Tak konečně hraju Kingdom Come: Deliverance a tohle je první dokončená část. Musím se přiznat, že jsem se na tohle DLC těšil asi nejvíc z celé hry (vím, jsem divnej), protože nabízí něco neotřelého, s čím se nesetkáte v každé hře.

DLC jsem spustil hned po dobytí Přibyslavic, tedy tak, jak by se to z logiky věci slušelo nejvíc. A první cca půhodina patřila opravdu k tomu nejlepšímu, co jsem ve hře zatím viděl. Dočištění vesnice, velkolepé plány, požehnání pána a jde se na věc. Prvních pár staveb jsem cítil takovéto radostné šimrání po těle, protože to bylo přesně to, co jsem si vysnil. Přišel jsem teda o všechny peníze, co jsem si od začátku syslil, ale bylo to na něco velkolepého. Horší bylo, že jsem potřeboval ještě jednou tolik, abych se dostal do zisku a v té chvíli se to všechno začalo kazit.

Grind na cca 15000 grošů ještě nebyl tak špatný, protože jsem konečně vyrazil na hledání pokladů podle těch různých map a plánů, což je příjemná část hry, horší byly různé bitky s lapky a Kumány, které jsem musel nejdřív krutě zprovodit ze světa a potom je zneuctít absolutním striptýzem do nočních košilí, protože ponožka k shnilému jablku a hned je o groš víc :)

Povedlo se mi za celé odpoledne sehnat tu částku a rozjel jsem konečně byznys v celé vesnici, ale už to nebyla zábava, přeci jen je dost divné, že je člověk nejdřív cca 400 grošů denně v mínusu, aby se pak jednou stavbou dostal do skoro tisícového plusu, pozvolnější tempo by bylo asi lepší. A to se nebavím o tom, že stavba úplně všeho má úplně stejný rozhovor, běh na místo, kde se opravdu oba s lokátorem Martinem ujistíme, že TADY se bude stavět a všechno potřebné je k dispozici a je to. To si opravdu nemohli dát tvůrci aspoň pár dní navíc a neudělat víc dialogů? Hrozně to shazuje celou tu velkolepost kolem.

Ale i ta velkolepost je na škodu, zaprvé jsem si definitivně rozbil ekonomiku ve hře, protože už si můžu koupit úplně všechno, co hra nabízí a kdyby to šlo, tak si v těch penězích na svojí rychtě plavu jako strýček Skrblík. Uvítal bych, kdyby se aspoň daly kupovat nějaké předměty za nesmyslné částky, co já vím, třeba italské obrazy za 100000, kter bych pak mohl dát na stěnu rychty, nebo třeba koupit koření z Asie, tehdy to stálo jak malý hrad.

DLC mělo obrovský potenciál a kdyby si s ním vývojáři pohráli víc, tak mohlo být klenotem celé hry. Bohužel je tam hodně nedotažeností a schematičností, které z něj dělají "jen" fajn prodloužení skvělé hry.

Tohle je jedna z her, do které jsem se zamiloval už z prvních obrázků někdy před 12 lety, ale jak to občas bývá, čas plyne, hra vyjde a člověk se k ní dostane až někdy za hodně hodně dlouho. Už mám za sebou i pár novějších kousků studia v čele s Life is Strange a tak bylo dohrání jejich prvotiny už opravdu na pořadu dne, konečně.

Hra už od prvních minut zaujme svým vizuálem, který ani po 10 letech není ošklivý, ba co víc, mnoho nových her takhle nevypadá ani dnes. Scenérie Neo-Paříže berou dech a všechny ty technické vychytávky všude kolem jsou opravdu dechberoucí, někdy doslova. Proto zamrzí, že je hra tak příšerně lineární a koridorová, kdy jen občas dovolí poodejít doslova o několik metrů jinam pro nějaký ten bonus, ale žádná volba trasy, nebo nedej bože volnost pohybu se nekoná, což je vzhledem k obrovskému městu plnému uliček a zákoutí smutné a v některých situacích i mírně trapné. Jak by hře pomohlo, kdyby byla alespoň trochu jako např. Dishonored, kde je sice jasně daná lokace, ale lze si vybírat průchod a styl hraní, alespoň poloviční inspirace by byla výhra na celé čáře. No nic, dá se na to zvyknout, ale promarněný potenciál jsem cítil v tomto ohledu celou dobu hraní.

Další věcí, která hráče provází celou hrou jsou nesčetné souboje. Popravdě bojovky vůbec nehraju a tohoto aspektu jsem se bál celkem hodně. Ale nakonec to nebylo takové zlo, dalo se to naučit a velmi osvěžující bylo, že se styl boje v každé kapitole a s každým novým druhem protivníků měnil a i když pomalinku narůstala obtížnost, tak hráč už věděl, co a jak a každého nakonec umlátil. I když teda QTE při posledních ranách na bossovi si mohla hra odpustit, nebyl snad žádný, kterého bych umlátil na první pokus bez chyby. Hraní mi to důsledku prodloužilo o dobrou hodinu. I když věřím, že bych třeba s gamepadem nadával o trochu méně. S tím nepřímo souvisí další neduh, na hře je takřka pořád vidět, že je primárně na konzole, kamera úplně nespolupracuje a točí se zběsile všemi směry, myš a pár tlačítek taky nejsou úplně to pravé ořechové, ale to se dá všechno překousnout, když je hra dobrá (jako klasický příklad mě napadá Beyond Good & Evil, kde byla to konzolovitost snad ještě větší), a Remember Me dobrá hra je.

Příběh začíná sice klišé ztrátou paměti, ale pak už je to to nejlepší, co máme ze sci-fi, etiky, filozofie a pohádek nejradši. Odboj proti zlovolné organizaci na kradení a kupčení se vzpomínkami je tu ztvárněn lépe než v mnoha filmech, kde se taky bojuje proti zdánlivě nezničitelné zlé korporaci. Je podáván pomocí hovorů vysílačkou a sem tam nějakou tou nalezenou datovou schránkou. Na začátku jsem byl hodně zmatený, ale postupně do sebe začalo všechno zapadat a nakonec to i dopadlo, tak jak dopadnout mělo.

Pamatuju si, že hned od oznámení prací na hře bylo prezentováno, že hráč bude moct manipulovat se vzpomínkami některých osob a opravdu tomu tak je, je škoda, že je to během celé hry jen čtyřikrát, protože je to hodně neotřelá mechanika se kterou se jen tak hráč nemá možnost setkat. Malinko si musím postěžovat na tyto pasáže, protože ovládání tu bylo hodně špatné, aktivní předměty jsem měl problém přesně zaměřit, protože časový úsek na jejich aktivaci byl snad v řádu setin sekundy, ale na tom gamepadu by to asi bylo taky lepší.

Sečteno, podtrženo, hra mi dala přesně to, co jsem od ní po těch letech čekal. Kvalitní nadstandartní zážitek, krásné vizuály a fajn příběh, který si budu pamatovat. Je to skvělá hra, která se neztratí, ale nebýt těch několika problematických věcí, mohl to být klenot a jedna z nejlepších her minulého desetiletí. Na to všechno si budu pamatovat a vzpomínat.

Tak, konečně jsem s Herkulem udělal i tu dvanáctou práci, takže mám hotovo a sbohem moje oblíbená série. Hm... nebo ne? Ono už je venku 14 dílů, takže Herkules musí makat víc, než tehdá. No budiž, rád si zahraju i další díly, někdy, až bude čas a chuť ;)

Tento díl je z těch lepších. Hrátky s časem jsou celkem dobrý námět a relativně to ve hře i funguje. Ač mi teda už občas vadí, že do těch antických reálií čím dál častěji zasahuje moderní doba a západní kultura. Protože středobodem celého hraní dvanáctky jsou připálené donuty. Kdyby si Herkules připravoval nějaké jiné dobroty, tak mohl být klid.

Všechno dobře odsýpalo a pocit jsem měl asi nejlepší z těch posledních tří dílů, které jsem si dal za poslední měsíc. Ale teď už si dám zase na chvíli (rok?) pauzu. On je tohle už možná tak pátý díl, co jsem si zařadil někam do herní výzvy, což z této série dělá v mých očích nejlepšího kandidáta, když člověk neví, kam sáhnout, Herkules většinou vyhoví alespoň nějaké kategorii. Tady mi párkrát pomohla Medúza zkameňováním minotaurů, takže super.

Tak zas někdy, Herkule.

Já jsem vlastně nikdy o hraní Bioshocku nestál. V době, kdy vyšel, tak nějak prošuměl kolem mě a ani existence dalších dílů mě ke hraní nepřesvědčila (i když jsem BioShock Infinite vlastnil skoro hned po vydání). Roky plynuly a nic se neměnilo, až do letoška, kdy je v módě hrát dieselpunk hry. I tak sice nebyl Bioshock první volbou, ale rozhodnul fakt, že jsem ho měl v knihovně a že to byla ve své době dle lidí fakt pecka (a víc hlav víc ví).

Pustil jsem to a po 15 minutách jsem věděl, že to bude hodně dobře strávený čas :) Mnoho lidí přede mnou srovnává hru se System Shockem, takovým srovnáním já sloužit nemůžu, protože to jednoduše nemám odehráno, ale tak nějak vzdáleně mi hraní připomínalo Dishonored, v jiných kulisách a jiné době, ale nějaké styčné body tam byly a to přeci není vůbec špatné srovnání ;) Bioshock je hned od začátku pořádný šok, v podstatě všechny smysly (snad kromě čichu a chuti, ale trochu i ty) dostávají pěkně zabrat. Milion zvuků, informací, vjemů a ztřeštěnosti je chrleno hned od vstupu do města Rapture, nutno uznat, že pak už se člověk nějak srovná a dokáže s tím pracovat, ba co víc, baví ho to.

S první zbraní se jde na věc, hasák je fajn, ale narozdíl od jiných, jsem ho používal pouze do nalezení pistole a pak už jen snad dvakrát během hry, kdy jsem byl úplně bez nábojů. Výběr zbraní je na hře asi to nejnormálnější, protože snad až na chrlič ohně/ledu/elektriky jsou to běžné kousky, které se dají potkat v lepším americkém ghettu. Jasně, jejich vlastnosti jsou na poměry stříleček dost šizené a v normální hře by neobstály, ale mě to stačilo, protože v téhle hře jde o úplně jiné věci.

Stokrát zmíněný příběh je tahounem celé hry, sice je vyprávěn jen monology z vysílaček a "tajnými" deníky na všude poházených walkmanech, ale právě to skládání střípků a často bláznivých vizí a myšlenek je skvěle zvládnuto. Hráče to tak ještě víc nutí, aby prošmejdil každý kout, aby mu něco neuteklo, ono mu to stejně občas uteče, protože se často objeví nějaký magor, který si to chce taky poslechnout, ale neumí se u toho chovat a tak je ukázněn ideálně pistolí. Vono vůbec celé město je plné magorů, většina obyvatelstva je v takovém polozombie módu a tak je jen jedna cesta, jak je ukáznit. Prakticky v každé úrovni je však ještě jeden geniální magor, který sice ještě má nějaké zbytky rozumu, ale ve své genialitě a bestialitě nakonec dopadne stejně a hráč dostane pěkný achievement a nějakou odměnu na další cesty. Za celou hru jsem objevil asi jen 2 osoby, které jsou v rámci možností ještě normálními lidmi, shodou okolností to byly ženy, nicméně pro příběh velmi významné. Brigid Tenenbaum jsem si hned zamiloval, mám pro takové ostré přízvuky celkem slabost a to i přes její minulost.

No a co jsem konečně pochopil, to jsou všechny ty různé narážky, memy, a odkazy na Velký taťky a Malý sestřičky, které na mě těch 15 let občas někde vyskočily. Při prvních setkáních jsem byl opravdu na trní a bál se jako malý kluk, ale brzy jsme byli nejlepší kamarádi, samozřejmě, než jsem začal střílet :) Jen tedy nevím, kolik jsem těch sestřiček nakonec zachránil, ale asi by to dalo na slušnou školní třídu. No, ale nejlepší část hry na kterou budu vzpomínat je level s panem Cohenem, to je opravdu největší pošuk z celé hry, jeho úkoly byly super a jeho komentáře opravdu lahodné. No a když jsem ho pak někdy za pár hodin potkal pěkně tváří v tvář a jeho mrtvolu vyfotil, já jsem se snad tvářil jako on, jak jsem byl spokojen :D

Jo, ta hra má chyby - jednoduchého bosse, slabý gunplay, "nesmrtelnost"... Ale mě to bavilo i tak, dokonce i to hackování, které je sice stejné a je ho dost, ale je to příjemná minihra a když se nepovede (jakože se to stává často), tak se povede potom, nebo hned pak, vždyť není kam spěchat. Je tam i focení, který má smysl, vždyť to je přece jasných 10% navíc. Němý hrdina je za mě taky správně zvolený, nahrává to vlastní představivosti a vžití do postavy. No prostě, já se bavil a je jasný, že se pustím do dalších dílů, jen si teď dám pár měsíců přestávku, aby mi pak díly ve vzpomínkách nesplývaly.

Hurry, Mr. B! Angels are waiting for our kisses.

Tak jsem zase po 2 letech zaplul do série, kterou mám rád :) Je to neuvěřitelné, ale už to je 10. díl, tolik pokračování jsem napříč hrami nikdy nehrál a vtipné na tom je, že aktuálně už je na světě 14 dílů a asi 3 "spin-offy", vývojáři tedy asi ještě končit nehodlají, což je dobře.

Minulý díl ve vesmíru byl sice první, který už hodně kašlal na reálie starověkého Řecka a nějakou tu uvěřitelnost, ale hrál se celkem fajn a v rámci série u mě patří k těm oblíbenějším. Desítka je ale zvláštní, já vlastně doteď nevím, o co v ní šlo (ne že by na tom nějak moc záleželo), to se mi nikdy předtím nestalo. Prostě jsem jen čistil jednotlivé úrovně a pak byl asi po 10 hodinách konec. Pořád je to vlastně stejné jako před těmi 8 lety, kdy série začínala, ale to je i její velká nevýhoda.

Navíc je zajímavé, že díly od osmičky výš nikdy neklesly pod cenovku 6,99€, zatímco jejich starší bratříčkové se dali sehnat i za 1€ myslím. Na pořád stejnou hratelnost je to s podivem. Protože za takovýto druh her bych byl celkem ochoten platit řekněme tu stovku korun, ale téměř dvojnásobek je prostě moc. Proto jsem musel na další díl ty 2 roky šetřit a třít bídu s nouzí :D Ale jo, je to pořád fajn relax, jen doufám, že příště bude pár novinek, nebo aspoň lepší příběh.

PS. V předchozích dílech Herkulovi vždy pomáhali Medúza a pes Kerberos, ale tady se jako na potvoru neobjevili a já tak hru nemůžu dát do HC kategorie výzvy k bájným bytostem, velmi smutné.

Jakožto Commandos: Behind Enemy Lines pozitivní jedinec na každý podobný kousek netrpělivě čekám s velkým očekáváním a protože jsem si před lety absolutně užil Shadow Tactics: Blades of the Shogun, tak navazující datadisk byl jasná must play záležitost.

Hra se rozjela v tom nejlepším okamžiku děje předchozí hry, kdy už se parta zná a vzájemně si důvěřuje a hráč si rád střihne menší odbočku. Samozřejmě, asi 10 minut jsem se sžíval s ovládáním, které jsem už pozapomněl, ale pak už nic nestálo v cestě dobrodružství. Pokud si vše dobře pamatuji, tak Aikoina volba vlastně neobsahuje žádnou novinku v rámci hratelnosti, postavy pořád dělají, to co jim jde nejlépe a nepřátelé jsou pořád podobně naladěni. Ale to je vlastně úplně fuk, protože v téhle hře jde o to, že je to prostě vítaný nášup, který vlastně vyšel úplně nečekaně.

Všechny 3 hlavní mise (ve hře jsou pak ještě 3 menší rozvíjející příběh) jsou zábavou na pár hodin a hráč se nemá možnost nudit. Občas se vyskytne zdánlivě bezvýchodná situace, kdy na sebe vzájemně kouká třeba 4-5 nepřátel, ale vždy stačí situaci správně zanalyzovat a brzy, i za pomoci shadow módu, už nejsou tito nepřátelé mezi živými.

Jako matador jsem hrál hru na nejtěžší obtížnost, ale ta je tak zhruba na úrovni toho, co jsme zažívali už v těch prvních Commandosech, prostě pokud má tento podžánr člověk rád, tak to vlastně není zas taková výzva, spíš jde hlavně o dobrý pocit z dobře vykonané práce :) Hru jsem pak ještě jednou hrál na nejlehčí úroveň, abych dosbíral achievementy, ale překvapilo mě, že se to zas tolik nelišilo, člověk byl tedy odhalen až po cca 10 sekundách, místo 1-2, ale jinak to i tak vyžadovalo přemýšlení a plánování.

Nádherná byla druhá mise odehrávající se na asi 5 ostrovech, to jsem snad ještě neviděl a v osobním žebříčku ji řadím určitě do TOP5 misí ze všech podobných her.

No, vývojáři z Mimimi jsou prostě skvělí řemeslníci. Moc se těším na Desperados III a netrpělivě vyhlížím, co vydají příště. Zkusím si tipnout, jelikož jsou z Německa, tak bych se nedivil třeba protestantským válkám po Martinu Lutherovi, nebo třeba Třicetileté válce za Švédy (samozřejmě v malém cca 5 členném týmu, jak to máme rádi) :) No uvidíme.

Tohle je prostě moc fajn hra. Jen domorodý kmen, příroda a Bůh (já). Hrál jsem jí už v roce, když vyšla a dnes těsně před koncem roku 2022 z nostalgie znovu.

Počet nástrojů není nějak moc bohatý, ovládáte v podstatě jen písek, lávu, vodu a radíte, kam mají ty lidičkové jít. Ale ta práce s terénem, vždy mě potěšilo srovnání s počátečním neutěšeným stavem a krásně rozkvetlou krajinou na konci úrovně. A pokaždé i ten stejný level vyjde prostě jinak. Frustrace je tak akorát, tedy, že člověk občas podcení přírodní živly, a ty vyplaví, nebo spálí vesnici, ale většinou se to celé dá zachránit.

I dnes se na hru dobře kouká. Cizokrajný jazyk vypravěče dodává jakousi autenticitu a různé pouštní a tropické prostředí zase krásné scenérie. Tohle je něco jiného, než jiné božské strategie, tahle hra má srdce a ví co chce. Je jen škoda, že nebyla delší, i pár nástrojů navíc by se hodilo.

V rámci Herní výzvy jsem měl rozehránu hru Vampyr, ale ještě zavčas jsem zjistil, že to do konce roku odehrát nezvládnu. Tak jsem se chvilku poohlížel a do oka mi padla tato "blbůstka", kterou jsem si kdysi pořídil.

A jako není to úplně špatné. Prostě se s jedním zombíkem snažíte infikovat všechny lidi v úrovni na čas a na hvězdičky. Lidé utíkají, lidé se brání pistolemi a samopaly, ale když se šikovně povede "naverbovat" pořádnou kupu zombíků, apokalypsa je blízko. Každý z 30 levelů má cca od 20 do 90 vteřin času, ale k tomu si připočítejte častá opakování, pokusy o přežití maximálního počtu roztomilých zelenáčů a zlepšování časů kvůli achievementům a dobrému pocitu a ono se to nakonec vyšplhá ke 4 hodinám.

Tahle hra si prostě na nic nehraje, tady máš zombíka a tamhle je pár vědátorů a vojáků, kteří tě nemají rádi, takže nezbývá než je kousnout, aby tě rádi měli. Jednoduché jak facka a zábavné tak akorát. Klidně bych si ještě pár desítek levelů dal.

Buďte šťastní, staňte se zombíkem také.

Po čase jsem opět dostal chuť zahrát si nějakou hru z minulého století. Byla mi doporučena tahle netradiční adventura a musím uznat, že to stálo za to, ale pěkně jedno po druhém.

Tahle hra svou zvláštnost prezentuje už v samotném menu, už to může odradit slabší povahy, kterým položky čtené strašidelným dětským hlasem, nemusí úplně vyhovovat na duši. No a i začátek hry je hodně netradiční (další části taky, ale tam už si člověk alespoň trochu zvykne). Blázinec jak z hororu, ale to je nakonec ještě ten normálnější úsek hry. Druhá kapitola je ale tím, která vás ke hře přiková a už nepustí. Tak zvláštní pocit, který byl směsicí smíchu, smutku, opovržení, nevěřícnosti, lásky a nenávisti, jsem snad ještě neměl. Zdejší děti jsou pro mě stěžejním bodem hry, jejich řeči o tom, že i když jsou různě postižené, znetvořené a opuštěné, že jsou vlastně ty nejkrásnější a nejšťastnější bytosti pod Sluncem mi zněly v hlavě několik dní. Vrcholem byla tzv. Tajná zbraň :) Další části pak měly kvalitu jako na houpačce, střídaly se kvalitní kapitoly s těmi divnými a tak to bylo až do konce hry. Ale vzhledem k tématu hry je to vlastně logické, když se smíchají rozum, vzpomínky, přeludy, sny a noční můry, tak z toho asi nikdy nemůže být nějaký "normální" příběh.

Musím přiznat, že jsem se občas ztrácel, co je realita a co fikce a nechápal jsem, co se právě na obrazovce děje, to přišlo třeba až hodinu poté. Některé reálie mi nejsou úplně jasné doteď a to se mi vlastně líbí, protože je to od běžné produkce s jasně daným dějem a koncem, kde se všechno vysvětlí, docela osvěžující.

Hra vypadá dodnes celkem pěkně, v tom mají hry a adventury z tohoto pohledu celkem výhodu, protože tahle grafika příliš nestárne a pořád se na ní dá dívat. Co ale zestárlo opravdu hodně, to je ovládání. Je velmi nešťastné využívat stisknuté tlačítko myši k pohybu, zvlášť, když není úplně jasné, kudy přesně jít. Množství kolizí s (ne)viditelnými překážkami dokázalo hraní hodně znepříjemnit a to ani nepíšu o tom, že např. některé schody jsem musel absolvovat třeba desetkrát úplně zbytečně, jen kvůli ovládání, které mě tam zavedlo. Tohle ovládání bylo opravdu nepovedené, a to i v roce 1998. Trochu problematické bylo občas nalezení aktivních míst, ale většinou se to nakonec taky podařilo v rozumném čase.

Co je ale naopak velmi fajn, to jsou různé filmečky a cutscény, které doprovázejí vlastní gameplay, jasně na nich se zub času trochu podepsal, ale vzhledem k tématu hry jsou vlastně správně zvrácené a jejich kolísavá technická kvalita vhodně doplňuje náplň hry.

Sanitarium je zvláštní hra, příběh je dobře zpracován a vyprávěn, adventurní prvky nejsou z nejtěžších, ale jsou logické a dostačující. Hru tak mírně sráží špatné ovládání, ale i to se dá nakonec nějak zvládnout. Snad se mi někdy do rukou dostane něco podobně creepy :)

Už dlouho mám zálusk na Důkaz 111, ale pořád jsem se k tomu nedostal, ale do Šachové hry jsem se pustil téměř okamžitě. Byl teď takový "líný" víkend, kdy člověk pořádně ani neopustí domov, čte si, kouká na sport v TV, nebo hraje hry. Kdy jindy si užít tenhle netradiční kousek?

 Lehl jsem si tedy do postele, nasadil sluchátka a spustil aplikaci. Už po pár minutách mě zaujal velmi kvalitní zvuk plný nejrůznějších postranních zvuků k jednotlivým scénám a precizní intonace a hereckých hlasových výkonů. Takovou kvalitou se možná nemůže chlubit ani ta největší AAA produkce. Ale je to vlastně logické, protože zvuk a jeho nuance jsou v podstatě tím jediným, co tato hra uživatelům dopřává. A je to něco, co se "nevidí" každý den.

Zážitek z tohoto kousku se těžko dá srovnat s jakoukoliv hrou, co jsem hrál, už jen z důvodu, že žádnou z nich jsem nehrál poslepu. Nejblíže to má asi k dříve populárním gamebookům, kde si čtenář volil, jak bude příběh pokračovat dál. S nimi je společné i to, že si člověk sice něco vybere, ale stejně téměř nedokáže dopředu odhadnout jak moc velký vliv to bude mít na další dění a kam to nakonec všechno dospěje.

Sám jsem si hru zatím prošel dvakrát (jeden průchod je zhruba na 45 minut) a oba průchody mi nabídly zcela jiný zážitek, ač se některé repliky vyskytly doslovně v obou, tak měly úplně jiné vyznění. No a konce se lišily teda pořádně. Celá síť příběhu a jeho možných směřování je tak zpracována opravdu pečlivě. Pečlivý je samozřejmě i dabing a to od známých herců v čele s Medveckou, Barešem, Pleslem a Šťastným, tak i od těch, jejichž jména jsem zatím neznal.

Je to prostě moc fajn kousek s zážitkem, který není běžný. Jen by to mohlo být o kousek delší. Zkuste si to někdy poslechnout taky.

Nedostal jsem se k tomu, co jsem chtěl hrát, tak jsem si tak brouzdal po netu a vzpomněl si, jak mě bavil Detektiv Kurzor od České televize, tak jsem mrknul na jejich web, jestli nemají zas něco podobného. No, těch her tam jsou desítky, ale většina je určená pro malé diváky ČT:D, takže jsou dost infantilní a pro dospělého nehratelné, ale pár kousků tam snese přísnější měřítko.

Tchoř Arnošt mě zaujal svým názvem, tak jsem ho spustil a prošel hned několik levelů a nebylo to úplně špatné, tak proč to nedohrát, že jo. Před mnoha lety jsem hrál české Berušky a celkem mě to bavilo, tohle je něco podobného. Levely postupně přitvrzují a tak z těch prvních, co se daly zvládnout za minutu je ke konci i pár, co zaberou třeba čtvrthodinu a cca 20 pokusů, tak to má být. Ač teda pro malé děti odkojené ČT:D je to podle mě až moc těžké, dítěti do 10 let bych to asi nepustil.

Bylo fajn, že hra dávkuje nové mechaniky pěkně postupně a tak se hráč má možnost zlepšovat spolu s přibývající obtížností, tak by to mělo být. Potěšil mě český dabing, který nebyl úplně blbý a dokázal dokreslit atmosféru, ač se ke konci už dost opakoval. Zvířecí obsazení je taky moc fajn, a perfektně se do hry hodí.

Jasně, tahle hra nemůže konkurovat komerční produkci, ale jako oddechovka a webovka je to moc fajn. A hlavně, znáte nějakou jinou hru, kde se dá hrát za tchoře? :)

Tahle hra vypadá roztomile a vydrží jí to ... no asi celý první párminutový level. Znáte ty kousky, které jsou od začátku do konce skoro pořád stejné a jen se maximálně mírně mění prostředí a obtížnost? Tohle je jeden z nich. Ale co je horší, ono to není dobré ani na tom začátku.

Chtěli byste dělat číšníka v restauraci? Já tedy ne (nic proti nim nemám, ale prostě bych to dělat nechtěl). No a tady je to jediná herní náplň, tedy usadit hosta, přijmout objednávku, oznámit objednávku na baru, vzít hotový produkt, naservírovat ho hostovi, zkasírovat hosta a odnést si peníze do truhly. Tedy zjednodušeně, běhat tam a zpět a to co nejrychleji a nejlogičtěji. Nezní to jako hra snů, co? No, není, je to jen průměrná, nezábavná klikací akce, kde se toho moc zajímavého neděje.

Ano, jsou tu místy vtipní hosté v podobě např. mimozemšťana, leteckého esa, nebo taťky, ale to jsou vlastně jen kosmetické rozdíly nad stále tím stejným. Takže, je to asi ideální kousek po náročném dni, kdy člověk nechce nad ničím přemýšlet a místo koukání na Ulici, či podobná díla, si hodlá něco "zahrát". Ale upozorňuju, že je to spíše práce než hra. V životě mnoha z nás ale někdy dojde i na takovéto kousky.

V posledních letech si pár podobných her zahraju, tak jsem vyzkoušel i tuhle, protože se na první pohled podobá mé oblíbené sérii 12 Labours of Hercules. No, ale bylo to jen zdání. Tohle je velmi špatná kolegyně těchto her.

Všechno tu je takové "ošizené". Hra má 40 levelů a většina z nich si je podobná jako vejce vejci, ano zhruba tak jednou za 5 úrovní se přidá něco nového, třeba pila, sběrna čtyřlístků, důl na kámen, či jíl, sběr vína a oliv apod. Ale je to změna jen kosmetická, protože se všechno chová prakticky stejně. Cílem asi 30 levelů je nahromadit nějaké množství surovin a výrobků a nic víc.

Malinko mě zaujalo trochu stereotypní vyznění práce dělníků, muži vykonávali těžkou práci jako těžbu a dřevorubectví a ženy sbíraly čtyřlístky a plodiny. Je proto občas frustrující, když se dělníků jednoho pohlaví nedostává, protože oba dva jsou někde v terému, zatímco druhé pohlaví nemá pořádně co dělat, to je prostě zbytečné. Hru provází i extrémně nudný a předvídatelný "příběh", za který by se styděl i žák 3. třídy.

Tohle se prostě nepovedlo a jedná se o zbytečnou hru, kterou ani pořádně nevím, proč jsem dohrál :)

Už dlouho jsem se na nějakou hru netěšil tak, jako na tenhle kousek. Samozřejmě mi bylo jasné, že to nebude na stoprocentní hodnocení, ale i ten jeden krátký trailer mě tak navnadil, že to prostě byla povinnost hrát. Jak už psal @musa v diskuzi, tak se jedná o hororový Chuchel a tak jsem k tomu i přistupoval. Nutno uznat, že tento kousek je ale ve všech směrech o kousek lepší a logicky cílí na starší publikum.

Skvělý byl samotný koncept hry, coby série 3 nočních můr, protože ve snech lze popustit uzdu logice, uvěřitelnosti a hlavně fantazii a z principu věci to prostě nemůže působit nepatřičně. Ano, je to zvláštní hra a dost možná jediná takto pojatá, ale není fajn čas od času zase vyzkoušet něco nového/jiného než to, co si užíváme obvykle? Člověk se chvíli směje, ihned poté je smutný, poté třeba napjatý a vyděšený, aby se pak zase uklidnil a třeba se jen kochal a hýbal hlavou zleva doprava, nebo nahoru dolů a tvářil se postupně snad jako všechny ty emotikony v našich mobilech.

Jako prakticky u každé hry z Amanita Design je i tu hned několik hlavních oblastí, kterými hra zaujme, tedy unikátní vizuální stránka a interakce s prostředím, jednoduchý a vtipný dabing plný různých skřeků a pazvuků a jako vždy skvělý soundtrack od skupiny Dva, skvěle pasující do jednotlivých scén a dění na obrazovce. V Happy Game je to navíc doplněno o mnoho až psychedelických momentů, etických poselství, existenciálních myšlenek a nevinných dětských představ. Nedá se to moc popsat slovy, taková ani čeština úplně nemá. Je prostě nutné a troufnu si říci i obohacující si to prostě celé zahrát.

Be happy, play Happy Game! ;)

Každá cesta jednou končí a je to tak i u tohohle minecraftího putování. A jak to všechno dopadlo? Poslední epizoda se mi z celé série líbila asi nejméně. A to hlavně z důvodu, že v ní nebylo prakticky nic, co bych už neviděl dříve. Příběh byl takovým derivátem předešlého, až mi skoro přišlo, že je to jak u filmových epizod Star Wars a (ne)kvalitě nejnovějších dílů.

No, všechno se točilo kolem takového obyčejného turnaje, ale hlavně se moc mluvilo a to většinou jen v podobě chvástání, pýchy, nadutosti a ignoranství. Tenhle díl snad neměl žádnou veselou část, když pomineme úplný závěr. Všechno bylo takové ponuré, nové postavy zcela ploché a herní prostředí úplně obyčejné. Co se mi líbilo, byla existence minecraftího sportu - spleefu, neboli podkopávané, kterého jsem se v originále něco nahrál (a nikdy nevyhrál). Jako výjimka, co se týče vtipnosti, byla rolička Reubena, který zde ale vystupoval jako jakýsi zhulený chlápek :)

Velmi pamětihodný byl samotný konec, člověk se s celou partou něco nahrál (hru jsem hrál cca měsíc) a v takové chvíli je těžké dát hře sbohem. Před začátkem hraní jsem od hry čekal tak maximálně průměrné hraní a vtipné využití Minecraftu v příběhu, ale dostal jsem mnohem, mnohem víc. Hraní bylo určitě nadprůměrné, příběh velmi košatý a variabilní, postavy většinou slušně napsané i využité, vkusné střídání akčních, explorativních a "pohodových" částí a hlavně neotřelé zpracování Minecraftu a jeho zákonitostí a reálií. Snad si někdy zahraju i druhou sezónu, protože jak je v Minecraftu zvykem, tak v něm každý konec znamená jen pokračování, či nový začátek.

Další epizoda a další úplně jiné zážitky, já mám tu hru rád čím dál tím víc, nakonec z toho snad bude moje guilty pleasure :D Skvělé úvodní titulky s návštěvou mnoha světů, kde se hrdinům moc nelíbilo, ale vždy se dostali zpět. No a pak nový "poušťní svět", kde už na první pohled nebylo něco v pořádku. No a ona to byla umělá inteligence ovládající veškerý život (a nemrtvot, nebo jak se říká "životu" nemrtvých?). PAMA, jak zněla její zkratka, byla taková klišé bytost, jak je známe z mnohých filmů, ale zároveň byla i plná vtipných hlášek a překvapivě chytrých myšlenek. Dokonce mi přišlo, že byla přístupná pro desetiletého hráče, nebo i pro nějakého staršího vzdělance, prostě velmi dobře vybalancovaná.

Samotný příběh se samozřejmě točil kolem záchrany světa a společnosti, jak už to v podobných scénářích bývá. Pěkně to všechno odsýpalo a je to vlastně první epizoda, kterou jsem odehrál na jeden zátah (ty minulé byly často na zátahy dva, s přestávkou na svačinu). Ne, nebyl to nejsilnější příběh v rámci této tematiky, ale byl dobře vyprávěn, akčnější momenty střídaly ty odpočinkovější a QTE byly tentokrát skoro vždy vhodně zakomponovány do aktuální situace.

Jsem zvědav, jak to celé v příští epizodě skončí, ale už teď vím, že se budu dobře bavit a bude to fajn zážitek.

Tahle herní série mě nepřestává udivovat. Čekal jsem obyčejnou hru, která neurazí, ale ani nenadchne a dostal jsem něco lepšího. Samozřejmě, nejedná se o žádný herní klenot, ale je to příjemný seriál na večerní hraní se zajímavým příběhem. Poté, co skončil rozmáchlý děj prvních 4 epizod a minulé pěkné jednohubce, přineslo tohle pokračování opět neotřelou věc - vyvražďovací detektivku v prostředí Minecraftu, na první pohled to do sebe moc nepasuje, ale opak je pravdou a hrálo se to jedna báseň.

Obrovský tajemný dům plný pastí a v něm opravdu hodně postav, nevím přesně kolik, asi něco kolem 12 (i s tou naší partou). To byl celkem problém, protože během necelých 2 hodin hraní jsem nebyl schopen se je nějak naučit, natož si k nim vytvořit nějaký vztah, takže mi jejich osudy byly relativně lhostejné. Nicméně, vyšetřování bylo vedené dobře a postupně jsem zužoval okruh podezřelých. Ale nakonec jsem stejně nebyl schopen vraha usvědčit, protože se mi prostě všechny ty jména pořád pletly, takže jsem vybral špatné důkazy.

Konec byl plný zvratů, ale scénaristicky dobře zvládnutý. Navíc se opět objevilo pár zatím neviděných minecraftích reálií (líbí se mi, že je hra dávkuje pěkně postupně). Nová epizoda má nastavenou laťku celkem vysoko, tak jsem zvědav, co v ní bude za téma a jak bude pokračovat příběh.

Původní dobrodružství už minule skončilo, a tak jsem byl zvědav, jak bude pokračovat příběh skupiny hrdinů a světa kolem nich. Začátek byl takový zvláštní, protože najednou zase bylo všechno "v pohodě" a nikde nečíhala celosvětová katastrofa. Pár momentů bylo zbytečně na sílu, ale postupem epizodou začaly dávat smysl. Objevením neznámé lokace Sky City a problémů zdejších obyvatel to zase dostalo ty správné grády. Oceňuji zařazení jednoho Minecraft subžánru, Skyblocku, tedy stavění kdesi vysoko na nebi s vysoce omezenými zdroji.

Velmi zajímavé byly rozhovory s domorodci, kteří měli trochu jiný pohled na svět a jeho fungování. Dokonce jsem se párkrát opravdu od srdce zasmál, když toto obecenstvo s úžasem obdivovalo několik vycraftěných věcí, které zná pomalu každý začínající hráč původního Minecraftu, ani o existenci žebříku neměli zdání :D

Příběh byl fajn, dokonce s pár zvraty a pěkným skydiverským číslem, narozdíl od minulých epizod zde byl příběh v podstatě ukončen a v další epizodě čeká snad zase nový, kdy a kde to bude, to se teprve uvidí.

Tohle je bezpochyby ta nejlepší epizoda z celé série (alespoň z těch prvních 4, co jsem zatím hrál). Je v ní všechno dobré z těch minulých a nudnější pasáže jsou omezeny na úplné minimum. Ano, kvalita epizody souvisí s tím, že jde vlastně o závěr příběhu se vším, co závěry normálně nabízí, tedy odpovědi na většinu otázek, důkladné odhalení všech postav, dokončení dějové linky, závěrečný boj a pak nějaké zakončení :)

Malinko přibylo akčních pasáží, což je sice jen mačkání kláves WSAD, Q a E, takže nic intelektuálního, ale je to často lepší než hluché chvíle a prokecávání postávajících kolegů. Putování po světě se mi tu líbilo asi nejvíc, hlavně jedna scéna kde parta postupně projela skoro všechny myslitelné biomy. Velmi dobře je zvládnuto "generační střídání stráží", kdy se hráč dokonce dozví, že původní parta si úspěch nacheatovala a nebyla plná hrdinů.

Závěrečný boj byl v rámci TellTale her určitě nadstandartně dobře zvládnutý, protože měl akci, spád, logiku a hrdinství. Přinesl i plno emocí, radost z vítězství mi dost zkalila smrt prasátka Reubena, které se zachovalo v poslední chvíli tak hrdinsky, že za to zaplatilo životem (když po jeho smrti zmizelo a objevil se flák masa, tak mi ale trochu cukly koutky, protože to bylo přesně podle MC zákonitostí), sám jsem z toho byl hodně dojatý.

No, jsem zvědavý, jak to bude celké pokračovat, protože sezóna je teprve v polovině a zdánlivě je všechno vyřešeno. Tak hurá na další dobrodružství.

Další epizoda, další zážitky. Tentokrát byl nejakčnější částí hned začátek hry, takže se do toho člověk ponořil. Ale už vyplouvají na povrch první stereotypy, kdy během epizody na několika místech se přátelé jen rozmístí po obrazovce a je na hráči, aby je obešel a prohodil pár vět. Interakce s prostředím je ale velmi málo, daleko míň, než v jiných TT hrách, co jsem už vyzkoušel.

No nevadí, tenhle herní seriál je hlavně o příběhu z prostředí Minecraftu a v tomhle ohledu je to pořád v pohodě. Po čase jsem se podíval zase do Endu a bylo to tam fajn. I ten experiment s Endermany byl pěkně provedený, byl v něm humor i napětí. Konec epizody se chvíli tvářil jako konec celé hry, ale všechno bylo trochu jinak. Oceňuji i jeden velmi silný moment, smrt jedné postavy, popravdě jsem to moc nečekal.

Série je fajn na večerní hraní. Tak třeba zase zítra si dám další epizodu.