Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Silent Hill 4: The Room

  • PC 55
Nevím, nevím. Série začíná mít jakousi klesavou tendenci, co se kvality týče. Jsou zde dobré, inovativní věci, ale bohužel těch špatných inovativních je o trochu víc.
Příběh je určitě nadprůměrný, ale zatímco v předešlých dílech jste často nevěděli na čem jste a konečné rozuzlení přišlo až ke konci, tady je vše jasné tak od první třetiny hry. Po zbytek hry se snažíte jen zachránit.
Charaktery jsou nemastné, neslané. Hl. hrdina mi nepřirostl k srdci. Zase se neubráním nesrovnávat se staršími díly. V minulých dílech hrdina často komentoval dění, věděli jste co se mu líbí a co ne. (U mě osobně vede v oblíbenosti Heather) A to dokonce i u vedlejších postav. (v tomhle vynikala zase dvojka) Tady Henry řekne na začátku nové lokace jen"Kde to sakra jsem"... a někdy ani to ne. Připadalo mi, že je hrdinovi všechno jedno a záchrana světa je jeho každodenní rutina. Jediná postava s určitým charakterem je Walter.
Když jsem u postav, tak vám hra přidělí v půlce hry "pomocníka"sousedka Eileen, která jen zavazí a zdržuje. Je pravda, že jí můžete dát zbraň a tudíž vám občas pomůže toho protivníka skolit, ale je pomalá, útočí na nepřítele, když vy chcete raději utéct a vrcholem je, že když ji necháte tak o deset kroků pozadu a jdete do nové místnosti, zůstane v předešlé lokaci. (Kde je to často plné nepřátel)
Nepřátelé jsou zase naopak poměrně slušní. Ve hře odpadli bossové (tedy až na toho finálního) ale jsou nahrazeny nesmrtelnými duchy, kteří vás pronásledují i skrze místnosti a stěny. Zneškodnit jdou jen jednorázovým mečem, kterých jsou ve hře asi čtyři. (Naopak duchů asi patnáct) Skrze místnosti vás taky bude občas pronásledovat hlavní padouch, který je ovšem taky nesmrtelný. (srovnatelný s Nemesis z Resident Evilu 3) Tihle mě ve hře tedy strašili nejvíc.
Prostředí nemám co vytknout, až na to, že v druhé půlce hry budete muset prozkoumávat stejné lokace, jako v první půlce. Což je torchu nuda, ale moc jsem si toho nevšímal.
Další věc je, že můžete ukládat hru jen ve vašem bytě, do kterého se budete neustále vracet. Tohle mi ani nevadilo, ale vadilo mi, že máte omezený inventář. Několikrát se mi stalo, že jsem něco našel, měl plný inventář a musel jsem se proto vrátit do bytu, abych si trochu odlehčil (zde si totiž věci můžete odkládat) a pak se zdlouhavě vracel do oné místnosti pro tu určitou věc. Hrozně zdržující. Výhodou ale je, že vás byt v první půlce hry uzdravuje. Proto v 1. půlce neuvidíte žádné léčivo. A v 2. půlce hry začne ve vašem bytě strašit. (Toto pro mě bylo největším zdrojem strachu... když se vrátíte, co se stane?)
Potom mě hluboce ranilo, že hra postrádá adventurní část. Jsou zde určité "logické" úkoly (asi 3) ale všechny vyřešíte hned a bez problému. Přes tenhle aspekt jsem se hodně těžko dostával.
Další hřebíček do rakve je kamera. Kamera se z 80% dívá hl. postavě do obličeje. To má za následek, že nevidíte vůbec nic před vámi a často vás zraní něco, co jste ani nevěděli, že tam je. (Například pes) Ovládání je konzoloidní, ale dá se na něj snadno zvyknout.
Shrnutí: SH4 je hra s nadprůměrným příběhem, ale chabými postavami. Hra s dobrými nepřáteli, ale špatnou kamerou. Tato hra je velice rozporuplná, má spoustu chyb, ale i tak má určité kouzlo, které vás strhne.

Pro: Příběh, nesmrtelní duchové, strašení v bytě

Proti: slabé charaktery, kamera, absence logických úkolů, "pomocník"

+18

Harry Potter and the Goblet of Fire

  • PC 30
První tři díly videoherní ságy se nesly ve znamení sympatické 3rd person hopsačky, která když už nic jiného, tak dovolila hráči/fanouškovi relativně svobodný pohyb po Bradavicích s velmi příjemným ovládáním.

To ve čtvrtém díle mizí. Hra se ovládá výhradně na klávesnici, což je peklo. Pryč je pohodlný mouselook prvních třech dílů. Pohled se zvedl do ptačí perspektivy, což dává jasné vodítko k tomu, že kamera bude naprosto otřesná a v polovině případů hráč nebude tušit, kam jde. A je tomu skutečně tak.

Hra je rozdělena do deseti oddělených kapitol (plus prolog), které si musíte postupně odemknout. Zároveň s výjimkou turnajových kapitol a samotného závěru s Voldemortem se musíte pokaždé trápit s trojicí Harry, Ron a Hermiona. Jednoho z nich si vždy vyberete a zbylí dva putují s vámi. Bohužel je nemůžete někde nechat, protože na celou řadu kouzel potřebujete spojit síly.

Je jasné, jak tohle dopadne. Počítačem ovládané postavy neustále do něčeho naráží, nechají se v klidu zabíjet, pletou se vám pod nohy, ne a ne s vámi zakouzlit kouzlo, ke kterému potřebujete jejich pomoc atd.. Hra umožňuje hru v kooperativním módu, kdy spolu hrají až tři živí hráči, což může být jistě lepší. Pro singleplayer je to však opět peklo.

Byla by to naprosto dokonale jednoduchá hra, nebýt těchto problémů, které si autoři pravděpodobně nepřáli. Čas od času se navíc přidá sem tam nějaký bug, který časově omezený úkol dělá těžším. (například zabijte deset nepřátel za minutu a půl, ovšem započítá se zhruba jen každý desátý) a někdy je obtížnostní laťka nastavena zcela nepochopitelně vysoko (viz první turnajový úkol, který na zlatou medaili snad zaletět ani nejde (můj čas jsem srazil na nějakých 2:13))

Projití jednotlivých kapitol není žádným problémem. Ke zdárnému postupu je však zapotřebí v každé kapitole nalézt schované "turnajové štíty", které vám odemknou kapitolu další. To je někdy věc vskutku zapeklitá a je jednoznačně nejnáročnějším prvkem celé hry, neboť je musíte nalézt skoro všechny, aby vás hra pustila dál. Bez turnajových štítů by dohrání Goblet of Fire trvalo asi dvě hodiny. S nimi se to může protáhnout klidně na hodin deset.

Jako v každém díle, i zde jsou fazolky, které sbíráte a za které kupujete fanouškovské karty. Ty tentokrát mají asi nejvýznamnější úlohu, protože poměrně značně vylepšují vaše schopnosti.

Grafika hry se moc nepovedla a je v lehkém podprůměru. Svoboda pohybu je takřka nulová (neviditelné stěny jsou opravdu všude), hudba Jeremyho Soula je jako standardně v této sérii velmi kvalitní. Dabing je v pořádku, dokonce se hra může pyšnit tím, že postavu Voldemorta nadaboval samotný Ralph Fiennes. Ostatní postavy jsou namluveny jinými herci, ale výsledek je dobrý.

Celkově se jedná o poměrně frustrující hru, která střídá jednoduché momenty s nehratelnými. Poměrně věrně se drží předlohy, ale je velmi kusá a samostatně nedává vůbec smysl. Už to není hezká arkáda, ale snaží se to neúspěšně o akční hru. Arkáda tomu přecijen slušela víc, ačkoliv dle mého by Harrymu nejvíce sedla adventura s lehce akčními prvky. To by však vyžadovalo nejspíše daleko delší výrobu.
+18

Amnesia: Justine

  • PC 80
Musím se přiznat, že tohle bylo moje první hrané DLC. Zatím mě žádná hra neoslovila tak, že bych si k ní chtěl zahrát i DLC. Amnesii se to povedlo, neboť mě bavila a vystrašila jako žádná hororová hra před ní (viz. http://www.databaze-her.cz/hry/amnesia-the-dark-descent/komentare/?razeni=0 - druhý komentář)

Oproti tomu, jak The Dark Descent začínal relativně klidně, tak Justine děsí už od začátku. A je to pochopitelné, neboť hrací doba se pohybuje okolo 2 hodin. To je velmi krátká doba a dokonce se dá projít i za hodinu. Naštěstí proto tvůrci nedovolili možnost hru ukládat, což prodlouží hrací dobu. Budete tak muset být opatrnější, vše si důkladněji promýšlet. Tento fakt, ale někdy taky naštve. Vzpomínám si, jak jsem byl na konci v jedné místnosti a otevřel jsem si dveře, že půjdu dál, ale ještě jsem chtěl něco v místnosti, kterou jsem chtěl opustit prozkoumat a náhle se dveře zavřely a já se nemohl dostat dál.
Ihned na začátku zjistíte, že tentokrát se budete muset skrývat a prchat před jinou nestvůrou. I hudba se malinko změnila a je opět velmi děsivá. V Dark Descent jste občas narazili na místa, kde jste si mohli vydechnout a připravit se na další postup hrou. Tady ne, po celou dobu hry se mě zmocnila nejistota a byl to pro mě docela problém, protože Dark Descent jsem hrál asi hodinku denně a uložil. Navíc v Justine se pohybujete častěji ve tmě, protože ačkoli máte lucernu, tak ji nepoužijete. Přesto, i když se to zdá stejné, je tu novinka. V Justine se hned na začátku hry dozvíte, že se v určitých oblastech vyskytují oběti a vy se musíte rozhodnout jestli je zabijete, nebo se je pokusíte zachránit. Když se k tomu před každou novou oblastí přidal ještě fonograf s nahrávkou, měl jsem pocit, že je to podobné filmové hororové sérii SAW. Logické hádanky tak ze hry opět nevymizely. Překvapil mě i příběh, který se mi líbil a nečekal jsem, že i DLC může nabídnout celkem slušný příběh. Abych jen nechválil, tak mi lokace přišly dost podobné plné hře.

Amnesia: Justine mě opět vystrašila, obsahuje skvělé momenty a taky logické hádanky. Delší hrací doba by však vůbec neuškodila.

Pro: atmosféra, hudba + zvuky, nemožnost ukládat, příběh, logické hádanky - záchrana lidí

Proti: krátká herní doba, lokace, nemožnost ukládat

+18

LEGO The Lord of the Rings

  • PC 100
Od chvíle co jsem se dozvěděl, že bude LEGO na Pána Prstenů, byl jsem štěstím bez sebe. Nemohl jsem se dočkat, až si to koupím.

Moc se mi líbí, že se drží filmového zpracování a vložené vtipné scénky, či nějak vtipně doplněné - to prostě nemá chybu. Moc se mi líbí, že zůstáva skvělý originální dabing z filmu. Líbí se mi i trošku toho logického uvažování, že hráč musí i přemýšlet a né jen zbrkle mlátit. Promiňte, jestli to moc nedává smysl, ale to víte - jsem v Sedmém nebi.
Miluju Trilogii Pána Prstenů.

Strašně mi to připomíná film, trošku pro děti, ale i z starších a dospělích se někdy stávají děti. Ale i pro dospělé, velmi skvělá hra.

Pěkné grafické zpracování, výborná hratelnost, zábavné, nemám co vytknout.

Pro mě nejlepší hra z LEGO her, a podle mě nejlepší hra na motivy Pána prstenů.

Pro: Grafika, originalita, dabing, zábava, příběh přesně podle filmů

Proti: naprosto nic

+18 +19 −1

Drakensang: The Dark Eye

  • PC 80
Skvělý, naprosto impozantní RPG, který jsem ale přes veškeré úsilí nedokázal dohrát. Ale na druhou stranu se za to nestydím.

Drakensang je dle mého mínění docela zapadlý kousek. Přitom nabízí naprosto úžasně zpracovaný svět, který svojí volností nabízí srovnání s těmi nejlepšími RPG kousky současnosti. Škoda jen, že je tak zasraně těžkej a ke konci až tak příšerně brutálně náročnej. Neměl jsem na to už nervy. Po desítkách a desítkách hodin hraní jsem si myslel, že všemu bude konec a jelikož se konec nabízel už nejmíň stokrát, pořád hra pokračovala dál. Tím samozřejmě nemyslím, že jsem konec vyžadoval, ale když RPG hrajete už delší dobu, tak se z něj vytratí taková ta usedlost, kdy máte svoje stavení, svoji výbavičku, svůj standard, svoje kamarádíčky a vydáte se na závěrečnou cestu, která určí všechno.

Ta závěrečná cesta, kdy jsem svoje hlavní sídlo opustil byla naprosto nekonečná. A jelikož jsem se dostal do stádia kdy jsem byl vážně v prdeli, neměl jsem náladu na to, abych pak všecko dalšími hodinami zachraňoval. Tudíž předem musím upozornit, že tohle RPG opravdu není hloupé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Musíte nad vším pracně přemýšlet, připravit si družinu tak, aby jste s ní zvládli zabít i dvacet tuctů kostlivců v čelem s akolitou na druhou, kterej Vás přeroste na tři řady.

Každopádně příběh byl nádherný. Ta herní myšlenka, ve které se příběh odehrává má obrovský potenciál. Divím se, že se o ní zase začíná mluvit až právě díky téhle hře. Přitom si pamatuju, jak jsem tenkrát na stařičkém počítači řádil ve Stínech nad Rivou a jak šíleně jsem se tím bavil. Vlezete do lesa a Váš hráč má strach z tmavých koutů. Objevíte pavouka a Váš hráč Vám div ne neuteče, protože se prostě začne bát pavouků. Dobře, není to zase úplně skvělá věc, ale navodí to pocit reality a to za to fakt stojí.

A takhle bych mohl povídat dál a dál. Ale to bych pak řekl všechno a Vy byste se neměli nač těšit. Drakensang je skvělé RPG, s radostí bych ho srovnal s takovou legendou jako je třeba Gothic. A přitom na to vůbec nevypadá. Ale to poznáte sami, až se do hry dostanete. Uvidíte, že Vás sejme a jen tak nepustí. Pokud teda neztratíte nervy jako já.

P.S. Vedlejší mise v hlavním městě byli naprosto boží. Bavili mě snad ještě víc, jak hlavní kampaň. A to hlavně proto, že předvedli docela schopnou boční kampaň na hledání vraha městem. Doporučuji!

Pro: Pohádkový příběh, obrovský svět, nekonečná kampaň, hudba, vedlejší mise!!!

Proti: Nekonečná a postupem času brutálně náročná kampaň

+18

Mad TV

  • PC 85
Šťavnatá starobylá strategie, připomínající mi osobytostí herní zážitek z geniální The Clue! Jako programový manažer se snažíte ve sledovanosti porazit dvě konkurnční televizní stanice. Ty navíc sídlí ve stejné budově, takže s nimi nesoutěžíte jen virtuálně, ale předháníte se i fyzicky v tom, kdo dříve od agenta vykoupí práva na čerstvý blockbuster. Případně na sebe děláte různé sviňárny:-) Hra tedy není jen klikací - vaše postavička musí takřka arkádově nejdřív někam doběhnout, než může něco zařídit. To spolu s tím, že čas stále utíká (a někdy Vám pěkně zatopí), dodává hraní na dynamice.

Sestavování programu a sledování toho, jak na něj reagují diváci, je velezábavné vzrůšo. Možností je spousta díky slušnému repertoáru druhů pořadů, žánrů apod., z nichž každý má své výhody a nevýhody. Skvělé také je, že jste hrou motivování nejen k nasazování hitovek, ale i kulturního "šmejdu", na který nikdo nekouká. Sledování protichůdných cílů dodává potřebnou taktickou výzvu, jakou jsem si přál od mnohem mladších, ale bohužel mnohem povrchnějších The Movies.

Na atmoséře opravdu hódně přidává fakt, že Mad TV obsahuje skutečné filmy. Nasazujete tak do vysílání věci, které znáte, a o to napínavější je čekání na divácký ohlas. Aneb není nad moment, kdy Váš artový miláček propadne v konkurenci s Policajtem z Beverly Hills:-) Nemluvě o tom, že mi hra dala pár zajímavých diváckých tipů i do skutečného života:-)

Originální mechanismy jsou bohaté, šité přímo na míru (žádný klon klonu) a hlavně dobře vyvážené. Hra díky tomu nabízí poměrně sofistikované strategické výzvy a udržuje Vaši bdělost, protože stát se může ledacos a i když už si myslíte, že máte vyhráno, může přijít krize, která Vám pěkně zatopí (aneb kde sakra sehnat během půl hodiny prachy na práva na Star Wars?!).

Mad TV má svůj autentický ksicht přeneseně i doslova. Grafika je totiž pohledná, svérázná a relativně detailní. Mhouřit oči nad ní nemusíte (pokud nejste oddaný 3D-fil) a požitek nijak neruší.

Zmínit by se dalo ještě mnoho předností a vychytávek. Například systém denních zpráv, které tvoří souvislé mikropříběhy a navozují dojem, že hra je zasazena do živého světa. Nebo všudypřítomný humor, kdy třebas slogany reklam, kterými progládáte vysílání, jsou k popukání.

Dvacet let starý "tycoon" je tedy i dnes plně hratelný, maximálně zábavný, a co víc - ve své kategorii dle mé zkušenosti bezkonkurenční.

Pro: propracovanost, vyváženost, skutečné filmy, humor, dynamika

Proti: bugy v anglické konverzi; chybí ještě alespoň jeden obtížnostní stupínek; jako u The Clue! - nevím o tom, že by někdy někdo udělal pořádnou adaptaci (a že by bylo o co stát)

+18

Portal 2

  • PC 100
Portál 2 je jasný příklad toho, že další díl v řadě nemusí být nutně tahák peněz, protože první díl byl pecka (Tomu bývá často ve filmech). Portal 1 je na poprvé tak na 8 hodin, možná míň..Na podruhé jsem to já zvládl za 117min :D .Ale dvojka graduje ve všem.

Příběh je docela jednoduchý a rychle ho pochopíte..i když.. doteď nechápu jak se ta holka ZNOVA ocitla na tom samém místě po takové době..Srandovní britský Wheatly je prostě blbeček a většinou čekáte kdy se zase ozve.

Glados je něco jako můj vzor - sarkastická, ironická robotka která pořád naráží na to že jste ji zabily a dává vám vše za vinu.

Levely jsou zase o kapku propracovanější a přibyli nám nové věci jako :světělné mosty nebo zrcadlová kostka.

Pokud vidíte místnosti poprvé tak vám dá řádný čas je vyřešit...dokonce i když hru procházím po třetí tak mi to dá zabrat, takže nečekejte že to projdete za 20minut.

Grafika vás uchvátí a to nemluvě o rozbitém sklu - pecka.

Hudba je tady originální a hodí se k děju, dokonce se tvaruje podle toho co právě děláte, jestli jezdíte po zrychlujícím gelu tak je akční atd.

Kooperace je zde jako druhá kampaň a zažijete s Atlasem a tím druhým kterého si nepamatuju dvojtou legraci :D

Novinkou je že Valve přidal editor na tvoření vlastních levelů = nekonečná zábava

HRA ROZHODNĚ STOJÍ ZA KOUPI!

Pro: Logika,Zábava, Prostředí,Hudba, Humorné pojetí postav a dialogů, Grafika, Vše

Proti: Občas se seknete a nevíte jak dál, pro někoho konec, hra asi nic dalšího záporného neobsahuje ;)

+18

Stunts

  • PC 85
Jak už psal uživatel Memphis, je to stará DOSová klasika která v sobě má spoustu nostalgie. Snad moje první závodní hra, která v sobě má takovej náznak 3D grafiky a právě proto mě tak bavila, editor tratě, výběr svého auta(já bral vždy formuli:D) a taky výběr postavy.

Jako závodní hře taky nechybí spousta velkých skoků, tunelů a obřích smiček jako v Sonicovi, které můžete projíždět po obvodu a vzhůru nohama jak se vám zachce.Nejvíc co mě udivovalo bylo to, že když sem hrál proti počítači a ten jezdil za to nejstarší a neškaredější auto tak i tak byl rychlejší a na trati neměl vůbec žádné problémy.

Co si dále pamatuju, tak se dal měnit i pohled a barva aut, za mě každopádně STUNTS dostane 85% jelikož mě občas hra zlobila a vypínala se,to stejné s editor který taky někdy nešel tak jak měl.

Pro: Spousta aut na výběr,editor tratě,požitek ze staré grafiky

Proti: BOT měl většinou navrch,občasné vypnutí samo od sebe

+18

Pathologic

  • PC 60
Přiznám že příběh a atmosféra můžou být poutavé, hra je originální a má své kouzlo, tím to ovšem pomalu hasne.

Rozhovory jsou mnohdy tak nějak mimo logiku a zmatené, možnost odpovědi je často jen jedna a naprosto špatná, kterou by jste si za žádných okolností vybrat nechtěli. Jedna z postav (EVA) mi říkala že toto městečko skoro nezná zločin a obyvatelé žijí v míru, ale jakmile vyjdete v noci ven, všichni se řežou a hází po sobě kudly které vás usmrtí na jednu ránu. Střelba je efektní na asi 7 metrů. Po této vzdálenosti kulka asi záhadně zmizí.

PLOTY!!! To jsou snad největší zlo... Potřebujete se dostat k baráku. Otřesným tempem se k němu došouráte a zjistíte že má vchod na jiné straně, musíte obejít nekonečný plot který vás zavede klidně několik set metrů od onoho domu aby jste zjistili že je tam plot další a musíte to obejít z jiné strany.

Momentálně jsem v druhém dni... Eva mi řekne že potřebuji vyhledat jistého muže a něco mu oznámit.... Vyhledám ho a v konverzační tabulce mám možnosti: ,,Nebudu rušit." a ,,Přijdu jindy." A samozřejmě jiné dějové vodítko zde není. Takže mrtvý bod.

Jelikož všichni hodnotíte převážně kladně, nejspíš jsem příliš kritický ale na druhou stranu nechápu jak můžete tyto nedostatky přehlížet...

Pro: atmosféra, originalita, příběh, mytologie

Proti: nesmyslné ploty, neviditelné zdi, nevyvážený hlad, zranění

+18

Penumbra: Overture

  • PC 90
Frictional Games jsou machři! Frictional Games jsou machři!
Tak přesně tohle jsem si řekl po prvních minutách seznámení s touhle hrou. Po výborné Amnesii jsem Penumbru nemohl minout. Nehledě na to, že v poslední době si stále víc buduju vztah k hororovým hrám.

Penumbra disponuje velmi kvalitním příběhem, příjemnou grafikou, skvělým prostředím a hutnou atmosférou. Příběh je, jak jsem již napsal velmi povedený. S každým nově objeveným listem se dozvíte něco nového. Jak budete postupovat dál a dál, začnete odhalovat záhady důlního komplexu.
Graficky se hra dle mého názoru povedla. Mně však na grafice nezáleží, téměř vše mi připadá pěkné. Myslím si však, že i pro náročnějšího jedince by grafika měla být k překousnutí.
Co se týče prostředí důlního komplexu v zaledněném Grónsku, nemám mu co vyčíst. Je tajemné, atmosférické a obsahuje spoustu zajímavých míst. Během procházení hry se tak podíváte do jeskyň, tunelů, k jezírku, do rafinérie, spalovny, dílen, skladů a dalších zajímavých míst.
Penumbra má vynikající, hutnou atmosféru, která je hlavní složkou hry. Při plížení kolem nepřátel se vám někdy zastaví dech. A dovolím si říct, že některé scény jsou nervydrásající (první setkání se zmutovaným psem, s obrovským červem, závěr). Přesto jsem od Penumbry čekal větší horor. Zřejmě to bylo tím, že již za sebou mám Amnesii. Rozhodně nejvíc jsem se bál v tunelech kvůli pavoukům. Když trpíte arachnofobií, není to pro vás zrovna příjemné. Scény s pavouky pro mě byly strašidelné, zbytek hry jsem spíše pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Ke konci už asi nikoho nevystraší plížení kolem psů, protože se s nimi setkáváte po celou hru. Hudba, která se spustí při setkání s nepřítelem, rozhodně není příjemná a ještě zvyšuje atmosféru. Musím pochválit velmi zdařilý závěr.
Dalším kladem hry je povedená fyzika. Unesete tak pouze předměty, které se reálně unést dají. Fyziku plně využijete pří řešení logických hádanek, kterých je ve hře, jakožto správné adventuře, pořádná spousta. Jejich řešení vám někdy zamotá mozkové závity, což je jen dobře.
Ovládání bude pro nováčky problémem, ale za chvíli se na to dá zvyknout, až zjistíte, že vám to takhle vyhovuje a nechtěli byste nic měnit.

Bohužel akční část se nevyvedla. Není vyloženě špatná, ale zbraně se ovládají opravdu nemotorně a jde hlavně o zvyk z jiných her. Aby se vám podařilo zabít nepřítele, budete muset být šikovní. Proto je mnohem lepší se nepřátelům vyhýbat. Případně pokud vás odhalí, tak se jim snažit utéct a boj volit až jako poslední možnost.
Mrzel mě fakt, že ačkoli máte po ruce světlice, dynamity, sušené maso, nevyužijete je, protože jsou zbytečné. Dokonce bych viděl za zbytečnou snad i baterku, protože jsem na ni sáhnul asi jednou v tunelech.

Délka první Epizody je tak akorát. Hru nebudete mít dohranou za jednu noc a na druhou stranu jí nebudete hrát frustrovaně „ať už je konec“ 2 týdny. Musím se přiznat, že bych ještě nějakou hodinku klidně vydržel a dál řešil hádanky a skrýval se před nepřáteli.

Penumbra: Overture mě dokonale vtáhla do kvalitního příběhu, skvělého prostředí, oplývá hutnou atmosférou a dokázala mi, že ve Frictional Games umí dělat kvalitní adventury. Nebýt pár drobných chyb, hra by byla excelentní. Pro milovníky adventur naprostá povinnost, pro milovníky hororu také.

Pro: atmosféra, příběh, prostředí, grafika, fyzika, logické hádanky, zvuky, délka

Proti: špatné ovládání zbraní, zbytečné předměty

+18

Warcraft: Orcs & Humans

  • PC 90
Buď vzád hold Sargerasovi neb bran do Azerothu nám otevřel. My ... my Orkové v šiku Hordy jdoucí na smrt po boku legií se zkázou ve smíru. Vy lidé Azerothu zděste se - na úprk se dejte, jest je vám život milý! Přichází temnota z Draenoru!

Ta hra byla a je užasná i dnes. Grafika je sice už dávno v síni slávy a pod notnou dávkou prachu. Ale co si budeme říkat, bez ohledu na čas- když paříte a vrátíte se ke hře, která získala status "zastaralé" její kouzlo a nostalgie jsou silnější než "kostičky".

Ovlivnila můj pohled na hry a dlouhou dobu byly strategie mým jediným žánrem a "odmítal" jsem hrát bezzduché střílečky nebo jiný žánr. Dnes už si na vše nevzpomínám, ale co s jistotou mohu pochválit - je příběh. Tohle je prostě základní stavební kámen na kterém se dalo a dá stavět a následníci jsou toho důkazem. Dále s radostí mohu pochválit úvodní video a hudbu.

EDIT: 27.02.2013
=============
Nedalo mi to a zahrál jsem si ji, abych zavzpomínal. A kupodivu jsem dohrál - misi za Orky. Humans stejnak dle historie Warcraft nevyhráli v této fázi a kampaň je chápána jako alternativní historie.

Musím říct, že hra to nebyla nikterak jednoduchá. Občas jsem měl problémy. Na vrub bych mohl zmínit, že nechápu, jak jsem mohli vystačit s označením pouze jedne jednotky. Velký zážitek - Blizzardi nezklamali ani po letech.

Pro: Příběh, hudba

+18

Trine 2: Goblin Menace

  • PC 85
Trine 2: Goblin Menace je DLC k Trine 2. Opět se setkáváme s trojicí hrdinů Amadeusem, Pontiusem a Zoyou. DLC má svůj vlastní děj, zlý Goblini unesou ráznou manželku Amadeuse a snaží se tím vydírat hrdinskou trojici. Ta se nedá a jde jí zachránit.

Je pravda, že jsem někde četl, že toto DLC se opravdu povedlo ale nečekal jsem jak moc... Řekl bych, že level design je o třídu dál, než v samostatná hře. Mnohem více prokreslené a lépe podsvícené prostředí, s lepší výběrem celkové stylizace levelu, no prostě Paráda!!! Ale je potřeba podotknou, že jich je pouze 6 o proti plné hře, kde jich je 13. Další novinkou jsou nový nepřátele a bossové, kteří se méně opakují než to bylo v původní hře. Kde mě to neskutečně štvalo. Rozšíření dostali i hrdinové, kde každý dostal nové schopnosti, které můžete využít i plné hře. Nové schopnosti jsou velmi pomocné při překonávání pastí či sbíraní lahviček.

Verdikt: Je dobré vidět, že DLC mají cenu, když se nejedná o pitomý obleček pro hlavní postavu. Vyrovnat se plné hře či jí překonat, tak tomu říkám: Ano, Trine 2: Goblin Menace je pro mě jedno z nejlepší DLC, které jsem zatím hrál. Proto dávám víc než plné hře 85%!!!

Pro: Grafika levelu a celkový design, nový nepřátele, nové schopnosti.

+18

Path of Exile

  • PC 90
Piety zabita na diff. merciless, momentálně nahráno 185 hod.
Hru jsem poprvé poznal v květnu loňského roku cca. 14 dní před vydáním D3, kdy byl open víkend v rámci server stress testu a byl jsem mile překvapen. Potom, co vyšlo D3 a sním problémy s error 37, jsem se rozhodl investovat 10 eček za přístup do closed bety a přečkat u této hry, než Blizz poladí servery.
Po týdnu jsem tedy znovu zapl D3 a začal hrát hru, na kterou jsem se tolik let třepal a najednou kdesi v moji hlavě se ozval hlas. "To je nuda, PoE mělo tohle, támto i toto lepší", což mi bránilo se nějak do Diabla ponořit, tak jak jsem čekal. Začal jsem svádět vnitřní boj sám s sebou "Ty debílku, co děláš jako, tolik let jsi na to čekal a teď tě to jako nebaví? Vyhodil jsi 1100,- ,abys teď začal hrát nějakou no name hru, která je navíc closed beta?"
Asi po týdnu jsem se toho zbavil a začal v klidu hrát D3, ale řekl jsem si, že k PoE se určitě vrátím, protože ten hlas měl pravdu.
D3 není špatná hra, ale rozhodně to není plnohodnotný nástupce D2: LoD. Hra prošla řadou změn, zvlášť překopáním celého systému vývoje postavy, který je velmi zjednodušen, psát jak zde nebudu, protože to každý ví.
PoE každého začátečníka ohromí svým skill tree , který se může na první pohled zdát nepřehledný, ale není tomu tak. Právě skill tree je jeden z těch hlavních taháků, co tu hru dělá tak zábavnou, protože množství variací, jak jet svou postavu se nabízí hromada. Pravda, pro endgame hraní to chce jistou dávku zkušeností, kde body investovat, ale pokud to člověk neovládá, stačí se mrknout na web a zjistit si funkční build. Dobře navolený build je jen půlkou úspěchu k hraní engame obsahu. Zbytek tvoří gear a trocha skillu každého hráče. A právě gear a jeho craft je tím dalším obrovským lákadlem, který činí tu hru tak zábavnou.
Pomocí craftu můžete měnit počty, barvy a provázanost děr, které vám pak umožní kombinovat a propojovat mezi sebou skill gemy, čímž se postava boostuje. To se provádí pomocí orbů, což je jakási měna ve hře, nahrazující např. goldy v D3, která imho funguje lépe.
Příklad: mám luk , ale chtěl bych propoji všechny díry. Tak vemu orb of fusing a zkusím štěstí, nevyšlo? Tak další a další... až se povede. Nejsem spokojen s barvou děr? Od toho zde máme chromatic orb a nakonec si uděláme pomocí orb of alchemy z obyč. luku rare, čímž luk dostane náhodně přidělené affixy. Jsou na hovno? Vemu orb of chaos, který tyto affixy náhodně mění a to dělám tak dlouho, dokud nejsem spokojen, nebo než mi dojdou orby, přičemž některé jsou celkem dost vzácné, takže to zas není tak snadné.
O to víc má hráč z každého itemu radost, protože D3 je nastaveno tak, že pokud chcete mít dobrý gear, musíte na AH/RMAH, což dle mě tu hru posralo asi nejvíc, protože tak jen farmíte za účelem dropnout šupu věc, aby jste ji rubli na AH a obratem si z ní koupili něco, co potřebujete. V dnešní době je aukce zahlcená předměty díky boterům, proti kterým Blizz nic nedělá, nikdo nic moc nekupuje, takže něco dnes prodat je opravdu dost těžké.
A hlavně, bílé předměty a dnes již většina rare v D3 nemají žádnou hodnotu, nesbírají se, jen se čeká na nějakou legendárku a ta musí mít top roll, jinak vendor. D3 nenabízí téměř žádný endgame content, uberbossové vydrží jen na chvilku, pak je to nuda a paragon lvl. je cypovina. To číslo není žádné renomé, je to jen údaj, kolik času tomu obětujete. Můj paragon je 80 a stálo mě to 900 hod.
V PoE jsou tzv. endgame mapy, které dropujete v normálních mapách. Ty jsou zvláštní tím, že monstra tam mají vysoké lvl. a + jdou tyhle mapky vylepšovat pomocí orbů na rare, kde monstra získavají další bonusy, jako je větší dmg., nebo ressisty, popřípadě hráč se nemůže healovat,atd.. odměnou jsou lepší dropy, množství dropu a taky šance na drop itemů s lvl. přes 70 a můžu říct, že některé ty mapky jsou pak peklo, takže hráč má pořád co dělat.
Pokud by tohle někoho nebavilo, jsou zde Race Season , které probíhají i několikrát denně, jak party, tak solo, takže opět člověk nemusí jak ocas dělat dokola runy určitých map, či lokací a ještě za to dostanete odměnu v podobě nějakého itemu.
Tohle zatím D3 nemá, v dohledné době mít nebude a nespíš nebude mít nikdy.
Ze začátku se může PoE jevit jako pomalá, nebo pomalejší hra, ale to je zapříčiněno tím, že máte nízký lvl= že umíte hovno, nemáte patřičné skill gemy, takže logicky tam nebude rozsévat smrt, ale právě každým novým lvl cítíte ten boost a postava se zrychluje a zdokonaluje a máte z ní opravdu radost.
Pro představu jak hra vypadá v pozdější fázi, jsem nahrál kratičký GP
Samozřejmě i tato hrá má své nedostatky, hlavně to jsou občasné lagy, ale hra už nepadá.
Graficky jsem spokojený, není tam tolik efektů jako v D3, takže to není takový zabiják na oči. Kdo hrával dost D3 ví, o čem mluvím. Třeba za huntera skill bola shot s poslední runou dělal po zásahu takový kruh s ornamentem uprostřed silně připominající vagínu a do toho to bliklo. Při AS 2.6 máte během 30 min. v očích vypálenou vagínu. A wizard, no comment, ale v PoE je to s kouzelnicí podobné, hold nemám je rád.
Jak jsem psal výše, D3 není špatná hra, ale tomuhle nešahá ani po kotníky, zde je vidět rozdíl, když někdo něco dělá pro peníze a druhý pro nadšení a peníze řadí až na druhé místo. Já pevně věřím, že příjde čas, kdy tohle bude hrát mraky lidí a D3 zůstane v jeho stínu.
+18

Euro Truck Simulator 2

  • PC 80
Tak toto je vážne hra, ako žiadna iná. Samozrejme by sa našli chyby - dopravné značenie by mohlo byť lepšie urobené, GPS by sa tiež mohla prispôsobovať - napr. zoomovať v meste, aby ste neprešvihli odbočku, umelá inteligencia sa vo väčšine sporných prípadov zachová špatne...
Na druhú stranu je to ale veľmi pokojná hra a skvelé odreagovanie. Navyše, pokiaľ si chcete pustiť hudbu, počúvať audioknihu alebo sa napr. učiť cudzí jazyk z audio nahráviek, ale nechce sa vám pri tom "len tak sedieť a nič nerobiť", ETS2 je ideálna záležitosť.
Hra vám dovoľuje vytvoriť si vlastnú sieť kamiónovej prepravy, čo je v podstate zbytočné, pretože sa to nedá nijak extra ovládať. Takisto by sa dalo vytknúť celkom chodobne spracované mestá - o tých menších väčšinou platí, že majú rozlohu jednej svetelnej križovatky.

Ale ako som povedal, výtky sú zbytočné. Toto je hra, v ktorej nejde o body, o prachy ani o rýchlosť (keďže kamióny majú rýchlostný limit nastavený na 90). Ak si to chcete skomplikovať, skočte si zajazdiť do anglicka a skúsiť si volant na opačnej strane. Ale okrem toho ETS neponúka žiadne veľké výzvy. Len pokojné vozenie nákladu po celej Európe v peknej grafike a v slabom zvukovom prevedení. Ale je to super vec.

Pro: Hra, ktorá vás nenúti niečo dobiť, zničiť, dobehnúť alebo dohrať, grafika

Proti: AI, zvuky, niektoré časti mapy

+18

Photopia

  • PC 70
Unikátní, a doslova magická textová adventura, ukazující, proč se zabývat tímto, z komerčního pohledu již více než nezajímavým žánrem, i v dnešní době. Taková je Photopia, jejíž krátký, ale o to citlivěji napsaný příběh, dokáže rezonovat déle než by se po prvním dohrání mohlo zdát.

Šestice barev. Šest zdánlivě odlišných částí. Jedno zakončení. Ne, nejde o příběh, o kterém by šlo dlouze diskutovat. Pro potřeby interaktivní fikce jde však o prakticky ideální příklad, stavějící na jednotlivých momentech. Pomáhá i to, že nízká obtížnost, ač stále nastavena tak, aby měl čtenář pocit, že stále hraje, neklade bariéru mezi fragmenty rychle se střídajícího děje. Kvalitu psaného slova dokazuje profesionalita autora, i řada ocenění titulu, který právem patří mezi kanonické dílo žánru.

Photopii tak tedy mohu řadit do stejné kategorie jako například Silent Hill či Dear Esther. Tedy videoher, které ve svém zaměření dosahují dnešního vrcholu.

Pro: zdarma

Proti: -

+18

Europa 1400: The Guild

  • PC 90
Stane se to asi dvakrát do roka a je to skoro jako obřad. Mám volný večer a přemýšlím, jaký film si pustit, když v tom mě ovládne takový zvláštní pocit a já přesně vím, že nadcházející noc se příliš nevyspím. Zapínám Europu 1400, hru vydanou asi tak 3216581 let před Kristem, a na příštích 50 hodin naprosto ztrácím pojem o čase.

Na první pohled by člověk vůbec neřekl, jak je ta hra chytlavá. A to se, prosím, neřadím mezi ty, kteří každý den naříkají, že po Baldurs Gate II už to šlo všechno do kopru. Tohle je prostě tak dobré, že je mi úplně ukradená grafika, kde lidé vypadají jako vyrobení z kartonových krabic, a s klidem přehlížím také ohromnou hromadu bugů (zejména v datadiskových povoláních).

Europa 1400 je "simulátor" městského života v pozdním středověku - a to o ní vypovídá vše v dobrém i ve zlém. Tohle prostě není o příběhu ani o boji, je to o životním úspěchu, a to hlavně v oblasti sociální a ekonomické. Takový trenažér pro kapitalisty - opět, v dobrém i ve zlém.
Na počátku si vytvoříte postavu, vyberete si povolání a šup s jedním malinkým krámkem/kostelíčkem/zlodějským doupátkem/(...) do jednoho z velkých evropských měst tehdejší doby. Pro první hru se asi hodí Londýn, ale pro ty další bych doporučoval spíš malé Miláno - je tam sice obtížnost very hard, ale v těch rozlehlých mraveništích je děsný chaos.

Město funguje hezky samostatně a nezávisle na vás. Na trhu na náměstí prodává řezbář vycházkové hole, ale to víte, že v jeho vlastním krámku u hradeb to bude levnější. Stejně tak on radši kupuje dřevo na vzdálené pile za městem než u překupníka. Na náměstí si někdo právě otevřel hospodu a destilační přístroje ve sklepě jedou naplno, naproti si zase před nově opraveným kostelem připravuje kněz (já :D ) kázání na příští mši. Městská hlídka (ne)hlídá brány a zloději si mnou ruce, že než si našetříte na pořádné dveře od baráku, vykradou vás ještě několikrát.
A tak to pokračuje. Chcete se zalíbit dámě a začnete používat parfém. Jenže ouha - v knize zákonů na radnici se jasně píše, že to je zakázáno, a ten ničema, kterého jste minulý rok porazili v konkurzu na ponocného, vás kvůli tomu žene k soudu. Ale však vy mu ukážete, až se dostanete v politice výš a zjistíte, že ty zákony nejsou tak úplně neměnné...

Nejhorší na tom všem je, že většinou nevíte, kdy s tím přestat. Pokud jste řádně vychovali potomstvo, můžete po vlastní smrti přebrat kontrolu nad jedním ze svých dítek a dál budovat rodinný podnik. Ale to už nemáte malý kostelíček, ale dvě katedrály a tři opatství a pomalu pokukujete po postu arcibiskupa a už se to všechno nedá zvládat, kontrolu nad podniky předáváte neschopným NPC mistrům, město je zastavěno a všechno tak nějak šumí do prázdna...
No, na to mám dobrý lék. Nehrajte freeplay, ale vyberte si na začátku nějaký cíl - nejlépe v kolonkách hard/very hard, aby to přeci jen vydrželo na dvě a víc generací. Navíc, já se tomuhle chaosu několik posledních "obřadních nocí" bráním tím, že se nesnažím ovládnout celé město - mám 3-4 povolání (z toho jedno je lichvář) a v každém z nich se soustředím na jednu hlavní budovu - plus pak na politiku a na cíl, který jsem si zvolil. Nezkazí to pak celkový zážitek.

Jenže stejně si vždycky po těch 50 hodinách říkám, co jsem to zase provedl a kolikátého že to vlastně je (a taky jestli si nemám počkat, až se ceny rohlíků v Bille trochu propadnou, a pak si jej jít teprv koupit).
Ta hra fakt žere čas. To mají všichni lidičkové tady pravdu. Měla by se jmenovat Europa 1400: The Eater of the Time.

Skončím zmínkou o druhém dílu. Ten naopak dobře vypadá už na první pohled - má lepší grafiku, víc možností, kázání v kostele je přímo slyšet... Dodnes si říkám, co je na tom vlastně tak špatného, že jsem to nevydržel hrát ani dvě hodiny? No, příčina je asi takováhle: je to obtížnostně hrozně jednoduché (taky proto, že se to řídí přesnými pravidly) a v důsledku toho ohromně vyniká ta chaotičnost, která se zde rozrůstá do monstrózních rozměrů. Hledat si zaměstnance přímo mezi lidmi na ulici, no ok - ale na to teda potřebuju mnohem víc času, než kolik ho čítá jedno roční "kolo" - kor když se do toho všeho mám dvořit dámě tím způsobem, že jí vyberu ten správný koláč.
To fakt ne. Můj starý zlatý první díl je přes všechny svoje mouchy a brouky mnohem lepší. A to dokonce i přes to, že když se ho s vyplazeným jazykem budete pokoušet hrát po LANu, během pár minut hra spadne a už to znova nerozchodíte.

Pro: Zážitek, možnosti, fungování města, politika, soudy, hudba, hlas "vypravěče" + je to strašně chytlavé

Proti: Bugy (kor v datadiskových povoláních), všechno v souvislosti s venkovskými sídly, problémy s multiplayerem, občas kamera + "frustrace z delšího hraní" (lépe než Dromedovými slovy bych to prostě nevyjádřil :)

+18

Sid Meier's Civilization V

  • PC 85
Návrat k Civilizaci v plné polní. Průběžně se k téhle hře vracím, protože právě tahle hra mě uvedla do světa počítačových her. Slovo Civilization je první slovo, který mě na PC ve hře potkalo. Možná ještě předtím bylo Microprose, ale stejně. Užil jsem si s ní tuny hodin a nelituji toho.

Tak se také stalo s dalšími díly, až se udál rok 2013 a já měl tu čest se setkat s Civilizací, která má za sebou pořadové číslo pět. Není ani možný, jak ten čas utíká. Podstata je nicméně stejná. Je teda pravda, že od čtyřky se hra vyvinula trošičku slabším směrem, kdy vynechala pár vychytávek, ale na druhou stranu to je přesně ta Civilizace, co jsem od ní chtěl.

Ve výsledku musím říct, že grafika je překrásná. Super je i fakt, že se svojí zemi dá vypiplat na hned několik způsobů. Viděl jsem i takový hráče, kteří se rozhodli celou svojí hru odehrát mírumilovně a vědecky. Dá se to, to určitě, a pořád to dokáže hodně bavit.

Hlavní devizou podle mě je i to, že tento díl se neskládá jenom ze základních zemí, za které je možné hrát. Hned jako první hru jsem si hodil obří mapu a zjišťoval každý kout země, kde na mě vykukoval jeden městský národ za druhým. S těmi jsem pak spolupracoval, stavěl k ním cesty. Zapracovával naše vztahy na výrazných diplomatických vztazích. No super, co Vám mám povídat.

Civilizace je matička všech strategií, která nádherně nabízí otevřený prostor a řiká hráči: "Na, tady máš osadníka a dělej si s ním co chceš" po prakticky celou jednu dekádu, po které se na planetě Zemi objevil člověk. No skvělý a nejúžasnější na tom je, že se to dá hrát pořád a pořád dokola...

Pro: Stará dobrá Civilizace v novém balení, s lepší, ale náročnější grafikou a nutností hru stále dokola opakovat

Proti: Náročnost na grafiku je v některých ohledech opravdu extrémní, nutnost stále sledovat diplomatické vztahy se všemi a občas brutální nepřehlednost.

+18

Daemonica

  • PC 80
Daemonica je hodně příjemným překvapením. To, co se na první pohled tváří jako další RPG, je spíše akční adventura. Ano, nějaké souboje se tu taky objeví, ale těch je naštěstí minimum, což je dobře, protože mě ve většině případů svou odfláklostí akorát stihly rozčílit. Vše ostatní ovšem funguje velmi dobře – hlavní náplní jsou krom drobných adventurních úkonu dlouhé rozhovory připomínající spíše interaktivní knihu, než hru. A tedy ti z vás, kteří nemají rádi dlouhé kecání, ruce pryč – v Daemonice jsou rozhovory alfou a omegou hry. Ve hře se vtělíte do kůže Nicholase Farepoynta, který je podobně jako Geralt z Rivie lovcem bestií. Farepoynt ale narozdíl od Geralta není zaklínač, nýbrž Haresh Al-Dorem - tedy normální člověk lovící lidské bestie a jehož schopností je "pouze" to, že umí mluvit s mrtvými. Příběh hry začíná v okamžiku, kdy je Farepoynt pozván starostou malého městečka Cavorn řešit případ nedávných vražd. Zajímavý námět, že? A jsem rád, že se vydařilo i zpracování. Podíváme se sice jen do jedné, ale pěkně nadesignované lokace. Cavorn má parádní atmosféru a je hodně vidět, že na hře pracovalo studio evropského původu (pražský Cinemax). Prostředí bych přirovnal k mixu prvního Zaklínače a adventurní série Black Mirror. A ačkoli kvalit obou zmíněných her ani zdaleka nedosahuje, pořád jde o poctivou českou hru.

Nejvíce zamrzí viditelně hodně omezený rozpočet. Hra má skvěle napsané a namluvené dialogy, zajímavý scénář a dokonce se i velmi dobře hraje (pokud zrovna nemusím bojovat). Bohužel po stránce grafiky a animací působí Daemonica dost chudě, což někomu může vadit. Krom toho hra obsahuje i pár otravných nepříjemností – zejména nedostatek léčivých bylin vs. otravné souboje, které je dost náročně zvládnout bez ztráty života. V závěru hry tak nastala situace, kdy mi na mapě už nezbyly žádné další byliny použitelné pro léčivý lektvar, a já byl nucen se čtyřmi životy svést souboj s dvěma protivníky, což byl pro mě skoro nadlidský úkol (proto doporučuji si k závěru jeden lektvar šetřit, bude potřeba!). I zakončení trochu zklamalo, některé postavy mi přišly ve výsledku zbytečné a čekal bych mnohem větší propletenost. Hra je utnuta v tom nejlepším a je škoda, že se nedostalo na plánované pokračování. Rozhodně bych se do tohoto světa ještě rád několikrát vrátil.

Pro: temná atmosféra malého středověkého městečka, hodně dialogů a dabing příjemný na poslech, mytologie okolo Haresh Al-Dorem, komorní zpracování

Proti: pár nedoladěností a grafická osekanost - nejspíše dáno omezeným rozpočtem, vcelku krátké

+18

Call of Duty: Modern Warfare 3

  • PC 90
Singleplayerová část (Mulťák nehraju)

Příběh:
Nechci nijak spoilovat. Hra prostě pěkně navazuje na druhý díl, neobsahuje žádné velké složitosti, příběh je dán a razí si to kupředu velmi akčně, razantně.

Hratelnost:
Délka kampaně opět krátká, ale velmi intenzivní, já ji zblajznul na ex za nějakých 4 až 5 hodin hraní. Krom toho se ve hře objevují i různá zpestření, které přidávají na kladech kampaně.

Grafika a zvuky:
Hra běží na mírně vylepšeném enginu, takže žádné mílové skoky nečekejme oproti předchozímu dílu, ale rozhodně nechci grafiku kritizovat, ba naopak. Hra opět běží krásně plynule, na oko vše hraje jak má. Zvuky nejde taky nijak kritizovat, žádný průser, k atmosféře opět sedí výborně, zmínit musím i velmi příjemnou hudbu.

Od kampaň MW3 mi dala přesně to, co jsem chtěl. Úžasná porce akce s filmově herním zážitkem. Série Modern Warfare je prostě boží :)
+18 +19 −1

LEGO The Lord of the Rings

  • PC 80
Již nějakou dobu se s bratrem čas od času sejdem a hrajem všelijaké hry, LEGO hry jsou při našich "herních seancích" prakticky potřebné, přecijenom couch co-op her už se moc nedělá a tyhle lego hry jsou takové odreagovačky. Tím se dostávám k jednomu z hlavních updatů narozdíl od předešlých LEGO her - Trochu se nám tu začíná rýsovat takové RPG s velkým množstvím nepovinných questů, mapy do kterých se vám zakresluje vše co lze v dané lokaci nalézt a podobné hříčky, kterých se dočkáte v klasických RPG hrách.
Já osobně toto vylepšení uznávám, ale trochu jsem se v tom ztrácel, asi 3/4 hodiny jsme pobíhali v Roklince a snažili se zjistit co máme dělat, protože mapa se mi zdá tak nějak nepřehledná a hlavně jsem nikdy úplně nepochopil ovládání těchto LEGO her. Pak další problém s questy - vůbec nevím které jsou nepovinné a které naopak povinné jsou. Jednou musím udělat udělat polívku (nebo prostě něco na ten styl) a podruhé musím vytvořit kyblík. Problém je v tom, že kyblík je povinné vytvořit, kdežto polívka ne. Osobně mi toto příjde strašně nepromakané a možná by to chtělo trochu "zpochopitelnit".

Jsem ale rád, že narozdíl od Pirátů z Karibiku, se tento díl obešel bez bugů, kterých v PzK bylo opravdu hodně. Možná by to chtělo jen trochu víc té zábavy, protože mi tenhle díl příjde takový hrozně nudný oproti ostatním dílům - málo akce. Nejsme ale zas tak daleko od začátku, takže tento komentář berte s rezervou, až se propracujem někam dál, tak se vyjádřím znovu.

Všem vám přeji hezkou požitek ze hry!

Pro: Příběh (drží se filmu) , Grafika , Zvuková stopa (Soundtrack, hlasy - všechno originální)

Proti: Trochu zmatené ovládání

+18