Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gravity Rush

Gravity Rush Remastered

12.06.2012
02.02.2016
kompatibilní
76
15 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Gravity Rush mala pôvodne vyjsť ešte na PlayStation 3. Avšak Sony s príchodom novej generácie prenosnej konzoly PlayStation Vita presvedčila vývojárov, aby ju prerobili na túto platformu, keďže ponúkala väčšie prepojenie hráča s herným svetom. Z Gravity Rush sa tak stal PS Vita exkluzívny titul, ktorý však bol o štyri roky portovaný s viacerými zmenami aj na PlayStation 4 pod názvom Gravity Rush Remastered.

V hre sa ujímate atraktívnej hlavnej hrdinky Kat, ktorá sa na začiatku prebúdza s akútnou stratou pamäti v podivnom lietajúcom meste Hekseville. Veci už vzápätí naberajú rýchly spád a stretnutie s tajomnou mačkou, ktorá má srsť z hviezdnej oblohy, ju predurčuje do úlohy dievčaťa, ktoré nemá problémy s gravitáciou. Kat sa ihneď púšťa do záchrany miestnych obyvateľov v boji proti tajomným bytostiam Nevi v silnej gravitačnej búrke, ktorá trhá mesto na kusy.
Základom hrateľnosti sú hry s gravitáciou v komiksovej, cell-shadovej grafike a v pestrofarebnom vizuálnom spracovaní. Neustále priestorové zmeny, lietanie a skákanie, sprevádzané netradičným sklonom kamery korunuje návšteva iných dimenzií a objavovanie nových mestských štvrtí.

Gravity Rush s podtitulom Remastered pre PlayStation 4 obsahuje navyše trojicu DLC balíčkov, ktoré ponúkajú hlavnej hrdinke nové kostýmy a niekoľko misií navyše. Pridané boli aj nové výzvy, v ktorých si môžete zmerať sily s ostatnými hráčmi v rôznych gravitačných disciplínach prostredníctvom on-line rebríčkov.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • Vita 75
Gravity Rush je originální a dodnes poměrně ojedinělá série. Hrátky s gravitací zkoušelo už více vývojářů, ale nenapadá mě žádná hra, která by je umožňovala v takové svobodné formě jako právě tohle japonské dílo v otevřeném světě. A věřte, že to není jen gravitace, která z něj dělá tak poutavou záležitost.

Na první pohled dozajista zaujme celkový umělecký směr, jenž se v mnohém inspiruje ve francouzské kultuře. Přes svou zjevnou steampunkovou stránku, kdy se městem Heksenville prohání lítající pevnosti a většina strojů úplně nezapadá do období silně připomínající první polovinu 20. století, si totiž nelze nevšimnou nápadně evropské architektury a smyšleného jazyka vycházejícího z francouzštiny. Tenhle dojem pak krásně doplňuje výborný a skvěle se hodící soundtrack.

Příběh je pak vyprávěn komiksovou formou, která, opět, vychází z evropského stylu. Líbivou kresbu tak sráží dolů možná jen nepřítomnost dabingu, na což jsou hráči japonských her jistě zvyklí, ale mě osobně to vždy trochu zamrzí. Spokojit se tak musíte jen s výkřiky jmen či jednoduchých zvuků, popřípadě s velmi vzácnými momenty, kdy jsou dabovány celé věty. Fantasy příběh protkaný prolínáním dimenzí, přátelstvím, zradou a celkovým bojem dobra proti zlu je pak na herní poměry spíše nadprůměrný, na zadek se z něj ale jistě nikdo neposadí. Všechno to ale vynahrazují postavy v čele s hlavní hrdinkou Kat. Ta je úžasně roztomilá jak svou naivně dobráckou a místy stydlivou povahou, tak i svým vzhledem, který je spolu se svým outfitem jasný cosplay materiál a naprosto nechápu, že se to mezi cosplayerkami neuchytilo ve velkém.

Čas, který tvůrci věnovali tvorbě světa a příběhu jako by ukousli z tvorby hratelnosti. Ano, hrátky s gravitací jsou zábavné a lítat si městem je vyloženě radost, ale to vše pomine při soubojích. Je sice možno se naučit nějaké nové útoky a poté si je vylepšovat, ale na zábavnosti to příliš nepřidává. Slabí nepřátelé působí jako zbytečná výplň a ti silní zas často spíše frustrují, než baví. Z nepochopitelných důvodů vás pak hra nutí bojovat až nadměrně často a když už si říkáte, že je konečně po všem, tak si dáte ještě nášup. Přitom jednotlivé mise občas nabízí i zajímavý a zábavný obsah třeba po vzoru 3D plošinovek. Celková frustrace pak nejvíce graduje v momentech, kdy musíte bojovat ve vzduchu a protivník se pohybuje příliš rychle. Kat se sice umí zaměřit na daný cíl, ale to neznamená, že jej zasáhne a kolikrát tak protivníkovi prostě nestačí. Navíc všichni jsou zranitelní jen v určitém bodě.

Frustraci pak ještě posílíte, pokud budete hrát Vita verzi jako já. Opravdu nejsem velký fanoušek všech handheldových "vychytávek" jako pohybové ovládání a dotykové displeje, jelikož drtivá většina vývojářů to využívá spíše z nutnosti. Teď si možná říkáte, že Gravity Rush je přece pro tyhle možnosti jak stvořené, ale opak je pravdou. Celou dobu jsem si říkal jak by bylo fajn tohle hrát na gamepadu. Některé pohyby je totiž nutno provádět na dotykové obrazovce a věřte, že to fakt nechcete, kór když se vám potí ruce. Navíc hra někdy sama otáčí kamerou, což je děsně otravné hlavně když na něco míříte. Přirozený reflex mě pak donutil otočit konzolí samotnou nebo trhnout přecitlivělou páčkou a prostě... argh, těch nervů.

V popisu si lze přečíst, že hra nebyla plánovaná pro handheld a jde to dle mě poznat. Pokud máte možnost si hru zahrát na PS4, tak si k mému hodnocení přidejte 10% navíc a udělejte to, pokud máte jen Vitu, tak si ji nenechte ujít také, i přes ty problémy za to stojí a když je překousnete, tak dostanete v určitém směru originální hratelnost doplněnou o poutavě odvyprávěný příběh se sympatickými postavami. Přesně na tom si hra zakládá nejvíce a zatraceně se jí to daří.

Pro: Hlavní hrdinka, stylizace, soundtrack, příběh, originalita

Proti: Ovládání Vita verze, časté a nudné souboje, chybí dabing

+13
  • PS4 90
V městečku Hekseville, kde jsou lidé protivní, naivní, optimističtí či smutní, se probouzí drobná dívka, která má zanedlouho potkat kočku se srstí z nebeské oblohy a začít vládnout větší či menší (anti)gravitační mocí. A začíná tak kouzelně bezelstný příběh, ve kterém ona dívka velmi rychle pochopí, že má v osudu vetkáno ono město zachránit.

Právě hlavní hrdinku Kat si není možné nezamilovat. Její upřímné odhodlání pomoci všem kolem, rozhořčení nad každou nespravedlností i červenání se při pochvalách či lichotkách je v kombinaci s komiksovou formou vyprávění příběhu velice přímočarou cestou, jak jí ve veškerém snažení fandit. A je v tu chvíli jedno, jestli jde o zapadnutí do městského koloběhu, o znovuspojení jednotlivých čtvrtí či o souboje s čím dál většími příslušníky prapodivné rasy Nevi.

Právě souboje mi, jak už je mým dobrým zvykem, dělaly notnou dobu slušný problém. Malí cupitající prckové i velké a těžkopádné, zvířatům podobné kusy nemají potenciál na delší dobu hráče potrápit, ve vzduchu poletující potvory, které jde trefit jenom z bližší vzdálenosti, už mi ale pily krev pořádně. Vrcholem v tomto ohledu kupodivu nebyl závěrečný gradovaný, po celé finále pokračující boss fight, který jsem k vlastnímu překvapení odehrál na první pokus, ale Nushi, opakovaně se objevující nepřítel ve světě ztracených dětí, mě potrápil na až překvapivě dlouhou dobu, až člověka zamrzí, že se s ním v efektním videu nově příchozí Yunica vypořádala tak snadno. Od jisté chvíle jsem tak na běžné souboje téměř rezignoval a čím dál častěji (ke konci příběhu už téměř výhradně) používal speciální útoky, zejména Gravity Typhoon se stal mým nejlepším přítelem. Přesto jsou souboje na celé hře to nejslabší. U humorných vsuvek jsem se pořádně nasmál, netypické levely v čele s tím, kdy Kat zdolává „geometrické obrazce“ a gravitační proudy, aby našla vlastní identitu a prohloubila schopnosti bych klidně hrál opakovaně, ale to, že každá příběhová mise chtě nechtě končí nějakým větším soubojem, korunovaným tužším bossem, mi strhává ona procenta z jinak zcela srdcové hry.

Ke komplexnímu zážitku pomáhají jak vedlejší postavy (Raven je moje nová herní láska), tak nápaditá DLC. Liší se ale jejich hratelnost i zábavnost. Nejvíc jsem si užil hned první, ve které je Kat za služku. Závody s časem i napůl detektivní příběh jsou obzvlášť v začátcích hry nečekaně vydařenou odbočkou. Stejně tak Spy Pack je parádní a prohlubuje tak získaný obrázek o životě ve městě o stránku gangů a závodů („Jednou Hadokrálík, navždy Hadokrálík!“). Oříškem pak zůstává vojenská vedlejší mise. Ta sice pořádně prohlubuje poměrně důležitou postavu Yunicy, ale to, jak mi hned při její první části šedivěl můj zbývající vlasový porost, to nepřeji snad nikomu. Zachraňovací mise, při kterých na hráče téměř neustále někdo útočí a vůbec mu hra onu akci všelijak kazí, to je zlo, které jsem nevzdal jen čirou náhodou a úspěchem při posledním rozezleném pokusu. Druhou část, mezi hráči pověstnou svou obtížností, jsem proto raději zatím nechal ležet stranou na delší večery.

Nemá cenu zakrývat, jak velkou radost mi hra udělala. A protože příběh nechává některá vrátka pootevřená a otazníky kolem hlavní hrdinky zůstávají až překvapivě velké, nelenil jsem a v obchodě sáhl po druhém díle. Na ten ale přijde řada třeba ve chvíli, kdy mě nečekaně se objevující Nevi přestanou budit ze sna.

Pro: Postavy, omamný pocit létání, který neomrzí, překvapivě nahláškovaný příběh

Proti: Nevi za každým rohem

+8