Diskuze

@7c (11.09.2018 20:59): To je tam silně cítit, ano. Mám z těch pár japonských her pocit, že se v tom člověk velmi rychle zorientuje, ty expozice jsou asi velmi podobné. Ale má to své nevýhody, jako ty omezené mantinely. Je pravda, že to je asi prímárně cílené na dětské/pubertální publikum, protože vše je vysvětleno úzkostlivě okamžitě, pokud možno ještě tím, že hlavní hrdina zopakuje co mu někým bylo právě řečeno. A pak pro jistotu ještě jednou třeba, podobou interního monologu, který sděluje zjevné. Na nějakou domýšlivost se nehraje, což není sám o sobě čistě negativ, ale...je to pro někoho třeba už únavné.
Což je blbé hned od začátku. Třídní konflikt je od začátku vysvětlován jako pro někoho, kdo o tom nikdy neslyšel, k hlavní postavě je poměrně těžké si vytvořit vztah, když mu v jeho věku dělají zjevně problém i základní sociální interakce s jinými lidskými bytostmi. Že je obklopen podobnými tomu moc nepomáhá. Ale asi to tak Japonci mají, nechci to soudit jako špatný/infatnilní writing hned zezčátku.

Vlastně to i docela chápu a vzhledem k cílovce si myslím, že je to dobře zaostřené. Prostředí střední školy spojené se sociálně neobratným hrdinou, kterého ale ostatní doceňují za jeho píli a bojové schopnosti je tak nějak ideální pro naplnění prvotní male/teenage power fantasy. To není nic nového.

Japonské hry jsou ale v tom výjímečně dobré a to dokonce mimo svůj rámec. I mně se to líbí, je to tako znova si po delší době si číst něco jako Deník Adriana Molea, co člověk četl někdy zkraje puberty. A je to příjemné, taková dočasná příjemná regrese. Nesmí se to ale asi přehánět v dávkování.

Soubojový systém a mechaniky se mi zatím líbí. Stejně jako tlačítko TURBO, které vše zrychluje.

@Richmond (11.09.2018 21:07): Dehonestace je zbytečně silné slovo, vždyť naopak hře přiznávám řadu kvalit. Wizardry 7 jsem měl v plánu hrát dál, jenomže to, že se mi celá družina jaksi utopila v městské kašně považuju za pravý konec dobrodružství. Ten nejlepší, který může družinu hrdinů a kejklířů potkat. Políčko hodnocení tak nechávám z prázdné z úcty. Z úcty jak ke skutečnosti, že jsem hru nedohrál, tak k duším padlých bojovníků v kašně.
Když někde kape voda, vzpomínám na ně. A jejich zbraně.