Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 70
Jedna z pětice her, které byli přímo nainstalované na našem první “našlapaném“ účetním pc 286... A tak se stalo, že se Commander Keen 4 zapsal do mé životní kroniky pařana jako snad první mnou kompletně dohranou hrou.

Jedná se o klasickou plošinovou hopsačku s na tu dobu typickým ovládáním – šipky a ctrl + alt + space. V době, kdy jsem hru hrál, pro mne nebyl ani tak důležitý žánr nebo pochopení příběhu, jako spíš bezproblémová hratelnost, zábava a rivalita se sourozenci. A že to nebyli jednoduché lokace uzná jistě každý, kdo si hru alespoň jednou vyzkoušel. Tu a tam šel pořádně na nervy skákající klobouček s očima (jako by vypadl s deskové hry Kloboučku hop), typicky žalostná snaha trefit se na nějakou důležitou plošinu zase vzbuzovala nervové tiky a klasicky pokaždé “potěšil“ skon těsně před koncem kola.

Osobní poznatek: hra je více dívatelná na černobílém monitoru. Barevné orgie, po přechodu na barevný monitor, mě vcelku šokovala a nebyla úplně příjemná.

Pro: hosadlo, humor, kapky vody

Proti: některé pasáže, občas zvuk

+18 +19 −1

Ignition

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 85
Jedna z nejzábavnějších her mého počítačového dětství. Ono upřímně, her, kde forma převládá nad obsahem mnoho není, takže není moc z čeho vybírat... Jako mnozí přede mnou i já jsem začínal s demem a poté až pořídil plnou hru, kde na první pohled zaujme trefné intro v jehož duchu se nese i náplň celé hry.

Na výběr je zde z plně dostačujícího množství ztřeštěných bouráků - k mým nejvíce oblíbeným patřil policajt, autobus a tahač. Tady není ale čas ani prostor ptát se kdo je kdo, přesněji řečeno hra se nezajímá, jaké auto jste si vybrali, a v konečném důsledku všechny jezdí stejně a stejně se i ovládají. Jedinou možností, jak se dobrat ke zdárnému cíli, je správné využívání nitra (s rozdílným zvukem pro každou závodní káru) a využívání všech možností a nástrah daných tratí a hry jako takové. A to je přesně ona originální složka hry - tratě jsou navržené vtipně a důmyslně a vždy obsahují prvek, který vykouzlí úsměv na rtech. Ať už to je souboj před roklí, přejezdem, zkratkou s traktorem a mnoho jiných.

Problém nastává v délce samotné hry, tratí není velké množství a dohrání šampionátu zabere jedno odpoledne. Postupně přibývající nudu v singleplayeru zachraňují tak pouze multiplayerová klání, jenž jsou tím opravdovým gró celé hry.

Pro: auta, tratě, zvuk i grafika na tu dobu :-)

Proti: krátkost, nastupující nuda

+18

Secret Agent

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 80
Z mého pohledu ještě zábavnější než COMMANDER KEEN 4, další to počin firmy Apogee. Jasně si vybavuji, že i tato hra byla “součástí“ našeho prvního pc... Popravdě v té době mě vůbec nezajímalo, co je nutné k běhu počítače, nějaký operační systém, ram, XMS, EMS a mnoho dalšího, hlavně, že se na černobílém monitoru vyskytovala položka AGENT a v ní agent.exe. Po té už stačilo stisknout enter a chrochtal jsem blahem při zvuku vyluzovanému pc speakerem (tá tů ta ta tu).

Koncept hry se mnoho neliší od právě zmiňovaného Keena, také zde je mapa “domečkových“ levelů, do kterých můžete vlézt a splnit v nich úkol - většinou se prohopsat až na konec. Během skákání bylo nutné sbírat různé předměty (tu a tam sloužící k dalšímu postupu, jinak bodově ohodnoceny), tak jako to bylo běžné v jiných plošinovkách. Také ovládání je klasické a typické: ALT + CTRL + MEZERNÍK.

Oproti Keenu pracuje AGENT s lépe uchopitelným prostředím špionážního světa, s čímž souvisí i známé předměty, rozeseté po úrovních. Také protivníci byli (pro technicky založené dítě) přijatelněji ztvárnění a jedním z nejvtipnějších prvků bylo vytvoření hrobečku po usmrceném protivníkovi a následné získání bodů z jeho náhrobku.

Co se týče grafiky i tady to byl poměrně šok po přechodu na barvu a i tady je použito zbytečně mnoho barevného odstínu pro snad každou věc ve hře. Když bych se měl potom bavit o zvuku, ještě dnes bych si ze svých mozkových závitů vydoloval vzpomínku na “libozvučně“ chrčící a kvákající pc speaker. Jinak ale výborná hratelnost i zábava.

Pro: nostalgie, hratelnost

Proti: pro mě příliš barevné

+18

Sensible World of Soccer

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 80
Ještě mám v živé paměti, jak jsem se skupinkou vyvolených sedávali v páteční ranní dvouhodině dílen u jedné pc plečky, na kterou nějaký dobrodinec nainstaloval (k radosti nás a nevoli učitelů) tuto na oko infantilně vyhlížející sportovní hru. Mnoho z mých spolužáků by tehdy ráda patřila mezi onu čtveřici vyvolených, jiní zase ale s despektem sledovali, proč vlastně tak živě povykujeme...

V dnešní době téměř graficky dokonalých her, mající skutečný obraz reality na pouhý dosah ruky, člověk jen těžko pochopí, jaké vlastně kouzlo skrývá se za tímto na ovládaní jednoduchým fotbálkem. Pokud jen tak zběžně proletím jiné simulace tohoto sportu, většinou je vytýkáno následující: next gen grafika, malé procento pohybů, pohyb s míčem, brankáři a samozřejmě tuny dalšího... To zde absolutně nehrozí, vyberete tým, určujete taktiku, střídání, trejdujete hráče, hrajete různé ligy a mistrovství, jednoznačně ale nejzábavnější jsou mače proti živým oponentům, byť jen na jednom pc.

Samotná hra si vystačí se směrovými šipkami a jedním tlačítkem pro střelbu i obranu. Než se člověk naučil šajtle, točeňáky nebo loby, hodně vlasů slezlo z čela a přestěhovala se na záda. Také vést 2:1 a prohrát 2:3 byla krásná terapie vztekem:-)

Jednoznačně hra plná emocí a té správné fotbalově archaické atmosféry.

Pro: čistá fun

Proti: pro singleplayer po naučení se mechanismů krapet stereotyp

+18

UFO: Enemy Unknown

JabJab
Dohráno
  • PC 90
Ach. Další z našich "starých klasiků". Tentokráte nicméně klasika i pro mě.
Ufo-Enemy Unknown je strategií, která disponuje hnedle několika složkami. Minimálně polovinu času tak strávíte starostí o vlastní základnu (po čase základny), výzkumem a výrobou nových předmětů pro vaše speciální jednotky.

Druhou část se pak věnujete přímo misím a ty jsou skutečně fajn. Prostředí jsou poměrně variabilní (žádné terno to ale zase není) a navíc de facto všechno se dá zničit - obrovská výhoda když víte, že se nějaký parchant skrývá za rohem. Nejzajímavější mise pro mě byly nikoliv ty v terorizovaných městech, nýbrž při ohledávání největších létajících talířů (vždy je v nich osazenstva a výbavy dle toho, s jakou rychlostí a zbraněmi jste ufo sestřelili). I když jste se přibližovali k takovému kolosu s velkou a skvěle vybavenou jednotkou, stále budil respekt.

I přes tyto výhody se ovšem najdou i problémy. A dokonce problémy vážné. Určitě nejhorší je "přetékání" údajů u vašich nejlepších vojáků. Stále jsou pak vynikající, ovšem přesunují se logicky jak hlemýždi.

Druhak mám pocit, že stačí zaměřit výzkum na laserové zbraně (které tak skutečně můžete mít už v první misi) a poté na osobní zbroje (ke kterým stačí mít jen "cizácké slitiny" - jež najdete hned v první akci) a zbytek hry už je, s občasnými menšími problémy, procházkou růžovým sadem.

Konečně byť velmi chválím atmosféru, které bylo docíleno temnou grafikou, tak bych zde zároveň vyzdvihl graficky parádní třetí díl, kterýžto dosáhl svého pomocí stylových vozidel, budov, frakcí atp.

Pokud se ale přenesete přes těch pár chybek a nejste Číňan (přiznejme si - pokud se někdo přidal k ufonům tak tihle), tak si hru vysoce pravděpodobně užijete i dnes. Dobře funguje v tahových soubojích i jako svého druhu "budovatelská strategie". Prostě a jednoduše hnedle neomrzí. Byť možná při prvním hraní dostanete po čumáku (a uvidíte krásný obrázek, kde ufouni ovládli planetu), tak určitě i dnes stojí za zahrání.

Pro: Všechny složky hry dobře fungují, strašidelná atmosféra, zničitelné prostředí

Proti: Přetékání údajů, nižší replayabilita (druhé dohrání je přliš jednoduché)

+18 +19 −1

Battle: Los Angeles

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 40
Možná bych i rozuměl, proč vlastně tento typ her vůbec vzniká. Hra, vydávaná spolu s premiérou a doplňující právě promítaný film, je jistě velmi výhodným reklamním artiklem a každý dolar se nakonec počítá, že. U animovaných bijáků je to snad i nutnost (no nevydělejte na tom, když je to pro děti) - jdete na film s dětmi a ty se nenápadně dozvědí, že vyšla také hra napříč platformami. A samo že takové dítě chce takovou hru hned hrát a nebohým rodičům, v potřebě oprostit se od lítostivých očiček (popřípadě paviáního skřeku) svých ratolestí, nezbude nic jiného, než draze zakoupit. Mají to nakonec dobře vymyšlené, kluci jedni ušatí...

Film jsem u tohoto konkrétního případu sice neviděl, ale nepochybuji, že to, že tato hra spatřilo světlo světa, nic dost dobře neomluví. Jde o prachobyčejný chudý klon CALL OF DUTY, zápletku má mnohokrát provařenou (s klasickými přísadami o patriotismu USA a jejich neohrožených vojácích, kteří jsou schopni porazit kohokoliv). Tento počin by měli dávat zadarmo, jako reklamní předmět, za peníze nestojí. Nějak mi uniká, proč se do toho namočilo zrovna Konami...

Jediné co tady opravdu stojí alespoň trochu za řeč, je audiovizuální přednes, ovšem o žádné hitparádě také nemůžeme mluvit. A vůbec, když už byla poptávka po spojení hry s filmem, proč screeny, osvětlující děj, udělali tak komiksově komickým způsobem?

Jedním z velkých neduhů hry je vůbec samotná hlavní postava. Na to, že jde o mariňáka (mimochodem mizerně nadabovaného), neuběhne ani 50m a hned se zadýchá, nedokáže cokoliv přeskočit a ještě nemá ani dost síly, aby snesl veškerý herní arzenál (spíše arzenálek - samopal, bazuku, odstřelovačku). Ten alespoň dobře vypadá i zní (arzenál) a dokonce zachovává autentické nabíjení.

Gameplay se skládá z jediného - doběhnout (či spíše dojít), vystřílet přesně daný počet emzáků (tady dokonce možné sundat nepřítele skrze tělo vašeho živého spolubojovníka) při neměnném poměru jeden emzák na cca jeden zásobník, občas se skrýt a tak pořád dokola až do konce - s celkovou délkou hraní 45min (!) a při lehučkém finálním souboji.

Pro: grafika, ty tři zbraně

Proti: krátkost, téma, Ai

+18

Soko-Ban

zemizemi
  • PC 80
Skvělá logická hříčka, na které si vylámal zuby kdejaký dospělák. Pamatuji si dobře na svého strýce, kterak si chtěl při jedné návštěvě u nás zahrát na počítači šachy a nakonec skončil několik hodin u Sokobanu :) Některé pozdější levely se nám jevily jako neřešitelné... samozřejmě řešení měly. Jako menší jsem se dostal možná kousek za Level 10 a neměl šanci pokračovat dál... Kvůli CGA grafice ve čtyřech barvách u mně patřil tenkrát Sokoban spíš k těm méně oblíbeným hrám (málo barevným) a po chvíli jsem si vždy raději pustil něco barevnějšího. Dnes to již dovedu hodnotit s odstupem jako naprostou klasiku žánru. Sokoban je prostě geniální jednoduchý hlavolam s přítažlivým prostředím. Cupitání skladníka mezi cihlovými zdmi se muselo tehdy zalíbit snad každému hráči bez rozdílu. Také touha dostat se s výtahem výš a výš do neznáma byl jistý motivující prvek :)

Pro: Jednoduchá hříčka, obtížnost, legendární postavička skladníka s přilbou.

Proti: Paradoxně obtížnost, která někdy doháněla až k zoufalství.

+18 +19 −1

The Witcher

Marty McFlyMarty McFly
Dohráno
  • PC 80
Zaklínač jako výborná hra ? Určitě. Je tam hodně dobrých věcí, který jsem nikdy v RPGčkách nezažil. Ale je tam i dost špatných. Tato hra je naprosto prošpikována nedodělanostmi, špatnostmi a dalšími, hraní překážející a znechucující pakáží.

Dobrá tedy, co mi na něm vadí ? Začnu tedy negativy. I když je jich dost, vězte, že dojem ze hry je vlastně dobrý. A tak se u Martyho potvrdilo kouzlo Wiedzima, i přes spoustu chyb je to pořád skvělá hra. Baví mě, chci jí hrát. Později v sekci pozitiva se pokusím říct proč. Zjistit.

NEGATIVA:

Zdá se mi, že po každém loadu je tam jiné počasí, že všichni lidi vypadají stejně (uvítal bych větší variaci modelů postav, takhle se ve Wyzimě pohybuje tak 14 "typů" lidí a nelidí + speciální, což je málo, hodně málo - člověk jde po ulici a zdá se mi, že vidím pořád ty samé postavy - nejsou to důležité, příběhové postavy, ale i tak to vadí). Nečekal jsem, že to řeknu, ale fakt, že polovina žen ve hře má tak obrovská prsa, mi vadí. Ne ta velikost, ale jak jsou všechny stejné (až na trochu jiné barvy oblečení/vlasů. Po čase omrzí. Také jsou všude neviditelné zdi a Geralt nevyjde ani malý kopeček. To se ještě dá trochu pochopit, ale že v bažině ani neumí seskočit z mostu do mělké vody (jen proto, že to není naprogramované) a já to pak musím obejít ? A nebo v boji, kdy znamení nefungují (občas mačkám zběsile pravé a nic, nepřítel se blíží a hned mi ubere, jindy zas pomaličku, obezřetně se snažím a také nic, jen tam stojí a pohupuje se). A další - vím že v tom domě bude nebezpečno, tak vytáhnu meč, vejdu a on ho zandá. Též by bylo hezčí mít větší inventář, na 1600x900 je to dosti maličké. Graficky vypadá zaklínač velice hezky. Ale engine je zřejmě starý a neumožňuje plno věcí. Nejde skákat, nulová interakce s okolím a hledání alternativních cest/míst. Mě to zkrátka vadí, chtěl bych větší volnost.

Nejhorší je ale ta kamera. Jak jsem napsal v diskuzi, kamera se třese strašně rychle a sice mě z toho nebolí hlava, ale nedívá se na to hezky. V bažině mi to krutě sníží framerate (2-3x) a občas nevím co je seknutí a co jen třes. Za běhu se ani nedá poznat třesení amuletu vpravo nahoře, protože nevím jestli se třese on, nebo celý obraz. Nejde to vypnout, patch na to asi také není. Neukázaný sex, nenávidím to. s Addou to šlo, něco takového bych si dokázal představit i u ostatních - to by mi stačilo, ale člověk dostává jen karty. Do...někam s cenzory. I když jak říká jedno přísloví (co jsem vymyslel) - když chceš sex, podívej se na porno. Hloupé též je, že sice ukázat si úkol na mapě je hezké, ale často tam daná postava není, objeví se jen v určený čas. Hodilo by se něco jako čekání. Ne meditace, kde musím chodit za speciální osobou, ale funkce čekání, kde bych čekal kde chci. Bez možnosti dávat si talenty/alchymii, ovšem.
-pekelně dlouhé load timy (to by tak moc nevadilo, ale peklo nastalo ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že běhat sem/tam, dovnitř/ven budu neustále)
-prší i skrz některé budovy (např. kamenný průchod na Hrázi)
-nepřátele se okamžitě rozpadají v prach (vtipné párkrát, ale zamrzí později - mám rád mrtvoly pobitých nepřátel, dodává to lepší pocit z vítězství - klidně bych i zaplatil trochou toho výkonu)
-např. v Chapter III, kde se v nočních hodinách objevují Kikimory v ulicích Obchodní W., objeví se a nic, nemůžu tasit meč, nemůžu si zvolit znamení do té doby, než se nestvůra jakoby "aktivuje". To je blbost, protože jí vidím, vím že je to nebezpečí. Hra to ale neumožňuje. A další věc - musím pokaždé zvolit znamení (tedy mnou preferované Igni), po ukončení boje v této části se vždy "smaže".
-občas nejde přepínat styly meče, místo toho mi Geralt meč zandá. Většinou to však jde.
-quicksave - jsem zvyklý často savevovat, už jenom pro ten pocit jistoty, že nemusím stejný fight dělat dvakrát, nebo že se lokace nebudou nahrávat tak dlouho (protože si to uložím těsně před něčím těžkým - ale ne, quicksave vytvoří pokaždé nový soubor o ne zrovna malé velikosti. Mám jeden disk fyzický, ale dva logické - C: a D: (klasika, na jednom systém a na druhém data). Savy se defaultně tvoří na C:, který je zákonitě menší. Už několikrát mi to napsalo, že na C: je nedostatek místa. Všichni víme proč.
-postavy nejenom že občas hází nelogické hlášky, oni je hází skoro vždy. Časem je to dost otravné.
-když jsem v dungeonu, to hlavní co chci od mapy je zobrazit mi lokální mapu. Pokud však mám zapnuté sledování nějakého úkolu, zobrazuje mi to světovou.

A mnoho dalšího
-------------------------------------------------------------------------
To jsou negativa. Pozitiv je ovšem víc a tak můj dojem ze hry také není tak špatný. Není to špica (kvůli výše zmíněnému), ale i tak hraji Zaklínače rád.
-------------------------------------------------------------------------
Nyní pozitiva:
Grafika, stáří enginu není (vzhledově) vůbec poznat. Zvolil jsem český dabing (protože jsem velký fanoušek knih - jedna z mála knižních sérií, co jsem četl třikrát) a příběhově je hra dokonalá. Jeden z nejlepších, co jsem četl. Protože znám názvy v češtině, nemohl bych to hrát anglicky. Triss musí být Ranuncul, ne nějak jinak. Geralt je stále ta temná postava, co trousí moralistické hlášky (jak tak o tom přemýšlím, do extrému to dohnal J.C.Denton). Možná mohla být trochu ubrána míra "drnosti" v hlase G., ale to není problém, dobře se poslouchá. Problém je jen, když elfové mluví elfsky, nebo říkají elfské názvy. Nezní mi to moc dobře. Dabing se mi tedy hodně líbí.
Boj, velká část hry - docela dobře zvládnutý. Sice jsou tam občas kiksy, ale také z něj mám dobrý dojem. Občas mi však připomíná japonská realtime RPG, ale Zaklínačův divoký způsob asi nejde nijak jinak převést do vizuální podoby.
Co mě též potěšilo je, že na rozdíl od Falloutu 3/Vegas (které jsem hrál těsně předtím) hra nemá žádné bugy (ovšem jde pouze o bugy ve smyslu "nešel by dodělat quest" - chyby v herním systému tu jsou). Nic kde bych narazil na jakýkoliv problém. Je fakt, že jsem hrál až Enhanced verzi, to znamená nový patch, ale i tak potěší, že nemusím na každý druhý quest hledat v bug sekci (fallout wiki).

Uvidíme, ještě hraju. Ale dojem zůstane zřejmě stejný. Hraji na hardcore (řekl jsem si, proč to hrát na easy/normal a pak později si to znovuhrát na hardcore, když na tu nejtěžší obtížnost mohu hrát už teď). Je to těžká dřina, neobejdu se bez častých save.

Co mě hodně potěšilo je míra sprostosti (profanity) ve hře. Postavy klejí, to ano, ale dost sprostě, což jenom zlepšuje celkovou atmosféru středověku. Proč mít Hollywoodský/Shakespearovský středověk, když můžeme mít temného, drsného a celkem reálného Zaklínače ? Jeho světu bych klidně uvěřil.



Nedám 100%, hra mě celkem často sere a frustruje, takže by hodnocení nebylo správné. Chtěl jsem dát méně, ale zůstanu u těch těchto%. Koneckonců, i přes všechny ty špatné věci mě hra baví. Užívám si jí, má skvělý příběh, to je pro mě velmi důležité.

EDIT:
To se ale změnilo někdy za půlkou hry. Meč se stává zbytečným a stačí mi kombinace puštík+igni na jakéhokoliv nepřítele (+ vytuněné bonusy na zranění, regeneraci etc) - pokud potřebuji dobít energii, stačí nepřítele obíhat dokola (Dagon a kněží), nebo pobíhat kolem nestvůr tak, aby efekt igni zasáhl všechny (např. v kryptách) - meče už jsem hodně dlouho nevytáhl - to mi hru kazí docela dost. Jasně, nemusel bych to používat, ale nemyslím, že je to nějaký cheat. Hra to umožňuje, snad i podporuje.

===>>> Ale jak řekl někdo chytrý (nebo více chytrých lidí), na Zaklínače je těžké se zlobit. Hodnocení bych tedy dal na 75-85%, přičemž velice přemýšlecí závěr mě velice potěšil. Trochu mi připoměl konec KotOR II.


^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé) - 2011
KOLIK (hodin) - 30
KDY (naposled) - N/A
DOJEM (ano/hmm/ne) - ANO
OBTÍŽNOST (if it's) - nejtěžší (finální level 42)
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pro: Atmosféra (která drtivě převyšuje špatné věci)

Proti: Bugy (díky bohu neznám původní verzi, tam bych šílel)

+18 +21 −3

Desperados: Wanted Dead or Alive

JumasJumas
Dohráno
  • PC 90
Je nad míru jasné, že Desperados nenalézá svou inspiraci v ničem menším, než je legendární herní série Commandos, avšak i když nedosahuje kvalit své předlohy, přichází s něčím novým, jako je například zasazení herního děje do prostředí Divokého západu, což z něj dělá, spolu s nepokračováním Commandosů, výtečnou hru, jenž stojí za zahrání.

Stejně jako v předloze je i v Desperados k dispozici až šestice členů, z nichž každý má unikátní vlastnosti. Na začátku mi byl přidělen John Cooper, se kterým jsem si v první misi (jakémsi tutoriálu) vyzkoušel a naučil se používat jeho vlastnosti. Nejvíce se mi v oné misi líbila hláška při vyhlašování boxerské soutěže, kde byla zmíněna částka, jež bylo možno vyhrát: „twenty-five dollars“, která mi dodnes, díky skvělému výkladu, utkvěla v paměti.

Při herním postupu se ke mně začali připojovat další členové týmu, se kterými jsem (stejně jako s Cooprem) absolvoval poučný tutoriál. Většinu výstroje jednotlivých členů jsem používal neustále, ale například takového hada, kterého má Sam chyceného v pytli, jsem použil snad jen v již zmíněném tutoriálu.

Mezi další příjemná překvapení patří možnost jízdy na koňském hřbetě, která výrazně urychlí pohyb, dále klasické 2D zobrazení, jenž k tomuto hernímu žánru prostě nepopiratelně patří, pak také příjemná hudba, a to jak ta v hlavním menu, tak i ta při samotném hraní a v neposlední řadě mě zaujala herní videa, jež mě provázela mezi většinou z pětadvaceti misí.

Přes všechny klady není první Desperados dokonalé. Zaprvé je jednoduší, než jeho předloha, což však vyvažuje počet misí a za druhé mě vcelku zklamala mise závěrečná. Čekal jsem tedy daleko nápaditější zakončení příběhu a hlavně samotné provedení poslední mise.

Klady však jednoznačně převažují, a tak určitě nevylučuji možnost, že se mi první díl Desperados jednou v budoucnu zase vrátí na můj pevný disk a já se budu moci kochat nádhernou 2D grafikou, perfektními hláškami a dalšími výtečnými vlastnostmi, jenž tento kousek nabízí.

Pro: prostředí Divokého západu, šestice členů s unikátními vlastnostmi, jízda na koni, 2D zobrazení, příjemná hudba, herní videa

Proti: nižší obtížnost, závěrečná mise

+18

Grand Theft Auto

JumasJumas
  • PC 70
U prvního GTA jsem nestrávil tolik herních hodin, jako tomu bylo u jeho mladších bratříčků, což je způsobeno asi tím, že jsem ho hrál až po třetím díle. Přesto mě však překvapilo, že se zde nacházejí motorky, které se znovu objevily až ve Vice City.

Za vše tu dostáváte peníze. Za přejetí majitele vozu, který jste před chvílí ukradli, za samotnou krádež vozu, za přejetí chodců na chodníku, za bourání do ostatních vozů, ale nejvíce se dá v prvním GTA vydělávat na přejíždění nebo střílení policistů.

Zvuky zde jsou opravdu líbivé a ještě zlepšují skvělou atmosféru, a tak mě jen zamrzelo chybějící rádio v autě, které by určitě zlepšilo herní zážitek. I když si první díl této slavné série už asi nezahraji, ostatním jeho vyzkoušení vřele doporučuji, protože na odreagování je tato dnes již freewareovka zcela ideální.

Pro: motorky, zvuky, hratelnost, zábavnost, atmosféra

Proti: dnes již to není ono, chybějící rádio

+18

Duke Nukem Forever

VodnyVodny
Dohráno
  • PC 75
Jelikož jsem DNF kvůli recenzi pro EG musel dohrát za jeden den, dal jsem si pěkně celou hru nonstop a těch 10 hodin jsem si užil. Zajímavé, jak u dnešních moderních her více jak 2 hodiny prostě nevydržím, přestanou mě bavit a dohrávám je několik dní či týdnů. U DNF žádný problém. Je to hra na jedno volné odpoledne, na jeden zátah. K tomu si připravte pár lahváčů a na svačinu hamburgery z mekáče.

Nejvíc mě bavila častá změna prostředí, přičemž Hive měl skvělou atmosféru nejen díky sténajícím ženským a těm třem kozám na zdech. Užil jsem si i skákání na věži a výborná změna přišla také se zmenšením v kuchyni. Jízda v monster trucku, proč ne. Souboje s bossy jsem čekal trochu chytřejší ve stylu Half-Life. U nich jsem párkrát musel hru opakovat a konečný souboj jsem udělal až na popáté. Jinak má ale Duke stále svoje kouzlo, své hlášky a velmi slušnou interaktivitu s prostředím. Grafika je hodně zastaralá a třeba i Doom 3 vypadá podle mě lépe. Pořádný fyzikální engine by hře také prospěl, protože animace postav a ragdoll efekt je až příliš toporný.

Autoheal mi nevadil, ale omezení jen na 2 zbraně mě docela štvalo, protože kvůli tomu jsem chodil pořád jen s brokovnicí a trojkulákem. U ostatních zbraní rychle došly náboje a bylo nutné pořád přepínat a sbírat jiné. Multiplayer jsem hrál jen chvíli a ten mě teda příliš neoslovil, protože právě u něj se nejvíce projeví zastaralost zpracování.

Celkově jsem se ale bavil nadprůměrně, možná chvílemi až překvapivě skvěle, kdy jsem si říkal, jaká je škoda, že současné hry se soustředí výhradně na vážnou filmovou atmosféru a realistické zpracování. Také mě bavily prakticky všechny puzzly, které nejsou jen o zmáčknutí jednoho tlačíka a následném přehrání skriptované sekvence. Dukovi tyhle minihry strašně pomohly udržet si velmi dobrou hratelnost. Akční části jako takové jsou totiž celkem nudné, protože to toporné střílení je zkrátka v dnešní době až příliš velký krok zpátky.

Pro tolerantní fanoušky je ale Duke určitě jasná volba a s přimhouřeným okem se budou určitě bavit velmi slušně. Okamžitý kup to sice asi není, ale zahrát by si to měl jednou každý. Já jsem spokojený.

Pro: Je to Duke se vším všudy a není to apríl.

Proti: Zastaralé zpracování, jen 2 zbraně po kapsách, nudný mulťák.

+18

Grand Theft Auto 2

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
GTA 2 je první hrou z celé série, co jsem hrál a jak jsem po hraní jedničky zjistil, v pár věcech se od ní liší. Stále se zde vydělává skoro na všem od bouračky, přes přejíždění lidí až po odvoz auta do lisovny. Rozdíl je však v množství peněz, které za tyto úkony dostanete. Již se nejedná o tisíce, ale o desítky, maximálně stovky dolarů.

Protože však potřebujete pro dostání se do další čtvrti milion, tři miliony a pro dokončení celé hry pět milionů dolarů, musíte plnit úkoly pro gangy. Není to ale tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, protože prací pro jeden gang si znepřátelíte druhý, takže musíte najít způsob, jakým udržíte rovnovážný stav.

Já jsem nejvíce peněz vydělával pomocí tanku, kterým jsem přejížděl auta na silnici. Honila mě sice při tom policie, ale jelikož mě z tanku nemohli vyndat, když jsem zrovna stál na některém z vybuchlých aut, nebyl to až takový problém.

Před policií se dalo utéct do nadzemky anebo přelakováním svého vozu (tank samozřejmě přelakovat nešel). Vozy šli navíc ještě vylepšit zabudováním zbraní nebo bomb, ale mým nejoblíbenějším vylepšením byl barel oleje, jenž jsem postupně vypouštěl na silnici v podobě olejových skvrn. Nejradši jsem tyto skvrny tvořil na nadjezdech, kdy ostatní auta, po najetí na skvrnu padala z nadjezdu buď na auta další anebo na nic netušící chodce.

Celá hra je navíc doplněna o nadabované hlášky, které neomrzí ani po opakovaném poslechu. Vedle klasických hlášek typu Wasted!, Busted! a Kill Frenzy! se zde vyskytuje jedna, která všechny hlášky díky zvláštní intonaci dabéra jasně převyšuje, a tou hláškou je Wipeout! (na odkazu čas 3:18).

Jediný zápor vidím, jak již zmiňují mnozí přede mnou, v systému ukládání. Nejen že uložení stojí nehorázné množství peněz, ale navíc lze provést jen na jednom místě v každé čtvrti. Když ale pominu tento neduh a přihlédnu k faktu, že GTA 2 už je stejně jako jednička zadarmo, nezbývá mi nic jiného než hru doporučit těm, kteří ji ještě nehráli.

Pro: intro, některé mise, tank, nadzemka, vylepšování aut, hlášky, nyní již freeware

Proti: systém ukládání

+18

Boiling Point: Road to Hell

malarkeymalarkey
  • PC 70
Boiling Point měl výborný nápad. Na takový nápad prostě nezapomenete. Taky proto jsem tenkrát hru sledoval, ještě předtím, než vyšla a v předprodeji si jí za 300 kč koupil. Samozřejmě, za ty peníze se nedá čekat hodně, ale občas kdejaká hra může překvapit. A já v to, v rámci Boiling Point, doufal.

Když jsem hru nainstaloval, líbilo se mi, jakou hra měla volnost. Člověk si mohl dělat na celém ostrově co chtěl. Na druhou stranu bylo neuvěřitelně obtížné hru hrát a vůbec jí mít chuť dohrát. Nechce se mi ani věřit, že by to někdo dokázal. Musel by totiž nad hrou zkejsnout alespoň do tisíce hodin. Tam byl problém v samotné volnosti, která skutečně byla volností. Hra hráče vůbec nijak nenaváděla...Prostě a jednoduše jste měli určité frakce jako mafiáni, kartel nebo zdejší gardu, armádu a bůhví co ještě a Vy jste se sám rozhodl, pro co budete hrát a zdali budete zmetek a budete na oko nacionalistům řikat, jak s nimi bojujete za práva země a přitom jste vysláni národní gardou. Ono to takhle vypadalo hrozně hezky, jenže hra se setkala asi s miliardou problémů, které nešly neřešit.

Když už jste někam chtěl, většinou to byl dost zásadní problém. Vzpomeňte si na GTA, kde jste se s tím nesrali a když Vám kikslo auto tak za rohem nějaké další prostě a jednoduše bylo. Tady nebylo, takže pokud jste se rychle chtěl někam dostat a náhodou jste narazili na nějakej pixel na silnici, který Vám auto během nanosekundy odstavil, měl jste prostě smůlu a musel doufat, že džunglí něco pojede. No a nebo se vydat pěšky. Už jenom proto byla hra sama o sobě neuvěřitelně zdlouhavá a vyřešit jeden úkol pak mohlo trvat klidně i několik hodin.

Další problém jsem v minulém odstavci už zmínil. Džungle byla sice hezká, ale na úkor realističnosti byla plná neuvěřitelných bugů. Takže i když jsem hru chtěl hrát jako v reálu, mohlo se stát, že se na silnici objeví neviditelný šutr a celý to hraní mi zkurví. Nehledě na to, že samotný nepřítel se taky kolikrát choval jak kretén, i když tam měl náznaky toho, že alespoň trošku přemýšlí. Co se týče plynulosti hry, je veřejně známo, že se naprosto brutálně sekala na tehdá i výkonných počítačích. Dobře musím tvůrcům dát za pravdu, že mrtvo v té jejich zemi Realia nebylo. Jednou jsem si to tak rajtoval džunglí a zničehonic jsem se přimotal do bitky mezi kartelem a policajty. Na silnici, zničehonic. To bylo docela sympatické :-)

Nemůžu ale říct, že bych si hraní této hry neužil, právě naopak. Určitě si na ní kolikrát vzpomenu, na to množství bugů, které mi znepříjemnili hraní, ale také za samotný nápad, neuvěřitelně náročný nápad na zpracování, se kterým se tvůrci odhodlali a ve výsledku se jim to povedlo tak na půl. A možná ani to ne. Pořád se ale budu držet lepšího hodnocení. Jsou horší hry než Boiling Point. Škoda jenom, že nemám nervy z ocele, protože tady je potřebuje každý hráč.

Pro: Volnost, džungle, obrovské prostory

Proti: Příšerná zdlouhavost, miliarda bugů a AI protihráče

+18

GUN

JumasJumas
Dohráno
  • PC 100
GUN je často přirovnáván ke GTA z divokého západu a do jisté míry se mu opravdu podobá. Místo moderních zbraní jsou tu staré kolty, pušky a luky, místo aut koně a místo skrytých balíčků hroudy zlata, ale základní princip zůstává stejný.

Plníte tu hlavní a vedlejší úkoly, přičemž prožíváte opravdu hodnotný příběh, k tomu posloucháte líbivou hudbu a sledujete kvalitní herní videa. Škoda, že to trvá jen chvíli a i s vedlejšími úkoly mi hra utekla velmi rychle.

Jízda na koni je zde požitkem, protože se toto zvíře opravdu dobře ovládá a dokonce může i zrychlit zabodnutím ostruh do slabin, ale nejde to dělat v jednom kuse, jelikož kůň potom zemře. Při jízdě na koni je možno střílet, přičemž se muška blízko cíle automaticky zaměřuje, což mi zpočátku trochu vadilo, ale nakonec jsem si na to zvykl.

Z vedlejších úkolů se mi asi nejvíce líbil lov zvěře, ke které jsem se musel připlížit a většinou šla ulovit jen pomocí luku. Zajímavý byl také lov banditů, přičemž více peněz bylo za živého než mrtvého. V neposlední řadě musím zmínit také minihru poker, jenž jsem i jako úplný neznalec většinou vyhrál.

Jediné, co trochu kazí celkový dojem je pár bugů a také slabší závěr, ale jinak má GUN hratelnost určitě na dobré úrovni, a tak doufám že v brzké době přijde nějaké pokračování, protože je tento počin určitě krok správným směrem.

Pro: příběh, jízda na koni, hudba, herní videa, vedlejší mise

Proti: kratší herní doba, bugy, slabší závěr

+18 +19 −1

The First Templar

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 60
The First Templar je hodně nenápadná hra s minimální reklamou a tak jsem se k ní dostal jenom náhodou. O to víc mě překvapila a docela mě zamrzelo, jak je na internetu neprávem kritizovaná. Nejde sice o žádný AAA titul, ale o příjemnou budgetovou rubačku se stealth prvky.

Zpočátku mě hodně lákal děj a prostředí, ve kterém se The First Templar odehrává. Herní sérii Assassin’s Creed mám moc rád a proto mě možnost zahrát si za templáře nadchla. V této hře se na templáře shlíží trochu jinak. Jedná se o typické hrdiny a s assassiny je to zase naopak. Ti sice v příběhu nehrají žádnou větší roli, ale párkrát se s nimi hlavní hrdina Celian setká.

Hratelnost se dělí na 3 různé pasáže. Tou první je „rubání“, v níž nejde o nic jiného, než o vymlácení všeho a všech. Komb moc není a tak souboje jsou po delší době krapet stereotypní. Každopádně jsou dost návykové a mě sedly. Dalším prvkem jsou stealth pasáže, které jsou sice strašně jednoduché, ale rovněž velmi chytlavé. Není jich tolik, jako soubojů, a proto fungují jako velmi příjemné zpestření. Posledním prvkem jsou levely bez nepřátel, kde je hlavním cílem najít cestu přes různé pasti a i nějaké ty hádanky. Puzzly (jestli se to tak dá vůbec nazývat) jsou primitivní a tak mozek může zůstat spát a zdolávání překážek považuji za vrchol hry. Když se všechno smíchá, vznikne skvěle hratelný koktejl, který navíc vydrží solidně dlouho. Moje herní doba byla okolo 14 hodin, což je v dnešní době velmi slušné číslo vzhledem k tomu, že se jedná o naprosto lineární hru.

A co bych ještě pochválil?
-skvělou AI spolubojovníka (učinně bojuje, nepáchá sebevražedné útoky a nezasekává se)
-nemizí mrtvoly (tedy mizí, ale až po delší době, všiml jsem si toho pouze v jedné lokaci)
-pěkné dorážecí animace
-pohodová hudba
-stopování

A teď nějaké ty zápory týkající se především technického rázu. Po grafické stránce je hra zaostalá, ale přesto vypadá moc pěkně. Grafika je čistá, textury ostré a celé se to na mé sestavě skvěle hýbe (30-35 fps) i na plné detaily v rozlišení 1920x1080. Na dnešní špičku to ale určitě nemá. Problém bych hlavně viděl v hodně jednoduchých animacích, kdy postavička při zatáhnutí za páku jenom mávne rukou, při boji se hrdinovi teleportuje meč do ruky, aniž by ho sám vytáhl atp. Mimika xichtů taky chybí. Hra se bere jako celek strašně vážně a k tomuto barevnému stylu grafiky mi to moc nesedí. K tomu bych ještě přidal strašně jednoduché dialogy (obzvlášť po čerstvém dohrání Zaklínače 2).
A co bych ještě zkritizoval?

-neviditelné zdi
-opakující se odměny v truhlách
-pořádně tuhej závěrečnej boss (oproti jednoduchému zbytku hry)
-nulová fyzika a interaktivita s prostředím

Celkové hodnocení: 60%

Pro: prostředí, AI spolubojovníka, rozmanité hratelnostní prvky, dorážečky, stealth, hw nenáročnost, hudba, místy slušné napětí (chrámy)

Proti: animace, opakující se obsah truhel, neviditelné zdi vždy a všude, nulová fyzika a nízká interaktivita s prostředím

+18

The Elder Scrolls III: Morrowind

RedRed
Dohráno
  • PC 50
Příspěju taky komentářem, protože jsem objevil svůj příspěvek na Morrowind fóru kde jsem přispěl svými prvními dojmy a nakonec můžu plus minus říct to stejný i teď.
Zezačátku hodnocení musím říct že já jsem spíš vždycky hrál skupinový rpg. Snad system shock je vyjímka, otázkou je nakolik to je rpg a nakolik střílečka...jinak třeba Albion, Fallout, Planescape Torment, Baldurs Gate...

Hru jsem nedohrál, skončil jsem těsně před koncem když už jsem uměl létat, měl staty na max a jediným úkolem v hlavní linii bylo zabít posledního maníka. Byl jsem upírem i vlkodlakem, v několika gildách jsem byl taky hodně pokročilý. Sháněl jsem hru pro mamku k Vánocům, Morrowind zněl ideálně protože v té době měla slabší počítač a mnoho lidí stejně řikalo že Morrowind je lepší než Oblivion. Samozřejmě jsem nejdřív musel vyzkoušet eh záložní kopii sám, abych mámě nedal nějakej kšunt. Nainstaloval jsem datadisky, patche a doporučované pluginy.

Hlavním zklamáním podle mě je absolutní sterilita dialogů a příběhu. Von totiž ani žádnej dialog není. NPC by stejně mohly být automaty ze kterých si prostě akorát zaplatím potřebnou informaci a to ještě o každým tématu mluví každá postava stejně - to už by bylo lehčí jednoduše se první postavy zeptat a v dalším dialogu už by mohl být akorát výběr těch témat o kterých nic nevím...příběh a questy byly pro mě hodně nezajímavý a nenápaditý, chyběl mi NPC nebo nějaký dílčí cíle které by mě motivovaly k hraní.

Jestli jsem jinde kritizoval Neverwinter Nights za otřesný singleplayer tak se mu dodatečně omlouvám (NWN byl hlavně pro tvůrce hry a multiplayer, tuhle omluvu Morrowind nemá). Na co mi je obrovské množství postav když každá druhá se liší pouze vzhledem. Navíc má většina jméno takže se prokecnutí nevyhnu jako jsem to dělal jinde. Většina questů je akorát zdržovacích bez nápadu.

Dalším obrovským mínusem je že všude je mrtvo. Ani uprostřed města nemám pocit že by tady někdo žil. Tu a tam jsou chodící automaty na informace, tu a tam jsou popocházejí nepřátelé, každopádně to vypadá že nikdo nemá žádné vyšší cíle než se bez cíle poflakovat nebo stát. Atmosfericky by hru trošku pozvedlo kdyby se ozýval zvuk přírody nebo města, ani to však nehrozí. Každé město vypadá svým způsobem stejně mrtvě a šedivě.

Obtížnost je zajímavá. Většina nepřátel je i na maximální obtížnosti směšná, tu a tam to vyvažuje nepřítel který zabíjí na dvě rány i na nejlehčí obtížnosti. Naštěstí i on je neskutečně stupidní, nedokáže oběhnout místo aby se k vám dostal a ani nezdrhá když to do něj zdálky šijete například z vody. (dobrý příklad třeba kanály ve Vivecu). Kniha kouzel je pitomě řešená a efekty kouzel na úrovni Albionu, to je hra stará více než deset let.

No a abych jenom nehaněl.
Líbí se mi systém opotřebování brnění a zbraní, systém postupování v úrovních a skillech je originální a bohatý (no dobrý ale bohužel není), Trénování vlastností a jejich užití ve hře (opět originální ale špatný systém), svět obsáhlý (ale co se týče vnitřních prostorů genericky stejný), pokud jde o grafiku tak musím pochválit oblohu. Velké množství pluginů a construction set, pěkná hudba.

Pro: rozsáhlost světa, originální RPG levelování, construction set, mnoho pluginů, opotřebovávání věcí

Proti: prázdnost a sterilnost příběhu a dialogů, questy bez nápadu, poflakující se nepřátelé a NPC, absence zvuků, otřesná kniha a efekty kouzel

+18 +21 −3

Counter-Strike: Condition Zero

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 60
V dnešní době je pomalu standardem, že každá hra obsahuje multiplayer (samozřejmě záleží na žánru). I dříve to tak bylo, v oněch pravěkých dobách bylo ale pro tu správnou řež potřeba propojit těch pár pcček jaksi napevno. Net nepřipadal absolutně v úvahu, počítat se muselo se sériovými/paralelními kabely nebo kvalitnějšími uptčkami. Pokud se člověku nedostávalo živých spoluhráčů a možnosti promrhat obrovské množství času a rád by okusil multiplayer-like pocit z Counter-Striku, jedné z nejrozšířenější a dlouho nejhranější multiplayerové akce, musel sáhnout po Condition Zero.

Pokud bych mohl hru rozdělit na dvě části, tak ta, která se zabývá offline konverzi původního Counteru, patří zcela určitě k tomu nejlepšímu, co hra jako taková nabízí. Překvapujícím prvkem je zde jednak umělá inteligence postav (vlastního týmu i protivníků řízených počítačem) a potom nakupování nebo lépe řečeno verbování stále lepších a lepších členů týmu za body z vyhraných mačů. To, co zůstalo stejné jako v online hře (mapy, zbraně, náplň), nelze brát jinak než také plusově. Jediný záporem této části je postupné naučení se mechanismů a fakt, že nehrajete proti skutečným hráčům (pořádnou lidskou zákeřnost sebelepší AI nenahradí).

Druhá část, ta jednoznačně slabší, je jakýsi na rychlo uklohněný slepenec ničím na sebe nenavazujících misí, což dle mého názoru mělo být asi hlavním tahákem této sřílečky. Vše obsažené v těchto kapitolách je nudné a zbytečné. Jen se musíte prostřílet na konec a tu a tam někoho zachránit nebo někde vyřadit bombu. Level design je tu jasně předvídatelný a graficky podprůměrný, bez sebemenší interakce - tedy pokud k interakci nebudu počítat otevření dveří a posunutí nepřehlédnutelné kovové bedny. Jasně daný počet tupých nepřátel, které je nutné zlikvidovat nedává prostor pro žádnou výzvu, natož pro nějakou strategii. Fakt, že nejde vzít zbraně a náboje po padlých, výše zmíněné výhrady mnoho nevylepší.

Zatím co první část hry obsahuje pouhý pár nedostatků, u druhé části je to přesně naopak - jediným světlým bodem je zde obstojný počet zbraní.

Pro: offline counter-strike, zbraně

Proti: singleplayerová část

+18

Assassin's Creed II

Blue.SharkBlue.Shark
Dohráno
  • PC 90
Krásná hra, vskutku krásná. Z prvního dílu jsem si odnesl zajímavé, ale tak nějak nevýrazné zážitky. Druhý díl, to už je jiné kafe.

Příběh Assassin's Creed 2 je stavěn na reáliích z prvního dílu - máme tu přístroj Animus, Templáře a Hašašíny (velice divné označení)...kdo hrál, ví. Důležitou roli pro mě ale hraje vynikající mix historických faktů a dosti netradiční fikce - mám na mysli hlavně historické obrazy, Adama a Evu, Edisona, Teslu atd. Tomu říkám pořádná konspirace!.

Na prvním dílu se mi nelíbilo, že byl příběhově tak nějak labilní. O druhém dílu mohu s nevázanou radostí tvrdit, že příběh tu už skutečně je a je sakra dobrý. Je poutavý, v některých okamžicích docela emotivní, ale hlavně je přítomen pořád! Za takové zlepšení musím vyseknout Ubisoftu opravdu hlubokou poklonu. Ať už hráč plní jakýkoliv úkol, opravdu má s hlavní linií něco společného. Pryč jsou časy, kdy se ve městě stráže pouštěly do bezbranných dívek řvoucích o pomoc. Teď už je to stylem "zabij toho a toho, udělal tamto a tamto". Pocit je znatelně lepší.

Grafická stránka je úchvatná. Města jsou krásně vymodelovaná, postavy vypadají uvěřitelně. Hlavní věcí jsou ale pohyby Ezia. Člověk by uvěřil, že něco takového je možné! Ezio se při lezení chytá za rámy oken, za spáry ve zdech, za nepravidelnosti na stěnách a nepřátelé se zase často chytají za rozkrok, když jim mladý Hašašín pošle jedno přesně mířené kolínko přímo do oněch míst. Souboje jsou také vyvedeny celkem realisticky a to zejména dokončovací pohyby.

O zvukovém doprovodu toho ani nejde moc říct. Je dobrý, dokresluje atmosféru a ... prostě tam je a to stačí :))

A teď postřehy ze hry:
Soubojový systém je stejný/podobný jako v prvním díle. Opět musím tvrdit, že je to jeden z nejlepších a hlavně nejreálněji vypadajících systémů, co jsem viděl.

Dále se mi velice zamlouvala vila v Monteriggioni. To byl geniální tah! Možnosti vylepšování, sbírání zbraní, sbírání soch, obrazů, dále sbírání stránek kodexu, pírka (konečně pořádná motivace pro sbírání tak malých a otravných věcí)...dokonalé! Už na začátku jsem se těšil, až tu barabiznu pořádně vybavím :)) V dalších dílech bych se vůbec nezlobil za ještě rozsáhlejší systém vylepšování (asi moje osobní úchylka).

Další skvělá věc byly symboly. Hádanky mi někdy dávaly pořádně zabrat a byly velice dobře zpracované. Osobně se mi nejvíce líbila část s Teslou, o něhož se docela zajímám. Symboly jsou potom dalším příkladem něčeho, co by hráč prostě hledat nemusel, ale vyloženě chce, protože se těší na odměnu.

Další plus má u mě hra za pestrou paletu zbraní. Vystřídal jsem jich opravdu hodně a nakonec jsem si je pořídil všechny jen abych je měl :)

Dost už ale bylo chvály, teď se podíváme na druhou stranu mince. Umělá inteligence v soubojích se trochu zadrhává. Opakuje se neduh z prvního dílu, kdy se souboje postupně stávají hrou na kočku a myš. Zajímavé je, že jsem ve hře ani jednou nezemřel v souboji - na to, aby protivníci hráče zabili, na to prostě nemají.

Dále jsem měl několikrát trable s kamerou. Nejvíce však při získávání pečetí - kamera z ničeho nic začne Ezia zabírat z nějakého prapodivného, neměnného úhlu a sleduje jeho pohyb. V tom by nebyl problém, ale když se najednou úplně změní perspektiva, hráč musí okamžitě mačkat jiná tlačítka a to někdy vyústí ve velmi dlouhý pád a následné rupnutí nervů a nadávání na celé kolo. :)

Poslední věc, která mě iritovala, to byly úkoly typu "nepozorovaně zabij". Nejde asi o chybu, ale spíš o takovou malou nelogičnost. Když mám někoho zabít, postupně si z cesty odstraňuji strážné, aby mě potom při vraždě neviděli. Problém ale nastane, když právě zabíjím strážného a on mě vteřinu před smrtí vidí...pak je celá mise v háji a já si trhám zbytky svých vlasů. Nemělo by být jedno, že mě viděl, když už je po něm? ...na druhou stranu je to vlastně docela jedno. Alespoň se u toho musí přemýšlet :)

No, tak to by bylo všechno. Assassin's Creed 2 mohu určitě doporučit, jelikož opravdu nezklamal. Osobně jsem si nemohl přát víc a oproti prvnímu dílu je kvalitativní skok mílový. Requiescat in pace :)

Pro: Poutavý příběh, mix upravené historie a sci-fi, soubojový systém, všechny vedlejší činnosti, charizmatický Ezio, pohyby hrdiny

Proti: AI, někdy malé problémy s kamerou

+18

Manhunt

GodOfTheSickGodOfTheSick
Dohráno
  • PC 95
Manhunt je hra brutální. Tak brutální, až člověk žasne, že se tak brutální hru podařilo Rockstaru v tak brutální podobě dostat ke všem milovníkům čistokrevné brutality a bezduchého zabíjení.

Na rozdíl od jiných brutálních her jako je například Harvester, které se také rozhodly vsadit na kontroverzi ve spojení s brutalitou, ale úplně pozapomněli na zábavnou hratelnost, se však Manhunt v prvé řadě skvěle hraje. Od klasických stealth akcí se liší nejenom svou všudypřítomnou a světu na odiv vystavovanou brutalitou, ale hlavně tím, že jste jako hráč za každý svůj poctivý a trpělivý stalking odměněni pořádně krvavou a brutální cutscénou zachycující poslední vteřiny života vámi popravovaného (ne)dobrovolníka, který se vám postavil do cesty.

V první půlce hry prakticky nenarazíte na střelnou zbraň, a tak si za tímto účelem budete muset pomoci tím, co vám nabídne špinavé zákoutí potemnělé ulice. Igelitový sáček, kus střepu, rezavý drát...to vše se dá velice efektivně použít k sprovození člověka ze světa. Přitom s každou zbraní můžete provést tři různé popravy – brutální, ještě více brutální a nejbrutálnější – takže se žádná zbraň jen tak neomrzí. Postupem času se vám dostane do ruky řada rozličných zbraní, přičemž za zmínku určitě stojí srp a kladivo. Jedinou vadou na jinak brutální kráse a radosti z zabíjení je nutnost většího používání střelných zbraní v poslední třetině hry. Zkušení zabijáci vyžívající se v trýznění svých obětí totiž vědí, že více střílení znamená méně utrpení. Index brutality má tak v závěrečné části hry velice kolísavou úroveň.

I přesto si však hra dokáže po celou dobu udržet ponurou atmosféru strachu o vlastní život, která je ruku v ruce s příběhem – zabij nebo budeš zabit – silnou stránkou hry až do konce. K tomu přispívá i povedená hudba a zvuky, které velmi pěkně podbarvují vaše řádění v neméně pěkně vyvedených kulisách. Audiovizuální ztvárnění například takového odpalu hlavy basebalovou pálkou a následné pomalé stékání mozku po stěně na zem je vskutku nezapomenutelné.

Díky absenci všemožných pomocných ukazovátek se na vyšší obtížnost Manhunt stává vysoce sofistikovanou/taktickou/executivní stealth akcí, kterou zvládnou úspěšně dovést do krvavého konce jen skuteční mistři plíživého oboru. Manhunt je totiž hra brutální.
+18

Might and Magic IX

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 50
Systém a svět her série Might and Magic je tak skvělý, že i tahle téměř dokonale zmršená hra je pořád výborně hratelná a zábavná. Díly 6-8 byly v podstatě ta samá hra. Devítka měla přinést vylepšení v podobě přechodu do pravého 3D...

Ano, 3D to je, ale vizuální výsledek je ještě mnohem slabší, než díly předchozí, které měly alespoň své kouzlo. Zde se koukáte pouze na ploché desky položené na sebe v ostrých úhlech. Jednou taková plochá deska znázorňuje trávu, jednou strom a ploché desky skládají dohromady taky všechny živé postavy. Ale to nevadí, grafika, jak už jsem naznačil, nebyla nikdy silnou stránkou Might and Magic.

Tou nikdy nebyly ani všudpřítomné bugy. Těch pár, co měly díly minulé, se však s tou kanonádou z dílu devátého nedá ale ani náhodou srovnat. Na všemožné chyby narazíte takřka na každém kroku. Vynechám onen pověstný povyšovací bug, který mě tuhle hru donutil hrát natřikrát (i když jsem jí měl docela daleko rozjetou), a který spravil neoficiální patch 1,3. I v posledním patchi vás však chyby odrovnají. Příkladem za všechny může být třeba dračí sluj. Drak se v ní objevuje pokaždé znovu, poté, co ho zabijete a jdete pryč. To samé platí pro artefakty vedle něj. Takže můžete mít na konci, když chcete, třeba 200 artefaktů, místo nějakých dvaceti. Drakovi se úplně nesmyslně dorovnávají hit pointy na výchozích 39 tisíc, a to i v tahovém módu, kdy má být čas zastaven. Každou chvíli se to v té sluji sekne, protože si hra nerozumí s grafickými kartami s novějším direct X. A po drakově smrti mi začla nesmyslná jízda mého licha, jemuž se zkušenostní body zvedaly více, jak dvakrát rychleji, než ostatním. Takže na konci hry jsem měl licha na 120. levelu a ostatní na 65. Draka jsem byl navíc schopen porazit jenom díky tomu, že kouzlo Božský zásah, které vyléčí kompletně družinu, a které smí být sesláno pouze jednou denně, může být díky bugu sesláno kdykoliv. Hra se po tomto zjištění stala v podstatě primitivní.

Tyhle věci jsou však jen pověstnými špičkami ledovce. Různorodých chyb jsem ve hře našel více jak sto a když má člověk smůlu a natrefí na chybu, kdy se s ním nějaká NPC postava odmítá bavit, i když člověk splnil důležitý úkol, nemusí hru vůbec dohrát. Snad to ani nemělo betatestery, nebo by je měli raději rovnou zastřelit. Nechápu, proč autoři, kteří tu samou hru dělají už podeváté, ji nejsou schopni naprogramovat aspoň s minimální grácií. Já vím, že na to měli jen sedm měsíců, ale stejně.

Další věcí, co mě dosti štvala, je celková neuvěřitelnost prostředí a dojem, že je to všechno velmi umělé. Vlastně by se to dalo také považovat za bug. Jdete do nějakého města a s lidmi se bavíte například o jejich vůdci. Ten vůdce může v průběhu hry umřít. Ale s lidmi se můžete pořád dále o tom vůdci bavit, jakoby se nechumelilo. Vůbec netuší, že se něco změnilo. To znamená, že vaše konání nemá na okolí hry vůbec žádný vliv. Pouze u jedné dvou postav, které zrovna souvisejí s tím konkrétním questem. I s postavami, pro které uděláte pět úkolů, tak na konci hry máte u nich v možnostech rozhovoru pořád ty samé dvě otázky, co jste měli na začátku. Na konci jste takřka legendami, všechny postavy s vámi ale jednají, jakoby vás neznaly. Velmi to snižuje motivaci takovou hru vůbec hrát.

Ani příběh nikdy nebyl silnou stránkou Might and Magic. Vždycky jsem měl pocit, že je tam jenom jako nutné zlo na pozadí skvělého herního systému. Nejinak je tomu i v devítce. Jen mám ještě pocit, že daleko více. Už jenom to mizerné intro plné těch nejvíc klišé keců dá tušit, že tady o nic nepůjde. S hlavním příběhem souvisí pouze prvních pět a závěrečných deset procent hry. Zbytek je příběhové prázdno vyplněné více jak padesáti různými vedlejšími questy. A pokud na příběh dojde, je podáván velmi trapnou formou "in game" animací, během kterých postavy mluví, ale textura jejich ksichtu se ani nepohne. To, že mluví, máte, kromě vlastního ucha, vytušit zřejmě pouze z křečovité gestikulace rukou, které ovšem nemají žádné klouby.

Samotný závěr hry je poměrně slabým vyvrcholením a působí velmi upachtěně.

To, že se od předchozích dílů systém hry poněkud zjednodušil, mi nijak nevadilo a rychle jsem si na to zvykl. Problém jsem měl snad jen s kouzly. Většina z nich je úplně na nic, útočná kouzla jsou mnohem slabší, než v dílech minulých. Žádná Imploze, žádné Zpopelnění. Nejsilnější z nich je Otrávený oblak, který můžete mít k dispozici poměrně velmi brzy a můžete ho v klidu používat až do konce hry. Oficiálně nejsilnější Oko bouře je sice silné, ale můžete ho použít jen jednou denně a narozdíl od Božského zásahu, tak u něj toto pravidlo funguje. Rovněž mě mrzela absence kouzla Létání, ačkoliv by bylo asi zbytečné, když venkovní lokace sestávají většinou z pár uzavřených klikatých, pustých a velmi ošklivých stezek.

Je otázka, jestli se na téhle hře vůbec něco povedlo lépe, než v dílech minulých. Odpověď zní: hudba. Ta se postupně od šestého dílu, pod vedením Roba Kinga, zlepšovala až dospěla do svého vrcholu v podobě devátého dílu, který disponuje vůbec nejodvážnějším a skladatelsky nejpokročilejším hudebním doprovodem hudebního studia Green Street Studios (ten může i za celou sérii Heroes of Might and Magic). Je jen škoda, že jejich hudba k tomuhle dílku je všeobecně opomíjená a vůbec se o ní neví, protože tuhle hru nikdo nehraje. Často se mi však stává, že samply a úryvky z ní jsou slyšet v televizních pořadech, filmech, různých šotech nebo dokonce jiných hrách (například Command & Conquer: Generals). To je poměrně zajímavé. (edit: důvodem je zkrátka to, že si chlapci z Green Street Studios ulehčují práci a používají už hotové banky zvuků a hudby, kterou upraví, neplatí to však ale zdaleka pro všechny songy) 

Hudba je sice skvělá, ale ve hře je použitá docela špatně. Hraje pořád a mění se pouze v závislosti na tom, v jaké lokaci se zrovna pohybujete. Když jste v nějaké dlouho, jednu skladbu si poslechnete klidně padesátkrát za sebou. Navíc je ale ještě nevkusně přerušovaná skladbou bojovou. Ta hraje pokaždé, když se s někým perete. To budete asi ve třiceti procentech hry. To znamená, že ve třiceti procentech hry posloucháte pouze jednu skladbu soundtracku z dvaceti. Je pak samozřejmé, že ji budete po chvíli nesnášet a možná i kvůli tomu hudbu vypnete.

Mohl bych psát o různých aspektech, co mě štvaly, ještě docela dlouho, neodpustím si třeba ještě připomínku o inventoráři, který vůbec nereflektuje, co máte na sobě a jakou zbraní zrovna bojujete a během povýšení se obraz vaší postavičky může změnit z poloskřeta na člověka a naopak, ale asi to nemá smysl. Tahle hra je po zásluze nenáviděná, i když to, co zní zbylo, se docela dobře hraje a po zásluze po ní 3DO zkrachovalo, i když je to věčná škoda.

Pro: je to Might and Magic, hudba

Proti: všudypřítomné bugy, slabá grafika, slabý příběh, pusté, mrtvé a umělé prostředí, nijaký závěr, kouzla

+18 +19 −1
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Vivaldi Baldur's Gate II:… +30
    Baldur's Gate II: Shadows of Amn
    Napsal Vivaldi, 19 dní
    Ok, toto bude celkom zaujímavé. Ako človek ohodnotí hru, ktorú považuje za absolútne…
  • Zoltan Return to Castle… +28
    Return to Castle Wolfenstein
    Napsal Zoltan, 3 dny
    Return to Castle Wolfenstein byl jedním z mých největších herních restů. Hru jsem hrál…
  • Chuck The Last of Us… +23
    The Last of Us Part II
    Napsal Chuck, 21 dní
    Vzpomínám si, jak jsem si před pár lety při pohledu na hlavní postavy v The Last of Us…
  • Flowerpot Blue Prince +22
    Napsal Flowerpot, 25 dní
    V Borgesovej poviedke Zahir je titulný predmet objektom, ktorý môže nabrať ľubovoľnú…
  • jones1240 Clair Obscur:… +21
    Clair Obscur: Expedition 33
    Napsal jones1240, 23 dní
    Nejsem určitě jediný, koho doslova uhranuly první ukázky debutové hry studia Sandfall,…
  • ad142 Atomfall +20
    Napsal ad142, 21 dní
    Atomfall začína klasicky, teda podobne ako množstvo iných videohier. Zobudíte sa bez pamäti,…
  • raisen Croc: Legend of… +20
    Croc: Legend of the Gobbos
    Napsala raisen, 12 dní
    Remaster oblíbené plošinovky z 90. let měl původně vyjít už na konci roku 2024, ale…
  • styeer Brány Skeldalu +18
    Napsal styeer, 7 dní
    Hráno poprvé v roce 2025 a spokojenost. Hra teď vyšla na steamu, tak jsem to zkusil a…
  • Ross Vivat Slovakia +18
    Napsal Ross, 19 dní
    Herní výzva č. 5 -  Zase práce!  Jak jenom začít? Skvělý příběh v nedokonalé hře?…
  • Red Return to Monkey… +18
    Return to Monkey Island
    Napsal Red, 21 dní
    Monkey Island jsem v době vydání nehrál. Jako správný adventurista jsem si nakonec doplnil…