Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
26 let

Komentáře

« Novější Starší »

Call of Duty: Black Ops IIII

  • PC 75
Před hraním Black Ops 4 ( IIII?) jsem si myslel, že střílečky si celkem dávám. Nejsem nějak extra dobrej, ale k/d jsem schopen udržet kolem hranice 1:1. Má jediná větší aktivita v poslední době v multiplayer fpskách byl Battlefield. Jenže Battlefield má s BO4 jedinou společnou věc. Je to střílečka...
BO4 sází na extrémně frenetickou akci, která nedává hráči vydechnout. Pořád dobrý. S tím jsem hru kupoval. Nebudu ale zastírat, že jsem v COD hodně špatný. Nedokážu konkurovat ostatním hráčům, kteří dosáhli (několikrát) úroveň prestiže. Takový borci jsou šíleně naskillení. Od znalosti mapy po dokonalou vazbu reakcí oko/ruka. Ale dost bylo brečení, ne?

Co ale může opravdu BO4 nabídnout? Je toho vlastně víc.
Klasickou přestřelku v TDM nebo domination modu. Nic novýho se nekoná, ale to neznamená nutně špatně. Jedná se totiž o dynamickou a nezastavitelnou střílečku, které je snadné propadnout. Pokud vám alespoň trochu půjde a budete vidět jistý progress, tak si troufám tvrdit, že v těchto modech ztratíte nejvíc času. Otvíráte si nové zbraně, modifikujete a levelujete. Dodává to té testosteronové řezničině nějaký smysl a bonus navíc. Vše příjemně bliká, odemyká se a při hraní dostáváte pochvalu za naprosto každej kill. Svižná a vymazlená akce. To vás čeká, pokud dáte BO4 šanci.
Pak tu máme mod Blackout. Ten není určený mě. Osobně mi přijde kombinace frenetický hratelnosti s v podstatě simulátorem campení (pokud jste fanda, tak slovo nahraďte přežití) trochu nemístná. Obecné hodnocení vyznívají ale veskrze pozitivně. Pokud tedy hledáte AAA titul, který se chopí role monumentálního battle royale modu, tak moc schopný konkurence nenajdete. Musím ale vypíchnout, že z nějakýho důvodu působí grafický zpracování v Blackout modu naprosto otřesně. Rozplizlost textur a přílišná pastelovost barev může docela snadno vrátit pocit hráče o pár let zpět. Když tohle překousnete, tak se nejspíš budete bavit. Tedy za předpokladu, že máte takový mod rádi.
Zombie mod je docela prča. Jen nuda, pokud hrajete sólo. Příjemná béčkovitost jde krásně ruku v ruce potokům krve a vlnám zombíků. Dokážu si představit, že s partou kamarádů to může být nadmíru solidní zábavička. Překvapila komplexnost. V zombie modu máte na výběr mezi několika tříd, perky a itemy. Plníte jednoduché úkoly v tom všem vraždění a jdete tak nějak přirozeně dál. Nic intelektuálního, ale určitě bude bavit s partou známých.
Jak už jistě víte, tak tento díl nemá story mod. Já si ale naopak myslím, že to nevadí. Musíme si přiznat, že story nikdy v COD nebyla silným tahákem. Drtivá většina kupuje CODko právě kvůli multiplayeru a ten je i přes mé prvotní skeptické pocity popravdě zatraceně vymazlený. Jen si musíte položit otázku, jestli ještě máte na to, aby jste se střetli na poli frenetický akce proti zkušeným cápkům. Matchmaking totiž vám moc nenahrává. Já totiž na to fakt už nemám...

Herní výzva 2019 v základní formě - Barevný svět - splněna

Pro: frenetická akce, dobrý pocit ze střelby, různorodost zbraní, systém progressu, rozdílné třídy, vyšperkovaný multiplayer

Proti: podivná stylizace, nepřizpůsobivý matchmaking, špatná technická stránka Blackout modu, drsná škola pro nováčky, mikrotransakce

+11

Monster Hunter: World

  • PC 95
Tento komentář obsahuje sprostá slova, takže by jej nikdo neměl číst

-Celkem pohodička, co?
-Jo, na to že se jedná o Monster Huntera, tak je hra až podezřele lehká...

*O několik desítek hodin později...*

-Já to prcám!
-Kurva, nebuď slabko a joini ten quest s Nergigantem!
-Vždyť to je strašná sračka nevyvážená. Nergigant nedává vůbec smysl a má nepředvídatelnej move set.
-Ale hovno. Joini to.
-Tak jo, naposledy to zkusíme...

*O pár minut později*

-Ne, tohle nemám zapotřebí. Fakt to prcám. Rejč kvituju...
-Přece se nenecháš odradit po první neúspěchu.
-Prvním?! Tohle je tak patnáctej pokus!
-No, tak nám to tentokrát nevyšlo. Ve hře jsi ale zůstal, ne?
-Jo...Nefunguje alt+f4...

Monster Hunter World je extrémně zábavná, ale frustrující hra, která má problém s nevyváženou obtížností. Tudíž se postupem času z pohodového koníčku stane adrenalinová zábava ke které si vytvoříte ultimátní love/hate vztah. Nikdy jsem hru tak nenáviděl a miloval zároveň. Provázaností komplexního systému, jedinečností monster a úctyhodnou plejádou různých věcí, které můžete použít, si vytváře Monster Hunter v podstatě monopol mezi herními tituly. Sice se ostatní hry sem tam pokusí o nějakou napodobeninu a vyzobnout nápad, ale Monster Hunter je jen jeden. Zaběhnutý a promakaný systém se vám zaryje pod kůži, když mu dáte šanci a obrovskou porci trpělivosti.
Obtížnost se totiž pohybuje někde jinde, než třeba u Dark Souls. Monster Hunter vás naučí, že být trpělivý se vyplácí. Stačí totiž jediná malá chybka a vás půlhodinkový nervydrásající fight skončí neúspěchem. Takové jsou souboje v pozdějších fázích hry. Pomocí učení se a podřizováním se pravidel hry si začnete vytvářet situace k útoku. To ale stojí velkou porci času a hlavně té trpělivosti.
Co se týče grindu, tak je samozřejmě obrovský. Na druhou stranu dost zábavný. Nejedná se o grind v pravém slova smyslu (opakování stejný činnosti), protože každý souboj je trochu jiný. Ani tak tedy moc nepocítíte, že vlastně grindíte. Sem tam je nutnost vyhlédnout novou zbroj a sesbírat surky cíleně, ale pořád se jedná o nadprůměrnou zábavu.
Jak už bylo napsáno uživatelem Hellrampage. MHW není pro každýho. Parťák se mi na to ke konci hry vyprdl (jo, hádáte správně. Nergigante) skrz podivně nastavenou obtížnost. To je naprosto v pořádku. Budete totiž hodně umírat, aby jste se o monstru naučili toho co nejvíc. S tím se samozřejmě pojí frustrace. I když máte naučený celý move set a chování monstra, tak stačí zazmatkovat a jede se znova. Někdo to nese v pohodě. Jde si třeba zapálit nebo hru na nějakou dobu odloží. Magoři jako třeba já hodí gamepad do monitoru a musí kupovat nový. Ale ta satisfakce při výhře za to stojí! Zkroťte tedy nervy, naučte se respektu k monstrám a s velkou dávkou snahy nakonec zvítězíte. A ten pocit je velmi lahodný!
Proč by jste tedy měli hrát MHW? Kvůli jedinečné značce, která vytvořila extrémně chytlavý žánr. Podobnou hru totiž najdete těžko. V komplexním systému se dá snadno ztratit a vy nakonec přestanete dávat pozornost nahrané herní době. I za plnou cenu MHW stojí za vaši pozornost. Pokud máte rádi výzvu, tak není co řešit. Ostatní se naučíte za pochodu. A teď mě omluvte. Nergigante neokusil ještě dostatečně mou pomstu za monitor...

Herní výzva 2019 v základní kategorii - Hra roku - splněna

Pro: prostředí, grafika, monstra, ozvučení, komplexnost systému, vysoká obtížnost, dlouhá herní doba, spousta zbraní, sbírání, zábavný grind, palico/kočky, fantastický finální boj

Proti: nevyvážená obtížnost, příběh na úrovni prasklýho párku

+10

Singularity

  • PC 80
Toto je příběh z dávných časů. Z časů mýtů a legend, kdy koridorový střílečky nebyly sprostý slovo...

Pokud jste pochopili úvodní upravenou citaci, tak máte +1. Měla zafungovat jako vlna nostalgie, kterou v dnešní době Singularity neplánovaně používá ve svůj prospěch. Taky se vám občas zasteskne po klasických koridorových střílečkách, kde prostě jdete dopředu a kosíte nějakým sexy arzenálem zlobivce? Kdy jste naposledy něco takovýho hráli? Titanfall 2?
To by ke vzpomínání a hraní na nostalgii stačilo. Vlastně vše ostatní už napsali místní uživatelé. Není tedy čas ztrácet čas (he, docela příhodný u takový hry, co?).
Prostý RPG systém je ve hře daný celkem přirozeně. Sice se na samém závěru degraduje, ale všichni víme, že sbírání a kupování různých schopností je pořád zábava. Byla to sranda i tehdy a je to sranda i teď. Věřil bych, že na normální obtížnost se hra dá projít i bez nich. Slouží tedy spíše jako taková ozdoba. Což není vysloveně špatně. Jen se z toho dalo vytěžit asi víc. Na druhou stranu i míň. Pořád je to feature, která nenarušuje herní běh, který je na (dnešní dobu) velmi krátkou trať.
Používání cestování času do popkultury je pouze znakem neinspirativnosti autora.
Jak se to vezme. Singularity není vysloveně pitomý. Má své docela cool momenty, který využívají převážně jednoduchých časových paradoxů. Nic, co by vám zamotalo hlavu. Taky ale nic o čem by jste psali domů. Nenadchne a neurazí.
Gunplay je překvapivě vlastně zábavný. Zbraně působí relativně přirozeně a rozsekávat zlobivce brokovnicí na první dobrou vytváří určitý pocit satisfakce. Arzenál se skládá z některých originálních kousků (dálkově ovládaný granát, který nemá využitý potenciál) a z některých naprosto klasických (AR, brokovnice, pistole...). Nečekejte tedy žádné překvapení a možná budete občas odměněni nějakou tou novinkou. Originální zbraně působí spíše jako zajímavé zpestření. To ale hra přes svou délku vlastně ani extra nepotřebuje. I tak se jedná o dobrý pokus vývojářů pobavit hráče.
Atmosféru bych vyloženě nesrovnával s Metrem. Ten byl ethanol atmosféry. Singularity je "jen" další koridorovka, které dříve vycházely. Dnes už ale tolik nevychází a právě proto si myslím, že by jste měli dát Singularity alespoň trochu šanci. Za tak krátkou herní dobu (4-6h max) se totiž nestihnete nudit. Jasně, puzzlíky jsou naprosto primitivní, ale využívání TMD (jak napsali ostatní) je celkem zábavný.
Rozhodně nečekejte nezapomenutelný zážitek. Pořád je to hra krátká, nepropracovaná a bez zajímavých postav. Také musím zmínit promarněný potenciál. S delší herní dobou by dokázali autoři pracovat lépe. Mohl z toho být zajímavý příběh.
Na závěr bych také upozornil, že Singularity neobsahuje titulky. Problémy technického rázu se točí okolo nvidia physix, který vyřešíte odinstalací aktuální verze a nainstalováním té, kterou máte ve složce se hrou. Trochu otravný, ale dá se s tím žít.

Herní výzva v základní formě - Hrátky s časem - splněna

Pro: koridorová střílečka, krátká herní doba, potenciál pro zajímavý příběh

Proti: postavy, krátká herní doba, koridorová střílečka, nevyužitý potenciál pro příběh, absence titulků, menší problémy se spuštěním hry

+17

Fallout 4

  • PC 75
Lepší komentář, než LIUWIL nenapíšu. Takže se zdržím laciných a pubertálních vtípků a rovnou napíšu ve zkratce pár věcí k Fallout 4.

Fanoušci série, kteří vyrůstali na původních dvou dílech, můžou nad celým konceptem a novinkami celkem snadno ohrnovat nos. Hra ale pokročila. Buď budete dokola hrát staré díly nebo se rozhodnete, že ustoupíte progresu série a vyzkoušíte nějaký novější počin. Není to sice ten černohumorný a lehce depresivní Fallout, jaký známe, ale...hraje se fakt dobře.
Zaběhlý bethesďácký koncept stále funguje. Velký otevřený svět, podprůměrná náplň většiny questů a svoboda v průzkumu. Je zábavné procházet pustinou (která není až tak pustá) a dozvídat se jednotlivé příběhy určitých lokací. Ty jsou totiž až nečekaně dobře vymyšlené. Sice se strohou historii dozvídáte z terminálů nebo holopásek, ale nic to nemění na faktu, že dost lokací, na které jsem narazil, jsou opodstatněně napsané. Tudíž svět jako takový není (díky bohu) naprosto prázdný. Je zábava prozkoumávat. Pokud vás bavil předchozí kousek, tak není co řešit.
Vedlejší questy jsou stále tak trochu povětšinou trashík. Když zkázneš bandu zlobivců opodál, tak ti dáme stavební prostor a nějaký kačáky. Nic moc, že? Taky jsem si říkal. V téhle sféře se tedy až na pár jednotlivých questů toho moc nekoná. Trochu jsem zadoufal, že by si konečně autoři vedlejších questů mohli vytáhnout hlavu z prdele a dát jim nějakou zábavnost nebo invenci. Ne, pořád se motáte jako maďar v kukuřici a kosíte zlobivce. Sem tam hacknete terminál nebo něco vypáčíte. Případně postavíte nějakou tu obranu (paradoxně zábavná mechanika). A když už jsme u toho stavění...
Zaznamenal jsem vlnu nevole okolo nové mechaniky. Jasně, nikdo nechce hrát ve Fallout Sims nebo podobný zrůdnosti, ale když dáte stavění trochu šanci, tak zjistíte, že je to až nečekaně zábavný. Prostý systém vám totiž umožní na takovou hru docela velkoryse vytvořit randál budov a spoustu blbůstek. Není to ani praschsprostá motivace ke hledání materiálu. Na dostatek narazíte tak nějak po cestě. Tudíž máte vždy prostor popustit svoji kreativitu a postavit několikapatrový barák, který je hlídaný spoustou věží. Pokud jsem si takhle určitou osadu vypracoval, tak bych ji i rád testnul. Trochu je tedy zarážející, že čím vyšší máte defense, tak tím nižší je šance, že na vás někdo vlítne. Ano, není to sice otravná mechanika, kdy musíte odbíhat z mise přes půl mapy jen proto, aby jste zabili pár zlobivců, ale ten automatický masakr bych si prostě chtěl prohlídnout. Málokdy si totiž na vás někdo vlítne, když postavíte všude pasti a věže. I tak je to velká prdel. Já nevím. Nějak mi to totiž okořenilo ten jinak předvídatelný gameplay. Nebojte se toho. Je to sranda.
A co se týče hlavního příběhu. Přibližně polovina vypadá velmi slibně. Trochu záhadička, nějaký spiknutí..slušnej základ pro položení otázek a zaháknutí. Bohužel se karty vyloží příliš rychle a tudíž nemá s nadcházejícími hodinami Fallout 4 pořádně čím překvapit z příběhu. Sem tam se objeví nějaký plot twist, ale není natolik zarážející, aby se vryl hráči do paměti. Velmi pochybuji, že si bude někdo pamatovat Fallout 4 kvůli příběhu. Spíše to bude ten Fallout, který to zkusil s base buildingem. A ono je to vlastně i dobře. Série potřebovala trochu uživit.
Celková herní náplň se totiž posunula o dost víc ke střílečce. RPG prvky jsou sice stále zábavný, ale VATS systém už dávno není ke hře potřebný. To samozřejmě klasicky otvírá prostor k vytvoření OP hrdiny, který vypne supermutanta vytuněnou pistolkou.
Všeobecně úprava zbraní a tvoření zbroje je taky slušným oživením. Relativně smysluplně si vaši oblíbenou zbraň můžete vyparádit k vašem hernímu stylu. A světě div se - v docela i intuitivním menu.
Za to klasický pipboy je opět bordel. Záložka stats je třeba tak trochu zbytečná. Za to DATA by zasloužily lepší třídící metody. Co takhle rozdělení na hlavní a vedlejší questy? Na ty z DLC? Ne? Tak hlavně, že se mi zapíše do položky "ostatní", že mám dát nějakýmu vágusovi nuka colu...
Bugy jsou už snad všeobecně považovány za trademark Bethesdy. Opět nejsou ale vyloženě otravné. Spíš trapné. Postava s vámi kecá zády, někdo přejde při konverzaci jedním z vás, začne vám do toho někdo skákat s druhým dialogem... Však to už znáte. Pořád se ale nejedná o nic, co by rozbilo hru kompletně. Většinu problémů u questů jsem vyřešil save/load metodou. Je to tedy naprosto v pohodě hratelné i kompletně bez modů (achievementy rulez!).
Rád bych také zdůraznil fantastický soundtrack. Ať už se jedná o ambientní ozvučení nebo právě jednotlivé stanice. Parádní staré fláky, jako třeba The of The World krásně vykreslují celkovou atmosféru.
Celkově jsem si teda tento díl užil. Sice po 40h začne být docela utahaný, ale pořád se jedná o dobrou zábavu. Jen už začíná být série lehce vyčerpaná. Lepší story a vedlejší questy by mi ke spokojenosti stačily.

Herní výzva 2019 v základní formě - Herní kutil - splněna

Pro: soundtrack, crafting, atmosféra, Fallout, stavění, rozlehlost

Proti: bugy, utahanost, slabé vedlejší questy, nezajímavé frakce, zmařený potenciál hlavní dějové linky

+13

Batman: Arkham Knight

  • PC 90
„Docela mi chybí nějaká stelf akce."
„A nezkoušel jsi hrát toho Batmana? Tam máš stelf v Batmobilu."
„Cože? To se jako plížíš tankem? To je teda pěkně debilní nápad..."

Je to debilní nápad. Abych přiblížil situaci. Na Batmobil je ve hře kladený takový důraz, že se pohybuje v drtivé většině aktivit. Ať už to jsou hádanky nebo právě stealth pasáže. V pokročilé fázi hry se totiž dostanete do situace, kdy používáte svůj sexy tank jako plížící prostředek. Když jsem to viděl poprvý, tak jsem se jen pousmál a řekl si, jak moc dementní nápad to je. Nutno ale podotknout, že se to vlastně hraje dobře. Vypadá to totiž o dost hůř, než jak přímo situaci cítíte za monitorem nebo televizí.
A tak je to vlastně se spoustou věcí okolo hlavní novinky dílu. Hádanky jsou prkenné a upřímně mě i celkem srali. Na druhou stranu jsem si klasický střílení a naháněčky s Batmobilem užil. Tudíž je pro mě hlavní novinka dílu tak trochu na vážkách. Nápad je to docela fajn a cením si kreativity s kterou tvůrci přišli, ale postavit celou hru na základech Batmobilu? Nevím no. Hraje se to rozhodně příjemně, ale chyběli mi klasické hádanky z předešlého dílu. A když jsme u těch hádanek...
Riddler je oficiálně nejotravnější postava v celý Batmanovský sérii. Je egoistickej, narcistickej a autistickej. Vlastně...přesně takový, jako by měl podle komiksu být. Takže fanoušky můžu rovnou uklidnit. S každou postavou se zde nakládá velmi důkladně. Svůj prostor dostanou i méně známé postavy ( například Hush mě dost překvapil a ty hlavní samozřejmě tvoří a rozvíjí celkový děj. Prostě Batman tak, jak ho máme rádi. Svižná rubačka, která míchá adventurní prvky s arkádovou závodovkou. Tahle kombinace opravdu baví. Ale teď vážně k těm hádankám, jo?
Je jich několik. Klasické hledání trofejí odhalujete pomocí zlobivců, kteří rádi Riddlera napráší. Celkem nuda. Větší sranda je přímo hádanka, kterou vám Riddler předhodí. Vy pak musíte pomocí detective modu najít odpověď v dané oblasti a tím hádanku vyřešit. Celkem prdel. Průser je, že můžete hádanku vyřešit naprostou haluzí. Riddlera jsem tedy komplet vynechal. I když jsem ho za jeho vysírací chování chtěl poslat do báně nejvíc.
Systém upgradů je sice celkem košatý (na akci), ale povětšinou si jen zbylé bodíky tak nějak naházíte tam, kde cítíte, že je to fajn. Nečekejte tedy žádný extra RPG prvky. Kvůli tomu ale Batmana asi nehrajeme, ne? A proč ho tedy hrajeme? Z několika důvodů. Prvním je příběh...
Silný a originálně napsaný, který se nebojí razantních kroků i mimo komiksové vody. To se může zdát pro spoustu fanboyů pohoršující zjištění, ale věřte mi. Tohle si fakt užijete. Jednotlivé plot twisty a postupného přidávání sraček do větráku se z Batmana stane přesně ten dospělý komiks, který tak milujeme. Temný, syrový a drsný. Tím není myšleno, že by se hra stávala explicitním zobrazením násilí obecně. Moc krve tu nenajdete. Co tu ale najdete, tak psychologický rozvoj hlavní postavy, která obecně působí jako stoický a nekompromisní strážce spravedlnosti. O to víc překvapí, když vidíte přímo na Batmanovi, jak se postupně stává...jiným. Temným rytířem. Super, ne? Příběh je tedy rozhodně atraktivní i když pro znalce lehce předvídatelný.
Pak hrajeme Batmana kvůli lobotomizující akci. Jo, pořád je to bezhlavá rubačka. A pořád je to zatraceně zábavná bezhlavá rubačka. Přidalo se pár dokončovacích úderů a vše zůstalo tak nějak při starém. Ještě větší důraz se klade na gadgety. Jejich používání je ale zábavný a svižný. Plně do soubojovýho systému zapadá. Pokud jste tedy měli rádi bitky v předchozích dílech, tak v Arkham Knight budete opět spokojeni.
A samozřejmě hrajeme Batmana kvůli známému a oblíbenému universu. Jak jsem zmínil. Postavy jsou super a narazíte na docela značné množství předních zlobivců. Jen škoda, že některé zajímavé máte až v DLCčkách ( Killer Croc, Ra's). V současný době můžete ale naprosto v klidu sehnat premium edici okolo deseti euro.
Krátce okolo hlavního strašáka Arkham Knighta (strašáka, he..jako Scarecrow..dobrý, co?). Technický vztah už je vyřešený. Hru jsem zakoupil až se značným odstupem. Nejsem si tedy jistý, co přesně bylo za problémy. Byl jsem si vědom šílených problémů a proto se z počátku hře vyhnul. Nemějte ale obavy. Hra je již fixnutá. Jakmile budete mít příležitost, tak do Arkham Knighta jděte. Potěší jak fandy komiksu, tak akčních adventur, kterých se už příliš nedělá...

Herní výzva 2019 v základní formě - Adaptace - splněna

Pro: rozvoj postav, příběh, dostatek záporáků, smysluplné zasazení, střílení v Batmobilu, nerušený systém rozvoje, grafické zpracování, úcta ke komiksu, fantastické zakončení série, soundtrack, Batman :)

Proti: nutnost vybrat všechny trofeje pro plný konec (nebo najít na youtube), místy prkenné ovládání, přílišná snaha o zapojení Batmobilu, DLCčka jsou epizodky přibližně o 15 minutách

+15

Yakuza Kiwami

  • PC 90
K Yakuze 0 jsem nenapsal komentář, protože mi vyrazila dech. Hodlám to tedy díky herní výzvě napravit alespoň u prvního Kiwami.
Jelikož se technicky vzato jedná o první díl, tak hodlám rozdělit komentář na dvě sekce. Zamýšlím tím vyhnutí se spoilerům z předchozího dílu.
Proč by jste vlastně měli hrát Yakuza Kiwami? Kvůli příběhu. Ten je totiž tvořen rozvíjením v celku úctyhodné plejády postav a postupnými plot twisty. Z počátku se můžete lehce ztratit v nesmírném počtu názvů klanů, rodin a postav. K pomoci vám může být alespoň zápisník, který ve hře naleznete. Stručně uvede jednotlivé postavy a postupně se doplňuje s každým odhalením děje. Povětšinou se ale jedná o tak výrazné postavy, že se vryjí velmi rychle do paměti. Tvoří tak jedinečné gangsterské drama, které jinde nenajdete. Tady žádná politická korektnost nebo cenzura neplatí. Pěkně vám autoři ukáží, že touha po moci a penězích udělá s člověkem divy. Nebojí se tedy naturalistického násilí, které nepůsobí bezúčelně. Není ale tak snadné popsat kouzlo jedinečnosti příběhu Yakuzy, aniž bych se nevyhnul spoilerům. Pokud vás už unavuje to neustálé zachraňování světa a hledáte komplexní a násilný thriller, tak ho máte před sebou. Když ale pominu příběh, tak zůstanou poněkud zastaralé herní mechaniky. Side questy (substories) fungují totiž často na stejném principu. Nejvíc se ale opět pobavíte i konverzací. Některé situace totiž eskalují opravdu nečekaně. Vyústí tedy v humornou scénku v Japonském stylu. Je to ten typ humoru, který balancuje na hranici slušnosti, ale velmi chytře útočí na vaše pubertální já. Pokud tedy hodláte odhodit předsudky, tak se skutečně zasmějete. Nečekejte inteligentní humor. Čekejte perverzní a prostý humor, který může vykouzlit sem tam cringe výraz, ale pořád svou jedinečností na místním trhu dokáže být osvěžující. K tomu si připojte nesmírné množství vedlejší aktivit. Hlavnímu hrdinovi nedělá problém zpráskat partu hejsků cestou do karaoke baru. Zkuste dát Yakuze šanci, pokud máte kladný vztah k Japonským hrám a kultuře. Nebude to nejspíš láska na první pohled. Může to být ale láska na celý život.
A teď pro všechny kajnšmetkery, kteří hráli Yakuza 0 na PC. Kiwami je horší. Nebudu nic nalhávat. Schází mi kupříkladu charismatický Kuze. Děj negraduje takovým tempem a s blížícím se koncem skončí vše až příliš rychle. Z toho vyplývá, že Kiwami je kratší. Plusem samozřejmě je, že děj není příliš natahovaný. Nabaluje na sebe svižné tempo a stále pokračuje v perfektních konverzacích a dabingu. Setkáte se s několika známými postavami, ale stále nejsou tak drsní, jako v Yakuze 0. Tím chci naznačit, že celkový příběh se drží oproti předchůdci na PC docela zpátky. Není už tak násilný a spíše se vyžívá v představení postav a opět dobře mířených plot twistů. Ty jsou ale kvalitativně na horší úrovni, než předchůdce. Přesto budete spokojeni, že dostanete další porci. V mechanikách hry nečekejte změnu. Stále jde o prostou rubanici, která využívá stejné bojové styly, jako v nulce. Dokonce je i velká část scén příliš totožná. Nějak se nebudete moci zbavit pocitu, že jste už tohle hráli. To ale nic nemění na tom, že návrat do Kamurocha je fantastický. Pokud se vám líbil předchozí díl, tak neřešit a kupovat. Stojí to za to. Jen Yakuza 0 nasadila laťku fakt hodně vysoko. Myslete na to.

Herní výzva 2019 S humorem jde všechno lépe v základní formě splněna

Pro: příběh, postavy, zvraty, konverzace, humor, substory, vedlejší aktivity, uspokojující soubojový systém, prosté ale příjemné vylepšování postavy, Kamurocho, soundtrack, cutscény, dabing, Goro Majima

Proti: zastaralá grafika, přílišná shoda scén z Yakuzy 0, totožné herní mechaniky, po všech stránkách o kousek slabší

+13

Assassin's Creed Origins

  • PC 85
Ubisoft se překvapivě nebál sáhnout do jádra herních mechanik AC série a musíme si přiznat, že to už bylo fakt hodně potřeba. Tímto odvážným krokem totiž série přitáhla i několik nováčků. Ať už bylo lákadlem zasazení nebo větší směr k RPG systému. Hlavní roli ale hraje Egypt samotný. Až maniakální zaměření na detail krásně kříží zajímavým způsobem historii a zábavnou hru. Je radost prolézat Egyptská města, hrobky nebo přímo pyramidy. Když ale sleduju místní komentáře, tak se budu pravděpodobně opakovat. Tentokrát tedy více ve zkratce k věci, co mě vlastně sem tam nahnětlo.
Inu, opět je to příběh. Ten je stále obrovský trash. Cesta za pomstou těm megalomanským kulisám nesluší. Chtělo by to něco víc. Třeba větší zaměření na politické pletichy. Hráči nejsou idioti. Her o pomstě už hráli hromady. Kolik ale hráli her, kde řešíte intriky a zákulisí tehdejšího Egypta? Zapadá to do loru a zní to zajímavěji. Sice se nakousne jistý politický spektrum, ale je toho žalostně málo. Spíše téma funguje jen jako výplň, aby vám dodala další důvod, proč se vlastně hnát za pomstou. Docela nevyužitý potenciál, ne?
Side questy taky moc nepostoupily. Jsou sice tentokrát skryté za zábavnými mechanikami a uspokojující honbou za lootem, ale často řešíte malichernosti obyčejného obyvatelstva typu - tam ten cápek je na mě ošklivej, tak ho zabij. A mimochodem je ve vojenský základně, kam se máš infiltrovat, díky.
Možná jsem to zjednodušil, ale jádro většiny side questů je právě tohle. Tedy pokud zrovna neděláte poslíčka.
Samozřejmě čest výjimkám, kde například vyšetřujete rituální vraždu. Opět dost zjednodušeně, ale už má quest nějaký drive a je hodný zapamatování.
Vedlejší aktivity se skládají ze závodů na hippodromu, kterým jsem upřímně nepřišel na chuť. Na druhou stranu do světa zapadají a určitě si najde svojí cílovku. Další aktivitou je aréna. Rubete se sice v nádherných kulisách, ale stále se jen rubete. Neurazí a ani nenadchne.
Hlavní aktivitou je ale průzkum. Objevovat tajemství Egypta je prostě fantastický. Celkově musím uznat, že po grafický stránce nemá AC Origins chybu. Ukazuje Egypt v tom nejlepším možném světle. Putování pouští má správně izolovanou atmosféru (tedy pokud pouze neprojedete oblast na koni) a Alexandrie na opak příjemně společenskou a kulturní. Kdo by se nechtěl podívat do Alexandrijské knihovny?
Takže bez keců. AC origins mi přijde jako nejlepší díl ze série. Combat má už nějaký řád a představuje (občas) výzvu. Sbírání lootu je zábavné a průzkum rovněž. Pro příště už prosím nějaký fajn příběh!

Herní výzva v základní verzi splněna - Historie se opakuje

Pro: Egypt, rozloha, průzkum, loot, souboje, motivující odměny, hudba, dabing, prolnutí historie a zábavy

Proti: příběh, postavy (nepočítejme historické, jo?), může nastat pocit stereotypu, děj vedlejších questů, "meh" vedlejší aktivity

+13

Battle Chasers: Nightwar

  • PC 70
Celkem solidní snaha o návrat JRPG žánru. Bohužel zůstala snaha na půl cesty. Sice se podařilo gameplayově hru docela vymazlit zajímavým soubojovým systémem, ale příběh je těžký podprůměr této doby.
Mechaniky boje budou jistě všem hráčům jakéhokoliv JRPG známé. Tahovka s partou hrdinů, kterou vylepšujete a hážete kouzla pomocí zdroje many. Nic neobvyklýho. Postupem času se ale na hru nabalí mechanika overcharge, kterou oceníte až spíše s odstupem. Dovoluje vám totiž utrhnout se ze řetězu a sesílat mocná kouzla i během boje. Fajnově to oživuje hratelnost. Nekřečkujete si manu na chvíli, která možná přijde. Ve výsledku tedy budujete pár kol overcharge, který po boji vyprchá, a následně rozpoutáte klidně i na obyčejnýho pavouka totální smršť. K tomu si přidejte klasické probírání statistik a tvoření různých buildů. Ten tvoříte hlavně skrz systém perků, který můžete kdykoliv měnit. Nehrozí tedy situace, kdy by jste si v půlce hry uvědomili, že tento build není zrovna pro vás a vy pak zůstanete s holou prdelí a nic moc postavou. Určitě potěší. Nesmí chybět i v celku povedený hon za výbavou. Ta je někdy velmi vypečeně skryta a nutno dodat, že moc nápovědy k umístění nedostanete.
Výbavu sbíráte převážně procházením na půl náhodně sestavenými dungeony. Nebojte, většinu času to ani nepoznáte. Náhodou se v téhle hře jedná o fajn prvek, protože loot může být skrytý na různých místech, které ještě neznáte, tudíž podtrhne "šmejděníčko šmejdění". Máte důvod se do dungeonů vracet, takže z mého pohledu plní systém účel.
Soundtrack taky neurazí. Obsahuje pár velmi dobře padnoucích fláků. Obávám se ale, že si nebudete písně jen tak pobrukovat. Zas tak výrazné nejsou. Podstatné je, že podtrhují atmosféru a zapadají do fantasy světa dobře.
Celý ten fantasy svět je ale obýván naprosto generickou řadou potvor. Na jakýkoliv kýč si vzpomenete, tak Battle chasers má. Pavouky (asi 5 druhů? To jako fakt?), sliz, kostlivce, mágy, netopýry, zombie... Což samozřejmě docela kazí dojem. Ze stránky nepřátel se jedná o ten největší průměr z průměrů. A když jsme u těch průměrů...
Příběh je šíleně nudný. Záchrana světa (už zase?) před hlavním zlobivcem (i když se několikrát změní) je už tak šíleně ohraná, že požaduji zrovna od JRPG něco víc. Jasně, je tu v celku propracovaný lore, ale ten je pořád šíleně generický. Možná dobrý pro lidi, kteří se nezajímají o popkulturní zábavu. Nebo je příběh mířen pro fanoušky komiksu. Sám nevím. U nás je totiž Battle Chasers dost neznámá značka (a to se komiksům celkem věnuji), takže potenciál na oslovení příběhem se rovná nule.
Postavy jsou to samé. Drsňácký bojovník, ochranářský robot, nevinná dívčina, starý mág, lovec démonů a mazaná vražedkyně. Může se to zdát jako v celku solidní výběr, ale kvantita se nerovná kvalitě. Vše je tedy prázdné, jako blonďatá dvacítka z vesnice, která si chce namastit ego přes umělou módu. Nemá to osobitost. Když už to vypadá zajímavě (konverzace při odpočinku), tak velmi záhy je nápad zničen a nevyužit. 30h hra by přeci měla dokázat navázat nějaké vazby s postavami. Já ale necítil ani ťuk. Celkem škoda a zklamání.
Když jsem se tak hezky vypsal, tak to mohu už ukončit. Battle Chasers je atraktivní snaha o návrat JRPG žánru, která selhává téměř ve všem, kromě herních mechanik. Stojí za to si ji zahrát? Pokud jste fanoušky JRPG a hodně vám ten žánr chybí, tak asi jo. Druhá varianta je, že jste fanoušek komiksové tvorby. Jestli splňujete první kritérium, tak berte ve slevě. Fandové komiksu už hru nejspíš hráli.

Herní výzva Čapkův odkaz v základní formě splněna.

Pro: grafické zpracování, tahové souboje, hon za lootem, dungeony

Proti: příběh, postavy, lore, nevybalancovaná obtížnost, občasná nutnost grindu, nepřehledný interface, zdlouhavý pohyb po mapě, slaboučky konec, nulová osobitost

+7

Wolfenstein II: The New Colossus

  • PC 85
Taky vám chybí klasický koridorový střílečky? Dnes se už moc nedělají. Zvláště ne singplayerovky. Což je ale škoda. Posedlost dávat otevřený svět a RPG systém i tam, kde se to nehodí, způsobila znatelný úpadek těchto her. Naštěstí tu stále máme Wolfa, aby nám připomněl, že stále stojí za to dělat čistě singlovou a lineární střílečku.
Kosit nácky nás baví. Wolf nás to učí od roku 1981 a stále je to zábava. Další díl navazuje na předchozí New order a pokouší se nabídnout víc zábavy a brutality. Převážně efektivní brutalita krásně sedí do béčkově laděnýho scénáře.
Ten sice už není tolik Tarantinovský, jako tomu bylo u předchozího dílu, ale stále nabízí na poměry stříleček kvalitní porci zábavy. Plusem je také zobrazení nacismu v ryzí podobě. Hajlovačky, hákáče, KK klan a dokonce přijde i Hitler. Autoři se nebojí přehnané politické korektnosti a nabídli rozumnou porci zobrazení této ideologie. Z postav popravdě nejsem tak unešený, jako ostatní. Převážně jsem se nedokázal sžít s ostatními. Ne že by neměli vlastní osobnost, ale herní doba je příliš krátká na to, abych si dokázal vybudovat sympatie k vedlejším postavám. Dostali prostě málo prostoru. My ale kvůli příběhu Wolfa nehrajeme. Je to sice fajn bonus, ale především jde o kosení nácků a testosteronem nabytou akci.
Tu samozřejmě nabízí Wolf opět prvotřídní. Kombinace stealthu a akce stále baví. Naštěstí Wolf nijak nepenalizuje, když vás nepřítel spatří. Sice budete mít boj trochu ostřejší, ale není to nic, co by vás dokázalo rozhodit.
Vlastně celý systém hry je víceméně stejný. Perky a dual welding stále hraje roli. Přibylo speciální vybavení, které s trochou trpělivosti posbíráte všechno. Není to sice kdovíjaký game changer, ale stále to působí docela svěže a jednotlivé kousky vám dávají zase o trošku víc svobody ve svém konání.
Ostatní napsali vše velmi dobře. Nebudu tedy zdržovat. Stojí tedy další Wolf za koupení? Pokud se vám líbil předchozí díl, tak určitě stojí.

Herní výzva v základní formě - Severní vítr je splněna.

Pro: gunplay, příběh, akce, padnoucí soundtrack, dual welding

Proti: krátká herní doba, málo prostoru pro vedlejší postavy,

+15

The Evil Within 2

  • PC 90
"Vždyť to vůbec není survival horor!"
"Celou hru musíš používat crafting. Nemůžeš jen tak vyběhnout a postřílet všechny cápky, jak se ti zlíbí!"
"To sice ne, ale s trochou stealthu se většina situací stává snadným. Moc tomu nepomáhá ani špatná umělá inteligence..."
"Měl sis zvýšit obtížnost!"
"Tvoje máma si měla zvýšit obtížnost!"

Ne, fakt to není survival horor. Pokud máte ke hře určitý respekt, tak se drtivá většina situací dá zvládnout s plným zásobníkem a ještě nějakou municí bokem. Z toho můžou fanoušci zjistit, že následovník ubral razantně na své obtížnosti. Už se nebudete potloukat nápaditou budovou a mít strach, jestli další střet přežijete. Teď je to spíš o tom, jestli do boje skutečně jít. Záleží, jak moc máte židovský předky ve smyslu hromadění věcí. A jak to, že máte všeho vlastně dostatek?
Pokračování totiž operuje s několika otevřenějšími lokacemi (ne tak velkými, aby se z hry stal regulérní open world, nebojte), které při správném šmejděníčku, šmejdění můžete vyluxovat. A věřte mi, že to dělat budete. Je to totiž zatraceně zábavný. Jasně, ubralo se na jádru survival horor a obtížnosti, ale pokud je to na úkor zvýšení zábavnosti gameplaye, tak pro mě ok. Musíte si ale zodpovědět, jak moc jste HC fanoušky tohoto žánru a hlavně jestli dokážete přijmout změnu. Pokud totiž na takovou změnu přistoupíte, tak zjistíte, že hře to dodává automaticky nový rozměr. Určitá střetnutí ve "free roomu" totiž dokáží taky pořádně vyděsit. Převážně proto, že jednoduše nečekáte zlobivce třeba v jukeboxu.
S tím polootevřeným světem je vše uděláno velmi citlivě. Stále bude na vás dýchat podivně sevřená atmosféra s kapkou beznaděje. S podstatnou zásobou zdrojů se ale logicky ničí opravdové jádro survivalu. Nemůžete sice ze Sebastiana udělat nezdolného šohaje, ale rozhodně bude připraven na každé další střetnutí o kus víc.
Tak. Když jsem teď pohnul žlučí HC fanouškům survival hororu, tak můžeme přejít dál.
Pokračování neodstranilo neuvěřitelně toporný pohyb. V arzenálu máte totiž ještě jakousi pokřivenou mechaniku krytí. V takových situacích vás ovládání dokáže pěkně šlehnout přes koule. Sebastian je pomalý a neuvěřitelně tuhý. Na to jste si ale pravděpodobně zvykli v jedničce.
HW optimalizaci vzhledem ke grafické stránce je stále mírně řečeno špatná. Propady framu, občasný crashík a sem tam nějaký rozkošný bug. Hra by zasloužila trochu víc péče. Nečekejte tedy po této stránce zlepšení. Spíše mírné zhoršení. I tak ale dokáže vykouzlit zajímavé scenérie, které si dokáže člověk dobře zapamatovat.
A ještě k příběhu. Trošku si zaspoileruju: koho sakra napadlo měnit během hry třikrát záporáka? Jasné, co se týče Myri, tak to vlastně není ani záporák, ale neměl náhodou Stefan potenciál? S trochou péče mohl přeci důstojně utáhnout zlobivcovskou linku sám. Místo toho nám byl naservírován absolutně archetypální zlobivec, který je "jen" zvrácený manipulátor. Trochu škoda, ne? Hra není nijak dlouhá. Spíše takový průměr do cca 20h. Nemáte tedy šanci se nějakým způsobem se záporákem spojit. Resident Evil 3 věděl, jak udělat pořádnýho zlobivce. R.I.P Nemesis...
Nemluvě o totálním happy endingu. Jo, Sebastian sice musel technicky vzato zabít svou ženu (která stejně přežila finální souboj), ale končit survival horor výjezdem za západem slunce? To jsem jedinej, komu to přijde divný? A ne, mírně otevřená vrátka vývojáři se nepočítají. Čekal jsem špínu, depresi a tak. Nějakej pořádnej plot twistík. Sice to působí uspokojivě, že Sebastian vše přežil, ale podrývá to jinak docela fajn příběh. To jsem se rozkecal, co?


Každopádně Herní výzva 2019 - Lovec trofejí splněna (v základní formě - 53%).

Pro: otevřenější lokace, ozvučení, level design, potenciál pro fajn zlobivce, prostředí, větší důraz na rozvoj postavy, efektní gore

Proti: toporné ovládání (pro tip: alespoň relativní pohodlnosti dosáhnete hraním na gamepadu), technická stránka, závěr je dost meh, málo pořádně odporných bossů

+10

Middle-earth: Shadow of War

  • PC 60
Tak to jdu vykreslit Shadow of War. Z mého hodnocení je patrný, že mě něco docela rozohnilo. Než se ale k tomu dostanu, tak bych rád přeci jen trochu přiblížil o co vlastně jde.
Pokračování Shadow of War navazuje přesně tam, kde skončil díl předchozí (nečekaně). To znamená, že pro pochopení (sice prostého, ale navazuje) děje je potřeba dohrát předchozí díl. Případně alespoň vidět na youtubku nějaký zásadní momenty. Takhle se totiž můžete v té béčkovitosti docela snadno ztratit. Ne že by byl děj komplikovaný. Jen i když máte načtenou předlohu (a za sebou filmovou trilogii + Hobita), tak se prostě budete ztrácet. Hra totiž stejně jako díl předchozí tak trochu bodá na všechny předlohy. V podstatě si vypůjčí svět, zlobivce a několik odkazů na (propracovaný) lore. Jelikož se jedná o pokračování, tak čekejte přesně to, co autoři slíbili. Větší, lepší, propracovanější. Skutečně tomu tak je. Ve hře je (mimo jiné) i propracovanější RPG systém, který bych rád vyzdvihl. Je docela fajn sbírat výbavu, vylepšovat a plnit challenge pro ještě větší posílení určitého gearu. Stává se z toho docela zábavná honička za lootem.
Strom schopností se rozrostl. Ten opět může působit monumentálně, ale velmi brzy se v něm zorientujete a začnete vyzobávat skilly, které prohloubí Váš styl hraní. Potud pořád fajn.
Největší novinkou je samozřejmě tvoření armády. Ta se opět skládá z několika generálů, warchiefů a jejich pobočníků. Jejich ovládnutím si rozšíříte armádu a vystoupíte o kousek blíže k cíli, který je samozřejmě dobytí Mordoru. Jakmile máte dostatečnou armádu, tak se můžete (a taky musíte)rozhodnout pro siege misi. Ta samozřejmě působí z počátku monumentálně. Výbuchy, vaše armáda, spousta ujetých orků (kteří mají větší osobnost, než plochej Talion) a souboj s hlavním zlobivcem regionu. Na poprvé fajn zážitek. Potud stále fajn.
Jenže je hra extrémně repetetivní. Máte sice na výběr ze spousty aktivit, ale musíme přiznat, že jsou v podstatě to samé, jen v bledě modrém. To začne po určitým čase lézt na nervy a pokud jste zvyklí na trochu té invence a rád ve hře trávíte více času (čímž se zvyšuje pocit stereotypnosti), tak velmi brzy začnete na googlu hledat stránku hltb s tím, kolik to má vlastně hodin. Není to nijak děsivý číslo. Průser prostě je, že děláte pořád to samé.
Pokud se tedy rozhodnete do této hry jít, nezapomeňte na správné dávkování. Více jak hodinu bych nedoporučoval. Nedělejte stejnou chybu, jako já.
V boji se na Vás budou linout hromady a hromady orků, které máte zkásnout. Mezi tím vším (docela příjemným) bordelem je třeba kapitán, kterého chcete získat do armády. V takové situaci jste ve frustrující pasti ovládání (hráno na gamepadu). Nepřijde mi, že by byl Shadow of War uzpůsobený na davy nepřátel. Talion kolikrát zmateně začne sázet mečem do vašeho cápka a kapitán mezitím vezme kramle. A věřte nebo ne, to hodně nasere. Podobný problém nastává i s pseudoparkourem. Tohle vlastně bylo i v předchozím dílu. Autoři se pokusili tento neduh regulovat přítomností double jumpu. Moc to ale nefunguje. Často budete končit v naprosto jiné části oblasti, než jste zamýšleli. Jako dá se to překousnout. Otázkou je, jestli by jste opravdu tohle museli podstupovat. Nejsou náhodou na trhu lepší rubačky?
Teď ale k tomu největšímu průseru, kvůli kterému píšu tento koment. Pominu li, že finální souboj je docela jednoduchý, tak po příběhovce to nasázelo kulky do předlohy. Píši převážně o opravdovém finálním rozuzlení, kde dojde k odhálení nového Nazghula - Taliona. Po lorový stránce dává smysl, že udržoval válku nějakou dobu na uzdě. Co ale smysl nedává je, že se stal Nazghulem. Jejich identita je přeci známá a pevně daná, ne?
Abych nezapomněl dodat. Ze hry zmizely mikrotransakce. Určitě fajn informace pro spoustu zájemců. Pravděpodobně to ale stejně víte. I tak se nevyhnete občasnému grindíku, který se dá přežít. Jestli ale zkousnete přibližně další 20h grind pro odhalení opravdového finále, tak to nechám jen na Vás. Za mě ne. Dá se bez Shadow of War žít. Fakt.
Za tohle bude zas mínusek, ach jo.

Pro: tvoření armády, vylepšování gearu, loot, osobnost orků, spousty aktivit, odstranění mikrotransakcí

Proti: pošlapání předlohy, grind, finále, opravdové finále, postavy, stereotypnost, ovladatelnost, velikost ve smyslu dat (cca 100gb)

+12

Far Cry: Primal

  • PC 70
Nebudu zastírat, že se mi líbí série Far Cry. Mám rád rozlišný arzenál, velkou mapu a spoustu aktivit. Problémem je, že Primal ze své podstaty vlastně nemá atraktivní arzenál, ačkoliv se fakt snaží. Cením si snahu autorů jít do méně populárních vod. Zasazení je totiž tím největším lákadlem. Engine hry vykresluje krásné lokace. Především bych chtěl pochválit nasvícení. Prostředí se prostě opravdu povedlo. Máte chuť prozkoumávat, což moc v předešlých dílech nebylo. V Primal je trochu větší důraz kladen na oheň. Není to tak, že by jste hráli nějakou ujetou minihru při rozdělávání ohně. Spíše zapalujete vše, co vidíte. A je to fajn pocit. Vypálit nepřátelskou vesničku ve vás probudí jistý pocit zadostiučinění.
Co se týče aktivit, tak jich je mraky. Z počátku tradičně budete zobat drtivou většinu značek, ale velmi záhy se kvalitativně malý výčet aktivit mění v docela nepříjemný stereotyp. Co je horší, tak plněním těchto aktivit se stanete ultimátním strojem na zabíjení. To samozřejmě ovlivňuje obtížnost hlavní příběhové linky, kterou následně projedete jako hovno potrubím. Důrazně doporučuji si osolit obtížnost. Hrál jsem na normál a přibližně v půlce hry jsem litoval, že jsem nevybral survival. Určitě by to měnilo celkový pocit z mechanik hry a hlavně atmosféry. Ta je totiž dost důležitá. Jakmile dosáhnete bodu, kdy jste dostatečně sebevědomí na ničení těch nejdrsnějších táborů, tak jednoduše nemáte motivace k postupu dál a pracovat více na rozvoji postavy. S tím se samozřejmě pojí nedostatek motivace k plnění právě všech těch vedlejších aktivit. Od určitého bodu nenabízí atraktivní odměny. Čím víc jich splníte, tím jednodušší se hra stane. Jakmile vás to začne srát, tak je jednoduše plnit přestanete a zjistíte, že herní dobu se značně zkrouhne. Což není vysloveně špatně. Jen by neuškodilo hrát více na kvalitu, než kvantitu. To je ale v podstatě problém všech her od Ubi.
Po příběhové stránce je to slabší. Na hlavní linku se moc důraz neklade. Jedná se o standardní formát zlobivec/hlavní hrdina. Proti předešlým hlavním dílům (dokonce i Blood dragon) jsou záporáci hrozně málo vykreslení. Necítíte k nim respekt a tak jejich mise berete jako klasický vedlejšák. Nemůžu ale upřít snahu autorů o vytvoření ujetých postav. Budete plnit totiž někdy dost zvláštní mise (sbírání nosorožčího trusu), které po vás budou žádat mírně řečeno pochybné charaktery. Okořeňuje to zvláštním způsobem hratelnost. Hra se nezdá pak tak stereotypní a zaprdlá. Ubi mají totiž specifický smysl pro humor, který není zrovna chytrý, ale do Primal se prostě hodí. Občas se tedy i pousmějete. To totiž budete dost potřebovat, protože z počátku budete sbírat obrovské množství materiálu. To se velmi záhy stane otravné a tak budete spoléhat na svůj batůžek s odměnou, kterou doplňují členové vesnice.
Když se to vezme kolem a kolem, tak je Primal příjemná oddechovka v neokoukaném prostředí. Pokud vám chybí hra z takového prostředí, tak neváhejte (a osolte obtížnost). Jen mějte na paměti, že budete omezení arzenálem a příběh bude atraktivní, jako Thajská prostitutka. Ze začátku se může zdát zajímavý a atraktivní. Brzy ale zjistíte, že není vše tak, jak to na první pohled vypadá.

Pro: prostředí, grafika, rozloha, řeč, práce s ohněm, pořád je to Far Cry, zvířecí společníci

Proti: stereotypní aktivity, slabý příběh, omezený arzenál, nutnost sbírat kotel surovin, nevykreslení záporáci, jako vždy kvantita na úkor kvality

+14

Dirty Bomb

  • PC 80
„Tak jsem včera hrál CSko s týmem. Zbyl jsem poslední jen s Desertem. Všem z nepřátelskýho týmu jsem dal jedničku!“
„Já zase hrál Overwatch. Konečně jsem se dostal z ranku a...co jsi vůbec hrál ty, Arnošte?“
Arnošt rozpačitě popije své zvětralé pivo.
„No, hrál jsem Dirty Bomb.“ Není nutné dodávat, že následuje rozpačitá pauza.

Cítil bych se dost blbě, kdybych napařil Dirty Bomb po 110h hodnocení a nechal hru opuštěnou, jako je nyní. To je vlastně hlavní důvod, proč píši komentář o hře, která nikoho nezajímá.
Dirty Bomb nehraje moc lidí. Svého času měla hra krátký prostor, kdy byla celkem hraná. Bohužel ale kvůli neschopnosti autorů dodávat kvalitní kontent v dobrém časovém rozpětí, hru tak nějak pohřbilo. Přitom základ je opravdu zábavný. Ano, je to f2p akce, ale zkuste hru ihned neodsoudit tento platební model. On totiž fakt nefunguje. Za prémiovou měnu si sice můžete kupovat další postavy nebo vyrábět loadouty, ale prakticky si stejně oblíbíte jen trojici postav, které budete při zápase používat.
Tím chci tedy říct, že platební model Dirty Bomb absolutně selhal. Právě proto si myslím, že hra končí. Neměla totiž šanci si na sebe vydělat. Nevypadá sice nějak hezky, ale vývojáři multiplayeru Wolfenstein: Enemy Territory si představovali trochu jiný úspěch. Je to škoda, protože se jedná o svižnou akci, která si krade to nejlepší z ostatních her a tvoří vyvážené kombo, které bohužel nedokázalo oslovit víc lidí. Tohle asi bude můj guilty pleasure. To ovšem nebude tak správný výraz, protože za mě je hra fakt extrémně zábavná a musím přiznat, že je mi líto, že hra končí.
Základní premisa je prostá. Tři žoldáci, které si vyberete do akce před každým začátkem hry, kteří mají jedinečné schopnosti, se dělí do třech hlavních tříd. Medic, combat a objective. Názvy jednotlivých tříd svou funkcí vypovídají sami o sobě. Rád bych spíše zveřejnil tu precizní kombinaci slavných stříleček, které mi tak učarovali.
Třídami je to trochu podobné, jako třeba Battlefield. Ne však tak megalomanské. Týmy jsou malé a tak se vaše snaha neztratí. Přesto se hraje na týmovou spolupráci a rozložení spolupráci podobně jako v Overwatch. Jen na jedné třídě nezávisí výsledek hry. Svižnost by se zase dala přirovnat k low costovýmu Titanfallu. Tato kombinace tvoří nečekaně skvěle hratelnou a zábavnou záležitost.
Budu ale upřímný. Nízký budget a snaha autorů jde vidět všude. Nesympatické postavy, nulová snaha a provázání nějakým dějem, laciné menu, pochybně promyšlené mikrotransakce, nezáživný systém progressu, repetetivní mapy, nedostatek herních módů, nevybalancovanost týmů...
To je výčet docela dost striktních negativ, že? Já vím, já vím. Jenže po gameplayeové stránce je to opravdu zábavný. Svižnost, všímavost, reflexy a rychlé myšlení je koncentrováno do relativně krátkých zápasů, které při troše štěstí vyústí v napínavé prodloužené finále.
Mohl bych pokračovat o Dirty Bomb, ale obávám se, že nepřesvědčím nikoho, aby si hru zahrál. Dostávat se totiž přes tu tvrdou vrstvu sraček nemusí být pro každýho dobrá časová investice. Navíc hra již umírá a samotní autoři prohlásili, že s tím končí. Je tedy asi kontraproduktivní začít hrát zrovna teď při konci.
Hra tedy zůstane zapomenutá. Já na ni ale určitě budu vzpomínat v dobrém. Jen to nikomu nepřiznám :)

Pro: svižná akce, přímočaré mechaniky, plynulá a uspokojující responsivita postav, komunita není rakovinotvorná, příjemná kombinace slavných stříleček

Proti: špatný platební model, nedostatek map, systém progressu, málo hráčů, neschopnost autorů hru rozvinout, zbytečnost třech herních měn, nevyužitý crafting, nezáživné postavy, nulový příběh, ošklivé menu, zastaralá grafika

+6

Shadow Warrior 2

  • PC 85
Upozornění: Tento komentář bude obsahovat pubertální a pro někoho možná ofensivní humor.

V práci se po Vás vozí šéf a stará se Vám vozí po šéfovi? Váš život stojí za pendrek? Bojíte se močit na veřejných záchodech, protože máte malý penis? Nevadí, je tu totiž Shadow Warrior 2!
Představte si Borderlands s koulema a ještě větším množstvím lootu. Přidejte pubertální humor a 80.tkový gimmick. Takhle bych asi nejlépe popsal Shadow Warrior 2.
Nebudeme si ale nic nalhávat. Rozhodně to není chytrá hra. Nebál bych se ji označit i za hloupou, ale už z prvních minut ve hře si ihned uvědomíte, že na tohle se tady nehraje. Nestydí se být hloupou a pubertální hrou. Dá před Vás stovky démonů, které máte pokosit a velice úctyhodný arzenál zbraní, které můžete použít. Je to ale zatraceně zábavná činnost. Vzpomínáte třeba na Diablo? Jak jste slepě ničili herní myš a sem tam si přiřadili bodík do stromu schopností popřípadě aktivovali runu? Je to podobně očišťující. Nesmíte se ale zamyslet. Jakmile totiž začnete trochu uvažovat nad příběhem nebo hláškami, tak celou hru degradujete. Berte to spíše jako ultimátní vyblbnutí testosteronu. Nic víc to nemá. Možná je to škoda, ale rozhodně se nestihnete za celou herní dobu nudit. Neustále jste v akci a koho by nebavilo kosit zástupy zlobivců pomocí parádního prasečáku?
Jak to je ale s tím RPG systémem a přemírou lootu, která je všude zmiňována? Pokud se budete soustředit na každičký předmět a začnete zkoumat každý upgrade, který vezmete, tak automaticky hra ztratí svojí hlavní sílu. Bez svižnosti totiž pomalu začíná bublat na povrch to, že Shadow Warrior 2 je víc kvantita, než kvalita. Můžete tedy hrotit celý systém lootu a upgradů, ale taky se můžete rozhodnout právě pro ignorování většiny věcí a něco do svých zbraní prostě naházet. Pomocí šikovných filtrů totiž můžete s inventářem manipulovat podle svého vkusu. Co takhle dát zranění elektřinou na motorovku? Nemusíte se brodit v děsivě rostoucím počtu předmětů. Jednoduše vyberete, co si přejete na svou zbraň dát a tím to může skončit. Dokážu si ale také představit, že budete tento systém ignorovat úplně, když snížíte obtížnost. Tím se ale zase připravíte o zajímavou variabilitu vašeho arzenálu. Vše má pro a proti.
Je tedy jasné, že se o Shadow Warrior 2 nebude nikdy mluvit jako o skvělé hře kvůli příběhu. Pokud chcete hlubší osvětu, tak sáhněte po něčem inteligentnějším. Pokud ale chcete übercool akci, která necílí na dětské publikum, tak nemůžete sáhnout vedle. Prostě vypněte mozek a pokoste tu hromadu nepřátel katanou. Jestli něco takového dokážete, tak se rozhodně budete bavit.
Co se týče humoru, tak je to věc vkusu. Někdo má rád takový pubertální a přímočarý humor a někdo zase ne. Jestli totiž nepřijmete tento jednoduchý humor Lo Wanga, tak se raději hře vyhněte. Hlášky padají totiž pořád a dokážu si představit, že kvůli něčemu takovému hru hrát prostě někdo nebude.
Takže vyjdu trochu z davu a nadělím vyšší hodnocení právě pro konstantní no-brain akci, která maximálně sedla. Nic víc ale od Shadow Warrior 2 nečekejte.

Pro: no-brain akce, pocit dominance, obrovský a nápaditý arzenál, chladné zbraně, soundtrack, pubertální humor

Proti: přemíra efektů, enormní množství nezajímavého lootu, pubertální humor, absolutní dutost celé hry, nezajímavé questy, slabý příběh

+13

Fortnite

  • PC --
Vzhledem k tomu, že nikdo zatím nenapsal komentář, tak posbírám svou odvahu a pojedu první.
Nejspíš jste si všimli, že jsem hru nehodnotil. Je pro to prostý důvod. Já prostě nejsem schopný nechat ve Fortnite další porci času. Jedna mapa, sto lidí a spousta času, který povětšinou jen pročupíte někde zaduněný. Jasně, je tam adrenalin ze strachu z odhalení a tudíž automatické eliminace (pokud nejste guma jako já, tak přežijete, ale moc na to nevsázejte. Hráči Fortnite jsou extrémně naskillení), ale to nic nemění na tom, že prvotní koncept zavání stereotypem jako kráva. Jedna jediná mapa a vaše schopnosti. To se může pro někoho zdát jako opravdu fajnová výzva, ale battle royale jednoduše nejsou očividně hry určené pro mě. Dokážu si totiž představit lepší investici času, než je čupění v úkrytu. Třeba vkládání údu do nádoby plné piraní...
Buďme ale fér. Do Fortnite by se strašně snadno ztrefovalo. Ať se opřete do komunity nebo repetetivnosti, tak máte prostor pro dělání fórů. To ale nic nemění na tom, že Fortnite je masivně populární hra. Jenže já tak nějak nemohu přijít na to, co tolik lidí na tom bere.
Nutno ale dodat, že Fortnite je skutečně f2p. Všechny věci, které si můžete zakoupit, tak se týkají čistě kosmetické stránky. Můžete také investovat do battle passu, který Vám dodá nějaké ty výzvy navíc, ale ve Fortnite se nerovná vyšší level úspěchu. Je to čistě o skillu. Znát každý kout mapy a vědět, kdy přesně a jak zareagovat. Možná pro někoho fajn záležitost, ale já se raději budu věnovat jiným titulům.
Tím vším chci sdělit, že Fortnite rozhodně není špatná hra. Má líbivou stylizace a intuitivní systém stavění. Jen asi nejsem cílovka. To je taky důvod, proč odmítám hodnotit.
Za zkoušku ale nic nedáte. Hra není tak velká a je skutečně f2p. Nemáte důvod Fortnite nezkusit. Třeba se také necháte strhnout tou nějakou záhadnou jedinečností v hratelnosti, která mi uniká.
P.S: Slibuji, že svůj další komentář nezačnu větou "vzhledem k tomu" :)
+8(10-2)

Divinity: Original Sin

  • PC 90
„Musím k Vám být upřímný. Na pozici generálního ředitele potřebujeme někoho, kdo má taktické a strategické dovednosti. Umí se rychle rozhodovat a být vynalézavý.“
„Dohrál jsem Divinity: Original Sin.“
„Osmdesát tisíc nástupní plat vyhovuje, pane řediteli?“

Original Sin je extrémně tuhá a dlouhá hra. Pomalá, zdlouhavá a co se týče uživatelského rozhraní, tak i zmatená a neintuitivní. To není dobrý začátek, co? Proč jsem tedy ve hře strávil 102h, abych ji dokončil?
Inu, chtěl jsem si namastit ego, ale taky mi to přišlo zatraceně zábavné. Souboje jsou opravdu jedinečné v používání elementů a různých přístupů, jak situaci řešit. Jasně, je SPOUSTA možnosti, jak boj vyřešit hodně "cheese" taktikou, ale s tím hra prostě počítá. Táhne vás ke kreativní a experimentální části vašeho já. Pokud totiž budete bezhlavě bušit každým členem do jednoho enemáka, tak s velkou pravděpodobností velmi brzy skončíte ve dřevěným spacáku. Musíte tudíž vymyslet něco lepšího. Chytřejšího a dostatečně vychcaného. Tohle mě na Divinity bavilo nejvíc. Rafinovanost systému hry. Je sice pravda, že většinu hlavních bossů jde sundat velmi lacinou taktikou, ale jak jsem zmínil. To ke hře patří. Nebojte se, že by vám to Divinity nevrátilo. Převážně hádanky jsou občas příjemné, jako lopatou po hlavě...
A jak to s nima je? Opět musíte hru a situaci přechytračit. Vtip je v tom, že se spoustou věcí hra počítá a výchovně vás sekne přes prsty. Začnete tedy chaoticky bušit quickload tlačítko s poučením, že tenhle přístup asi není úplně "óká". Povětšinou jsou ale pojaty fakt chytře. Kdy jste naposledy museli požádat cestovatele časem, aby si vzal barel whisky a posunul se o 30 let vpřed, kdy whisky bude hezky uleželá a podle receptu?
A takových situací je ve hře opravdu spoustu. Pořád vás Divinity má čím překvapit a musíme si přiznat, že takových her moc není. Otázkou je, jestli opravdu budete mít dost trpělivosti, aby jste hru překonali.
S vysvětlením hádanek je to už trochu horší. Někdy to autoři předvedou celkem jasně, ale jindy se prostě musíte odkázat na návod. Nemůžu uvěřit, že někdo dohrál Original Sin bez návodu. To prostě nejde. Nutno říci, že mě tato "mechanika" nevysvětlení dosti srala. Jak můžete vyřešit nějakou hádanku, když neznáte ani základní pravidla? Navíc jsou tak extrémně konkrétní, že nějakým způsobem je vyvodit mi přišlo dost přes čáru. Kdy jste ale naposledy museli používat ke hře návod? Docela fajn vzpomínka na hry minulé.
Abych to zbytečně neprodlužoval. Original Sin je hra pro velmi specifické publikum, které má obrovskou trpělivost a vůli jít dál. Nepoužívá rádoby gimmick v podobě odkazů na jiné klasiky. Divinity je totiž podle mě moderní klasika sama o sobě. Jediné, v čem se starým hrám podobá, tak je obtížnost. Jen si musíte položit otázku, jestli na to ještě pořád máte...

Pro: dabing, souboje, otevřenost kreativitě, rozumná ukecanost, možnosti, obrovská délka hry, obtížnost, rafinovanost, soundtrack, stylizace, rozvoj postav...

Proti: neintuitivní uživatelské rozhraní, "řetězový" systém rozdělení party, obrovská délka hry, obtížnost, špatná implementace nápověd v klíčových situacích

+23

For Honor

  • PC 70
Vzhledem k tomu, že For Honor byl několikrát zadarmo v základní edici, tak jsem se do něj pustil i já. Z počátku jsem byl rád, že dostanu AAA hru zadarmo a tiše jsem litoval všechny, kteří v době vydání zaplatili za hru plnou pálku. Otřesná představa.
Jak už zmínili ostatní. For Honor operuje se skvělým nápadem, ale ten nápad není přímo ze stáje Ubisoftu. Pokud si dobře pamatuji, tak jako první se se stejnou mechanikou vytasilo Chivalry. V podstatě je to tedy Chivalry s obrovským budgetem od AAA studia. To ale určitě nenapadlo jen mě. Šel bych ale sám proti sobě, kdybych tvrdil, že mě souboje ve For Honor nebaví. Už v Chivalry tento způsob boje působil groteskně legračně. A když jsme u té grotesknosti, tak pojďme na kampaň.
Je to blbý. To víme všichni. Není třeba nic skrývat. Nemohu se ubránit dojmu, že kampaň ve For Honor působí jako prefabrikát ostatních Ubisoftích her. Ten příběh je totiž prázdný, jako třináctiletá blondýna s Gucci kabelkou a makeupem. Co je horší, tak se bere šíleně vážně. Sem tam se prohodí drsňácká hláška, která působí v tom všem jako pěst na oko. Pěkně to autoři dokrmí tichem, takže hláška se pěkně rozlívá ve Vašem cringe výrazu. Takových chvilek je naštěstí málo. Celá krátká (díky bohu!) kampaň tedy působí jen jako ("překvapivě") utahaný tutorial. Proč? To vážně světová firma nedokáže sehnat talentované scénáristy? A když nedokáže sehnat, tak proč tam vůbec tu kampaň dávají? Nějaký ten základní tutorial hra obsahuje už ve výcvikové části. Tahle zbytečná obsahová vata už mi začíná lézt krkem. Kromě oceli totiž z kampaně neodejdete s pozitivním pocitem. Tím se dostáváme k mikrotransakcím (tu tu tuuuuuuuu!).
Teď byla několikrát hra zadarmo, ale v době vydání jste vyplázli 60e a zjistili, že For Honor má mikrotransakce. Nutno dodat, že ty částky, které si přejí dostávat, nejsou vůbec malé. Tohle se prostě k AAA hře nehodí. Vzhledem k tomu, co vlastně mikrotransakce nabízí (měnu a balíčky hrdinů + samozřejmě variace lootboxů), si přeci nemohou účtovat takovou částku za hru a ještě ji vydávat v tolika edicích. To je přeci totálně na hlavu. Ano, dá se to vygrindit, ale tím samozřejmě hra ztratí dech a z bojového systému se stane jen nezáživné UHO (pozn. univerzální hnědá omáčka). K dispozici tak ze startu máte z každé frakce jednoho bojovníka. Ostatní si můžete koupit za pracně získanou ocel. Všichni už asi slyšeli o tom, jak dlouho potrvá získat patřičnou měnu, takže se k tomu asi není třeba vyjadřovat. Chápu, že cílem hráče by nemělo být odemknout vše. Průser je, že Vám jsou to měny neustále předhazovány skrz rozkazy, které fungují jako hlavní zdroj oceli a zkušeností. Za všechno dostáváte ocel a zkušenosti. Se zkušenostmi je to ok, ale oceli dostáváte tak malé množství, že herní ekonomika působí jako kurz koruny proti yenu. Kdyby se tedy zrušila měna oceli, všechny postavy se odemknuli a vy jste jen sbírali zkušenosti a vybavení, tak se upřímně hovno stane.
Stěžejní bod je multiplayer. To víme všichni. Je zarážející, že si tak velké studio nedokáže pohlídat chod serverů. Častokrát se Vám hra odpojí a to fakt není fajn pocit, protože za odpojení ze hry nedostanete absolutně nic. Tedy kromě frustrace. U té frustrace bych rád ještě zůstal. Mód nadvlády je klasické zabírání bodů, ale funguje to tak, že parta přiběhne na jeden bod a rozseká v přesile nějakého cápka. Kdo se nedrží s ostatními, tak dostane velmi nepříjemnou čočku. Což je samozřejmě frustrující, ale logické. To však neomlouvá to, že hra s tím nic nedělá. Nijak Vás netrestá, když sesázíte ve čtyřech jednoho cápka. Prej For Honor...
Tudíž nám zbývá duelový mód. Ten funguje vlastně skvěle. Záleží na hráčových schopnostech a hlavně reflexech. Tam se ukáže, jak jste dobří. To tu už ale skvěle popsal Témos. Není třeba se dál vyjadřovat.
Jak bych to shrnul? Nestojí to Váš čas ani peníze.

Pro: duely, soubojový systém, grafika, optimalizace (opravená), úprava hrdinů

Proti: boj proti více hráčům, nestabilní servery, výplňový obsah, mikrotransakce, příliš patrná snaha o nefér vydělávání na hráčích

+8

Pillars of Eternity

  • PC 70
Nejspíš budu tentokrát lynčovaný. Já totiž původní Baldurs gate vlastně nikdy extra rád neměl. Jasně, dohrál jsem ho, ale nebyl jsem z něj extra na větvi. Více jsem přirostl právě k Icewind dale a jeho klasickým D&D pravidlům. Prostě mě ten systém bavil. Icewind dale byl narozdíl od Balduru zaměřený více na souboje, ale...To je vlastně povídání o jiné hře. Pojďme pokecat o Pillars.
Jak tu už ostatní zmínili. Je to nástupce Baldurů. Pokud vám přesně taková věc chybí, tak nemůžete šlápnout vedle, ne? To jsem si vlastně také říkal. Velmi záhy jsem ale narazil na několik nepříjemných faktů. Začněme systémem a mechanikami boje.
Pročítám zmateně herní encyklopedii. Přesně tak, encyklopedii. Strohý tutoriál vám totiž dá více otázek, než odpovědí. Nebo jsem byl zmatenej jak lesní fretka ihned ze startu. Nechápal jsem absolutně nic. Základ je sice stavěn právě na klasickém D&D (házení kostkou), ale je upraven. Nutno dodat, že šíleně upraven. Ve hře totiž máte kolem 8 druhu zranění. To je už pořádná dávka věcí, které musíte pro úspěšně provedení boje vzít v potaz. K tomu přiberte NESMÍRNÉ množství všemožných kouzel, statistik, podstatistik, zbraní, zbroje, odolností... Je toho prostě šíleně moc a já se bez obalu přiznám, že jsem se plně s tím systémem neztotožnil. Hra na vás totiž vyplivne enormní množství pravidel, které pak doháníte různým vyhledávání pojmů. Následně se musíte číst obrovské množství textu, přičemž si prostě nemáte šanci zapamatovat jen tak z haluze co který spell vlastně dělá. Je to šíleně matoucí. Neustále se musíte vracet ke čtení schopností a porovnávání té schopnosti vůči nepříteli, který má zase rozdílné odolnosti. Na mě až moc autistický systém. Jasně, jeho komplexnost samozřejmě nabízí své plusy. Díky pochopení pravidel se stanete efektivním zabijákem, ale pochopení těch pravidel stojí mnoho úsilí a času. Je totiž velmi snadné se v tom nepřeberném množství věcí ztratit. Moc tomu nepomáhá ani systém lootu, kterého je taky požehnaně. Velmi brzy se tedy budete probírat lootem a číst si popisky zbroje v domnění, že vám v nadcházející bitvě pomůže. A teď vytáhnu perličku. Kromě finálního souboje se totiž tohle naučit nepotřebujete. Stačí (na prostřední obtížnost) označit všechny vaše cápky a poslat je rubat do jednoho zlobivce. Sem tam hodíte nějaký náhodný spell, který má stejnou barvičku, jako nejnižší hodnota odolnosti u nepřítele a máte vystaráno. A to je šílená nuda. Absolvujte takové mechaniky cca 50h a zbělají vám vlasy. Tudíž se začnete částečně z nudy učit právě ten systém a to se vracíme k problému s komplexností. Nebylo to asi pro mě. Možná jsem idiot, ale tohle mi přijde jako designové selhání mechaniky. Hra to totiž nepodává nijak efektivně. Prostě se to musíte naučit. Dříve by to prošlo, ale máme trochu jinou dobu. Číst totiž ve hře budete požehnaně. Není třeba k tomu přidávat schopnosti a obrovské množství mechanik. Toliko jsem si pobrečel k hernímu systému.
A jak je to s příběhem? Ten je napsaný skvěle. Jde poznat, že Obsidian dokáže předhodit skvěle napsanou fantasy, která na vás dýchne pěkně temnou a depresivní atmosféru. To je samozřejmě moc fajn, ale nebylo by to lepší jako kniha? Pro mě určitě jo. Ať už se podíváte na politiku, náboženství, stav světa nebo hlavní dějovou linku. Vše je promyšlené do detailu a hra se vám to nebojí vysvětlit. Jen si zjistěte v co vlastně věří lidé v Jelenolesí. Pak pokračujte tím, proč vlastně věří. A pak sjeďte tu hlavní dějovou linku, která se právě kolem náboženství točí. To je rozhodně velmi odvážné rozhodnutí autorů, které si zaslouží obdiv. Pillars se vám totiž nebude bát podat některá fakta světa bez obalu. Jen to celé působí až příliš koženě. Vše je tak vážný a napnutý, že atmosféra přestane ztrácet kouzlo. Tím se pomalu vytrácí hlavní jádro cRPGčka. A to je velmi smutné. Já bych si prostě raději Pillars přečetl jako knihu, než civěl 50h u monitoru a četl stohy textu, které jsou proložené dost slabým bojovým systémem.
To je vlastně vše, co jsem chtěl vyjádřit a nenašel v ostatních komentářích. Děkuji za pozornost a slunce v duši.

Pro: skvěle napsaný příběh, herní svět, side questy, postavy, zvraty, hudba

Proti: mechaniky hry, systém boje, špatná práce s vysvětlováním stěžejních bodů hry, utahanost

+15

Wasteland 2

  • PC 80
Vzhledem k tomu, že jsem do hry investoval 53h, tak mám nutkání se taky vyjádřit, ačkoliv většina věcí byla již zmíněna. Musím několik věcí ale také podtrhnout. Wasteland 2 je RPG ze staré školy. Tím není myšleno nic rádoby drsňáckýho nebo pozérskýho. Znamená to, že některé prvky jsou dnes zastaralé a zbytečně žerou čas. Dvakrát jsem tvořil jinou skupinu rangerů s tím, že jsem špatně roztřídil body. Vše je totiž o těch zasraných bodech...
Z počátku se můžete v tom systému lehce ztratit právě díky enormnímu množství všemožných skillů. Ve výsledku se ale hodí možná tak polovina věcí. Prakticky totiž budete hlavně střílet zlobivce a věřte nebo ne, nemůžete se ze všeho vykecat. To je zklamání pro všechny pacifisty, kteří se rozhodnou bušit bodíky do třech různých odvětví konverzace. Většinou je totiž to nejlepší slovo RPGčkem do ksichtu. Tudíž velmi záhy zjistíte, že by jste měli věnovat bodíky do střelných zbraní. Brokovnice znějí bezva, že? Z nějakého důvodu uštědří pozdějším nepřátelům jen lechtání na zátylku i když budete mít fakt vymazlený maras v prackách. Spoléhat by jste tedy měli převážně na útočné pušky a odstřelovačky. Tím se vyřeší spousta problémů. Těžké zbraně jsou příliš nákladné a těžké. Rozhodli jste se tedy nabušit bodíky při tvorbě postav právě do zbraní? Tak to jste v hajzlu. Ze začátku nemáte prostředky na získání zbraní nebo obstojného množství munice. Takže znovu. Nějaký bodík do chladných zbraní a vymazlit medika. To už funguje obstojně, ale když dáte zase moc bodů všem do chladných zbraní, tak se nestihnete dostat blízko nepříteli, aniž by jste vyvázli se střevama v rukou. Najít balanc mezi těmito schopnostmi je celkem oříšek. Na druhou stranu vás správné rozhodnutí odmění. To je právě jedna z těch věcí ze staré školy, která je fakt otravná. Nedodává tomu ani zbytečné množství všemožných schopností (zaříkávání zvířat jsem použil za celou hru asi 2x?). Tomuto se ale prostě věnovat musíte, jinak to daleko nedotáhnete.
Tak to máme ve zkratce schopnosti. Jak je na tom příběh? Upřímně, hodně slabě. Zkuste si ale vzpomenout na to, co jste měli dělat ve Fallout 1 a 2. Vodní čip a hledání zařízení na vytvoření potencionální rajské zahrady? To taky není zrovna něco, u čeho by se scenáristi předřeli. Jde převážně o mikropříběhy určitých frakcí. Ty už jsou na tom o něco lépe, ale nedokáží skrýt ten fakt, že drtivou většinu herní doby běháte po pustině a chcete zapojit vysílače. To je samo o sobě ubíjející. Takové typy questu už jsou přeci dávno mrtvé. Nemluvě o postraních úkolech, kde děláte poslíčka. K tomu se už ale správně vyjádřili ostatní.
Souboje jsou hodně X-comové. Sice tolik nesejde na taktice, ale vše musíte dohánět právě body. Pokud jste hráli nějakou taktickou hru, tak by neměl být problém. Musím ale uznat, že jsou zábavné. Z určitých vítězství cítí člověk tu správnou satisfakci.
Proč jsem tedy hru dohrál a udržela mě až do konce? Převážně výzva. Chtěl jsem tu hru pokořit. Také spoustu docela zajímavých příběhů. Některé jsou lepší (Angel Oracle) a některé zase horší (Highpool je fakt kýčovitě napsaný). Ale hlavně mi ze všeho nejvíc chybí původní Fallout ve velkém. Ten specifický humor totiž Wasteland má. Je černý a drsný. Pokud tohle hledáte, tak si prostě moc vybírat nemůžete. Wasteland 2 je v podstatě jediná volba.
Já si hraní ale užil. Vím, že jako hra je na dnešní poměry Wasteland 2 fakt špatná a zbytečně matoucí. Otázkou však je, jestli to zkousnete vy. Chcete se vydat do pustiny a strávit tam několik desítek hodin jen proto, aby jste přimhouřili obě oči a občas spokojeně pokývala nad tím, jak moc se to podobá Falloutu? Má odpověď je jasná. Naval rangerskou hvězdu!
P.S: Obrovský dík za češtinu. Musela dát neuvěřitelné množství práce.

Pro: souboje, mikropříběhy, atmosféra, humor, ozvučení, zbraňový arzenál, guilty pleasure

Proti: hlavní příběh, stereotypní úkoly, mrtvé mechanismy, nejasnost, zmatenost, až moc pro specifické publikum

+14

A Hat in Time

  • PC 90
Kdyby se mě někdo zeptal, co dělá hra špatně, tak bych mu pravděpodobně nedokázal odpovědět. Variabilní úrovně, spousta věcí na posbírání a legrační dialogy spolu se skvělým (ale ne dokonalým) level designem slepuje dohromady inovativní (pokud jste nehráli Mario Odyssey) a hlavně zábavnou hru pro všechny věkové kategorie. Možná bych se nebál trochu hráče potrápit a dát pár opravdu vypečených pastiček do úrovně. Ke konci se to už začne rýsovat k trochu obtížnější hře, ale v ten moment A Hat in Time skončí. Trochu škoda, že hra nemá o kousek víc obsahu. Já se totiž za celou dobu nestihl ani okamžik nudit. Jistě, můžete namítat, že hra obsahuje poměrně značnou moderskou komunitu, ale to prostě není ono. Oficiální úrovně (nebo světy, chcete-li) působí konsistentním dojmem.
Celé je to zabalené v příjemném retro celofánu, který je tak roztomilý, že si ho necháte i pro další příležitost. Od hudby po dialogy. Hra se Vás rozhodne vrátit zpátky do doby, kdy platformovky měly na trhu dominanci. Není to ale prachsprostý gimmick. Bude Vám předloženo i rozumné (a některé vykradené, co si budeme povídat) množství nových nápadů, které potkáte nejvíce v tématicky laděných úrovních. Každý ze světů má svou atmosféru. Ať už je to hororový les s tajemným obyvatelem nebo filmová show. Docela značný rozptyl, co? Přitom všechna atmosférická spojení žánrů fungují velmi dobře. Cením si popuštění uzdy představivosti. Dodává to A Hat in time příjemnou hravost.
Vše se tedy hraje skvěle. Jediný háček je v nedostatku obsahu. Nebylo by také od věci zobrazení všech různých collectiblů ihned v obrazovcu náhledu na určitý svět. Tím by se podpořila ta hráčská základna, která zobe všechno kolem.
Nenechte se ale mým komentářem zmást. Hra není dětinská. Je hravá. Má tedy určitou rovnováhu mezi těmito dvěma tábory. Zkuste to, nudit se nebudete.

Pro: klobouky, roztomilost, rozmanitost, soundtrack, souboje s bossy, level design

Proti: málo obsahu, neintuitivní zobrazení sbíraných předmětů

+12

Dying Light

  • PC 80
Dying light rozhodně není chytrá hra. Na to ale přijdete v podstatě ihned, když si přečtete něco o příběhu. Je to totiž béčkovka toho nejhrubšího zrna. Příběh je hloupoučký, předvídatelný a strašně přímočarý. Postavy plní funkci vaty a pokouší se s hlavním hrdinou sjednat nějaký hlubší vztah (aby Vás pak nasralo, že pochcípají, ale musíme si přiznat, že to nefunguje. Oproti tomu hlavní hrdina není tichý panák. Toho si cením. Vlastně hrát za Crana bylo docela příjemný. Na většinu věcí reaguje smysluplně a hlavně není upjatý. Dokáže si krásně zanadávat a dodat celé té béčkovitosti ještě víc ...béčkovitosti :).
K příběhu není bohužel moc co dodat. Jsou tu nějaké vedlejší questy, ale při namátkovém plnění jsem našel asi jeden atraktivní, co se týče děje. Ostatní jsou povětšinou zábavné převážně díky hlavním mechanikám hry. Spíše Vás quest navede na určité místo a tam něco seberte nebo někoho pozabíjejte. Nic víc by se v side questech hledat nemělo. Vlastně by to ani nešlo, protože víc v nich jednoduše není.
Jak už psali ostatní. Parkour je vítaným osvěžením v zombie survivalu. Nevyhledáváte cíleně auta, ale jednoduše to střihnete vzdušnou čarou po střechách. Je to fajn pocit. Dodává celé hře tu správně open worldovou svobodu. Z počátku se může tohle hopsání zdát trochu prkenné, ale po odemčení nějakých těch schopností se hned budete cítit lépe. Prostě se tomu podvolte a sympatie přijdou sami.
Co se týče souboje, tak je to prostě Dead Island. Používání chladných zbraní s přibývajícím počtem nepřátel dokáže být slušně chaotické. Občas se člověk v tom chumlu ztratí a mezi tím na něj naskáče tolik nepřátel, že by si s tím neporadila ani thajská prostitutka. Nemůžete ani kolem sebe sekat jako šílený řezník z New Yorku. Stamina se velmi rychle vyčerpá a věřte, že při více nepřátelích opravdu nechcete ztratit výdrž. Co se týče rozbíjení zbraní, tak to není až takový problém. V podstatě neustále máte nějakou náhradu. Pokud nebudete vůbec lootovat, tak se stačí mrknout kolem sebe. Při občasném vybrakování bedny ale budete mít dostatek součástek na opravu. Je to možná trošku otravný systém, ale nijak mi ve hře nevadil. Na papíře to zní možná hůř. V praxi to celkem funguje.
Kvůli čemu ale hlavně píši komentář. Finální "boss fight" je naprostá dehonestace celého systém Dying light! Byl jsem pohoršen! Jako dát za bosse nějakýho pohlavára je dostatečný důvod na boss fight, ale finále se musí dělat skrz QTE? No táááák!.
Kromě finále jsem se ale fakt bavil. Ve hře se dá utopit větší množství času a pokud rádi hrajete v coopu, tak má určitě Dying light velký potenciál.
Pokud nejste ještě přesyceni zombíkama, tak ve slevě po tom sáhněte. Odvážím se hru doporučit.

Pro: parkour, souboje, crafting, (už opravená) optimalizace/ rychlé nahrávací časy

Proti: dementní finále, slaboučký příběh, bezvýznamné postavy

+19

Need for Speed

  • PC 45
Jako já jsem v pohodě s arkádovým modelem. Sice je to jako ovládat mýdlo, ale jsem s tím v pohodě. Čert vem to, že každou zatáčku se vyplácí točit jen driftem. Koule mi trhá ta příšerně nevkusná hudba a cringe cutscény. Ty jsou fakt extrémně hloupý. Každý se snaží být rádoby cool a přibližně 10x za filmeček Vám řeknou, že jste jejich "cool bro". Neřeknou to jen ve filmečkách. Pěkně Vám to i zavolají. Nejlépe během závodu. To je panečku pak radosti, když se derete na první místo a jeden z Vašich "cool bro" Vám chce sdělit, že jste super a musíte se ukázat v dalším závodu. Protože filmečky na to jednoduše nestačí. Dobrý, ne?
Hlavní game breaker byl pro mě bug. Od vydání se na určité sestavě stane při jednom závodu, že prostě spadne hra. Nenašel jsem na to žádné řešení. Popravdě jsem za to celkem rád. Další cringe cutscénu bych asi nezvládl.
Nutno ale dodat, že tuning je opravdu vymazlený. Můžete si udělat pořádně nevkusnou RX-7 a cápci Vám ještě řeknou, že jste jejich "cool bro". Sice má ta RX-7 zvuk jako vysavač v posledním tažení, ale potunit si ji můžete. Vlastně i ta jízda je celkem zábavná, když přistoupíte na to, že je to totální arkáda. A hrajete v podstatě za kostku mýdla.
Nebýt toho bugu, tak bych asi i hru dohrál. Takhle jsem se z toho vykroutil celkem dobře. Už znovu fakt ne.

Pro: tuning, vozový park

Proti: bug, soundtrack, jízdní model, postavy, příběh, cutscény, dialogy

+9

The Guest

  • PC 75
A já bych nebyl s hodnocením tak přísný. Jedná se debut malého indie týmu. Na tak malém prostoru dokázali vytvořit některé opravdu zapeklité puzzly z kterých se i těm nejdrsnějším řešitelům zatočí hlava. Pokud se totiž zaměřím pouze na hádanky, tak musím přiznat, že hra předkládá několik opravdu zajímavých a nových kousků. Řešení jsou zábavná, přesto se najde pár recyklačních situací(zdravím hudební hádanku). Nejlepší na tom všem je, že Vás hru kompletně nechá na holičkách, co se týče nalezení řešení. Tísnivá herní plocha má sice rozeseté nápovědy, ale občas i na tom malém prostoru zabloudíte při hledání té správné stopy. Je to dobře? No, z části jo. Nevede Vás nic za ručičku. Na vše si musíte přijít sami. S tím se však pojí uměle natažená herní doba, která i tak přes svou cenovku je docela zarážející (10e za cca 3-7h hraní dle toho, jak jste šikovní). Doporučuji tedy mrknout spíše na alternativní získání přístupu ke hře (EA origin access má hru ve vaultu).
A co se týče příběhu? Z počátku získá Vaši pozornost díky mysterioznímu nádechu, ale při finálním rozřešení jsem cítil zklamání z nevyužitého potenciálu. Subjektivně se mi zdálo, že se hra vydala naprosto neatraktivním směrem. Vyústění je tedy rozporuplné. Za mě příběh je nejslabším článkem hry a pocítil jsem docela i zklamání. Vám ale třeba sedne. Těžko říct.
Ve výsledku se tedy jedná o atraktivní soubor hádanek v příjemném prostředí, které ztrácí atmosférický drive čím více se blíží ke konci. Mohlo to být lepší, ale jako prvotní záležitost mají vývojáři celkem našlápnuto. Otázkou je, jestli si nevyplýtvali to nejlepší.
Herní výzva 8. V zemi nikoho splněna.

Pro: z počátku atmosférické, většina hádanek je super, příjemné easter eggy, pěkný hudební podkres

Proti: kratší herní doba, slabé rozuzlení, možná až příliš obtížné hádanky, nejspíš cena

+5

Hearthstone

  • PC 65
Hrával jsem aktivně Hearthstonu v dobách bety. Přišlo mi to osvěžující. Tehdy karetky teprve zaznamenávaly vzrůst. Pak jsem jednoduše přestal hrát. Chtěl jsem se do hry vrátit a říkal jsem si, že nahrát 10h bude pohodička. Přiznám se, že jsem to nezvládl. Proto nemám dokončenou výzvu Válka periférií. Hra se změnila neskutečným způsobem. Lidi posbírali tolik legendárních kartiček, že se z nich dokázalo utvořit OTK (one turn kill) kombo bez jakýchkoliv problémů. Nastává tedy extrémní problém pro nové hráče. Ty kartičky totiž nemáte. Nemůžete tedy pořádně konkurovat oponentům. Z velké většiny narazíte na šílenýho sběratele, který žije snad jen u HS. Tím nechci samozřejmě nikoho urazit. Získání nových kartiček totiž nemusí být až takový pain, jaký se zdá. Stačí splnění pár daily questů a máte peníze na balíček nebo arénu. Jenže k těmto balíčkům se musíte dostat jako nový hráč skrz spousty ponižujících proher. I když kartičky získáte, tak budete nevěřícně kroutit hlavou, jak to oponentovi vlastně tak může šlapat. Začnete tedy googlit. Následně si sestavíte balíček z netu a zkoušíte své štěstí dál. Legitimní způsob, ale určitě ne mířený na mě. Samozřejmě, že se dá balíček sestavit kvalitní i bez guidu na netu, ale chce to spousty strávených hodin ve hře. A ten čas strávíte metodou pokus/omyl, který povětšinou skončí prohrou. Možná to vidím až moc nihilisticky...
Každopádně abych nebyl jen uplakanej sráč, tak musím přiznat, že levný a agresivní balíček huntera vcelku stále funguje. Sice se s ním nevyškrábete daleko, ale několik kol na naději máte. Někdy to výjde a někdy ne. Otázkou je, jestli vás bude bavit hrát tak laciný balíček, který si zakládá jen na agresivní formě rychlé hry. Tuhle strategii vykoukáte z tuny karetkovek. HS si žádá trpělivost a spousty času. Otázkou je, jestli chcete ten čas hře věnovat. Nebo že by jste si zaplatili nějaký balíček?
Jo, odvážím se říct, že je hra pay to win. Sice neuvěřitelně drahá, ale je. Pokud nasypete do hry nekřesťanský množství peněz, tak při velké smůle budete mít dust na sestavování vámi zvolených karet. Je docela paradox, že HS je free to play, ale pro plnou funkčnost a zábavnost je to snad ta nejdražší hra, co jsem viděl. A ano, jsem si vědom, že se objeví spousta lidí, kteří budou proklamovat, že se hra dá hrát bez sypání peněz. Tak si to ověřte. Hra je free to play :).

Pro: grafické zpracování, cool komba, blizzardovská vymazlenost

Proti: pro nováčky nepřístupné, neférovost, neuvěřitelně drahé, frustrující grind

+10(11-1)

World of Warcraft: Legion

  • PC 95
Musím se vám k něčemu přiznat. Nezůstal jsem jen u dohrání kampaně (která je v legionu poměrně dlouhá). Ani u dohrání všech "hlavních" questů. Tak nějak jsem do wowka spadl. Dlouho jsem se do komentářů nevysral, takže jedeme od začátku!
Nasraně sleduji updaty do Destiny 2 a cuká mi levé oko. Vývojáři se hrou v podstatě nic nedělají a já jim nasypal peníze za plnou verzi i season pass. Odmítám si tedy už nechat penetrovat gumovou pěstí anální otvor a z trucu poslechnu kámoše. Prý bych měl wowko zkusit. Je to fakt dobrý. Zaujatě jsem nasypal blizzu další peníze. Battlechest + legion + měsíční poplatky. Co vám budu povídat, ošíval jsem se. Z wowka si totiž pamatuji pomalý soubojový systém a tunu fetch questů. A jak to tedy je doopravdy?
Ano, wowko obsahuje extrémní množství fetch questů, které svou náplní jsou absolutně nezajímavé. Převážně v lokacích vanilly je to extrémní. V okolí se nám rozšiřuje nákaza. Archeologové na východě objevili podivuhodnou kobku trpaslíků. Něco tam nesedí. Běž mi tedy posbírat 15 prasečích rypáčků, jo?
S příchodem legionu se to sice malinko zlepšilo, ale ve výsledku jde pořád o fetch questy. Jenže nějakým zázrakem se cítíte odměnění. Baví vás to. Nedokážu to přesně popsat, ale podle mě dělalo na legionu i oddělení zabývající se psychologii. Dokáží vám dát takovou dávku dopaminu, že prostě chcete víc. A taky dostanete mnohem, MNOHEM víc.
Každý známe wowko. Víme, o co přibližně jde. Já vám ale povím, proč ještě nikdo nesesadil wowko z trůnu krále MMORPG. Přitom je to tak prosté. Vývojáři poslouchají komunitu a velmi často přidávají nový obsah, který nefunguje pouze jako nějaká výplň, ale rozšiřuje herní mechaniky nebo třeba lore.
Od profesí po chytání "pokémonů" (vážně. Cestujete po světě a chytáte bytosti z celého Azerothu. Bojujete s trenéry a cvičíte vlastní potvůrky) až třeba po extrémně komplexní lore.
Něco málo k loru. Pokud máte strach, že se nechytíte, tak máte strach oprávněný. Nechytíte. Všechny střípky příběhu nemáte šanci pochopit, pokud do tohoto rozjetého vlaku naskočíte. Tedy za předpokladu, že vynecháte knihy, pročítání wiki forum a vyloženě aktivní hledání poznámek ve hře. Legion ale tak nějak pochopíte. Kdo je hlavní zlobivec a proč je to big deal je celkem patrný. Často se ale postavy odkazují na jiné postavy a těch je fakt nesmírné množství. Když to spojíte s tím, že každá lokace má vlastní story linií, tak zjistíte, že je toho fakt moc. To ale není špatně. Můžete tomu zasvětit herní bádání. Opět budete odměněni.
Soubojový systém je svižnější a komplexnější, než si pamatuji. Převážně raidy. Pokud chcete znát taktiku, tak se připravte na brodění se v rozsáhlých textech a pamatování skillů. To se samozřejmě dá obejít používání některých addonů. Hlavní jádro mechanik však zůstalo stejné. Skilly, classy, specky a hraní na harmoniku, pokud nemáte nabindovanou myš. Pokud ale děláte to, co dělat máte, tak to poznáte. Je to takový specifický autistický pocit. Stříkne na vás dávka dopaminu a vy chcete víc. A tak to točíte znovu. A znovu. A znovu...
Důležitou součástí MMOčka je samozřejmě i komunita. Ta překvapivě není až tak extrémně rakovinotvorná. Přesto doporučuji vyhledat server, kde nejsou češi. Víte, jak to chodí...
Ostatní už sepsali jiní. Já s wowkem každopádně rozhodně nekončím. Půjdu opět posbírat 15 prasečích rypáčků a udělat emissárky. Nebo pushnu ilvl 950+ na m+keystone. Zní to drsně, co?

Pro: obsah, lore, gameplay, odměňování, návykovost, profese, sbírání, fashion, raidy, dungeony, možnost hrát sólo, PvP, emissary, class halla, specifické příběhy pro každou classu, artifact, postavy, "uvěřitelný" svět, hudba, technická stránka

Proti: fetch questy, grind, měsíční poplatky

+9(10-1)

Killer is Dead

  • PC 65
Prosťoučký bojový systém jednoduše nemůže konkurovat mezi ostatními akčními tituly. Příběh je pouze naznačen, ale z nějakého neznámého důvodu se neodehraje žádné vysvětlení. Jsou tam nějací wires a ti se musej zabíjet. Nic víc. Prostě nic. Přitom hra často zasadí mise do atraktivních kulis. Zkratkovitě vysvětlí, koho máte zabít. Proč? Protože je to práce. Je to dementní i na Japonské poměry béčkovek. Herní doba není naštěstí nijak dlouhá., Dá se to zfouknout za 4-6h. Nenápaditost vedlejších misí mě vyloženě odradila od jejich plnění. Neměl jsem ani potřebu. KID vás totiž nijak nemotivuje dělat absolutně nezajímavé side mise (schválně, jestli najdete všechny škvory v místnosti! To fakt není zábava! Ani na drogách). Co se týče gigolo misí, tak...je to jednoduše japonské. Připomíná to spíš dětská léta, kdy jste zavítali na online herní server a sjížděli erotické hry. Je to bizár, ale proč ne? K Japonské stylizaci to tak nějak pasuje.
Abych ale jen nehanil. I když je soubojový systém naprosto bezhlavý a jednoduchý, tak díky osobitému výtvarnému stylu to docela baví. Funguje to svižně a bezhlavě. Souboje s bossy jsou intuitivní a celkově nepředstavují nijak výraznou výzvu. Je to spíše hra na občasné pohodové zahrání. Víc v tom fakt nehledejte. Přesto se hra snaží surrealistickými výjevy předhodit před hráče pocit, že přeci jen je v ději něco jinak, než se zdá. Nenechte se zmást. Fakt tam nic nenajdete.
KID by se dal nejlépe popsat jako vlhký sen 15. letého chlapce. Velký kozy, trocha krva, katana a rádoby drsňáctví. A to nechtějte, abych začal psát o postavách. Z těch jsem měl bolení v týle pokaždé, když začali rozjíždět konverzaci. Fakt celkem žrádlo.
Kupodivu to ale celkově ani nestihne nudit. Není to tak hrozný, jak se zdá. Uteče to rychle a bezmyšlenkově. Prostě u KID nezapojujte mozek a budete celkem v cajku. A určitě nekupujte za plnou pálku. To bych si asi studem prokopal tunel do Číny.
Výzva Nerozbalený dárek splněna.

Pro: rychle to odsejpá, blboučké až je to chvilkama zábavné, občas slušný bizárek, stylizace

Proti: postavy, příběh, prostý souboj, nudní bossové, zbytečnost side misí, občas slušný bizárek, trapnost, frame dropy, technická stránka hry

+7

Mass Effect: Andromeda

  • PC 70
Aby jste v dnešní době uspěli na poli her s otevřeným světem, tak musíte mít něco extra. Něco, co ty skeptický hráče otočí na Vaši stranu. Spousta autorů her se snaží především o vytvoření uvěřitelného světa naplněného spousty aktivit, které mají být co nejvíce rozličné. Jakmile nějaká hra začne sázet na kvantitu, tak už jde cítit, že je někde pořádný průser. Abych to upřesnil. Andromeda je skutečně obrovská hra. Problémem je, že většina planet, které jsem navštívil (ne, hru jsem nedohrál a ano, jsem tak drzí, abych ji hodnotil) neměly nic signifikantního. Prostě to bylo pole v jiných kulisách s trochu jinými questy. Nic víc, nic míň. Což mě samozřejmě docela štve, protože série Mass Effect si zakládala na kvalitě. Převážně reálné postavy se silnou osobností byli tím hlavním tahem Bioware. Sekundoval kýčovitý, ale zábavný příběh. To z mého pohledu Andromeda prostě postrádá. Samozřejmě, že má své momenty, ale jak jsem napsal výše. Převažuje kvantita. Nemám tolik volného času, abych ho investoval do hry, která mi během cca 25h hraní neukázala nic, co je pro mě Mass Effect. Některé postavy jsou napsány překvapivě dobře (na poměry Bioware těžký průměr), ale opět převažují ty...divné. Byl bych schopen překousnout divnou animaci obličejů, která i po několika záplatách vypadá ujetě (když se společnice Cora neustále usmívala při jedné menší genocidě, tak jsem málem puknul smíchy), ale nepřekousnu, že se série vydává cestou podprůměrného open worldu. Ten totiž v dnešní době můžete najít jinde a lépe zpracován. Ostatní již sepsali zbytek. Nebudu to tedy zbytečně prodlužovat. Ale mohla to být fakt zábavná hra! Možná...

Pro: soundtrack, některé postavy, OBROVSKÉ množství obsahu

Proti: kvantita převažuje nad kvalitou, neobsahuje stěžejní body Mass effectu, legrační animace obličeje, šílené UI

+8

Hellblade: Senua's Sacrifice

  • PC 80
"Proč se s náma nebaví?"
"Nech ho být, je divnej"
"No jo, on byl vždycky jinej."
"A on jako bere prášky na hlavu? Tak to je na tom asi dost špatně, ne?"
Mohl bych pokračovat. V naši společnosti je tolik hnusných stereotypů okolo problémů s psychikou. Bere se to jako slabost. Jako výmysl. Pramení to převážně z neinformovanosti. O takových problémech bychom měli otevřeně diskutovat. Jsou vážnější, než se může zdát.
Hellblade přináší fantastické poselství. Chce, aby se probírala psychika člověka. Chce ukázat ostatním, že takové věci skutečně existují a nejsou vůbec příjemné. Problém nastává při hraní. Přibližně po hodince hraní vám Hellblade ukáže všechny své mechaniky, které následujících (asi) 6 hodin pouze špatně recykluje. Převážně budete řešit jednoduchý puzzle. Ne, nepatří tam množné číslo. Skutečně budete řešit pouze jeden puzzle. Najdete bránu, najdete runy, projdete bránou a posekáte pár nepřátel. Pokud zbavíte Hellblade hlavního poselství, tak je to hrozně chudá hra v krásných kulisách. To je prostě málo. Později svitne naděje, že puzzle bude alespoň renovován a trochu více promyšlen, ale nebojte se. Nezmění se to. U soubojů jsem byl vlastně celkem spokojený. Jsou sice naprosto primitivní, ale baví. Neuškodilo by trochu zapracovat na kombech nebo jinak prohloubit herní mechanismy.
Hellblade je spíše walking simulátor. Touláte se po krásném prostředí a sem tam něco pořešíte. Je to tedy především o příběhu. Ten je originální a odvážný. Pouští se do neprobádaného teritoria, které působí při současných trendech jako svěží vítr do herního průmyslu. Záleží pouze na vás, jestli vám to stačí. Já byl celkem spokojen.

Pro: grafika, hlavní hrdinka, severské kulisy, soundtrack, příběh, odvaha vývojářů

Proti: puzzly, slabší souboje, nedotažené herní mechaniky, nudný gameplay

+26

The Elder Scrolls Online

  • PC 40
Ok, tak začnu trochu příjemně. Soundtrack je špičkový. Jde vidět, že to kluci mají zmáknuté. Loading je tedy protkaný opravdu atmosférickým soundtrackem na který jsme zvyklí například ze Skyrimu.
Tvoření postavy není tak absurdně detailní, jako u Black desert, takže funguje na docela příjemné hranici "budu si s tím hrát" a "na tohle fakt seru. Každej nos vypadá stejně". Opravdu se dá vytvořit postava, která nevypadá jako totální loupák (zdravím Secret World!) a nemusíte si ani moc dát záležet. Pak jsem se však dostal do herního světa a začal ten opravdový porod.
Předtím, než začnu, tak bych rád uvedl, že jsem ve hře nahrál 10h. Z toho jsem strávil cca 6h v instalátoru, ale o tom až později.
Jsem vhozený do naprosto běžného tutorialu, který je až svou kýčovitostí směšný. Naučí vás většinu herních mechanik uspokojivě, ale nečekejte, že se dozvíte něco nového. Pokud jste hráli Skyrim (jakože jo, hráli), tak vás nečeká nic nového. Popadnu obouruční meč (ačkoliv jsem si vybral postavu se specializací na 1h sword a shield) a vyrážím kupředu. Nějaké to bezhlavé sekáníčko, pár kýčovitých řečiček a hra mě pouští do světa. Tedy co se týče první lokace na ostrově, tak mi hra přijde šíleně sterilní. Nenarazil jsem na žádnou zajímavě vypadající lokaci. Dungeony jsou atmosféricky naprosto ploché. Postavy jsou ploché. Všechno je ploché v tom designovém slova smyslu. Jakoby bez duše. Hra není dělaná s láskou a ochotou. Jakoby chtěli vývojáři jen rychle vydělat. A to ani nebudu začínat o crown storu.
Takže svět, postavy a monstra jsou podle klasického fantasy musteru. Questy taky. Přesně tyto hodnoty jsou pro MMORPG duše. Nemůžete mít MMOčko bez poutavého světa, který neláká k prozkoumávání. Je to základ. Wowko, Guild wars, Secret world...Každý to pochopil, ale TESO na to z vysoka sere. Možná je to jen čistě subjektivní, ale rád bych zdůraznil, že svět Elder Scrolls mám rád.
TESO se chlubí perfektním příběhem. To nemohu nijak hodnotit, protože jsem prošel jen tutoriálem. Přesto na mě nedýchl ničím zajímavým. Nemám touhu se pustit do pátrání, co příběh skrývá. Když to porovnám třeba s Guild Wars 2, tak TESO nemůže absolutně konkurovat.
Vlastně z mého subjektivního hlediska mě TESO nemá čím zaujmout. Asi mám jiné preference.
A teď ještě pár slovíček k mé anabázi instalací. Hru jsem stáhnul ze steamu (cca 60gb) a spustil launcher přes steam. Hra začala sosat dalších 40gb. Následně dalších 20gb s tím, že opravuje soubory. Začal jsem tedy googlit, kde je chyba. Launcher neumí komunikovat se steamem a tudíž si neuvědomí, že soubory už má. Tento problém nemám jako jediný. Je starý tři roky. To ale nevadí. Hlavně, že si můžete koupit vzhled koně (taky vypadá ploše) v crown storu. Kdybych se měl rozepisovat o všem, tak bude koment zbytečně dlouhý. Nuže utněme to.
Je mi jasný, že za tento koment schytám mínuska, ale nemůžu si pomoct. TESO je fakt příšerný. Sorry jako!

Pro: dabované NPC, soundtrack, tvorba postavy

Proti: technická stránka, svět, postavy, questy, RPG systém, crown store, poplatky (ESO +. Jak si někdo může dovolit nabízet premiové přeplatné, když udělal takovou fušeřinu?)

+1(7-6)

Orwell

  • PC 85
Překvapivě velmi zábavné. Mechanika hry spočívá v pátrání. Pročítáte články a získáváte informace o osobách, zatažené do nějaké neplechy. Systém Orwell vám šikovně označí důležité body v článku a je na vás jestli předáte informace vyšší moci nebo si je necháte pro sebe a napomůžete tak určitým osobám. Pěkná a zábavná mechanika, která dává prostor pro až thrillerovou atmosféru s blížícím se koncem hry. Orwell je netradiční zážitek. Máte před sebou morální rozhodnutí, které na první pohled nejsou patrné. To je hlavní kouzlo celé hry. Jakékoliv vaše rozhodnutí může a nemusí ovlivnit budoucnost sledovaných osob. Všichni detektivové tak mohou dosáhnout orgasmického zadostiučinění ať už sledovaných osob nebo vyšší moci. Originální systém hry je propleten docela zajímavých příběhem, který se spíše zaměřuje na konkrétní osoby a jejich psychologické vykreslení než na nějaký meta filozofický příběh. Ten sice ve hře naleznete ve formě morálního ponaučení okolo špehování a dostupnosti informací, ale podle mě hrají prim právě postavy a vaše rozhodnutí.
Trochu zamrzí absence nějakého označení informací, které jsou pro postup v příběhu potřebu. Kolikrát se mi stalo, že jsem chtěl informaci zapřít, ale hra mě nepustila dál. Musel jsem se tedy opět prodírat články s informacemi a hledat, která by mě mohla posunout dál. Nějaký krátký tutoriálek by taky nebyl na škodu. Po několika minutách už sice máte mechaniky zmáknuté, ale to už několik voleb absolvujete.
Za zmínění také stojí ambientní soundtrack, která podtrhává celou atmosféru pěkně konspiračním nádechem.
Za mě velké překvapení. Krátká herní doba vás nenechá na pospas nudě. Pokud vás láká téma okolo myšlenkových pochodů spisovatele Orwella, tak nemůžete se hrou šlápnout vedle.

Pro: vyšetřování, rozhodování, postavy, příběh, dobře zvolená herní doba

Proti: absence české lokalizace, žádné označení článků, které je třeba pro posun ve hře

+8

Rise of the Tomb Raider

  • PC 80
Asi je každému jasné, že nový Tomb Raider je Uncharted na PC. Hollywoodská akční jízda, která je okořeněná enviromentálníma hádankama. Někdy jsou celkem zábavné, ale někdy naprosto hloupé. Kdo hrál předešlý díl, tak není nic, co by překvapilo. Rise of the Tomb Raider je větší, lepší a zábavnější. Trochu zamrzí odklon od temnější atmosféry. Přežívání opět jede v druhé koleji, ale kdo čekal něco jiného? Je to jednoduše zatraceně zábavná AKČNÍ adventura. Příběh je docela hloupoučký a konverzace občas působí nesmyslně. Přesto i příběh má svou hodnotu v celé hře. Takhle nějak mají vypadat AAA hry. Já se bavil. Nutno ještě zmínit opravdu dobrou optimalizaci a skvělé animace. Pokud si někdo potrpí na detaily, tak bude občas příjemně překvapen. Za mě fakt dobrý!

Pro: optimalizace, prostředí, hudba, gameplay, svižnost, enviromentální puzzly, docela velký otevřený svět k prozkoumání

Proti: příběh, postavy, některé dialogy, kýčovitost

+15(16-1)

Deadly Premonition

  • PC 20
Já mám opravdu velkou trpělivost. Sice nejsem úplně nadšený, když mám hledat různé opravy a fígle na rozchození hry a vyhnout se budoucím pádům, ale dokážu to překousnout a ve výsledku se i něco naučím. Také miluji Twin Peaks. Pro mě je to srdcová záležitost, která je na mém osobním žebříčku na nejvyšším postu. Deadly Premonition má být Twin Peaks v herní branži. Musím říct, že DP má k Twin Peaks atmosféře a příběhu nejblíže ze všech her, které jsem kdy hrál. Opravdu poutavý ústřední motiv ale vyšumí velmi rychle do prázdna. Setkáte se totiž s tolika problémy (bugy, glitche, crashe, black screeny...vše na co si dokážete vzpomenout), že vám to zapříčiní vůbec hru dohrát. To byl problém u mě. Většinu času herní doby jsem strávil hledáním řešení problému na určitou pasáž hry jen proto, abych se pohnul o kousíček dál a dostal se k opět dalšímu technickému problému. DP není absolutně přizpůsobeno na hraní na PC. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale opak byl pravdou. Na tohle se prostě nedalo připravit.
Mám pocit, že jsem se dostal přibližně do poloviny hry. Poté mi DP naservírovalo naprosto debilní minihry s rybařením. Myslel jsem si, že po blitzballu z final fantasy mě nepotká horší minihra. Absolutně bez vysvětlení a smyslu vás z ničeho nic naprosto nelogicky hodí do šíleně pitomé situace. York se zachová jako šílenec a to už jsem prostě bouchnul. Jak mám hodnotit hru, která mi nejde hrát z technických důvodů? Jak mám hodnotit hru, která v době vydání vypadá extrémně ošklivě? A co ty všudepřítomné bugy? Otřesný gameplaye?
Taková škoda, že se plýtvalo rozpočtem na tento počin. O moc raději bych si DP přečetl jako knihu nebo shlédl jako film. Sorry jako!

Pro: příběh, snaha o Twin Peaks feeling

Proti: bugy, glitche, crashe, gameplaye, minihry, ovládání, grafika, technické zpracování, občas nevkusně vybraná hudba, model řízení

+12

Dishonored 2

  • PC 60
Jak to tak vypadá, asi budu zase proti proudu. První díl jsem měl hodně rád. Svěží vítr do stealth akce, která je střihnutá řešením pomocí různých cest, jako je například u Deus ex. Ačkoliv neměl první díl nijak nadprůměrný scénář, tak byl příběh přijatelný.
V novém díle autoři nezměnili téměř nic. Gameplay je v podstatě stejný. To mi až tak nevadí. Neopravovali něco, co nebylo rozbité. Nemohu odpustit naprostou debilitu scénáře, který je pod těžkým průměrem. Nelogické chování postav v určitých situacích je k pozastavení. Vše má své jisté opodstatnění, ale je natolik chatrné, že jsem jej odmítal přijmout. Roz[hrál jsem hru za Corva a jeho první čín byl...matoucí? Sorry jako, ale když vám "zkamení" dceru(to jediné, co máte) a (opět) vám vezmou vše, co máte, tak váš první čin bude najít vraha, který se na vás snaží hodit špínu a možná má nějaké vodítko k té konspiraci, která se udála? Proč neřešil (například) s Outsiderem, jak vyléčit Emily?.
Když pominu pochybný příběh (je asi těžce subjektivní věc), tak se nemohu nezmínit o různých grafických a zvukových glitchých, které mě provázeli celou hru. Nestala se hra kvůli tomu nehratelná, ale celkově to pak působí opravdu blbě. Už jen špatná optimalizace a technická stránka hry (Dishonored 2 opravdu není bůh ví jaký grafický zázrak) budí dojem spíchnutí horkou jehlou. Přesto mohu upřímně prohlásit, že mě několik věcí bavilo.
Kupříkladu vertikální řešení úrovní a celkově smysluplný level design. Vše je intuitivní a tam, kde budete hledat logicky cestičku k cílovému místu, tak tam ji povětšinou najdete. Když jsme ale u toho level designu, tak mi pila krev ještě jedna věc. Při řešení nenásilného odstranění bídáka (často opravdu kreativní) dostanete automaticky waypoint k danému předmětu/místu. Bylo by o dost více naplňující, kdyby si to hráči prošetřili samotní. Takhle jste jen jasně postavení před rozhodnutí, jestli zabít nebo ne. Hráči stealth akcí nejsou dementi. Přišli by na to a dost možná by to i ocenili. Tedy alespoň já ano.
Celkově je tedy pro mě Dishonored 2 velkým zklamáním. Měl jsem zůstat u dílu prvního.

Pro: nenásilné řešení situace, mnoho cest k cíli, level design

Proti: grafické a zvukové glitche, scénář, postavy, dialogy, zarážející optimalizace

+10(12-2)

Ori and the Blind Forest

  • PC 95
Já vím, že se budu opakovat. Také vím, že jsem si zakázal opakovat se, ale tentokrát nemohu jinak. Ori je pekelně těžká plošinovka. Hodně jsem se u ní navagínoval. Je tak těžká, že si pak dáte na odpočinek třeba Super meat boye. Jenže to, co Ori dělá, tak dělá naprosto dokonale. Dojemný příběh o lásce, sebeobětování a naději vás prostě musí dostat v kombinaci s emotivním soundtrackem. Tohle je přesně ten důvod, proč se dostávají ke slovu indie tituly. Je zbytečné se o tom více rozepisovat. Vše ostatní si můžete přečíst níže. Tímto chci tedy poděkovat doporučení z diskuze a předat doporučení dále. Oriho si prostě zahrát musíte. Je to důvod, proč hrajeme videohry.
Herní výzva Kamarád doporučuje splněna.

Pro: emotivní, osobité, nápadité, obtížné, soundtrack, vizuální zpracování, svižnost, originalita

Proti: opravdu těžké

+11(12-1)

Dear Esteban

  • PC 0
Tato hra je zbytečnější, než komentář, který právě čtete. Výzva No fujtabl! je splněna, ale ztratil jsem 5 minut svého života.
Hodnocení pro a proti nemá absolutně žádný význam. Není zde co hodnotit. Je to 5 minutové nic.
UPOZORNĚNÍ: Zakončení není žádné. Nelekněte se. Hra vám prostě nedá vědět, že je konec. Musel jsem si to ověřit na youtubu, jako uživatel níže.
+11

The Turing Test

  • PC 75
Jelikož zde není ani jeden komentář, rozhodl jsem se přispět(první!). V rámci herní výzvy v kategorii Šedá myška jsem se rozhodl podívat na tento logický kraťas. Kombinace Portalu a Talos principle jistě zní skvěle, ale tím automaticky ztratila hra punc originality. Hádanky jsou tedy kombinace z obou her, ale souznění jaksi nefunguje. Průměrné puzzly střídá světlejší moment. Nic však nepřekvapí. Nejsou dostatečně vypečené jako u zmíněných her. Je to trochu nefér srovnávat Turing test od relativně neznámého studia se hrou jako je Portal nebo Talos Principle, ale samotná hra si o to přímo říká a inspirací se netají. Není to sice urážlivá vykrádačka, ale chybí tomu šťáva. Hádanky dostatečně nestupňují obtížnost a málokdy se stane, že by jste se zasekli. Nedostatečná variabilita přejde brzy v rutinu a ve výsledku se povětšinou nad puzzly ani nepozastavíte. A to jsem teda velký ignorant. No nic, přejdeme k příběhu.
Kromě Talos Principle a Portalu hra krade například film 2001 Vesmírná odysea. Vše se pokouší spojit a dodat filozofický (Talos principle) a lehce humorný (Portal) zážitek, který je založen převážně na umělé inteligenci a jeho myšlení (Vesmírná odysea). Předvídatelný děj vás jen postupným odkrýváním dalších vodítek upozorňuje na inspiraci, odkud hra brala. Rozhodně to není vyloženě urážlivé, ale ač se to zdá svým filozofickým námětem vznešené, tak ve výsledku je to vlastně děj prosťoučký. Čímž se hra sama degraduje, jelikož se tváří jako intelektuální zábava. Pokud víte v čem spočívá Turing test, tak vás asi nic nepřekvapí.
Jestli se vám stýská po Portalu a Talos principle, tak zkuste...Witness. Ten má nápadité puzzly a celá hra vám dodá pocit satisfakce nad vyřešeným puzzlem, který jste nemohli dlouho splnit. Pokud však hledáte něco s krátkou herní dobou (cca 5h), tak při slevě nebo bundlu chybu neuděláte.
The Turing Test je průměrná hra, která vás donutí po očku sledovat další výtvory studia. Nic víc, nic míň

Pro: v celku dobře vydařené spojení Talos Principle a Portalu, povedený soundtrack

Proti: nekreativní puzzly, předvídatelný děj, hraní si na intelektuální zábavu

+12