Sérii Dead to rights jsem započal tímto dílem, který by dle Wiki měl být příběhově úplně první... ne že by dávalo smysl tady řešit příběh. Tohle je shooting galery arkádová ptákovina s lock on systémem, takže jde jen o to zmáčkout oba shouldery a počkat, až se to vykropí. Grafika na PSP není špatná, defaultně dokonce v 60 FPS, ale je velký rozptyl v atraktivní vizuálnosti jednotlivých lokací. Proto zezačátku hra nepůsobí tak zle, hraje se na otevřených a solidně vypadajících prostranstvích. Ale jak se přejde do interiérů a chodeb, je to díky chybějícímu druhému analogu úplně o ničem. Kontrolu nad kamerou nemáte žádnou. Ačkoliv jsem to rozehrál na střední obtížnost, bylo to ok (což vůbec nebývá u PSP her zvykem), a to až do posledního boss fightu. Tam jsem ztratil nervy a přišel na řadu godmode. Sorry jako.

Jinak věděl jsem, že ve hře je pes, ale po stisku trojúhelníčku jen zakňučel a nic. Tak jsem myslel, že to je celé a že tam je jinak úplně k ničemu... no... a až při hraní druhého dílu jsem zjistil, že pes startuje až když jsem locknutej na nepřítele... takže jsem to celé dohrál bez psa :-D Za zmínku stojí zcela chybějící dabing a kopírované assety a některé lokace z dvojky. Jako doprovodná handheldová variace na druhý díl to ale nemůže být hodnoceno tak přísně... 60 %.

Už jsem to dohrál před asi 10 dny, ale nedokopal jsem se k tomu něco napsat. Tak snad mi ty dojmy v hlavě ještě zůstaly...

Plusy:
- Vizuál zestárl méně, než je u takto starých her zvykem. LOD na 55" 4K obrazovce není nic moc, ale ve své době při plánovaném rozlišení 720p to nemohlo být poznat.
- Poměrně hezky udělaná města
- Mluví to česky

Mínusy:
- Repetitivní gameplay. Po první hodině je člověku jasné, že to bude Ubisoftí lezení na věže a do zblbnutí se opakující asi 4 typy misí. Člověk tak rychle přesedlá na režim, který mu umožní proplouvat hrou co nejsnáze, protože proč si to komplikovat.... větší zábava to stejně nebude.
- Celá parkourová složka je taky postavená na hlavu vzhledem k tomu, že v té době uměli parkour úplně všichni, a to stejně dobře, jako náš nejpíš zcela průměrný asasín. Někteří týpci to umí dokonce v plné zbroji stejně, jako ten náš Altair v županu. Hra by byla mnohem zábavnější a parkour zajímavější, kdyby byl výsadou jen našeho hrdiny. Střechy měly být náš svět. Ale protože jsou svět každého, běžně se tam vyskytují stráže a benga umí lézt nejen po žebřících, ale i po fasádách, jako my... no tak je to takové o ničem.
- Tím se dostávám k vysloveně otravným bodům - honičky s bengama. Krom toho, že je triggeruje v pozdější fázi hry už jen to, že žiju, tak setřást je je někdy záležitost na dost dlouho. A na rozdíl od různých her, kde se s fízlama člověk nahání v autech, tady to zábava není.
- Stealth je prakticky nemožný. Vyzkoušeno mnohokrát, že enemáci vidí i dozadu a na hodně velkou vzdálenost.
- Otravní NPC v ulicích - somračky a blázni. Somračku nejde vždy odstrčit a vzhledem k tomu, že vás nějaká začně prudit každých 10 vteřin se stejnou hláškou "ne, vy to nechápete, mám hlad", tak má člověk chuť vraždit. Ještě větší sranda jsou pošuci. Třetina tehdejší populace byla očividně mentálně vyšinutá . A na rozdíl od vás, oni vás můžou pře bengama žďuchat a nic se jim nestane. A to oceníte zejména tehdy, když vás žďuchnou do fízla, čímž se spustí další otravná naháněčka.
- Některé hlášky v dabingu jsou neskutečně komprimované, hlavně jsem si toho všiml u hlášek NPC ve městech.

Ostatní:
- Původně jsem chtěl dát do plusů živost měst a jejich zahlcení NPCčky... ale... došlo mi, že ani ne půl roku poté vyšlo GTA 4... a to si přiznejme, to je někde úplně jinde.
- Pohyb postavy... takhle... na to, jak špatně to mohlo dopadnout, to dopadlo ještě dobře. Ale často si paňáca dělá, co chce. Nejlepší je, když třeba pří úprku ulicemi dospěje k závěru, že jsem to chtěl vzít přes nějakou stranou stojící bednu, začně se na ní belhat a já pak dostanu čočku, protože mě dohoní.
- Linka v současnosti nedávala moc smysl. Kdyby tam nebyla, vůbec nic by se nestalo.

Takže jako hra je to takové nedomrlé, beru to spíš jako proof of concept a historie ukázala, že šanci na život a dlouhou sérii to dostat mělo. Navzdory kritickému komentáři tomu musím uznat nějaké kvality a ve výsledku se to nehrálo zle. Naštěstí to lze dohrát za pár večerů, a tak tomu lze i ten stereotyp ještě odpustit.

Nemá smysl psát tu slohovku. Takže jen v bodech.

Plusy:
+ Ukecaná adventura s neskutečným množství dialogů, které reagují na to, co se děje. Byť je chvílema trochu repetitivní v Dobuitě nebo přístavu všechny obcházet a čekat, až mi desátý dotázaný řekně něco, co mě posune, ale tak to prostě chodí. Jak jsem vypozoroval, cest, jak se posunout dál, je většinou více, což je dobře.
+ Technická stránka věci. GTA 3 si to jednoznačně maže na chleba. Množství detailů všude možně, stíny, motion blur a vynikající rozpohybování postav. K tomu perfektní cutscény jak z Mafie. Má to ale i minusy (viz níže). AutoHDR fungovalo.
+ Hra má fajn atmosféru. Mění se počasí, denní doba i prostředí podle toho, jaké datum je.
+ Příběh... no jak už jsem psal u mnohých her, nehovořil bych ani tak o příběhu, jako spíš o ději. Být to televizní seriál, byla by to jedna epizoda.
+ Závěrečná bitka, kdy si člověk připadal jako ten největší badass. Škoda, že poražení enemáci nezůstávají na zemi. Ale nebylo by kam šlápnout. Jen nevím, kam zmizel kámoš v obleku, když jsem se sám musel vypořádat s tím obřím členem Judas Priest.

Neutrální:
o Bojový systém. K mému štěstí jde vyhrát button mashingem. Dva special pohyby jsem si zapamatoval a pokoušel se je dělat, ale víceméně se jen znásilňuje A a X a nějak to dopadne. Až úplně na konci jsem díky návodu zjistil, že během souboje jde stiskem sprintu z boje utéct a dobít tak život.
o Quicktime eventy... hodně nekompromisní. Pitomé je, že když to člověk pokazí, zpravidla musí shlédnout nepřeskočitelnou animaci. Což je opruz, takže ke konci jsem koukal do návodu, abych byl připraven správně mačkat.
o Překvapilo mě množství cizinců. Nevím, zda to nějak odráželo realitu Japonska pozdních 80's, ale pomalu každý druhý byl náplava.
o Ve snu a spořiči obrazovky se mi zjevuje holka v čepici... o který nic nevím :-D

Negativa:
- Technická stránka věci. PC port jede na 30 FPS. Ok, dejme tomu, trochu pomohla interpolace televizí. Problém byl, že se hra občas rozhodla sekat, byť frametimes i FPS byly podle Afterburneru v pořádku. Prostě něco ve hře. Zamrzí, kolik módů člověk musí (nebo by minimálně měl) nainstalovat. Minimálně lepší textury (proč v remasteru nejsou by default?), lepší kvalitu dabingu (opět - když je vytáhl z Xboxové verze modder, proč ne vývojář?!) a odstranění ořezu cutscén, které jinak jedou v 4:3. Ano, asi ve dvou místech v celé hře jsem po stranách viděl nějaký renonc. To je podstatně menší problém, než koukat na kostku s pruhy po stranách.
- Ovládání. Škoda, že při vývoji tohohle remasteru nezkusili implementovat klasické moderní ovládání s free lookem. Rozhlížení po obchodech a malých cedulkách byl někdy docela boj. Couvat Ryo neumí, raději se rovnou otoči. Dost svérázné bylo i ovládání motorky na konci. Po pár hodinách to člověk chytí do ruky, ale zpočátku je to otravné.
- Neustálé čekání. Nejde posunout dopředu čas, takže holt necháte Rya někde stát a jdete s pískem nebo pro pití. Protože hraní šipek a různé arkády si zkusíte jednou, a to je poprvé a naposledy, kdy to chcete zkoušet.
- Speciální chvaty. Hra neřekne, jak je udělat. Takže třeba ten poslední od Master Chena jsem dělal snad 10 minut. Nejdřív totiž internet poradil, že je to > a pak X+A. Tak se to píše všude. Akorát že ve skutečnosti je to > + X a pak A. Jak na to má člověk přijít netuším.
- Přístav. Celý přístav! Proč si kdokoliv myslel, že závody v ještěrkách a pak vození beden je zábava? Pětkrát za sebou? Když splníte kvótu, stejně nemůžete vystoupit a jít dělat něco jinýho. Tahle část kompletně narušila flow celý hry. Hry, která mě bavila, na kterou jsem se těšil a na kterou jsem se těšit přestal, když jsem měl za sebou první den v přístavu. A do hraní jsem se pak musel nutit. Po pátým dnu v přístavu zase hra naskočila do starých kolejí a znovu mě to bavilo. Nejhorší je, že celý přístav je skutečně X hodin herního času. X hodin, kdy mě to nebavilo a celý mě to točilo o to víc, že vzadu v přístavu jsou vrata s nápisem Mad Angels, kde jsem tak nějak tušil, že asi budou Mad Angels, ale nebylo mi umožněno se tam pokusit dostat dřív, než jsem pětkrát přeskládal celý přístav. Meh.
- Nepřeskočitelné cutscény, hlavně tedy při opakování při pokaženým fightu nebo QTE. Dialogy přitom Béčkem přeskakovat jdou.
- Toporný dabing a podle mě i dost zvláštní angličtina v titulcích. A nejdivnější je Ryo a jeho vztah k Nozomi, kdy to celou dobu vypadá, že je jen její teplej kámoš.

Takže za něco málo přes 21 hodin to mám za sebou. A mám za sebou vlastně jen takové intro :-D Jsem rád, že jsem si to vybral jako hru do výzvy a jen je teď přede mnou dilema, zda rovnou navázat dvojkou a trojkou nebo se vrhnout na něco jiného a riskovat, že se k tomu dostanu za dalších 10 let. Nicméně dohrání mi potvrdilo to, co jsem čekal. Hra rozhodně o pár let předběhla dobu, a to jak technickým zpracováním, tak celkovou komplexností. A bude jedna z těch, na které rozhodně nezapomenu. Bez přístavu bych hodnotil minimálně o 5, ale možná i o 10 % výš.

Jsem zase psal do diskuze, až je z toho komentář...

Tak nakonec po četném nadávání dohráno. Tahle hra je unikátní v několika věcech. Jednou z nich je, že tohle je první NFS, kde jsem kdy musel, skutečně musel zasahovat do nastavení auta. Předně můj Charger měl top speed na cca 305 kmph, což sotva stačilo na 1/4 míle, na 1/2 míle absolutně ne. No, takže jsem prodloužil pětku a hle, lezl někam k 350 kmph. Pak mě něco podobného dohnalo na samotném konci. Nebyl jsem schopný v závodě překonat Rya. Ok, koupil jsem jiné auto. Pomohl jsem si tak o půl vteřiny na kolo, ale on byl furt o dobrou vteřinu a půl rychlejší. Ok, tudy cesta nevede. Pak mi to došlo... hodně se zatáčí, hodně se zpomaluje... převody zkrátíme. A hle, v akceleraci jsme se srovnali a s trochou prasení a nitra jsem byl schopen ho dát. V žádné jiné NFS hře jsem nikdy na nastavení auta nesahal, protože to nebylo potřeba.

Grip je jednoznačně nejnormálnější režim, byť je to furt docela ptákovina. I na nejtěžší nastavení King nejde dostat přetáčivý smyk. Hra vůbec nepenalizuje za řezání zatáček. Líbilo se mi by default nastavení řazení na pravý stick, budu to tak používat. Fajn je i hood kamera z pozice řidiče.

Dragy byly taky fajn, ale uvítal bych možnost skipnout druhý a třetí pokus, když je jasné, že první stačí. Ne, člověk musí čekat 10 vteřin countdown na zahřívání pneumatik, pak udělá špatnej start a pak ještě jednou to samé. Jediné, co mě točilo, bylo, že v některých drahách bylo auto křivě postaveno. A při jízdě po zadních se logicky blbě zatáčí, takže člověk skončil někde ve sloupu. Dost hloupá chyba od vývojářů. I AI se vysekávalo.

Drifty byly totálně největší vopruz. V rámci kariéry ale ještě tak nějak šly. To, co ovšem hra chtěla při finále s Ryem... To je prostě na desítky pokusů. I na Youtube to víceméně každej glitchuje s nárazníkem ve zdi. Já si nastavil nejsnazší režim ovládání, kdy se tu a tam dokonce podaří, že auto driftuje de facto úplně rovně. No šaškárna. Ve finále jsem poprvé taky pocítil, jak je pitomé (byť reálné), že během závodního dne nejde měnit nebo upravovat auta. Když jsem konečně dal ten první závod, abych zjistil, že druhý, driftovací, se současnou mašinou nikdy nedám, zhostilo se mě trochu zoufalství z představy opakování toho prvního závodu.

No a rychlostní závody... ty byly tak trochu jak z jiné hry. Víceméně je to minihra, kdy člověk musí chytit vzduchový pytel, ten mu najednou přidá tak 1000 koní a během tří vteřin zrychlí z 250 na 400, které pak zázračně drží i bez vzduchového pytle. Bez vzduchového pytle se pak auto vyšourá sotva na 330. Seems legit.

A to je vše, víc ve hře není. 4 kategorie závodů, každá se zcela jinou fyzikou, jako by šlo o úplně jiné hry. Nic moc není taky menu závodů, které je strašně špatně vidět a vybírat jednotlivé události jde fakt blbě. Dále je blbě řešené UI u výběru aut, kdy jsou všude haldy místa, ale údaje jako výkon se střídají s rychlostí, místo toho, aby to člověk viděl vše zároveň. Taky zamrzela absence možnosti porovnávat auta.

U gripů a rychlostních závodů dost naštve jedna věc, a tou je zpětné zrcátko. Jako vážně ho dali do Most Wanted a nedali ho sem, kde je potřeba zezadu blokovat předjíždějící? Absolutně nepochopitelné a fakt dost otravné.

Na konec chci zmínit technickou stránku, která je na rok 2007 naprosto excelentní. Vypadá to skvěle i dnes, decentní je volba odstínů, která tomu dává realistický nádech. Měl jsem tam tedy nějaké módy, ale i bez nich to vypadá super. Hezké jsou animačky před závody a byť je špatně, že nejdou přeskočit, nejsou krom finále úmorně dlouhé. Po aplikaci wrapperu na DX11 bohužel AutoHDR stále nejelo, tak jsem jel v DX9, které překvapivě bez problému drželo lock 120 FPS. Absolutně nechápu, co v Blackboxu hulili, že po takhle krásné hře udělali tak ohavný Undercover.

A nakonec to nejdůležitější. Je to zábava? Hele, musím říct, že překvapivě je. Odjezdil jsem sice jen nezbytné minimum, abych to dohrál do konce, ale jinak jsem měl tendenci zapínat závod za závodem a jít spát později, než bylo zdrávo. Je zde skvělý výběr vozů, jde si s nima dobře hrát a jinak než kladně nelze hodnotit komentátora, který skutečně v reálném čase komentuje, co děláte. Je myšleno i na takové detaily, že okomentuje třeba i dva Chargery proti sobě stojící v dragu apod. Trochu schizofrenně působí rozličnost jednotlivých módů, kdy přechod z totálně arkádového a pomalu kart-racingového rychlostního závodu do pomalého gripu vždy trochu překvapí, ale jinak jsem nakonec rád, že jsem tomu dal šanci. Dal šanci proto, že jsem to zkoušel cca. 2 roky zpět a po hodině to vzdal. Škoda, že mě tehdy nenapadlo dát si tam manuál a podívat se na výběr jízdních režimů, protože i ten nejtěžší je hrozivě lehkej, ale ty ostatní jsou fakt až urážlivé a zoufale nudné.

S hodnocením jsem trochu na vážkách. Přiznám se, že 70 % mi nejde přes ruce... 65 %.

Tohle je prostě příklad hry, která je sice objektivně docela špatná, ale prostě je zábavná a to přebíjí vše. Hrál jsem v překrytí s DiRT 3 , tak budu trochu srovnávat.

Největším plusem jsou asi tratě na otevřených mapách. Přináší to víceméně nekonečnou variabilitu, která je u rally her nesmírně důležitá. Zároveň ale tratě nepůsobí genericky, různé šikany se střídají s dlouhými rovinkami, přes tratě pobíhá zvěř a nezbední fotografové. Má to takový ten arkádový feel ala staré automatovky. Dále hra nevymýšlí žádné nesmysly co se týče disciplín. Jezdí se jen klasická rally na čas a pak víceméně jako bonus časové nahánění checkpointů umístěných různě po mapě, kdy si člověk užije otevřený svět.

Kariéra je pojatá jako série různých šampionátů nebo i single závodů. Vyplatí se cílit na zlaté umístě, protože je za něj nejvíce peněz a ty jsou opravdu potřeba k vylepšování auta. Na začátku jsem musel googlit, kterým úpravám dát přednost, protože jsem pořád nebyl schopný se dobře umístit. Pak jsem zjistil, že pneumatiky jsou klíč a dál už jsem až do konce neměl s obtížností problém a většinou dal vše napoprvé na zlato. Volba obtížnosti ve hře není, jen volba jízdního modelu (arkáda/simulace). Já hrál na simulaci, ale o žádnou simulaci se nejedná ani v nejmenším. Na nezpevněných površích se auto chová tak nějak, jak by člověk čekal, ovšem na asfaltu auto lítá jak splašený a opravdu nechápu, jak si vývojáři mohli myslet, že tohle je ono. RZety sestávající jen z asfaltových úseků jsou dost očistec, ale nakonec to člověk chytí tak nějak do ruky. Každopádně až do konce to byl boj s autem, a to ne v tom dobrém slova smyslu. Občas taky zablbla fyzika, kdy člověk narazil do něčeho neviditelného apod. První asi čtvrtinu hry jsem odehrál s kokpitovou kamerou, jak jsem zvyklý, ale vzhlem k divné fyzice jsem nakonec přešel na kameru za autem a jsem si jistý, že v pozdějích fázích hry je to víceméně nutnost.

Co k vlastnímu překvapení musím pochválit, je grafika. Hru jsem hrál už kdysi a jediné co si pamatuju je rozpatlanost a přeefektovanost. Nevím čím to bylo, ale teď mi to nepřišlo zdaleka tak špatné. Možná to bylo dáno vysokým rozlišením (hráno v 2160p, 60 Hz. Více Hz hra nepodporuje), ale bylo to v pohodě ostré, postproces mi nepřišel tak šílený a vlastně se mi některé výhledy fakt dost líbily. Dobře jsou taky zvolené textury, resp. jejich realistické ztvárnění. A kupříkladu závody v Polsku mi nemohly nepřipomenout Armu 2. Opravdu to vypadalo hodně podobně. Detail mraků vrhajících stíny je taky vcelku fajn. Hra bez problému fungovala s DX11 wrapperem, takže jsem hrál s AutoHDR. K technické stránce je ale jedna podstatná výtka. Defaultně má hra nějakou domršenou fyziku a i když se hra renderuje v 60 FPS (jak hlásí veškeré overlaye), vypadá na 30. Naštěstí existuje mod, který to řeší a hra pak jede a vypadá na 60 FPS.

Jak je zjevné, hra má své nedostatky. Krom jízdního modelu je to takový celkový nedostatek polishe, ale ve výsledku... mě to bavilo. Jel jsem závod za závodem, užíval si proměnlivé denní doby, počasí i tratě a ve výsledku musím opravdu říct, že mě to bavilo víc než ten Dirt 3. 80 %.

- Šéfe, kolik tam chcete nepřeskočitelných keců a animací?
- Ano.

Není to tak neskutečně repetitivní, jako byla dvojka, ale pořád to není ono. K dokonalosti byl, řekl bych, dotažen arkádový jízdní model, který je relativně v pohodě i se všemi assistenty off (tak jsem to hrál a dohrál). Pohled z cockpitu opět bohužel jen ten vzdálenější s celým volantem.

Rally: Jasně nejzábavnější herní režim. Dokonce už se nestane, že jedete identické RZety za sebou. I tak se ale tratě dost opakují. Nemohl jsem si nevzpomenout na úžasnou variabilitu u Colin McRae Rally 3 , kde si člověk užíval, že si vybere jedno auto a skutečně se vcítí do role řidiče rally. Problém v začátcích je, že RZety trvají 90 sekund, což evokuje hru na mobily. Později už to je lepší, ale víte jak... zase jsem si říkal, jak by bylo skvělý vzít tuhle grafiku, tenhle jízdní model a k tomu tratě z Mobil 1 British Rally Championship . Bože, to by byla bomba.

Rally Cross: Celkem v klidu režim. Ale na předposlední obtížnost se mi asi nikdy nepovedlo nevyhrát. AI naštěstí neprasí jako v pozdějších hrách Codies (viz GRID Legends . Ke konci už měly závody zbytečně moc kol, což výzvu nijak nezvyšovalo, když člověk byl už od druhého kola první. Jasně, měl jsem tam ještě ten jeden stupínek obtížnosti, jenže... to bych se pak zase nechytal v jiných disciplínách. A neustále to přenastavovat, protože hard je hard jen někdy a jindy ne... meh.

Trailblazer: Druhá nejzábanější disciplína. Rally tratě a přemotorované monstrum. Z logiky věci chybí navigátor, ale zrovna tady by se hodil nejvíc.

Landrush: Dojet na bedně problém nebyl, ale dojet první... to se mi povedlo málokdy. První se kolikrát utrhl o půl kola a já fakt nevím, co jsem tam měl dělat víc. Ke konci hry strašné množství kol, až to začala být nuda.

Head2head: Jedete třikrát to samé na nudné trati. Jako finále soutěže to třeba v CMR3 a 4 fungovalo, samostatně ani omylem.

Gymkhana: No comment. Nehodí se to tam, je to nuda. Že to relativně fungovalo v DiRT: Showdown o rok dřív fakt neznamená, že to měli nacpat i do normálního Dirtu.

No a to je celý. Dvojku jsem pro ubíjející repetitivnost nedohrál, tady jsem dojel základní hru (velký pyramidy v menu) a na malé už kašlu. Stále u mě jasně vítezí první Dirt, který sice už taky nebyl moc o rally, ale zároveň byl výrazně různorodější. Zde trochu pomáhají různé denní doby a počasí, za to pochvala.

Krom nepřeskočitelných keců a animací, kdy budete neustále znásilňovat nějaké tlačítko pro přeskočení, ale stejně to nepřeskočíte, jsem ani nepochopil, k čemu je systém XPs. Ty jsou různé podle toho jaké si vyberete auto a jestli s ním splníte milník. No... takže jsem si vždy vybral auto, které slibovalo nejvíc XP (nejhorší auto 100 XP, nejlepší 2250... jako fakt?). Vůbec netuším, jestli mi ty XP ale k něčemu byly.

Grafika je skvělá, jediná škoda jsou opět chybějící noční stíny.

S každým dalším dílem začínám víc doceňovat ty starší díly. Teď jen fakt nevím, jestli je to mnou, nebo těmi novějšími hrami...

Undergroundy z Wishe? No tak trochu. Ale nejde o žádný odpad. Hodně věcí je tu jinak a já nemůžu ani z daleka říct, že je vše špatně.

Grafika je cca. na úrovni prvních undergroundů. Vizuální styl je podobný, jen polygonů moc není. Mapa je otevřená, je tu dokonce i den, byť v některých částech mapy je prostě vždy den a jinde vždy noc. Žádný střídající se cyklus. Zaujaly mě dost kvalitní reflexe na autech. Celkově to zkrátka vypadá tak, jak člověk tak nějak čeká.

Horší je to s jízdním modelem. Je prostě divný. Je to čistě arkáda a byť se auto uřídit dá a rozhodně nejede člověk pořád pod plynem, nemá z toho pocit, že by řídil auto. Vliv na ovládání má i volba tuningových dílů. Neudělejte stejnou chybu jako já a nenacpěte na to drag pneumatiky, protože je s nimi o desetinu lepší zrychlení. Reálně budete podstatně pomalejší. Tuning není zdaleka tak obsáhlý, jako v Undergroundech, ale deset značek flašek nitra jsem stejně nikdy nebyl s to ocenit. Významným rozdílem je přítomnost poškození. Když si nebudete dávat pozor, auto vcelku rychle poškodíte a vliv na jeho rychlost i ovládání je značný. A opravy nejsou kdovíjak levné. Při ježdění také zarazí absence catchupu. Pouštět se do křížku s rychlejšími auty je většinou předem prohraný boj. Ujedou vám. Naopak když vy řádně potuníte (lze dosáhnout zrychlení pod 2 sekundy), soupeři pro vás neexistují. Zapomeňte na dobíjení nitra, to se tady musí koupit.

No a dalším důležitým bodem je kariéra. To hlavní jsou různé, řekněme kluby, kde lze vstupovat do šampionátů. V každém závodě dostanete reputaci, kterou odemykáte další šampionáty. A vyplatí se vyzvat někoho ze soupeřů o prachy, protože jedině tak se dá rozumně vydělat. Zde je potřeba zdůraznit jednu věc - fakt bacha na prachy. Jakmile třeba nasypete moc do tuningu a najednou máte konto poblíž nuly, nedostanete se kvůli zápisnému do šampionátů. Musíte jet opět ten jedinej, kterej bere i nýmandy bez prachů. Tohle se mi povedlo celkem třikrát no a je jasné, že jezdit jeden šampionát dokola není moc zábava. Krom šampionátů je ve hře i obdoba stopařek z TDU, které vám dávají různé výzvy. Akorát že odměnou nejsou jen prachy, ale hlavně to, že s váma začne chodit. Pak se vám odemkne rádoby sexy taneček, což je bohužel jedna z nejtrapnějších věcí, co jsem ve videohře viděl, a to jsem starý prase. Další kategorií jsou výzvy jeden na jednoho.

Problémem kariéry je, že aby člověk odemkl poslední šampionát, musí odjet všechny předchozí dokonale. To znamená nejen první, ale udělat i dostatek kravin během závodu, aby to stačilo na plnou reputaci. No a to je jednak dost obtížné, druhak by to byl neskutečný grind. Takže díky téhle, za mě nepříliš povedené mechanice, jsem to nakonec vzdal.

No, takže když si odmyslíme to, že podmínky na dokončení hry jsou dost šílené a jízdní model nic moc, je to vlastně jinak docela v pohodě hra. V produkční hodnotě to nemá s NFS smysl srovnávat, ale je to docela originální a svébytný pokus a hlavně odraz té relativně krátné doby, kdy tuningové závody byly téma. Za ten doláč to klidně zkuste.

Steam hlásí 15,3 hodiny. Škoda, že nemohu zaškrtnout jako dohrané :-(

Je to české, nově to mluví česky a bylo to zadarmo. A tak jsem si řekl, že si poprvé v životě zahraju erpégéčko...

Technické okénko tradičně na začátek. Ze začátku to vypadalo nadějně. S nastavením vše na "vysoké" to jelo po většinu času slušně a nepadalo to s FPS extra hluboko. Ale pak se ale člověk dostal do centra Skalice a vyvstal problém. Při správných úhlech kamery se dostavil brutální CPU bottleneck, frametimes se rozkolísaly a framerate dropnul na půlku. Problém by nebyl stabilní nižší framerate, to vychytá VRR, ale stutter, ten byl fakt špatný. Sice mě překvapilo, že hra, co má v minimálních požadavcích nějakej stoletej 4jádrovej Phenom je schopna vytížit skoro na max 6 jader nesrovnatelné Zen2 architektury, ale co se dalo dělat. Laborování s nastavením nepomáhalo. Tohle je kochací hra, kde vyosení páčky na ovladači musí vést k pěknému plynulému pohybu. No nic, nastal čas DXVK. Ale bohužel, hra se s ním nespustila. No a tak jsem s hraním skončil a reálně uvažoval o koupi nového CPU. Po týdnu, možná dvou mi na PCTuningu poradili zkusit to zapnout bez Afterburneru. A hle, hra naskočila. Byť bylo celkové FPS o poznání nižší, konzistence byla výrazně lepší, čili dávalo smysl to pořádne rozehrát. Dropnul jsem ještě stíny na střední, zvýšil trochu LOD a dalo se konečně začít hrát. Později jsem nakonec ještě stáhl rozlišení z 1440p na 1080p. Přeci jen to v pokročilejší fázi hry RX580 úplně nedávala.

Co se týče samotného hraní, některé aspekty mě opravdu bavily, jiné mě skutečně prudily. Začněme tím dobrým. Zasazení hry, český narativ a v neposlední řadě dabing. To vše dohromady dává hráči dost nestandardní pocit, s kterým se v hrách příliš nesetkává. Je sakra v Čechách! Pecka. První hodiny hraní se nesly v kochacím režimu, kdy jsem si tohle opravdu užíval. Stejně jako příběh hry. Byť by se hlavní linka dala převyprávět v deseti větách, nevidím v tom problém. Hlavní je, že člověk vždy ví co dělá a proč to dělá. Byť jsem měl často dost neodbytný GTA-like pocit, že jsem taková děvka pro všechno. Jindro, máme problém. Běž ho vyřešit. Jdu za někým. Ten mě pošle do háje, dokud pro něj neudělám něco jiného u někoho jiného. Ok, jdu zase jinam. Ten někdo třetí mě zase pošle do háje, dokud pro něj neudělám něco dalšího. Takové questception do zblbnutí. V pozdější fázi hry mi to připadalo trochu únavné a na jedno brdo. Nemluvě o tom, že hra mi umožní dělat vedlejší questy i tehdy, kdy to v návaznosti na hlavní questy nebo i jiné vedlejší questy nedává absolutně smysl.

Bavila mě ta adventurní část hry (ala Sherlock Holmes). Kecat z postavama, tahat z nich informace... na druhou stranu nechápu, proč hra dává možnosti vybírat z dialogů, když jsou tak jako tak navržené tak, aby člověk jel od shora. Když pojede odspoda, vyleze z odpovědí často naprosto nesmyslný paskvil. Tomu se dalo snadno zabránit, kdyby byly jen dvě možnosti: ptát se dál a ukončit rozhovor. Protože upravit vyznění všech odpovědí s ohledem na pořadí vybrané hráčem, no to by byl slušný oříšek.

Postavy byly všechny sympatické (byť tedy Vávra je na prd dabér :-D) a Jindra bude jen takový, jaký si ho uděláte. Hrál jsem, jako by byl Sasakrem (když už je to ta hra na hrdiny), čili co mě nezajímá, do toho nefušuju (kapsářství resp. porušování NAP obecně, alchymie a kotel dalších dovedností, co mě vůbec nijak nelákaly) a jedu co nejvíc pacifistickým stylem. Ne vždy se to ale hře úplně líbilo.

Další věcí je velká volnost v dělání všeho. Řešení každého questu je nepočítaně a byť lze narazit na to, že vás hra nutí dělat něco zbytečně (viz Klášter, kde i když vím, kdo je Svatej a mám kliče ven, čili mám naprosto vše, co potřebuju, stejně to tak zakončit nejde, protože s tím hra překvapivě nepočítala).

No a pak tu máme ty spíše negativní věci. První je, že jsem si utvrdil, že RPG nebude mým oblíbeným žánrem. Každý prd ve hře má xy statistik. A já prostě nechápu proč. Co má představovat to, že mi hra řekne, že mléko je čerstvé na 72 nebo 68 %? Že v téhle kápi mám viditelnost 17 a v téhle 24? A v jakých je to sakra vůbec jednotkách? Kde v reálu se dozvím takovéhle parametry všech věcí, lidí, koní a já nevím čeho? Copak jsem bůh? Ne, tohle mi přijde prostě praštěný. Ať si pro mě za mě ta hra tyhle statistiky interně má, ale přece vidím, že černý hadry budou na noční stealth asi lepší než bílá košile od Talmberské milfky. Ale ať mi to ta hra nekvantifikuje. Kdykoliv jsem s tímhle přicházel do styku, měl jsem pocit, že hraju jen grafickou nadstavu Excelu. Divné, neuvěřitelné, nesedíci k tomu, jak se ta hra snaží být v některých ohledech realistická.

No a taky tu máme ten nešťastný soubojový systém. I když jsem se snažil veškerému boji maximálně vyhýbat, stejně je to v několika questech nutné. Souboje jsou tak neresponsivní, že jsou de facto tahové. Ale tak jako tak více než na umu záleží primárně na vybavení. A tak klidně ve Skalici můžu nastoupit na pěstní souboj u koželuha celej v pancířu, což mým herním soupeřům ani trochu nevadí, a tak dostanou brutální sodu. V postatě v okamžiku, kdy jsem shrábnul výbavu rytíře s bílým štítem přestaly být souboje větší problém.

Pak jsou tu další otravné mechaniky. Třeba sejvovice. Hm... no takže buď ji budu do zblbnutí vařit nebo ji do zblbnutí kupovat. A já se ptám - co za zážitek mi to přinese? Vždyť je to de facto grind. To není ani žádná výzva, je to tak zábavné jako jít každý den v 6 do Densa k pásu. Naštěstí to jde vyřešit cheatem.

A co neustálé přepadávání při fast-travelu? No, takže mě to hodí zpátky do hry, já kopnu koně do slabin ostruhama a mizíme pryč. Za půl minuty (což je btw. asi tak kilák za místem přepadení) konečně konec bojové muziky a já se můžu vrátit k fast-travelu. A já se pokaždé ptám: bylo to nutný? K čemu to bylo? Měla to být zábava? No a čas od času se stalo, že se jim povedlo mě z koně shodit, což vzhledem k přesile znamenalo zpravidla insta-kill. A to taky nebyla zábava, zejména po hodině plnění questu.

No a na závěr to nejzásadnější. Naprosto bezprecedentní množství bugů a glitchů. Postavy chodící skrz sebe, NPC co čumí tupě před sebe, když ho oslovím sedící, NPC jsoucí zcela mimo kameru při dialogu, geometrie výzbroje glitchující před sebe, a to kupodivu i v cutscénách atd. Pak tu máme další super věci, jako pády hry při loadingu a někdy i při samotném hraní. Zde můžeme říct, že si za to můžu sám, páč jsem si hru přeci namodoval. Ale co jsem měl sakra dělat, když vanilla nešla hrát! Žádná sláva nejsou ani animace a pohyby postav. Třeba větší bitvy vypadají neskutečně směšně (srovnej třeba s Ryse: Son of Rome). A celkově dialogy, kdy postavy cyklují pár pohybů dokola, vypadají nic moc. Bugy jsou i v samotném dabingu (stejnou větu řekne NPC dvakrát po sobě, případně chvíli mlčí, i když hýbě ústy apod.), ale pro to mám vzhledem ke způsobu vzniku pochopení.

Takže abych to nějak shrnul... bavilo mě to. A bavilo by mě to ještě mnohem víc, kdyby to byla prostě jen ukecaná adventura. Bohužel mám neodbytný pocit, že zde ve strašném nepoměru zvítězila kvantita nad kvalitou. Já bych byl spokojen, kdyby ve hře byla třetina obsahu, ale ten byl dobře proveden. Bohužel ten nedostatek polishe na mě dýchal celou dobu hraní. Ale vím, že nejsem cílovka, že jsem to asi nehrál úplně tak, jak autoři zamýšleli, nicméně dohrál a jsem rád, že jsem to zkusil.

To takhle youtube kanál TrippleJump v rámci své série "nejhorších her" hrál Damnation. Mně došlo, že nejen, že ho na Steamu mám, ale zároveň se letos svým steampunkovým zasazením hodí i do výzvy. Tak se šlo na to.

Zprovoznění bez problému. Hra podporuje nativně gamepad, byla ve widescreenu a jedinou úpravou bylo v configu zvýšení framerate locku, který byl v defaultu tuším na 64 FPS. Zvýšením na 120 FPS se nic nerozbilo, takže fajn. Jediným technickým problémem byl nefunkční surround zvuk. Úvodní filmeček sice něco pustil i dozadu, ale hra samotná pak jela ve 3.0. Divné, ale zrovna u takovéhle hry to není takový problém.

Vůbec jsem nevěděl, co od toho mám čekat a představoval jsem si nějakou tuctovou budgetovou 7th gen střílečku. A ono skoro vůbec :-D Ne že by se nestřílelo, ale nejblíže má hra ze mě Tomb Raiderům z let 2006 až 2008, tj. od Legend po Underworld. Primárně jde tedy o hopsání. Hodně hopsání. A na rozdíl od Tomb Raiderů, tady je zvládnuto bravurně. Pamatuju si, jak jsem se u Tomb Raidera rozčiloval, jak přes veškerou snahu postava prostě často nedělá to, o co ji žádám. Tady takový problém neexistuje. Zcela free kamera v jakýkoliv okamžik a perfektní reakce postavy na pokyny, to je něco, co dělá strašně příjemnou hratelnost a průchod úrovněmi byl pro mě fakt potěšením. Je to tak plynulé, až to svádí k takovémus speedrunování, nevzpomenout jsem si také nemohl na Mirror's Edge. V úrovních je také často několik cest, které vedou k cíli. Díky tomu se člověk skoro nemusí zastavovat a málokdy se stane, aby první trasa, která ho napadne, nevedla k cíli. Záseky "kudy dál" sice existují, ale je jich relativně málo. Herní plynulosti také pomáhá to, že v úrovních není nic poschovávané. A já si uvědomil, jak moc je to osvobozující, že můžu, tak jako bych to dělal v reálu, běžet směrem k cíli, aniž bych furt všechno prohledával, protože by tam mohlo něco být. Tady prostě nic není. Když víte, kudy dál, netřeba se zdržovat. Běžte. Zní to zvláštně, ale bylo to super.

Další částí jsou střílecí pasáže. Zde má kritika pravdu, že pocit ze střelby není nic extra (což ale v 2009 bylo ještě docela normální), ale kupodivu to není cover shooter. Je to spíš takový spray and pray a bohužel lze nést jen málo zbraní, čili to zpravidla bude samopal, něco jednoručního a pak buď sniperka nebo nějaký granátomet, přičemž v okamžiku, kdy máte tu možnost si vybrat, tak jako tak nebudete dopředu vědět, co budete za rohem potřebovat. Nepřátel nejsou nějaká absurdní množství a hlavně - celou hru máte k ruce buď jednoho nebo dva parťáky, kteří se sami taky umí s oponenty slušně popasovat. Ale hlavně mi to tak nějak dodávalo na uvěřitelnosti celého dění. Nikdo by takovouhle výpravu nepodnikal sám a pamatuju si, jak mi ten fakt osamocenosti kazil pocit u Tomb Raidera zkrátka proto, že to nebylo uvěřitelné.

Třetí částí gameplaye je ježdění na řádně steampunkových motorkách a tříkolkách. To tam sice působí naroubované tak trochu na sílu, aby to tam prostě bylo, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by to nebylo zábavné a že by mě vždycky trochu nemrzelo, že je jízdě konec. Opět prudký kontrast proti jízdním sekvencím v Legend nebo Underworldu, které byly na pěst.

Dostáváme se k technickému zpracování. Je to 7th gen, takže je to žluto hnědé, ale krom prvního levelu to není vlastně tak hrozné. Nevypadá to nijak skvěle, ale nemá to bugy a glitche a v zásadě mě to nijak neuráží. Kvalitou neoslní FMV, ale to byla v té době furt ještě klasika.

Příběh, resp. spíš děj je vcelku prima, je tam nějaký zvrat, dává to nějakou motivaci a žene to kupředu.

Na závěr jsem si nechal level design, protože ten mě nadchnul asi nejvíc. Byť jsou úroveně mírně krabicoidní, aby se v nich dobře hopsalo, co mě ohromilo bylo měřítko. Úrovně jsou obrovské. Hlavně v pozdější části hry, kdy se blížíte k Terra Verte a celé město a údolí před ním vidíte z velké dálky. Je to působivé a rozhodně ne obvyklé u her té doby. A když se pak později dostanete k motorce, na níž jedete tak 500kmph a přesto jedete několik minut, než se tam dostanete... pocit velikosti to umocní. Vzpomněl jsem si, v jak prudkém kontrastu to je třeba proti Rise of the Tomb Raider, kde jsem měl neodbytný pocit, že se celá hra odehrává na jedné louce a pár odbočkách.

Takže abych to shrnul, Damnation je hra, co se fakt příjemně hraje, člověk nebojuje s ovládáním, líbilo se mi zasazení a steampunkové zbraně a vehikly, úroveně mají působivé měřítko a celkově tomu mám máloco vytknout. Upřímně je mi strašně líto vývojářů, kteří evidentně do hry dali dost úsilí a nadšení, přičemž výsledkem bylo pro mě těžko pochopitelné zdrcení od herní kritiky. Tak trochu Legendary syndrom, přičemž tady ale hra ani netrpí technickými problémy ani ničím dalším, čím by si zasloužila tak mizerné známky.

Pokud bych chtěl kritizovat, tak dejme tomu to technické zpracování a pak checkpoint před posledním boss fightem, který byl před průchodem dlouhou chodbou a pak cestou výtahem do arény. Tváří v tvář faktu, že jsem to dal tak napodesáté, tak mě to dost točilo.

Za mě hidden gem a mohu jen doporučit, zejména pokud se vám to hodí do výzvy.

Steam hlásí 9 hodin, což bylo naprosto akorát.

Hráli jsme všichni to samé? Ano, chápu rozčarování v době vydání, kdy se to prodávalo za cenu AAA titulu (podobně jako Turning Point: Fall of Liberty) a hra AAA nebyla, ale dnes, za cenu, za kterou se to dá sehnat, je to rozhodně hidden gem.

Je asi jasné, co je na hře lákavého. Spark Unlimited má dobré nápady a minimálně dle popisku si jejich hry chcete zahrát. A asi jsem Spark Unlimited pozitivní, protože jak ten Turning point, tak Lost Planet 3 se mi líbily (LP3 do okamžiku, než mi gamebreaking bug znemožnil pokračovat). A Legendary není výjimkou.

Nemá smysl psát, co je v jiných komentářích, takže vezmu to od pozitiv:

Atmosféra
Skvělá práce, zejména s přihlédnutím k datu vydání. Hra umí perfektně vystihnout jak atmosféru naprosté apokalypsy v ulicích a pádu civilizace, tak stísněnost a nebezpečí potvorama prolezlé kanalizace či různých katakomb. S tím jde ruku v ruce příběhová linka táhnoucí se hrou. Ne, není to bohatý román, ale vždy víte, co děláte, proč to děláte a co je vaším cílem. Příběh vlastně není to správné slovo, slovo "děj" je přesnější. A hra dávkuje různé události tak akorát, aby měla spád. Vždy něco chcete, něco se podělá, situace je ještě bezvýchodnější než před tím, je tam jiskřička naděje, pak to vypadá, že jste snad konečně u cíle, zase se něco podělá a tak furt dokola. Výsledkem je atmosféra ztísněnosti, bezvýchodnosti a zoufalství. Hodně pomáhá i sound design. Za prvé muzika je skvělá (už hudba v menu mě potěšila, protože ji používá v pozadí recenzent JarekTheGamingDragon ), za druhé ambietní zvuky byly kolikrát fakt děsivý. V kombinaci s tím, že se na mnoha místech střílí vlkodlaci jsem si nemohl nevzpomenout na Metro 2033, jiné části bych se nebál srovnávat s F.E.A.R.. Vcelku kvituju, že chvíli je člověk sám, chvíli nato se k němu přidá parta. Dobře to navozuje pocit, že je člověk součástí něčeho většího, nějaké organizace, co bojuje za svojí věc. Ne že je sám spasitel světa. Takže za mě ano, atmosféra, tíživost a bezvýchodnost situace, to jsem si užíval nejvíc.

Gameplay
Rozhodně spíše střídmější množství potvor hře prospívá. Tady je potřeba zmínit jednu věc. Hrál jsem na gamepadu. Hra ho nativně podporuje včetně vibrací, ale páčky jsou podivně akcelerované a hrálo se mi špatně, minimálně dokud jsem si trochu nezvykl. Poslední level jsem pak nebyl schopen vůbec udělat, byť v kombu MKB jsem ho dal napoprvé. Díky téhle uměle zvýšené obtížnosti ale pro mě byl každý vlkodlak výzva. Když se někde objevili dva, šlo do tuhého a reálně hrozila smrt. A to asi také dost pomohlo té atmosféře, kterou velebím v prvním odstavci. Zbytek je tak nějak klasika. Od každého druhu zbraní jedna, s tím nemám problém. ADS jsem moc nepoužíval, protože FOV je už tak brutálně nízké. Hack na jeho změnu bohužel nic nedělal.

Technické zpracování
Grafika je na rok 2008 imho v klidu. Někde vypadá lépe, někde hůře, je to trochu nevyvážené, ale celkově je to klasický UE3, kterému jen chybí tu a tam v nějaké místnosti trochu vypilování. Horší byl stuttering, co nebyl vidět na frametimes grafu, tudíž problém přímo v enginu hry, takže ani DXVK nepomohl. Otravné, ale ne gamebreaking. Elevator bug jsem tak jako všichni musel řešit lockem na 30 FPS v daném momentu. Trapná chyba. Jinak ale tak nějak v rámci standardů roku 2008.

Ostatní
Bohužel jsou ve hře sekce s nekonečným spawnem potvor. Není jich moc, ale tak jako vždy, i tady jsou otravné. Zejména když jsou v místnosti, kde je třeba řešit nějaký puzzle a případně trochu hopsat. Další výtkou jsou někdy blbě umístěné checkpointy, které jsou buď daleko od sebe, nebo třeba před nepřeskočitelnou animačkou. Jestli jste také sledovali mé příspěvky tady v diskuzi, mohli jste vidět, jak jsem čím dál tím nadšenější. A je to tak. Začátek, byť vzhledem k událostem jistě působivý, je trochu nemastný, neslaný. Pak se to ale lepší, radikálně lepší, až přijde za mě vrchol v podobě boss fightu v Londýně. Pak bohužel přišel návrat do New Yorku (právě plný nekonečných spawnů vlkodlaků) a za mě nepříliš záživný závěrečný level, který mi konečný dojem zkazil. V Londýně jsem byl přesvědčen, že tomu střelím 80 %. Takhle dávám 75 %.

EDIT druhý den:
Zapomněl jsem zmínit ještě jednu věc. Během celého hraní jsem měl tak trochu pocit, že je to passion project. Krom tu a tam technických nedostatků (které ale nijak nevybočují ze standardů data vydání) jsem nikde neměl pocit, že by se někdo snažil něco odfláknout. Krásným příkladem budiž vlastně úplně zbytečná část v laboratoři, kde člověk proti sobě může poslat různá monstra nebo lidi, nechat je se bít a koukat, kdo z nich zvítězí. Úplná blbost, která by tam nemusela být, ale je tam a je s ní sranda :-)

Kdybych měl hodnotit tuto hru tak, jak vypadla od vývojářů, tak jí dám 30 % a nedohrál bych ji. Naštěstí existují moddeři, kteří tento zprasek dokázali nejen opravit, ale vyzdvihnout z bláta mezi zábavné hry!

Asi je zřejmé, o čem mluvím. NFS byla vždy arkádová série, ale čeho je moc, toho je moc. Nevím, jak jezdíte vy, ale já před zatáčkou zabrzdím, pak začnu kroužit a za apexem zase přidávám plyn. Co se stane, když tohle uděláte v Heatu? Spustíte drift mód! V NFS HP, který jsem za existenci drift módu taky pěkně zpražil, se alespoň zapínal brzdou. Tady to "vylepšili", takže když chcete na výjezdu ze zatáčky začít zrychlovat, začnete driftovat. No bomba! První, já nevím, dvě hodiny hraní tak byly víceméně jen o tom se soustředit, abych při výjezdu ze zatáčky nestiskl trigger moc silně a nezačal driftit, když chci zrychlovat. Pak mi došlo, že tohle je o ničem a šel hledat, zda to někdo nevyřešil.

Po módech se člověk podívá i kvůli grafice. Ta je řádně vyblitá a obsahuje všechny ty úžasně populární efekty, které činí grafiku hnusnou a rozplizlou. Navíc první spuštění do hry bylo doprovázeno masivním stutteringem a nešlo to v podstatě hrát. Pak se to ale srovnalo, čili asi šlo o nějakou kompilaci shaderů. Jako fajn, že to pak bylo ok, ale první dojem nic moc. Hra obsahuje v nastavení grafiky možnost "Auto". Ta se zapne jako výchozí a na první kuk mi tam nic nechybělo. Byly tam noční stíny od světel aut (na jejich absenci jsem alergický) a takhle jsem dohrál asi 2/3 hry. Pak mě napadlo podívat se na Ultra a došlo mi, o jak moc jsem přicházel, hlavně v noci. Jó, reflexe udělají své. Bylo třeba sáhnout na resolution scale, přeci jen RX580 už není žádné dělo, ale jelo to.

A co že je ten spásný mód? Jmenuje se Unite. A je to s ním úplně jiná hra.
1) Upravuje grafiku. Noc vypadá jako noc, odstraňuje všechny hnusné efekty a vypadá to s ním zkrátka dobře.
2) Dává na výběr jízdní režimy. Já jezdil se Simcade, což mi naprosto vyhovovalo. Pryč je drift mód, auta mají normální fyziku, dá se s nimi řízeně i neřízeně smykovat a byť působí vcelku nedotáčivě, vždy může pomoci ručka.

Bohužel mód pár věcí i domrší. Podivně se balancovala hlasitost zvuku. To bylo bohužel otravné. Nelíbil se mi ani nový HUD. V neposledně řadě to rozbilo pár misí a AI si neuměla občas poradit s novým jízdním modelem. I přes nevýhody je ale hraní s módem jasná volba, byť má člověk občas pocit, že hraje jakousi nedoladěnou betaverzi.

Co to ostatní?

Příběh? Existuje.

Mapa... ta je za mě trochu fádní. Vlastně má člověk pocit, že je tam město, co navíc působí jen jako pár ulic, a kopec nad ním. Málo zajímavých scenérií, málo míst, která by byla zapamatovatelná (satelity, ohořelý les a...? To je tak nějak celý). Kompletní zničitelnost prostředí za mě taky nebyla dobrá volba. Projet patníky? Jasně. Značky? Taky. Lampy? No dejme tomu. Stromy, kamenné zdi a já nevím co ještě? Ne! Za mě ne, ale hra to bohužel umožňuje.

Co bohužel žádný mód nevylepší je atmosféra. Zapomeňte na macho atmosféru ilegálních závodů. Tohle je happy, barevné, dere se mi na mysl slovo progresivní, ať už to v souvislosti se závodní hrou znamená cokoliv :-D Do toho všeho naprosto šílený, fakt příšerný soundtrack. Fakt by mě zajímalo, jestli tohle chce někdo poslouchat při závodění.

V dalším odstavci pojďme chválit. Auta. Bože, je tam fakt všechno, co člověk může chtít. Úpravy aut také na vysoké úrovni. Chcete si z Chargera 68 udělat ročník 69? Žádný problém. Navíc uživatelské potisky na auta... tohle se povedlo. Oceňuji fan servis. Auta z U, U2 a MW? No kdo by na to neslyšel :-) To jsou hezké bonusy.

Co se za mě nepovedlo je policie. Je neskutečně brutální a s drtivou většinou aut nemá člověk žádnou, a tím myslím žádnou šanci. Nakonec se mi osvědčil postup 1 závod a domů. V závodě lze kupodivu benga ztratit snadno, ale pak ve free roamu je to spíš jen hledání nějakého pochybení AI, než že by tam byla nějaká rozumná herní mechanika, co umožní únik.

Takže jak to shrnout... ve vanille je to za mě nehratelné. Omoděné... mě to prostě bavilo, byť těch výhrad je hromada. Origin hlásí 39 hodin no a to není na závodní hru vůbec málo. Zábavnosti pomáhá i online element. Není nad to vidět městem profrčet cizí závod. Je to implementované decentně a nenuceně, takže za to taky palec nahoru. Je fakt škoda, že když už si někdo s tou hrou dal tolik práce, že ji jednak vypustí hnusnou, a druhak nedá aspoň přepínač jízdních režimů. Fakt bych chtěl vidět někoho, koho ta jízda ve vanille uspokojovala. A co mě štve o to víc, že jinak už to v sérii NFS asi nebude.

Nedávno se tu zmiňovaly Sleeping Dogs, tak jsem si chtěl dát sérii pěkně od začátku. Proč já to dělám, proč se tak mučím?

PS2 verze jede blbě, Gamecube verze jela solidně ale nakonec jsem skončil u PC verze. Překvapilo mě, že portable verze z MyAbandonware šla spustit napoprvé, bez jakýchkoliv dalších modifikací. Byl potřeba akorát widescreen patch, nicméně hrát ve 4K nejde, protože HUD neškáluje a je pak miniaturní. Překvapil mě fungující prostorový zvuk. Grafika pak na rok 2003 dost mizerná, byť třeba stíny v GTA toho času nebyly a tady jsou. Největší průšvih byl dohled, protože některé věci se zjevují de facto až na úrovni auta. Ve hře jsou střílecí pasáže (na PC bez lock on systému, se strašně plovoucí myší a dost toporné), bojovkové pasáže (znásilňování tří tlačítek, případně vzít meelee zbraň, pokud je k dispozici, protože je podstatně účinnější), sledovací pasáže (kvůli chování provozu dost frustrující), jízdy na čas (jedna byla s tak šibeničním limitem, že jsem musel na youtube se podívat, kudy jet, aby to šlo stihnout. Použitelná mapa ve hře není), útěk před nepřáteli vozidlem (na rovince jsou rychlejší, tzn. je třeba hodně odbočovat. Po pár zatočeních je ztratíte) a nakonec stealth mise. Kamera se nedá rozumně ovládat, takže stealth nakonec jde hrát jen metodou pokus omyl, dokud nezjistíte pozici všech gaunerů, ke kterým přijdete na férovku čelem a v časovém okně, než se spustí poplach, je dáte ionským nervovým chvatem k zemi. A tyhle se pravidelně střídá a je proloženo povedenými cutscénami. Ty nejsou nejhorší, byť Mafie si s tím jednoznačně vytírá...

Trpí to většinou neduhů 6th genu. Toporné ovládání rozházené nelogicky po celé klávesnici/gamepadu, dementní fyzika vozidel, kotel bugů, otravné boss fighty. Upřímně, není proč to hrát. Co to vytahuje z bláta je soundtrack. Spousta metalu, co dokáže z špatných misí udělat únosné mise. Pokud samozřejmě při nekonečném boss fightu neposloucháze stejný song už po páté...

Závěrečný boss, severokorejský jenerál, je tak overpowered, že jsem to po pár pokusech vzdal a "dohrál" to na youtube. Pravděpodobně by to bylo jednodušší, kdybych dělal vedlejšáky a měl nějaký upgrady, ale já to chtěl mít co nejdřív za sebou. Bejt rok 2003, bejt mi 12, mít to jako jedinou hru na PS2 a nekonečno času, asi bych to tak kriticky nebral a ponořil se do toho víc. Ale ani optikou roku 2003, natož tou dnešní, to prostě dobré není.

Už jsem s tím seknul před pár týdny, ale ke komentáři jsem nebyl schopen se dokopat. Ono... co taky psát. Tohle je totiž jedno z nejzbytečnějších pokračování. Co se mělo vylepšit, to se s výjimkou jedné věci nevylepšilo. Co mělo zůstat, to se zhoršilo.

Technická stránka
Po 5 letech stále stejný problém. V enginu zakořeněná neplynulost, která tak jako u jedničky zmizí jen při 90 (potažmo 45) FPS. Lidé bez VRR jsou v pytli. Hra loknutá na 60 vypadá odporně, nechat variabilní FPS je úplný průšvih. Stále nechápu, jak to mohlo v tomto stavu jít ven. Hra je navíc bohužel v DX9, čili dosáhnout těch 90 FPS i se současným HW je trochu problém. Řeší, jako obvykle, DXVK. Nicméně i tak hra oproti jedničce trpí záseky, některé frametimes graf neukáže (zmršený engine), některé ano (zmršená optimalizace).

Ke hře samotné... nabízí se otázka, co jsme vlastně po dvojce chtěli. Jednička se nepárala s žádným příběhem. Tady sice příběh de facto taky není, ale je tu řekněme takové příběhové pozadí. A od toho se pak odvíjí herní náplň. Takže zapomeňte na mapu se spoustou ikonek. Tady jsou autoškoly a turnaje. Autoškoly, které vás nebudou bavit už poprvé, natož až ten slalom mezi kuželkami pojedete s šestou kategorií vozidel. Koho napadlo, že tohle je zábava? Ve hře, kde jde každé auto předem vyzkoušet? Skočím do showroomu, půjčím, řídí se dobře/blbě a podle toho beru/neberu. Nepotřebuju opět jezdit mezi kuželkama, protože auto kvůli pár koním navíc skočilo do jiné kategorie. No nic, tahle inovace se nepovedla. A co je blbě na turnajích? Jsou nuda. Nejsou dost variabilní. Závod proti soupeřům (easy), závod proti času (nepochopitelně těžký), projetí všech radarů, které si nelze zobrazit na nějaké inteligentní mapě, aby člověk naplánoval trasu a nakonec ten největší vopruz - vyřazovací závod, co má třeba 12 koleček. Meh.

Z mapy samozřejmě nezmizely věci jako doručování vozidel a snad tam byly i stopařky, ale tyhle disciplíny měly často limity na hraně splnitelnosti. Zvláštní.

No nic, k tomu nejhoršímu se dostaneme. Jízdní model a pocit jízdy je u prvního dílu veleben a já nemůžu nesouhlasit. Pocit z jízdy byl super, navíc umocněn pohledem z kokpitu. A teď budu trochu za pitomce, ale dvojka se řídí jinak a já nejsem schopen rozumně popsat, v čem se to liší, ale vím bezpečně, že to není zábava. Asi ty auta nemají hmotnost či co, nevím. Vodítkem je, že v jedničce jsem měl zapnutý sportovní režim (trochu asistenti byly), tady jsem jel na hardcore a stejně se to nedalo vůbec srovnávat. V jedničce jsem i na tom gamepadu byl schopen se tak nějak sžít s autem, tady to prostě nešlo bez ohledu na to, s čím jsem jel.

Jdeme dál. Vizuál přešel do oranžovo-žlutých tónů a byť musím s ohledem na přidání dynamických stínů prostředí uznat, že hra je teoreticky technologicky vyspělejší, prakticky mi přišel realističtější a oku lahodící víc první díl. Se zvuky problém nebyl, jen byl vopruz stále se opakující hlášky před každým závodem. Že vám říkají, jaký je krásný den, i když chčije... no nic. Ohromný průšvih je soundtrack. Měla jednička 3 rádia? Tak tady dáme jen dvě. Jedno, co v jinglech říká, že je hard and heavy, aby pak hrálo sotva pop-rock, a druhé, které je snad ještě horší. Kde je moje klasika? Ta tam tak sedla! Poprvé jsem využil hudebního přehrávače ve Steamu. Jakože fakt poprvé. Kombinace příliš barevného vizuálu, nesympatických keců a téhle přitroublé muziky způsobila, že ta hra nemá absolutně atmosféru jako jednička a je vlastně velice nesympatická.

Furt kritizuju, tak jdeme na to dobré. Silnice už nejsou hranaté! Hurá, už to není letecký simulátor. I v kopcovitém terénu se dá jet, aniž by člověk neustále přicházel o adhezi. No... a jdu zase kritizovat.

Na jedničce byl úžasný pohled z kokpitu. Co máme zde?

- Uplynulo 5 let a stále jsou jedinými funkčními budíky otáčkoměr a rychloměr. Teploměr? Ukazatel výkonu? Kdepak, jedete s Veyronem 400 a on na to potřebuje 0 koní. Neskutečné. Přitom vzhledem k tomu, že máte možnost ovládat okna, střechu, rádio i navigaci, bože jak by bylo super to naanimovat, aby to ta postava skutečně udělala (mám pocit, že ani ručku netahá). Byla by to fakt taková práce s ohledem na vývoj celé té hry?
- Ve hře přibyl déšť. Ale funkční stěrače? Nechtěli byste toho trochu moc?
- Pamatujete si, jak jste si v jedničce mohli nastavit sedačku, díky čemuž jste mohli mít to správné FOV? Zapomeňte. Jedna přednastavená pozice, v mnoha autech tak blbě, že věnec volantu jde přímo přes budíky. Omg...

Jak zjišťuju delší dobu, dobrá hra se pozná tak, že se k ní chci vracet. Do tohohle jsem se nutil, nicméně všechny otevřené turnaje jsem nakonec projel. Říkám otevřené, protože hodinový závod na Ibize jsem nebyl schopen zajet. Hra pokaždé po pár minutách spadla. Ona padala i normálně, ale po restartu se to vždy dalo zopakovat. Tenhle závod se ovšem dokončit nedal. A tak jsem se ani dál nedostal, pokud měly následovat ještě další turnaje nebo nějaké kulervoucí vyústění příběhu.

Takže asi jste pochopili, tohle je za mě vysloveně zklamání. Krom opravených hopsavých silnic nemám moc co chválit. Technická stránka na prd. Soundtrack hrůza. Jízdní model změněný a nezábavný. Pohled z kokpitu zmršený. Pojetí kariéry nezáživné. Asi budu krutej, ale po započtení očekávání a po srovnání s jedničkou: 55 %.

To mi takhle přistál na Steamu dárek od známého - Hard Reset Redux. Říkal jsem si: "sakra, vždyť Hard Reset už v knihovně mám" a skutečně, byl tam. Mrknul jsem na Youtube, abych zjistil, že Redux verze vypadá hůř než původní hra. dárek odmítl a když už to bylo nakousnuté, tak jsem tu neredux verzi rozehrál.

Tradičně na začátek technické okénko. Hra má vestavěný benchmark, který mi umožňoval otestovat výkon. A byl jsem opravdu překvapen, že DX9 hra umí běžet s FPS přes 100 bez jakýchkoliv viditelných stutterů. To je vcelku vzácnost. RX580 byla schopna udržet 4K60, nicméně vzhledem k tempu hry jsem nakonec jel raději 1440p120. Po nahození DXVK bylo prakticky locknutých 120 FPS po celou dobu hry a je nutno říct, že téhle hře vysoké FPS sluší. Škoda mizerného vyhlazování. FSAA je náročné a nefunkční, FXAA je sice taky nefunkční, ale alespoň není náročné. Občas se mi taky nová úroveň načetla bez textur. Vždy vyřešil restart hry. Prostorový zvuk ovšem fungoval, podpora gamepadu též bez problému i s vibracemi a zde by se mi chtělo končit. Bohužel ale nemůžu. Z nějakého důvodu mi ve hře nejely FMV. Několik misí jsem si myslel, že je to až takovej oldschool, že tam prostě nejsou. Že je to jen level za levelem a žádnej příběh. A tak nakonec jediný video, který se mi ukázalo, bylo to úplně závěrečné. Důvod neznám, ale co jsem hledal na internetech, nejsem jedinej, kdo měl tentýž problém. Jsme totiž dva. Podobná věc je dabing. Prostě tam nebyl a já myslel, že ve hře žádný není. Jaké bylo moje překvapení, když po zabití toho velkýho brouka na střeše se načetl další level a hle, postava začala od srdce nadávat. Pak už dabing jel až do konce. Nechápu a je to škoda, bez těch videí i dabingu to bylo takové nemastné neslané.

O hře samotné jsem moc nevěděl. Čekal jsem nějakou cyberpunkovou obyčejnou střílečku a po prvních minutách mi to bylo jasný. Sakra, vždyť je to Serious Sam. Dokonce i základní enemák vypadá jak Dum-dum a taky je tam i létající varianta. No nic, tak bude to trochu něco jiného, ale nevadí. Procházím první úrovní a vypadá to dobře. Pak přichází další a další a další... a já se začínám nudit do té míry, že jsem radši rozehrál něco jiného a k tomuhle se ani nechtěl vracet. Důvod? Prvních 5 úrovní je naprosto identických. Ulice, v nich random rozházeno furt dokola pár assetů a zábava blížící se nule. Kdybych měl hodnotit tuto část (prvních 5 úrovní ze 7 základní hry), dávám nemilosrdně 30 %. Nebavilo mě to. Pak přišla úroveň v metru a rázem to byla úplně jiná hra. A pak přišlo 5 DLCčkových misí no a to bylo úplně jiné kafe. Úrovně byly nápadité a hlavné vizuálně nesmírně atraktivní. Je zvláštní, jak moc se zábavností zahýbá level a art design. Čili od hry, která mě nebavila a musel jsem se nutit ji zapínat, jsem se dostal k něčemu, co bylo super a nechtělo se mi to vypínat. Ono tomu asi taky pomohly lepší zbraně. Apropos zbraně... sakra, pokud máte k dispozici 10 zbraní, nemůžete jejich přehazování řešit takhle dementně listováním! Mělo tam být kolečko jako v SS a člověk by se pak nebál je přehazovat a využívat. Takhle bylo nalezení správné zbraně akcí na x sekund, na což v bitevní vřavě fakt není čas.

Docela mě udivilo, že se hra považuje za old-school. Old school? Jako vážně? Od kdy je old-school to, že se nemůžu skrčit, abych cokoliv podlezl? Od kdy je old school ta miliarda neviditelných zdí, které mi brání někam skočit. A které jsou nota bene jen někde a nedá se to dopředu odhadnout, čímž se totálně mrší jakákoliv chuť explorace, která je na druhou stranu dost užitečná kvůli hledání sekretů?

Když to shrnu, tohle se bude těžce hodnotit. První část je fakt repetitivní nuda. Od metra dál je to dost dobré, i když samotný závěrečný boss byl pozoruhodně jednoduchý (ve srovnání s Atlasem nebo tím broukem před tím). Průměr by byl někam k 65 %, ale když k tomu přičtu technické potíže, jsme na 60 %. Potenciál to mělo, ale herně bych viděl jak Painkillera, tak i SS o dost výše.

- Šéfe, je to v řiti. Ta hra je fakt hnusná. Tohle nemůžeme pustit.
+ Ale můžete. Hoďte tam normálně piss filtr, ne? Je rok 2008 proboha! Musí to bejt žlutý.
- Ale šéfe, to nebude stačit.
+ Boha jeho, máte tam pořádnej motion blur, aby něco bylo vidět jen úplně uprostřed?
- Jo, už jo.
+ Do psí... Tak ztrojnásobte bloom a zvyšte kontrast, jo? Ať je to jen oči vypalující záře nebo úplně temnej stín.
- To by snad šlo. Ještě nějaký nápad?
+ Jo, celý to zrychlete. Tak 1,5násobek Most Wantedů, ok? A je po problému.
- Ó šéfe, jak jste moudrý!

(Pozn. zde začíná technické okénko. Koho to nezajímá, skip o pár dlouhých odstavců níže)
Akorát že to nezabralo. Jo, hned po spuštění začnete hledat mody, abyste se na tu vanillu nemuseli dívat. A já vám bohužel po docela dlouhým zkoušení musím dát překvapivé doporučení. Vykašlete se na mody. Na Youtube najdete kotel videí s grafickými módy, jenže...
- První vypadal krásně. Ta hra měla normálně barvy! Jenže... když jsem na pátý pokus nevyhrál první závod, došlo mi, že je něco blbě. No jistě, hlava pomazaná tweakla hodnoty nastavení aut/inteligence, takže to nešlo. Bohužel jsem nebyl za boha schopen přijít na to, který soubor to dělá. No nic, tak reinstal.
- Druhý mód taky nevypadal zle. Ale abych potřeboval vidět obrázek smějícího se hovna při všech načítacích obrazovkách a v menu (jo, haha, moc vtipný, moddere), tak to nepotřebuju. Naštěstí už jsem měl backup, takže zpět k vanille.
- Se třetím modem jsem to dohrál asi do půlky. Obsahoval ale reshade, a tudíž d3d9.dll... a tím se dostáváme k dalšímu problému...

Hra trpí velkými záseky. Ale pozor, na frametimes grafu v Afterburneru je neuvidíte. Tam jsem měl rovných 16,6 ms. Takže je to něco blbě v enginu. Návody na youtube tvrdí, že je řešením dát afinitu jen na jedno jádro. U mě to problém nevyřešilo. A pak jsem přišel na překvapivé řešení - hrát v 120Hz s lockem na 120 FPS. A voiala, ačkoliv staré hry obvykle vysoké FPS nesnáší, tady to vyřešilo problém se záseky, které fakt byly při 60Hz a 60 FPS výrazné až gamebreaking. A tím se dostáváme k d3d9.dll, protože locked 120 FPS v DX9 neuděláte, možná s 12900 KS. Takže muselo přijít na řadu DXVK, díky čemuž klesla CPU náročnost a 120 FPS tam rázem bylo.

A to stále není z technických problémů všechno. V defaultním exclusive fullscreenu se hra zapne v 640×480 rozlišení a i když in-game nastavím cokoliv jiného, prostě tak nejede (mám dojem, že stejně se choval ProStreet. Naštěstí v borderless window už vše funguje. Na to budete potřebovat asi všem dobře známý general fix od ThirteenAG. Ten chcete i kvůli podpoře gamepadu a hlavně - jde v něm nastavit intenzita bloomu na 0,0, neboli jde vypnout (must have!!!).

Takže moje doporučení - hrajte v borderless window, vypněte bloom, jeďte v co největším FPS a Hz a k tomu vám dopomáhej DXVK. A vemte to z té lepší stránky - auta nevypadají špatně a ten zbytek je prostě holt umělecká stylizace a autor to tak chtěl. Prostorový zvuk fungoval a to je vše k technické stránce. Uf.
(Konec technického okénka)

Undercover beru jako třetího bráchu Most Wanted a Carbonů. A speciální vzpomínku na ně mám, protože když jsem cca. v roce 2008 měl první SVŮJ počítač, tak ve výbavě od kámoše byl i pálený Undercover. Tvl, nový nýdforspýdy! Hm... nejelo to :-D Podíval jsem se na pěknou slideshow a tím to skončilo. A teď, když už mám MW i Carbon za sebou a přišla chuť na nějakou arkádu, napadl mě ten tolik hejtěný Undercover. A víte co? Jo, je to šitý horkou jehlou, je to technicky zastaralé, je to v mnoha věcech krok zpátky, jenže... ono to furt vlastně docela dobře funguje.
- Story je úplně do počtu, ale aby tomu všemu dala nějakej smysl úplně stačí.
- Jízdní model byl divný už od MW a tady je to jen dohnané do extrému. Zatáčky projedete prakticky jakoukoliv rychlostí a brzdu použijete výjimečně. Doporučuju hood kameru, protože chase kamera vypadá vzhledem k té fyzice fakt směšně.
- Disciplíny jsou klasika, přibyly dálniční honičky, který mi přišly celkem fajn. Jen se u nich bůh ví proč vždy zapla bumper kamera, který už tak absurdně rychlou hru ještě zrychlovala.
- A hlavně, celé to odsýpá a nic vás vyloženě nevys*rá. Jedete závod za závodem, ani ty benga už nejsou tak otravný jako v MW a vlastně jsem se těšil, až to zase zapnu a "ještě jeden závod" syndrom byl každodenní klasikou.
- Výběr aut - Japonsko, Evropa, Amerika. Je tam vše, co je potřeba.

No a pár věcí zase tak dobře nefunguje...
- Soundtrack - elektronika šla, Airbourne taky, ale zbytek? Dokonce tam byl snad nějakej ambient a nějaká latino srágora... wtf?
- S tou fyzikou jsem se nějak smířil a bral jsem to prostě jako ujetou arkádu, takřka kart racing. Ale alespoň tu není "press button to enter drift mode" jako v následujících Hot Pursuitech.

Takže jo, objektivně to je jako AAA hra průser. Na druhou stranu dokáže to zabavit. Je škoda, že víc věcí nevyřešili moddeři (nevím, zda kvůli obecné nepopularitě této hry nebo nějaké uzavřenosti, když v MW šlo tweaknout všechno včetně těch tady ohavnejch stínů). Pokud ale máte chuť odškrtnout si další z NFS her jako dohranou, za mě můžu říct, že bych se toho nebál a dal tomu šanci. 70 %

Jsem opařen. Po CT3, což je podle mě perfektní hidden gem, mě tohle hodně zklamalo. CT3 byla zábavná závodní blbina s nějakým příběhem, zábavnými misemi, začátkem a koncem. CT4 začíná stejně. Zločinecký syndikát, tajný informátor, zjišťování informací po městě. A pak? Nač vymejšlet mise, aby se hráč bavil, když mu můžeme dát grind! Připravte se na desítky míst po městě, co musíte najít, bo se tam schází zločinecké gangy ("this place is dirty" řekne v klidu policajt uprostřed krásného nádvoří bytových domů), další tunu míst, na kterých musíte zastavit, abyste nainstalovali kameru a hlavně 81× počkat, až vám do vysílačky zavolají, že někde někojho honí. Ten se vám ukáže na mapě, vy ho dohoníte, pit manévrem zneškodníte a tím je zatčen. 81krát to samé! Ale to není všechno. Tím ho dostanete na fízlárnu. A z fízlárny ho pak veze dodávka do vězení. A ačkoliv jde asi tak o osmimístnou dodávku, vždy veze maximálně 2 zadržené. Takže se připravte na 40 eskortů dodávky. No zábava! A když se na eskort vykašlete, tak je prostě po čase pustí na svobodu :-D

Takže reálně je ve hře jen 12 misí, kdy se snažíte dostat informátory (třeba bábu, co prodává bratwursty) na svojí stranu. Pak už je to jen generický grind, kdy musíte zadržet 81 náhodně spawnovanejch gaunerů, poté je odvézt do basy, instalovat po městě xy kamer a nají xy míst, kde se zločinci sektávají, a to je vše. Přetrpěl jsem to a gaunery pochytal, protože jsem chtěl vědět, jak se to vyvrbí, až pochytám tedy celý syndikát. A ono nic :-D Celý syndikát pochytaný a já stále jen můžu instalovat do zblbnutí kamery a hledat, kde se ten syndikát (co jsem už pochytal), stýká. Mrknul jsem na youtube, jestli tam tedy není nějaký závěr, když skutečně dojedu celou hru na 100 % a... není :-D Prostě nic. Uvidíte v menu, že jste vše udělali a nic. Ani dialog, nic. Asi se Synetici spoléhali na to, že tak dlouho u toho nikdo nevydrží.

Takže si to srovnejme s trojkou:
- Zmizely desítky misí s dialogy a nějakou pointou
- Zmizel ucelený příběh
- Zmizela jízda v noci
- Zmizelo zpětné zrcátko
- Přibyl grinding
- Zvýšily se HW nároky

Ach ano, technická stránka... trpí to tím samým, čím trpěl CT5. Je tam DX9 CPU bottleneck (pravděpodobně kvůli hustšímu provozu oproti CT3, což je z hlediska plynulostí samotného hraní taky spíš nevýhoda), což jde naštěstí vyřešit Vulcan wrapperem, ale jako jak to lidi hráli v době vydání s tehdejším HW, to fakt nevím :-D Grafika se moc nezměnila, je tam takovej specifickej post process, který mi nejvíc připomněl tohle AI demo od Intelu.

Že mi prostorovej zvuk fungoval prvních pár hodin a pak už nahodit nešel, to je asi jen takový poslední hřebíček do rakve. Zahrajte si radši dvojku nebo trojku.

Tohle bude naprosto nestranný komentář, což vám dokážu tím, že mi tohle visí v obýváku. Ne, upřímně, celé universum Serious Sama, dá-li se to tak vůbec nazvat, mi přijde prostě tak úchylně úžasný a lákavý, že to bude vždycky má srdeční záležitost. Fascinuje mě vše od samotné postavy, přes ten praštěný narativ až po dokonalou hudbu Damjana Mravunaca. Kdo jiný než blázen do SS by taky viděl všechna videa od Frameratera, některá i opakovaně, že?

SS4 dost dlouho držel cenu, ale když jsem se před Vánoci doma prokecl, neměl to Ježíšek moc těžké. Bohužel, po stažení tuším asi 40 GB nastal problém - hra prostě nešla rozumě hrát. Pády při změnách nastavení a hlavně tragický výkon. Když Croteam doporučuje 8 jader CPU, tak nekecá, protože framepacing s mým 6jádrem znemožňoval rozumně hraní. Nakonec to jakž takž zachránil nedoporučovaný Vulcan, nicméně do optimálního výkonu vzhledem k tomu, co mám za stroj a zejména tváří v tvář tomu, jak hra vypadá, to mělo i tak daleko.

To všechno jde ale stranou, když hra začne. Pamatoval jsem si SS3 jako hru plnou příběhu a animací. No, tak čtyřka jde v tomhle ještě mnohem a mnohem dál. A víte co? Je to super. Dát smysl tomu všemu, co se děje, motivovat hráče, aby za něco bojoval. A tomu hodně pomáhá atmosféra skutečné apokalypsy, kdy lidé jsou poschovávaní, tu a tam je někde nějaká partizánská skupina a jinak nikdo. Jen vy, pár vašich kumpánů a tuna Mentalových posluhovačů. Opravdu to mělo šťávu a je vidět, že na tomhle si dal Croteam záležet. Vyprávění příběhu, undergroundová rozhlasová hlášení, side questy, kde pomáháte lidem v nouzi. Tohle se opravdu povedlo. Nejlepší atmosféru pak měly mise ve Francii, kde se člověk dostane do otevřeného obřího světa, který je sice prázdný a je více než zřejmé, že takhle to původně určitě být nemělo, ale nelze mu upřít kouzlo v tom, že když se za vámi ženou desítky a desítky nepřátel klidně několik kilometrů otevřeným prostranstvím, má to sakra větší koule, než uzavřené arény předchozích dílů.

Gunplay je naprosto ok, gadgety nahrazující z valné většiny Serious Bomb jsou vlastně taky celkem fajn. Inhalování speciálních schopností je poněkud zvláštní, čekal bych spíš nějaké implantáty, když jsme někdy v roce cca. 2080, ale holt když Siriané nechali koule naplněné bůh ví čím, tak proč je nevyužít. Dualwielding je novinkou a vzhledem ke znásobení množstí nepřátel takřka nezbytností. V gameplayi mě tak nakonec nejvíc točilo, že munice, brnění a životy byly naprosto chaoticky rozházené po bojišti, a tak člověk ztratil opravdu dost času běháním, a to úplně zbytečně. Taky zarazí hodně hluchých míst a zákoutí, kde by znalec série čekal, že něco bude, ale ono tam je... nic.

Technickou stránku věci jsem nakousl a je bohužel potřeba ji rozpitvat. Dost tragický výkon je jedna věc, ale rozlišení některých textur a hlavně třeba použití cubemap na odlesky vodní hladiny... jako WTF? Vždyť SS3 měl normálně SSR, tak proč je tady tahle neskutečná ohavná prasečina? Ne, to mi fakt hlava nebere. Ačkoliv lze najít scény, hlavně ve Francii, kde grafika vypadá takřka fotorealisticky, celkově tomu chybí určitej polish a stejnorodost. Těch wtf ohavností je tam prostě dost, ale asi je to holt furt třeba vnímat jako budget. Takový ty tisíckrát rozmazaný věci, jako komický animace nebo dostakující textury netřeba znovu zdůrazňovat.

Ale celkově si nemůžu pomoct, je to furt ten nejlepší SS. Bezprostředně po čtyřce jsem si raději ještě projel trojku a ačkoliv mě až zarazilo, jak moc je grafika stejná až lepší (a FPS dvojnásobný), má trojka problémy s tempem a otravnými podzemními misemi. Čtyřka mi přišla z hlediska gameplaye nejvíc dotažená a i když Steam hlásí 26 hodin, nepamatuju se, že bych se byť na chvíli nudil. A hlavně, a to je obvykle známka kvality - nechtělo se mi to vypínat (už jen jeden level syndrom) a těšil jsem se, až se k tomu zase vrátím.

Samozřejmě to, že původní ambice byly mnohem, mnohem větší na vás dýchá skoro furt. Smrdí to problematickým vývojem, ale jsem nakonec hrozně rád, že to vyšlo a že to je alespoň takový, jaký to je. Protože já nakonec nemám problém tomu hodit 85 %, protože si myslím, že v rámci žánru už z toho nejde vykřesat o moc víc a nebýt technických problémů, vlastně by to klidně mohlo být 90 %.

Kotel střílení, dementní humor, běhání vzad a do toho již tradičně naprosto boží muzika (pozor, vše od Damjana je na Spotify!) a jsem vlastně naprosto spokojen. Obdivuju, jakej příběh byly v Croteamu schopni naroubovat na původní FE a SE a kladu si otázku, kam až tohle jejich retrospektivní šílenství bude pokračovat. Nebo že bychom se v příštím díle konečně podívali do událostí po SE? Uvidíme.

PS: Proč se v roce cca. 2080 vyskytovaly všude po zemi naprosto dnešní auta? Netušíte? Vlastně ten svět vůbec nevypadal jako v budoucnosti... trochu zvláštní.

EDIT den poté: Přehazování zbraní na gamepadu bylo úplně na hov**. No jsem se nenaučil do konce hry. Zmáčknete čudl, vyosíte stick patřičným směrem a s joystickem vyoseným musíte pustit příslušné tlačítko. Takže v zápalu boje se vám dvě ze tří změn nepovedou. V SS3 (Fusion) to funguje perfektně a tak, jak jste zvyklí.

Původně jsem chtěl napsat, jestli se někdo v Codemasters úplně nepo**al, ale čtou to tu i děti, takže jen řeknu, že v Codemasters někdo absolutně neměl soudnost, a tak zadupal do země něco, co mohla být perla.

Dirt 2 je hra, která vás nejdřív úplně nadchne, aby se pak stala hrou, kterou přes veškeré přemáhání nedohrajete. Ne vážně, já jsem si řekl, že hry budu dohrávat, i když to bude stát trochu přemáhání, protože si je chci prostě odšrtnout a co kdyby třeba na konci bylo něco zajímavého. Ale tady pánové, tady jsem to vzdal.

Začneme tím dobrým. Vizuál je furt fantastický a kdo to dal v době vydání na max, musel být v nebi. Dnes, víc jak 10 let po vydání, to RX580 dala ve 4K klidně s 4× MSAA s prstem v nose na 60 FPS, a to i při power limitu -30 %. Telka to upgradla na 120 Hz a byla z toho ultimátní podívaná. Všechen zbytečnej HUD jde samozřejmě vypnout, což jedině přispívá pocitu, že člověk je tam. Co je horší, že narozdíl od snad všech předchozích dílů Colina tady je jen jeden pohled z kabiny, a to ten s celým volantem. U hraní s gamepadem na velký bedně to tak nevadí, ale stejně bych preferoval tu bližší, kde je vidět jen vršek volantu a skoro celou plochu zabírá čelní sklo. Nechápu, proč tam není.

Podpora ovladače je prvostřídní a jízdní model čitelný, ačkoliv jsem občas bojoval se smyky, který mi přišly jak naskriptovaný (prostě jsem toho kontra dal voe včas). Nicméně opět jde vracet čas, a tak krom jednoho místa v Chorvatsku, kde byla hned za horizontem zatáčka, od které když se člověk rewindoval, šlo to maximálně k tomu horizontu, tudíž se úplně stejně v té zatáčce rozmrdal, takže obtížnost není tak hrozná (hrál jsem na nějakou vyšší). Proč rewind je v každém okamžiku jinak dlouhý je mi stále záhadou.

No takže dobře to vypadá, dobře to jezdí, tak v čem je problém? Vážení, ta hra má několik lokací. Každá lokace má tak dvě, možná tři tratě, které mívají nějaké drobné variace, ale start a stop a nezanedbatelnou část vždy stejnou. Co z toho plyne? Dejte si v každé lokaci... ať nežeru... 4 turnaje, a máte za sebou celou hru. Ne vážně, víc tam toho není. Během první hodiny hru vyčerpáte, a já si rvu vlasy, že jsem dle počítadla ve hře se hrou strávil 10 hodin čisté jízdy (to čisté jízdy je důležité zmínit, protože hra je prošpikovaná spoustou animací, které nejdou přeskočit, a čím vícekrát je vidíte, tím jsou zábavnější). Těch 10 hodin bylo pocitově tak 30. Někdo v Codemasters se totiž pos..., teda neměl soudnost, a v každé lokaci udělal tak 12 až 20 turnajů. Každý turnaj je většinou ze tří závodů. A jak takový turnaj vypadá? No vezměme si třeba rally, což je to nejzábavnější, co se ve hře nachází. Jedete erzetu, dojedete ji. Pak jedete druhou, která začíná přesně tam, kde ta první skončila. A pak jedete třetí, a to se podržte, to jsou spojené ty dvě dohromady! Ano, jedete znova úplně to samé. Ani neotočí směr. Nic, prostě to samé. Dojedete to, a hádejte co je další turnaj? No přeci to samé. Na chlup, maximálně se změní pořadí těch tratí. Ještě úmornější je to u závodů s oponenty. Oni vám bez pr**le dají třeba 5 úplně stejných turnajů za sebou. Fakt, tak to je. Tratě celého světa umíte brzy úplně nazpaměť.

Takže tu máme hru, která v sobě obsahuje ptákoviny, jako tisíceré ohlédnutí do davu před vstupem do karavanu, Rimmerovské kostky na zrcátku a tunu dalších zbytečností. A máme tu taky pár tratí, které budete jezdit furt dokola. Furt, furt, neustále, dokud to nezvdáte, neodinstalujete a nezahrajete si některý zábavnější kousek z dílny Codies. Třeba prvního Dirta. Možná má hnusně přeefektovanou grafiku a auta brzdí na metru, ale hra vám neustále servíruje něco nového, má normální množství závodů a člověk se bude těšit, až ji zapne. To u dvojky nehrozí.

Měl jsem chuť na nějakou FPS a volba padla na Homefront. Drobná rešerše vedla k tomu, že duchovním předchůdcem je hra Frontlines: Fuel of War. Kombinace zdejších vcelku pochvalných komentářů o tom, že je hra dobrá v simulaci válečné vřavy, a českého dabingu, ve mě vyvolala naději na velmi slušný hidden gem. Za cenu nízkostupňového piva jsem koupil klíč, sosnul dabing a šlo se na věc.

Spuštění neprovázely technické potíže, RX580 zvládala bez problému 4K60 s jen výjimečnými dropy, ačkoliv celkový framepacing nebyl optimální, nicméně to se při hře vcelku ztratilo. Horší to bylo s ovládáním. Hra sice podporuje gamepad a je v defaultu nakonfigurovaný, ale ačkoliv střelba byla nastavena na pravý trigger, ADS tuším na Béčko. No, takže jsem si chtěl od píky rekonfigurovat celý ovládání, ale ouha - v nastavení jen prázdná tabulka. Hra má bug a v češtině (originál ze Steamu) neukazuje akce ani k nim přiřazené klávesy. Takže jsem musel hru přepnout do angličtiny, screennout si, jak jsem to vlastně nastavil a pak v případě výpadku paměti lovit ze screenshotu, jak ovládat vrtulník apod. No voser.

A dostáváme se ke hraní samotnému. No teda páni, to bylo zklamání. Divný pocit ze střelby bych přešel, ten měli i Freedom Fighters a jaká to byla hra. Ale to, že po první misi vlastně víte, o čem je hra celá, no to je tedy průšvih. Gameplay nejde popsat jinak, než jako battlefield s botama. Octnete se na mapě, tam máte pár míst, které musíte dobýt, když je získáte, posunete se na mapě o kus dál a tak furt dokola. To je celé, nic jiného ve hře není. Jedinou výjimkou je sniperská mise, kterou hrajete sami bez friendly NPC. Nepřátelské NPC se do zblbnutí respawnujou (tady nechci kecat, na některých místech je možná množství omezené) a vy máte pocit, že hrajete mulťák, jen... je to prostě single. Brzy člověk přejde k rushování, aby zastavit ten spawn, protože jakejkoliv inteligentní a trochu realistickej postup tady neuspěje. No a s rushováním se pojí časté smrti (střední obtížnost) a opakování. Ačkoliv jsou checkpointy relativně často, občas mě několikáté opakování některého úseku už dost točilo.

Grafika na rok 2008 asi celkem ok, není tam nějakej přehnanej filtr, bloom nebo rozostření, jak se to v early 7th gen s oblibou dělalo.

Takže abych to shrnul, hra obsahuje 8 map, na nichž vždy musíte zabrat několik trojic míst a do toho všeho se zase, znova, tudíž opakovaně spawnují enemáci a to je bohužel celé. Naprostá umělost a nevěrohodnost toho, co se kolem vás tudíž děje víceméně kazí celý zážitek. Snad jen poslední mise mi přišla trochu lepší než ostatní.

Příběhové pozadí... já doufám, že jsem tomu špatně nerozumněl, ale pochybuju, když to mluvilo česky, ale opravdu je plot o tom, že USA i Rusko chtějí ropu, Rusové získají naleziště dřív, přijedou Amíci, vystřílí to tam a pak všechno demolují až do Mosky, kterou celou rozsekají? No ty vole... kdo si chtěl zahrát hru, kde bude ten špatný, tohle lze doporučit.

Nope, it ain't no hidden gem.

PS: Nechyběla perla českých dabingů. Vy víte která. "Sakra jo!"

Tak konečně jsem dohrál i to bylinkářství (důrazně doporučuju nenechat si až na konec), takže se dá říct, že jsem to dojel komplet. Řeknu vám jedno. Mafia 3 je vcelku blbý pokračování jedničky nebo dvojky. To ale neznamená, že je to špatná hra. Chtěl tu někdo monstrózní gangsterské, v podstatě RPG? Ne? No tak bohužel, ale to jsme dostali.

Nemá smysl tu psát, co už tu psali všichni. Vidím to tak, že Mafia 3 mohla být velebená hra. Kdyby tam byla 10 - 15 hodinová story driven kampaň a to všechno ostatní byl jen přídavek po dokončení. Konečně bychom měli hru, u které by půlka lidí netápala, k čemu je tam vlastně ten open world, když v něm nejde nic dělat. Tvůrci to ale vzali z blbého konce a ten open world je stěžejní pro samotný postup ve hře. A to hráči Mafie samozřejmě nechtějí.

Nicméně jestli si vzpomenete na dobu před vydáním dvojky a na tehdy uniklé informace, tak dvojka v podobě, v jaké vyšla, byla nakonec strašně osekaná. Měla tam být hromada věcí, které se do hry nedostaly, které by kupříkladu daly smysl systému peněz, který byl úplně k ničemu. Krom hadrů to měly být kšefty, nemovitosti atd. Nic z toho tam není, ale všechno je to ve trojce. A tak jediným prokletím série zůstávají prázdné koleje, přičemž funkční vlak vidím až tak na Mafii 7. Co tím chci říct, že kdyby dvojka byla taková, jaká původně měla být, možná by se od trojky tak moc nelišila. Nepovinné mise? Ano! Závody? Ano! Vlastní kšeft s trávou? Ano! Možnost vlastnit nemovitost a náležitě si ji vymazlit? Ano! (a to se mi líbilo opravdu moc) Když dáte světu M3 šanci, dokáže pohltit a bavit desítky hodin.

Když teda přistoupíte na to, že M3 není pokračováním série ale samonosný gansterský kolos, tak jaký vlastně je? No podle mě dobrý. Ovládání a pocit z hraní je dotažen k dokonalosti (hráno s ovladačem), člověk nikdy nemá pocit, že s hrou bojuje. Postava poslouchá přesně a sázet headshoty jde snadno. Jízdní model v režimu simulace je, řekl bych, přiměřený nátuře celé hry. A tak to jediné, co vás bude štvát, jsou chodci, co vám neustále skáčou pod kola.

Co je samozřejmě průser je technická stránka věci. Hra je brutálně rozplizlá, ve FullHD vypadá, jako by se renderovala v 720p nebo dokonce 600p a do FullHD se nějak upscalovala. Efekt ala starý film sice nejdřív zaujme, ale celková vyblitost obrazu po čase štve. Potřeba dělat psí kusy, aby hra jela ve 120 Hz režimu, no to je taky kapitola sama pro sebe. Jednou se mi dokonce smazaly savy, naštěstí jsem je našel o složku vedle. Ale stejně jsem myslel, že mě vomejou. Trochu podezřívám z určité zprasenosti verzi z EGS. Že jsem musel po každém restartu hry znova a znova zapínat titulky, to už je jen taková třešnička na dortu. A 1440p ve 120 Hz jsem nerozchodil, kdybych se na hlavu postavil. Chtěl jsem se tak zbavit toho rozpliznutí na úkor plynulosti, ale ne, prostě jsem nepochodil a hra jela furt v 60 Hz režimu (a v 60 Hz režimu je freesync range u mojí bedny 48-60, čili úplně k prdu. To je jen taková technická).

A to je asi všechno. Trochu nestandardní komentář, ale nemá smysl psát to, co tu psali všichni. Ta hra se dala udělat tak, aby byla úspěšná. Dokonce i chápu absenci dabingu, protože těch dialogů je tam skutečně násobně víc, než v obou předchozích dílech dohromady. A vlatně mě docela mrzí, že je celkem nenáviděná, protože je tam v určitých aspektech vidět ohromný kus práce a velký smysl pro detail. Mluvím hlavně o asi nejvíc živoucím městě. Lidi se shlukují, baví se. Člověk na terásce si sedne, pak se zase zvedne a někam odejde. Na ulici hraje kapela a před ní tančí lidi (taktně přejdeme, že v hudbě je klarinet, ale mezi muzikanty klarinetista není). Detailů ve městě je fakt strašné množství a také počet přístupných interiérů nemá obdoby.

Jinak všem doporučuju hrát Definitive Edition kvůli DLC. Jistou repetitivnost základní hry to totiž slušně rozbije. DLC se vám ukáží jen jako body na mapě a já vůbec nevěděl, že nehraju základní hru. A to je asi vše. Za ty necelý 2 kila to byl vcelku kopec zábavy (EGS ukazuje 60 hodin).

Tak dohráno, nakonec bez cheatů, i když teda když si hra usmyslí, že je zábava na mě v poslední misi začít chrlit nekonečnej spawn gaunerů, tak ne, není. Nicméně bylo to o parník lepší než VCS. Za prvé grafika, byť i na rok 2002 imho dost špatná (což je podle mě dáno konzolovým původem hry), je neporovnatelně lepší, než ve VCS. Žádnej hnusnej postproces, polygonů je víc (byť stále strašlivě málo) a hlavně to jede normálně na 60 FPS. Když ale vizuál srovnám s Mafií ze stejné doby, tak je Vice City fakt jak o generaci pozadu a to jediné, co snad lze pochválit, je efekt slunce. Jinak rozlišení textur trága, polygony trága, animace směšné. Ne že by to kvůli tomu nešlo hrát, ale na to že to byla svého času AAA záležitost, které se prodaly miliony kopií...

Výrazné zlepšení vidím v designu misí, ale furt to není ono. Všechny trochu těžší mise jsou buď o štěstí nebo o tom, že se hra bugne nebo AI bude dementní a vy to díky tomu uděláte. Co se stane v okamžiku, když vás nahání policie s trochu větším Wanted levelem si ani nezaslouží komentář. Totální absurdní mayhem. Díky modu jde hra solidně ovládat na gamepadu, nicméně v těžších misích jsem stejně střílel myší. Lock on chybí. Dementní je nemožnost střelby za pohybu hráče, musí stát. A naopak při skrčení zase není schopen udělat ani krok. Combat je tak hrozně topornej a nehraje se to moc dobře. S čím jsem naopak neměl nejmenší problém bylo řízení vozidel (který bylo ve VCS strašný) a dlouhé přejezdy po městě tak sice byly místy otravný, ale nic k nepřežití.

"Příběh" mi přišel víc o ničem, nicméně alespoň cutscény už nevypadají tak odflákle.

Zvuky aut, zbraní a tak jsou už tradičně dost děsný, soundtrack byl ok. Akorát jsem se těšil celou dobu na Raining Blood a ačkoliv jsem V-rock zapínal vždy, když jsem sedl do auta, stejně jsem ho slyšel jen jednou jedinkrát a to až po závěrečný misi.

Nakonec asi největší kritika ale stejně směřuje k tomu, že je to na můj vkus příliš hrou s vlastními pravidly, než nějakým odrazem reality. Fyzika je mimo, pohyby aut po silnicích a jejich akcelerace je mimo, pohyby postav jsou mimo. Působí to prostě tak nějak celkově blbě a nerealisticky. Můžu věřit tomu, že to byl záměr (nicméně vzpomeňte na IV, kde to Rockstaři naopak dotáhli takřka k dokonalosti), nicméně mně to ten zážitek kazí. Prostě zbytečně moc arkádové.

Po dohrání jsem ještě koupil autosalon, vyhrál všechny závody s vidinou, že za to třeba něco pěknýho dostanu, dostal jsem prd, takže tímto asi kapitolu Vice City uzavírám a už se sosá San Andreas.

Jinak ještě technická - doporučuju kupovat na Steam a ne na Rockstar Games. Ačkoliv jsem nastavil, aby se hra neupdatovala, stejně mi s každým restartem launcheru přepsala modifikované soubory (konkrétně češtinu), což je dost otravný a Steam to imho nedělá.