První tři díly videoherní ságy se nesly ve znamení sympatické 3rd person hopsačky, která když už nic jiného, tak dovolila hráči/fanouškovi relativně svobodný pohyb po Bradavicích s velmi příjemným ovládáním.
To ve čtvrtém díle mizí. Hra se ovládá výhradně na klávesnici, což je peklo. Pryč je pohodlný mouselook prvních třech dílů. Pohled se zvedl do ptačí perspektivy, což dává jasné vodítko k tomu, že kamera bude naprosto otřesná a v polovině případů hráč nebude tušit, kam jde. A je tomu skutečně tak.
Hra je rozdělena do deseti oddělených kapitol (plus prolog), které si musíte postupně odemknout. Zároveň s výjimkou turnajových kapitol a samotného závěru s Voldemortem se musíte pokaždé trápit s trojicí Harry, Ron a Hermiona. Jednoho z nich si vždy vyberete a zbylí dva putují s vámi. Bohužel je nemůžete někde nechat, protože na celou řadu kouzel potřebujete spojit síly.
Je jasné, jak tohle dopadne. Počítačem ovládané postavy neustále do něčeho naráží, nechají se v klidu zabíjet, pletou se vám pod nohy, ne a ne s vámi zakouzlit kouzlo, ke kterému potřebujete jejich pomoc atd.. Hra umožňuje hru v kooperativním módu, kdy spolu hrají až tři živí hráči, což může být jistě lepší. Pro singleplayer je to však opět peklo.
Byla by to naprosto dokonale jednoduchá hra, nebýt těchto problémů, které si autoři pravděpodobně nepřáli. Čas od času se navíc přidá sem tam nějaký bug, který časově omezený úkol dělá těžším. (například zabijte deset nepřátel za minutu a půl, ovšem započítá se zhruba jen každý desátý) a někdy je obtížnostní laťka nastavena zcela nepochopitelně vysoko (viz první turnajový úkol, který na zlatou medaili snad zaletět ani nejde (můj čas jsem srazil na nějakých 2:13))
Projití jednotlivých kapitol není žádným problémem. Ke zdárnému postupu je však zapotřebí v každé kapitole nalézt schované "turnajové štíty", které vám odemknou kapitolu další. To je někdy věc vskutku zapeklitá a je jednoznačně nejnáročnějším prvkem celé hry, neboť je musíte nalézt skoro všechny, aby vás hra pustila dál. Bez turnajových štítů by dohrání Goblet of Fire trvalo asi dvě hodiny. S nimi se to může protáhnout klidně na hodin deset.
Jako v každém díle, i zde jsou fazolky, které sbíráte a za které kupujete fanouškovské karty. Ty tentokrát mají asi nejvýznamnější úlohu, protože poměrně značně vylepšují vaše schopnosti.
Grafika hry se moc nepovedla a je v lehkém podprůměru. Svoboda pohybu je takřka nulová (neviditelné stěny jsou opravdu všude), hudba Jeremyho Soula je jako standardně v této sérii velmi kvalitní. Dabing je v pořádku, dokonce se hra může pyšnit tím, že postavu Voldemorta nadaboval samotný Ralph Fiennes. Ostatní postavy jsou namluveny jinými herci, ale výsledek je dobrý.
Celkově se jedná o poměrně frustrující hru, která střídá jednoduché momenty s nehratelnými. Poměrně věrně se drží předlohy, ale je velmi kusá a samostatně nedává vůbec smysl. Už to není hezká arkáda, ale snaží se to neúspěšně o akční hru. Arkáda tomu přecijen slušela víc, ačkoliv dle mého by Harrymu nejvíce sedla adventura s lehce akčními prvky. To by však vyžadovalo nejspíše daleko delší výrobu.
To ve čtvrtém díle mizí. Hra se ovládá výhradně na klávesnici, což je peklo. Pryč je pohodlný mouselook prvních třech dílů. Pohled se zvedl do ptačí perspektivy, což dává jasné vodítko k tomu, že kamera bude naprosto otřesná a v polovině případů hráč nebude tušit, kam jde. A je tomu skutečně tak.
Hra je rozdělena do deseti oddělených kapitol (plus prolog), které si musíte postupně odemknout. Zároveň s výjimkou turnajových kapitol a samotného závěru s Voldemortem se musíte pokaždé trápit s trojicí Harry, Ron a Hermiona. Jednoho z nich si vždy vyberete a zbylí dva putují s vámi. Bohužel je nemůžete někde nechat, protože na celou řadu kouzel potřebujete spojit síly.
Je jasné, jak tohle dopadne. Počítačem ovládané postavy neustále do něčeho naráží, nechají se v klidu zabíjet, pletou se vám pod nohy, ne a ne s vámi zakouzlit kouzlo, ke kterému potřebujete jejich pomoc atd.. Hra umožňuje hru v kooperativním módu, kdy spolu hrají až tři živí hráči, což může být jistě lepší. Pro singleplayer je to však opět peklo.
Byla by to naprosto dokonale jednoduchá hra, nebýt těchto problémů, které si autoři pravděpodobně nepřáli. Čas od času se navíc přidá sem tam nějaký bug, který časově omezený úkol dělá těžším. (například zabijte deset nepřátel za minutu a půl, ovšem započítá se zhruba jen každý desátý) a někdy je obtížnostní laťka nastavena zcela nepochopitelně vysoko (viz první turnajový úkol, který na zlatou medaili snad zaletět ani nejde (můj čas jsem srazil na nějakých 2:13))
Projití jednotlivých kapitol není žádným problémem. Ke zdárnému postupu je však zapotřebí v každé kapitole nalézt schované "turnajové štíty", které vám odemknou kapitolu další. To je někdy věc vskutku zapeklitá a je jednoznačně nejnáročnějším prvkem celé hry, neboť je musíte nalézt skoro všechny, aby vás hra pustila dál. Bez turnajových štítů by dohrání Goblet of Fire trvalo asi dvě hodiny. S nimi se to může protáhnout klidně na hodin deset.
Jako v každém díle, i zde jsou fazolky, které sbíráte a za které kupujete fanouškovské karty. Ty tentokrát mají asi nejvýznamnější úlohu, protože poměrně značně vylepšují vaše schopnosti.
Grafika hry se moc nepovedla a je v lehkém podprůměru. Svoboda pohybu je takřka nulová (neviditelné stěny jsou opravdu všude), hudba Jeremyho Soula je jako standardně v této sérii velmi kvalitní. Dabing je v pořádku, dokonce se hra může pyšnit tím, že postavu Voldemorta nadaboval samotný Ralph Fiennes. Ostatní postavy jsou namluveny jinými herci, ale výsledek je dobrý.
Celkově se jedná o poměrně frustrující hru, která střídá jednoduché momenty s nehratelnými. Poměrně věrně se drží předlohy, ale je velmi kusá a samostatně nedává vůbec smysl. Už to není hezká arkáda, ale snaží se to neúspěšně o akční hru. Arkáda tomu přecijen slušela víc, ačkoliv dle mého by Harrymu nejvíce sedla adventura s lehce akčními prvky. To by však vyžadovalo nejspíše daleko delší výrobu.
Gobliins 2: The Prince Buffoon