Last of Us nebyl pro mne láska na první pohled. Ovládání mi přišlo tuhý a zastaralý. Stejně tak gameplay, který se točil okolo hybridu stealth a špatnýho střílení. To je asi pochopitelný, když je hra stará 10 let. Nic to ale na mém pocitu nemění a cítil bych se děsně pokrytecky, kdybych hned tuto informaci neuvedl na pravou míru. Tahala mě dopředu story, protože se jedná o legendární hru. Chtěl jsem prostě zjistit, jaká hra vlastně je, když už jsem se vyhnul všem spoilerům...A ano, vyhýbal jsem se jim 10 let.

Jako v jádru hratelnosti se z dnešní doby už nejedná o nic nadprůměrnýho. Jak jsem uvedl, jedná se o podivný hybrid stealth a akce, který je doprovázený průměrnou AI. Jasně, občas vás obchází a snaží se využít svou přesilu, ale ve výsledku prostě zaběhnete do jinýho krytu a jednoduše se jim ztratíte. Jo hele, konec světa zanechal asi na každým z nás paměť zlatý rybky.
Jiná situace ale nastává, když jste poblíž různým typům "zombíků". To je ale dost v uvozovkách, protože tady jste fakt v ohrožení, pokud si nebudete dávat pozor. Třeba konkrétně střetnutí s clickery mi přijde skvělý. Používá jistý způsob echolokace, takže ho dokážete snadno identifikovat. Fígl je v tom, že nejlepší cesta je se přizpůsobit. Bloater je prostě houba na střely (taky vám přijdou ujetý český překlady?). Na to asi není víc co napsat. Vzhledem k poměrně omezenému množství munice je dobrý se mu vyhnout. Stalkera od runnera jsou v podstatě nerozeznal. Prostě to berte jako stealth akci a budete v pohodě. Pokud se ale něco posere, tak není nutný zuřivě načítat předchozí pozici. Prostě pokračujte. To k tomu patří. Trvalo mi nějakou hodinku, než jsem si to uvědomil.

Příběh je...super. Jako co k tomu mám víc napsat? To už všichni vědí, že příběh je v tomhle kousku na pověstným piedestalu a ostatní hry se ho snaží (špatně) napodobit. Jedná se o otcovskou lásku, odpuštění a hledání krásy uprostřed zničenýho světa. Zní to možná zbytečně poeticky, ale líp to popsat nedokážu. Není to ale tak depresivní, jak by jste mohli čekat.

Atmosféra podle mě hraje hlavní roli. Jasně, příběh je pecka, ale ten svět je opravdu extrémně uvěřitelný. Opuštěný budovy mají svůj příběh a jednotlivý dopisy, který najdete, se vyplatí číst. Hrají totiž důležitou roli v podtržení atmosféry. Co mě osobně překvapilo, tak je to, že určitý části hry mají prostě vlastní příběh. Není nikterak komplexní. Je obyčejný jako by jste čekali, ale ten podivný pocit prázdnoty ve vás zanechá. Ať už je to teda lezení kanály nebo prozkoumávání okolí, tak atmosféra je v naprostý špičce celý hry.

A teď dáme optimalizaci. Načítání shaderů na PC je něco neuvěřitelnýho. Viděl jsem poprvé, že se shadery načítaly v podstatě polovinu hrací doby (včetně DLC abych byl fér). Důsledkem je pak podivně kolísavá výkonost. Někdy se to prostě sekne a je to odporný, ale hra je stále naprosto v pohodě hratelná. Co mě ale zarazilo, tak je vytížení procesoru na max. Jako nezahříval se mi tak, aby se PC vypnul, ale je to prostě divný. Kdyby to byla nějaká "shady" hra, tak bych ji okamžitě obvinil z těžby bitcoinů nebo tak něco. Jednoduše je optimalizace prostě 50/50. Doporučuji hru zkusit a do dvou hodin se rozhodnout, jestli vám to šlape nebo ne. Pořád je varianta, že se na to vyserete a cutscény si pustíte na youtube. Byla by to ale škoda, protože by jste přišli o to nejlepší, co hra nabízí. Atmosféra.

Takže pokud chcete okusit to nejlepší z postapo, tak směle do toho. Jen mějte na paměti, že na PC to někomu prostě nepojede. Asi jsem měl štěstí.

Ubisoft zjistil, že open world stealth hry fungují. Právě díky MGS 5, který považuju za jednu z top her vůbec. Podstatné je, že si to uvědomil zrovna Ubisoft. Vězte tedy, že zájemce o hru čeká dlouhá noc...

Jak jsem uvedl v prvním odstavci. Je to MGS 5, kdyby ho dělal Ubisoft. Takže čekejte shit příběh, shit questy (ano, questy) a kombinaci populárních žánrů dohromady. Konkrétně tady je to looter shooter. Problém je, že prostě "reálných" looter shooter prostě nenajdete moc. Borderlands se prostě nepočítá. V podstatě jediná konkurence je Division. Ubisoft moc dobře ví, že tohle je mezera na trhu, kterou mohou vyplnit IP, kterou miluje hromada lidí. A tak znásilnili (pro někoho znovu) sérii Ghost Recon. A musím říct, že mě to prostě bavilo.

Nejde o příběhu nebo hlavní premisu. Jde hlavně o to, že je to v podstatě jediná další stealth open world AAA hra. Jestli máte nějaké doporučení, tak mi prosím doplňte vzdělání. Ono to totiž bohužel funguje. Breakpoint je inscenací guilty pleasure. Já prostě budu hrát i DLC, protože jsem se bavil. Nemá ani moc smysl vysvětlovat proč. Je to prostě stealth open world. Já vím, že bych to měl nenávidět, ale prostě nemůžu. Hraní jsem si užíval. Jasně, ten příběh je naprostej shit (opět), ale prostě ta hlavní premisa funguje. Gunplay není špatnej a dokonce se dá už spousta věcí upravit (obtížnost, situace, HUD). Můžete si z toho udělat fajn military arkádu. Není to přímo simulace, jako třeba Arma, ale pořád se dokážete velmi solidně zabavit. O co víc, tak v singlu je to pořád zábavný. Ne z toho důvodu, že by jste měli zajímavý questy, ale z toho důvodu, že ten stealth více méně funguje. Celá hlavní série stojí na "ghost" věci. Prostě se plížíte a kucháte nepřátele. A to můžete i tady. Navíc je to zatraceně zábavný díky více méně rozdílným biomům. Když totiž okleštíte příběh, tak je to fakt zábava.

Ok, tak dejme tomu, že vypneme ten shit gear systém. Nastává totiž průser. Proč objevovat mapu? Dostanete další attachment ke zbrani. A co dál? Jestli vám tohle jako motivace stačí, tak naprosto v pohodě. hru si užijete. Pokud vám to nestačí a hledáte v gameplayi něco víc (a jakože nenajdete), tak nastává průser. Přicházíme tedy k bodu dva. Máte přátele? Ne? Fajn, zvolte si AI. Ta je tak šíleně OP, že jsem ji během prvních pár misí prostě musel vypnout. Už tady totiž nefunguje ta rebelská válka jako ve Wildlands. Jasně, jste neustále v oslabení, ale prostě jednotlivý členové mají schopnost sync shotu, která není moc limitovaná, pokud nejste totální degeš. Tím nechci říct, že hra je nehratelná jako single. Je naprosto hratelná, když hrajete solo. Navíc si to podle mě budete užívat, pokud jste dočetli až sem.

Uf, takže. Story je slabá, gunplay ok, biomy a prostředí fajn. Voice acting není k smíchu a jedná se o open world stealthovku. Slabší, než je wildlands, ale má větší rozpětí právě v biomech a celkově rozmanitovsti. Podstatná otázka je. Měli by jste si to zahrát? Pokud hladovíte po open world stealthovce, tak ano. Pokud ne, tak se na to vyserte. Každopádně určitě berte ve slevě.

Hodnocení se vztahuje k celé sérii. Nebuďte tedy prosím udivení z hodnocení závěrečného dílu. Zkusím se maličko rozepsat.

Ach ano, Bioware. Jedna z věcí, kterou nechala EA chcípnout (ne, nezapomněl jsem na Respawn). Nikdy jim to neodpustím a vždy je za to budu pokrytecky nenávidět (nikdy nevíš, co vyhoděj příště). Mass Effect je pro mně série, která je zásadní. Byl jsem moc starý na to, abych si plnohodnotně užil například Baldurs gate (ačkoliv je to perfektní hra, o tom žádná) a tak pro mně bylo akční pojetí Mass Effectu naprostá instantní srdcovka. Pamatuji si, že jsem dohrál Fallout 2 a přešel na Mass Effect (po Quake 4, ale o tom možná příště). A hele, ta postavička mluví sama za sebe v dialozích!

Bioware stálo před extrémně těžkým úkolem. Jak vytvořit v té době RPG, které bude stále svým způsobem CRPG, ale posune laťku dál? Řešení je prostý. Místo tichého protagonisty prostě hodíte postavu, kterou si hráč vytvoří a zároveň je do děje plně vtáhnut i pro lidi, kteří nefetují D&D. Prostě mu vytvořte příjmení. Proč to kurva fix nenapadlo jiný studia? Může mi to někdo vysvětlit? A ne, Bound by flame nepočítám. Vážně je to tak snadný. Máte mít extrémně silný poselství a charakteristický postavy (většina CRPG). To všechno zamotejte částečně do moderního pojetí a máte instantní klasiku. Co ale udělá EA? Vydá místo toho Legendary edition (kterou jsem pro psaní komentu projel). Serou mě. Tak jednoduchá premisa má skvělý potenciál. Jako představte si, že takový masterpiece jako třeba Disco Elysium má podobný pojetí? Já vím, je to hodně divoký, ale zkuste si to představit v dobrých rukou. Vyloženě mě sere, že se tím víc studií neinspirovalo ( DA: I se taky nepočítá).

První díl byl pro mne nejlepší, ačkoliv si pamatuji druhý díl jako top story.Jako mít možnost se porvat s Wrexem u zničení genofágu je naprosto super. Hlavní premisa je naprosto perfektní. Opravdu je celý tenhle cyklus tak skvělý na to, aby se vyhnul chaosu? Jasně, ten závěr je celkem shit i s DLC, ale pořád ta hlavní premisa je skvělá. Navíc se i perfektně buduje a proto si získala kultovní status.

Takže story je super, ale co gameplaye? Eeee, tak napůl. První díl byl fajn kompromis mezi CRPG (konkrétně KOTORem) a moderním RPG (vyberte náhodný schéma moderního titulu). Pořád skvělý příběh, který vynikne zpracováním a úderem na tu správnou notu.

Druhý díl byl podstatně horší, než si pamatuji. Story je pořád super, ale tady se mechanikama těžce ubralo z RPG prvků a hodně koketovalo s cover based střílečkama. Jako není to tak hrozný, Celý to ale tahá skvělý příběh.

Třetí díl by měl být megalomanský završení trilogie, ale...Je tak napůl. Kontroverzní názor. Mě se líbil třetí díl i bez DLC. Je to venku. Prostě po celý tý obrovský anabázi máte na výběr ze tří možností a každá má svý logický opodstatnění. Jasně, asi všichni čekali víc po takový pouti, ale hej. Rozhodujete o osudu celý galaxie. Jako co chcete víc? Mohl by sice být děj více rozvětvený, ale jako první vlaštovka mi to přišlo skvělý. Byl bych rád za víc takových her, vážně.

Gameplayově asi mnohé zklamu. Je to prostě koridorová střílečka a to ji nikdo neodpáře. Minimum RPG prvků nahradil hektický boj v koridorech. Neříkám, že je to nejlepší řešení, ale hra má nějaký drive. Neloudáte se kolem jako maďar v kukuřici (ahoj DA:I), ale postupujete vpřed. Na tom není nic nic špatnýho. Mám rád, když mi hra nebere čas filler shitem.

Musím taky zmínit naprosto fantastický soundtrack  , který je navíc ve skvělé formě i nazpívaný  .
Ono celkově ozvučení je skvělý. Jednotlivý střely tak nějak cítíte (berte prosím v potaz stáří hry) a baví to.

Asi jsem zaujatý. Vím, že to není dokonalá hra, ale taky vím, že budu fanoušek ME univerza a je mi jedno, jestli hodí na mě prachsprostou vykrádačku jako třeba Andromeda. Já prostě chci víc z toho světa. Vím, že příběh Sheparda je definitivně uzavřen. Nejsem placenej za to, abych hledal skulinku v ději, jak najít pokračování, ale s radostí koupím další díl a nebudu se za to stydět.

A teď hlavně. Kdo by si to měl zahrát? Hele, vlastně kdokoliv. Je to famózní space opera, kterou prostě musíte zahrát. Děj je skvělý a jednotlivý členové (povětšinou) jsou pamětihodní. Která jiná hra to s klidným svědomím může říct? Naprosto oprávněný kultovní status je tedy podle mě splněný.

Drtivá většina ARPG padá na "itemizace". Martyr padl celkem dost drsně, jen se to snaží maskovat za obstojnou story a fajn cutscény. Slíbil jsem si, že koment bude krátký, takže hned startujeme!

Takže. Proč máme tak rádi ARPG? Musíme si přiznat, že máme tak trochu rádi RNG. Tak trochu víc. Milujeme padání lootu a i když je to povětšinou špína, kterou prodáme nebo rozebereme, tak stále doufáme, že nám padne něco lepšího. Když ne, tak alespoň dostaneme zkušenosti na rozvoj postavy. Nic víc v tom není. Problémem je, že itemizaci a odměňující drop rate nezvládá většina ARPG. Aby jste si ten trash, co vám padnul, nějak obhájili, tak musíte používat podivný crafting system. Některá hra to umí líp (Grim Dawn, PoE) a některá hůř (Martyr, Helsing). Někdy v mezi prostoru je pár her, který mají crafting systém dostatečně zábavný (Last epoch), aby vás i přes ten dropující trash udržel u hry. Martyr to není. Není to ani tak proto, že by vám padaly extra hovna, ale proto, že jednoduše staty nevidíte v praxi. Jejich účinnost nereflektuje přímo gameplay. Dám příklad. V Grim dawn dropnete šílenej item, který má komplexní staty. Každý jednotlivý řádek něco znamená a musíte ho zvážit ve svém buildu. Musíte vyloženě vědět, co chcete a po čem jdete. Diablo má zase setovky. Tam je to prostý a odměňující. Jdete po určitým setu, aby jste vytvořili build, který bude trhat prdele. Martyr ale nic takovýho nemá. Nebo jsem se nedostal tak daleko v endgamu, abych na to narazil. Je prostě nuda, když opakujete tu stejnou herní smyčku, když vlastně ani nevíte, co přesně chcete. Martyr se s tím nesral a jakoukoliv kvalitu lootu ohodnotil jediným statem na kterým záleží. Quality. Na jeho obranu je ale extrémní problém, najít ARPG, který tohle zvládá dobře. Nic to ale nemění na tom, že to stojí přinejlepším za nic. Jakou mám motivaci opakovat stejný mapy a stejný mise, když mi stejně padne odpad, který pak rozeberu nebo prodám?

Celý to zachraňuje celkem uspokojující systém pasivek a perků. Ty máte roztříděný do určitých kategorii (melee dmg, defense, health...) a díky jejich rozsáhlosti je celkem zábavný sbírat zkušenosti, protože jste za ně ve výsledku náležitě odměněni. Perky zase fungují na principu "zabij x nepřátel x způsoby". Nic složitýho, ale jedná se o celkem fajn způsob, jak udržet hráče při smyslech.

Ok, takže staty nejsou moc zábavný (v ARPG!). Zbývá nám gameplay, který stojí tak nějak na hraně. Máte neužitečný systém krytí a svižný mapy. Přímo použití skillů se odvíjí od vámi používané zbraně. Nejsem fanoušek tohoto způsobu, ale chápu, že to dodává hře jistý prostor pro kreativitu a vyvolává pocit experimentování. Musím se ale přiznat, že jsem většinou ani skilly nečetl. Profrčel jsem tak nějak kampaní, jako nůž máslem a nemusel jsem řešit žádný staty. Pro casual hraní je to fajn. Časem vám ale začne chybět alespoň nějaká komplexnost. Něco, díky čemu budete alespoň maličko vyčnívat a dá vám pocit dominance nad nepřáteli. Těchto situací je extrémně málo. Kvůli tomu tak nemáte šanci pocítit jednotlivý údery a skilly. Co na tom, že hra má dodge systém, když necítíte jistý sadistický uspokojení z kosení hordy nepřátel? Tohle by měl být základ každýho ARPG.

Abych ale jen nehanil. Soundtrack je příjemně synthový a jednotlivé mise jsou krátké. Ideální pro hráče, kteří nemají moc času. Kampaň taky nemá úplně stupidní příběh. Na jeden průchod asi dobrý, ale abych čekal na jednotlivý sezóny? To fakt ne. Navíc tenhle macek zabírá na disku neoprávněný místo cca 60gb+. Když se na hru podíváte, tak si to absolutně nemá jak obhájit. Škoda, tak zase jindy u W40k universa. Když to klaplo u prvního dílu Dawn of War, tak to určitě klapne znovu. Jednou to prostě padnout musí!

Rovnou přiznám, že jsem vyrůstal na originálu FF7 na ps1. Dodnes považuji příběh hry za nejlepší (minimálně jeden z nejlepších). Ano, pravděpodobně mi zastírá mozek nostalgie, ale pokud si mám vybrat nějakou hru, tak je to právě FF7, která mi tohle bude dělat. Tudíž můj koment nebude vůbec objektivní. Berte to jako vyjádření fanouška originálu.

Jasně, všichni známe ten příběh, jak fanoušci čekali po prvním traileru remaku na jeho vydání. Kurevsky jsme se načekali, ale nakonec to přišlo (i na pc mimo epic game store) a já hodně dlouho ohrnoval nos ze dvou důvodů. Byl jsem skeptický vůči přiznaný (poej se na to Jiří!) epizodický formě. Nedokázal jsem si představit, jak dokážou tvůrci natáhnout v podstatě jen intro hry na plnohodnotnej díl. Vždyť přece to prostředí musí být šíleně stereotypní, ne? A co tam jako chceš vyprávět těch cca 30h? Jakožto egoista si odpovím sám (a nevěřte nikomu, kdo si odpovídá na vlastní otázky): ano a z části ano.

Přístup k příběhu je totiž celkem vypečený. Řídí se v kolejích originálu, ale jakmile chcete vyjet mimo story hlavní hry, tak vás čeká celkem překvapení. Do hry totiž přidali autoři podivný nepřátele, kteří symbolizují časovou kontinuitu s originálem. Cokoliv nějaká postava udělá mimo děj hlavní linky je automaticky kontrováno s touto entitou. S tímhle jsem strašně v rozpacích. Chci, aby zůstali věrní originálu, ale pokud je tohle důvod pro vytvoření v podstatě další dějový linky, která nebude úchylná fan fikce, tak jsem za to rád. Asi....

Pokud si pamatujete ATB systém z originálu, tak berte v potaz, že se jedná o remake po všech stránkách. Soubojový systém je překopaný. Akčnější, svižnější a musím uznat, že pro mě lepší. Trochu jako kdyby jste spojili Crisis Core z PSP a originál FF7. Spíš ale nejvíc vzali z Crisis core. Ze začátku mi to připadalo jako ten dementní systém souboje z FFXV, ale autoři se poučili. Už to není o držení jednoho tlačítka. V určitých situacích (převážně při soubojích s bossy) musíte začít alespoň maličko přemýšlet. Používat elementy, uhýbat a takový pekla. Není to tak, že držíte na plnej knedlík X a vyhrajete. Abych to ale jen neglorifikoval, tak většinu soubojů tak vyhrajete na normal obtížnost. Ta monumentálnost v bossfightech mě ale strašně bavila až do konce. Systém materii je zjednodušený (asi proto, že pořád nemáte tolik možností, protože v podstatě hrajete intro), ale není to nutně špatně. Nemusíte se tak zaobírat kombinováním a vyhledáváním správnýmu sestavení materii pro určitý souboj. Zbraně mají úplně jiný systém. Teď má každá zbraň určitý skill, který se naučíte jejím používáním. Ten můžete následně používat při jakýkoliv zbrani. Konečně teda můžete profrčet hru s busted swordem, protože je cool. Taky má každá zbraň svůj skill set, kam můžete nabušit bodíky. Mohlo by to být napěchovaný jedinečnýma skillama, ale pořád se jedná o fajn možnost, kterou jsem celkem s radostí uvítal.

Side questy jsou...no, existují a jsou japonský. Asi víte, jak to myslím. Není to tak HC specifický humor jako v Yakuze, ale pořád se jedná o poněkud (většinou) prázdný side questy. Ty vám ale dají za jejich splnění nějakou pochoutko, takže asi ok. Mimo side questy není ale ve hře nějak moc věcí, který by se daly dělat mimo hlavní linku. Hra je poměrně lineární, což osobně vítám. Tahle doba, kdy je snad každá hra open world mě začíná srát, ale to je jiný téma...

Já byl dost skeptický. Nebyl jsem si jistej, jestli vůbec hru koupit, protože jsem měl obavy, že mi zničí ty hezký vzpomínky. Naštěstí jsem se mýlil. Užil jsem si celou herní dobu. Co mě ale sralo, tak je herní prostředí. Všude samej industrial. Továrny a slumy. V tomhle vás bude hra máchat celých cca 35h. Moc tomu nepomohlo DLC, který se odehrává ve stejným prostředí, ale to je taky jiný příběh.

Na a teď závěrem. Doporučil bych to fanouškům originálu? Jo, doporučil, ale buďte otevření novým systémům. Hry se prostě vyvíjí a to je dobře. Užijete si to.
Pro hráče, kteří se nikdy nedotkli FF7 bych asi byl s doporučením schovívavej. Přece jen se jedná o 80e a to může být pro spoustu lidí dost (včetně mě). Ve slevě bych asi doporučil. Mimo slevu? Podívejte se na víc gameplayů a rozhodněte se sami, jestli vám hra za to stojí. Objektivně to nedokážu posoudit.

Fanouškům bych mohl prozradit víc z děje, ale neudělám to. Věřte, že budete překvapeni, když budete dávat pozor.

Žádnej koment na tuhle téměř dokonalou pecku? Nuže, jdu to zachránit.

Pamatujete si, kdy nebyly DLC, ale masivní expanze, který hru oživily a daly ji nový mechaniky, lokace, příběh a bůh ví co ještě? Tak přesně tohle je Iceborne.

Chápu, že cena je šíleně vysoká na "DLC", ale Iceborne nabízí skutečně něco naprosto novýho. Nová lokace vypadá fantasticky. Trochu jsem se bál jednotvárnosti, ale nová mapa je dostatečně rozsáhlá a variabilní. Jeskyně, jezero, horké prameny a samozřejmě nová monstra. Hodně nových monster. S tím bych ale byl trochu opatrný a hlavně upřímný. Spousta nových monster je převzato ze starších dílů, ale nic to nemění na jejich monumentálnosti, chování a temperamentu. Například Nargacuga je sice (prý) ze starších dílů, ale její move set, vzhled a chování je dost pekelný. Něco mezi divokostí Deviljho a mobilitou Tobi Kadachi. Je radost toho grázla zabíjet.
To platí i pro ostatní monstra. Příjemně mě překvapil závěrečný "boss" (v uvozovkách, protože Monster Hunter je v podstatě založený na soubojích s bossy), ale nebudu vám tu radost spoilovat.
Mezi nové mechaniky patří například focení různých míst, situací nebo potvor pomocí jistý hádanky, kde daný místo najít. Pěkná věc, ale není to nic, co bych vyhledával. Potěší i chutný "gambling" u stroje na páru. K tomu přidejte nový kočky (hodně koček) a hlavně novou kočičí kuchařku, která je prostě...kočičí kuchařka. To vám k radosti nestačí? Nevadí, pořád tu je dost novinek.

Nová výbava vypadá naprosto skvěle. Staty a decory se dají s ještě větším pocitem satisfakce kombinovat. Není nad to nalítnout na Vaal Hazaka s effluvia resistama a srolovat ho jak perskej koberec. Po dohrání hlavní story (která nikoho nezajímá) se vám otevře obrovská lokace Guiding lands, která obsahuje všechny biomy a vy můžete pomocí selektivního lovu trochu pozměnit tamní ekologii. Sám ale ještě pořádně nevím, jak to vlastně funguje.

Autoři si taky uvědomili, že ve hře citelně chybí větší porce fashion. Oprášili layered armor systém a pořádně ho rozvinuly. Lov na materiál získává novou motivaci. V tom velkým množství si určitě každý hráč vybere. Rozšíření vašeho arzenálů a nové úrovně vylepšení jsou samozřejmostí.

Původní díl bez expanze se mi hodně líbil a dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Více možností, více monster, více koček a více všeho. MHW se tedy tímto stává pro mně srdcovou záležitostí. S velkou radostí do hry nabuším další desítky hodin. Ani po 231h jsem nesplnil snad ani polovinu toho, co hra obsahuje.

Cena je tedy pro mně naprosto opodstatněná. Pokud se vám líbila hra bez DLC, tak tahle expanze je jednoduše povinností. Sláva grindu a kočkám!

Scorn se zdál jako příliš moc dobrá hra pro ty ujetý z nás, který baví Giger a Beksinski. A jako...jo, znělo to až moc dobře.

Přibližně ta úvodní hodinka je naprosto fantastická. Procházíte extrémně "dobře" stylizovaný prostředí. V hlavě se vám střídá odpor s oceněním tohodle nechutnýho úmění. První puzzle je skvěle morbidní. Celkem jednoduchá věc, ale perfektně zapadá do celýho světa a jeho funkčnosti. Pak se dostanete za první akt, získáte první zbraň a nějak celý se to sesype na tom, že se autoři zrovna rozhodli udělat survival horor. Sice skoková změna žánru, ale tak nějak jsem se s tím sžil i když jsem byl hoooodně nasranej.

Největší průser je, že téměř zničili to, co fungovalo skvěle. Nemuselo se dělat víc. Nemuseli jsme bojovat s nepřáteli, kteří jsou absolutně bez nápadu. Musím jim sice nechat, že zbraně jsou skvěle udělaný, ale to je hovno platný, když gunplay a souboje stojí za prasklej párek. Tenhle systém je jednoduše už zastaralej. Obíhat koridor okolo nepřátel, protože nemáte munici, může fungovat pouze pokud máte nepřátele, kteří pro vás skutečně představují nějakým způsobem děsivou hrozbu. Musíte mít pocit, že přežíváte fakt jen horko těžko. Něco takovýho se dá tvořit hlavně pomocí level designu a dobře rozvržených možností doplňování munice. Nesmíte to být ani moc, ani málo.   
Ve Scornu to nefunguje. Prostředí je sice jedinečný a svým způsobem pro určitou cílovku atraktivní, ale nic to nemění na faktu, že ten level design je slabota. Jednotlivý koridory vypadají příliš stejně. Pokud máte trošku horší orientační (ne)smysl, tak jste v hovnech a budete bloudit. To ve stejných kulisách přivodí nepříjemnou náladu. Začnete si všímat jednotlivých chyb. Začnete přemýšlet o herních mechanismech trochu víc. Najednou uvidíte, že jako gameplayová hra je Scorn vlastně na tom dost špatně. Tehdy se to ve mně zlomilo. Scorn mě sral. Svojí vysokou cenovku si nemá čím obhájit. Poloviční cena by byla fér, ale tohle?

Tak fajn. Máme jedinečný prostředí, skvěle nadesignovaný zbraně a perfektní atmosféru. Tohle všechno ale nestačí k tomu, aby to hře vystřelilo skvělej gameplay.

Teď si dáme tak trochu investigativní koutek. Já si osobně Scornu blíže všiml až přibližně měsíc před vydáním. Zaznamenal jsem, že kdysi jsem viděl oznámení, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Za tu dobu se toho dost posralo. Autoři slíbili něco, co hráči nedostali ani omylem (otevřený svět například). Na steamu má hra v popisu přímo lživou reklamu (není to open world, je to lineární jak hajzl, nezískáváte další skilly...). Hra je financovaná Microsoftem, takže prachy určitě měli (sice si to uvědomili, až když jim teklo do bot, ale i to se počítá). Měli dostatek času na vývoj. Vydali concept art book, kde jsou lokace, který ve hře nejsou. Marketingově vedený gameplay videa ukazovaly skvělý gunplay. Nestalo se tak. Mohl bych klidně pokračovat, ale chtěl jsem pouze uvést, že se něco posralo a měli by jste si před koupí trochu autory a jejich sliby proklepnout.

Jen ještě krátce k tolik probíraný délce hry. Aby bylo jasno, tak mě vůbec nesere, když je hra krátká. Není nic špatnýho na dobře dávkovaný hře. Skrz herní dobu dokáže udržet plnou pozornost hráče a plně se mohou autoři zaměnit na detailně vypracovaným požitku. Scorn to jen tak mimochodem nedává.

Ve výsledku jsem rád za jedinečnost a hlavně atmosféru. Za dospělý děj, který je otevřený vlastní interpretaci. Těch usmolených 75% jsem dal z velký většiny kvůli atmosféře. Kdybych měl ale Scorn popsat jedním slovem? Průser.

Žádnej koment? Ok, tak jdu na to.

Like a Dragon má být softreset série. Já hrál zero, 1, 2 a 3 v domnění, že tento díl nebude obsahovat spoileru. Obsahuje. Což mě tak trochu nasralo. Pokud si vyloženě chcete projít celou Yakuza sérii bez jedinýho spoileru, tak berte Like a Dragon jako sedmý díl (což byl původní název). To jen tak na úvod, protože tahle informace mi přijde celkem cenná.

Yakuza přešla z beat em up do JRPG. Nemyslel jsem si, že to může fungovat, ale JRPG mám prostě rád, tak jsem do toho šel dřív, než bych měl. Ono to vlastně funguje dost dobře. Jen co se týče taktických možností a určitýho vyvážení (Essence of orbital Laser), tak to těžce autoři nedávají. Není ale nutný je za to hnát na pranýř. Je to jejich první test do takových vod. Jakožto pokus o jiný žánr to celkem vítám. Dokonce vítám i novýho hlavního hrdinu.

Legendární Dragon of Dojima je nahrazen Ichibanem Kasugou (Ichiban mimochodem znamená naprostý číslo 1). Ten je impulzivní a až přehnaně věrný. Celou hru svůj charakter nezmění, až na jednu část story. To trochu zamrzí, ale vytváří se tak jedinečná postava v sérii. Trochu mě srala jeho naivita a právě ta přehnaná věrnost. Naopak mě potěšila jeho impulzivnost. Ta je diametrálně odlišná od Kazuma Kiryu. Celý díl to tak nějak příjemně osvěžuje. Nemyslím si tedy, že Ichi je průser. Má potenciál vyrůst v legendu. Jen chce trochu péče a lepší rozvinutí charakteru.

Příběh patří k tomu hlavnímu, proč máme rádi Yakuzu a Like a Dragon je pořád skvěle napsaný. Jakožto relativní nováček v Arakawa rodině jstě věrný a celkem i respektovaný člen Yakuzy. Není to žádný terno, ale pořád patří Arakawa k Tojo rodině, takže kopete za ten "správný" tým. Někdo ale odkrouhl někoho, koho neměl a jste požádaní odbručet v lochu trest za někoho jinýho. Co by ale Ichi pro Yakuzu neudělal. Dobručel a čekal ovace, ale něco se posralo. Nikdo na vás po lochu nečeká. Jen divnej bývalej policajt Adachi, který říká, že to šlo celkově s yakuzou dost z kopce.

Má to spád, motivaci a nový postavy. Nemějte ale obavy. Objeví se i zajetý postavy série. Naštěstí není tento díl dějově vyhnaný do extrému. Jasně, hlavní "záporák" chce ovládnou Tokyo skrz politiku, ale není v tom zapletený CIA, takže za mě asi ok.
Zvraty fungují i když jsou trochu předvídatelný. Co mě ale trochu zklamalo, tak je ústup od takový ty noire atmosféry. Není to už tolik dospělý. Teda ten děj je dospělý, ale...je to těžký popsat. Možná scéna není správně vytvořená? Prostě jde cítit, jakoby Yakuza šla až moc naproti mainstreamu. Není to nutně špatně. Jen mi to trochu vadilo. Taky jsem si z nějakýho důvodu nedokázal vytvořit k určitým postavám vztah a tak zůstalo spoustu emotivních momentů chladným.

Gameplayově se můžete těšit na skvělý minihry a nevyladěný soubojový systém. Na průměrnou obtížnost totiž všechny přejedete. V určitý fázi hry dostanete na prdel a tak jste nuceni si trochu zagrindit. Průser ale je, že absolutně nemá smysl sledovat staty. Prostě větší číslo = větší falus. Nečekejte taktický měnění pozice. Jen větší čísla a lepší gear.

Komentář je už i tak delší, než jsem myslel, takže to utnu. Like a Dragon by jste rozhodně neměli vynechat. Je zábavný, trochu jiný a hlavně je to pořád Yakuza.

Cítím tak nějak povinnost se vyjádřit ke třetímu dílu. Série mi totiž tak nějak přirostla k srdci více, než bych si chtěl přiznat. Je totiž plná ujetých situací, vtipných substories a dospěle podaný hlavní dějový linky. A já to prostě žeru.

Hned na úvod napíšu, že Yakuza 3 mi zatím přijde jako nejhorší (hraji chronologicky). Příběh je totiž šíleně "rozfrcanej". Ze startu se budete starat o partu sopláků v Okinawě, pak vyprášíte kožich pobudům v Kamurocho a nakonec se vrátíte a řešíte potencionální astma (to jsem si nevymyslel. Fakt to tam je a není to vtipný ani zajímavý).

Start má dobře našlápnuto. Tojo clan vede Daigo. Ještě moc mladý a nespolehlivý. Proto Kiryu přesvědčí (jak jinak, než pěstma) šílence Goro Majimu, aby se o Daiga postaral. Kiryu se chce totiž zdekovat a starat se o sirotky v nově založeným sirotčinci pod jeho vedením. Bitka s Majimou na střeše, shození oblečení a ukázání tetování. Cígo a slib od Majimy, že se o Daiga postará.
Kiryu se vrací do Okinawy a zjistí, že mu někdo chce místo sirotčince postavit buď vojenskou základnu nebo resort. Začne věc řešit (pěstmi) a vypráská menší část Yakuzy v Okinawě. Slib, cígo, saké, řešení problémů s dětma. Ztratila se dcera vůdce Yakuzy. Kiryu to vyřeší (pěstmi) a znovu pokecá s vedoucím. Slib, cígo, saké. Přichází návštěva z Tokya s dohodou, že sirotčinec bude v pohodě, protože Daigo celou akci zatrhl. Velmi brzy zjistíte, že Daigo je postřelený a skica útočníka vypadá až příliš povědomě...

Takový je ve zkratce start Yakuzy 3. Nezní to tak blbě, ne? Jakmile se ale víc a víc dostáváte v příběhu dál, tak zjistíte, že je to šíleně vyhrocený. Tentokrát v tom má prsty CIA, obchod se zbraněma a tradičně souboj o moc a prachy.
Příběh mě tedy trošku zklamal. Raději bych řešil interní problémy Yakuzy. Ta jde totiž trochu do pozadí, což je škoda. Má to být totiž Yakuza. Obávám se ale, že Zero nasadil prostě laťku šíleně do stropu. Toliko k příběhu. Není špatný, ale patří ke slabším.

Minihry jsou tu v podstatě recyklace předešlých. Kromě teda golfu (myslím), který mi přišel jako nezajímavá sračka a fishing, kterýmu jsem moc nerozuměl. Asi ale podle chuti. Já totiž stejně většinu času strávil u Mahjongu, který kotel lidí nesnáší. A i tentokrát jsem vymyslel několik kreativních nadávek.

Soubojový systém je...nudný a příliš snadný. Klasicky jsem si napakoval inventář sushi setama a šel do bitky. Velmi brzy jsem zjistil, že každý souboj jde vyřešit naprosto jednoduchou kombinací (3x X a 2x Y). Boss s drsným nástupem a vyhrocenou story? Nevadí, použiju kombo do zblbnutí. Pomocí prostýho investování XP to prostě naboucháte do HP a máte vystaráno.

Celý tenhle bordel zachraňuje závěr, který byl tradičně fakt super a opět mě nalákal na hraní dalšího dílu. Nejhorší ale je, že i když se jedná o zatím nejkratší hru v sérii, tak mi přišla šíleně nudná. Doufám, že Yakuza 4 nebo Like a Dragon bude znatelně lepší. Jinak prostě budu pačkat mahjong a na ostatní seru.

Pokud chcete udělat survival horor ze starý školy, tak musíte mít buď extrémně béčkovej děj nebo psychologicky tíživou atmosféru a odkrývání příběhu. Tormented Souls není bohužel ani jedno.

Nejprve to, co mě sralo první asi tak dvě hodiny. Save system. V dnešní době už prostě není prostor pro ukládání skrz consumables předměty. Nijak se u mě tím nenavodila atmosféra starých hororů (a že jsem hrál Silent hill i Resident evil) v tomhle směru. Autoři to propagují jako featuru, ale to rovnou můžeme ukládat na memory card (kdo ví, ten ví). Proč se tohle nevyřeší prostým autosavem v dobře umístěných částech hry? Garantuji, že by to bylo o poznání těžší a zajímavější. Takhle jednoduše vypráskáte skupinu (špatně designovaných, k tomu se dostanu) potvor, odhalíte směr puzzlu a reloadnete save. Ne, tímhle se fakt netvoří "nervy drásající atmosféra". Je to jen těžce zastaralý systém ukládání, který stojí za prasklej párek.

Potvory jsou bez nápadu. Nemají ani žádný pořádný účel (i ze stránky loru je to slabší), proč vypadají tak, jak vypadají. A mimochodem. Pokud mi ještě někdo v dnešní době použije argument "vědecký pokusy", tak mu useknu varle / stydký pysk.
Je to jako kdyby jste vzaly například tvorbu Cliva Barkera. BDSM podtext, kde hraje hlavní roli bizarní natahování kůže, svalstva, masa a jeho různých modifikací pomocí jehel nebo dalších chutností. Jenže Clive Barker je slavnej svojí tvorbou, protože dokáže vytvořit nápaditou kombinaci, která zasahuje přesně na pomezí uvěřitelnosti a fikce. Má něco reálnýho ( lidský vzezření a celkově stavba těla) a něco mimo naši dimenzi (třeba Cenobiti). Tormented Souls na to nemůže pomýšlet ani z vlaku. Přirovnal bych to k tomu, když chcete vycestovat například do New Yorku, ale stopnete se v Konicích. Jako jo, je to nějaký obydlí, ale jsou to Konice. Jak jste nejspíš poznali, tak mě téma nekreativity monster celkem točí. Abych to ale vysvětlil líp, tak jde o kontext. Ten tu právě jaksi chybí a nebo je naprosto nudně opodstatněný.

Ok, to máme potvory a save systém. Grafiku by nebylo úplně fér hodnotit, když se jedná o indie počin. Koukat se ale na to dá úplně v pohodě. Některý části jsou příjemně atmosférický ( celý horní patro od meeting roomu nebo spodní patro přímo s kanclem jedný z hlavních postav ) a některý stojí vyloženě za hovno (stoky)

Co mě ale bavilo, tak je paradoxně statická kamera. Správně umístěná totiž dokáže umocnit celkovou atmosféru daný lokace. Špatně umístěná dost nasere a prakticky pak střílíte do prázdný chodby. Dá se to přežít, protože ten jednotlivý balanc určitých lokací je vyvážený ve prospěch fajn atmosféry.

A teď bych rád zmínil ty tolik opěvovaný puzzly. Jako upřímně, viděl jsem už horší. Některý jsou fakt skvělý ( například rébusy s klíčem) a některý jsou naprosto dementní (jako sorry, ale oběhnout 3x kolem mrtvoly mi přišlo opravdu celkem mimo). Naštěstí převažují o kousek ty rafinovaný. Jistý backtracking patří k starým hororům, takže buďte na to připraveni. Lítat po prozkoumaných lokacích budete často. A to jsem ani nezmínil tu vyloženě zkurvenou mapu. Ne, nádech a výdech. Už tak je tenhle koment delší, než jsem zamýšlel.

I přesto všechno se to hraje víceméně dobře. Pokud vyloženě lačníte po starým survival hororu, tak to můžete ve slevě vzít. Musíte být ale hodně HC fanda, aby jste to dojeli do konce a ještě se u toho bavili.

Závěrem bych se chtěl omluvit fanouškům hry. Pouze jsem potřeboval filtrovat svou frustraci z nedostatku kvalitních hororů. Tak nějak to dopadlo, že jsem zrovna kápnul na Tormented souls.

Vezmu to z praku. Re Village se hraje moc fajn. Problémem je, když očekáváte nervy drásající survival horor.

Abych to vysvětlil. Automaticky jsem ze startu utíkal nepřátelům a sbíral munici. Přibližně po hodině hraní mi došlo, že cílem je vyprášit všechny zlobivce. To není úplně špatný přístup. Jen jich není tolik, aby jste se cítili stísnění, tak jak to třeba předvedl RE 4. Onu rozporuplnost popsal nejlépe asi uživatel DaymondeuX. Taky mi přijde, že tento díl si není jistý, čím chce být. Ony čtyři rozdílný lokace se pojí se stupněm akčnosti. Ta stoupá, pak se stopne a zase stoupá. Jasně, každý si najde to svoje, ale RE série povětšinou cílí na hráče, kteří mají rádi béčkovej survival horor ( samozřejmě se závěrem, kde odlítáte v helikoptéře před výbuchem ), ale nějaká konzistence hře prostě chybí. Aby se z toho udělala plnohodnotná řezničina ( k čemuž má Village velmi blízko), tak sem tam zavadíte o čistě hororový pasáže ( lokaci house Benevento považuji za naprostý top celý hry ), takže automaticky ztratíte akční tempo. Fajn, máte adventurní část. Za hodinku ale kosíte pětici lykanů a nepřijde vám to divný, protože celá hra skvěle odsejpá. Jakmile se na nějakou dobu zastavíte a trochu se zamyslíte, tak začnete pociťovat tu rozporuplnost. Prozkoumávání lokací je super, ale nepociťujete u toho správnou hororovou úzkost. Když se ženete za story, tak všechno až příliš rychle uniká. Tak co mám teda sakra dělat?

Neberte mě špatně. Village jsem si skvěle užil. U této série jsem si zvykl, že mění střídavě žánry z akční (RE 5+) na horor (RE 7). Jen měla většina dílů jasně daný pacing. Tady mě RE tak trošku přímo sere. Jak si ale můžete přečíst u ostatních. Hraje se to skvěle a místní hodnocení plně odpovídá.

Menší technický okýnko. Raytracing je v týhle hře "top noč porno". Chybějící funkce DLSS velmi zamrzí. Co ještě víc zamrzí, je opět chybějící nastavení FOV. Ne, vážně to neumocňuje hororovej zážitek. Jen to hráče vysírá (change my mind).

Když se to vezme kolem a kolem, tak pro fanoušky série je to povinnost. Už jen proto, aby jste viděli tu krásnou propojenost příběhu Ethana s hlavním lorem. Hezky to funguje. Očekávám chutné DLC, který si rád zaplatím. Hra sice skončila ve správnou dobu, ale přesto bych chtěl víc. Mercenary mode nepočítám jako advekvátní filler. Už to prosím Capcome zničte, jo? Jsem si totiž moc dobře vědom, že tento komentář čtete! Díky.

Doporučení: dejte si k tomu pár škopků piv a hru si užijete ještě víc

Pro mě velmi příjemný překvapení. Strange Horticulture totiž zosobňuje to, co miluji na indie titulech. Odlišnost a jedinečnost.

Jak už napsal Artran. Nejlepší přirovnání by asi bylo k Papers, Please. Jen to není v tak depresivních kulisách. Melancholická atmosféra je jedna z věcí, co se mi na hře líbilo. Ozvučení, soundtrack a psaný dialogy krásně pasují do celkovýho pocitu. Docela to působí jako takový klidný koutek, kam se uvelebíte po náročným dni.

Příběh je...nic moc. Jedná v podstatě o Lovecrafta z Wishe. Ne že by do toho atmosféra nepasovala. Jen jsem absolutně necítil ve hře žádný ohrožení z neznámýho zla. Jenže kdyby ho autoři přidaly, tak by už hra ztratila část svý osobitosti. Příběh tady nehraje hlavní roli. Hlavní roli hraje gameplay.

Ten se skládá z velký části z identifikování rostlin pomocí příjemně napsanýho herbáře. Pokud několikrát dáte zákazníkovi špatnou kytku, tak si projdete jednou ze dvojicí miniher. Ty jsou složeny z puzzlů, který nejsou v týhle části nic náročnýho. Co je ale super, tak jednotlivý puzzly, kde máte pomocí prostý nápovědy zjistit z mapy náležitý pole. Některý hádanky jsou obzvlášť vypečený. Paradoxně mě nejvíc zaujala hádanka, kde jsem musel skládat jednotlivý symboly na papíru tak, abych vytvořil správný pořadí. Vtípek byl v tom, že bylo nutný poskládat papírky k sobě tak, aby utrženými konci k sobě seděly. Hezký nápad.

Jako ono ani moc o hře napsat nejde. Je to krátký a originální počin, který si můžete pořídit za adekvátní cenu. Jelikož je tady ale málo komentářů a hodnocení, tak bych chtěl všechny hledače netradičního herního zážitku upozornit, že tohle chcete. Pokud vás bavilo Papers, Please, tak není co řešit.

Jo, tady se shodnu s místním hodnocením. Přesto bych se rád krátce vyjádřil.

Tak nejprve to, co mě točilo celou hru. Control má hromadu cool věcí, který můžete v souboji použít. Průser je, že ovládání pro mě působilo chaoticky. Tohle by mělo teoreticky vymizet po pár hodinách a hra by pak měla působit přirozeně a vžít se plně do krve. Jenže tady se mi to nestalo a já nevím proč. Dodge, telekineze, střelba, došly náboje, telekineze, dodge, odněkud se vyrojí cápek, kterej taky používá telekinezi a jsem koženej. Já nevím, prostě jsem necítil, že mám Control pod kontrolou. Nutno poznamenat, že jak píšou ostatní uživatelé, v podstatě probíhá každý souboj stejně. Jsem naprosto v pohodě s tím, když hra není snadná. Mám rád výzvu (to asi máme rádi všichni), ale neměl jsem pocit, že jsem dostal tlučku kvůli sám sobě. Celý to totiž působí až příliš chaoticky. Ale jak to vlastně vypadá? Extrémně dobře...

Při tom všem střílení, házení a levitování všude lítají kusy zdiva, skla nebo blbýho papíru. Musím říct, že na nejvyšší detaily vypadá Control naprosto fantasticky. Několikrát jsem se přistihl, jak jen tak pro srandu ničím kancl košem. Zajímavý pocit satisfakce pro všechny kancelářský krysy (jako jsem já). Ozvučení a hlavně soundtrack tomu dodává pořádný koule. Převážně část v Ashtray Maze byla skvělá.

Co se týče hlavní dějový linky, tak když to okleštíte o všechny ty lore věci, tak se vlastně jedná o nic moc záležitost. Jakmile ale začnete číst dopisy a sledovat záznamy, tak zjistíte, že máte před sebou příjemně komplexní a hlavně uvěřitelný zasazení. Ta kombinace našeho běžnýho světa se světem Control mě nepřestávala udivovat. Bylo strašně fajn postupně objevovat kousky skládačky, který pak do sebe zapadnou. Postupně se vám taky začnou tvořit v hlavě otázky na který můžete a nemusíte najít odpovědi. A to je strašně fajn po všech těch prázdných keců v dopisech ve většině ostatních her. Ten lore je prostě lahůdka. Doporučuji všem kajnšmekerům .

Jen ještě dodatek. Víte, jak má Remedy pokaždý nějaký skvělý soundtrack? Jo, tady ho má taky.

Do Control by jste tedy měli jít, pokud vás láká propracovaný lore a paranormální věci. Neupínejte se jen na touhu po soubojích. Mohli by jste být zklamáni.

Moc her už v poslední době nedohrávám. Spousta CRPG nechávám bokem a u většiny her vydržím pouze nějakou určitou dobu. S Disco Elysium to bylo trochu jinak. Na první herní seanci jsem si k němu cestu nenašel. Byla to pro mě jen skvěle napsaná hra s utahaným dějem. Asi jsem si moc zvykl na současný akčnější tituly.

Disco Elysium totiž rozhodně nemá svojí sílu v gameplay samotném. Je v EXTRÉMNĚ dobře napsaných dialozích, postavách a hlavní herní mechanice ve formě "though cabinets". Klasický XP sice sbíráte, ale jejich využití bude z počátku celkem matoucí. Jednotlivý body totiž můžete hodit do ohromnýho množství "personalit", které jsou ve formě například logiky, rétoriky, encyklopedický znalosti, vnímání světa a podobně. Těžce se to popisuje. Prostě to musíte zažít. Zkuste si to představit tak, že vám při dialozích vyskakují různě personifikovaný "archetypy". Tyto archetypy vám nabízí svůj pohled na věc. Vy jich můžete využít nebo nemusíte. Tím se otvírá obrovský prostor pro spoustu vtipných a zatraceně cool situací (třeba visual calculus z vás udělá hodně top detektiva). Osobně jsem měl asi nejraději kecy electrochemistry a encyclopedia. Jedna strana vám říká často naprosto neužitečný informace a druhá se probudí, kdykoliv padne jen minimální zmínka o drogách. Vytváří to fantastickou atmosféru. Vaše investovaný body už nejsou pouhopouhým číslem, ale skutečnou myšlenkou. Tenhle nápad mi přijde perfektní.

Co se týče hlavního příběhu, tak se točí kolem vraždy. Hlavní hrdina si toho moc nepamatuje a...víte co? Já o ději neprozradím nic.

Nutno dodat, že to není ani tak CRPG, jako spíš point and click adventura. S radostí hru doporučím komukoliv, kdo rád čte. Proč se sakra o tý hře víc nemluví?

I tak mě ale sralo pár věcí. Skill checky a jednotlivý situace, kdy se prostě přes určitou stěžejní pasáž hry nemáte šanci dostat, pokud nemáte nabušených dost bodů v určitý "osobnosti". Autoři se to sice snažili nejspíš zachránit jednotlivým vybavením, který vám dává bonusy (a strhává většinou body v jiným odvětví), ale podle mě je to nedostatečný. Taková hra by zasloužila prostě vícero řešení. Nepřišel jsem si, že mám naprosto volnou ruku a svobodu volby. Do určitých osobností jsem totiž nechtěl investovat tolik ( například shivers). Pokud tedy nechcete na něco takovýho přistoupit, tak jste odsouzený v klasickým "cheat savu". Prostě quicksave / quickload dokud ten skill check nedáte. Přijde mi to jako hloupá věc u takový hry. Škoda.

Já každopádně doufám, že bude nějaký příště. Autoři mají totiž očividně obrovský talent. Velmi bych uvítal pokračování nebo klidně i naprosto novou hru od stejných autorů.

To je asi vše. Ostatní věci už byly zmíněný u ostatních uživatelů. Vlastně jsem jich několik sám zopakoval. Prostě si to zahrajte, pokud o hře jen trochu přemýšlíte.

Mortal Kombat známe snad všichni. Drsná gore bojovka už nás provádí nějaký ten pátek a podle mě se jen zlepšuje. MK 11 bych totiž mile rád označil za jednu z top bojovek. Ve všem je zase o podstatný kus lepší, než díl předešlý.

Prvotní návštěva vás pravděpodobně zavede ke story. Kdo by čekal, že u MK bude filozofický příběh plný emocí, tak...ať vynechá story. Je to totiž další ultimátní béčkovka.
Shinnok je mrtvý. Teda ne tak úplně. Jelikož je to jeden z elder god, tak mu Raiden uřízne hlavu a na věky ho bude mučit, protože jsou přece horší osudy, než smrt. Shinnokův amulet podkopává dobro v Raidenovy. Liu Kang je mrtvý. Kung Lao je mrtvý. Teda ne tak úplně. Jejich dobro bylo taky podkopaný a vrátili se jako prvotřídní zlobivci. Kotal je Khanem Outworldu a všechno je víceméně ve sračkách. Na scénu vstupuje ale nová postava, která dokáže manipulovat s časem, protože jak jinak chcete pořádně vyhrotit příběh, aniž by jste poničili původní lore? Prostě se pohrabete v času a uděláte tak extrémní bordel.
Možná se to zdá jako přepálený vysvětlení a taky dost stručný, ale věřte mi, že jde o násilnou béčkovku, která fantasticky funguje. Celou dobu krátkého příběhu jsem se bavil. Dostal jsem totiž přesně to, co jsem čekal - akci a krev.
V DLC se dokonce vrátí Shang Tsung, jehož motion capture mě nepřestala bavit po celou herní dobu. Opravdu se jedná o chutnou story. Neměli by jste ji minout, pokud máte rádi MK lore.

Samotný souboje se ještě více zlepšily. Převážně vytvořili autoři praktický prvky, který zabraňují nesmyslným juggle kombům (rychlejší padání, menší dmg při řetěžení komb, jednodušší breakway...), takže i nováčci si naprosto v pohodě zahrají. Sice budou frustrovaní, pokud skočí do multiplayeru po hlavě, ale škrtnou si. Nijak to ale neubralo na zábavě v řetězení komb. Přidaly se i "krushing blow", který fungují jako efektivní punish proti lidem, kteří nesmyslně mlátí do tlačítek. Naštěstí můžete tuto mechaniku použít je při specifických útocích a pouze jednou. Celkem dobrá rovnováha.

Pokud si pořídíte rovnou ultimate edici, tak si sáhnete i na tradiční crossover bojovníky jako je Rambo, Robocop, Terminator nebo třeba Spawn. Všichni jsou šetrně zařazeni do děje a jejich existence nepůsobí teda tak těžkopádně, jako v desítce. Jednotlivý útoky a schopnosti mají zábavný a využívají samozřejmě své unikátní útoky, které můžete znát z oblíbených filmů.

A teď ta největší prdel. Singleplayerový obsah je šílený. Towers of time točí jednotlivý druhy věží, jak všichni známe, ale s parádním opepřením. Většina soubojů je ovlivněna modifikátory. Některý jsou naprosto dementní (tma po ráně pěstí) a některý fakt vtipný (explodující krocani). Oživuje to tak celý gameplay a díky jednotlivým předmětům, které můžete v omezeným množství použít, můžete vytvářet některý opravdu chutný komba a pořádně nepříteli zatopit. Od léčení po prdy, který omráčí nepřítele. K tomu přidejte časově exkluzivní towery a výběr obtížnosti. To mi v bojovce ze strany módů ke štěstí stačí.

Možná si pamatujete šílený grind v Injustice 2, kde jste si sestavovali vlastní sety. V MK11 už nedostáváte gear s atributy. Dostáváte v podstatě jen kosmetický věci, který mají tři sloty. Jakmile si pomocí hraných zápasů odemknete všechny, tak máte k dispozici 3 augmentace, který můžete do předmětů vložit. Naštěstí povětšinou nijak razantně neudělají z postavy extrémně OP mutanta. Jednotlivý sbírání je tedy odměňující a motivující. Samozřejmostí jsou skiny, brutality, fatality a...je toho prostě fakt kotel.

Rád bych taky zmínil mód Krypty. Ten je opět posunutý trochu dál. Prozkoumáváte totiž z pohledu třetí osoby ostrov duší Shang Tsunga. Ne jen že otevíráte hromadu bedýnek s lootem (skiny, gear a podobně), ale taky řešíte jednoduchý puzzly. Mě tohle oživení strašně sedlo. Co mě ale sere, tak je absence možnosti vyvolat recept na jednotlivý gear, který můžete pomocí kovárny vytvořit. Musíte zajet zpět do menu a tam hledat, co můžete vytvořit. Zapomněli jste, co vlastně máte z tý hromady předmětů? Smůla a pro mě nepochopitelná záležitost. Kromě týhle blbosti to funguje fakt příjemně.

Já ani pořádně nevím na co bych si mohl stěžovat. Možná absence Kenshiho a málo stage fatalit. Taky pořád nechutný netcode, který se už táhne se sérií nějakou dobu. Nepochopitelná velikost hry je také zaražející. 109gb je celkem šupa. Asi špatně zkompresovaný textury, nevím.
Pokud jste tedy fanoušek bojovek a nevadí vám pár kapek krve, tak nemůžete šlápnout vedle. Rozhodně hodlám ve hře i po 43h pokračovat.

Je mi jasný, že spousta lidí (včetně mě) se podívá na gameplaye a řekne si: Ty vole, já nechci hrát za bandu emo cápků. Na tohle seru.
Naštěstí jsem hrál dostatečný množství JRPG a hlavně dílů FF, takže jsem do toho nakonec díky lákavý slevě šel. Shodnu se s ostatními. Je to rozporuplná hra.

Víte, problém netkví v nekonsistentní story (o tom později), ale o nevyužitým potencionálu. Hlavní devízou jsou samozřejmě souboje. Většina questů a story se točí kolem soubojů. Vypadají fantasticky. Všechno bouchá, lítáte vzduchem, používáte spelly...ale ve skutečnosti stačí držet jedno tlačítko a vyhrajete. To je celkem průser u Final fantasy, protože to vždy spočívalo v celkem prostým taktickým postupu na principu "kámen, nůžky, papír". Ačkoliv vítám změnu soubojovýho systému z ATB na čistě akční, tak si myslím, že by se to dalo udělat o dost líp. Zvláště když se na hru dlouho čekalo. Všichni víme, že asiati jsou magoři, co se týče hloubky herních mechanik. Proč to udělali ve FF XV jako naprosto generický asijský mmo? Já tomu prostě nerozumím. Vždyť je to obrovská značka a tak by měli vývojaři přijít s něčím lepším, než "drž tenhle čudlík a zdarec". Nejdivnější na tom všem je, že mě to celkem baví. I po všech těch řečích je totiž FFXV docela casual hra. Obtížnost je nastavená nízko. To by nebyl až takový problém. Problém je, že necítíte absolutně žádnou satisfakci po úspěšně zdolaným bossovy (například). Neodvedly jste dobrou práci. Jen jste držely čudlík a sem tam při průseru do sebe vrhly nějakej ten lektvar. Copak je problém dát tomu sobojovýmu systému trochu komplexnosti? Stačily by třeba i blbý buildy. Za celou hru totiž nepotřebujete měnit strategii (mačkat na xbox gamepadu Y a pak B). Co je horší, tak herní systém nenabízí dostatek možností, aby jste se vyblbly. Změna obtížnosti tudíž ani nedává moc smysl. Jenže se to tak nějak hraje dobře. Nevím proč. Je to prostě v rámci soubojů oddychovka.

Systém magie je pro mě taky rozporuplný. Samotný hud je totiž tak trošku svině. Sbíráte sice randál lootu, ale nemáte z něj dobrej pocit. Abych vysvětlil, tak systém magie se točí kolem třech elementů. Ty kombíte s různými předměty. S tím se pojí problém, že nemáte (ze začátku) páru, co vlastně můžete prodat a co si nechat. Tak zvaný "catalyst" je totiž celkem esenciální při modifikaci různých elementů. Například curse / death / heal tady nefunguje jako u předešlých dílů. Musíte tak nějak vytušit, co jednotlivý itemy budou mít za funkci. Blbý je, že těch itemů je hromada. Stačilo by u objevených efektů například jen napsat, co dělají. Jaký má smysl si pamatovat, co jednotlivý item dělá? To se celkem tluče s tím casual způsobem boje. Tak je hra casual a nadbíhá hráči k pomoci nebo ho vysírá nedomyšleností a nedotažeností? Otázku jsem si pokládal téměř celou hru a osobně bych zvolil druhou možnost. Přitom je to docela škoda, protože hlavní myšlenka mechaniky není úplně špatná. Zvláště když spelly fungují fakt OP způsobem. Takhle mě ale docela hněte, že si nejsem jistý, co můžu střelit a co se nevyplatí. Zbývá vám tedy mít bordel v inventáři, aby jste měli od všeho něco. RIP všem lidem s OCD (tenhle komentář by měl dostat vyznamenání za použití zkratek).

Samotný systém expení jsem vlastně úplně nepochopil. Respektive jsem pochopil jeho funkci, ale účel té činnosti mi přijde zase uživatelsky nepříjemný. Levely totiž dostanete až když strávíte někde noc. Nasčítají se vám zkušenostní body. Výše bodů můžete ovlivnit místem, kde spíte. Podle jednotlivých obydlí se násobí modifikátory. Jako asi v pohodě, ale i tak. Sere mě to. Proč nemůžu dostávat levely hned? Aby se umocnil pocit road tripu? Celkem zvláštní, když se hra hraje jako casual hra. Asi to ale má svý opodstatnění, takže jsem schopen s tím nějak žít.

O story panuje spousta otazníků. Já jsem skočil do hry bez nějaký přípravy. Žádný anime ani žádný film. Říkal jsem si, že hra by měla dokázat vysvětlit svůj příběh bez berliček ve formě filmů. Příběh jsem i tak pochopil. Nepřijde mi nějak komplexní. Naopak mi přijde celkem ok. Sice to není FF7, ale samotný základ stojí na docela obstojných pilířích, které koketují (he, pilíře koketují. Někdy překvapují sám sebe) se zajetými stereotypy. Zachránit svět, warrior of light a takový ty kecy. Nic co by jste neznaly. Podrobnější zkoumání a jednotlivý situace jsou ale celkem zajímavý. Jenže zase je to nedotažený. Přibližně do třináctý kapitoly se moc toho neděje a strašně rychle to chytí spád. Nemáte šanci a čas se sžít s jednotlivými postavami. A je mi naprosto ukradený, že jejich osobnost vykreslují DLC, filmy a anime. Já koupil hru, protože jsem chtěl kompletní zážitek. Není to sakra žádný Dark souls, kde je děj patrný ze zkoumání. Měl by mi být předložen jasně a pozvolna. Pacing je tady naprosto v prdeli. I když jednotlivý postavy byly v slzách, tak to se mnou ani nehnulo a to je u Final Fantasy strašně špatně. Většina dílů mě totiž dokázala oslovit.

Ona celkově kombinace západního a východního open worldu je dost nestabilní. Nemáte totiž ani jedno pořádně. Ano, máte otevřený svět, ale je prázdný a naplněný fetch questy. Některý lokace stojí za prozkoumání, ale ne kvůli lootu. Kvůli atraktivnímu prostředí, který vybočuje z klasický palety světa. Nejsem si jistý, jestli je to dobře nebo ne. Každopádně mě průzkum celkem bavil.

Soundtrack mi přišel fantastický (vidíte, co jsem provedl?). Používá totiž jasný fan service. Soundtracky ze všech dílů FF. Za poznámku ale stojí, že i samotný soundtrack XV není špatný. Naopak mi přijde dost povedený a v určitých situacích dokáže umocnit celou scénu. Ústřední skladba je použita chytře a dává smysl skrz příběh. Osobně se mi tedy líbil, ačkoliv o tomto názoru panují po internetech (stejně bych je všechny zakázal) značný neshody. Někdo ho má rád a někdo ne. Je ale natolik citlivě vložen, že je celkem snadný ho ignorovat. Za tohle fakt plus.

Každý díl měl i svou vlastní ústřední minihru. Triple triad, golden saucer, blitzball (který nesnáším). Tady je to nejspíš monster justice V, který bylo pro mě instantní wtf. Funguje totiž na stejným principu, jako soubojový systém. Mačkáte jedno tlačítko a automaticky získáte profit. Přibližně po deseti minutách jsem se na to vysral a raději začal plnit fetch questy. To už samo o sobě leccos vypovídá.

Mírná poznámka k end gamu. Po dokončení příběhu můžete pokračovat v brouzdání v otevřeném světě s jednou "malou" změnou. Všechen váš progress v side questech a huntech se vám z nějakýho důvodu resetne. Tohle by mělo být v new game +. Nechci být trestaný za to, že si chci po konci hry objevit to, co jsem ještě neprošel. Celá mapa je tedy opět skryta a autoři vám tak dají facku přes koule. Bavilo tě to, co si dělal těch 30h? Fajn, tak to dělej všechno znovu. Sranda ne? A víš jak ti to zpestříme? Necháme ti tvůj dosavadní level, aby jsi všechno mohl sekat na první dobrou a mohl se progrindovat k těm 30h, který jsi v tý hře vyloženě promrhal. Velmi bolestivý zážitek. Nejsem si jistý, jestli ho chci absolvovat.

Proč jsem ale dal tak vysoký hodnocení? Hele, já vlastně ani pořádně nevím. Ono se to totiž přes všechny ty sračky hraje opravdu dobře. Je to pohodlný a respektuje to krátkou dobu hraní (většinou). Chytání ryb je super a jednotlivý jídla od Ignise vypadají fantasticky. Některý lokace jsou opravdu pěkný a jednotlivý dungeony taky nejsou k zahození. Přímá motivace z objevování je tedy na místě. Co mě ale nejvíc sere je promrhaný potenciál. Mohla to totiž být opravdu perfektní hra. Takhle je to pro mě "jen" nadprůměrný titul, který má ještě nějaký ten content, ale skrz násilný restart při endgamu si musím od hry dát pauzu. Komu tedy hru doporučím?

Rozhodně lidem, kteří jsou JRPG nepolíbeni. Tohle je ten nejlepší start, který mě napadá, že můžete mít. Fanoušci série mohou být lehce šokování, ale i tak hru dohraji s úsměvem na rtech (jako já). I když se za to budou nenávidět (jako já). Otázkou tedy je, komu bych hru nedoporučil...

Ve světě Halo jsem absolutní nováček. Pamatuji si, jak jsem zasněně sledoval nový trailery a posmutněl si, že si nemůžu dovolit Xbox. Je to totiž snad jediná série, kterou jsem si chtěl vždycky zahrát a zajímalo mě, proč dostala hra kultovní status.

Upřímně tomu moc nerozumím. V tehdejším roce totiž nebylo tolik kvalitních fpsek na konzole, takže jediný, co mě napadá je, že hráči prostě utrhali ruce čemukoliv, co bylo kvalitní fpsko. Z dnešního pohledu se totiž první Halo nezdá být ničím, co by tehdy svět ohromilo. Je to jednoduše scifi béčkovka. Badass hlavní hrdina, nepřátelé jsou průměrní a dobře se do nich střílí. Příběh je absolutní béčko. Hlavní hrdina kosí mimozemšťany a zjistí, že existuje ještě jiná rasa, která se jmenuje Flood. Ti až nápadně připomínají zergy ze Starcraftu. Covenanti zase Protossy. Hlavní hrdina je v podstatě elitní vesmírnej mariňák. Dost to připomíná Starcraft, co?
Flood jsou bezmozci, kteří chtějí pohltit celý vesmír (asi?) a tudíž si zaslouží zničit. K tomu má pomoci speciální zbraň hromadnýho ničení - Halo. Zjistíte, že při aktivaci sice zničíte Flood, ale taky všechen život na biologickým spektru. To ale hlavní hrdina samozřejmě nemůže nechat jen tak. A to je vlastně celý příběh. Nic extra, ale jako blockbuster asi neurazí. 

Samotný střílení je fajn i v dnešní době. Prostě oldschool střílečka bez nějakých keců nebo statistik. Prostě jdete dopředu, střílíte celkem cool zbraněma a nějak se dostáváte s touto taktikou až na konec. K tomu všemu se budete ocitat v klasických scifi kulisách (loď, planeta s vegetací, zmrzlá planeta a matoucí mimozemský interiéry). Naštěstí vaši výpravu doprovází povedený soundtrack, kterým je Halo proslavený. Tady chápu ten kultovní status.

Nejspíš bych se musel lépe vžít do tehdejší doby X360. Já totiž v tom nic světobornýho nevidím, sorry jako. Co mě ale potěšilo? I v dnešní době se to hraje příjemně. Hra naštěstí ví, kdy skončit. Herní doba se totiž pohybuje okolo 9h.

No, tak jsem asi v minoritě. Já totiž původního dílu jsem celkem fanoušek. Dohrál jsem ho víckrát, než původní RE2, takže můj názor asi dost ovlivnili vzpomínky. Přesto musím sdělit, jak se mi tento remake nelíbil...

Tak převážně. Tohle mělo být jednoduše DLC k fantastickýmu remaku druhýho dílu. Nejedná se ani tak o délku hry. Původní díl byl hodně krátkej, ale měl pamětihodný scény. Každý střet s Nemesisem byl pro mě skutečně nervy drásající. Převážně díky možnosti volby, kdy si v podstatě volíte jen menší zlo a doufáte v to nejlepší. Usmažíte toho grázla hozením elektrickýho kabele do vody nebo ho omráčíte reflektory? Jo, bylo to fakt super. A právě proto si nedokážu odůvodnit, proč tento prvek ze hry naprosto vypustili. To vážně na to tolik lidí nadávalo? Ale tohle není koment k původnímu dílu.

Pojďme trochu pokecat o hlavní devíze hry a tou by měl být Nemesis samotný.
Nevadí mi, když je survival horor laděný do hardcore béčkovosti. Vlastně to mám i celkem rád. Všechna ta vážnost a pseudofilozofický dotváření děje (nejlépe skrz dopisky, protože autoři neumí vytvořit atraktivní vyprávění příběhu) se v současný době objevuje až příliš. Není nad starou dobrou béčkovku, kde hlavní záporák neumí chcípnout a nahání vás po celou dobu. Je to jednoduše váš Nemesis a to je oč tu běží.
Musím uznat, že předchozí remake nastavil laťku až nechutně vysoko. Očekával jsem tedy asi příliš, ale vážně neumí vytvořit Nemesise tak, aby budil respekt? Já totiž po prvním střetnutí očekával, že mě bude urputně nahánět po celou hru. Ten badass vzhled ale velmi rychle změnil v...nějakou...žoužel? Ztratil se veškerý charakter záporáka. Už to nebyla nevypočitatelná OP bytost. Prostě "jen" další záporák, který odmítá chcípnout a každý souboj s ním je nechutně lineární. Ok, to bylo i v původním díle, ale tady jednoduše nejsou střety pamětihodný. Snad až na jeden (střet s plamenometem byl celkem cool, ale pořád to byl souboj jednoduchý. Jednoduše jsem necítil, že by měl Nemesis navrch) střet a to je celkem málo. Navíc když to tak trochu vykradlo původní hru (souboj s Nemesisem v hořícím domě). To by nebylo špatně. Přeci jen se jedná o remake. Co špatně ale je, že to osekalo všechnu tu adrenalinovou zábavu. Zabalilo to do průměrnýho bossfightu a dřív, než to začalo, tak to autoři odpískají. Nemesise tedy shledávám v tomto díle bezcharakterním a příliš jednoduchým. Oproti Mr.X se to nedá srovnat, sorry jako. Nechtěl bych ani tak lepší AI jako lepší naskriptovaný střety. Nejlépe s tou možností volby.

První hodiny v Raccoon City se mohou zdát splněný sen. Relativně otevřený prostor k prozkoumání a spousta zákoutí. Jenže ty vyflundrujete v první hodině (přibližně). Pak vás čeká nic moc lineární střílečka, kde se až tolik nehledí na stav munice a nalezených předmětů. Šmejdění se jednoduše moc často nevyplácí. Snad jen když už dopředu uvažujete o dalším průchodu a tak víte, co vyzobat. Jenže já to hrát znovu nechci. Proč jako? Protože mi nějakej jejich "shop" nabízí lepší gear? Co takhle nová kompletní linka za Carlose? A hlavně, proč se do prdele práce ze hry vystřihly všechny super lokace jako je Clocktower, park a větší průzkum policejní stanice? Konec je uspěchaný a i do těch přibližně 6h nevecpali autoři ani jednu z těchto stěžejních lokací. Co si totiž pamatuju, tak se velká část hry odehrávala práve v policejní stanici a v Clocktower.

Nutno ale poznamenat, že RE engine považuji stále za jeden z top enginu současnosti. Hrozně mě baví jednotlivý detaily. Například zombíci a krev vypadá fakt skvěle. Tohle se dá ale aplikovat už na předchozí remake, který je několikanásobně lepší. Já prostě jen chtěl vyloženě remake. Podobný lokace, cool Nemesis, sympatická Jill a badass situace. Co jsem dostal? Výbuch Raccoon city při odletu vrtulníku. To je jedna z mála podobností, která zůstala.

Abych tento už tak dlouhý koment uzavřel. Je to jen mé čisté brečení nad tím, jak jsem původní RE3 miloval a autoři mi to nemohli dát. Pokud jste původní díl nehráli, tak směle do remaku. Hráli jste ale druhý díl remaku? Nadechněte se a nekupujte ihned. Trochu si počtěte diskuzní fóra. Považujete se za HC fanouška původního dílu? V tom případě bych rád parafrázoval B.J. Blazkowicze. Count to four, inhale...count to four, exhale.

Nějakou dobu jsem zápasil sám se sebou, jestli se vůbec mám vyjádřit. Nakonec jsem si řekl, že si pro ty mínuska půjdu. Možná jste zaskočení mým hodnocením, ale nechte mě ho obhájit, než napíšete do diskuze, jaký jsem kokot . Tak jdeme na to. Po částech.

Gameplay je strašlivý shitstorm. Jedná se o interaktivní film a jsem po gameplayi banner sagy a sérii Walking dead od Telltales, ale po všech směrech BTS zaostává. Je to způsobeno naprosto dementním ovládání, které neintuitivně vybízí k chybovosti kvůli herním rozhodnutím a to je strašně špatně na hru, která se rozvíjí na základě rozhodnutí hráče. Myslím tím přímé situace, kdy nemáte páru, kam vlastně hýbnout páčkou (pokud se najdou heretici, kteří to hrají na myši, tak RIP a respekt). Tudíž váš neúspěch není způsoben vašim momentálním rozhodnutím pod tlakem příběhovýho rozcestí, ale protože prostě fakt nevíte, kam tou zkurvenou páčkou pohnout. Nebo jsem retardovaný. Obojí je možný.
Adventurní části nejsou v podstatě žádný (jestli tedy nepočítáte hledání určitých stop v epizodě Navahové). To je ale v pohodě. Jedná se o interaktivní film.
K tomu všemu jste neustále kontrování naprosto stupidní kamerou. Rád bych podotkl, že jsem vyrůstal na statický kameře jako třeba byla v původní sérii Resident Evil. Tam ale určitý úhly kamery navozovaly jistou atmosféru. Byly precizně vybraný. V BTS se pouze střetnete v takový situaci, kdy hlavní postava se motá jak tatar v kukuřici. Nebo opět jsem retardovaný. Obojí je možný.
Jednotlivý sekvence, kdy hrajete za Aidena jsou jen poloviční rakovina. Ovládáte dvě kuličky, který podle situace natáčíte do určitých stran. Občas mi to zkazilo neúmyslně rozhodnutí ve hře. Tady bych ale rád využil právě tu možnost, že jsem retardovaný. Takový problém se asi dozajista stal jen mě. Asi stárnu.
Abych uzavřel gameplay okénko, tak bych rád shrnul tento segment jednou větou. Gameplay je neintuitivní v kličových momentech a tak rozhodne občas o Vašich rozhodnutích. Což je fakt dost špatně na hře, která je založena na Vašich rozhodnutích.

Grafika. K tomu nemám co vytknout. Naopak bych rád vystřihl, že i na dnešní dobu se jedná o krásný počin. Moc příjemně se na to vše divá. Takový detaily jako pot nebo slzy jde krásně vidět a dotváří uvěřitelnou atmosféru.

Taky bych rád zdůraznil fascinující motion capture. Jednotlivý bojový segmenty jsou naprosto famózní (tedy kdyby jste je neovládali). Vlastně si nevzpomenu na hru, která tohle měla lépe zmáknutý.

A teď jdu píchnout do vosího hnízda a to je story. Jelikož jsem ale ohleduplný člověk, tak tento segment uvrhnu do spoileru. Pro všechny ostatní, který by zajímal můj názor. Je to béčkovka jak řemen. Nic víc, nic míň. Sami se rozhodněte, jestli to obhájí cenovku. Tak jdeme na to.
Tak jo. Obecně je hra považována za klenot mezi story a tak jsem k tomu i přistupoval. Očekával jsem, že postavy budou nějakým způsobem zapamatovatelný. Koho si ale ve skutečnosti pamatujete? Bez prdele. Já teda pouze hlavní hrdinku (Jessie Holmes/ Ellen Page?), Nathana ( Dafoe?) a Cola (eeeeh, nevím herce). To je strašně málo na hru, která je orientovaná na story. O to horší je, že jednotlivý postavy budujou svůj charakter lusknutím prstu. Například Nathan se téměř z ničeho nic zcvokne? Chápu tu obhajobu o jeho rodině, ale vážně se to stane tak z minuty na minutu, kdy má potřebu, aby katalizátorem toho všeho byla právě Jessie? To je prostě dementní, nezlobte se na mě. Uznávaný vědec najednou switchne po krátký konverzaci na polovičního záporáka? Ne, odmítám to přijmout. Hodlám hodit vinu na lenost autorů, kteří mu napsali velmi špatně strukturovaný scénář. Samotná hlavní hrdinka je přijatelná. Tohle by bylo ok při libovolný hře mimo vymezenou subkulturu interaktivních filmů. Bohužel, tam nejsme. Hlavní hrdinka není dostatečně vykreslená a naprosto zbytečně (ne, ten konec prostě neobhájí ten dementní pacing rozvoje hlavní hrdiny) působí na hráče skrz laciný citový vydíračky (smrt / utrpení rodiny). Tohle je prostě nepřípustný u AAA hry takovýho formátu. A odmítám hrát hru znovu v redux (nebo jak se tomu nadává) verzi. Chci hrát tak, jak chtěli vývojáři. Mimochodem, mám hodně rád nezodpovězený otázky v rámci příběhových linek a úmyslně matoucí odbočky. Jsem celkem velký fanda Twin Peaks.
Nesmím zapomenout obhájit, proč podle mě působí hra béčkově. Tak vážně. Hlavní hrdinka má nadpřirozený schopnosti a pracuje pro CIA. Jasně, je to hoooodně zjednodušený, ale premisa zůstává stejná. Navíc jednotlivý drama segmenty jsou tak dementně rozkouzkovaný, že jednoduše nemáte šanci se sžít s hlavní postavou, protože když už to vypadá, že nějaký to spojení se vytvoří, tak cvak. Najednou se plížite na nepřátelským území a celá atmosféra je v hajzlu. Asi bych to měl utnout, co?

Tak. To je můj názor na přelomový počin Beyond: Two Souls. Označuji "odpověď na otázky po smrti" za reklamní tah a jdu tiše plakat do kouta, že na takto přelomový počin si odnáším takový dojmy. Fakt jsem se těšil a hodně jsem chtěl mít hru rád, ale nejde to. Jak by řekl Babiš (i když fakt hrozně nerad parafrázuji): sorry jako!

Jelikož jsem línej komentovat jednotlivý epizody, tak se alespoň vyjádřím k DLC.

V roce 2012 vyvolala série The Walking dead celkem poprask. Kvalifikovala se jako adventura, ale přitom...
Ne, to bych komentoval pouze celou sérii The Walking dead. Pojďme na 400 days.

Tak hele. Při pohledu na cenovku na Steamu mi to přišlo relativně fér. 5e za kraťoučkou část hry, kde se dozvíte (údajně..nespoilerujte, prosím) pozadí ( a ani žádný sexistický poznámky :) )jednotlivých postav, které budou účinkovat v druhé sérii, mi přijde celkem adekvátní Přesto můžete vynechat.

Na rozhodování totiž máte strašně málo informací. Čím si daná skupina prošla? Co to vlastně je za člověka? Jaký okolnosti ji dohnaly k takový situaci? Jakožto hlavní téma celýho stylu hru 400 days za mě selhává. To, co jsme milovali v původní sérii je totiž pryč. Nesejde vám na jednotlivých postavách. Vždyť ani k nim nemáte základní informace. Bude nasraná, když zastřelíte ženskou, která kradla zásoby?  Co když budete lhát o tom, že jste sekli po hlavě starou od týpka, který ji podvádí? Jaký má k ní vztah? Je v tom vztahu spokojený nebo se jeho stará chová jako kráva? Jak to můžu sakra vědět? 

Osobně si myslím, že pokud jste nezakoupili 400 days v nějakým bundlu, tak klidně můžete vynechat. Jasně, přivádí určitý příběhový pozadí, ale pokud nejste přímo fanoušky této série, tak nejspíš nic neminete. Nic extra se nestane. Prostě si dejte před zahráním druhý série tu první a budete ok.

Poslední DLC a konec mé inkvizice (konečně!). A jak tedy monumentální závěr mé anabáze dopadl?

Recyklace je v dnešní době důležitá věc. Měli bychom si vážit naši planety a to nejmenší, co můžeme udělat, je třídit odpad. Buďte šetrní, jo? A jak to souvisí s Jaws of Hakkon?

DLC nepřidává absolutně nic nového, co by stálo za povšimnutí. Jasně, dostanete jeden nový skill, který využijete v praxi asi tak jednou a několik částí výbavy je docela fajn, ale jinak je to totální recyklace předešlýho obsahu. Ono se to ze startu může zdát jako zajímavý dobrodružství. Odhalení minulosti předchozího inkvizitora vás dokáže v pohodě nalákat. Jenže ta story je naprosto obyčejná a dělaná podle stejně nezajímavýho musteru. Nová lokace, trochu loru (samozřejmě ve formě dopisků, jak jinak), nezajímavý nepřátelé (pavouci, jak jinak), nudný postavy a ucházející nová frakce.
Vrchol špatnýho psaný questů byl blížící se závěr, kde jsem pobíhal znovu po mapě a jen tahal za páky. Monumentální výplod fantazie tvůrců! V placeným DLC budete mimo jiné tahat za páky, řešit puzzly (které jsou až nápadně podobný předešlým) a bojovat s nepřáteli na které stačí klasická taktika ve formě "rush B". Celou situaci ani nezachrání předposlední boss, kde se autoři rozhodli pro vytvoření alespoň nějaký taktiky při souboji (pobíháš k ohni, aby jsi nezmrznul).
Mimochodem, i ta nová lokace vypadá jen jako Emerald Graves, který je vedený víc vertikálně. S klidem můžete přeskočit i tohle DLC.

Závěrem bych se chtěl omluvit všem fanouškům, kterým se DLC líbilo a zároveň vyjádřit hluboký respekt všem, kteří dokázali DA:I zkompletovat. Také jim přeji, aby se zamysleli nad svým časovým rozvržení (berte to ze srandy, jo?).

Já jako fakt nevím. Už podle místního skokovýho hodnocení dokážete vyvodit, že tohle DLC je tak trochu rozporuplný. Mě se třeba nelíbilo. Přitom mám rád dungeon crawly a celkově Deep roads. Tak opět ve zkratce se vyjádřím, abych si tohle mohl taky odškrtnout.

S Deep roads se to má tak. Prostředí je sterilní, ale co by jste čekali od typickýho dungeonu? Jasně, převážně ke konci se DLC zlepší s výhledem na určitý lokace, ale určitě to není nic, o čem by jste psali domů. Tady jsem asi neměl očekávat víc. Je to přeci DLC s názvem The Descent.

Co mě osobně velmi příjemně překvapilo, tak už zmíněná hudba v ostatních komentářích. Příjemně potrhuje atmosféru a dokonce i na okamžik zapomenete, že ta story je vlastně absolutně bezvýznamná. Ne že by byla vyloženě špatně napsaná. Jen ničím hlavní dějovou linku nedoplňuje. Co se ale týče loru, tak pro kovaný fandy DA světa to bude jistě slušný porno. Osobně jsem ale fakt neměl trpělivost na pročítání stohů deníků.

Co bych ještě rád zmínil, tak je podivný rozhodnutí natahování herní doby DLC. Jistou formu war council máte totiž přímo i v Deep roads. Za (přibližně) 8 power si odemykáte maličký boční lokace, který vás odmění...collectiblem. V tom lepším případě nějakým sexy plánkem na crafting. Máte tedy šanci 50/50. Já byl vlastně za plánky i celkem rád. Slušně jsem doplnil výbavu. Dokonce i vycraftěný gear vypadá vcelku pohledně. Na druhou stranu si dokážu představit zajímavější aktivity, než je hledání ztracených trpasličích korbelů po Deep roads. Asi sto lidí, sto chutí.

A co závěrem? Tohle DLC můžeš s klidem vynechat. Nic podstatnýho neminete. Raději si zahrajte Trespasser a doplňte tak příběh k základu hry. The Descent teda bylo pro mě celkem ztráta času. Kdybych za to měl zaplatit jednotlivě, tak se asi zbičuju. Sorry jako!

Ačkoliv souhlasím s místními komentáři, tak jsem se rozhodl přeci jen něco napsat. Je to ale čistě ze sobeckých důvodů. Budu tak mít odškrtnuto, že jsem DA:I dohrál i s DLC. Takže jdeme ve zkratce na to.

Trespasser nepřidává po gameplay stránce nic novýho. Co je ale obrovský zvrat, tak rozšíření v rámci story. Jak jsem si stěžoval na plochost dějový linky u základní hry, tak jsem byl tady v šoku. Jakoby si Bioware uvědomilo, že vlastně umí psát dobrou story. Nechybí tedy nic, co máme rádi. Bodáni do zad, uzavření děje, rozšíření a hlavně ukončení dějový linky DA:I. Ono se to má tak. Základní hra vám nedala technicky vzato žádný konec a to je, co si budeme, naprostý kopanec do koulí těm, kteří přežili minimálně těch 50h těžce průměrnýho gameplaye. Teprve až potom vám za přirážku dodají tvůrci úctyhodný uzavření, který je lepší, než celá story v původní hře. A má otázka tedy zní - proč? Z marketingovýho hlediska to dává hnusný smysl. Chceš uzavření? Sralo tě těch 50h plácat se v kýčovitým příběhu? Tak budeme "fér" a za 15e si můžeš spokojeně hru dohrát. Celkem hnus, co? Nemějte ale obavy. V dnešní době jsou dlc naštěstí součástí GOTY edice, která se dá sehnat za pár šupů. Dokážu si ale představit frustraci těch, kteří zakoupili hru v době vydání. Celkem podraz, který jen těžce zkousávám.

Jenže kromě toho nemám tak nějak co vytknout. Je to původní DA:I, kde je story ale zábavná a zajímavá. Možná jsem byl v šoku, protože jsem nečekal takový zlepšení. Se zakončením z Trespasser si u mně tvůrci kvalitativně celkem přilepšili. Chci se plně vyhnout spoilerům (u 5 let starýho dlc k 6 let starý hře :) ), takže chci jen poradit všem, kteří zakoupili v nějaký slevě DA:I GOTY edici. Ještě prosím mějte trpělivost a zahrajte si toho DLC. Je to esenciální rozšíření příběhu. Nic negooglete, vyhněte se spoilerům, pokud je nevíte. Prostě do toho skočte. U Trespasser se to opravdu vyplatí, když už jste prošli základ.

Jen aby bylo jasno. Hodnocení je čistě směřováno právě na DLC. Gameplay základní hry stojí pořád za (průměrný) prasklý párek.

Víte, s Inquisition se to má tak. Je to jako béčkovej film. I když ho milujete, tak si musíte přiznat, že je vlastně strašně pitomý. Inquisition pitomý je a hned vám napíšu proč...

Tak nejprve. Celý je to sterilní, jak už napsal uživatel výše (nebo níže?). Jo, jasně je to vypiplaná a do detailů propracovaná fantasy (pokud chcete pročítat codex), ale neobsahuje absolutně nic, co by jste nenašli v jiných hrách nebo knihách (což je nefér srovnání, ale rozumíme si). Vezměte si všechny archetypy ze všech her a nasoukejte to do jediný. Že bude hra nesmyslně obrovská? Jo, pak jste na to kápli. Inquisition obrovský je. Podle mě až zbytečně obrovský. Když se ale zaměříte na detaily a začnete trochu pátrat v loru, tak zjistíte, že sice je vše promyšleno a propojeno, ale k posráním nudným archetypem a to mi celkem vadí. Zvlášť v dnešní době, kdy se skrývá v herním průmyslu celkem slušná dávka originálních her. I když to vezmu z roku 2014. Divinity original sin nebo třeba Dark Souls má několikrát násobně zajímavější lore a víte proč? Je osobitý. Tedy hlavně u Dark souls. A to je trochu to, co DA:I světu schází. Nějaký vlastní "trademark". I když je svět neuvěřitelně robustní, tak jsem z osobního pohledu po nějaký době pátrání a pročítání v codexu dospěl k názoru, že je ten lore k posrání nudnej a sterilní.

Questy. Tak trochu se pojí s předchozím odstavcem. Co se ale týče gameplay stránky, tak nemají smysl. Působí (a jsou) jako dominantní vata, která je nabalená na miniaturní jádro "epický" fantasy. To celkem nasere, protože drtivou většinu hry pobíháte po docela ok lokacích a plníte tyhle srandy (zavři rifty, vypráskej zlobivce, posbírej předkožky nebo tak něco). Jako vážně? Vždyť to je na singlovku strašná škoda. Kdyby alespoň bylo tý vaty omezený množství. Ne, vývojáři si řekli, že tam toho nasypou hromady.

Nesmyslnosti. Tak například. Ve hře je crafting. Logicky sbíráte surky na výrobu a těch surek potřebujete opravdu randál. No nic, jsem přeci Inquisitor, říkal jsem si. Prostě pošlu bandu cápků, aby prošmejdili lokaci a vzali všechno užitečný. Spokojeně vydám příkaz a po přibližně dvaceti minutách se vrátím. Výsledek? 6ks šutráku. To jako vážně? Banda vojáků posbírá za dvacet minut 6ks šutru? Co tam jako dělali? Není divu, že předchozí inkvizice zanikla, když její členové byla banda líných pobudů.
Pak tu máme naprosto dementní rozhodnutí v UI. Například v menu se můžete po jednotlivých sekcích pohybovat pouze skrz páčkou (hráno na gamepadu). Proč? Na co mám na gamepadu dpad? Snad u všech her to funguje stejně, ale DA:I chtělo být originální. Vlastně celkově UI je tak trochu shitfest. Každá položka má podmenu a je setříděná, ale při craftingu nemůžete porovnat se současnou nasazenou výbavou. Super, takže se proťukám na původní obrazovku, abych zjistil, co mám za gear. Ach, to vlastně nemůžu. Musím totiž jezdit páčkou...

RPG systém. Rozdělování bodů do skillů vypadá bezvýznamně. Netěšíte se nějak závratně na další level. Je to ten pocit "meh, ok tak já ten bodík někam hodím". Vlastně celkově je soubojový systém šíleně jednoduchý. Rubat, sem tam hodit skill a rubat dokud nepřítel nepadne. Nic víc nepotřebujete. Taktický pohled jsem použil pouze jednou (při boji s drakem v Hinterlands, protože jsem byl o pár úrovní níž) a i tak mi přišel neintuitivní a nefungující (po chvilce se postavy rozeběhly kam si zamanuly). A to je docela průser u hry, kde většinu času bojujete.

Víte co je ale nejhorší? Ono to nějakým způsobem dohromady funguje. 55h jsem s chutí procházel tou vatou a byl svědkem totálně klišé příběhu. Dokonce jsem tak blbej, že půjdu i do DLC. Když tak přemýšlím, tak si neumím obhájit, proč jsem dal takové hodnocení. Ono to totiž působí relaxačně. Nemusíte u hry téměř vůbec myslet. Prostě si tak procházíte lokace, sbíráte surky (protože armáda je složená z líných pitomců) a jen tak sem tam splníte nějaký quest. Nic vás netlačí. Byl bych tedy pokrytec, kdybych dal nízký hodnocení. Sorry jako, ale fakt si to neobhájím. Nesuďte mě!

Jo a díky všem, kteří můj výpotek dočetli až sem. Bylo fajn se po čase zase hezky vypsat. Tak zas někdy!

Poznáte, když je hra dělaná s láskou k řemeslu. Ty detaily, kterých si nemusíte ani všimnout, jsou na každým kroku. Když pominu reklamu na Airwaves skoro v každý cutscéně (což je fakt vtipný), tak především rozhovory s nepřáteli. Jakmile je chytíte pod krkem a začnete páčit nějaký informace k misi, tak se často vynoří Samův sarkasmus a suchý smysl pro humor. Díky tomu můžete nejen s hlavním hrdinou vytvořit jistý sympatie, ale dokonce se i občas zasmějete (a to se mi moc u her nestává).
Přístup k vyprávění příběhu se změnil jen zlehka. Jednotlivý custcény jsou doplněny o větší porci přímý konverzace postav z Third Echelon, takže jen nesledujete nudný zpravodajský vysílání. I tak je příběh pořád prasklej párek. Pokud máte rádi špionážní reálnou tématiku, tak asi dobrý. Řekněme, že pokud vás neoslovil příběh v prvním dílu, tak ani tady. Stejný styl. Což není vysloveně špatně. Pořád se totiž jedná o Clancyovku v pravým slova smyslu. Jen mi osobně podobná tématika moc nesedí. Nedokážu si představit, jak bych se u čtení Clancyovky nudil...

Soundtrack je dokonce obohacen o zajímavý flák, kde čirou náhodou pochází kapela z Francie. Jednotlivý ambientní zvuky dotváří celkovou atmosféru, která je...no...špionážní. V tomhle případě nebudete zklamání.

A teď bych rád přešel k tomu, co dělá Chaos Theory tak jedinečnej opus magnum, jak všichni říkají.
Na to je docela prostá odpověď. Ve stealthu je to i po tolika letech pořád špičkou žánru. Jen se zamyslete, jaká je to lichotka. Skutečně může konkurovat moderním stealth hrám a stále má Chaos Theory co nabídnout. Právě proto by jste měli dát hře šanci. Po počátečních peripetiích s rozchozením na moderních strojích (především na widescreen monitorech dokonce zjistíte, že pořád nevypadá vzhledově tak špatně. Může to ale být i tím, že většinu hry tradičně sledujete z pohledu nočního vidění a tak nemáte moc šanci sledovat detaily prostředí.
Co mi přišlo po stránce mechanik zajímavý, tak reakce nepřátel vůči vašim akcím. Už to není jen to, že zaslechnou zvuk a klasicky "hmmm, I must misheard something" přejdou situaci. Ve většině případech (zdůrazňuji...ve většině) vás totiž začnou nepřátele hledat. A ačkoliv jejich kroky vedou do temných zakoutích, tak neopomenou vytáhnout baterku. Autoři zašli ještě dál. Nepřátelé totiž pomalu nakračují a mají dokonce strach z toho, co na ně vybafne. Není to skvělý na hru z 2005? Jasně, není to žádnej hukot. Nepřátelé vás totiž nenajdou (pokud nejste guma) a ve výsledku je stejně budete v následujících vteřinách držet pod krkem, ale ten smysl pro detail a snahu o vytvoření průkopnický stealthovky je jasně patrný.
Mírně podivný je ale výraz nepřátel, když je máte v "objetí". Je to takový "nemáme na to technologii, ale hej...dělejme, že jsou posraní, jo?" . Tehdy opět hukot. Dnes už to s úsměvem jen lehce oceníte.

Co tím chci říct? Že Chaos Theory se proslavilo právě díky tehdejšímu smyslu pro detail, jak to jen jde. Gameplay je zábavný a design úrovní přímo fantastický (banka mi přijde jako jedna z nejlepších úrovní). K tomu si přidejte humor (páčidla jsou jen pro geek herní postavy), narážející na popkulturu a o zábavu máte vystaráno.

A právě proto by jste si měli Chaos Theory zahrát klidně i v dnešní době. Pokud máte rádi stealthovky a nevadí vám trošku výlet do historii, tak nemáte šanci šlápnout vedle...samozřejmě potichu.

Přestože jsem hru dohrál, tak budu rebel a odmítnu hodnotit. Ihned vám napíšu, proč to tak je...

Upozornění: abych mohl obhájit mé pohnutky, tak se samozřejmě nevyhneme spoilerům.

Tak fajn. Jak to jen uchopit? V prvé řadě se nejedná tak úplně přímo o hru jako takovou. Ona je vlastně filozofický soubor zajímavých otázek okolo bytí, které může běžný hráč (včetně mě) snadno přehlédnout. Naštěstí se od vás očekává, že budete hru hrát několikrát.
Jak už bylo uvedeno. K vytvoření celistvýho příběhovýho obrazu potřebujete hru dohrát víckrát. Přesněji řečeno minimálně třikrát a i tak stále nebudete chápat určitý věci.
Po druhém průchodu mi došla velmi podstatná věc. Autor hry s vámi nekomunikuje v klasickým stylu přímo ze hry. Nevypráví ani tak vlastní příběh jako spíš globální filozofii, která se dá použít na většinu situací z našeho světa. Máte v tom bordel? To se nedivím. Já totiž popravdě taky. Stále si utřiďuji myšlenky a horko těžko dokážu myslet mimo zaběhnutý koleje. Hry totiž hraji už nějakej ten pátek, ale tenhle styl vyprávění je pro mne naprostá novinka.

První průchod je takovým nastíněním dějový linky. Brzy vytušíte, čím se hra bude zabývat, ale pořád vám něco nebude dávat smysl. Převážně tím, že s vámi nekomunikuje standardně. Nastane zlom. Buď tento fakt přijmete a po dohrání si hru dáte znovu nebo ji hodíte po 8 hodinách do vámi libovolný kategorie na Steamu se zklamaným výrazem kvůli nedostatku obsahu. On totiž konec prvního průchodu je nic moc. Spousta věcí vám nebude jasný. Proč 2B říká, že to vždy skončí takhle? A co je vlastně přímo Yorha? A proč se vůbec bojuje? A s kým to bojujeme? Čím víc otázek, tím ve vás bude víc hlodat červík zvědavosti (trademark). No nic, skočíme na druhý průchod.

Druhý průchod se zdá býti totožný. On vlastně i totožný je a to může poněkud nasrat. Pohybujete se totiž ve stejný lokacích a bojujete se stejnými nepřáteli. A co víc. Budete absolvovat naprosto dementní hackovací minihru. Možná i v řádech stovek stejných miniher. Sem tam se vám něco z děje odkryje. Už začnete trochu chápat, co se děje, ale pořád budete tápat. Skočíte tedy na průchod třetí, protože když jste se dostali tak daleko, tak chcete znát celou pravdu.

A tady začnou pršet hovna. Stanete se svědky zamotaných filozofických témat a začnete si spojovat své předchozí průchody. Ono totiž to opakování má svůj účel. Jistá stereotypnost má s herní tématikou hodně společnýho a autoři to dobře vědí. Vše vygraduje finálem, které je...Ale ne. Nepřipravím vás o všechno :).

A právě proto, hru odmítám hodnotit. Nejedná se totiž tak úplně o hru jako takovou a jak jsme zvyklí. Skrz vlastní styl vyprávění totiž překrucuje svá negativa v pozitiva. Je to stejný, jakoby jste byli třeba v galerii a řekli, že na obraze jsou jen barevný fleky. To samozřejmě možná jsou, ale co když je za tím něco víc?

To však nemění nic na tom, abych si trochu nezadržkoval. Jak jsem zmínil. Ta hackovací minihra je naprosto dementní a srala mě každou vteřinu. Právě proto se mi otvírala kudla v kapse, kdykoliv jsem hrál za 9S. Jelikož sem dočte málokdo, tak vyloženě zmíním, že mi ke konci třetího průchodu z toho už praskal šulc. Souboje jsou tradičně Platinum games. Cool rubačka, kterou stále studio zvládá perfektně. Soundtrack se nestane protivný ani po tak dlouhý době pohybování se ve stejných lokacích.
Ať už si to obhájí autor jakkoliv, tak lokací, nepřátel a bossů je hrozně málo. Kreativní bossové nejsou žádní (alespoň si nevzpomenu, což už samo o sobě vypovídá). Je to stereotypní? Rozhodně je. Stojí fishing ve hře za prasklej párek? Ano, stojí. Tak co mě u hry vlastně udrželo? Klidně mě mučte, ale sám si nejsem jistý.

Snad jsem svým komentářovým vysrání se trochu obhájil, proč nehodnotím. Pokud jste dočetli až sem, tak jste super! :)
Glory to mankind!