Asi mám jiné preference.
A teď ještě pár slovíček k mé anabázi instalací. Hru jsem stáhnul ze steamu (cca 60gb) a spustil launcher přes steam. Hra začala sosat dalších 40gb. Následně dalších 20gb s tím, že opravuje soubory. Začal jsem tedy googlit, kde je chyba. Launcher neumí komunikovat se steamem a tudíž si neuvědomí, že soubory už má. Tento problém nemám jako jediný. Je starý tři roky. To ale nevadí. Hlavně, že si můžete koupit vzhled koně (taky vypadá ploše) v crown storu. Kdybych se měl rozepisovat o všem, tak bude koment zbytečně dlouhý. Nuže utněme to.
Je mi jasný, že za tento koment schytám mínuska, ale nemůžu si pomoct. TESO je fakt příšerný. Sorry jako!

Překvapivě velmi zábavné. Mechanika hry spočívá v pátrání. Pročítáte články a získáváte informace o osobách, zatažené do nějaké neplechy. Systém Orwell vám šikovně označí důležité body v článku a je na vás jestli předáte informace vyšší moci nebo si je necháte pro sebe a napomůžete tak určitým osobám. Pěkná a zábavná mechanika, která dává prostor pro až thrillerovou atmosféru s blížícím se koncem hry. Orwell je netradiční zážitek. Máte před sebou morální rozhodnutí, které na první pohled nejsou patrné. To je hlavní kouzlo celé hry. Jakékoliv vaše rozhodnutí může a nemusí ovlivnit budoucnost sledovaných osob. Všichni detektivové tak mohou dosáhnout orgasmického zadostiučinění ať už sledovaných osob nebo vyšší moci. Originální systém hry je propleten docela zajímavých příběhem, který se spíše zaměřuje na konkrétní osoby a jejich psychologické vykreslení než na nějaký meta filozofický příběh. Ten sice ve hře naleznete ve formě morálního ponaučení okolo špehování a dostupnosti informací, ale podle mě hrají prim právě postavy a vaše rozhodnutí.
Trochu zamrzí absence nějakého označení informací, které jsou pro postup v příběhu potřebu. Kolikrát se mi stalo, že jsem chtěl informaci zapřít, ale hra mě nepustila dál. Musel jsem se tedy opět prodírat články s informacemi a hledat, která by mě mohla posunout dál. Nějaký krátký tutoriálek by taky nebyl na škodu. Po několika minutách už sice máte mechaniky zmáknuté, ale to už několik voleb absolvujete.
Za zmínění také stojí ambientní soundtrack, která podtrhává celou atmosféru pěkně konspiračním nádechem.
Za mě velké překvapení. Krátká herní doba vás nenechá na pospas nudě. Pokud vás láká téma okolo myšlenkových pochodů spisovatele Orwella, tak nemůžete se hrou šlápnout vedle.

Asi je každému jasné, že nový Tomb Raider je Uncharted na PC. Hollywoodská akční jízda, která je okořeněná enviromentálníma hádankama. Někdy jsou celkem zábavné, ale někdy naprosto hloupé. Kdo hrál předešlý díl, tak není nic, co by překvapilo. Rise of the Tomb Raider je větší, lepší a zábavnější. Trochu zamrzí odklon od temnější atmosféry. Přežívání opět jede v druhé koleji, ale kdo čekal něco jiného? Je to jednoduše zatraceně zábavná AKČNÍ adventura. Příběh je docela hloupoučký a konverzace občas působí nesmyslně. Přesto i příběh má svou hodnotu v celé hře. Takhle nějak mají vypadat AAA hry. Já se bavil. Nutno ještě zmínit opravdu dobrou optimalizaci a skvělé animace. Pokud si někdo potrpí na detaily, tak bude občas příjemně překvapen. Za mě fakt dobrý!

Já mám opravdu velkou trpělivost. Sice nejsem úplně nadšený, když mám hledat různé opravy a fígle na rozchození hry a vyhnout se budoucím pádům, ale dokážu to překousnout a ve výsledku se i něco naučím. Také miluji Twin Peaks. Pro mě je to srdcová záležitost, která je na mém osobním žebříčku na nejvyšším postu. Deadly Premonition má být Twin Peaks v herní branži. Musím říct, že DP má k Twin Peaks atmosféře a příběhu nejblíže ze všech her, které jsem kdy hrál. Opravdu poutavý ústřední motiv ale vyšumí velmi rychle do prázdna. Setkáte se totiž s tolika problémy (bugy, glitche, crashe, black screeny...vše na co si dokážete vzpomenout), že vám to zapříčiní vůbec hru dohrát. To byl problém u mě. Většinu času herní doby jsem strávil hledáním řešení problému na určitou pasáž hry jen proto, abych se pohnul o kousíček dál a dostal se k opět dalšímu technickému problému. DP není absolutně přizpůsobeno na hraní na PC. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale opak byl pravdou. Na tohle se prostě nedalo připravit.
Mám pocit, že jsem se dostal přibližně do poloviny hry. Poté mi DP naservírovalo naprosto debilní minihry s rybařením. Myslel jsem si, že po blitzballu z final fantasy mě nepotká horší minihra. Absolutně bez vysvětlení a smyslu vás z ničeho nic naprosto nelogicky hodí do šíleně pitomé situace. York se zachová jako šílenec a to už jsem prostě bouchnul. Jak mám hodnotit hru, která mi nejde hrát z technických důvodů? Jak mám hodnotit hru, která v době vydání vypadá extrémně ošklivě? A co ty všudepřítomné bugy? Otřesný gameplaye?
Taková škoda, že se plýtvalo rozpočtem na tento počin. O moc raději bych si DP přečetl jako knihu nebo shlédl jako film. Sorry jako!

Jak to tak vypadá, asi budu zase proti proudu. První díl jsem měl hodně rád. Svěží vítr do stealth akce, která je střihnutá řešením pomocí různých cest, jako je například u Deus ex. Ačkoliv neměl první díl nijak nadprůměrný scénář, tak byl příběh přijatelný.
V novém díle autoři nezměnili téměř nic. Gameplay je v podstatě stejný. To mi až tak nevadí. Neopravovali něco, co nebylo rozbité. Nemohu odpustit naprostou debilitu scénáře, který je pod těžkým průměrem. Nelogické chování postav v určitých situacích je k pozastavení. Vše má své jisté opodstatnění, ale je natolik chatrné, že jsem jej odmítal přijmout. Roz[hrál jsem hru za Corva a jeho první čín byl...matoucí? Sorry jako, ale když vám "zkamení" dceru(to jediné, co máte) a (opět) vám vezmou vše, co máte, tak váš první čin bude najít vraha, který se na vás snaží hodit špínu a možná má nějaké vodítko k té konspiraci, která se udála? Proč neřešil (například) s Outsiderem, jak vyléčit Emily?.
Když pominu pochybný příběh (je asi těžce subjektivní věc), tak se nemohu nezmínit o různých grafických a zvukových glitchých, které mě provázeli celou hru. Nestala se hra kvůli tomu nehratelná, ale celkově to pak působí opravdu blbě. Už jen špatná optimalizace a technická stránka hry (Dishonored 2 opravdu není bůh ví jaký grafický zázrak) budí dojem spíchnutí horkou jehlou. Přesto mohu upřímně prohlásit, že mě několik věcí bavilo.
Kupříkladu vertikální řešení úrovní a celkově smysluplný level design. Vše je intuitivní a tam, kde budete hledat logicky cestičku k cílovému místu, tak tam ji povětšinou najdete. Když jsme ale u toho level designu, tak mi pila krev ještě jedna věc. Při řešení nenásilného odstranění bídáka (často opravdu kreativní) dostanete automaticky waypoint k danému předmětu/místu. Bylo by o dost více naplňující, kdyby si to hráči prošetřili samotní. Takhle jste jen jasně postavení před rozhodnutí, jestli zabít nebo ne. Hráči stealth akcí nejsou dementi. Přišli by na to a dost možná by to i ocenili. Tedy alespoň já ano.
Celkově je tedy pro mě Dishonored 2 velkým zklamáním. Měl jsem zůstat u dílu prvního.

Já vím, že se budu opakovat. Také vím, že jsem si zakázal opakovat se, ale tentokrát nemohu jinak. Ori je pekelně těžká plošinovka. Hodně jsem se u ní navagínoval. Je tak těžká, že si pak dáte na odpočinek třeba Super meat boye. Jenže to, co Ori dělá, tak dělá naprosto dokonale. Dojemný příběh o lásce, sebeobětování a naději vás prostě musí dostat v kombinaci s emotivním soundtrackem. Tohle je přesně ten důvod, proč se dostávají ke slovu indie tituly. Je zbytečné se o tom více rozepisovat. Vše ostatní si můžete přečíst níže. Tímto chci tedy poděkovat doporučení z diskuze a předat doporučení dále. Oriho si prostě zahrát musíte. Je to důvod, proč hrajeme videohry.
Herní výzva Kamarád doporučuje splněna.

Tato hra je zbytečnější, než komentář, který právě čtete. Výzva No fujtabl! je splněna, ale ztratil jsem 5 minut svého života.
Hodnocení pro a proti nemá absolutně žádný význam. Není zde co hodnotit. Je to 5 minutové nic.
UPOZORNĚNÍ: Zakončení není žádné. Nelekněte se. Hra vám prostě nedá vědět, že je konec. Musel jsem si to ověřit na youtubu, jako uživatel níže.

Jelikož zde není ani jeden komentář, rozhodl jsem se přispět(první!). V rámci herní výzvy v kategorii Šedá myška jsem se rozhodl podívat na tento logický kraťas. Kombinace Portalu a Talos principle jistě zní skvěle, ale tím automaticky ztratila hra punc originality. Hádanky jsou tedy kombinace z obou her, ale souznění jaksi nefunguje. Průměrné puzzly střídá světlejší moment. Nic však nepřekvapí. Nejsou dostatečně vypečené jako u zmíněných her. Je to trochu nefér srovnávat Turing test od relativně neznámého studia se hrou jako je Portal nebo Talos Principle, ale samotná hra si o to přímo říká a inspirací se netají. Není to sice urážlivá vykrádačka, ale chybí tomu šťáva. Hádanky dostatečně nestupňují obtížnost a málokdy se stane, že by jste se zasekli. Nedostatečná variabilita přejde brzy v rutinu a ve výsledku se povětšinou nad puzzly ani nepozastavíte. A to jsem teda velký ignorant. No nic, přejdeme k příběhu.
Kromě Talos Principle a Portalu hra krade například film 2001 Vesmírná odysea. Vše se pokouší spojit a dodat filozofický (Talos principle) a lehce humorný (Portal) zážitek, který je založen převážně na umělé inteligenci a jeho myšlení (Vesmírná odysea). Předvídatelný děj vás jen postupným odkrýváním dalších vodítek upozorňuje na inspiraci, odkud hra brala. Rozhodně to není vyloženě urážlivé, ale ač se to zdá svým filozofickým námětem vznešené, tak ve výsledku je to vlastně děj prosťoučký. Čímž se hra sama degraduje, jelikož se tváří jako intelektuální zábava. Pokud víte v čem spočívá Turing test, tak vás asi nic nepřekvapí.
Jestli se vám stýská po Portalu a Talos principle, tak zkuste...Witness. Ten má nápadité puzzly a celá hra vám dodá pocit satisfakce nad vyřešeným puzzlem, který jste nemohli dlouho splnit. Pokud však hledáte něco s krátkou herní dobou (cca 5h), tak při slevě nebo bundlu chybu neuděláte.
The Turing Test je průměrná hra, která vás donutí po očku sledovat další výtvory studia. Nic víc, nic míň