The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel

Na úvod by se asi slušilo a patřilo vás varovat nad tím že tento komentář bude nejspíše extrémně dlouhý a stejně tak rozepsaný jako celé dění v této hře, proto nejspíše doporučuji ne moc oddaným čtenářům sáhodlouhých komentářů aby přeskočili na finální sumarizaci která vám řekne vše co by vám mělo poradit zda je tato hra pro vás.

Nebudu skrývat to že tohle celé dobrodružství pro mě byla jedna velká emocionální jízda u které jsem i na konci brečel což se mi už opravdu dlouho u hry nestalo. Trails of Cold Steel je opravdu hodně speciální hra, která se navenek tváří dá-se říci až naivně snílkovsky, ale opak je pravdou. Celý příběh je totiž vyprávěn s velkým citem a zabývá se tu jak rodinnou, přátelstvím, tím jakby si lidé měli pomáhat a nezbrojit proti sobě jen kvůli rozdílné vrstvě apod. Ano tyto témata jsou poměrně klišé ale nezažil jsem hru která by to dokázala tak citelně provést, a navíc když si myslíte že je to celé naivního charakteru tak vám vrazila obrovskou kudlu do zad a zatočila s ní.

Abych vás ale ještě uvedl do děje tak se tu vžijete do kůže Reana Schwarzera který je čerstvým studentem v Thor Millitary Academy do které spolu s dalšími lidmi z různých vrstev byl vybrán do speciální "třídy 7". Ta je jako první třída na škole složena ze studentů různých vrstev a to má taky za následek vtipné konfrontace mezi spolužáky apod. Tato třída je poměrně speciální a má testovat nové vybavení co má pomáhat při soubojích a tak, nebudu vás tím zatěžovat. Jednoduše s touto třídou jsou velké plány ale to se ve hře dozvíte sami.

Hlavním bodem všeho jsou postavy a dialogy, ty jsou sepsány skvěle a lidsky. Každá postava ve vás zanechá nějaké pocity a zapůsobí na vás něčím. Nutno i podotknout chemii mezi charaktery která funguje na jedničku a opravdu máte pocit že to jsou dobří přátelé co za sebou stojí a záleží jim na sobě. Je sice pravda že se občas hra nevyhne pár klišé dialogům či až moc okatým scénám kdy vašeho hrdinu tvůrci často staví do trapných situací s jednou z vašich spolužaček (většinou lechtivého charakteru). Jinak je ale vše na perfektní úrovni a hodně charakterů mi přirostlo k srdci, také zmíním že na plejádu různých výstředních a zajímavých postav je hra opravdu pestrá. To ale neznamená že by hra byla nějak extrémně bláznivá, to ne. Přijde mi že se v rámci JRPG drží docela při zemi a je určitě méně ujetá než Persona 4. Nechápejte mě špatně humor tu je, ale většinou je milý, lehký a určitě tu nečekejte nic klasicky Japonsky ultra ujetého. Proto si také myslím že Trails může být docela dobrým startovacím bodem pro lidi kteří zatím JRPG neokusili.

Všechny postavy jsou zasazeny do skutečně promyšleného a skvěle vytvořeného světa který se už buduje od začátků série The Legend of Heroes které byli zasazeny do jiných koutů toho světa. Příběh v tomto díle se odehrává v Erebonii kde proti sobě vedou boj Aristokraté a Reformisté. Co musím pochválit je to že Erebonie působí stylem že má svojí kulturu, historii, pověsti, tradice... Opravdu to celé působí skvěle a vývojáři se vás místy i až moc snaží krmit různými pohledy do konfliktu co se v zemi děje či do vás hustí hromady informací ohledně jejich světa. Proto taky doporučuji hru hrát bez nějakých extra dlouhých pauz jinak by se vám to jako mě v polovině mohlo vytratit z hlavy. Informací, faktů a politických věcí je ve hře až až a někdy vás to opravdu může lehce přecpat že se v tom i budete ztrácet pokud nějaké detaily zapomenete. Skrz to aspoň vidíte kolik úsilí do toho tvůrci dali.

Jak jsem naznačil že se tam místy až příliš rozebírá historie či politika tak to samé platí pro dialogy obecně. Hra je totiž neskutečně ukecaná, jakože dost. Jsou části kdy skoro přes půl hodinu jen postavy něco řeší a vy jen sledujete dění a nic neděláte a do toho vám hra mezitím dá sem tam možnost hru uložit jelikož se k hraní ještě nějakou dobu nedostanete. V tomhle podle mě může být kámen úrazu pro hodně hráčů, přeci jen ne každý je schopný vstřebat skoro hodinu plnou dialogů. Naštěstí dialogy jsou napsány skvěle a opravdu jen v hrstičce případů se mi stalo že jsem dialog přeskočil. Většinou to bylo kvůli tomu že vám postava opakovala fakt který už dávno víte a znáte.

Co se týče samotné herní náplně: Jste student a každý měsíc jste se třídou vysláni na takzvané Filed Studies kde jezdíte do různých městeček v Impériu a poznáváte rozličné kultury apod. Vždy se tam ale přimotáte k nějakému vážnému problému/konfliktu který řešíte a dá vám pohlédnout za oponu toho co se v Impériu řeší, do toho ale také řešíte vedlejší úkoly co vám byli přiřazeny. Co vám skončí Filed Study tak jste pár dní ve škole kde máte Free Time ve kterém máte možnost zlepšovat vztahy se spolužáky nebo i nastartovat náznak nějaké romance a plníte do toho úkoly které vám přiřadila škola. No a asi takhle to jde po celou dobu hry, ono se to může zdát stereotypní a místy si i řeknete v pozdější fázi hry něco ve stylu "Jej to se na tom Field Study zase něco posere" ale ve chvíli kdy už vám to přijde trochu zacyklené tak hra vytáhne triumf a celé to nabere na obrátkách.

Pak je tu ale ještě stará školní budova kterou musíte ve Free Timu vždy jít prozkoumat a upřímně je to neskutečný voser. Je to jednoduše typický debilní dungeon který vždy proběhnete prosekáte a na konci každého patra čeká boss. Chápu že to funguje jako takový trénink ale je to nudné a člověk si při tom vzpomene na strašné dungeony alá Persona 4. Je sice pravdou že hráč dostane trochu uspokojivé vysvětlení proč do té budovy leze ale i tak je to jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších částí která tam je místy i proto aby zbytečně natahovala herní dobu. Naštěstí každé prozkoumání netrvá moc dlouho takže se to dá v pohodě přežít.

Když jsem ještě nakousl výše ty Field Studies tak musím zmínit že města či vesničky které během nich navštívíte jsou vždy rozličná a nabízí jiný pohled na to co se děje a dokonce oplývají svojí kulturou, zvyklostmi i vzhledem či jinou atmosférou. Člověk pak má opravdu takový ten pocit že ta Erebonie je živá a fungující.

K tomu ještě přičtěte skvělou hudbu která vždy dokáže správně naladit a výborně dotváří atmosféru v různých situacích či v prostředích. Soundtrack je opravdu vypiplaný a funguje skvěle i samostatně, za něj opravdu velký palec nahoru.

Co se týče grafické stránky tak ta je fajn a rozhodně neurazí, bohužel ale na PS Vitě jsou místy v živějších lokacích docela dost velké propady FPS. Nevím zda tím trpí PS3 verze ale tady je to místy docela dost brutální. Každopádně mi to nijak extra zážitek nekazilo.

V rychlosti ale jen nastíním soubojový systém který je klasický turn based jako třeba v Personě či v obdobných JRPG hrách.

No doufám že jsem vypsal všechno ale radši pro sumarizaci. Trails of Cold Steel je opravdu citová jízda kdy jsem i ke konci hry brečel, a to se mi nestává často. Najdete tu skvělé postavy, výtečný soundtrack, zajímavý svět se svojí historií, přes 120 hodin herní doby, povedený anglický dabing, zajímavý příběh a spousty dalšího. Rozhodně povinnost pro fanoušky žánru a pro nováčky skvělý start v Japonské tvorbě. Radši dejte Trails než debilní pátou Personu která oproti této hře působí jako vykastrovaný západní titul hrající si na Japonce.