Předem je třeb říci, že "úplnou" hru Spore jsem nehrál. Tak, tenhle krijejtr toho vlastně moc nenabízí, tak jak je možné, že jsem u toho strávil zhruba 3 až 4 dny? Snad proto, že jsem od přírody kreativní člověk a bavilo mne tvořit si příšerky tvořit podle své fantazie, byť těch možností tolik není, až v plném Spore je odemčeno předpokládám všechno. Ale nehodnotím Spore, pouze tento Creator. Dost mne prudilo, že si na svou nestvůrku nemůžu přidat tolik (rohů, ostnů, apod.), kolik bych chtěl. Jste totiž omezeni určitým počtem bodů, které když vyplýtváte, tak tvorba vlastně končí. Ale i přesto jsem stvořil pár, pro mne velmi osobitých, příšerek. Graficky je to skvělé, byť to není můj šálek kávy.

Spore: Editor příšerek bych doporučil hlavně dětem, které se u něj určitě nasmějí a navíc budou něco tvořit.

Driver je takové GTA bez chůze, střílení a kradení aut. Na misi máte prostě jedno auto a s tím jí musíte splnit. Driver se také může pyšnit pomyslným titulem "HRA S NEJTĚŽŠÍM TUTORIÁLEM NA SVĚTĚ". Je to fakt, tutoriál přejel jen jeden člověk kterého znám a to bylo na Playstationu. Spoustu lidí od této hry tutoriál i odradil, jelikož ho nebyli schopni přejet. Já bych se taky řadil mezi ně, jelikož jsem to asi týden sem tam zkoušel a nedalo se. Jak je tedy možné, že jsem hru dohrál? Inu, jak by řekl Gabo, jsem malý vyčůránek. Editoval jsem v poznámkovém bloku soubor s misemi a tutoriál jsem z něj prostě a jednoduše vymazal a začínal tak od první mise. Jsem hrozný, vím. Ale dobře jsem udělal, neboť bych hru odložil a ochudil bych se o nadprůměrný herní zážitek. Tutoriál byl totiž těžší než samotná hra.

S autama se bezvadně jezdilo a města byly opravdu dobře zpracována, bylo poznat v jakém městě se zrovna nacházíte, kupříkladu v San Franciscu byla tramvaj, apod. Policajti byli ve hře hodně tuzí, nepočítejte s tím že se jich zbavíte tak jednoduše jako třeba v Mafii. Teď mne napadá, že Driver má s Mafii společný byt:) Jak to myslím? Určitě každý zná menu v Mafii, místnost, stůl, dveře, apod. No a v Driverovi jste mezi misemi také v takové bytě, který se v každém městě mění. Taky si můžete po městě jen tak volně zajezdit, což se hodí k tomu, abyste lépe poznali město a neměli u misí tendenci bloudit.

Po všech směrech skvělá hra (až na ten tutoriál:).

K téhle hře se váže jedna vzpomínka. Byli jsme tehdá u někoho na bytě (čti "Chlastali jsme u kámoše v kvartýru."), bylo to asi pět, možná šest let zpátky. Samozřejmě, že jsme taky hráli na jeho počítači, na kterém měl celkem dobré hry, ale my jsme samozřejmě vytuhli u té nejjednodušší, u Froggera. Teda, vlastně to byl nějaký novější klon, ale je to celkem jedno, koncepčně je to to samé. U těch novodobějších klonů bych se ještě pozastavil. Hrál jsem jich celkem dost a některé byly opravdu zajímavé, měly v sobě příběh, lepší grafiku, jiného hlavního hrdinu... Prostě pokud něco takového uvidíte, určitě si to zahrajte, aspoň na pár minut to každého musí zabavit.

Tahle hra je ještě z doby, kdy nebylo třeba super foto realistickou grafiku, ani nějaké příběhové špumprnákle. Stačil jednoduchý herní koncept a hrálo se. I když, původní Frogger by mne dnes asi už nebavil a za celý život jsem ho hrál asi dvakrát a v poslední době na nějakém emulátoru Nintenda. Každopádně klasika všech klasik, podobně jako Tetris, Arkanoid, či Pacman.

Na jednu stranu zajímavá, avšak na druhou stranu divná hra, byť je určena převážně dětem. Hliněné, nebo možná plastelínové (už nevím) prostředí je celkem pěkné, ale řekněme si to na rovinu, jedna taková hra už tu byla a byla o mnoho lepší. Ano, myslím tu samou co ty. Bohužel, autoři zakomponovali do hry i jakýsi hnusný komiks, který zpracování kazí, lepší by bylo vytvořit nějaké animace. A také jsem se celou hru nezasmál, bylo to předvídatelné. I když dětem to možná směšné příjde. Jenže nejsem si jistý, jestli by to malé dítě dohrálo, poněvadž logický postup je místy spíše nelogický a musel jsem se mrknout do návodu. Kombinace použij papouška na spínací špendlík a dostaneš mikrovlnou troubu jsou běžné (ve hře tato kombinace není, je to přirovnání) a moc logické mi nepříjdou. Občas je také nutné předmět hledat, jelikož se v prostředí ztrácí.

Celkově vzato, hra je divná a nudná (ještě že jsem ji koupil pouze za 79Kč), dospělému hráči nemá co nabídnout. Dětem možná co nabídnout má, ale zase k tomu potřebují asistenci zkušenějšího/dospělého. Vím to z vlastní zkušenosti.

Důstojný nástupce skvělého třetího dílu. Kdybych to spočítal, tak u "čtverky" jsem strávil nejvíce času spolu s kamarádem, který ho měl svého času v počítači. Nabídka postav byla více než dostačující a bonusové postavy měly koule. Ukončovačky vzhledem k prostředí neměly chybu, neznám nic lepšího, než po lítém boji hodit protivníka do ventilátoru. Stejně dobré, možná lepší než třetí díl. I když tyhle bojovky jsou veskrze všechny stejné.

Válka je jako první láska, když ji zažiješ, budeš na ní vzpomínat do konce života. Zrovna takovýma moudrama hýří moje mysl, když letím na akci. Na další akci. Nejsem moc starý a přesto bych mohl o válce vyprávět víc, než ledasjaký veterán, třeba když jsem musel sundat plazmového brouka, který se zakempoval v horách a naše letectvo na něj nemohlo. Tehdá jsem málem zařval, ale nakonec jsem ho s trochou štěstí oddělal. Nesnáším brouky! Nebo v pevnosti 29, tam to byl taky záhul, milióny těch všivých brouků se na nás hrnuli, vlna za vlnou, díval jsem se jak kamarádi z pěchoty kolem padají jak švestky. Spousta zelenáčů zpanikařilo a chtělo to vzdát. Velitel, ta sketa se někde zašil, všechno zůstalo na mně! Z bojovným pokřikem jsem vyrazil proti mohutné přesile, postřílel jsem snad miliardu těch bastardů, můj cíl byla věžička se stacionárním kulometem. Kousek před mým cílem mi došlo střelivo, ale nemohl jsem to vzdát! Vzpoměl jsem si na svou rodinu, kamarády, na všechny o kterě mně ti hnusáci připravili!
AAAAAAARGH! VY VŠIVÍ BASTARDI! Sám jsem se svého amoku lekl, ale zpátky jsem nemohl! Prvního parchanta jsem umlátil pažbou a na druhého hajzla, který mi stál v cestě jsem vyskočil, strčil mu ruku do jeho odporného chřtánu a vytrhl první věc, kterou jsem nahmatal. "TEĎ VIDÍŠ ZASRANČE, CO SE STANE, KDYŽ SI ZAČNEŠ S HVĚZDNOU PĚCHOTOU!!! Konečně jsem se dostal ke svému miláčkovi a tím broučí útok skončil, sejmul jsem je všechny. Nejvíc mně sere ten hajzl Houser od Psi-Ops, kolikrát jsem mu chtěl rozbít tu jeho slizkou držku! Měl jsem to udělat, tenkrát když jsme (díky mně) chytili BroukaX, tak jsme kvůli jeho pokusům málem všichni chcípli. Už dolétáme na místo a já hladím svého miláčka, samopal s granátometem. Možná budu znít jako blázen, ale říkám mu: "Nesmíš mně zklamat holka!"

Starship Troopers není špatná hra. Graficky je určitě pěkná, válečná vřava funguje, brouků je hodně a bitvy jsou celkem monstrózní. Jenže! Jenže hra je strašně špatně optimalizovaná co se týče obtížnosti. Jednodušší brouci toho příliš nevydrží, jenže je jich hrozně moc, na druhou stranu "lepší" brouci jsou zase přehnaně silní a spotřebujete na jednoho náboje ve všech zbraních, krát osm. Film Hvězdná pěchota nebyl žádný zázrak, ale byla to řežba, stejně jako tato hra. Jenže kdyby byli brouci ve filmu stejně silní jako ve hře, tak by trval 10 minut, poněvadž by za tu dobu brouci všechny herce zabili. A to počítám i titulky. Ale zase si postupem hrou odemykáte úseky z filmové předlohy a mise se filmu také drží. Nebýt té šílené obtížnosti, byla by to nadprůměrná hra. A nic mi nebrání říct, že hra je hrozně zabugovaná:D

Naprosto famózní. A tady bych mohl skončit, to by bylo mínusů, co? Teď vážně, tak nějak od nepaměti jsem si vždycky chtěl zahrát nějakou vesmírnou, neboli 4X strategii. Jenže všechny šly po pár minutách z disku, byly příšerně složité. Nejsem ten typ, který u her nerad přemýšlí, ale tohle bylo moc. Mám raději jednoduší strategie, Warcraft, AoE, Empire Earth a tak pro mne ty vesmírné zůstaly uzavřené. O Sins of Solar Empire jsem takříkajíc zakopával pořád, ať už v různých prewiev, či později v recenzích a zaujala mne grafickým zpracováním, zmínkami o hratelnosti a rozsáhlosti. Jó, kdybych těm hrám rozuměl, s chutí bych si to zahrál. A shodou okolností se tak teď stalo a já jsem již přes týden ponořen do monstrózních vesmírných bitev, objevování a kolonizování planet, výzkumu, boje...

Tahle hra se fakt bezvadně hraje, člověk si projde dvě, tři mise a je doma, takže to pochopí i ne-strategik jako já. Přidejte k tomu nádherný vesmír a velký zoom a připadáte si, jako kdyby jste v těch lodích seděli vy. Pouze trochu zamrzí absence jakéhokoliv příběhu.
Zapomenut nesmí zůstat ani celkem rozsáhlý výzkum, který je nutné podnikat, jelikož má celkem velký vliv na hru.

Celkově vzato, jedna z nejpších strategií, kterou jsem kdy hrál a prodrala se i do mého TOP 10.

Nechápu, proč se na mnoha internetových stránkách označuje tato adventura jako vlajková loď českého freewaru (Nevěříte? Stačí si jen trochu zagooglit a hned na tuhle hlášku narazíte.). Vždyť graficky je to primitivní, ozvčení špatné a hratelnostně hra také pokulhává. Rozdělení her celkem těžkými minihrami mi také nepříjde jako dobrý nápad. Nicméně chápu, že to někdo považuje za kvalitní hru, protože příběh je po česku kvalitně ujetý ( a není v něm Becherovka!) a přiznám se, že některé minihry jsem si párkrát dal i samotné. Každopádně, pokud freeware adventury hrajete, klidně vám mohu Karla doporučit.

Alternativa: 2004: Vesmírná Becherovka- je také zdarma, ale vtipnější.

Dvatisícejedničku jsem hrál z celé fotbalové série od EA nejvíc. Pak už přišel PES a Fifa se odporoučela kamsi do hajzlu. Ještěže tak. Vydávat roky ten samý fotbal s jinými soupiskami je totiž vskutku geniální obchodní tah, čest EA manažerům.

2001 nabídla oproti předchozímu dílu lepší hratelnost, byť pořád dost primitivní, ale rozhodně lepší. Smůla byla v tom, že když už jste měli něco odehráno, nebyl problém vyhrávat zápasy 15:0 apod.

Myslím, že by FIFA 2001 pobavila i dnes, pokud by jste si chtěli na jednom PC zahrát ve dvou nenáročný arkádovitý fotbal.

Tuto hru mám hrozně rád. Po všech směrech výborná věc, jediné mínusy bych viděl v misích, kde se pořád dokola objevovali vojáci, takže jste nemohli všechny sejmout, pořád vybíhali noví a v obtížnosti, která v druhé polovině hry stoupá strmě, velice strmě vzhůru. U některých misí by bylo označení hardkór hodně zavádějící. Spíše by se hodilo megaultrahardcore nejtěžší obtížnost, pro opravdové experty.

Málem bych opomenul zmínit ukládání hry, které zde neexistuje, podobně jako v Aliens versus Predator, kde to taky není možné. Buď tedy přejedete misi, nebo začínáte znova. Pak z toho vznikaly situace, kdy jste se po půlnoci s rudýma očima snažili vysvětlit rodičům, že to fakt nejde uložit a musíte to dohrát. Nebo jsem dal pauzu, nechal zapnutý počítač a šel do školy, kde jsem nevnímal a přemýšlel o tom jak dokončím misi až přijdu domů.

Project IGI není čistokrevná stealth akce, neboť některé situace musíte občas vyřešit "rambo stajlem", čili nevím jak dál, tak na ně prostě vyběhnu a rozstřílím jim zadky, pěkně po chlapsku. Nicméně, tímhle stylem by jste moc neuspěli.

Celá hra je o neustálém opakování levelů, o nalezení si nejjednodušší cesty a přiznám se, že jak udělat první misi za pět minut si budu pamatovat do konce života, tolikrát jsem ji hrál. Druhá mise už je jiná, ale pořád lehká. Třetí je už hodně těžká, čtvrtá nejlehčí, no a pak už jde obtížnost hodně nahoru až do téměř nehratelnosti.

Za velké plusy hry považuji reálné zbraně, z nichž se parádně střílí a každá má jiné vlastnosti. U těch zbraní bych se ještě pozastavil, IGI je jedna z mála her, kde celkem často využijetd základní ruční zbraň, nůž. Když je k vám nepřítel zády, není nic lepšího než ho potichoučku odrovnat.

Ve hře narazíte na celou řadu vozidel, jako náklaďáky, jeepy, limuzínu, stíhačky, tanky, vrtulníky apod. Proč o tom píšu, já měl tehdy děsnou chuť se v něčem z toho projet, ale není to možné. Vozidla budete ovládat jen ve filmečcích.

Když byl Caelos ještě malé Caelosátko, měl u něj počítač jen jeden kluk ve třídě. Co by taky osmiletí smradi dělali v té době s počítačem, že ano. A ten kamarád básnil o tom, že má hru Doom (říkal d-o-o-m, ne dům:) a ta hra je hrozně krvavá, nechutná a strašidelná, prý u toho nemohl ani jíst. V dnešní době to působí víc než úsměvně, respektive úplně směšně, nicméně v roce 93/94 tomu tak bylo. Dneska by vám šestiletý kluk řekl, že je to pitomost. Já osobně jsem měl doma "Důma" až na svém prvním PC o několik let později, ale bavilo mne to stejně jako před lety na kamarádově compu. A myslím, že by mne to bavilo i dnes.

Hra na svou dobu nabízela vynikající grafiku, ozvučení i hratelnost a odstartovala dobu, kdy se FPS střílečkám říkalo "důmovky". Dneska už je toto označení úplně mimo mísu, jenže tehdy tak tomu říkal každý. Pentagramy, lebky, satanismus, brutalita, to vše zajistilo Doomu slávu.

Zajímavosti:

-podle série Doom byl natočen nepříliš úspěšný celovečerní film, který byl točen v České republice.

-podle Doomu se začalo FPS střílečkám říkat důmovky

-vývojáři tvořící Doom, spolupracovali na vývoji java hry DoomRPG, která je graficky kopií původní hry, najdete v ní Impy a další legendární monstra. Koncepčně se ale jedná o tahovou 3D taktickou akci, s prvky adventury a RPG. Fanouškům doporučuji, jedna z nejlepších java her!

-bylo vydáno několik nepříliš kvalitních knih ze světa Doomu.

-odkazy na Doom lze najít i v jiných hrách (najděte si je sami, to by nebylo překvapení:)

Todlencto je taková roztomilá hříčka na pár minut, když váš comp na něčem dělá a vy ho nechcete zpomalovat. Při spuštění na vás hra vyhrkne nepříliš působivý úvod, aby jste jako věděli proč do toho strašidelného domu ten čoklík vůbec lezl. Ták, teď se na scéně objevuje pejsek a první level. Zkouším, hledám, čím se ten pes ovládá a ono nic. Pak jsem na to teda přišel, že se štěně přenáší myší a vyklubala ze z toho nepříliš logická hříčka. Ze začátku je to v pohodě, levely jedou jak po másle, ale poté začne přituhovat, času je celkem málo a místo logiky nastupuje rychlost. Taky nechápu proč musím na konci ještě používat bednu, když už jsem tam dotáhnul psíka.

Pokud máte malé dítě, klidně mu to stáhněte a muže bez problémů hrát.

Tak jsem se taky přidal k lidem, kteří shlédli toto interaktivní video. Záměrně neříkám hru, poněvadž se v žádném případě o hru nejedná. Herní žánr adventury u hry je poněkud zavádějící. Adventura bez jediného dialogu? To fakt ne. Když už bych měl toto video hodnotit jako hru, za to, že držím šipku dopředu, spíše bych to vidél na TPS arkádu, či plošinovku (beze skákání). Této "hře" by prospělo, kdybych ji prostě vůbec nemusel ovládat a bylo by to prostě video, respektive klip, jak již jsem několikrát zmínil. Každopádně nechat si za to, že ta babka umře zaplatit, je do nebe volající blbost a pevně doufám, že zde tak nikdo neučinil. Jinak bych si o něm musel myslet svoje. Z toho plyne, proč jsem při hodnocení tohoto zaškrtl možnost "Dohrál jsem hru". Opravdu si myslím, že hra nic jiného nenabízí a když jsem se starkou došel (s vypětím všech sil) k lavičce, můžu s klidným svědomím říct, že jsem to dohrál.

Tak tedy, bylo mi řečeno, že se The Graveyard pyšní skvělým grafickým zpracováním. Inu, jak se to vezme. Babka vypadá v obličeji jako mimozemšťan, po cestě měla nejspíše kulhat, aby to umocňovalo že se jedná o umění, abychom cítili, jak je ta žena stará, nicméně vypadá spíše trochu komicky, protože babka po cestičce doslova poskakuje. S klidem bych si dokázal představit, že bych s ní hrál fotbal, jak píše Adieu. U stromů jsem si myslel také to samé co on. Mraků jsem si všiml až když jsem se blížil k lavičce, říkám si: Že by duchové, a ono to byly mraky řítící se nadzvukovou rychlostí. Toť moje pocity z cesty k lavičce. U lavičky nastal problém v tom, že jsem babku nemohl donutit sednout. Musel jsem se mrknout do helpu. Ahá, ona se musí otočit zadkem k lavičce, fíha (musím říct, že se babka otáčí dost pomalu). Jakmile si sedla, začal hrát otravný nepřeskočitelný song, s klišovitým textem. Musím říct, že je ta písnička dost otravná a asi v půlce jsem to vzdal a šel se vyčůrat. Když jsem se vrátil, písnička konečně skončila a já mohl starku vzít ze hřbitova ven (konečně).

Pro mne je The Graveyard docela otravnou záležitostí a nevídím v ní ani trochu umění. Pod pojmem umění si představuji něco originálního, něco co mne chytne za duši, ale tohle je jen tisíckrát omleté klišé o starém člověku. Je to blbost.

10% za snahu vytvořit v herní branži cosi jiného, byť se to nepovedlo.

Alternativa: Passage. Je založena na podobném principu a i když jede v rozlišení asi 120 na 40, pořád je to zábavnější, než The Graveyard, který vede pouze grafikou.

Tak, co o téhle hře napsat, když všechny tyhle hry jsou skoro stejné, jen se vymění lokál. Je to jeden z těch horších klonů, i když herní princip je stejný, graficky se hra také nijak neodlišuje od jí podobných, takže proč mne to tak nějak nebavilo? Není to tím, že nejsem ženská, pár těchhle her už jsem hrál a dal bych jim o dost vyšší hodnocení, ale Améliina Kavárna mne nechytla asi z toho důvodu, že je to taková nuda no. Že tam mám kuchaře a nemusím se s vařením smolit sám mi nesedělo, raději v podobných hrách "vařím" sám. Navíc, jídlo uvaří, ale pracoviště jim musím uklízet já, no to je vážně vrchol. Uklízí vám snad šéf pracoviště? Kde to jsme? Prostě mi připadne, že je to do hry zakomponováno jen proto, aby se Amélie na vaření taky nějak podílela, jiný důvod v tom nevidím a připadá mi to nelogické. Jinak hra jede v předepsaných kolejích, oškubat co nejvíc spokojených i nespokojených zákazníků, za utržené finance si řádně vytunit kavárnu. Pak zase nová kavárna a kolotoč objednávek a kasírování se točí dál.

Je mnoho podobných, ale lepších her, které toho dokáží nabídnout o dost víc než tahle.

Adventura. Žánr o kterém se již mnohokrát říkalo, že je mrtev. Avšak on povstal jako bájný Fénix z popela a každým rokem vychrlí pár bezvadných kousků, protože vždycky se najde řada lidí, které dokáže uchvátit tím, čím drží tenhle žánr prim, a sice příběhem. A to je to, co si na hrách nejvíce cením, protože zatímco u filmu jsem pouhý divák, v PC hře jsem součástí příběhu a prožívám ho na vlastní kůži, byť prostřednictvím někoho jiného. Takže co jiného na adventuře hodnotit než příběh, protože já jsem vždy bral adventury spíše jako interaktivní film.

The Moment of Silence není nejnovější ani nijak nejlepší adventura, ale je to hra, která mne po dlouhé době dokázala chytit svým příběhem a donutila mne napsat takový oslavný úvod. Příběh mi totiž sedl, protože v mnohém připomíná trochu Deus Ex, byť se jedná o dva rozdílné žánry. Hned po spuštění hry se roztočí kolotoč lží, konspirací a postupného objevování pravdy, kterou Vy alias Peter Wright musíte objevit. Lidé se ztrácejí, jsou za nejasných okolností zatýkáni, odvlečeni ze svých domovů, odtrženi od rodin. Ale lidé na ulicích až na malé skupiny hackerů a jim podobných, nic netuší, vždyť svět je přece teď tak dokonalý a všudypřítomný bezpečnostní systém se stará o jejich životy, nic se přece nemůže stát. To si myslel i Peter, do té doby, než se stala tragédie a on osaměl. Možná by se upil k smrti, možná by začal znova, avšak jednu noc se stane svědkem událostí, které mu prakticky změní život. K sousedům totiž vtrhne speciální jednotka a odvleče Grahama Oswalda, otce a manžela. Možná to Peterovi přišlo jako dobrý nápad, ale po rozmluvě se zbývalými Oswaldovými se jim rozhodne pomoci. Jenže telefonát na policii nepomůže a při hledání Grahama Oswalda se Peter zaplete do věcí, které jsou mnohem větší než čekal, byť tomu všemu zpočátku sám nevěří. Kdo za tím vším stojí? Vláda? Mimozemšťané? Někdo, nebo něco jiného? Na to už musíte přijít sami. Já na to přišel a musím říct, že podobným scénářům věřím, lidstvo je natolik zkažené, že se vývoj civilizace může tímto směrem ubírat. Vždyť už teď jsou všude kamery a my nemůžeme vědět kdo nás může sledovat, či odposlouchávat. Někteří z nás svěřují na internetu své nejniternější pocity cizímu avataru, i když netuší kdo se na druhé straně skrývá.

Příběh, jak už jste asi poznali, je největším tahounem hry a kdo má rád scifi s blízké budoucnosti protkané cyberpunkem, nechť neváhá a hru si zahraje. Scifi totiž nejsou jen lasery, roboti a vesmírné lodě, budoucnost je přeci i zítřejší den.

Po technické stránce už na tom hra tak dobře není, což mne donutilo dát nižší hodnocení, než maximální. Tak tedy sepíšu to tak nějak dohromady. Délka hry je víc než dostačující, opravdu mi celkem trvalo, než jsem ji překonal. Od oběda do večeře to rozhodně nestihnete. Ve hře je celkem dost lokací, mezi kterými se můžete většinou dobrovolně pohybovat a to jak taxíkem, letadlem, či vesmírným výtahem, který prostě musíte vidět, je to celkem neuvěřitelné!:) Lokace jsou hezké místy připomínají i fotku, a některá panoramata jsou fantastická, zvlášt ta vesmírná. Ve hře je i taková blbost snad to není spoiler, že můžete pozorovat vesmír a zadáte-li ty správné souřadnice, uvidíte různé pěkné obrázky. Postup hrou je samozřejmě doplňován animacemi, chcete-li filmečky, které jsou dobře udělané, fakt pěkné. Zvlášť některé. U hry hraje někdy i celkem řízná hudba, která sice není zrovna podle mého gusta, ale do hry se hodí.

JENŽE...

Občas jsem měl velký problém a to v podobě pohybu hlavního hrdiny. Kamera totiž přeskakuje na místa u kterých jste poblíž a hodně často se stane, že se překliknete a jdete jinam než by jste chtěli. Někdy je prostě celkem umění donutit Petera jít tam, kam chcete. Při pohledech z dálky jsou zase postavy přiliš titěrné, takže se mi párkrát stalo, že jsem nevěděl, kde jsem. Když jsem psal, že lokace jsou krásně udělané, naschvál jsem nepsal o zbytku, protože s postavami je to o dost horší, graficky jsou škaredé, vypadají jako vystřižené ze starší hry. Řeč je samozřejmě i o postavě hlavní. Další věc je spíše rozporuplná, protože někoho potěší a někoho spíše ne a to jsou logické hádanky, chcete-li puzzly (tohle slovo používám nerad). Ony totiž ve hře jsou, to ano, ale spíše si jich užijete až ve druhé půli. Hra je totiž postavená spíše na dialozích, rozuměj: vyčerpat všecny možné otázky, a na tom, že musíte být na tom správném místě. To zase znamená, že se musíte vrátit do jiné lokace a zase se vrátit zpět, aby se věci udály tak jak mají (byla noc, aby ta a ta postava stála jinde apod.) Logické hádanky jsou zase ke konci příliš zapeklité, takže s nimi nezkušený adventurář, který ze začátku projížděl hrou jak po másle, může mít problém. Nicméně nepostrádají logiku a pokud zapojíte svůj jistě výkonný mozek, řešení se najde.

Na konci hry (který je mimořádně těžký) hru doporučuji ukončit nejdříve špatně (kdo by chtěl vědět jak, napište mi DH poštou, odpovím co a jak), poněvadž by jste se ochudili o parádní video, které já osobně beru jako takový alternativní konec. Nicméně konec to není. Nemusíte se bát, po skončení videa vás hra vrátí zpět na místo, kde to můžete udělat znova, ale tentokráte už správně.

Inu a jak bych celkově shrnul The Moment of Silence? Je to adventura s parádním příběhem a atmosférou, ale po technické stránce průměrná. Někdo také může namítnout, proč by hrdina pomáhal uplně cizím lidem a tolik riskoval, ale to jsou záležitosti mezi nebem a zemí, řekněme že je prostě čestný a ochotný člověk. Parádní hra.

Dokážete si představit, jaké to je býti bohem? Jaké to je, když vás má celý vesmír za boha? Já tedy vůbec ne. Je mi jedno, že je příběh dle některých klišovitý, já jsem se do něj zažral, a zase tak velké klišé to není, příběh ke konci graduje a když jsem na konci viděl: "Pokračování příště", tak jsem v nervách málem roztrhal klávesnici. Příběh se mi velice líbil a doufám, že se dočkám pokračování, abych se dozvěděl jak to s hlavními hrdiny dopadne. ALE...

Vždycky je nějaké ALE, nějaký háček, nic totiž není dokonalé a tato hra z technického hlediska už vůbec ne. ALE proč? Do prdele proč? Vždyť to mohl být jeden z klenotů herní scény, ambice na to rozhodně má. Jenže to asi někdo podělal. A kde je zakopaný pes? Je toho více, negativa tedy rozkouskuji v bodech.

1)OVLÁDÁNÍ-je vidět, že hra je dělaná na konzole (konkrétně na XboX) a pro PCčkáře není zrovna optimální. Teď nemám na mysli ani tak čudlíky, to je prostě myš, WASD a pár čudlíků kolem. Spíše je hodně blbě řešeno zaměřování, na které jsou konzolisté možná zvyklí, ale já teda ne. Ono ani tak nejde o střelbu ze zbraní, to jsem si rovnou zapnul automatické zaměřování, ale jde spíše o zaměřování zvláštních schopností, zvlášť u jednoho bosse (asi to bude ten o kterém píše Pivo), tam jsem onen tentononc, kterým mu mám jednu ubalit, vůbec nemohl zaměřit, ani jsem nevěděl že to jde. Z toho pak vznikl zákys (o těch později) nad kterým jsem si lámal hlavu asi hodinu. Zkoušel jsem různé taktiky, kombinace, kolečko na myši jsem ze samého míření málem ukroutil, a nic. Až po zmíňené hodině jsem přišel na to, jak to udělat, a vězte, že to nebylo ve mně, ale v tom zaměřování, vím to.

Pohyb hlavního hrdiny byl mírně nereálný, ale možná to bylo tím, že má nepřirozeně dlouhé nohy.

Ovládání vozidel myší stylem, já doprava, auto o 180, taky není moc šťastné řešení, byť je k vidění i v jiných hrách, nikdy mi nesedl. Na létající vozidla budiž, ale pozemní vozidla se mi takhle ovládají špatně.

2)CO MÁM SAKRA DĚLAT?! - Dle mého názoru největší negativum hry. Nevím jak je to řešeno na XboXu, ale tady to není řešeno nijak. Hodně času jsem strávil zmateným pobíháním, nadáváním a boucháním do chudáka klávesnice. Hra nutně potřebuje nějakou mapu, či nějaký systém navádění, protože zvlášť v rozsáhlejších levelech se dá pěkně bloudit. Vlastně i zadání úkolů bylo občas nic neříkající, ale to možná bylo češtinou. Celý bod 2 mi hodně kazil zážitek ze hry, i u těch bossů by se malá nápověda šikla.

3)BUGY, TECHNICKÁ STRÁNKA - při hře až tak moc nepřekáží, ale jsou. Třeba zasekávání se v objektech, to se mí stávalo, ale naštěstí jsem se z něj vždy dostal. Ale dovedu si taky představit že ne. Také jsem se někdy dostal na místa, kde prostě končily textury a byla tam růžová, nebo bílá? (nevím) pláň, do které jsem raději ani nezkoušel vstoupit. Autoři zřejmě předpokládali, že se na takové místa hráč nedostane, ale jde to pomocí schopností. No, z levelu jsem málem vyskočil, ale na menší schůdek už ne. To je taky problém, můj pajdulák normálně nemohl vylézt v jedné části schody!!! Dokonce je nemohl ani vyskákat (důchodce)!!! Musel jsem po nich vyskákat takovými MaxPayneovskými skoky alá úhybný manévr. Taky jsem se nemohl zachytit za celkem nízké okraje, i když se normálně chytat dalo, přitom jsem věděl, že tudy musím pokračovat. To byl fakt opruz.

Chyb bylo asi víc, ale už si nevzpomínám, to bych si musel u hraní dělat poznámky:) (což někdy dělám:-)

4)STŘÍLENÍ, SCHOPNOSTI A OBTÍŽNOST - Tak za prvé, nemám rád různé pulznífůznílaserové superpušky, potřebuju pořádný kulomet u kterého mám pocit, že s ním opravdu střílím. Jenže tady jsem dostal pušky od Matella, ve kterých vlastně není rozdíl, střílí se s nima divně. Navíc po získání jedné, dvou schopností, je můžete hodit do nejbližšího kontejneru, protože se z vás stává neporazitelný rambonátor, od kterého odlétává vše, co se k němu přiblíží. Z toho samozřejmě plyne, že obtížnost je jako horská dráha, chvílemi vysoko, chvílemi nízko.

Schopnosti jsou bomba, ale využití si najdou všehovšudy 3, zbytek jsem moc nepoužíval, snad jen při zkoušení taktiky, která by mohla platit na bosse.

Teď se nabízí otázka: Proč jsem dal celkem vysoké hodnocení?

Odpověď je samozřejmě velice jednoduchá, hra má samozřejmě své klady a až na bod 2 ty zápory nemají na hraní nějaký fatální důsledek.

Po rozehrání nové hry, vás okamžitě ohromí vesmírná stanice na oběžné dráze planety, kde si můžete pro zábavu zalítat s lodí, která se pohodově ovládá a celé je to nádherné. Opravdu mne to ohromilo a byl jsem hodně překvapený, že létání ve vesmíru už dále ve hře není (je to škoda, obrečel jsem to). Přistanete na famózní vesmírné stanici plné života. Zatím paráda, a víc vyzrazovat nebudu.

Celá hra je protkána vynikající hudbou, která jen umocňuje příběh, který je podáván bezvadnými videi. Je jich dost a jsou fakt celkem parádní a jelikož už jsem vypsal zápory, jsou s příběhem to hlavní co vás nutí hrát dál a dál. Samozřejmě i samotné hraní je paráda, ale pro mne graduje až po získání schopností, protože pak jsem se mohl opájet mocí z toho, jaký jsem frajer. Schopnosti jsou sice trochu říznuté Star Wars, ale ne všechny a v kombinaci přináší skvělou zábavu. Některé mise byly opravdu skvělé, výpravné a graficky povedené, ale na druhou stranu, některé na tom byly hůř.

KONEČNÝ VERDIKT? Advent Rising je rozhodně velice zajímavá hra a pokud máte chuť na scifi filmový zážitek, vřele doporučuji. Jen je škoda nedotaženosti a chyb. PS: Na konci je překvápko

Jaké je zakončení sezóny? Je to očekávané velkolepé finále s překvapivým odhalením?

Inu, jak se to vezme.

Poslední díl je trochu rozporuplný, tedy aspoň pro mne. Vadilo mi, že hlavního padoucha známe už od začátku, i když jeho "herecký" výkon na konci je na Oscara. Vadilo mi, že měsíc je nudný. Opravdu, nic moc tam není, je to taková nuda, no. Ale zase se tam můžete svézt na horské dráze.

Myslím, že tak ulítlá série her by si zasloužila důstojnější a hlavně zapeklitější finále, protože příběh je hrozně plytký. Všechno je už od začátku nalajnované a vy se jen snažíte dopracovat se již ke známému cíli.

Na druhou stranu tu zase uvidíte Maxe tak, jak jste ho ještě neviděli;)

Pořád je to skvělá adventura, ale řadil bych ho tak k prvnímu dílu

Řazení epizod podle oblíbenosti od nejlepší po nejhorší: 5 4 3 2 6 1.

Jsem zatraceně rád, že mi LEVEL umožnil zahrát si tuhle sérii adventur a užít si skoro filmový zážitek. Nejlepší je si to dát od začátku a hned po sobě. Za dva dny byste to měli určitě dát.

Co do zpracování, je to nejodlišnější epizoda, jelikož zde máme 3 světy. Přechod mezi realitami je parádní a realita 2.0 je úžasná, trochu mi to připomenulo Psychonauty. Příběh je nám, počítačovým hráčům, nejblíže (Co to je ten internet?) a obzvlášť mne pobavil Bosco, jako půlelf:)

Realita 1.5 byla pro mne pekelně těžká, poněvadž textovou adventuru jsem hrál všehovšudy jednu a tak mi trochu trvalo, než jsem to pochopil.

Pro mne bezchybná epizoda a to nejlepší, co mi celá první sezóna nabídla. A samozřejmě opět výborná hudba.

Druhá polovina sezóny je lepší, o tom žádná a začíná touhle epizodou, která je zaručeně nejulítlejší. Myslím příběhem, logicky, protože technicky jsou na tom všechny epizody stejně. I když, v této epizodě jsem měl zase citelné problémy s kamerou, které prudily hlavně před Bílým Domem, jelikož tahle lokace je rozsáhlejší a proto klikáte, klikáte, Sam jde na určené místo, jenže najednou kamera přeskočí a Sam jde úplně jinam. Hratelnosti to sice nějak extrémně nevadí, ale občas to prudí, to jo. Vtípky jsou zase o třídu výš než v předchozích epizodách, zvlášť začínají mít grády po volbách.

Pro mne to byl také nejspíš nejtěžší díl a jak píše Pooky, taky jsem se mrknul do návodu. Nicméně výčitky z toho nemám, protože u hraní každé epizody jsem měl chuť si lehnout a sledovat to jako epizodu kresleného seriálu. Což mi také bylo řečeno: "To tě baví, dívat se na pohádky?" Lehnout jsem si ale nemohl, páč musím hru ovládat, že jo. Ale byl by z toho fajn seriál.

Ano, Sam a Max se každou epizodou zlepšují, to je fakt. Lepší humor a lepší příběh, který je povedenou mafiánskou zápletkou. Co na tom, že mafiáni mají na hlavě medvědí masky, i tak jde vidět, že jsou to skutečně ostří hoši:)

Co napsat víc? Po technické stránce jsou všechny díly totožné, problémy s kamerou zřejmě souvisí s provedením lokací, protože v dalších epizodách se problémy vrátily. Bude to asi tím, jak jsou rozsáhlejší lokace dělené. Také musím pochválit hudbu, která je dobrá v celé sezóně.

Pro mne je tenhle díl stejně dobrý jako druhý, nicméně nasledující dva jsou lepší.