Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Resistance 2

  • PS3 80
Jednoznačně mírné zlepšení. Samotné zbraně, pocit ze střelby a nepřátelé se od prvního dílu nezměnili. Za to se zlepšila grafika a celková výprava. Prostředí je mnohem různorodější a celkově živější. Přestřelky jsou více epičtější a hra se snaží často měnit tempo pomocí klidnějších pasáží. Ve kterých občas musíte zapřemýšlet nad postupem dál. Vliv Half-Life 2 je tady jasně znatelný. Hratelnost je takový crossover mezi Hal-Life a Modern Warfare. To není vůbec na škodu.

Výborné rozhodnutí bylo zapracování autohealu. Postupem času se ze mě stal velký zastánce autohealu. Střílečkám to většinou v hratelnosti pomáhá. Hry s ním jsou akčnější, dynamičtější. Nemusíte kalkulovat nad každým bodem zdraví. Nemusíte po každém povedeném zabití hned ukládat (ne, že by to na konzolích šlo). Horší rozhodnutí je omezení na dvě zbraně. Neustálé zvedání jiných zbraní ze země hratelnosti nepřidává. Je to vopruz pořád přemýšlet nad tím, jaká by se mi mohla hodit zbraň do budoucnosti. Díky tomu člověk nemá potřebu využívat všechny zbraně a jednoduše si v ruce nechá tu, co mu nejvíc sedne na první dobrou. Většinu hry. Alespoň tak to mám já. Jakmile to nemám všechno v inventáři, nemám potřebu to zdlouhavě hledat na bojišti a zkoušet.

Resistance 2 je řemeslně výborně zvládnutá akce. Zažijete v ní pocit z velké bitvy a zároveň drsný pocit neodvratitelnosti. Každá vyhraná bitva zároveň znamená rychlý postup Chiméry na jiných frontách. Každý zabitý vetřelec je vlastně přetransformovaný člověk. Můžete jich zabít stovky a tisíce se jich objeví. Chiméra má drtivou technologickou převahu a je nemilosrdná. S lidmi to vůbec nevypadá dobře.

Atmosféru umocňují obrovští bossové. Kterých je ve hře dost a jsou docela strašidelní. Souboje s nimi ale nejsou těžké. Hra vám dá jasně najevo jak na ně. Je to otázka jedné, maximálně dvou smrtí. Škoda také, že se autoři více nezaměřili na konvenční zbraně. Vetřelčí zbraně jsou sice designově pěkné, ale jejich funkce ve mě nebudili příliš pocit zabijáka. Hra na ně hodně sází. Například Auger je vyloženě berlička. Kterou jsem ale využíval hodně. Střílet nepřátele skrz zeď je takové bezbolestné.

Pro: často se měnící prostředí, atmosféra velké bitvy, měnící se hratelnost, hodně bossů, soumrak nad lidskou rasou

Proti: omezení na dvě zbraně, neuspokojivé vetřelčí energetické zbraně, souboje z bossy jsou příliš jednoduché

+17

Resistance: Fall of Man

  • PS3 60
Zpětně se ukazuje, že launchové FPSky pro obě "velké" konzole 7. generace se v době vydání setkaly s přílišným hypem, který přehlížel jejich zjevné gamedesignové nedostatky. Platí to jak pro Perfect Dark Zero, který se blýsknul na Xboxu 360, tak pro Resistance, jenž se snažil přitáhnout hráče k Playstationu 3.

Problém Resistance spočívá v tom nejdůležitějším, co tvoří dobrou FPSku - v designu soubojů, které jsou mnohokrát otravné, frustrující a obtížné neférovým způsobem. Tohoto nemilého stavu jinak talentovaní vývojáři z Isomniacu dosáhli kombinací několika nešťastných rozhodnutí:

a) nepřátel je velký počet a všechno jsou to bullet sponges

b) hráčovi ubývá zdraví extrémně rychle - když řeknu, že hráč vydrží méně než většina nepřátel, tak nijak nepřeháním

c) zatímco hráčovy zbraně jsou dost nepřesné, nepřátelé naopak ty samé zbraně užívají ze smrtící přesností i na dálku a letící projektilům se těžko uhýbá (navíc mají někteří enemáci pušky, jejíž projektily procházejí překážkami)

d) checkpointy jsou rozmístěné daleko od sebe a příliš nerespektují střídání pohodovějších a náročnějších pasážích, takže hráč třeba několikrát za sebou musí projít ten samý bezproblémový úsek, aby byl na jeho konci zase insta-killnut

e) výše uvedené spolu s designem úrovní vede hráče k ne zrovna vzrušujícímu, opatrnickému, polo-kempovacímu způsobu hraní, neboť nepřátel je mnoho, hráčova postava se pohybuje pomalu a není mnoho příležitostí ke krytí

Je to škoda, protože když Resistance nefrustruje, hraje se v dobrém slova smyslu průměrně.

Mírně rozporuplné je technické a výtvarné zpracování. Některá místa (zvláště exteriéry) vypadají na poměry launchového titulu velmi působivě a detailně, naopak interiéry jsou často spíše chudé a grafickému kabátku hry nepomáhá nešťastná volba desaturované barevné palety a la 50 odstínů šedi.

Resistance není vyloženě špatná hra, ale na rozdíl od série Killzone nenabízí tolik důvodů, proč se k ní vracet i po letech.

Pro: členité a detailní exteriéry, zajímavé zbraně

Proti: neférová obtížnost, desaturované barvy, tlačení hráče k opatrnickému způsobu hraní

+16

Silent Hill: Downpour

  • PS3 85
Nejlépe hratelný Silent Hill. Bez debat. Brněnská Vatra zaválela a stvořila hodně nedoceněný titul, který má skoro možná tu smůlu, že vyšel pod kultovní značkou Silent Hill. Tvůrci si totiž jdou svou vlastní cestou a přináší zcela odlišný příběh ve známém universu. A k tomu upgradují hratelnost na (tehdejší) next-gen. Pořád je to Silent Hill, v něčem docela věrný, ale v něčem zcela odlišný. Méně klasický Silent Hill, více Alan Wake s melee souboji.

Zarytým fandům se to nemusí pochopitelně líbit, ale já si Downpour nemůžu vynachválit. KONEČNĚ se to fakt dobře hraje, KONEČNĚ je souboják velmi dobře použitelný a množství nepřátel odpovídající a KONEČNĚ jsem se dočkal relativně volného pohybu městem, aniž by byly exteriéry jen kulisa. Pryč jsou nekonečné holé chodby - Otherworld se v podstatě smrsknul na pár utíkacích (a nutno říci, že i tak otravných) sekvencí. Pryč jsou haldy tuhých nepřátel, které hráče v minulých dílech tak neúnavně pronásledovaly. Downpour ukazuje, jak moc důležité jsou u moderních her klidné šourací pasáže, kdy se hráč kochá vizuálem, nasává ponurou atmosféru, sbírá předměty, zkoumá prostředí a nebo jen poslouchá pečlivý výběr atmosférických songů z po městě rozesetých rádií.

Downpour je rozhodně nejimmersivnější Silent Hill. Může za to i posun hry z koridorů do lehce otevřeného světa. Konečně jsem se mohl po Silent Hillu v poklidu projít. Nepřátelé se i tady v ulicích tu a tam spawnují, ale oproti ostatním SH hrám velice střídmě. Design odpovídá roku 2012, takže už žádný simulátor zavřených dveří, ale poměrně členité město plné skrytých zákoutí a relativně logicky rozmístěných hádanek. A není jen honba za hlavní dějovou linkou. Po SH je rozeseta řada vedlejších questů, které příjemně rozšiřují celou mytologii a město tak nepůsobí prázdně. Tvůrci se na designu úkolů vyřádili a až na 2 nebo 3 (a imo dobře) umístěné fetch questy je všechno čistě story-driven. Na to, že Downpour není viditelně ani zdaleka tříáčková hra, skvělá práce. K plné spokojenosti by mi stačily už jen lepší odměny, třeba jen blbý upgrade zdraví nebo např. útoku. Jak píše Garret, uspokojeno je spíše duševno.

Ani příběhově se nemá Downpour za co stydět a byť je možná škoda, že chybí řada ikonických věcí - od Pyramid Heada přes sirény až po kultisty - tak mi vlastně vůbec nevadilo, že si ve Vatra Games šli svojí cestou. Příběh možná není takový japanoidní crazy ass mindfuck, ale příjemně mě překvapilo, jak logický je a jak neklišoidní zápletku ve finále má. Ale pravda, ten charakteristicky nepříjemný psycho feel, chytrá provázanost a celkově tíživá atmosféra původních Silent Hillů tam už není.

Hratelnost se ale vyfikla. Souboják sice stále není dokonalý, ale potěšilo mě, že hráč nemusí každého nepřítele čudlat půl hodiny klackem. Naopak dostane do ruky slušný arzenál zbraní a to prakticky hned od začátku. Od cihel, lahví, trubek, přes vzácnější sekery, tomahawky či krumpáče, až po ceněné střelné zbraně. Ty už hlavní hrdina netahá po kapsách, ale dají se nalézt všude po městě. Avšak, podobně jako třeba v Condemned nebo Breath of the Wild, zbraně mají omezenou výdrž a je potřeba je neustále měnit. Za mě rozhodně fajn změna, minimálně v případě melee zbraní. U střelných zbraní bych naopak více ocenil klasické umístění do inventáře. Do kapsy lze narvat jen jednu střelnou zbraň a je jedno, jestli se jedná o pistoli nebo brokovnici. A až moc často se mi stávalo, že jsem u sebe měl hromady nábojů do zbraně, kterou jsem jako na potvoru zrovna u sebe neměl a nebyla k nalezení.

Downpour samozřejmě není dokonalá hra. Omezený budget je na hře z technického hlediska tu a tam cítit, ale na rozdíl od Homecoming na mě Downpour působil dodělaně. Jako každá PS3 hra se to hraje trochu ztuha, ale tady je problém ještě trochu dál. Downpour bohužel trpí častými propady snímků a je strašně znát, že konzole to prostě brutálně nedává. Zejména při rychlém běhu kupředu se hra viditelně zasekává tím, jak engine nestíhá donačítávat další lokace. Občas to, zejména při delší seanci, natvrdo vymrzne. A paradoxně to nejvíce laguje v interiérech, kdežto v daleko rozlehlejších ulicích Silent Hillu funguje donačítávání o poznání plynuleji (asi ten mlhavý opar). Hrát se to furt slušně dá, ale o stabilních 30 fps jsem si mohl nechat jenom zdát.

Celou dobu jsem chtěl Downpour udělit z mého pohledu fakt zaslouženou devítku, ale tu přeci jen nedostane a to z jednoho jediného důvodu. Tradiční neduh poslední kapitoly: tvůrci neodhadli míru a finální sekvence ve vězení působila přehnaným množstvím soubojů zbytečně natahovaně. Žádné drama, ale kdyby se tahle část zkrátila na polovinu a vystřihla by se ta dvě nebo tři zbytečně tuhá arénovitá střetnutí s nepřáteli, asi by si nikdo nestěžoval.

Pro: atmosféra, immersive hratelnost, herní doba, příběh, souboje a množství zbraní, lehce otevřený svět, kvalita side questů, cutscény a voice-acting, hudba v rádiích

Proti: optimalizace a 720p, zas ten Otherworld - utíkací pasáže a hlavně finále ve vězení, občas nevyrovnané ukládání

+26

Spider-Man: Shattered Dimensions

  • PS3 80
Ostatní superhdinové mohou Spider-Manovi jen tiše závidět. Snad až na Batmana se mu co do počtu kvalitních her žádný týpek v "elasťákách" ani neblíží. Mezi ty jasně lepší kousky patří i Spider-Man: Shattered Dimensions.

Hru hodnotím na základě svého druhého průchodu z PS3 (první byl kdysi dávno v temných dobách pirátství na PC) a i napodruhé jsem se velice slušně bavil. SD bodují jasně daným systémem úrovní, kterým i přes jisté shodné prvky nechybí jasně daná specifika a hra se tak po celou délku prakticky neokouká. To, že jsou jednotlivé úrovně svázané s výbornými záporáky, verbovanými ze zdánlivě bezedného zástupu Spideyho protivníků, u mě fungovalo také velmi dobře. Autoři se nebáli sáhnout i mezi méně provařené padouchy jako je třeba Kraven, Jaggernaut, či Hammerhead a i ti známější jsou zde často ve verzi, která je překvapivá i pro relativní znalce univerza. Třeba Vulture, nebo Doctor Octopus se dočkali výrazných změn.

Každá z dimenzí se hraje maličko jinak, přičemž největších odlišností si užijete v pasážích za Noire Spider-Mana, který nesází tak často na rychlé pěsti, jako spíš na kradmý postup úrovní. Rozdíly v ostatních verzích pavoučího muže již nejsou tak zřetelné, přesto se nějaké ty odlišnosti najdou... třeba v celé schopnosti nebo v několika speciálních úderech.

Jasně, na Shattered Dimensions je již vidět zub času, jde však o dobře hratelný kousek i více než deset let od původního vydání. Jako takové memento doby hra obsahuje třeba malinko zlobivou kameru či otravné pasáže se zástupy nepřátel (poslední fáze poslední úrovně). Na druhou stranu je pohyb Spider-Mana zpracován obstojně a houpání úrovněmi je i po letech slušná zábava. Příběh ve své jednoduchosti svojí přímočarostí dobře baví a systém výzev a postupného vylepšování pavoučích schopností dobře motivuje. Vlastně mě dost mrzí, že se pokračování s podtitulem Edge of Time na konzole tak těžko shání. Kanadští Beenox Studios totiž se značkou odvedli poctivý kus práce.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "2. Amerika, jak ji neznáte: Dohraj hru od vývojáře z některé americké země kromě USA." – Základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 76 %; 25. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Čtyři dimenze s vlastními pavoučími muži; zajímaví záporáci; slušný pocit z pohybu a boje; zábavný scénář

Proti: Občas zlobí kamera a ovládání; pár otravnějších pasáží

+8

Resistance: Fall of Man

  • PS3 75
Od prvního Resistance jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Nenáročnou a vcelku zábavnou střílečku, která v hratelnosti ničím významným nevyčnívá. Řemeslně dobře zvládnutá akce, ve které vyčnívá hlavně námět a zasazení. Mám rád alternativní minulost ve hrách. Zajímá mě, jak autoři popustí uzdu své fantazii. Užíval jsem si prostředí v Iron Storm a nezklamalo mě ani tady. I když v Resistance je prostředí přeci jenom více neznámé (až na tu Anglii). Často se děj odehrává na lodích vetřelců a lidé si tentokrát za tuto válku nemohou. Byla neodvratná.

Resistance po celou dobu hraní nenudí. Máte tady klasický lineární postup, který vám občas zpestří parťáci z armády. Pasáže s nima jsou teprve to správné maso. Nepřátel bylo spousta a z každého zabitého, při dobývání (nebo bránění), jsem měl radost. Pak jsou tady pasáže v dopravním prostředku. V jednu chvíli jsem cítil velkou inspiraci v Half-Life 2. Poté přišly epičtější scény jak vystřižené z Call of Duty. Hra se snaží brát z toho nejlepšího a někdy se jí povede zobrazit pěkný moment.

Nepřátelé jsou velcí a jejich hodně. Mají nejradši zbraň, která střílí energetické kuličky nebo energetickou zbraň, jejíž střely dokážou proletět zdí či překážkou. Obě tyto zbraně ale dělají velký vizuální bordel. V kombinaci s relativní pomalostí jejich střel někdy bývají velké přestřelky nepřehledné a delší, než by hráč chtěl. Nebo kratší, pokud si hráč v tom bordelu nepohlídá zdraví. Jak jsou nepřátelé velcí, tak se do nich alespoň lépe trefuje. Zbraně jsou docela slušné. Pěkně se z nich střílí. Až na nepoužitelný vrhač nalepovacích koulí. Granáty jsou boží. Bavil mě hlavně granát Hedgehog.

Trochu mě zklamal konec hry. Žádný tuhý boss se bohužel nekoná. Škoda. Nepřátelé totiž nejsou kdovíjak pestří. Chiméra sice chrlí děsivé vojáky, ale člověk si na ně brzy zvykne. Občas jsem měl chuť si zastřílet i do něčeho jiného. Boss by hře slušel. Stejně tak mi tady chybí nějaká ultimátní rozdílová zbraň. Až na pár vetřelčích kousků je to docela rutina. Námět určitě dával větší prostor představivosti i v tomhle ohledu.

Resistance je slušná akce. Inovace moc nehledejte ani extra nabušený příběh. Není v ní nic na co by se dlouho pamatovalo. Hraje se ale dobře. A dá se hrát i ve splitscreenu.

Pro: slušně zvládnuté střílení, vetřelčí zbraně jsou celkem originální, námět a zasazení, pár super pasáží

Proti: občas nepřehledné přestřelky, repetitivní nepřátelé, suchý konec bez bosse

+13

MotorStorm: Apocalypse

  • PS3 85
Pokud jste jako já a preferujete závodní hry, kde vůbec nejde o realistické ovládání vozu, ale o maximální adrenalin a spektákl, pak rozhodně doporučuji MotorStorm: Apocalypse neminout. Je to hra, která se neztratí vedle takových klasik jako je série BurnOut, FlatOut 2 nebo Split/Second.

Tratě nabízí poměrně velkou volnost a všude vás provázejí velkolepé úkazy jako jsou hroutící se budovy, padající letadla, divoce kličkující střely z raketometů, burácejí vlny z divokého moře... Je to naprostá arkáda, kde jde spíš o to uhýbat všem nástrahám a dobře hospodařit s nitrem než držet ideální stopu a správně najíždět do zatáček, ale ten zážitek stojí za to.

Vhodně je navržená i obtížnost, která není frustrující, ale zároveň se vám nikdy nestane, že byste nad svými protivníky měli výrazný náskok. Na druhou stranu - hra samozřejmě počítá s tím, že se občas vysekáte a není třeba kvůli tomu hned závod restartovat. Zkrátka něco jako již zmíněný FlatOut 2.

V čem vidím problém, jsou jako obvykle technické možnosti PS3. Hra vzhledem ke stáří a platformě vypadá perfektně, nicméně nestabilních 30 FPS prostě pro takovou rychlou a na přesnost náročnou hru není zrovna ideální framerate a ovládaní je kvůli němu nepříjemně tuhé.

Tato hra (či celá série MotorStorm) by si rozhodně zasloužila remake / remaster na moderní platformy, kde by tento problém byl vyřešen. S koupí bych neváhal ani sekundu.

Pro: adrenalin, grafika, spektakulárnost, zajímavé tratě se spoustou zkratek a jiných vychytávek

Proti: 30 FPS

+13

Killzone 3

  • PS3 90
Třetí Killzone je slušný nářez. Poučil se ze všech nedostatků, který měl jeho předchůdce a přinesl adrenalinovou akci, která nedá vydechnout, která nemá hluchá místa a je celou dobu dost zábavná. Hru jsem dohrál jedním dechem. A přitom je to jenom prosté střílení s jednou cestou vpřed. Ani prostředí se moc nemění. Kdo ale v té destrukci stačí sledovat prostředí.

Fenomenální pocit ze střelby přenesený z druhého dílu se nezměnil. Střílení je tady skvělé. Navíc nově u sebe můžete mít o zbraň víc a náboje jdou nabírat na každém kroku. Je to jenom na hráči, kterou zbraň si zvolí. Za mě jsou všechny zbraně skvělé a měl jsem chuť jich vyzkoušet co možná nejvíc. Hra upustila od pozvolného dobývání území za neustálého respawnu nepřátel. Sice na vás pořád vypouští vlny nepřátel, ale už jenom určité množství. Máte tak větší svobodu ve výběru taktiky, jak se s nima vypořádat. Kromě klasického postupu si na své přijdou i opatrní odstřelovači. Nesmím také zapomenout na zábavný boj na blízko, který lze plynule kombinovat se střílením.

Spolubojovníci jsou jsou fakt spolubojovníci. Aktivně pomáhají v boji. Když se vám podaří někam zašít a nechat to na nich, jsou schopní nepřátele pěkně prostřílet. Ale také jsou schopní umřít a v tu chvíli se vám to vymstí. Celkově je tenhle prvek skvěle vyvážený a vyplatí se navzájem krýt a nedělat zbytečné exhibice. Hra nabízí i coop multiplayer, který musí být skvělý. Já se "bohužel" musel spolehnout jen na počítačem řízené spolubojovníky.

Zbytečnosti jako hledání intelů nebo nějakých jiných tajných věcí jsou tady úplně vynechány. Je to dobře. Hráče nic neruší od destruktivní a epické akce, kde všechno pěkně bouchá a lítá. Killzone 3 je krok správným směrem. Výplach mozku, který ale zároveň není žádná procházka růžovou zahradou a už na střední obtížnost vyžaduje po hráči nějaký ten herní skill.

Atmosféru to má vážně skvělou. Pozoroval jsem na sobě radost z postupu hrou. Škoda, že neobsahuje trochu víc misí. Ještě bych si nějaké další dal. Killzone 3 je přesně to co od akční hry chci.

Herní výzva: Okna vesmíru dokořán

Pro: pocit ze střelby a celkového boje, epická a destruktivní akce, žádný respawn, dostatek nábojů, atmosféra, platní spolubojovníci, možnost hrát coop na jedné konzoli

Proti: trochu krátké

+16

Resistance 3

  • PS3 70
Resistance 3 je ztělesněním jednoho záhadného trendu - konzolových FPSek, které se vyžívají ve vlnách neustále se spawnujících nepřátel a úkolech typu "braň pozici", "braň kolegu". Tyhle postupy jsou diskutabilní i u PC, ale na konzolích vše komplikuje fakt, že hráč je odkázán na méně pohodlný ovladač (Resistance 3 teda podporuje i Move, ale to jsem zkoušel asi tak pět minut a oslněn jsem nebyl) a nepříjemných 30 FPS. Těch mimochodem hra dosahuje jen v těch lepších chvílích, často se pohybuje tak nějak kolem pětadvaceti.

Toto spolu s neregenerujícím se a rychle ubývajícím zdravím + velice přesnými nepřáteli dělá z Resistance 3 skutečně nadprůměrně obtížnou hru. Bohužel je to obtížnost spíš otravná a frustrující, než motivující (pro srovnání: například závěrečný bossfight v prvním Doom Eternal: The Ancient Gods je ultratěžký, ale testuje hlavně hráčův skill a ne nervy a jeho hraní je zábava). 

Otravné pasáže se však naštěstí střídají s těmi poměrně chytlavými a hra dovede zaujmout svou atmosférou, velmi podpořenou výborným grafickým designem. Sálá z něj zjevná inspirace Killzone, jejíž kvalit tvůrci nedosáhli technicky (hra běží v nižším rozlišení a horším frameratu), ale umělecky se jí občas docela přiblížili. 

Všeho všudy jde o jednu z těch Playstation exkluzivit, které nejsou úplně zlé a v dílčích ohledech jsou povedenné, nicméně jejich ignorováním hráč o nic zásadního nepřijde.

Pro: grafický design, zábavné zbraně

Proti: vysoká obtížnost ze špatných důvodů, slabý výkon, hordy respawnujících se nepřátel

+15 +16 −1

007: Quantum of Solace

  • PS3 70
Vcelku milé překvapení. Filmové Bondovky mě vůbec nebaví a herní zpracování Quantum of Solace se tak muselo potýkat s řadou předsudků. Vždy jsem ale říkal, že James Bond je materiál spíše na hru, než na filmy (podobně to mám se Star Wars) a 007: Quantum of Solace nakonec není jen ubohým přívěškem k hloupému filmu.

Na hře makal Treyarch (autoři mnoha dílů Call of Duty) a je to dost cítit. QoS je tak sice striktně koridorová střílečka, ale přestřelky samotné jsou zábavné. Líbila se mi kombinace FPS s 3rd person pohledem u krytí za překážkami. Krycí systém sám o sobě až na pár výjimek funguje bez větších zádrhelů. Pocit ze střelby je obstojný a zbraní slušné množství.

V roce 2021 má hra již pochopitelně "mrtvý" multiplayer. Kampaň pro jednoho hráče však dovede pobavit i dlouhé roky po vydání. Jen vám nevydrží příliš dlouho. Osobně jsem hrál na nejtěžší obtížnost a na pár místech poměrně dlouho "zkejsnul". I tak jsem měl za deset hodin hotovo. Troufám si tvrdit, že na normální obtížnost (zkoušel jsem jednu misi a umřít snad ani nešlo) by videoherní Bond sotva dosáhl na hranici pěti hodin. U hry, kterou jsem před lety schrastil někde za kilo nebo dvě to však vůbec nevadí. V kontextu opakování některých sekvencí je potřeba autory pochválit za absenci loadingů (souběžně hraji na PS4 remake Mafie a tam mě nahrávací obrazovky pěkně šroubujou).

Jak už jsem přiznal v úvodu, Bonda nemám vůbec rád. Příběh hry jsem si tak příliš neužil. Vlastně jsem vzhledem k nevalné pozornosti úplně nepobral, jak a kdy se co odehrálo. Jestli na tom má podíl moje nechuť nebo špatné vyprávěcí postupy, nedokáži úplně posoudit. Nepomáhá ani absence titulků, což je současných her naštěstí již přežitek. Hra se každopádně drží předlohy a Quantum of Solace a Casino Royale jsou snad jediné Bondovky, které jsem viděl celé.

007: Quantum of Solace je fajn střílečka, která nedělá nic vyloženě blbě. Stejně tak však ničím (vyjma kvalitní filmové hudby) úplně nenadchne. Vzhledem k nízkému očekávání však hodnotím slušnou sedmičkou.

Nakonec zařazeno do Herní výzvy 2021 – "4. Minihraní" – základní varianta. Nejspíše však bude hra během roku nahrazena jiným kouskem.

Hodnocení na DH v době dohrání: 69 %; 69. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Standardní, ale zábavná hratelnost; filmová hudba; dobrý pocit ze střelby; prima akční sekvence; rychlé načítání

Proti: Chybí titulky; dost krátké; hra ničím vyloženě nevybočuje z konkurence; neobratně vyprávěný příběh; QTE

+9

God of War: Chains of Olympus

  • PS3 80
Chains of Olympus je jedna z tých málo hier, pre ktorú bol dôvod si zaobstarať kapesnú konzolu od Sony. Osobne som nikdy ju nevlastnil i ked jedného času sa k tomu schyľovalo. Po čase sa Sony rozhodla vydať kompliláciu psp God of War hier v remastrovanéj podobe na playstation 3. Tieto hry si to rozhodne zaslúžili a určite ich to aj trocha zachránilo pred zabudnutím ako ostatných hier na psp.

Dejovo Chains of Olympus je zasadený ešte pred udalosťami prvého God of War. Dá sa povedať, že je to tak trocha spin-off, ktorý rozširuje univerzum a dejovo obstojí aj sám o sebe. I keď príbeh pôsobí dosť tuctovo a zvratov sa tu moc nedočkáte, tak ako prequel určite obstojí a má svoje pevné miesto v sérií. Síce sa podľa mňa nemôže rovnať hrám z hlavnej dejovej linky, i tak je to v mojich očiach plnohodnotný titul, ktorý sa oplatí vyskúšať.

Dĺžka hry je celkom krátka, ale rozhodne nieje sa na čo sťažovať. Počas hry navštívite grécke mesto Attica potom Héliov palác a nakoniec Hádovo podsvetie. Síce hra je len jeden veľký HacKnSlash koridor, tak sa to skvele hrá a tlačí hru dopredu bez zbytočného balastu.

Horšie je to s technickým spracovaním hry. Celkom dosť často som sa stretával s rôznymi glitchmi alebo občas nereagujúcou A.I. Raz som sa dostal aj jednej na prvý pohľad neriešiteľnej situácie, kde som bol nútený hru znova prehrať od začiatku novej lokácie, kvôli tomu, že som mal nedostatok many a bez nej sa nedali poraziť dvaja mini bosovia. Najprv som si myslel, že to je len môj problém, ale ako som čítal na nete tak nebol som sám. Nikto však nevedel poradiť, takže jediná možnosť bol reset celej novej lokácie. Ďalší neduh hry, boli neviditeľné steny, keď vás monštrá k nej pritlačili, tak bolo občas ťažko úniku s nekonečnej slučky úderov a padania na zem.

Ak má niekto pocit, že hra pôsobí ako psp prívesok k hlavnej sérií, tak sa mýli. Je to skutočne plnohodnotný titul a ak má rad sériu God of War tak by ju určite nemal vynechať. Hra je skvelá aj dnes a rozhodne odporúčam!
+12

Darksiders

  • PS3 80
Darksiders jsou skvělou akční adventurou. Sice v některých aspektech přeci jen trochu okatě opisují od slavnějšího žánrového bratříčka God of War, ale to v konečném důsledku vůbec ničemu nevadí.

Série se pyšní zajímavým zasazením, v kůži nas*aného jezdce apokalypsy si došlápnete na zplozence pekla, ale i nebeskou pakáž. "Válka" se s tím vážně moc nepáře a jako ve správné hack and slash akční adventuře zpráská na hromadu tuny zajímavých nepřátel včetně několika parádních bossů.

Soubojový systém je komplexní tak akorát abyste přirozeně využívali většinu úderů a schopností. Pocit z boje je skvělý a i po deseti letech od vydání má patří Darksiders mezi nejlepší kousky žánru. Hra klade značný důraz i na hádanky a průzkum okolí, přičemž možnosti se klasicky s přibývajícími schopnostmi krásně rozšiřují a prohlubují.

Dakrsiders jsem dohrál na obtížnost "Apocalyptic" na kterou je hra příjemně náročná. Vše je však v únosných mezích a delší záseky hrozí spíše na rafinovanější hádance než obtížném souboji. Třeba Darksiders III je na tutéž obtížnost místy vyloženě frustrující. Na konec se promlátíte za nějakých 20 hodinek a bavit se budete velice dobře pořád. Nepřijde mi, že by hra trpěla horší pasáží nebo někde výrazněji ztrácela dech.

Upřímně by si tenhle videoherní Armageddon klidně odnesl i lepší hodnocení než velmi slušnou osmičku, technický stav PS3 verze však není úplně ideální a hra se místy maličko trhá. Ne zrovna ideálně jsou vyřešené i checkpointy. Ve hře se bohužel rozmohl nešvar, že se po nezdaru objevíte s polovinou životů, ale léčivá truhlička se neobnoví. Vznikají tak situace, kdy obtížnější pasáže musíte chtě nechtě zvládnout s menším počtem životů, než jste jich měli při prvním pokusu. Což je z podstaty věci občas frustrující.

Hodnocení v době dohrání: 75 %; 165. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Funkční soubojový systém; zábavné hádanky; originální tématika; průzkum je zábava; povedené schopnosti

Proti: Propady FPS na PS3; některé checkpointy; nepříliš zajímavý poslední souboj

+15

God of War: Ascension

  • PS3 85
Ke konci už jsem chtěl dát Ascensionu o něco menší hodnocení, než předchozím dílum. Přeci jenom je to pošesté to samé. Stejné zasazení, stejné mechaniky, bojový styl. Celkový styl hry. Grafika je celou dobu skoro stejná. I když, musím říct, že tady z černé skříňky vývojáři vytáhli co se dalo. Navíc mě už trochu krkaly všudypřítomné hádanky a tu zatracenou bitku ve výtahu jsem dlouho nemohl zvládnout. Několik vln těžkých nepřátel bez autosavu. Alespoň mě hra donutila naplno využít souboják, který jsem uplatnil v naprosto kulervoucím finále. Finále, které opět zvedlo můj respekt k této hře.

Souboják ve výsledku dostal jen samé vylepšení. Zakomponoval několik schopností, které můžete používat v bitvě najednou. Zakomponoval do vašich mečů čtyři elementy, mezi kterýma můžete přehazovat v průběhu boje podle toho, co se zrovna hodí. Každý element má vlastní přednosti a komba. Já jsem si nejvíc oblíbil bleskové meče, jejichž ultimátka na R2 byla podle mě nejničivější. Byl jsem ale donucen párkrát za hru šáhnout i po jiných elementech.

Výprava a soubojový systém jsou tradičně na špičkové úrovni. Hádanky také dávají smysl. Adventuristi by si v tomhle díle asi přišli na své víc než v těch předešlých. Bitky jsou těžší, než v předchozích dílech, ale to je jedině dobře, vzhledem k tomu co vám všechno dá hra do arzenálu. Hudba je trdičně skvělá, jen mi stačí bohatě v cuscénách a titulkách. V bitevní vřavě mi přijde spíš rušící.

God of War má i pošesté koule a pořád se snaží přijít z nějakým novým prvkem. V Ascension si užijete víc filmovosti v "modernějším" pojetí. To ale neznamená, že by hra byla lehčí nebo kratší. Mů hrací čas je 10:49:56 na střední obtížnost. Docela se těším na další díl a jeho příslib nového pojetí. God of War je super série. S gamepadem nemusíte mířit a jsou to ideální tituly na jeho první osvojení. S tímhlem už se možná trochu opakuju.

Hra by si zasloužila české titulky. Když umožňuje jít z menu do předběžného přístupu počeštěné The Last of Us. Tenhle příběh by si je asi zasloužil.

Pro: vylepšený soubojový systém, kulervoucí finále, zvýšená obtížnost, antika je pořád boží

Proti: hádanky až moc rozvolňují tempo hry

+8

Dead Space 3

  • PS3 60
Kde začít. Možná menší historií: neskutečně se mi líbil první díl. Dvojku jsem si i přes akčnější pojetí užil. Bavily mě i odbočky na Wii a Androidu. Ale u trojky jsem chvílemi skoro trpěl. Ne snad proto, že by mi vadila očividná inspirace Lost Planet (protože v rámci atmosféry mi ledové pláně v dobrém připomněly kultovní Věc Johna Carpentera). Hádanek ubylo, akce je znovu o něco víc tlačena do popředí, ale minimálně první třetina je hodně blízko první herní štaci Isaaca Clarkea. Vyloženě na hubu spadne Dead Space 3 v poslední třetině, kdy se tvůrci hry z nějakého absurdního důvodu rozhodli natahovat (aniž by to bylo třeba). A tak se hráč pořád někam vrací a když už neprochází stejné lokace, tak prochází lokace téměř identické, za každými druhými dveřmi je loading a hra nahání čas vlnami nepřátel (když projdete 6 malých místností a z toho ve 2 vás čeká loading a ve 3 potvory a zas jen potvory, je to vyloženě frustrující). Byla by to skvělá hra, kdyby ji autoři uměle nenatahovali. Bez toho by měla sice nějakých 10 hodin a já bych jí s klidem nalepil 80%. Takhle za 60% pro díl, který bohužel právem pohřbil celou sérii.
+7 +8 −1

Rambo: The Video Game

  • PS3 15
Strašná ostuda, o to víc nepochopitelná, že s Terminátorem si Studio Teyon o pár let později poradilo relativně slušně. Zato Rambo, ten to chudák schytal skoro všude. Grafika mizerná. Hlavní hrdina připomínající svůj filmový předobraz leda po požití alkoholu. Jednoduchá herní náplň by nutně nevadila, ale na PS3 s ovladačem to bylo ryzí utrpení. A ta směšně krátká délka, to byl poslední hřebíček do rakve (i když vzhledem ke kvalitám hry to vlastně bylo vysvobození). Dostat se k tomu dnes, zadarmo, asi bych byl smířlivější. Ale v době vydání, za plnou cenu, to byl v podstatě vtip. Fast & Furious Crossroads je taky výsměch fanouškům originálu, ale tam jsem měl pocit, že měl někdo zpočátku alespoň ambice a pak postupem času buď došly peníze, nebo se na to zkrátka autoři vykašlali. Zato Rambo působí dojmem, že od začátku měl být jen dojnou krávou, kde se nesnažil vůbec nikdo. Fuj.
+5 +6 −1

Enslaved: Odyssey to the West

  • PS3 85
Zapomenutý klenot, který měl všechno, proč dnes milujeme příběhové hry, ale buď přišel ve špatnou dobu nebo se zkrátka nedokázal tehdy v silné konkurenci jako nová značka prosadit. Skoro se zdá, že Enslaved nepřímo vyšlapalo cestičku jiným titulům, ať už se bavíme o herních mechanismech (série Uncharted, nový Tomb Raider), nebo pojetí prostředí (The Last of Us, Horizon Zero Dawn). Kdo neměl to štěstí a hra ho minula, přičemž ho baví zmíněné kousky, ten by si měl určitě doplnit vzdělání. Jistě, hra už trošičku zestárla (přeci jen vyšla před dekádou), ale když to porovnám například s Alan Wake, je tu mnohem nadčasovější design i interakce postav. Pecka, která je mimochodem dobrým argumentem pro existenci letité zpětné kompatibility Xboxu, protože jinak už si ji dnes na nové konzoli člověk nezahraje.
+10

Aliens: Colonial Marines

  • PS3 60
Hra, ke které se čas od času vrátím s nadějí, že to třeba nebude zas tak hrozné, jak si pamatuji a užiji si, coby fanoušek série, alespoň vložené licenční kvality (využití herců, přímé odkazy na filmy, epizodu v LV-426). A vždycky stejně narazím. Po relativně nadějném úvodu, kdy se ještě jakžtakž daří autorům maskovat hloupost xenomorphů slušnými naskriptovanými situacemi, následuje ubíjející nuda bez atmosféry s plejádou nezajímavých misí, otravných lidských protivníků a minimem fanouškovské radosti. Není to tak, že by v Aliens: Colonial Marines nebyly fajn momenty. Cokoli, co dýchá potenciálem, je ale vždy sraženo nějakým mizerným vývojářským rozhodnutím. Velká škoda, protože tohle mohla být TA hra pro milovníky Vetřelce. Místo toho zůstalo nedotažené demo, které je přesnou ukázkou toho, když si někdo ukousne velké sousto. Ještě že jsme po letech dostali alespoň to Isolation...
+7

Split/Second: Velocity

  • PC 80
  • PS3 80
  • PSP 75
  • XOne 85
Naprosto nedoceněná žánrová pecka z produkční stáje Disney Interactive Studios (WTF), která možná nemá úplně nejhladší vizuál, nejrychlejší menu nebo nejférovější soupeře, ale to koření v podobě absurdně velkolepých destrukcí stojí za každou jízdu. Málokde jsem pocítil takové uspokojení, jako když ve Split/Second hajzlíkovi, co mi ujíždí, hodím na hlavu celou přehradu. Nápad zlatý, hratelnost arkádová, ale jak si člověk zvykne na to, že skluz je plus a cokoli dalšího jen zdržuje, bude se skvěle bavit. Jen ty mezihry nejsou vždycky úplně top a ostré úhly v ulicích víc štvou než motivují. Ale zbytek hotová radost pro partičku kamarádů, kteří si chtějí na kolech dělat naschvály. Škoda, že hra nevyvolala větší odezvu, takže je definitivní počet tratí i aut. Tady bych si nějaké rozšíření dal sakra líbit.
+10

Call of Duty 3

  • PS3 70
Tak ďalší herný rest mám za sebou. Najväčšie výtky mám k technickému spracovaniu hry, ktoré je fakt katastrofálne na to, že to bol ps3 „launch" titul. Hra je strašne zle optimalizovaná a tie prepady FPS sú už fakt na hranici únosnosti. Tak obrovské množstvo rôznych bugov s ktorými sa hráč stretáva doslova ničí zážitok z hry.

Príbeh hry na to, že sa odohráva len v jednotvárnom prostredí francúzskeho vidieku tak bol super. Hráte vlastne za štyri charaktery. Za Amíkov ovládate priváta Nicholsa, ktorého si celkom obľúbite, kvôli jeho partii. Trošku neskôr to strihnete za seržanta James Doyla z united offensive , kde budete bojovať po boku známeho majora Ingrama. Potom za „kosatku" menom Joe Cole a nakoniec za „pšonka" Bohatera. Členovia „squadu" nepôsobia plocho a majú ako také charakterové črty. Náplň misií je typická ako pre iné vojnové hry. Zastrieľate si z tanku, sabotujete nemeckú techniku atď. Škoda, že sa tu nenachádza žiadna pamätný level, na ktorý sa bude spomínať. To je asi tým, že prostredie je strašne monotónne.

Taktiež tu využijete sixaxis prvky, ktoré mi prišly strašne hrozné, zdĺhavé a otravné. Keby ovládanie džípu sa spoliehalo len na sixaxis prvok tak hru nedokončím. Respawn fritzov občas pripomínal Left4Dead, tak obrovské vlny Nemcov som dlho nezažil a hlavne na konci hry. Často som mal pocit, že hra postupne zdvíhala obtiažnosť hry a Nemci boli chytrejší, mali lepšiu mušku a tak, Bol som celkom milo prekvapený, že sa tu nachádza aj trochu fyziky a deštrukcie, čo pozitívne prispievalo k atmosfére hry.

Grafika má svoje limity, celkom často je vidieť jej nedostatky ale aj tak neurazí. Celkový „feeling" z bojov bol pre mňa veľmi dobrý a cítiť ten „next-gen" oproti playstation 2. Hra je dosť založená na „story tellingu", síce žiadny veľký vojnový megapríbeh nečakajte, ale autorom sa celkom podarilo zachytiť atmosféru.

Hru odporúčam skôr hrať na Xbox360, ktorý má oveľa lepší technický stav ako PS3 verzia.
+17

Crash Bandicoot 2: Cortex Strikes Back

  • PS3 70
tak som si dnes zahral a dokonca aj prešiel druhý diel kultovnej série a jednu z prvých hier od Naughty dog

ovládanie bolo trošku pain, lebo tam nefunguje analog a kým som si zvykol na šípky, chvíľu to trvalo

hra v pohode, chvíľu som mal snahu spraviť aj všetky boxy a gemy, ale rýchlo som sa na to vykašľal, snáď to v remaku napravím
+1 +4 −3

The Last of Us

  • PS3 95
Herní výzva 2020 - 10. "Výzva naruby" (Dohraj hru, která splňuje současně alespoň tři výše uvedené kategorie letošní Herní výzvy.)

Už delší dobu je v herní branži módní prezentovat velké AAA tituly jako "cinematické", což většinou odkazuje ke snaze nabídnout spektakulární prezentaci, například v podobě velkolepých skriptovaných sekvencí. The Last of Us takové sekvence samozřejmě také nabízí, ale podstata jeho cinematických kvalit sahá hlouběji k jádru toho, čím ohromují ty nejlepší hollywoodské filmy - nejsou to triky ani výprava, ale právě vyprávění.

Zdůrazňuji, že mluvím o vyprávění, nikoli o příběhu. Ten je ostatně složen z klasických, dobře odzkoušených motivů, které každý fanda fantastických příběhů důvěrně zná - nákaza, zombie, post-apo, rozvíjení vztahu mezi lidmi, kteří se nemají rádi, ale skrze společné dobrodružství si k sobě hledají cestu atd.

The Last of Us vyniká tím, jak efektně i efektivně tento příběh dokáže podat. Zombie jsou spíše jen rekvizitou, vypráví se především o lidech a jejich emocích a ty nejlepší a nejpamátnější momenty jsou často docela všední a na první pohled banální výjevy (např. žirafy nebo závěrečné "okay", případně polibek v DLCčku Left Behind). Ale pozor - The Last of Us je pořád hra, takže nevypráví jen v (bravurně inscenovaných) cutscénách, ale v průběhu celého hraní - skrze prostředí, interakce postav a dokonce i herní mechaniky. Např. skutečnost, že Ellie neumí plavat, motivuje jednak některé jednoduché puzzly (je třeba ji nějak dostat přes vodu) a zároveň je důležitá v rámci příběhu samotného.

Důmyslná práce s emocionálním působením na hráče a s vyprávěním pomocí různých subtilních prostředků je natolik hladká a přirozená, že hráč někdy možná pociťuje její účinky, ale jí samotné si ani nevšímá - přesně jako u zmíněných hollywoodských filmů. A stejně jako ty jsou často neprávem kritizované za to, že "už jsou jen o efektech a ne o příběhu", tak i The Last of Us schytává kritiku za to, že prý je vlastně jednoduché, klišovité a nic zvláštního na něm není.

Jenže - kolik her nabízejících srovnatelný zážitek tedy znáte? Mnoho jich nevzniklo ani po vydání TLOU, natož před ním.

K působivosti hry samozřejmě přispívá i skutečnost, že patří k nejlépe vypadajícím titulům pro PS3 a obecně 7. generaci. Daní za časté momenty, kdy si řeknete "tyvole, jak to z té konzole vůbec vymáčkli?", je ovšem dosti pochybný framerate, který se v soubojích pohybuje někde kolem 25 FPS a občas se žel propadne i níže. I z tohoto důvodu je rozhodně lepší sáhnout pro verzi na PS4.

Pro: inscenační a dramatické kvality, práce s emocemi (postav i hráče), grafika, subtilní a důmyslné vyprávění

Proti: slabší výkon na PS3, opakování některých postupů, prostředí příliš okatě uzpůsobené do herních arén

+19