Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Cupid of the Keys

  • Browser 80
Hraní logických her, stejně jako jakýchkoli jiných, v nichž se odchyluji od klasického schématu, jemuž se většinou normálně věnuji, je mou velkou vášní. Problém je v tom, že mám dost vytříbený vkus, zaujme mě máloco. Je pro mě důležitá i estetika se stylistikou, a tak to kolikrát vypadá beznadějně. Až objevím titul přímo ideální, co tu mezeru vyplní, aniž bych musel ztratit hodiny času. Zásluha mnou ověřeného zdroje.

Jeden mladý kluk z Argentiny si dal tu práci a vytvořil do prokleté kategorie 2. - Amerika, jak ji neznáte, hru Cupid of the Keys. Už obrázky mluvily jasně, to si musím zahrát. Řekl jsem si, ačkoliv se snažím vyhýbat čemukoli pro prohlížeč, a navíc Unity Engine :) Ve hře jde o to, že musím s postavičkou překonávat dvourozměrné úrovně, v nichž střílím šípy do rozesetých zámků. Přičemž jsou přítomny i různé nástrahy.

Primitivnost celého projektu je znát na jeho triviální složce, s jakou je vytvořen. To mu dodává nezaměnitelný styl fialově a růžově pojatých prvků úrovní. A co teprve ono vyvedení amorových šípů či klíčů, to je zcela svěží vánek na poli zkostnatělé videoherní produkce. Z něhož si ve finále odnáším veskrze pozitivní pocity, nemluvě o tom, že se po splnění objeví autorovo poděkování, že jsem se rozhodl si to zahrát.

Herní doba je zhruba na třicet minut, ale záleží na důvtipu každého, jak si s tím poradí. Jisté je, že o originalitu tu není nouze. Z počátku se seznamuji s herními mechanikami, překonávám prostředí, bez nejmenších starostí, autor mě výslovně instruuje, co a jak. Tak mám ty úkony v malíku a zábava může začít naplno. Ve druhém kole už střílím ostrými, byť se jedná o čiré spínače, co odemykají prostor dál. 

Atmosféra tohoto unikátního a malého díla s retro stylizací, hýří rytmickou hudbou, v němž dávám pozor na nepřátele, sbírám jednotlivé klíče, ať už modré, červené, či zelené a žluté, posléze je střílím do patřičných pozic, ale snažím se chovat velmi obezřetně. Stupeň obtížnosti neustále stoupá, což tvůrce vygraduje v posledním střetnutí, kde mám čtyři komory a přepínače, samozřejmě i klíče a zámky. A i exity.

Je to poskládané tak, že se musím dostat do všech lokací, vyhýbat se mnoha jezdícím protivníkům, schovávat se někde v bezpečí. A při tom všem si nevyčerpat daný počet přepnutí, neboť je nutné se později vrátit do zprvu přístupných zákoutí, co se daným přepnutím zase uzavřou a otevřou ty další, v kole obsažené. Já přišel na to, jak  finální pasáž snadno zvládnout. Přepínačů mnou využita trojice, kdy poslední zůstal.

Sebrané klíče jdou odkládat, než je později uplatním tam, kde chci. To kvituji. Díky tomu je možné si odpočinout a naplánovat následující strategii. Při střílení těch šípů nesmím trefit nic jiného, krom samotného zámku, případně bezpečné místo, kde nic nehrozí. Celé to velmi připomíná Boulder Dash hry a jejich klony, tady ale spíše jde o blízkého příbuzného hry Maze Game. I když ani to není úplně přesné. Mě to zaujalo.
+7

Caravaneer 2

  • PC 90
  • Browser 90
7 let po vydání Caravaneera vyšel druhý díl, který všechny herní prvky svého předchůdce dotáhl k dokonalosti a ve všech ohledech se vyrovná oběma klasickým Falloutům. Zatímco první díl byl Falloutem inspirovaný hlavně z hlediska systému boje a zasazení hry do postapokalyptické pustiny, ve druhém dílu na něj otevřeně odkazuje i začátek příběhu: Začínáte v protiatomovém krytu, který je dávno za hranicí plánované životnosti a každým dnem mohou klíčové systémy selhat. Ředitel krytu ale zarytě odmítá navázat kontakt s vnějším světem mimo pár riskantních obchodů, aby udržel v chodu jaderný reaktor dodávající krytu energii. A tak musíte vyrazit do primitivních osad v okolí terorizovaných motorkářským gangem, abyste našli svého učitele a hlavního obchodníka s vnějším světem, který záhadně zmizel.

Zatímco první díl měl jednoduchou a přímočarou dějovou linku, aby se neřeklo, druhý díl už má plnohodnotný rozvětvený příběh se spoustou vedlejších úkolů, kde se můžete na podobě světa řádně podepsat. Doslova. Velká část úkolů se točí kolem řešení konfliktů mezi různými frakcemi, takže herní svět už nepůsobí tak anonymně jako v prvním díle. Autor se nebál do příběhu zapracovat ani vážnější témata jako otroctví, kanibalismus nebo náboženské konflikty a dát hráči svobodu přidat se na temnou stranu. Nebo se jen nechat uplatit, aby mlčel. Hlavně příběhová linka o náboženských konfliktech je povedená, protože na jednu stranu jsou jednotlivá náboženství jasné parodie ze současné popkultury, ale zároveň je celý herní svět bere smrtelně vážně a náboženské kulty vznikají kolem knižní fikce i ve skutečnosti, takže to funguje.

Některé postavy z příběhu se k vám navíc po dokončení příslušné dějové linie přidají bez nároku na mzdu. Celá hra se tak dá dohrát bez najímání žoldáků. (Vyzkoušeno.)

Vaším hlavním zdrojem peněz bude i tentokrát obchodování se zbožím. V jednom městě levně nakoupíte, v dalším se ziskem prodáte. Ekonomika herního světa stále funguje i bez vašeho přičinění jako v prvním díle. Rozhraní pro nákup a prodej zboží nebo vybavení teď ale funguje podobně jako ve Falloutu 2, takže do jednoho okénka naskládáte vše, co chcete prodat, do druhého vše, co chcete koupit, a penězmi se zaplatí jen rozdíl v součtu cen. Města mají stále omezené finance pro obchodování, ale už nemůžou jít do mínusu jako v prvním díle, kde to způsobovalo veselé bugy. Takže nový systém obchodování se hodí.

Systém nákladních zvířat, zvířecích povozů a dalších vozidel funguje prakticky stejně jako v prvním díle, jen s kosmetickými změnami. Zásadně se ale rozšířila nabídka zboží, se kterým můžete obchodovat, a počet výrobních řetězců. Nově si ve městech můžete založit nový nebo odkoupit již existující výrobní podnik. Tahle část je ale bohužel dost nedomyšlená, protože v každém městě máte jen jeden sklad s titěrnou kapacitou společný pro všechny vaše podniky a rozšíření kapacity je šíleně drahé. V praxi tak nemůžete naplnit vstupní sklad na měsíc dopředu a odjet pryč. Váš průmysl tedy bude rozumně fungovat jen ve městech, kde se přímo vyrábí potřebné suroviny a zároveň je slušná poptávka i po hotových výrobcích. Jinak bude prodělávat.

Souboje stále fungují jako v prvním díle, ale se spoustou vylepšení. Už tak široký výběr zbraní se ještě zvětšil. Dále můžete na zbraně nasadit teleskopy nebo laserové zaměřovače pro přesnější střelbu a přepínat mezi více druhy munice. V samotném boji přibyly náhodně generované terénní překážky, za kterými se můžete krýt před nepřátelskou palbou. Zranění bojovníci na obou stranách pak budou krvácet a v každém kole ztrácet zdraví, dokud je neošetříte lékárničkou. Zranění a smrt na bojišti má také vliv na morálku bojovníků, kteří můžou zpanikařit a začít utíkat. Když všichni přeživší bojovníci na jedné nebo druhé straně zpanikařili, boj končí jejich zajetím. Zajaté nepřátele pak můžete nechat v pustině, vzít jako otroky, nebo jen odvézt do nejbližšího města, kde bandity můžete předat policii a dostat odměnu, pustit je na svobodu a případně i obratem najmout jako žoldáky nebo zaměstnance ve svém průmyslu. Bojovat nemusíte jen s bandity, ale můžete se vydat i na dráhu zločinu, přepadat karavany a bojovat s policejními hlídkami. A když si vysloužíte pověst nepřemožitelného bojovníka, nepřátelé před vámi časem začnou prchat.

Pokud máte rádi Fallout a Fallout 2, tak Caravaneer 2 si rozhodně nesmíte nechat ujít. Pokud si stále nejste jistí, jestli vás bude bavit hra zaměřená na obchodování, vyzkoušejte si zdarma první díl. A mějte na paměti, že všechny zásadní problémy prvního dílu jsou ve "dvojce" vyřešené.

Pro: Originalita, propracovaný příběh, atmosféra

Proti: Správa vlastního průmyslu je nedomyšlená

+10

Caravaneer

  • PC 75
  • Browser 75
Caravaneer určitě potěší všechny fanoušky původního Falloutu. Sice v téhle pustině místo supermutantů a radškorpionů potkáte jen spoustu obyčejných banditů a hra je ve všech ohledech značně zjednodušená, ale na zábavnosti to nic neubralo. Naopak si ty nejzábavnější části obou původních Falloutů můžete vychutnat z úplně nového pohledu vůdce obchodní karavany.

Herní svět je poměrně malý, ale žije si svým vlastním životem i bez vašeho přičinění. Každé město a vesnice průběžně produkuje nějaké zboží a naopak potřebuje více méně pravidelné dodávky něčeho jiného. Mezi městy jezdí počítačem řízené karavany, přepadávají je bandité, bandity pronásleduje policie a pouštní hlídka... A o těch nejdůležitějších událostech pak píší Pouštní noviny, abyste měli přehled.

Ve hře je dobře promyšlený systém nákladních zvířat a povozů, se kterým strávíte skoro polovinu hry, než přesedláte na terénní auta. Ekonomika měst a vesnic se skládá z pěti výrobních řetězců (např. bavlna -> textil -> oblečení), které produkují celkem 13 druhů zboží, se kterým můžete obchodovat. Obchodování je pak váš hlavní zdroj peněz, abyste si mohli nakoupit lepší zbraně a vybavení a najmout více zaměstnanců, které budete potřebovat pro přežití v oblastech s lépe vyzbrojenými bandity.

Souboje fungují přesně po vzoru Falloutu. Každému členovi své karavany můžete dát brnění, dvě zbraně a munice, kolik unese (záleží na síle). Seznam zbraní se sice drží skutečnosti (alespoň co se obrázků a názvů týče), ale výběr je opravdu široký. Můžete bojovat s bandity, ale také se vydat na dráhu zločinu a přepadávat jiné karavany a bojovat s policií. Na konci každého úspěšného boje samozřejmě pobitým nepřátelům můžete vzít vše, co unesete. Jediná větší nepříjemnost je, že občas se obtížnost soubojů bez varování prudce zvýší. Během jedné cesty zhruba v polovině hry tak můžete bez jediného škrábnutí postřílet 10 pistolníků v jednom souboji, ale když nemáte dost ozbrojených pomocníků, ve druhém souboji o pár kilometrů dál vás třeba 8 "nindžů" vyzbrojených jen meči naseká na nudličky.

Ve městech se nemůžete volně pohybovat jako ve Falloutu. Na mapce města můžete jen klikat na ikonky představující různé obchody a NPC, se kterými musíte promluvit, aby se příběh posunul dál. Příběh je krátký a lineární bez jediného vedlejšího úkolu, ale na druhou stranu je dlouhý tak akorát, aby vás tahle jednoduchá hra v půlce nepřestala bavit.

Hra také obsahuje několik zbytečných chyb. Ceny zboží a poptávka v jednotlivých městech se mění dynamicky podle "bohatství" obyvatel a aktuálních zásob města. Chudá města prostě nemají zájem o šperky, takže je sice můžete prodat, ale jen hluboko pod cenou. A chyba je v tom, že město může někdy během jedné transakce zchudnout tolik, že vám dovolí pod cenou zpět odkoupit zboží, které jste mu právě draze prodali. Další zcela úmyslná chyba je, že obchody se zbraněmi a vybavením jsou ochotné odkoupit jen omezený počet každého předmětu. To by dávalo smysl, kdyby se limit náhodně zvyšoval třeba po pár dnech, ale bohužel po jeho vyčerpání máte smůlu až do konce hry. Například nádoby na vodu ukořistěné od banditů tak můžete rovnou zahazovat, protože je stejně nikde neprodáte.

Pro: Originalita, zábava, jednoduchost

Proti: Zastaralá grafika, krátký lineární příběh, prudké změny obtížnosti, chyby

+15

Goodgame Empire

  • Browser 70
Goodgame Empire je další z řady free2play her, kterou buď budete muset hrát každý den nebo do ní budete muset nějaké ty peníze dát. Já do free2play her peníze nedávám, takže můj komentář bude rozebírat první způsob.

Ze začátku se s námi tvůrci nepářou a po né moc dlouhém tutoriálu nás nechají hrát. Hra nemá moc složité mechaniky, takže by s ní nikdo problém mít neměl.

Hraní hry samotné se skládá z několika částí. První čast je stavění a vylepšování hradu, které je ze začátku zábavné a pak už se stává takovou nutnou výplní. Další část je trénování svého vojska. Tady musím říct, že si s tím tvůrci opravdu vyhráli. Goodgame Empire obsahuje opravdu rozmanitou nabídku vojáků a je pak na každém hráči, kterou taktiku boje si vybere.

Se svou armádou můžete buď zaútočit na bandity (na které asi budete ze začátku útočit pořád) nebo na ostatní hráče, od kterých v případě úspěšného útoku dostanete suroviny. Ale pozor! Svoji armádu si musíte nechat i na bránění, aby vás pak někdo nevyraboval. Tady se dostávám k docela velkému problému hry, kdy můžete v podstatě pořád útočit na slabší nepřátele a obírat je o suroviny, což dost znevýhodňuje novější hráče.

Ve hře samozřejmě existují spolky (tady se nazývají Aliance), ve kterých se můžete spolčit proti ostatním. V Goodgame Empire se dost často vyskytují různé eventy, které jsou dost povedené, ale i přesto hra trpí klasickým problémem všech her bez příběhové kampaně a to je jistá repetetičnost. U hry jsem sice vydržel přes rok, ale poslední měsíce už jsem hrál z jisté "nutnosti".

Pokud máte rádi online strategie, tak tohle je opravdu povedený kousek, ale nachází se v ní spoustu problémů.

Pro: Jednoduchá hratelnost, systém trénování vojáků, na free2play hru dobrá komunita, zajímavé eventy

Proti: Po delší době repetetivní, hra má nastavený systém, který vás nutí vkládat do hry peníze

+10

Age of War

  • Browser 80
Age of war je a vždycky bude hra mého dětství. Největší plus bych viděl v soundtracku, který tomu dodává pořádné grády (Glorious Morning od Waterflame).

Tohle rozhodně není typ hry, který budete pařit 2 několik hodin v kuse, ale jakožto browserová hra, která slouží na krácení dlouhých chvílí, funguje skvěle.

Pro: Soundtrack, lehký a zábavný gameplay

Proti: Hra začne po chvíli být repetetivní

+6

Interande

  • Browser 70
Seznamte se s Hanou...teda ne, Danou! (To je ta lehčí část.)
Novinářkou na volné noze, která musí do rána, kdy má odevzdávku, vypracovat ohromný článek, jehož napsání potrvá několik hodin. I přesto se ale rozhodne cca 12 hodin před deadlinem jít pařit do jednoho z brněnsko-pražských klubů, přičemž celou práci na článku si nechává až na jednu hodinu ranní.
To z Dany dělá nejen císařovnu všech prokrastinátorů, ale i silně nedůvěryhodnou a potenciálně nezodpovědnou novinářku.
Tak ji pojďme sbalit!

Abyste mohli Janu sbalit, musíte se vypořádat s řadou pikantních problémů. Například cockblock barmanem, vaší ex, u které si potrénujete vaše porozumění slovenštiny, a bohužel i idiocií vašeho hlavního frajera, který se rozhodne holku, co zná přibližně jen hodinu, vytáhnou na vyhlídku při svíčkách a sklenkami vína. Tuhle hovadinu hodnou 14ti letého naivního snílka pak musíte s obtížemi vyžehlit vy sami. Hana totiž nesnáší profláklou klišé romantiku a rázem se váš úkol zkomplikuje. Ocitnete se VELICE blízko prospati jménem friendzone, ze které není úniku. Ale ještě v ní nejste...
Vaší zbraní tak bude přiměřený flirt a neukvapenost. A jak to nakonec dopadne v epickém finále na autobusové zastávce bude záležet jenom na tom, jak s touto zbraní budete nakládat.

Koncept interaktivní hry o balení holek zní poměrně hrozně, ale musím uznat, že mě Interande vlastně bavilo. Je tam pár chytře vymyšlených záludností, technicky to celé vypadá vcelku podmanivě, plus má to suprovou znovuhratelnost. I přestože některé chování a dialogy obou aktérů jsou poměrně špatný, nemluvě o tom, že občas není úplně jasné, co vlastně jaká možnost dělá, tak jsem to hrál za opila už asi s šesti kámoši, takže to očividně dělá něco dobře.

Btw, když jí po tanovačce řekl: ,,Pojď ven.", myslel jsem, že si jdou dát jen cígo.
Nejsem jediný, kdo to takhle pochopil, že ne?
+29

Cursed Treasure 2: Hey! Heroes! Leave Us Gems Alone!

  • Browser 75
Musím se k něčemu přiznat. Zhruba jednou za rok pocítím neutuchající bažení po nějaké tower defense hře. Většinou si nějakou vyberu, zahraju pět minut a zjistím, že je to hrozná blbost a na další rok mám klid.

Tentokrát jsem u toho ale vykydnul asi měsíc. Nejdřív Cursed Treasure datadisk, pak původní díl a nakonec tady dvojka. A strašně mě to chytlo a musel jsem to dohrát na všechny hvězdičky a na všechny achievementy.

Dobře řešený RPG systém, obtížnost akorát (hodně tower defense her je hrozně těžkých hned od začátku), celá řada zajímavých protivníků, hezká grafika, dobrý systém vylepšování budov a vychytaný moneymanagment systém. Skoro každé kolo i přináší nějakou novinku v podobě nové budovy, co vám pomáhá nebo naopak škodí.

Moc se mi jen nelíbila funkce lebek, za které si můžete vykouzlit třeba 1 000 peněz nebo návrat všech diamantů do domečku. Oceňuji, že se nejedná o pay to win, dají se získat sledováním reklam, ale s jejich pomocí se dá vyhrát v podstatě jakýkoliv level, a je to podle mě příliš velká pomoc a v podstatě cheatování.

A strašně mě štvali nepřátelé, kteří se umí zneviditelnit. Pokud chce člověk dát brilliantní hodnocení, je v podstatě nezbytné na jejich likvidaci použít kouzla.

Každopádně je to hra, co mě v rámci žánru chytla asi nejvíce ze všech a doufám, že příští rok, až mě zase popadne tahle podivná touha, budu mít při výběru podobnou kliku.
+7

Cookie Clicker

  • Browser 70
  • Android 40
Idle hry jsou, co si budem nalhávat, vlastně úplná blbost a v zásadě pravý opak toho, co od her čekáme. Cookie Clicker je však docela překvapivě obsahově bohatý a také trošku návykový. Jelikož kromě samotného "idlení" můžete i volit různou strategii na zvyšování produkce, hledat skryté achievementy a brouzdat velkou zásobou vtipných popisků, jedná se o příjemnou odpočinkovou zábavu.
+10

First Person Platformer

  • PC 80
  • Browser 80
Hry z pohledu první osoby zbožňuji nejvíce. Můžu se v nich dosyta vyřádit a pobavit, ať už jde o střílečky, plošinovky, logické a jakékoli jiné. Společnou mají perspektivu a plné 3D zobrazení. Hrají se mi tak pohodlně, protože na ně nahlížím zmíněným pohledem a jen uplatňuji principy chůze, objevování, sbírání a skákání. A ve FPS žánru samozřejmě i střílení. Od něj se mohly tyto zajímavé hry vyvinout, poskytují netušené možnosti, jak námi vnímaný rozměr uplatnit v něco více, než kdy budeme sami schopni zažít. Z čehokoli z first person jsem tak na větvi, ale čím méně textu, tím lépe. Smyslem je co nejsnazší pochopení herních mechanismů a jistota.

First Person Platformer je vytvořen v Unity Enginu, ten disponuje pokročile koncipovanou grafikou. Využije se tak potenciál výkonných strojů a nastavení novějších funkcí, k co nejlepšímu dojmu ze hry. Barvy hýří bílou, modrou, obecně těmi světlejšími tóny. Jde tak o uklidňující formu relaxace, byť absentuje muzika a je slyšet jen sebrání rotujících kosočtverců, dále i nadskočení. Design celé mapy skýtá slušnou variabilitu výhledů před sebe, kdy zejména ke konci jdou pozorovat mnohá místa odjinud. Po zapnutí se objevuji hned na startu, není přítomna žádná nabídka voleb. Nelze ani jakkoli ukládat.

Na začátku je nejzáludnější úsek, kde jsou předměty schovány i po stranách. Dají se totiž snadno přehlédnout. A když si nedám pozor, letím nenávratně dolů. To se zresetuje a jede se odznova. Vybalancování kláves pro chůzi, potažmo běh a tím i vhodnější použití skoku, je zcela intuitivní a neměl by s ním mít nikdo problém. Hra počítá s klasickým PC rozvržením, i na notebooku tak jde perfektně. Lze spouštět v prohlížeči, kde je pochopitelně vizuální pojetí trošku utlumeno. Do počítače není potřeba instalace, jen spuštění hry, navolení parametrů a hotovo. Vypnutí se provádí shozením na lištu. Nezvyk.

Celé to trvá jen pár minut. Dá se hrát vícekrát a neustále zlepšovat dosaženou dobu. Pády z velká výšky nezpůsobí zranění, jestliže je dopad v místě dřívějšího výskytu hráče. Počet sebratelných věcí čítá hodnotu kolem dvou stovek. Vystoupání k vyznačenému exitu je poslední úkon, v rámci kterého se dá bavit o herní náplni. Neboť jeho docílení zobrazí nápis Win. Na této z vlastní perspektivy viděné záležitosti mi nejvíce imponuje její název, který víceméně říká, jakých her je momentálně plno, že o nich absolutně nemám přehled. Ale spousta z nich postřehnuta, jsou na Steamu, některé zakoupeny. Je tak co hrát. A o to jde.

Pro: Jednoduchá hříčka se základními principy chůze a sbírání. Nutný i skok a dobrý odhad situace v prostoru.

Proti: Příliš krátké, málo přítomných barev, nelze klasicky vypnout. Na noťasu ok, ale PC je přeci jen jistější.

+8

T-Rex Runner

  • Browser --
19:52 – Sakra, nenahrála se stránka. Asi vypadl internet.
19:59 – Stále nenaskočil, restartuju router.
20:03 – Nic, zkouším znova
20:10 – Kurva, stejně vyhyneš! Zkouším znova.
20:25 – Infolinka vypnutá, ti idioti maj jen do osmi.
20:30 – Já jsem dinosaur, já jsem dinosaur…
20:45 – Chtěl jsem se kouknut na stránky poskytovatele. Jsem debil, ne dinosaur.
21:00 – Dávám si led na bouli, jak jsem třískal hlavou do zdi.
21: 15 – Slibuji, že pokud tohle přežiju, stanu se lepším člověkem. Omluvím se všem, kterým jsem kdy ublížil, začnu chodit do kostela…
22:00 – Ze skóre zmizela čísla, zůstal jen symbol nekonečna.
2:00 – Dino se evolvoval do opice.
13:00 – Změna poskytovatele, trvalé psychické následky, a věčná lásko-nenávist k této hře.
+13

Frog Fractions

  • PC --
  • Browser --
Ať už jste školák či dospělák, nikdy není špatná příležitost zopakovat si tak zásadní látku, jako jsou zlomky. A právě k tomu slouží krátký edukativní titul Frog Fractions, který jsem si s cílem zjistit více o zlomcích zahrál ještě v jeho původní flashové podobě několik let zpátky. A můžu potvrdit, že teď už vím, co to je žába.

Hned na začátku hry vás přivítá chytlavý soundtrack a detailní artwork žabího hrdiny Hopa, signalizující, že tady si autor opravdu dal záležet. Pak už začíná samotná hra a s ní ta pravá zábava. Lety ověřené principy Missile Command hrají v tandemu s edukativní rovinou titulu, přesně tak, jak byste očekávali. Zážitek ze hry prohlubují i upgrady jako automatické zaměřování, které můžete nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat, nainstalovat a odinstalovat a nainstalovat a odinstalovat, želva a drak, na které může Hop přesedlat z leknínu a pohybovat se tak doleva, doprava, nahoru a dolů nebo zdánlivě nedosažitelný warpový motor. Každý z nich je totiž zcela zásadní pro předání nových a zajímavých informací o zlomcích. A co víc, hra vás seznámí nejen s problematikou zlomků, ale v mezihrách si procvičíte i psaní na klávesnici rozložení Dvorak! Naučná hodnota Frog Fractions je tak až dvojnásobná oproti očekáváním.

Jsem tudíž moc rád, že vývojář Twinbeard nenechá takto zásadní hru zmizet v propadlišti dějin a připravil novou verzi, která není závislá na zastaralém Flashi. Další generace tak nebudou ochuzeny o cennou lekci o zlomcích. Díky remasterované grafice navíc Frog Fractions vypadají lépe a mají více pixelů, než kdykoliv předtím, a jak všichni víme, počet pixelů je v posuzování kvality hry zcela zásadní. A to se ani nezmiňuji o placeném DLC v podobě čepičky pro hlavního hrdinu Hopa. Sice vám může připadat, že více než 8 euro za pouhý skin je zcela přemrštěná cena, já si to však nemyslím. Při hraní původní verze jsem se vždycky bál, že Hop by u vody mohl prochladnout a teplá čepička tak dokáže zcela změnit zážitek ze hry.

Hru bych hodnotil známkou 100/100, což, jak by vám vysvětlily Frog Fractions, je zlomek. Nedovolil bych si však hodnotit hru takto těsně spjatou se zlomky procentuálním hodnocením a na Databázi proto hodnocení protestně neudělím. A pokud nevěříte mně, ceny od renomovaných publikací jako "121. nejlepší hra všech dob" od Polygon, "nejlepší URL roku 2012" od GiantBomb a "pravá nejlepší hra dekády" od Geek.com snad mluví za vše.

Co dodat? Snad jen to, že žáby lžou a zlomky jakbysmet.

Pokud jste na spoiler náhodou klikli omylem nebo ještě předtím, než jste se z Frog Fractions dozvěděli vše důležité o zlomcích, tak se nemáte čeho bát – spoileroidní části komentáře jsem pro jistotu hodil na Pastebin: odkaz

Jestli ale máte rádi zlomky, žáby nebo třeba hry, které možná nejsou takové, jak se na první pohled můžou zdát, možná by vám Frog Fractions stály za zahrání ještě před přečtením zbytku komentáře.
+21

Desert City Stunt

  • Browser 20
Na návštěvě u rodičů si můj starší syn chtěl zahrát nějaké závody a nakonec se mu zalíbilo Desert City Stunt. Jelikož toho ještě nemá mnoho nahráno, držel jen šipku dopředu a nitro a já se snažil vybírat ty prapodivné zatáčky, které na tratích jsou. Fyzika zde funguje prazvláštně a auta lze ovládat i ve vzduchu, jen jsem se to za těch šest tratí nestačil pořádně naučit.

Desert City Stunt je arkáda jak řemen a za moc nestojí nic od nesmyslného rozrážení sudů či hromad pneumatik, přes neskutečně dlouhé skoky, které vozidlo mnohdy vyhodily mimo trať, až po vítězné výbuchy v cílové rovince. Snad jediné, co se mi na hře líbilo, byla hudba a speciální odrazové rampy na poslední trati, a kdyby nešlo o tak krátkou záležitost, určitě bychom ji nedokončili.

Přesto, že se synek po každé dokončené trati hodně radoval, jsem rád, že mu pak můj brácha ukázal staré dobré tituly v podobě Arcade Volleyball, a především pak Tunneler 2.0, u který se bavil mnohonásobně více. Vypadá to, že už dozrál do věku, kdy se hraní stane běžnou součástí jeho života.

Pro: hudba, poslední trať

Proti: prapodivná fyzika, překážky na trati, šílené skoky, volná jízda

+10

The Quest For The Rest

  • Browser 55
Jedna z prvních her od Amanity, která lze spustit pouze přes prohlížeč, nese jasný rukopis tvůrců. I když bych nehrál The Quest For The Rest přímo z oficiálních stránek Amanity, hned bych věděl, že se jedná o jejich dílo, protože Samorost zde čouhá z každého rohu.

Jde o opravdu kraťoučkou hříčku se třemi človíčky, kteří musí překonat (doslova) pár překážek, aby se dostali k dalším človíčkům. Při svém pár minutovém putování narazí na několik zvířátek, která jim buď brání v cestě nebo naopak pomáhají dál.

Jediné, co po mě hra chtěla, bylo klikání na interaktivní místa a sledování, co se stane pak. Pokud ještě existuje někdo, kdo od Amanity nic nehrál, pak je The Quest For The Rest na seznámení se s tvorbou tohoto studia přímo ideální. Je to zdarma a těch pár minut může obětovat každý.

Pro: vtipné momenty, animace, zvuky

Proti: kraťoučké

+17

QWOP

  • Browser 20
Hned na začátku musím říct, že za normálních okolností bych si tuhle hru snad ani nepustila. Ale když jsem zjistila, že ji Kwoky vybral jako takovou jednohubku pro DH Masters, tak jsem si řekla, proč ne.

Každý pokus o úspěšný běh skončil tvrdým pádem buď na obličej nebo na záda. Dokonce jsem si načetla asi 3 návody, jak toho chlapa rozběhnout. Zkoukla videa. A pořád jsem nechápala, jak tu postavu rozběhnout. Jednou se mi povedlo, že fakt uběhl asi 2 metry.

Pak jsem to vzdala a řekla jsem si, že pro tu srandu ho do cíle prostě nějak dotlačim i kdyby se měl třeba plazit a pošlu z toho potupné video Kwokymu.

Tak se také stalo a za nějakých 21 minut jsem chlapáka s roztaženýma nohama a cukáním v nohou jako by měl epileptický záchvat dotlačila do konce. Vtipná byla i překážka, kterou si táhnul mezi nohama skoro až do cíle, protože jsem se bála ji nějak překonat, aby nespadl.

Možná, že to budu pravidelně pouštět hostům na pijatice, aby se pobavili. Tím nemyslím, to moje video, ale tu hru ;o)

Pro: zábava

Proti: pro mě nemožné dohrát normálně

+18

QWOP

  • Browser 20
To jsem si zase jednou dal. Kwoky po čase vybral do DH Masters něco, co se nedá pořádně hrát. Hra QWOP mi hodně připomínala arkádu Getting Over It with Bennett Foddy, kterou jsem přidával na DH a nebylo pro mě tedy až takové překvapení, že autor je stejný.

Spousta hráčů občas končila v minusových číslech, ale mě starty celkem vycházely a můj nejhorší výkon byl 0,1 metrů. Chvíli jsem se "běžce" v červeném trikotu pokoušel naučit ovládat a celkem daleko (přes dvacet metrů) jsem se dostal pomocí kláves W a O. Nedařilo se mi ale moc zlepšovat, a tak jsem nakonec našel návod a skončil u kláves Q a W, které stačily k tomu, abych se dostal až do cíle.

Na padesátce mě sice trochu zbrzdila překážka a chvíli jsem jí táhnul za sebou, ale pak se mi jí podařilo zbavit a dobelhat se až na stovku, za níž je písek. Celá hra je tedy rozběh na skok daleký s jednou překážkou, ale nevím, kdo se rozbíhá sto metrů. Stovka mi trvala asi čtyřicet minut, protože klávesy Q a W mi o moc větší rychlost nedopřály a ještě jsem si u toho psal s bratrem. Do cíle jsem se dostal, a tak nemám důvod hru znovu zapínat, protože znám lepší způsoby, jak trávit svůj volný čas.

Pro: zajímavá zkušenost

Proti: ovládání, "běh", překážka

+16

The Quest For The Rest

  • Browser 40
Adventura na několik minut. Doslova. Herní doba je tak o polovinu kratší než u prvního Samorostu, nicméně tahle legrácka na zakázku mě ve výsledku bavila víc. Cestování přes tři obrazovky je roztomilé, jednoduché a s hudbou od Polyphonic Spree vytváří zajímavou symbiózu. Jedno se hodí k tomu druhému.

Proč tedy to nízké hodnocení? Délka. Hra se dá zvládnout za cca tři minutky a při veškeré úctě k fajn kombinaci grafiky a profi hudby to za mě na vysoké hodnocení není. Ale třeba jen nedokážu docenit uměleckou hloubku projektu.
+12

1989: Akce svoboda

  • Browser 60
Jednoduchá výuková hra na stránkách ČT o konci komunistického režimu, jejíž dohrání zabere tak půl hodiny. Líbí se mi retro vzhled hracího plánu, po kterém posunujete místo panáčka modelem dobového vozu, hlas pana Hemaly a tehdejší hity dobře navozují atmosféru.

Princip hry spočívá v otáčení informativních karet na jednotlivých polích plánu, které většinou obsahují popis konkrétních událostí roku 1989 a možnost pustit si k nim televizní videozáznamy. Ty jsou jednoznačně nejzajímavějším prvkem hry a žel i nejproblematičtějším - na některých prohlížečích nefungují. Konkrétně se nepřehrávají na Chromu, na IE hra nefunguje vůbec, Mozilla je bez problémů.

Snahu přiblížit zábavnou formou události před třiceti lety oceňuju, kromě hlavních událostí autoři zařadili i perličky nebo zajímavosti. Například to, že dva kluci ve snaze emigrovat do Ameriky unesli letadlo, jsem opravdu nevěděl.
+20

Detektiv Kurzor

  • Browser 70
Na stránkách ČT jsem náhodu narazil na odkaz „Počítačová hra“. To bude zase nějaká vzdělávací pro děti, ale tak vyzkoušíme, říkal jsem si. Nakonec se z toho vyklubala příjemná detektivní adventura. Jsou tu dva případy, jeden takový tutoriálový, druhý už rozsáhlý a je tu i jakýsi příslib dalších.

Největší devizou je něco, na co jsme si ve hrách už bohužel museli odvyknout. Kvalitní český dabing. Všechny rozhovory jsou ve hře profesionálně namluveny. A vhodně vybrány, třeba šéfovou namluvila Slavíková, tak čekáte kdy uslyšíte slova „Máte padáka“ :) I text samotný je však na poměry počítačových her kvalitní. Ve hrách je často problém, že rozhovory jsou wall of text nebo se skládají jen z citoslovců, tady je textu přesně akorát, stručně, jasně a přirozeně. Asi tomu i prospívá, že se případy drží při zemi a není tu žádné vraždění.

Grafika je čistě dvourozměrná, mimo minihry hra většinou připomíná žánr vizuálního románu. Pozadí jsou trošku přefiltrované fotky z reálu, vypadá to dobře. Postavy jsou komiksové a opět do hry sedí. Vytknul bych, že každá postava má jenom jeden obrázek, takže vizuálně nevidíte změny v náladě dané postavy. Herní náplň je složená především rozhovorů, ale jsou tu i minihry, přičemž třeba sestavování portrétu pachatele jsem nikde tak dobře udělané neviděl.

Rozsah v současné podobě je na takové příjemně strávené nedělní odpoledne. Znovu zahrání může prospět množství achievementů a jedno konečné rozhodnutí, jak případ na konci dořešit. Za hru ČT velmi chválím a rád bych si zahrál i další případ(y).

Pro: dabing, text, některé minihry, achievy, odlišné konce

Proti: pouze jeden sprite postavy, chudší adventurní prvky

+30

XBlaster

  • Browser 55
X Blaster byl vskutku zajímavý v konceptu Mechových bojů. Matně si ho pamatuji ještě z let, kdy jsem byl školou povinný. Nehrál jsem ho nijak dlouhodobě a asi jednou nebo víckrát jsem se k němu po čase vrátil.

Hlavním důvodem celkového stereotypu je sice funkční koncept, ten ovšem postradá ve znovuhratelnosti, v online bitvách strašně pomalu vydělávate peníze, za to si za čas koupíte lepší výbavu a tím to končí. Konec, šlus. Jedinou variabilitu kromě několika zbraní nabizí celkem tři, pokud si dobře pamatuji, druhy mechů. Jeden má místo nohou pásy a je tak nejrychlejší, druhý naopak vyniká v odolnosti a má tak přídavný silový štít a třetí mech zase vyniká v palebné síle. Tímto veškerá variabilita hry končí na jednoduchém konceptu "Kámen, nůžky, papír". Jo a ještě tu máme klasické browserové platicí metody, kdy za skutečné peníze můžete rychleji postupovat hrou.
Ovšem svou jednoduchostí byl poražen už od svého začátku lepšímy 3D akcemi, Vyzdvihnul bych možná tak vzhled některých arén.

Pro: Líbivé. (V době bez silného počítače)

Proti: Slabé už v době vzniku.

+10

Agar.io

  • Browser 50
Agar.io je hříčka s gameplayem založeným na principu, jako kdyby šlo o Fishy nebo LocoRoco v multiplayeru. Vžíváte se do role mrňavé améby, která podobně jako Had požírá okolosevznášející plankton, díky čemuž roste. Jak sílí, může si začít dovolovat na menší hráče. Tedy veškerou složitostí hry je sežrat všechno, co je menší než vy, a prchnout před vším, co je větší. Z multiplayeru zároveň vyvěrají síly i slabiny hry - velkým kladem je, že proti živým hráčům se zkrátka hraje jinak než proti libovolně dobré AI, protože s ní si prostě nezasoupeříte o to, kdo vymyslí zákeřnější fintu, aby toho druhého pohltil nebo mu naopak utekl. Zajímavým lechtáním nervů je, když narazíte na podobně velkého hráče a není jisté, kdo by při kontaktu sežral koho. Bohužel ale každou chvíli narazíte na někoho, kdo to bere moc vážně, a to hru může pokazit, jak už tomu bývá. Ve výsledku je Agar.io slušnou kratochvílí na zaplnění menšího časového prostoje.

Pro: přechytračování se s ostatními hráči, časová nenáročnost

Proti: jako v každém jiném multiplayeru jsou někteří protivníci debilové

+15