Poslední komentáře

Co si budeme, to že hlavní náplní hry jsou souboje ve kterých strháváte protivníkům oblečení, moc neznačí že by šlo o nějaký kvalitní zážitek. No, ale jsem mile překvapen, že se nakonec o milý a vcelku kvalitní zážitek nakonec jedná.

Hned zprvu, nečekejte od hry nic převratného, je to prostě jen menší příběh o partě otaku, kteří udělali klub jehož náplní je chránit pořádek v Akihabaře a navíc mají svůj hideout v gaming baru. Samozřejmě to vše není jen tak, jejich člen se kvůli podivné nabídce práce a následnému únosu stane takovou variací na upíra. Následně je nucen vedoucím této ošemetné skupiny divno upírů se k nim přidat a vysávat energii z lidí. Samozřejmě nic netrvá věčně a hlavní hrdina je ZÁCHRÁNĚN SLIČNOU DÍVKOU, která se s ním vykousne aby mu pomocí toho předala svou krev (jelikož ona je lovec těchto tvorů) a z hlavního hrdiny se stane její familliar a zároveň podivný hybrid s velkou sílou.

I když příběh zní opravdu šíleně spolu s tím svlíkáním, tak je ve skutečnosti hodně příjemný. Postavy jsou sympatické a vy si hned od začátku začnete užívat pohodovou atmosféru ve společnosti OTAKU hlavních hrdinů. Do konce tu můžete i budovat romanci, takže příběh vcelku i na to že se kvůli krátké herní době nedokáže moc rozvinout, tak nabídne příjemné zakončení a pár fakt příjemných chvil. Jen mě opravdu mrzí že hra vám nedá více možností s hrdiny strávit volný čas a třeba někam s nimi zajít apod. Většinou se vše odehrává v baru a pak na ulici kde obhlíží situaci a pouští se do rvaček s upíry a záhadnou organizací. I přes to, ale i v kratším úseku si k nim najdete cestu.

Co se týče gameplaye, tak hra vás určitě překvapí řadou možností a překvapivými detaily. Vy se totiž v rámci možností můžete volně pohybovat po Akihabaře, která je vytvořena neskutečně pěkně. Na obrazovkách běží reklamy na různé hry (cameo Trails of Cold Steel zahřálo na duši) a koncerty některých Idolů. Všude jsou herny, obchody a fakt máte pocit že jste v nerdským ráji. Samozřejmě nečekejte nic ve stylu Yakuzi, celé je to pouze pro atmosféru a vy maximálně můžete zabrousit do nějaké obchodu a koupit si oblečení či zbraně.

Aby jste se náhodou v Akihabaře nenudili, tak tvůrci do hry taky dali hromadu vedlejšáku, které si můžete hezky všechny pročíst v aplikaci ve vašem mobilu. Bohužel se ale většinou jedná o questy ve stylu seber tohle, dones to a nebo dej někomu lekci. Neříkám nic, sem tam se to snaží obzvláštnit tím že se třeba musíte převlíct do dívčích šatů aby jste zlikvidovali bandu uchyláků kteří otravují ženy které jdou kolem, ale stejně je to prostě jen zamaskovaný klasický unilý vedlejšák. Sub questy, ale nejsou samozřejmě jedinou aplikací, můžete si třeba pročítat fóra, další postavy vám posílají vtipné emaily apod. I tak je mi líto že nebylo moc možností jak si Akihabaru více užít, stačilo by kdyby aspoň byla možnost třeba s parťáky zajít na karaoke či do herny v rámci nějakého social eventu.

Teď už, ale k tomu co vás asi nejvíce zajímá a tím je souboják. Jak už asi tušíte, při bojích je hlavní svléknout nepřátele do spodního prádla a dát je na odiv světlu (jsou to upíři) aby následně se vypařili. I když je to hlavní náplň hry, tak to vůbec neomrzí, líbilo se mi že můžete používat opravdu ujete zbraně, například kebab na tyči, anime figurku, automat na žvýkačky apod. Do toho si můžete ještě postavu oblíkat do různých divných hadrů a vylepšovat si je. No a zdejší úchyláky určitě potěší fakt, že při soubojích s nějakou hlavní postavou se po svlečení za zoomuje skoro každá polonahá část těla :D

Takže ve výsledku se jedná o hodně příjemnou jednohubku, kterou dohrajete během dvou večerů, nabízí skvělý soundtrack, příjemný dabing, sympatické postavy, příjemnou romanci, vtipné souboje a dobře ujetý příběh. Takže pokud hledáte odpočinkovku před tím než se pustíte do pořádné vizuální novely či epického JRPG, tohle by mělo svůj účel splnit.

PS: Pobavila mě možnost u jedné z postav si vždy kontrolovat jak si stojíte v sympatiích u daných děvčat, tohle byla fakt příjemná blbůstka :D

Předem varuji že se komentář týká konce který dostane každý při prvním hraní, upřímně hrát hned po sobě padesáti hodinovou vizuální novelu, abych si otevřel jiný konec se mi moc nechce, přeci jen her je hodně a musím si nějakou chvíli odpočinout a pozapomenout.


Každopádně Chaos Child je vizuální novela od tvůrců uznávaného Steins Gate, ten je považován za vrchol jejich tvorby, ale i tento jejich herních zářez ukazuje že jsou mistry vyprávění a dokáží naservírovat poměrně dospělý příběh ve kterým si nejste ničím jistí.

Hlavním hrdinou je tu student Takeru, který jako malý zažil obrovské zemětřesení které postihlo zejména Shibuyu. Po několika letech se podařilo velkou část obnovit a pomalu se vše dostávalo zpátky do normálu. Takeru se poté dostal na vejšku která nabízela uchazečům postižených zemětřesením dotované školné. Hlavní hrdina si poté na škole založil se svými kamarády Newspaper Club, který se nejen že stará o zaznamenávání dění ve škole, ale zároveň se snaží řešit různé podivné kriminální případy které otřásají internetem. Jednou se, ale zapletou do bizarní série vražd, ve kterých si například streamer začal krájet vlastní ruku v domnění že se jedná o sýr a nebo našli mrtvou zpěvačku s reprákem vloženým do jejího břicha. Členům klubů to nedá a začnou býti těmito vraždami fascinovaní a pokouší se je vyřešit. To, ale bohužel sebou přinese i nečekané oběti.

Tady, ale přichází na řadu neskutečně skvěle napsaný scénář, kdy prvních dvacet hodin se jedná o humornou mystery detektivku s příměskem psychologického hororu a větší dávkou fan servicu (řešení kalhotek, uchylné vtipy, rozebírání toho jak jsou prsa měkká apod.) A i když vás to baví, tak si pořád říkáte že je to fajn, ale mohli by zabrat i více na té psychologické stránce a vážnější. Jakmile, ale se přes dvacet hodin dostanete stane se zvrat a vše co jste jako čtenáři brali za jistotu se v mžiku rozsype jako domeček z karet. Nebudete si jistí jaká z postav přežije, nevíte komu věřit a začnete se topit.

On je totiž příběh neskutečně chytře pojatý, ze začátku vše plyne pomalu, budujete si vztah k charakterům, prožíváte s nimi jejich klasické školní dny, smějete se a užíváte si i úchylné vtipy. Díky tomu že takovýhle pohodový stav trvá dvacet až třicet hodin, tak už začnete charaktery brát jako jistotu, máte k nim vybudovaný vztah a pohoda. V ten moment vám, ale tvůrci podkopnou nohy a vše co jste brali jako jasnou věc vám nacpou do chřtánu a vy jen čumíte. Krása, opravdu takhle brutální zvrat a otočku v příběhu jsem dlouho nezažil.

Co se každopádně týče gameplaye, tak je to klasická VN, s tím rozdílem že máte možnost na některé situace využít tzv. delusion. Ty jsou buď positivní a nebo negativní. Je to prakticky jako what if scénář a jen vám to ukáže co by se mohlo stát, krom toho jaký závěr dostanete to nijak průběh příběhu výrazně neovlivní (jako že by jste umřeli či si budovali romanci). Do toho dabing, vizuál i soundtrack jsou na velmi vysoké úrovni.

Pokud tedy chcete vizuální novelu, která vám nabídne chytře napsaný příběh, který si s vámi hraje a ve finále vás odzbrojí, tak nehledejte dále. Krom pár mínusů ve stylu: Hlavní hrdina někdy až moc popisuje jak se cítí, že detailně popisuje jak ho škrábe krk a kyseliny z břicha mu jdou do krku a chce zvracet apod. Nebo že na začátku je toho fanservicu až příliš. Se nakonec jedná o skvělou VN, která vás díky skvěle napsaným charakterům bude bavit až do samotného konce.

PS: Hra má více konců, ale ty si musíte odemykat dalším hraním, což k délce hry je trochu vopruz (jasně dialogy můžete přeskakovat, ale i tak)

Edit: Dohrány všechny routy a stálo to za to, musel jsem zvednout na 100%

Takže příběh ve zkratce, byli jste z nějakého podivného důvodu vybráni do Akademie do které chodí a jsou voleni pouze studenti kteří jsou ve svém oboru naprostá jednička. Takže je tam třeba nejlepší Gamblerka, nejlepší Detektiv apod. No a vy jakožto ničím nezajímavý člověk do této Akademie která se jmenuje "Hope's Peak" už chodíte taky.

Každopádně první den začíná vcelku normálně, omdlíte a probudíte se ve třídě z polospánku s hlavou položenou na dřevěnou lavici. Oka, na tom by nebylo nic divného, stres s vámi může udělat i tohle. To zvláštní ale je, že všechny okna jsou zabarikádovaný nějakým železným plátem. Po chvilce hlavní hrdina zjistí že tam není sám a nebyl jediným který zkolaboval. Náhle potkává mám pocit asi čtrnáct dalších studentů kteří vědí o tom co se jim stalo taky naprosté...nic. Pak BUUUUUUM začne na vás mluvit medvídek Monokuma, který následně dává studentům motivy k tomu aby se mezi sebou vyvraždili. Jop, to je příběh v kostce.

Studenti se nemohou jak dostat ven a vy sledujete jak jim to pomalu začíná lézt na mozek a do toho je úchylně obtěžuje rozjuchaný místy i přeteplelý medvídek Monokuma, který vás popohání aby jste se zavraždili. Když někdo někoho zabije tak pak následuje takový "Class Trial" ve kterém musíte přijít na to kdo je vrah. Když to zjistíte pokračujete dál a vrah bude potrestaný. Neuhodnete to ? Tak vrah vyhrává je propuštěn a všichni studenti budou zavražděni.

Vy v tomhle "Class Trialu" musíte vše odkrýt, použít argumenty, ukázat důkazy a tak, je to prostě silně Revampnutý Ace Attorney. Mimo to je hra silně ukecaná Vizuální Novela.

Scénář je na neskutečně vysoké úrovni a nabízí jak silný psychologický thriller tak místy i pěkně černou a zvráceno bláznivou komedii. Bohužel i tady se najde pár těch chyb. Ne není to dabing, ten je kupodivu slušný, i když ho není hodně (hlavně si ho užijete při "Class Trialu").

Tou hlavní chybou je přepálená délka, tvůrcům chyběla nějaká režie a bez takových deseti hodin by se to obešlo. Jde totiž o to že každá kapitola hry je prakticky stejná: Objevujete nově odemknuté části, najdete nějakou sotpu kterou Monokuma hned vyvrátí, následně se stane vražda, vyšetřujete a pak Class Trial. Takhle to jede pořád, vás to baví ale ke konci začnete být toho silně přejedený, navíc když teprve hodně věcí se začne konečně pořádně řešit až cca posledních pět hodin hry. Nemluvně o tom že občas vám tvůrci musí něco opakovat klidně 5x za sebou a to vás pak už taky unaví.

Jinak je to ale výborná záležitost s dobře napsanými postavami, nikdy nevíte co se stane dál a to napětí vás u toho bude držet. Jo a PS: Můžete trávit i volný čas s ostatními charaktery a dávat jim dárečky.

Jednoznačně jedna z nejlepších RPG sérií vůbec.

Druhý díl příběhově navazuje přímo tam kde skončil ten první, takže se setkáváme s Reanem který musel opustit boj s úhlavním nepřítelem aby přežil. Proto tedy si snaží nabrat síly a po měsíci který prožil prakticky v komátu se snaží najít své ztracené spolužáky. Hned ze začátku ale vás trochu trkne že naivní atmosféra je lehce pryč a tvůrci pomalu začínají přitvrzovat co se týče vražd či intrik.

Příběhová linka je ale skvělá bohužel i tak má pár vad na kráse, přijde mi že postavy tu kvůli více dobrodružnému ladění mají o poznání méně prostoru než v minulém díle, což na jednu stranu chápu když jsme se o nich hodně dozvěděli v jedničce, ale i tak mi přijde že v některých místech bylo upozadění některých charakterů silné. Dále co mě drželo u hry byli i četné zvraty a nečekané změny ve směru děje.

Hratelností je druhý díl skoro to samé, akorát v půlce hry se dočkáte většího zvratu který docela ovlivní hraní, sice ne tolik ale kosmeticky dost, nemluvně o tom že můžete nově kdykoliv k převozu používat motorku. Co mě ale sralo pak byl poněkud stereotypní rámec jak se posunout vpřed příběhem: Doděláte příběhovou část a pak musíte plnit hromadu sračkových úkolů jako jít do pět idungeonů a porazit stereotypní bosse a po cestě vyřešit ne až tak zajímavé vedlejšáky. Když tuhle stereotypní náplň předýcháte tak se vám hra odmění výtečným příběhem. Třešničkou na vrch co se týče stereotypu byl závěr, který mě sice dojal ale opět to bylo jen nudné probíhání dungeonu s bossy.

Ke konci bych hlavně rád řekl že stovku tomu dávám protože to jako hru neberu, tedy beru ale spíše mi jde o postavy a čas s trávený s nimi. Překousnu chyby a otravné části, hlavně protože ty postavy si u mě vybili své místo, mám je rád i celý ten svět a tohle se podařilo málokteré hře. Navíc druhý díl je vlastně konec jedné éry, třetí díl který zatím není přeložen, nás má vzít několik let dopředua bohužel bez Class VII. To je na tom všem nejsmutnější, sám Rean ale i vy se na konci loučíte s hlavními postavami protože jako hlavní hrdina víte že už je neuvidíte tolik jako dříve. Trojka slibuji spíše politický směr a válečný, takže hlavní hrdinové budou míti spíše camea.

Takže jako rozloučení s milovanými charaktery je to výborné a dojemné, takhle se dělají hry


VYHUL SI ZKURVENÝ WITCHERE !!!!

Opět se setkáváme s postavami z Persony 4, tentokrát ale v úplně jiném kabátku.

Pokud hledáte klasickou rytmickou záležitost, tak tady upřímně můžete lehce naletět. Já sám jsem si totiž myslel že příběh tu bude odsunut na vedlejší kolej a hlavní budou taneční části. Šeredně jsem se ale spletl, tedy ne že by to něčemu vadilo, ale je to úplně jiný druh hudební hry, než na jaké jste zvyklý.

Háček je totiž v tom že celá hra je koncipovaná silně příběhově, takže je to vizuální novela která občas obsahuje taneční části. V praxi to znamená že čtete 35 minut a hrajete tak 5, což mě osobně nevadí ba naopak. I když samotné taneční "minihry" jsou geniální a skvěle dělané. Při mačkání daných tlačítek opravdu máte pocit že to děláte do rytmu a skvělá hudba, která spočívá jak z remixů známých skladeb tak i nových, umí skvěle nabudit.

Příběh na kterém to celé stojí je příjemně Mysteriózní jak je u čtyřky zvykem a staré známé postavy se chovají přesně jak by měli. Jediné co ale lehce zamrzí je fakt že ke konci začne být příběh poněkud stereotypní, a poslední dvě hodiny jsou jen čisté natahování.

Pokud jste fanoušci Persony 4 tak tohle je must buy.

Na úvod by se asi slušilo a patřilo vás varovat nad tím že tento komentář bude nejspíše extrémně dlouhý a stejně tak rozepsaný jako celé dění v této hře, proto nejspíše doporučuji ne moc oddaným čtenářům sáhodlouhých komentářů aby přeskočili na finální sumarizaci která vám řekne vše co by vám mělo poradit zda je tato hra pro vás.

Nebudu skrývat to že tohle celé dobrodružství pro mě byla jedna velká emocionální jízda u které jsem i na konci brečel což se mi už opravdu dlouho u hry nestalo. Trails of Cold Steel je opravdu hodně speciální hra, která se navenek tváří dá-se říci až naivně snílkovsky, ale opak je pravdou. Celý příběh je totiž vyprávěn s velkým citem a zabývá se tu jak rodinnou, přátelstvím, tím jakby si lidé měli pomáhat a nezbrojit proti sobě jen kvůli rozdílné vrstvě apod. Ano tyto témata jsou poměrně klišé ale nezažil jsem hru která by to dokázala tak citelně provést, a navíc když si myslíte že je to celé naivního charakteru tak vám vrazila obrovskou kudlu do zad a zatočila s ní.

Abych vás ale ještě uvedl do děje tak se tu vžijete do kůže Reana Schwarzera který je čerstvým studentem v Thor Millitary Academy do které spolu s dalšími lidmi z různých vrstev byl vybrán do speciální "třídy 7". Ta je jako první třída na škole složena ze studentů různých vrstev a to má taky za následek vtipné konfrontace mezi spolužáky apod. Tato třída je poměrně speciální a má testovat nové vybavení co má pomáhat při soubojích a tak, nebudu vás tím zatěžovat. Jednoduše s touto třídou jsou velké plány ale to se ve hře dozvíte sami.

Hlavním bodem všeho jsou postavy a dialogy, ty jsou sepsány skvěle a lidsky. Každá postava ve vás zanechá nějaké pocity a zapůsobí na vás něčím. Nutno i podotknout chemii mezi charaktery která funguje na jedničku a opravdu máte pocit že to jsou dobří přátelé co za sebou stojí a záleží jim na sobě. Je sice pravda že se občas hra nevyhne pár klišé dialogům či až moc okatým scénám kdy vašeho hrdinu tvůrci často staví do trapných situací s jednou z vašich spolužaček (většinou lechtivého charakteru). Jinak je ale vše na perfektní úrovni a hodně charakterů mi přirostlo k srdci, také zmíním že na plejádu různých výstředních a zajímavých postav je hra opravdu pestrá. To ale neznamená že by hra byla nějak extrémně bláznivá, to ne. Přijde mi že se v rámci JRPG drží docela při zemi a je určitě méně ujetá než Persona 4. Nechápejte mě špatně humor tu je, ale většinou je milý, lehký a určitě tu nečekejte nic klasicky Japonsky ultra ujetého. Proto si také myslím že Trails může být docela dobrým startovacím bodem pro lidi kteří zatím JRPG neokusili.

Všechny postavy jsou zasazeny do skutečně promyšleného a skvěle vytvořeného světa který se už buduje od začátků série The Legend of Heroes které byli zasazeny do jiných koutů toho světa. Příběh v tomto díle se odehrává v Erebonii kde proti sobě vedou boj Aristokraté a Reformisté. Co musím pochválit je to že Erebonie působí stylem že má svojí kulturu, historii, pověsti, tradice... Opravdu to celé působí skvěle a vývojáři se vás místy i až moc snaží krmit různými pohledy do konfliktu co se v zemi děje či do vás hustí hromady informací ohledně jejich světa. Proto taky doporučuji hru hrát bez nějakých extra dlouhých pauz jinak by se vám to jako mě v polovině mohlo vytratit z hlavy. Informací, faktů a politických věcí je ve hře až až a někdy vás to opravdu může lehce přecpat že se v tom i budete ztrácet pokud nějaké detaily zapomenete. Skrz to aspoň vidíte kolik úsilí do toho tvůrci dali.

Jak jsem naznačil že se tam místy až příliš rozebírá historie či politika tak to samé platí pro dialogy obecně. Hra je totiž neskutečně ukecaná, jakože dost. Jsou části kdy skoro přes půl hodinu jen postavy něco řeší a vy jen sledujete dění a nic neděláte a do toho vám hra mezitím dá sem tam možnost hru uložit jelikož se k hraní ještě nějakou dobu nedostanete. V tomhle podle mě může být kámen úrazu pro hodně hráčů, přeci jen ne každý je schopný vstřebat skoro hodinu plnou dialogů. Naštěstí dialogy jsou napsány skvěle a opravdu jen v hrstičce případů se mi stalo že jsem dialog přeskočil. Většinou to bylo kvůli tomu že vám postava opakovala fakt který už dávno víte a znáte.

Co se týče samotné herní náplně: Jste student a každý měsíc jste se třídou vysláni na takzvané Filed Studies kde jezdíte do různých městeček v Impériu a poznáváte rozličné kultury apod. Vždy se tam ale přimotáte k nějakému vážnému problému/konfliktu který řešíte a dá vám pohlédnout za oponu toho co se v Impériu řeší, do toho ale také řešíte vedlejší úkoly co vám byli přiřazeny. Co vám skončí Filed Study tak jste pár dní ve škole kde máte Free Time ve kterém máte možnost zlepšovat vztahy se spolužáky nebo i nastartovat náznak nějaké romance a plníte do toho úkoly které vám přiřadila škola. No a asi takhle to jde po celou dobu hry, ono se to může zdát stereotypní a místy si i řeknete v pozdější fázi hry něco ve stylu "Jej to se na tom Field Study zase něco posere" ale ve chvíli kdy už vám to přijde trochu zacyklené tak hra vytáhne triumf a celé to nabere na obrátkách.

Pak je tu ale ještě stará školní budova kterou musíte ve Free Timu vždy jít prozkoumat a upřímně je to neskutečný voser. Je to jednoduše typický debilní dungeon který vždy proběhnete prosekáte a na konci každého patra čeká boss. Chápu že to funguje jako takový trénink ale je to nudné a člověk si při tom vzpomene na strašné dungeony alá Persona 4. Je sice pravdou že hráč dostane trochu uspokojivé vysvětlení proč do té budovy leze ale i tak je to jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších částí která tam je místy i proto aby zbytečně natahovala herní dobu. Naštěstí každé prozkoumání netrvá moc dlouho takže se to dá v pohodě přežít.

Když jsem ještě nakousl výše ty Field Studies tak musím zmínit že města či vesničky které během nich navštívíte jsou vždy rozličná a nabízí jiný pohled na to co se děje a dokonce oplývají svojí kulturou, zvyklostmi i vzhledem či jinou atmosférou. Člověk pak má opravdu takový ten pocit že ta Erebonie je živá a fungující.

K tomu ještě přičtěte skvělou hudbu která vždy dokáže správně naladit a výborně dotváří atmosféru v různých situacích či v prostředích. Soundtrack je opravdu vypiplaný a funguje skvěle i samostatně, za něj opravdu velký palec nahoru.

Co se týče grafické stránky tak ta je fajn a rozhodně neurazí, bohužel ale na PS Vitě jsou místy v živějších lokacích docela dost velké propady FPS. Nevím zda tím trpí PS3 verze ale tady je to místy docela dost brutální. Každopádně mi to nijak extra zážitek nekazilo.

V rychlosti ale jen nastíním soubojový systém který je klasický turn based jako třeba v Personě či v obdobných JRPG hrách.

No doufám že jsem vypsal všechno ale radši pro sumarizaci. Trails of Cold Steel je opravdu citová jízda kdy jsem i ke konci hry brečel, a to se mi nestává často. Najdete tu skvělé postavy, výtečný soundtrack, zajímavý svět se svojí historií, přes 120 hodin herní doby, povedený anglický dabing, zajímavý příběh a spousty dalšího. Rozhodně povinnost pro fanoušky žánru a pro nováčky skvělý start v Japonské tvorbě. Radši dejte Trails než debilní pátou Personu která oproti této hře působí jako vykastrovaný západní titul hrající si na Japonce.

Svůj komentář začnu asi poněkud silným tvrzením a tím je že mi první díl přijde mnohem lepší než díl druhý. Nevím proč tomu tak je ale celkově mi jak už chování hlavní postavy tak i samotným příběhem kultu přijde sympatičtější a zajímavější. Navíc ho mám pořád zarytý v hlavě a nemohu na něj zapomenout jelikož to byl opravdu silný zážitek.

Hlavním hrdinou je Harry Mason který strhne volat když uvidí na silnici malou holčičku, poté se probudí v zamlženém Silent Hillu a zjistí že jeho dcera není v autě, právě první část této hry kdy naháníte svojí dceru skrze těsné špinavé uličky mezi baráky mi ihned řekla že tahle hra bude neskutečný zážitek a ono tomu tak i vskutku je.

Hlavním tahounem jako v každém SH je atmosféra doprovázena skvělou hudbou od Yamaoky, který tady vytvořil i pár opravdu nezapomenutelných skladeb díky nimž jsou i některé scény těžko zapomenutelné. Do toho všeho nádherně pasuje příběh o zdejším tajemném kultu který vás bude zajímat až do strhujícího finále. Spolu s příběhem jsou zajímavě i dobře napsané postavy včetně hlavního charakteru jehož odhodlání projít si Silent Hill peklem mi přijde i opodstatněné a logické.

Jelikož o této hře stejně všichni víte a uživatelé vás těmito informacemi v komentářích budou pořád zalhcovat tak se to pokusím zkrátit: Obtížnost je místy poněkud dost vysoká, a tím nemyslím souboje s nepřáteli ty jsou ten nejmenší problém tedy pokud nemluvím o PODĚLANÝCH PTERODOTAKLOIDNÍCH POTVORÁCH !!! a těch neroztomilých psech co po vás pořád skáčou, doporučuji se jim vyhýbat a plejtvat munici radši na větší potvory. Zpátky ale k té obtížnosti, myslel jsem spíše adventurní linku jelikož ve hře je dost hádanek které vám docela místy potrápí hlavu a navíc když musíte řešit puzzly v místech zamořených nestvůrami za doprovodu Yamaokovi hudby tak určitě věříte že si z toho možná i pár vlasů vytrhnete.

Ke konci ještě zmíním grafickou stránku hry která sice zestárla ale hra pořád vypadá dobře a navíc nabízí na tu dobu skvělé cutscény. Jo a pokud zvažujete hraní na Vitě tak vás musím varovat že zaměřujete při souboji pomocí zadní dotykové plochy která je jakoby rozdělena na čtyři tlačítka což hru místy poměrně dělalo ještě těžší. Každopádně dá se to na tom hrát v pohodě jen je to o zvyku a ne vždy to reaguje jak má.

Podtrženo sečteno první díl je skvělý zážitek s nezaměnitelnou atmosférou a zajímavým příběhem a hromadou nervu drásajících momentů ! Takže do toho a místo Evil Within si dejte toto !!!