Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gears Tactics

  • XboxX/S 80
Gears Tactics pro měla byla po hodně dlouhé době první tahovka, ke které jsem se odhodlal. Většinou mě totiž od jiných titulů tohoto žánru odrazovala až příliš velká komplikovanost ve smyslu značného množství tabulek pro každou postavu, respektive nutnosti opravdu detailního plánování téměř každého tahu, popřípadě i potřebu věnovat se rozvoji nejen vašich vojáků, ale i určité základny, výzkumu apod. Několik recenzí, které jsem před započetím Gears Tactics shlédl však slibovaly od této hry svěžejší zážitek. Nutno říct, že měly pravdu. Ačkoliv totiž i v případě Gears Tactics řešíte vybavení každé z jednotek (a to primární zbraň, sekundární zbraň a granáty, ze zbroje pak helmu, tělo a nohy), odpadá například právě jakákoliv nutnost starat se o nějakou základnu, a s tím např. též o výzkum nových zbraní, sbírání surovin ke stavbě nových budov/zbraní atd. atd. Zde zkrátka jen a pouze vybavíte zvolené jednotky a pošlete je buď na misi hlavní dějové linie (celkem 23 mísí rozdělených do 3 aktů), nebo některý z vedlejších úkolů, které hlavní mise prokládají.

Z hlediska druhů zmíněných misí, a to v zásadě jak těch hlavních, tak vedlejších, lze rozlišit několik variant. Ať již přitom jde o osvobozování zajatých vojáků, nutnost udržet dva body na mapě po dobu X tahů, během nichž jakoby sbíráte materiály z tam umístěných beden, prostou eliminaci nepřátelských jednotek, nebo sbírání beden rozmístěných na mapě s nutností neustálého postupu dopředu, neboť zezadu dochází k nepřátelskému „bombardování“, trvá každá z těchto misí cca 20-30 min, což považuji za optimální dobu, má-li si hra zachovat zmíněné svěží tempo. Výjimku tvoří pouze časově náročnější mise na konci každého z aktů.

Měl-li bych pak oproti dobře zvolenému hernímu tempu, a nutno dodat velmi pěknému grafickému kabátku hry, postavit určitý zápor, pak jde podle mého jednoznačně o skutečnost, která trápí herní sérii Gears jako takovou už celkem dlouhodobě, a to nedostatek novinek. Zde je to samozřejmě do značné míry kompenzováno tím, že oproti všem ostatním dílům z daného světa jde o zcela jiný žánr, tedy o tahovku, nikoli 3rd střílečku. I přesto však nelze přehlédnout, že tu jsou v podstatě jen a pouze ty zbraně a typy nepřátel, které ten, kdo hrál ostatní díly ze světa Gears, již dávno velmi dobře zná. To sice na jednu stranu navozuje příjemný pocit, že dané herní prostředí/svět znáte, ale na druhou stranu by alespoň nějaké novinky přinesly potřebné okysličení herní série. Přesto zcela určitě nejde o zápor, který by měl případné zájemce o vyzkoušení Gears Tactics odradit. Uvedené platí tím spíše, že jakožto produkt Microsoft Studios je hra od prvního dne součástí služby Game pass, a tedy ji můžete zkusit jen za cenu této služby, což nelze než vřele doporučit. Věřím, že nudit se určitě nebudete.

Pro: svěží/rychlé tempo bez potřeby sáhodlouhého plánování mezi jednotlivými misemi; velmi pěkná grafika

Proti: oproti ostatním titulům ze světa Gears autoři hry ani nyní nepředstavili co do typů zbraní a nepřátel v zásadě žádné významné novinky

+9

Judgment

  • XboxX/S 75
Jako velký fanoušek série Yakuza jsem se na tuhle hru opravdu těšil. Ze začátku jsem byl z hry opravdu nadšený, ale během pár hodin se ve mě začal probouzet malý červíček plný pochybností, který mi našeptával, že tahle hra má do Yakuzy opravdu daleko. Sice jsem dostal to, co jsem od hry očekával, ale jaksi... to nebylo prostě ono. Vezmeme to ale od začátku... u příběhu. Tentokrát se nevtělíte do role jednoho z legendárních členů japonské Yakuzy. Náš hrdina je bývalý právník, který se stane soukromým detektivem. Jak dojde k takové drastické změně povolání? No... to je docela složité, protože teď budu muset prvně přeskočit v příběhu dál. V průběhu hry zjistíte, že náš hrdina kdysi zastupoval člověka obviněného z vraždy. I když všechny důkazy ukazovali na něj, tak hlásal, že je nevinný, což se vám i díky jeho přítelkyni podařilo u soudu dokázat. O pár dnů později jste se však dozvěděli, že ten stejný člověk zabil svoji přítelkyni a zapálil svůj dům. V našem hrdinovi se to nějak zlomí a začne dělat soukromé očko. Na začátku příběhu se však objeví pár záhadných vražd o kterých se pak dozvíte, že mají něco společného právě s případem, který jste řešili jako právník u soudu a začnete si to brát osobně, aby jste konečně přišli pravdě na kloub. Příběh je opravdu zamotaný, plný zvratů... prostě klasika známá ze série Yakuza. Je to to hlavní, skrz co jsem tyhle hry hrál a nezklamalo mě to ani tady. Když už jsme u příběhu, tak si rovnou něco řekneme i o vedlejších úkolech. Další z věcí, která byla u série Yakuza výborná a hlavně zábavná. Tady to totiž nějak vázne. Vedlejší úkoly nejsou vůbec zábavné. Jsou spíš pojaty jako vedlejší případy, které vyšetřujete během hlavního případu a jsou spíše otravné. Jako detektiv se totiž musíte plížit a někoho sledovat nebo se snažit chytit. Pokud jste hráli Yakuzu 3, tak vám možná tyto mise lezli krkem a byli jste rádi, že jich nebylo tolik. Tady bohužel těchto misí je mraky a čím víc postupujete v příběhu, tím déle trvají. Je to opravdu nudné a dokonce i otravné a kazí to celkový zážitek ze hry. Dále autoři do hry přidali takové menší vedlejší mise, kde si máte zpřátelit různé obyvatele čtvrti Kamurocho. Opět se jedná o nudné mise, které jsou docela bez nápadů a nejsou ani tak vtipné, jak je zvykem. Hru aspoň kromě příběhu zachraňuje soubojový systém. Chvíli mi trvalo si na něj zvyknout, protože máte jednu chvíli něco zaźitého z Yakuzy a pak přijde něco nového, ale hned jak si zvyknete, tak je nádhera se na to dívat. Hru zachraňuje i skvělý soundtrack a spousta dobrých miniher. Je tu klasika jako baseball, mahjong, poker a arkádové herny. Plus je zde přidáno závody dronů, návyková ale dlouhá hra ve virtuální realitě( nemusí být dlouhá, ale je to jediná šance, jak vydělat pořádný peníz ve hře) a taky střílení zombie v arkádové herně. No... tak abych to shrnul. Jako fanoušek série Yakuza jsem se sice u hry bavil, ale zážitek mi opravdu, ale opravdu zkazilo pár věcí na které jsem byl u série zvyklý, ale tady mi chyběly.

Pro: Příběh, soundtrack, soubojový systém, minihry.

Proti: Vedlejší úkoly bez nápadu a jak přes kopírák... sledovat, vyfotit nebo někoho pronásledovat v nudné honičce. Další mínus... tyto pasáže jsou i součástí hlavního příběhu a čím jste dál, tím jsou delší a nudnější. Ke konci hry už to opravdu kazilo zážitek z

+9

Mass Effect 2

  • XboxX/S 100
Hraní trilogie Mass Effect a zejména druhého dílu bylo jako se vrátit do vaše oblíbeného místa na dovolenou.
Potkáváte známe lokace, které jste si zamilovali.
Potkáváte staré přátele.
Všechno vás objímá.

To dělá všechno remaster a objímá vás ještě více vylepšenou grafikou, která je na nové generaci konzolí znát a tak jsem si užil remaster na velké televizi, kdy originál jsem zažíval na malém notebooku.

Legendary edice mě taky nabídla všechny DLC, které jsem při vydání originálu minul, takže došlo i na (pro mě) nový obsah a nová dobrodružství a nové přátele.

Pro veterány série, nutnost nejen z nostalgie.
Pro nováčka - naprostá nutnost!

Pro: dialogy, příběh, postavy, svět, pořád koukatelná grafika

Proti: nic

+9

The Sinking City

  • XboxX/S 70
Předně je asi fér říct, že jsem od Lovecrafta nikdy nic nečetl. První Lovecraftovinu jsem hrál Call of Cthulhu a tohle mystické šílenství mne zaujalo. U Sinking City jsem si počkal na XSX edici a taky na slevu žejo :)

Od prvního okamžiku mne hra zaujala. Příběhem, atmosférou, strachem... A znechutila, bugama. To, že mám pořád plnou loďku vody bych přežil, ale to že se v ní objevují věci co normálně plavou na vodě a přejedu je? Že příšery napůl prolézají zdí a tím jdou přes tu zeď i zabít? Doskakující textury, celé objekty? Kurnik, tahle hra přeci měla být aktualizovaná na XSX! Nebo to, že se dům vyresetuje když od něj odejdete pár metrů? A že loot je v něm znova? Takže stačí vběhnout do domu, vybrat věci, utéct ven a znova dovnitř? Nemělo v této hře platit, že náboje jsou dražší jak zlato? Že když bojujete s příšerama v otevřené budově, tak po vás najednou střílí člověk z venku? Huh.

Ok, ale tak bugy jsem přehlížel, ta atmosféra stojí za to. Už první den mi došlo, že většinu času v této hře člověk stráví chozením, takže se to prostě hrozně vleče. A to i přesto, že si najdu všechny fast-travel budky. Reed prostě chodí jako šnek. Na závěrečný ponor jsem se těšil a řádně připravil arsenál, a nakonec mne to zklamalo, protože se tam dole už vůbec nic neděje.

Nakonec jsem u hry strávil ~35 hod. čistého času, dal si všechny side-questy, včetně DLC. Některé z nich už byly nudně monotónní, ale chtěl jsem to mít, když už, kompletní.

Z původního nadšení jsem se ke konci spíš nudil, ale celkově to tak špatné nebylo.

Závěrem ještě ocením český překlad, včetně místního nářečí.

Pro: příběh, atmosféra, čeština

Proti: NPC, bugy, bugy, bugy

+9

Hogwarts Legacy

  • XboxX/S 100
Tady není moc o čem mluvit. Hra je prostě i přes některé drobné chyby splněným snem fanoušků. Příběh pracuje skvělé a je dobře vyvážený s úkoly i těmi vedlejšími. Já osobně nejsem fanoušek open world her ale u téhle hry je to prostě jiné. Je to nostalgie a zábava. Vývojáři nenechali jediné místo na mapě suché. Nenašel jsem nic co by se opakovalo tak že by si hráč řekl: hele tohle už je po několikáté stejné. Každý dům , každý kout jsou originálně vyšperkovaný a mě to prostě baví. Tohle bude první hra kterou si z řad OW zahraju vícekrát. Minimálně chci zkusit všechny koleje kvůli odlišnostem v příběhu.
+9 +13 −4

A Plague Tale: Requiem

  • XboxX/S 75
A Plague tale : Requeim je povedeným pokračováním předchozího Innocence - akční adventurou odehrávající se v temném období Francouzského království 14-tého století zmítaného morem ve které hlavní hrdinka, dcera šlechtického rodu Amicia de Rune a její mladší bratr Hugo s alchymistickým učněm Lucasem pokračují v nalezení léku pro záhadnou nemoc kterou trpí mladší ze sourozenců. 

V patách jim jsou hordy krys roznášející nákazu černého moru a dvojice se jim musí za pomocí lstí, luštení hádenek, likvidací vojáků už známými alchymistickými přísadami nejlépe prakem a později v ději i novou kuší. Navíc postupně i díky Hugovu ovládání žravých hlodavců se dá v bezvýchodných situacích zachránit středověké krčky. Grafika je dechberoucí – většina lokací je do detailů vymazlená a navazuje pocit reálna, podobně hezkou jsem viděl asi jen zatím v Uncharted a samozřejmě nezapomenout i na povedený ( ikdyž notně nastavovaný ) příběh. Horší je to už s akcí jako takovou - bohužel se nepodařilo IQ UI upgradovat a vojáci působí při pátrání po ukrývajících se hrdinech jako pro prodělání lobotomie - i nezkušený pařan nebude mít problém procházet jednotlivými levely, částečně to kompenzuje možnost se akci vyhnout a proplížit se kolem či využít hlodavce k likvidaci a nebo vojákům zhasnout svíčku zhášením luceren a loučí, protože se světlem a ohňem se myšky nekámoší.

Většina levelů je hodně rozsáhlá s opakujícími se prvky, akce vývojáři už je už na můj vkus přespříliš moc a působí až otravně – Amicia kosí těžkooděnce jako na běžícím pásu, ale to je asi daň těch dnešních akčních kousků. Ve výsledku hodnotím podobně jako předchozí díl, nejspíš se díky titulkové scéně dočkámě dalšího pokračování a bylo i zřejmé v jaké době – 75 %
+9

Soul Hackers 2

  • XboxX/S 75
Soul Hackers 2 jsou titulem z universa Shin Megami Tensei, z něhož jsem před několika lety hrál některý díl na 3DS (po chvíli hledání tady na databázi si myslím, že jde o díl Shin Megami Tensei Devil Survivor 2) a chvilku jsem zkusil Personu 5, která mě hodně zaujala, ale zatím jsem se k ní plnohodnotně nevrátil.

Hlavní postavou je Ringo (nejlépe popsatelná jako umělá inteligence v lidské podobě), která má zabránit zničení světa posbíráním pěti elementů (covenantů). Ocitá se mezi dvěma bojující frakcemi  (hodnými Yatagarasu a zlou Phantom Society), které spolu soupeří pomocí lidských Devil Summonerů, kteří mají k dispozici démony (v podstatě pokémony). Příběh byl celkem předvídatelný, žádné šokující zvraty se nekonaly, ale bavil mě a nenudil celou dobu hraní. Na začátku z obou frakcí rekrutuje jednoho summonera do své party, později se přidá třetí, který nepatří ani k jedné skupině. Všechny postavy jsou celkem zajímavé, není tam nikdo vyloženě nesnesitelný jak se to občas u JRPG stává.

Hlavní částí hry jsou tahové souboje s démony a občas i nepřátelskými summonery, kdy každý soupeř je proti nějakým útokům odolný nebo naopak slabý (útoky jsou zbraněmi na blízko, střelnými zbraněmi, ohnivé, mrazivé atd.). Ideálem je každou postavou udělit weak útok, které se pak nasčítávají (stackují) do závěrečného ultimátního útoku, který později může dávat bonusy např. uzdravování party. Takže je dobré, aby jednotlivý summoneři měli démony s co nejširším spektrem útoků. Souboje jsou dobře udělané a zábavné, ale v pozdější fázi, kdy jsem se vracel do lokací, které jsem již prošel dříve, tak démoni zůstávají na nízkém levelu, za jejich poražení dostáváme minimum zkušenosti, takže už jenom zdržují postup hrou.

Kromě města je důležitou lokací Soul Matrix, kde s každou postavou z party můžete pomocí flashbacků zjišťovat jejich minulost. K postupu Soul Matrixem je potřeba s postavami mluvit na baru nebo vyjímečně během misí a zvyšovat jejich soul level. Vzpoměl jsem si na Marvels Midnight Suns, kde po pár hodinách mě jakýkoliv rozhovor mezi superhrdiny obtěžoval a přeskakoval jsem ho a hru mě to úplně znechutilo. V Soul Hackers 2 to je vyřešené velmi dobře, nebyl jsem tím zahlcený a využil jsem každou příležitost k rozhovoru mezi partou.

Dobře zpracováné je i levelování zbraní a sbírání a křížení démonů a side questy. Na mě byla hra trochu obtížnější, před některými boss fighty jsem musel chvíli grindovat levely nebo předměty, abych souboj zvládnul, ale to spíš bude mou neschopností než že by hra byla nějak tuhá. Graficky i hudebně to není něco pamětihodného a druhou půlku hry jsem už místo hudby poslouchal spotify. Naopak záporem je jednotvárné prostředí, kde se většinu hry opakují lokace přístav, metro, mrakodrap a soul matrix.

Soul Hackers 2 se nebude dostávat do žádných žebříčků popularity mezi JRPG, ale je to velmi slušná hra, která dělá většinu věcí správně, není extrémně dlouhá (cca 50 hodin s většinou vedlejších úkolů) a v podstatě celou dobu mě dost bavila.

Pro: souboje, společníci v partě

Proti: chudé prostředí

+9

Hi-Fi Rush

  • XboxX/S 80
Celkem rozumím tomu, kde se vzala ona vlna nadšení z shadowdropu Hi-Fi Rushe, ale i když jsem si hraní vlastně užil, o žádnou velkou díru do herního světa zrovna nejde. V game passu jsem po ní sáhl víceméně jen kvůli letošní herní výzvě, a i když mě hra bavila, přijde mi, že se při vydání nakonec trošku nadhodnocovala.

Hi-Fi Rush bych připodobnil k jakési herní variaci na Scotta Pilgrima. Hlavní postava Chai je takový správný pako, často balancující na hraně trapnosti, kterou ale za mě naštěstí nikdy tak docela nepřekročí. V doprovodu ostatních více či méně nevýrazných postav se ocitne uprostřed už milionkrát viděného příběhu o nadvládě zlé korporace a boji o svobodu myšlení, individuality a blá blá... všichni známe. Není to nuda, jen už to tu stokrát bylo. Naštěstí je příběh celkem dobře prošpikován vtipnými hláškami a situacemi, takže se dal i tak v pohodě strávit.

Gró hry spočívá v lineární sérii rubaček do rytmu hudby. Souboják funguje docela dobře, jen je občas trošku nepřehledný, jako když vám ve výhledu zrovna zaclání obří vedlejší postava, která se objevuje na zavolání přímo za vámi. Komba do rytmu beatu vám po chvilce samy přejdou do ruky a za doprovodu hudby jsou souboje velmi uspokojující. Jak je Hi-Fi Rush dobrá mlátička, tak je to špatná plošinovka. Poměr soubojů a plošinovkových části je asi tak 7:3, takže čistě matematicky to není až takový problém... no i tak si nejde nevšimnou nedoladěného pohybu při změně směru v běhu a hlavně divného skákání, které je nesmyslně přehnaně vertikální a působí v ruce prostě jinak, než byste čekali.

Highlightem hry bych označil asi bossy, kterých je ve hře tak akorád a navíc je každý trocšku jiný a něčím originální. Jsou poměrně dlouhé, ale progress se ukládá i mezi jednotlivými fázemi, takže nedochází k frustraci. Tohle koneckonců nemá být Dark Souls.

Od hudby jsem čekal asi trošku víc, ale zrovna když už jsem si říkal, že se blížím ke konci a jaká to začíná být nuda, došlo naprosto nečekaně na Invaders Must Die, kteří sedli do dané situace jako prdel na hrnec. Takže jinak: Outsourcovaný soundtrack je místy super, originální skladby už nic extra nejsou, ale jako výplň koridorových misí to stačí.

Za mě fajn hra z game passu, ale asi bych si ji nekoupil.

Pro: Artstyle, combat systém, vtipnost, délka, Korsica

Proti: Platforming, původní hudba

+9 +10 −1

Call of Duty: Advanced Warfare

  • XboxX/S 85
Kampaň téhle hry je za mě parádní akční adrenalinová jízda. Jelikož se hra odehrává v blízké budoucnosti, tak jsou tu zajímavé gadgety a skvěle vylepšení na mise díky exoskeletům. Hra je řádně epická. Futuristické zbraně jsou zajímavé a mají dobrý gunplay. Je to střílečka, kde se po celou dobu vůbec nenudíte. Pořad se něco děje. Náplň je perfektně různorodá a kreativní. Level design je taky pěkně udělaný. Příběh je asi takový jaký byste pro potřeby hry jako Call of Duty čekali. Nic extra, ale tady od toho moc neočekáváte. Grafika je svou dobu zdařila, ale to u téhle série asi nepřekvapí. Místy je uměla inteligence nepřátel poměrně nefunkční. Tradičně hra není nějak extra dlouhá. Finální mise mohla být trošku více vyvrcholující z hlediska tempa. Jinak je to příjemný akční zážitek.

Pro: Změna zasazení do budoucnosti, gadgety, exoskelety, velkolepost, gunplay, naplň, level design, grafika, Kevin Spacey

Proti: Příběh, umělá inteligence nepřítel, délka hry, slabší finále

+9

Star Wars Jedi: Survivor

  • XboxX/S 80
Na pokračování příběhu Cala Kestise jsem se hodně těšil, soulslike sekačky mám moc rád a Hvězdné Války jsou od dětství má oblíbená filmová značka (i když Disney se poslední roky snaží ji rozbít).

Základní vzorec je stejný jako minule - souls souboje, ale s možným nastavením obtížnosti a metroidvania prvky, kdy se klasicky postupným získáváním schopností dostáváme na dříve nedostupná místa, ale tady se mi zdálo, že někdy otravného backtrackingu oproti jedničce dost ubylo.

Story začíná atraktivním přepadem senátora na Coruscantu, Cal pracuje pro Sala Guereru, ale postupně potkává ostatní členy bývalé party. Nejvíce času strávíme na velké pouštní/kamenité/zelené planetě Koboh a navštívíme další asi 4 menší lokace. Zápletka se začne rozbíhat, když Cal objeví droida, který sloužil Jediům v období High Republic o několik století dříve. Slibně rozjetý příběh ke konci trochu ztratí dech, ale většinu času mě zajímal.

Soubojový systém je rozšířen na pět různých zbraní/postojů - klasický lightsaber, dva zaráz, meč jaký měl Kylo Ren, oboustranný (Darth Maul) a nakonec meč a blaster. Popravdě když jsem nemusel (např. v nějakých challenge místnostech), tak jsem používal pouze základní meč a úplně mi to vyhovovalo. Další novinkou jsou perky (stejné jako charmy v Hollow Knightovi), ale tady jsem rychle nabyl dojmu, že mi to nijak výrazně nepomáhá a nijak jsem se jim dál nevěnoval. Myslím, že přibylo více triků se Sílou, ty jsem naopak používal rád a často.

Vývojáři přidali dost vedlejších aktivit, kromě už zavedených truhel se skiny pro nás, BD1 nebo meč a pěstování semínek můžeme nově prokecat NPC kvůli drbům, které pak hledáme a řešíme, lovit na nás poslané bounty huntery nebo sbírat ryby do akvária v hospodě. Nejvíc z těchto nepovinných questů mě bavily Jedi Meditation Chambers, které přesně popsal jeden ze starších komentářů tady na databázi jako Shrines z moderních Zeld.

Hra měla v době vydání plno technických problémů, já hrál až teď rok po vydání, hra byla většinu času v pořádku, ale ke konci se na Kobohu, kde strávíme nejvíc času začaly rozpadat textury do odporných hnědých a zelených ploch, stále se to zhoršovalo a v podstatě mě to odradilo od plánovaného výzobu po dokončení příběhu. Nejsem členem grafické policie, ale tohle byl opravdu hnus a když to srovnám s tím, v jakém stavu o půl roku později doručilo menší korejské studio jejich první velkou hru Lies of P, tak by se EA a Respawn měly hodně stydět.

Proto dávám 80% (o pět míň než minule), ale bez těchto potíží bych šel na 90%, souboje mě hodně bavily, příběh v pořádku, vedlejší věci docela zábavné a doufám, že závěr trilogie si ohlídají o po technické stránce.
+9

High on Life

  • XboxX/S 75
High on Life mě při představení nijak zvlášť nezaujala. Hra je postavená na humoru tvůrce seriálu Rick a Morty, který jsem nikdy neviděl, takže tohle pro mě nebylo žádným lákadlem, ale chtěl jsem si dát nějakou střílečku a tahle zrovna končila v Game Passu, tak jsem ji vyzkoušel a nakonec stála za dohrání.

Na začátku mimozemštani unesou celý náš barák na svou planetu, kde se do něho nasáčkuje bývalý bounty hunter, nyní bezdomovec Gene, který nás zasvětí do řemesla a a vyšle nás na první zakázky. Těch je asi osm, jsou to zajímavě provedené boss fighty, kvůli kterým se vyplatí projít tuctovou nenápaditou střílečkovou část. Marketing před vydáním byl založen hlavně na tom, že používáme střelné zbraně, které jsou mimozemské bytosti dabované zmíněným dabérem Ricka a Mortyho, ale bohužel většinu hry jsem strávil s první z nich, která měla velmi otravný, ubrečený hlas a nebavila mě. Komentář pode mnou to přirovnával k nějaké postavě ze seriálu. Ostatní zbraně byly o dost lepší, hlavně poslední retardovaný Lezduit, který měl jedinou hlášku a to "lezduit". Vrcholem byl ale psychopatický nůž Knifey, tam sem několikrát musel hru pauznout kvůli záchvatu smíchu.

Střílení bylo teda takové obyčejné, ale každá zbraň měla doplňkový skill, který umožňoval dostat se na nedostupná místa, kam normálně nešlo jednoduše vyskákat (např. jedna střílí zpomalovací bublinu, která zastaví rotující větrák, aby bylo možné jím proskočit). Tyhle téměř plošinovkové pasáže mě bavily hodně.

Když jsem se mezi misemi vracel do domu, zjistil sem, že Gene sleduje v televizi film, chvíli jsem se na to zadíval, byl tam šíleně rozpohybovaný tyranosaurus a nějaký bláznivý vědec, říkal jsem si co je to za debilitu, ale pak se zjevila na scéně mladá Denise Richards, takže jsem samozřejmě sledoval dál a později jsem zjistil, že je to film, který se u nás jmenuje Tyranosaurus Junior (nebo pod ještě lepším festivalovým názvem Tamča a Tyrča), kromě zmíněné herečky je tam ještě Paul Walker z Rychle a Zběsile. Tady byste měli přerušit čtení a jít se podívat na csfd na trailer. Zjistil jsem, že jsou tam celkem čtyři celé filmy podobné nebo horší kvality, o kterých napsat, že to jsou béčka by byla urážka normálních béčkových filmů.

U hry jsem se celkem bavil, některé části mě trochu nudily, některé hodně bavily a občas jsem si říkal, co to kurva sleduju. Určitě pokud jste fanda Ricka a Mortyho , tak to bude mít pro vás další rozměr a i pokud hledáte nějakou oddychovou střílečku, tak lze High on Life doporučit.

Pro: Boss fighty, Knifey, Denise Richards

Proti: na to že je to hlavně střílečka je škoda, že to není moc dobrá střílečka

+9

Gotham Knights

  • XboxX/S 80
Při vydání Gotham Knights schytávali spíš průměrné až podprůměrné recenze, takže jsem do hry vstupoval s nulovým očekáváním a byl jsem připraven hru opustit při delší nudě nebo nezábavě. Ani jedno ale nestalo a tak jsem byl nakonec příjemně překvapen a dávám jedno z těch vyšších hodnocení zde na databázi. Na začátku je nutné si ujasnit, že moje hodnocení původní Arkham trilogie je mezi 95% a 100%. Batman je moje nejoblíbenější komiksová postava, nedám dopustit na knížky, filmy (s Balem a Pattinsonem) a seriály. Proto i 80% co dávám teď je krokem zpět. Chápu, že hru nedělají Rocksteady a ani příběhově nenavazuje na jejich vesmír. Ale přesto se neustálému srovnávání s jejich hrami nelze ubránit.

Příběh se rozběhne slibně smrtí Batmana a představením Sovího tribunálu, který mám moc rád v komiksu. Velkým problémem pro mě bylo, že v batmanovské hře nehrajeme za Batmana. V komiksech, které jsem četl, se většinou tihle poskoci, za které můžeme v Gotham Knights hrát, moc neobjevovali a tak jsem je v podstatě ani neznal. Na začátku jsem si vybral Red Hooda a až do konce hry ho nevyměnil, protože jsem to nepotřeboval a ani mě to nelákalo zkusit zbytek party.

Kromě dobré hlavní story jsou tady tři větší sidequestové linky s klasickými DC záporáky, které mě všechny bavily a tak scénář hry považuji za jeden z kladů hry. Dobré byly i občasné flashbacky, kde jsem se nakonec něco dozvěděl i o minulosti Red Hooda a pořádně ho poznal (předpokládám, že by to tak bylo i u hry za další charaktery). Na rozdíl od Arkhamu postavy levelují tři různé ne moc rozsáhlé skill tree, v podstatě taková línější verze RPG systému třeba z posledních asasínů. Soubojový systém byl OK, ale Red Hood používal pouze pěsti nebo svoje pistole, nepřátelé nebyly nějak zajímaví, většina jenom boxovala, někteří měli střelné zbraně a pár silnějším bylo třeba prolomit štít. Nedá se to srovnat s koncertem v Arkhamech, když na vás naběhli borci s nožem, elektrickým obuchem, štítem, brokovnicí a na každého byla jiná obrana. Naopak občasné bossfighty byly většinou velmi zábavné (nejvíc asi nahánění Clayface po Gothamu).

Největším problémem byly výplňové mise, kdy jste řešili běžné zločiny v Gothamu a bylo to několik stále stejným opakujících se vzorců (vykrádání dodávky, vykrádaní bankomatu, záchrana rukojmích apod.). Sloužily i k progresu v side questech a několikrát se mi stalo, že jsem něco vyřídil a vzápětí se vracel na stejné místo vyřešit stejnou věc. Hodně mi to připomnělo kritizovanou třetí Mafii, kde to bylo to stejné, vymlátil gangstery v jednom baráku a hned jet do vedlejší čtvrti a tam je znova vymlátit ve stejném baráku.

Celkově ale převládla spokojenost s příběhem, moje obliba Batmana a hru jsem si užil. Ve srovnání s Arkhamem asi nešlo vyhrát, ale určitě to není nějaký odpad, kterému je třeba se vyhýbat a pokud je pro vás zasazení aspoň trochu atraktivní, tak myslím, že se vám bude Gotham Knights líbít.
+9

Escape Academy

  • XboxX/S 75
Escape Academy je puzzle hra s asi 15 únikovkami. Každá únikovka je složena z několika (většinou 3 až 4) místností. Hra je z prvního pohledu a obsahuje i split screen coop pro dva hráče, což může být zajímavá varianta, ale nezkoušel jsem ji.

Příběhově je zasazena na školu escape roomů, kde je několik profesorů a studentů, ale slouží pouze k pospojování jednotlivých levelů a není nijak podstatný. Jednotlivé puzzly nejsou těžké, většinou jsem nesplnil časový limit, který je od 15 do 35 minut (tím ale hra nekončí, pouze se načte pět dalších minut a máte pak zhoršenou známku za dokončení) a asi v pěti levelech použil nápovědu (jejíž používání také snižuje finální známku, ale jinak neni nijak omezeno).

Graficky to není nic moc, ale nevadí to, důležité pro mě bylo, ze není problém s hledáním aktivních předmětů.

Pro mě jako člověka, který se ve hrách jako The Witness a podobné dostává velmi rychle do problémů, jsem byl tady rád, že jsem většinu času bez problémů pokračoval dál a po asi šesti hodinách hru dokončil.

2. "platina" roku 2025, celkově 70.
+9

Trek to Yomi

  • XboxX/S 75
Herní výzva 2024 – 7. "Ve stínu pixelů" (Hardcore) - Dohraj hru s černobílou stylizací. 

Trek to Yomi dostáva celkom dosť hejtu a podľa mňa nezaslúžene. Pokúsim sa v pár bodoch ponúknuť vlastný pohľad.

Čo je dobré.
-----
1) Vizuál a hudba. Krásny feeling Kurosawových filmov. Kombinácia estetiky japonského vidieka, brutálnosti boja a nájazdov banditov. "Grain filter" je možné vypnúť, ja však odporúčam ponechať si ho.
2) Combat. Vážne. Všade inde toto evidujem ako jeden z najväčších záporov. Ja som si to vyslovene užil. Skúšanie rôznych kombinácií útokov na rôznych protivníkoch za cieľom dosiahnutia maximálnej efektivity, sledovanie vzorcov ich správania, za mňa všetko veľmi dobre zvládnuté. Vyššia obtiažnosť a pozorné štúdium je nutnosť. Naštvať však vedia situácie, keď ste v obkľúčení. Tam občas treba aj kus šťastia.

Čo je sporné.
-----
1) Príbeh a jeho rozprávanie. Príbeh je jednoduchý, ale neurazí. Klasika zo starej samurajskej školy. Láska, česť, pomsta. Problém trochu nastáva v tom, že dabing je výlučne japonský a titulky sú biele na čiernobielom pozadí, čo je občas problém. Navyše, často sa musíte sústrediť na niečo iné než na titulky, takže vám sem tam nejaká časť príbehu proste ujde.
2) Kamera. Fixný 2,5D pohľad. Miestami mi to pripomínalo veci ako Resident Evil 2 alebo napríklad The Medium, ale len počas nebojových pasáží. Akonáhle ste sa dostali do pohľadu "z boku", takmer určite nasledoval boj. Mne sa to celkom páčilo. Keď mi uhol kamery počas boja nevyhovoval, proste som sa presunul na prehľadnejšie miesto.
3) Rozloženie obtiažnosti. Tu popravde trošku varím z vody, pretože som hral len obtiažnosť Ronin (Hard). Toto je evidentne tá správna obtiažnosť. Hracia doba max 5 hodín? Na Roninovi ani náhodou. Boli pasáže a bossovia, ktoré som musel opakovať niekoľko desiatok krát. Nervy na maxime, ale potom ten pocit úľavy keď sa to konečne podarí, fakt paráda. A to som si myslel aký som frajer, keď som nedávno dohral Blasphemous. Trek to Yomi mi dal zabrať rozhodne viac. Verím tomu, že keby si to hodím na Easy alebo Normal, tak ma to tiež začne asi veľmi skoro nudiť. Niekde som dokonca postrehol, že Kensei obtiažnosť (kým neprejdete hru, tak je zamknutá), je menej challenging ako Ronin. Malo by ísť o to, že každý úspešný úder mečom je smrteľný. Jak pre vás, tak pre protivníkov (okrem bossov). Zaujímavý nápad.

Čo je zlé.
-----
1) Collectibles. Za prvé, veci, ktoré nepomáhajú v boji alebo nevylepšujú vašu postavu, ma vôbec nezaujímali. Za druhé, kvôli čiernobielej štylizácií sa vám takmer určite stane, že nejaký predmet prehliadnete. Ich označenie je dosť nepraktické. Pár krát som dokonca nebol schopný nejaký predmet zodvihnúť, až som napokon zistil, že to nie je predmet, ale tlejúci kus dreva.
2) Puzzles. Veľmi primitívne a veľmi zbytočné.
3) Nemožnosť hrať jednotlivé kapitoly, ktoré už máte za sebou. Buď pokračovať v postupe, alebo celé od začiatku. Dosť škoda.

Tip 1: Sledovanie staminy je dôležitejšie ako sledovanie života. Veľmi dobrá vychytávka, kvôli ktorej ma gameplay fakt bavil. Naučte sa kombá, ktoré ňou príliš neplytvajú a tiež sa naučte "vymeniť si strany" s protivníkom. Budete mať lepší manéver na jej regeneráciu.

Tip 2: Pozorne čítajte ako fungujú mechaniky pohybu, obrany a útoku. Ak si myslíte, že gameplay je pokazený, dosť možno je problém vo vás a nie v tom, že hra na vaše podnety nereaguje. Viaceré sťažnosti na gameplay, ktoré som zaregistroval, boli feature, nie bug.

Tip 3: Keď vystrelíte z muškety (alebo čo to je), nechajte animáciu dobehnúť aby hlavný hrdina stihol nabiť ďalšiu várku. Nie vždy je na to čas, ale keďže neexistuje "reload" tlačítko, vie vám tento manéver ušetriť dosť času v ďalšej nepríjemnej situácií, keď bude mušketa treba.

Zhrnuté a podčiarknuté, nadpriemerná jednohubka, ktorá však v hernej obci zostáva trochu nepochopená. Za mňa neprávom. Niekedy nabudúce si vyskúšam Sekiro: Shadows Die Twice, od ktorého čakám podobný, ale megalomanskejší zážitok.
+9

Dead Space

  • XboxX/S 90
Dead Space je dalším kouskem, ke kterému jsem se dostal až po několika letech od vydání, ale v tomto případě k remaku původní hry na konzoli a musím říct, že jsem byl moc spokojený - atomsférický survival horrorek odehrávající se ve vesmíru s dobrým příběhem a feelingem zubatých Alijénů, to mám rád.

Tak jsem se společně s hlavním hrdinou Issacem Clarkem, mechanikem údržbářské lodi Kellion, doplavil k těžařské lodi USG Ishimura, která má za úkol v 26. století vytěžit z planet cenné kovy, protože na matičce Zemi nic nezbylo. Lodička se ale přestala pravidelně hlásit a při přistání vypadá, že posádka, včetně přítelkyně Issaca-Nicole, se vypařila, no postupem času začínají vylézat z ventilačních šachet, propadávat stropy nebo se líhout z válejících se těl jakýsi odporní šmejdi, už jen vzdáleně připomínající lidská stvoření, toužící ukončit Issacův život.

Takže v celkem 12-ti kapitolách putujete ztemnělými chodbami a místnostmi, nasloucháte robotickému palubnímu hlasu počítače lodi, otevíráte průchody a obnovujte přerušené vedení a do toho Vás chtějí sežvýkat ti zmutovaní šmejdi – Necromorfové – naštěstí je k dispozici rozmanitý arzenál zbraní, který lze levelovat, a munici lze “vydupat“ z torz rozstřílených potvor nebo nakupovat za kredity v obchodě na lodi – nicméně je záhodno používat munici s rozvahou a volit správně zbraně, protože ne na všechny příšery fungují stejně. Aby toho nebylo málo, místy jste nuceni vstoupit do vakua, kde je samozřejmě omezená kyslíková kapacita. U čeho jsem neskutečně klel byly epizodky, kdy jsem se navíc dostal do prostor s nulovou gravitací, ať už na lodi nebo v kosmu – při chybnému pohybu jsem se kolikrát otočil tak, že jsem nevěděl, kde je nahoře a dole a ještě po mě šel jeden z těch šmejdů - to jsem vývojáře proklínal, ale tak si představuju autentické prostředí. Další povedenou věcí bylo přitahování předmětů na dálku a zpomalení času a hlavně možnost průběžného ukládání hry na terminálech.

 Za mě velká spokojenost, jak píšu výše atmosféra skvělá, prostředí vesmírné lodi a všeho kolem mi přišlo autentické a nápadité, akce tak akorát, příběh mě vtáhnul a konec rozhodně navnadil na druhý díl – 90 %
+9

Child of Light

  • XboxX/S 80
Po tom co jsem dohrál obě Ori, hledal jsem co dalšího za plošinovku si dát. Na kreslené hry většinou nejsem, ale tahle mne zaujala a byla zrovna v akci. Angličtina díky způsobu vyprávění těžká, ale základní myšlenku jsem rozklíčoval. Jo a hudba jak z Angeliky :) Soubojový systém mi nejdříve přišel takový divný, ale po pár soubojích tomu člověk přijde na chuť. Zvláštní je, že finální boss byl snažší než předposlední :)
+8 +12 −4

Assassin's Creed: Valhalla

  • XboxX/S 65
Tuto sérii jsem kdysi miloval. První, druhý i třetí díl byl skvěle propojenou trilogií. Pak přišel čtvrtý díl, který mě také skvěle bavil, ale následovali ho patvary jako Syndicate a tomu dílu z Francie nemůžu přijít ani na jméno. O pár let později následoval svěží restart jménem Origin, který mě docela překvapil. Alespoň do té doby, než mi začal pít krev nekonečný loot zbraní, brnění a všeho možného. Příběh také nakonec moc neoslnil. Poté přišlo Oddysey, což bylo vlastně úplně to samé v bledě modrém. Nekonečný svět, milion otazníků k prozkoumání a pořád a pořád to stejný dokola. Nad touhle sérií jsem zlomil hůl a Valhallu si již nekoupil. Bohužel ji však dostal kamarád k Vánocům a mě se nabídla možnost si ji zahrát a tak jsem ji na nové konzoli vyzkoušel. Hned po spuštění mi spadla brada až na zem, když jsem viděl, kam se posunula grafika her na konzolích a jsem zvědavý, co všechno ještě přijde. Překvapilo mě i to, že nešlo už tolik o lootování. Vybavení tentokrát tolik nebylo a dalo se akorát vylepšovat do jeho maximální úrovně. Dokonce mě překvapil i příběh, který hned od začátku šlape na plyn a vypadal opravdu zajímavě. Normálně jsem si myslel, že Ubisoftu vše odpustím, protože mi konečně dali opět to, co se mi na téhle sérii líbilo. Po pár desítkách hodin jsem však zjistil, že jsem dostal opět akorát to stejné, zase v bledě modrém. Sice jeden nemohl zběsile lootovat stovky zbraní, brnění, kapucí a všeho možného, ale za to, aby si to mohl vylepšit na plnou úroveň, tak musí člověk lootovat materiál na vylepšení. To stejné pokud jde o vylepšení vesnice. No a pokud jde o příběh... do půlky se drží a je napínavý. Pak se k vám však opět připojí váš nejlepší kamarád a pomalu bratr a příběh ztratí šťávu a následují hlavní úkoly jsou velice nudné a nezajímavé. Domlouvání svatby a další zbytečnosti. No a závěr? Nezajímavý a asi se schyluje k velkému průseru... tedy závěru příběhu v dalším dílu, který asi nikoho nenadchne.

Pro: Hlavně grafika, jinak bych to asi ani nedohrál, soubojový systém, vikingové

Proti: Prostě pořád to stejné v bledě modrém. Nekonečný loot, obří mapa, obří menší mapy, příběh...

+8 +12 −4

Yakuza 3

  • XboxX/S 60
Se sérií her Yakuza jsem se seznámil až u hry Yakuza 0, která vyšla jako první hra z této série i na Xbox a hru jsem si hned zamiloval. Proto pro mě byli kompletní předělávky prvního a druhého dílu jasnou volbou v tom, co budu hrát dál. Po dohrání obou dílů jsem se těšil na další pokračování, které skutečně vyšly a moje natěšení bylo opravdu velké, ale snažil jsem se ho krotit. Proč? Protože další díly nenesly označení Kiwami, což jsou díly kompletně předělané do nové grafiky a vylepšené o spousty vedlejších příběhů a mini her a vedlejších aktivit. Byl to obyčejný remaster, který jen trochu vylepšil grafiku, ale jinak vše zůstalo při starém. Čekejte tedy topornější ovládání postavy, soubojový systém i kameru. Dále i méně vedlejších aktivit a miniher. Tím pádem v tomto dílu neutopíte několik desítek hodin jako tomu bylo u předchozích tří her, o kterých jsem mluvil na začátku. Stačilo něco málo přes 30 hodin a měl jsem dohráno. Doufal jsem, že aspoň tento Remaster zachrání příběh, ale ten byl v tomto díle také slabší. Hlavně začátek. V předchozím dílu se odhodláte dát Yakuze sbohem a staráte se o děti ze sirotčince, v kterém jste samotní vyrůstali a od toho se odvíjí první úkoly ve hře. Plníte úkoly pro děti, snažíte se jim dávat životní lekce atd. atd. Postupně se však příběh rozjede a pomalý začátek vynahradí, ale i tak beru třetí díl jako nejslabší díl ze všech.

Pro: Je to prostě Yakuza, soundtrack.

Proti: Horší grafika, toporné ovládání i kamera, toporný soubojový systém.

+8

Pinball FX3

  • XboxX/S --
Naposledy jsem Pinball hrál ještě někdy v rámci Windows a musím říct, že tato verze je rozhodně to nejlepší, co jsem v tomto žánru kdy hrál. Strávil jsem nad plněním challengů spoustu hodin a překonávání cifer, postupné objevování nejvhodné taktiky a různých bonusových miniher mě spolehlivě zabavilo a dovádělo k šílenství v situacích, dky ta kulatá mrcha propadávala v těch nejnevhodnějších chvílích.

Kompletně jsem odehrál jen dva stoly v nabídce, bohužel rád bych zkusil i ostatní, ale kupovat si stůl za 300 kaček mi přišlo trochu ( ikdyž jsem to chvíli vážně zvažoval ), ale to nic nemění na faktu, že graficky, herně a chytlavosti je hra bezkonkurenční - 90 %
+8

Gears 5

  • XboxX/S 85
Tak dohrál jsem další z velkých her a dneska se podíváme na zoubek téhle hry. Gears 5 se hraje tak, jak to máme rádi. Tedy povětšinou. V moderním světě videoher, kde je téměř každý titul akcí v otevřeném světě s RPG prvky, byly Gears vždy staromódní řežbou. V zákopech, vojenských základnách i v podzemí jste se pohybovali vždy kupředu a ani o krok zpět. S Lancerem (ikonická automatická puška zkombinovaná s motorovou pilou) jste řezali a masakrovali Locusty po stovkách a tisících.  Pokud máte tento styl střílečky s výrazným krycím systémem rádi,
Gears 5 vás nezklamou. Přestřelky i konflikty tváří v tvář mají pořád šťávu, hektolitry krve tečou proudem a tempo ani na chvilku nepolevuje. A to i přes nové plíživé prvky, které neruší a můžete je vesele ignorovat. Ve zbrojním arzenálu přibylo pár nových kousků. Do rukou se vám dostane dosud neviděný typ Lancer GL.

  RPG prvky se dostaly i do Gears, protivníky může probít elektrickým výbojem, hodit mezi ně elektrické miny, zneviditelnit vás nebo dočasně ochránit štítem. A dokonce umí na chvíli ovládat některé protivníky. Jacka budete postupem hrou upgradovat díky součástkám, které najdete všude možně v úrovních. A tím se dostáváme pomalu k první velké novince, která se Gears až do nejnovějšího dílu vyhýbala. RPG prvky se sem nakonec probojovaly, ale nejde o nic trapného ani nechtěného. Naopak! Tím, že jsou zaměřeny na robota a ne hlavní hrdinku, nepůsobí nuceně. Jste stále ta silná a neohrožená ostrostřelkyně, ale nečeká vás nic jako steroidy do žil, díky kterým se stanete svalnatější a rozbijete zeď. Váš robot je však schopnější a stává se z něj cennější společník. Navíc můžete za Jacka i hrát. Celou kampaň lze projít až ve třech hráčích, a to nejenom přes online službu Xbox Live, ale i na rozdělené obrazovce. Což je paráda protože když hrajete ve více lidech je to větší zážitek, ikdyž jsme zkoušeli nejtěžší obtížnost, tak dvě ovládačky k xboxu to bohužel nepřežily ( moje naštěstí ne :D ).

Zatímco je začátek a konec vyloženě lineární, v druhém a třetím aktu narazíte na dva menší světy s otevřeným prostranstvím. Nejde o nic megalomanského ve stylu Red Dead Redemption 2. Stejně tak nebylo přerušeno nepolevující tempo ani spád, kterými je série proslulá. 

Zasněžená i písčitá lokace však skýtá fajn možnost projet se v nezvyklém vozidle Skiff a splnit pár vedlejších misí. Pokud chcete dokončit jen ty příběhové, tak fajn, nic vám nebrání. Dostanete staré dobré Gears s menší projížďkou. Jestli zatoužíte po pár nepovinných masakrech či exploraci lokací, máte poprvé tu možnost. Vedlejší mise slouží především k tomu, abyste získali další součástky pro Jacka. Bohužel vývojáři nevyužili plný potenciál otevřeného světa. Takže po chvíli bloudění vás to přestane bavit.

Normálně bychom asi na open world prvky prskali, ale zde jsou tak nenucené, že jsme ve finále rádi, že The Coalition posunuli sérii opět o kousek dál. Skiff je přitom zajímavý kousek. Jde o kombinaci saní a plachetnice. Na ovládání tohoto vozidla si budete chvíli zvykat, ale zanedlouho se s ním budete prohánět po sněhových závějích i písčitých dunách jako profíci. Navíc si na něm můžete skladovat zbraně, což se nejednou hodí. 

Kampaň je tedy povedená, i když ti, kteří vzdychají nad tím, že je stále dokola o tom samém, budou vzdychat i nadále. A svým způsobem mají pravdu. V několika málo okamžicích repetitivnost při hraní vadila i nám. Než kampaň dohrajete, uplyne něco málo přes deset hodin, což není špatné. Zvláště, když si můžete prodloužit životnost klidně o další tři nebo čtyři hodinky díky nepovinným misím. A to u akční videohry není vůbec marné.

Bohužel co se týče multiplayeru, tak se nemohu vyjádřit protože jsem ho nezkoušel. Ale tak. hru jsem si užil a řele doporučuji. Dávám krásných 85/100 a tedka jdu rozjet si Bordelands 3

Pro: Stále poctivá řežba, Parádní kooperace,, Robot Jack jako neocenitelný pomocník, Nové prvky jsou nenucené a tudíž fajn

Proti: Repetitivnost občas vadí, Nic moc příběh s otevřeným koncem, Nevyužitý potenciál otevřeného světa.

+8