Photopia je textová adventura, která v roce 1998 představovala revoluční krok a měla významný dopad na vývoj tohoto žánru. Její autor, spisovatel Adam Cadre, odstranil do té doby obvyklé řešení hádanek a zaměřil se pouze na interaktivní konstrukci příběhu majícího zjevné umělecké ambice. Inspirací pro něj byl film kanadského režiséra arménského původu Atoma Egoyana The Sweet Hereafter.
Ve Photopii je tak z pohledu několika postav nahlížena tragická automobilová nehoda, ale navíc se v ní ještě inovativně prolínají dvě příběhové linie, do kterých může hráč zasahovat přes příkazovou řádku. Příkazy jsou však velmi intuitivní, aby nebránily plynulému toku příběhu. Text epizod jedné příběhové linky je pak postupně zobrazován v šesti barvách. Průměrná délka "hraní" jsou 2-3 hodiny.
Unikátní, a doslova magická textová adventura, ukazující, proč se zabývat tímto, z komerčního pohledu již více než nezajímavým žánrem, i v dnešní době. Taková je Photopia, jejíž krátký, ale o to citlivěji napsaný příběh, dokáže rezonovat déle než by se po prvním dohrání mohlo zdát.
Šestice barev. Šest zdánlivě odlišných částí. Jedno zakončení. Ne, nejde o příběh, o kterém by šlo dlouze diskutovat. Pro potřeby interaktivní fikce jde však o prakticky ideální příklad, stavějící na jednotlivých momentech. Pomáhá i to, že nízká obtížnost, ač stále nastavena tak, aby měl čtenář pocit, že stále hraje, neklade bariéru mezi fragmenty rychle se střídajícího děje. Kvalitu psaného slova dokazuje profesionalita autora, i řada ocenění titulu, který právem patří mezi kanonické dílo žánru.
Photopii tak tedy mohu řadit do stejné kategorie jako například Silent Hill či Dear Esther. Tedy videoher, které ve svém zaměření dosahují dnešního vrcholu.
Šestice barev. Šest zdánlivě odlišných částí. Jedno zakončení. Ne, nejde o příběh, o kterém by šlo dlouze diskutovat. Pro potřeby interaktivní fikce jde však o prakticky ideální příklad, stavějící na jednotlivých momentech. Pomáhá i to, že nízká obtížnost, ač stále nastavena tak, aby měl čtenář pocit, že stále hraje, neklade bariéru mezi fragmenty rychle se střídajícího děje. Kvalitu psaného slova dokazuje profesionalita autora, i řada ocenění titulu, který právem patří mezi kanonické dílo žánru.
Photopii tak tedy mohu řadit do stejné kategorie jako například Silent Hill či Dear Esther. Tedy videoher, které ve svém zaměření dosahují dnešního vrcholu.
Pro: zdarma
Proti: -