Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

God of War Ragnarök

  • PS5 90
Mnou zatím nerecenzovaný „první“ severský díl God of War jsem si náramně užil. Změna stylu ve prospěch k filmovosti a dospělosti mě hodně oslovila. Dohrál jsem ho ve stejné době jako první Horizon Zero Dawn, což jsem považoval za svým způsobem porovnatelné hry. Když jsem je v duchu hodnotil, Horizon mi přišel vždy o chloupek lepší, díky variabilnějším soubojům a silné sci-fi hlavní zápletce plné tajemna.

V bledě modrém tu mám stejnou situaci. Stojí proti sobě Ragnarok a Forbidden West. Přestože obě hry jsou skvělé a obě mají své špičkové aspekty, nyní musím ručičku vah bez skrupulí přesunout směrem ke God of War. Ta hra vyspěla po všech směrech a tam kde Forbidden West příběhově zmateně tápe ve snaze přinést ještě více šokující odhalení, Ragnarok s Kratovským klidem přináší nepřepálený ucelený dospělý příběh s obrovsky důležitým poselstvím (zvláště, pokud jste otec), a to hrozně oceňuji. Ale především i hratelně dozrál tak, že tu skvělou kombinaci průzkumu krásného světa, řešení hádanek a variabilních bojů člověk nechce opustit a nechce, aby skončila.

Ta hra je obrovská, ale nikdy nebudete mít pocit, že hrajete vatu. Celou dobu nasáváte severský svět s jeho postavami a příběhy. Stejně jako téměř všechny hry jsem vycucal God of War na 100% a byl to skvělý zážitek. Krom obsahu je hra naplněna i zábavnými mechanikami, které postupně odkrýváte a vrstvíte, ve stylu metroidvania her uspokojivě odhalujete díky nový m schopnostem stále nová místa. Ten efekt „dokončování“ jednotlivých míst alá Resident Evil sice možná není uplně story-friendly, ale hratelně to zbožňuju.

Bojový systém je díky promyšlenému stromu vlastností pro každou zbraň lahůdka. Dejte si s tím trochu té snahy a hrajete se všemi zbraněmi, nezůstaňte zacyklení ve stereotypním používání sekery. Ta hra má potenciál (a je) mít adrenalinové a chytré souboje.

V té mase obsahu je spousta aspektů, o kterých by se dalo mluvit. O plejáďe severských postav a mytických bytostech , jejich povahách a motivacích v rámci příběhu, o nepřátelích, soubojích, průzkumu, hádankách, mytologii, audio-vizuálu, hratelných postavách, hereckých výkonech … v té hře je toho tolik, že není smyslem projít jednu věc po druhé a odškrtnout si, že tam je . Některé věci vám možná po čuchu nebudou (já měl například problém s některými motivacemi postav, někdo zase s hraním za Atrea), ale prakticky nikdy to nebude natolik veliké, aby to negativně ovlivnilo zbytek zážitku . Ragnarok je moderní hra, která vám přináší možnost prožít skvělý příběh v neokoukaných kulisách za doprovodu vyladěné hratelnosti. Ponořte se a užívejte, protože Ragnarok je o emocích.

Kéž by existovalo více takových her, které vaši mysl pohltí takto propracovaným fantaskním světem.

Poznámka bokem: Ten vizuální HDR orgasmum ve Spark of the World – wooow. Jakožto vesmírný fanda jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem na OLED TV viděl. Dokonalé spojení barev a černé.

Pro: příběh a jeho dospělé završení; svět; hratelnost; hádanky; souboje; "metroidvania" styl; audiovizuál; technický stav na PS5; ...

Proti: některé motivace a rozhodnutí postav

+12

Doki Doki Literature Club Plus!

  • PS5 80
Doki Doki Literature Club Plus! začíná varováním, že se hraní nedoporučuje citlivým povahám, což ve mně vzbudilo ještě větší zvědavost a těšila jsem se, jakých témat se hra bude dotýkat, když má takové varování.

Jde o vizuální novelu, takže hráč nemá v podstatě žádný prostor zasahovat do děje a čeká na něho hodně čtení. I přes pomalejší rozjezd příběhu mě hra udržovala v napětí, protože jsem byla zvědavá, kdy se ona nevinnost zlomí a jak to celé bude gradovat. A když to přišlo a hra odhodila veškeré zábrany, tak to fakt stálo za to. Líbilo se mi, jak je zpočátku vše pěkně učesané, zbarvené do růžova, postupem času se začínají objevovat nenápadné náznaky jisté pokřivenosti a vše graduje v odhalení pravého pozadí postav a jejich "nevinných úchylek". A na tento spád hry reaguje i doprovodná hudba, i když ta si někdy i při vážných scénách zachovává svou dětskou jednoduchost a hravost, což vytváří zajímavý až bizarní kontrast. 

Hru jsem spouštěla, aniž bych o ní něco věděla, a tak mě příjemně překvapilo zaměření na duševní poruchy. V některých chvílích se dočkáme dokonce edukačního okénka, jak se chovat k člověku trpícím depresí.  Tato vizuální novela opravdu klame tělem. Její příběhové vyústění mě dostalo a závěrečná část mě fakt (ne)příjemně mrazila.
+12

The Order: 1886

  • PS5 80
Tak tu máme zase další titul, o kterým si člověk musí udělat obrázek sám, jelikož všelijaké ostatní názory je takový mix, že se v tom nikdo nevyzná. A úplnou náhodou se mi tento titul i trefil do výzvy.

No v první řadě, když zapnete hru, tak na vás vyběhne naprosto dokonalý vizuál a k tomu se přidá naprosto perfektně ozvučená hra. A v ten moment mne hned napadlo, že tahle grafika se někomu nelíbí jo? Pokud by mi dneska tu hru někdo pustil a řekl mi ať uhádnou rok vzniku, tak se fakt netrefím. Ta hra předběhla svou dobu. V tomto ohledu je fakt perfektní a je to až do konce. Nezaznamenal jsem nic co by mne pohoršovalo, naopak jsem se pořád kochal grafikou a nechával si ničit uši nahlas výstřelama a různými křiky. Ani ty dva filmové pruhy mne nepohoršili, jelikož tenhle filtr znám a vůbec mi nevadí.

Ale co se týče hratelnosti, to už trošičku pokulhává. I když ne úplně hratelnost, ale kamera. Ta mne teda občas pozlobila, samozřejmě v momentech, které úplně nepřijdou vhod. Ale co už. Jinak jsem hrál na ps5 takže s ovládáním problém nebyl. Občas mne postava zazlobila, když jsem byl v úkrytu, ale nic hrozného.

Jinak jsem se fakt bavil kupodivu. Nějak mne nepohoršilo ani béčkové zpracování příběhu, ani velká lineárnost, ostatně lineární věci jako Uncharted apod patří mezi mé vyhledávané, ani konec, nic takového. Já prostě od té hry neočekával bůhví co a naopak jsem byl překvapen. Jasně, konec a tak je trochu utnutý, nějaké mezery v příběhu jsou, ale jako já nejsem tak náročný, abych rozpytvával každý úsek a říkal, jak to má bejt, že bych to udělal jinak. Naopak beru hru jaká je a výsledek mne prostě zaujal.

Ale určitě bych byl opatrný, pokud někoho hra zaujme, aby právě ty předešlé aspekty krom grafiky toho dotyčného nezklamali. Jinak pokud i tak chcete hrát, tak s chutí do toho. Já se bavil.

Pro: naprosto perfektní audiovizuál, hlavní hrdina je sympaťák, velká filmovost, cut scény, dabing, celkové zpracování hry je top

Proti: velká lineárnost, hodně střílení, málo adventurních prvků, moc krátké, pokud není ve slevě tak je zbytečně moc velká cena, není pokračování, příběh má mezery, občas zlobí kamera

+12

Tails of Iron

  • PS5 --
Naprosto neplánovaně jsem Železný Vocasy dohrál v den vydání druhého dílu, přestože jsem se o to pokoušel už před rokem. Tahle roztomilá kreslená 2D bojovka je totiž těžká jako prase a protože neustálé opakování soubojů nepatří mezi moje oblíbené kratochvíle, odložil jsem ji velmi rychle k ledu.  

Naštěstí do hry vyšlo DLC s názvem Krvavý Fousky, které kromě nové stejnojmenné obtížnosti (pro totální magory) přineslo i novou obtížnost Pohádkový Vocásky (pro princezny). A díky Ratnoru Rodentsovi za to, protože na základní obtížnost Železných Vocasů bych neměl trpělivost.  

Autoři podporovali hru po vydání naprosto příkladně - už zmiňované DLC nabízí pět nových bossů, možnost získat klíč do královských komnat a poodhalení dalšího temného vocásku příběhu. Druhé DLC je pak cirka hodinový nášup v novém prostředí, přístupný po dohrání původní hry.

Co se soubojové části týče, úplně nadšený jsem z ní nebyl, přestože tvoří gró hratelnosti. Ve hře je jakýsi ukazatel váhy, který má vliv na rychlost pohybů a útoků. Je rozdělený na třetiny a každý kus zbroje nebo zbraně může zvedat nebo naopak snižovat váhovou náročnost. Přestože jsem se většinu času pohyboval v první třetině ukazatele, měl jsem stále pocit, že doba odezvy úhybů a odrazů není ideální a že postava prostě nereaguje dostatečně rychle. Naštěstí mi bezhlavé mlácení všude kolem, u obtížnosti pro princezny, procházelo.

Ke hře bych měl spousty výhrad, od přebordelených hromadných soubojů, přehnaně velkému množství vybavení, které je na tak malou hru prostě overkill nebo repetivnost povinných "vedlejšáků", které se opakují ve stejných lokacích a jsou nutné pro další postup ve hře... přesto z toho nemám úplně blbý pocit - v malebném audiovizuálu najde zalíbení nejeden infantilní čtyřicátník a při poslechu vypravěče s hlasem Geralta bude stát v pozoru kdejaký fousek (a možná i vocásek).

Hodnocení: ✰✰✰
+12

The Last of Us Part I

  • PS5 100
TLOU - hra, které jsem věřil zdaleka nejvíce, že mě u konzole udrží. Hra, které jsem přečetl nejvíc recenzí, viděl nejvíc videí, hra od které jsem čekal absolutní vrchol a dostal jsem ho. Dnes lituji jedné věci - že si tento herní a emotivní zážitek nemohu vychutnat znovu poprvé.

Hra nás dostává na úplný počátek celosvětové epidemie, o které nikdo nic neví, Důležitým faktem ale je, že mění jinak poklidné sousedy a přátelé na agresivní víceméně zombies. Nikdo neví odkud to všechno přišlo, ale hra nás rovnou "hází" na počátek této katastrofy, která navždy změní životy miliard lidí. Jedním z nich je i Joel Miller. Z příběhu hry již nebudu prozrazovat víc. I když věřím, že se jen těžko najde někdo, kdo by alespoň z části nevěděl, co je TLOU zač.

Již od prvních okamžiků na mě hra působila naprosto fantasticky. Grafické znázornění apokalyptického světa, kde vidíme nádherné scenérie čítající nepřeberné množství polorozpadlých nebo úplně rozpadlých budov, domů, mrakodrapů, mostů atd., je naprosto fascinující. Atmosféra světa po nákaze nemohla v mých očích dopadnout lépe. Svět je kolem dokola plný nástrah v podobě nakažených, ale i lidí a vojáků, kteří se v mezidobí spojili do jednotlivých frakcí a nepřekvapivě bojují jen sami za sebe. Při procházení hrou se tedy musíte vypořádat nejen s monstry, ale i lidskými protivníky. Cesta, na kterou se tak Joel společně se svým "balíčkem" v podobě mladé Ellie vydal, je tak ještě o kus náročnější.

Tady jsem se konečně dostal k Ellie. Mladá slečna, která hraje v příběhu samozřejmě naprosto zásadní roli je napsaná perfektně. Věčně uražená, nespokojená, arogantní dívka si jen těžko hledá cestu k uzavřenému Joelovi. Na druhou stranu jsou výborné jak už drobné hádky, tak nepřestávající pošťuchování mezi oběma aktéry. Tímto způsobem jsem si vytvořil vřelý vztah k oběma postavám a přestalo mi být jedno, co s nimi bude. Tohle je za mě obrovsky důležité. Dodává to hratelnosti nenahraditelné body do plusu. V průběhu jejich cesty se pak dočkáme i nových přátelství a dalších momentů, které více či méně zasáhnou do osudů obou protagonistů.

Hra je survival akcí, takže hráč sbírá cenné náboje, lékárničky, dokáže si vyrobit další potřebné věci pro boj nebo přežití jako takové. V tomto ohledu zde asi není nic zásadního, co by vybočovalo. K dispozici jsou bodné zbraně, pistole, brokovnice, samopal atd atd včetně granátů nebo mol.koktejlů. Soubojový systém je každopádně povedený.

Míra brutality je pak v mých očích naprosto dostačující. Monstra jsou dostatečně nechutná, krvavá a správně děsivá. Velkou měrou k tomu přispívají i zvuky "naříkajících" zombies nebo i klepavé zvukové projevy od tzv. clickerů. Já jsem obecně trochu "po*era", takže mi to přišlo všechno dost děsivé. Zejména večer a na sluchátkách. Přispívá k tomu i deprimující pohled na kdysi "zářivý" svět, ale to už jsem psal výše.

Obecně opravdu nemám co vytknout. Čekal jsem TOP hru a také ji dostal. Není tajemstvím, že je to jedna z nejlepších her, kterou jsem hrál. Ne-li ta nejlepší. Jako třešeň na dortu je finálové morální dilema, které má své místo i v díle druhém.

Kdo nehrál, rozhodně doporučuji všemi deseti.

Pro: grafika, tísnivá atmosféra, zombies, příběh, fantastický audiovizuál

Proti: Fakt mě nic nenapadá

+12 +13 −1

Split Fiction

  • PS5 80
Kdyby se mě před rokem někdo zeptal, jakou hru od Hazelight studios si má zahrát jako první, řeknu jednoznačně: It Takes Two. Teď, po dohrání Split Fiction, na stejnou otázku odpovídám jednoznačně: It Takes Two.

Na další hru od Josefa Farese jsme se s manželkou upřímně těšili, i když první trailery na mě pravda moc dojem neudělaly. Fantasy a sci-fi? Nebude to brutální klišé? Ano. Je to brutální klišé - draci, obři a lesy? Yep. Roboti, lasery a vesmírné stanice? Samozřejmě. I když dobře odladěná core hratelnost z It Takes Two podle očekávání nezklamala, světy Split Fiction bohužel působí jako slabý odvar všeho, co jsme už milionkrát viděli. A teď nemluvím o různých referencích a situacích přiznaně půjčených z různých popkulturních zdrojů. Myslím tím dvě hodiny dlouhou příběhovou linku, která působí jako lidl Mass Effectu, nebo dvouhodinou odbočku do lidl Dragon Age. I když nás hra i tak bavila, postupně nás ubíjela svojí délkou, linearitou a všeobjímaícím pocitem, že "tohle jsem už přece někdy hrál...". Malými ostrůvky naděje jsou "side stories", kde si z hlavní příběhové linie odskočíte na pár minut do krátké povídky. Ty jsou více či méně originální, diverzní, přiměřeně dlouhé, zábavné a hlavně vtipné. Všechno narozdíl od hlavní příběhové linie. Pamatujete ty otevřené lokace v It Takes Two, kde jste si mohli odpočnout od hlavního příběhu a dělat chvilku jen hovadiny? Tak ta je ve Split Fiction jen jedna, a navíc jako součást side story. Hlavní příběh je lineární, poměrně vážný a vtipné situace si můžete tak maximálně vytvořit sami.

Pokud jde o herní mechaniky, ve Split Fiction je jich logicky mnohem víc, než tomu bylo v It Takes Two... hra je přece jen snad dvakrát delší. Na druhou stranu, nevybavuju si ani jednu, která by mě jakkoliv zaujala. Tím, že se jedná buď o sci-fi vychytávku, nebo fantasy kouzlo, mi na nich nepřišlo nic atraktivního. Například kladivo s hřebíky nebo magnety z It Takes Two, ty si pamatuju doteď, protože jsem je předtím nikdy neviděl. Hackování a létání na dracích? Ale notak...

I když zaznívá hodně kritiky, musím prostě vzít hru na milost a přiznat si, že v podstatě neexistuje konkurence, a tak i přes všechnu tu obyčejnost Split Fiction, jsme se manželkou bavili a rádi si zahráli další dobrou kooperační hru. Jsem jen trošku zklamaný, že podle mě Hazelight netrumfli vlastní laťku, a o to hůř mi nakonec pasuje celkem dost dobrá hra.

It Takes Two jsme dali během let několikrát znova. Split Fiction rozhodně po druhé hrát nebudeme.

Pro: Hratelnost, kooperace, příběh, side stories

Proti: Zasazení, konec hry (je nesnesitelně roztahenej....)

+12

Days Gone

  • PS5 75
Taaak, konečně dohráno. No to teda bylo peklo. Takhle dlouhou a táhnoucí se hru jsem dlouho nehrál. Ale ne vše bylo tak hrozný, to zas musím uznat. Pojďme se na to podívat.

Co už jsem zmínil, tak obecná délka hry, výplně misí. Bože, proč? Klasický problém u open worldu, prostě tu máte fakt strašnou hromadu misí, které se opakují, jsou táhnoucí, strašně nudný a obecně to absolutně nebaví. Jasně a teď je ta otázka, proč jsi to vůbec hrál?

No protože příběh je naprosto skvělý a hrozně mne bavil a strašně mne zajímalo, jak to dopadne. Postavy jsou fakt dobře napsaný a bavila mne jejich společnost a celkově svět je zajímavý. Ale právě ten příběh dostal grády až tak v polovině, kdy to fakt nabralo velký obrátky a začal se rozjíždět dost zajímavý kolotoč všeho. A to bylo na tom opravdu zábavný.

Co musím ještě zmínit tak ještě jsem se nesetkal s tak špatně zahranou hlavní postavou a nadabovanou. Když má Deacon mluvit normálně tak mluví jak kdyby chtěl zabít celý svět, když má být naštvaný tak mluví tak potichu, že máte vše nastavený na tak vysokou hlasitost, že po skončení jeho monologu vám vyskočí mozek z hlavy díky hlasitosti. Když jede na motorce tak do toho tak řve, že jsem měl úplnou averzi na to a dycky jsem se bál na tu motorku sednout.

Ale jinak ostatní postavy jsou naprosto skvělý a tam jsem se nesetkal s žádným problémem. A obecně jízda na motorce a celková ovladatelnost byla naprosto v pohodě. Klasický problém s kamerou tu samozřejmě je, ale na to už je člověk zvyklý z jiných her.

Jinak ale celkové zpracování je fakt dobrý. Grafika je nádherná a ten remaster fakt nechápu. Já hrál původní verzi na PS5 a vůbec mi nepřišlo, že by hra potřebovala vyleštěný grafický kabátek, úplně bez problémů se dá hrát.

A co se týče mého doporučení tak pokud si chcete užít opravdu x hodin ve světě se zombíky a různými dalšími magory, tak za málo peněz toho dostanete opravdu dost a ještě ke všemu i dost zajímavý příběh. Ale já už se za Deaconem nevrátím, ale třeba ostatní to vezmou za mne.

Pro: filmovost, nádherná grafika, příběh, cut-scény, celkové zpracování, velký svět, rozmanitost úkolů, vedlejší postavy, nízká cena

Proti: strašně dlouhá hra, hrozně se to táhne, děláte spoustu úkolů pořád dokola, dabing hlavní postavy, spoustu klasických problémů s kamerou jak je u open world her zvykem, příběh se opravdu rozjede až v půlce hry

+12

Dishonored

  • PS5 80
Po vyzkoušení Prey, dohrání Deathloop a Dishonored 2 jsem se konečně vrhl na, dnes již klasickou, immersive sim Dishonored. 13 let stará hra a stále šlape skvěle! Je to hřiště na vyzkoušení různých přístupů/postupů, které nabízí obrovskou volnost.

Chcete hrát jako duch, nikdy nebýt viděn a nikoho nezabít (ani hlavní cíle, kteréch se musíte zbavit abyste hrou postoupili)? Můžete.
Chcete se misí probít a postřílet všechny co se hýbou? Můžete.
Chcete využívat napřirozené schopnosti a budit v protivnících strach? Můžete.



Graficky hra vypadá i na tu dobu v pohodě, ale to je díky stylizaci. Příběhově jde o standart, ale se skvěle vytvořených světem, který je doplňován výpisky z deníků nebo rozhovory postav. Hudebně mne hra nijak nenadchla. Pohyb a souboj plynulý.
+12

Days Gone

  • PS5 85
Já tak strašně chtěl dát vyšší hodnocení. Hraju to i podruhé (nyní 95% příběhu za mnou), ale já prostě nemůžu. Pěkně popořadě ale. DG je další exkluzivitou pro majitelé konzolí PS. Na PC si hru taky zahrajete, ale konzole X mají smůlu. A mají ji opravdu?
Ve hře se zmocníte bývalého vojáka Deacona St. Johna (jednoznačně nejotravnější jméno v historii her :-) ), kterého se snažíte udržet naživu i s jeho parťákem ve světě postihnuté nákazou, kde se lidé, zvířata (i vrány) mění v krvelačné "kámoše". Pro lidské nepřátele se nabízí slovo zombies, ale ve hře je nazvali Freakers. Stejně jako ostatní druhy nepřátel, jsou velice rychlí a souboj s více než dvěma představuje už docela nemalý problém. Děj hry pak pokračuje nikterak originálním způsobem. Vše ale vynahrazuje svět Oregonu, který je ztvárněn opravdu perfektně. Je velice komplexní a míst k prozkoumání je snad tisíce. Na Vaši cestě Vás kromě nakažených bude čekat taky problém ve formě řekněme frakcí, kteří bojují sami za sebe. Jsou to nepřátelské tábory plné zločinců nebo třeba tzv. RIPerů, kteří jsou jakýmsi živoucím ekvivalentem Freakerů. Ne že by Vám chtěli vykousat vaše mateřská znaménka z krku, ale jejich vzhled a obecně chování spočívá v tom, že Freakery uctívají. Obecně je seznam nepřátel opravdu velký. V průběhu hry se podíváte taky do přátelských táborů, pro které se vyplatí splnit nějaký ten úkol. Odměnou vám budou kredity, které můžete utratit za zbraně nebo vylepšení motorky. Tady bych poradil okamžitý upgrade palivové nádrže. Základní kapacita je až směšně malá a doplňování paliva se stane tak trochu otravnou nutnosti, než nějakým super survival prvkem. Hra odsýpá, baví a dokonce se i děj dostane do obrátek a začne se solidně zamotávat.

Grafika je opravdu krásná. Jak na původní, tak remasterované verzi samozřejmě. Rozdíl oproti oběma ale není tak zásadní, jak by se mohlo s názvem Remastered zdát. Nasvícení je lepší, ale modely postav, Freakerů nebo třeba model poškození je pro mě subjektivně totožný. Co se nezměnilo jsou ale technické nedostatky. Ty mě mnohokrát vysloveně vytáčely do nepříčetnosti. Střelba NPC přes zeď, kdy kouká hlaveň zbraně, zaseknutí motorky při útěku o malou větev atd atd. Pokud zabití nepřátelé, zejména pak hordy freakers, leží na sobe, tak vlastně ani neleží, ale někteří třeba stojí nebo jsou v různých krkolomných pozicích. Je to taková kaňka na jinak fantastickém vizuálu. Každopádně by technický stav chtěl nějakou tu hodinku na vyšperkování navíc. Nahrávací časy jsou na můj vkus taky někdy docela dlouhé, ale při tom množství obsahu se to asi dá pochopit.
Ve hře je samozřejmě dostupný crafting. Vyrábíte si vše od upgradů na tupé zbraně, až po různé druhy granátů, lékáren, drog, které Vám pomáhají udržet výdrž apod. Zbraní je obecně celá řada a každý si najde tu svou.

Co mi tedy vadí? Je to technická stránka, která mě v mnoha případech vyloženě štvala. Myslím, že by AAA měl v tomto ohledu vypadat trochu lépe. Doplňování paliva a s tím spojená nesmyslná spotřeba motorky, nevyvážená obtížnost - Na cestě potkáte past, spadnete z motorky, střílí na vás sniper, skočí po vás banda freakerů a k tomu ještě číhá rozzuřený vlk. Výsledkem je smrt v řádech jednotek sekund. Obtížnost totiž není nikterak velká, ale místy se ze situace jde dostat opravdu jen horko těžko nebo spíš vůbec. AI NPC postav taky není úplně závratná a mnohdy se ukrývají tak, že se člověk spíš směje, co vlastně mělo být úmyslem.

Myslím, že bych nějaká negativa ještě našel, ale asi nechci. Nechci totiž, ať to vypadá, že je DG odfláknutá hra nebo, že za hraní nestojí. To totiž není vůbec pravda. Solidní herní doba, perfektní vizuál včetně zvuků, otevřený svět Oregonu a příběh, který se postupně hezky otevře. Nejen tohle všechno je opravdu důvod, proč hru hrát a proč je rozhodně škoda, že si ji nemohou užít majitelé konzolí X.
Na závěr ještě dodám jednu silnou stránku hry a to jsou tzv. hordy. Stovky a stovky freakerů se řítí na vás. Jsou rychlí a samopalem je rozhodně nezastavíte. :-) To je perfektní nápad, který žádná jiná podobná hra nenabízí.

Suma sumárum - desítky hodin v Oregonu rozhodně nudit nebudou a přes některé nedostatky se opravdu jedná o výborný titul.

EDIT 21.5.2025 - po pár hodinách hraní přidávám ještě zasloužených 5%.

Pro: grafika, atmosféra, příběh, komplexnost prostředí

Proti: technické problémy, AI nepřátel

+12

Maneater

  • PS5 65
Podmořská (i přímořská) genocida se žralokem bělavým v hlavní roli. Maneater snad ani v očích tvůrců nikdy neaspiroval na kdovíjaké umění či hru roku, potenciál na originální oddechovku však měl pořádný.

No, a on by onen potenciál byl i naplněn, nebýt toho ubíjejícího stereotypu, do kterého i za svých nevalných 10-12 hodin hratelnosti hra zabředne. Obavu ze stereotypu jsem měl vlastně již od ohlášení hry a bohužel byla na místě. Hra je rozdělená do několika regionu, plných zálivů, průplavů, mělčin i hlubších vod. I když se kulisy mění a jednotlivé lokality se od sebe přeci jen liší, herní náplň zůstává od začátku až do samotného konce naprosto stejná.

S každým přesunem do nové lokace tak nejdříve musíte najít útulnou jeskyni, následně sežrat určitý počet neškodných čudel, porvat se s jedním pořádným predátorem a přechutnat pár natvrdlých dovolenkářů. Doplňkové aktivity v podobě sbírání beden s živinami, zrezivělých registračních značek a transparentů rozhodně úmorný stereotyp nenarušují, ba právě naopak. Hru jsem bez větších potíží dohrál "na platinu" a po tu nevalnou herní dobu se to ještě dá zkousnout, i tak se však přistihnete, jak jednotlivé aktivity plníte strojově a bezmyšlenkovitě. Je to škoda, chtělo by to více rozmanitých aktivit.

K stereotypu přispívá i jednoduchý soubojový systém, který vlastně stojí jen na jednom tlačítku – "žer". Vaše žraločí bestie sice zvládá ještě máchnout ocasem, ale nezřídka jsem se přistihl, jak lovce na chytrných bárkách prostě jedním tlačítkem trhám na kusy hlava nehlava a dávám pouze pozor, abych těch harpun nedostal do čumáku příliš... Samotná obtížnost není úplně vyvážená, v ranné fázi vývoje žraločí prťavec příliš nevydrží a hra dovede být i lehce frustrující, ke konci však už prakticky nemáte konkurenci a není ani za co utrácet sesbírané suroviny. Na druhou stranu jsem to nevnímal vyloženě jako negativum, alespoň tak byl cítit přerod ze zubatého nedochůdčete v ohromnou bestii.

I přes výtky však hra těží z zajímavého nápadu a dobrého pocitu z ničení a plavání. Tvůrci mají smysl pro humor a v podvodních lokalitách tak narazíte na mnoho fajn odkazů třeba i na Ricka s Mortym. Příběh motivovaný pomstou i přes svoji jednoduchost vlastně dobře držel hru pohromadě a řádění lidožravého žraloka vlastně není v konečném důsledku problém doporučit. Jen se připravte, že vážně budete muset vypnout mozek a dopředu raději procvičit ukazováček na tlačítko útok.

Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 18. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Vývoj žraloka; humor; relativně originální nápad i zasazení

Proti: Absolutně stereotypní herní náplň; ploché prakticky ve všech směrech; občasné problémy s načítáním

+11

Mafia: Definitive Edition

  • PS5 75
Musím začít tím, že si nepamatuji, jestli jsem odehrál původní celou Mafii: The City of Lost Heaven, takže nemůžu ani porovnávat tyhle 2 verze, takže budu vyloženě hodnotit jen tuto verzi. Určitě jsem nějaké pasáže hrál, ale ne kompletní hru.

A musím říct, že v novém kabátu hra vypadá prostě úžasně, zvlášť v noci a byla radost se kochat celým tím vizuálem, odrazy ve vodě a prostě všechno. Není si tady nač stěžovat. I technická stránka hry je v pořádku, na žádné bugy, glitche jsem nenarazil. Jediný problém byl při načítání, kdy znázornění načítání bylo vyloženě zasekané, ale ve hře žádný takový problém nebyl.

Dalším velkým plusem je určitě příběh. Z ostatních komentářů a recenzí vím, že jsou tam nějaké změny, ale to já neposoudím, ale příběh funguje fantasticky. Styl a tempo vyprávění, cut scén tak akorát a zakončení, které se prolíná s Mafií II. Příběh vypráví o Tommym Angelovi, kdy se jeho obyčejný život taxikáře prolne s místní mafií, které se stane součástí, ale i o jeho pochybách o celé mafiánské rodině a rozhodnutím, který rodina dostane přednost. Jestli ta jeho nebo ta mafiánská.

Ale to jsou jediné 2 plusy. Skrz hratelnost jde vidět, že je to stará hra, a i když jsou tam prvky, které i dneska se ve hrách objevují, tak to prostě není úplně ideální, a ani třeba prvek krytí, který tam přibyl není zpracován moc dobře. Jízdní model by taky zasloužil trošku vylepšit, a to zvlášť u motorek, které přibyly do hry, a mise na motorce byla pro mě docela utrpení. Pak části s chozením, kdy sice hrajete, ale vykládá se část příběhu a běžet nelze, to se sice děje i v dnešních hrách, ale taky by se s tím dalo něco dělat. Samotné střílení je taky dost obtížné, a třeba se samopalem jsem se začal sžívat až téměř na konci a raději jsem to hrál s pistolí. Chápu, že na konzolích je střelba složitější, ale i tak mi to přišlo těžké, a to jsem hrál na střední obtížnost. Samotná policie na střední obtížnost byla vyloženě k smíchu, pokud jsem náhodou nenarazil do jejich auta a rovnou zaplatil pokutu, nebo misí, kdy jste před policií utíkali, tak bych skoro řekl, že tam policie ani nebyla. A když už jste byli s nimi v honičce, tak stačilo to vzít přes nově vytvořené body na mapě, kde se jich dalo zkazit a bylo po honičce.

Kdyby to byl čistě remaster, tak ty prvky ohledně hratelnosti i přejdu, ale jelikož to nebyl jen remaster, ale i remake, tak je to trošku pro mě zklamání. Věřím, že kdybych hrál původní hru v době vydání, tak budu určitě nadšený, a budu tam sázet téměř nejlepší hodnocení, ale na kdyby se nehraje.

Ale i přes všechny ty výtky bych hru určitě doporučil.
+11

Livelock

  • PS5 60
Twin Stick Shootery mám vlastně dost rád. Většinou jde o frenetické a ve své jednoduchosti i pořádně chytlavé oddechovky. Livelock se minimálně na první pohled tváří jako vcelku kvalitní zástupce žánru. Jeho hraní je však bohužel po pár hodinách nuda.

Papírově není nic zásadního špatně. Jsou tu tři třídy postav, dostatek zbraní a nějaká ta zvláštní schopnost k tomu. Pocit z ničení nepřátel také není vyloženě mizerný. Problém tkví v motivaci. Je prakticky jedno, jestli hru zapnete na lehkou, střední či těžkou obtížnost. Hra se tím nestává obtížnější, ale otravnější. Smrt ve hře defacto nic neznamená, po porážce prostě shodíte další modul s novým tělem a jede se dál. Penalizace prakticky neexistuje a pokud se nepokoušíte probojovat do vrchních příček tabulky skóre, lze hru projít hlava nehlava, smrt nesmrt. Vinou tohoto systému prostě není hraní příliš zábava a po osahání několika mechanik, co hra nabízí, přichází stereotyp.

Hra je koncipována jako cooperativní zážitek pro až tři hráče. V roce 2021 je už bohužel dost problém najít byť jen jednoho spoluhráče. Během 13 hodin hraní se mi to párkrát povedlo, pocit ze hry však více živých hráčů na bojišti příliš nezlepšilo. Střílení rozličných robotů je jednoduše až moc bezmyšlenkovité. Vaše snažení "pohání" vpřed nepříliš zajímavý příběh s místy dost chabým scénářem. Některé hlášky jsou vyloženě trapné a hlavní průvodce má tak otravný hlas, že vás jeho průpovídky budou zákonitě s*at.

Herní systém tak i přes své některé kvality (třeba design nepřátel není vůbec špatná) prostě v ničem vyloženě neexceluje a díky chybějící motivaci či zajímavější herní náplni přestátá být Livelock po několika málo hodinách zábava.

Hodnocení na DH v době dohrání: 80 %; 2. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Tři třídy postav; zajímaví nepřátelé

Proti: Náplň misí; stereotyp; nulová motivace či výzva; hlas postavy SATCOM

+11

Resident Evil 7: Biohazard

  • PS5 80
Můj úplně první dohraný Resident Evil :-). Bavilo velmi, jdu hned na remake dvojky. Osobně mě nejvíc bavila část hry u Bakerovic ve vile, samotný konec byl trochu víc akční, ale atmosféru to mělo. Jestli je tenhle díl hodnocen jako návrat ke kořenům, tak se do těch remaků pustím co nejdříve.

Pro: atmosféra, univerzum, brokovnice

Proti: molded monstra jsou hodně generický, klidně bych to snesl delší

+11 +13 −2

Resident Evil 3

  • PC 85
  • PS5 85
To co jsem napsal o prvním remaku bych mohl skoro zkopírovat a vložit i k druhému (resp. třetímu) dílu. Opět se jedna o velmi dobrou hru, která jménu Resident Evil rozhodně nedělá ostudu. Druhý remake přichází s pár vylepšeními oproti dvojce, ale má taky pár neduhů.

Tento díl je trošku více lineární, což mi vůbec nevadilo - spíše naopak. Nascriptované střety s Nemesis mi seděly více než náhodná setkání s Panem Random Píčusem ve dvojce. Vše je opět podloženo skvělou atmosférou a řekl bych ještě preciznější prací s kamerou a nasvětlením. Příběhem a scénářem vás hra asi nijak neuhrane, ale rozhodně se řadí k tomu lepšímu, co jsem zatím v sérii Resident Evil hrál. Jak adventurní, tak soubojová stránka hry jsou dobře vyvážené a odladěné. Konečně se ve hře objevuje tolik potřebný dodge, který má sice k dokonalému fungování daleko, ale aspoň něco. Souboje s bossy jsou samotné o poznání lepší než ve dvojce, i tak mám ale připomínky. Měl jsem hlavně problém vyrozumět, co se ode mě v daném souboji zrovna očekává. Někdy stačí napáchat dostatečné poškození, jindy zas musíte použít nějaký mechanizmus hry, abyste souboj směřovali k cíli. Chyběl mi jakýkoliv náznak toho, jestli mnou zvolená strategie funguje či nikoliv. Dokonce se mi stalo, že jsem postupoval přesně tak jak jsem měl, tak dlouho, dokud jsem nevypotřeboval všechny zásoby, až došlo k tomu, že se mi Resident Evil změnil doslova na Dark Souls, kdy jsem asi 15 minut praktikoval taktiku úskok/řízy-říz/úskok. Eventuálně jsem došel k názoru, že toto asi není správný postup a něco musím dělat špatně... jenže ne, ukázalo se, že je opravdu jen potřeba udělit dostatečné množství poškození. Po restartu byl najednou souboj u konce během dvou minut a polovina nábojů mi zůstala. Asi se jednalo o technickou chybu (EDIT: Po skoro dvou letech bug pořád neopraven, na PS5 stejná zkušenost). Lepší komunikace směrem k hráči, zda děláte opravdu to, co byste měli, by byla určitě na místě.

Pak bych chtěl zmínit délku a cenu. Délka hry mi nijak nevadila z hlediska herního, ale chtít po hráčích za 5 hodin hry plnou cenu, když je polovina assetů navíc přepoužita z předešlého projektu, je hnusná zlodějina. Kupoval jsem ve slevě a za plnou cenu bych hru nepořizoval, nehledě na to, kolik příšerných multiplayerových přídavků "zdarma" k ní dostanu.

Kolem a kolem, jedná se rozhodně o lepší díl RE série, možná se mi líbil i o něco víc než dvojka. Možná.

Pro: Úskok, atmosféra, postavy, hratelnost

Proti: Drobnosti, cena

+11

Demon's Souls

  • PS5 85
Původní Demon's souls jsem kdysi zkoušel, ale vlastně nikdy nedohrál - měl jsem tehdy půjčený PS3 a nějak se mi nechtělo v tom světě ztrácet (a umírat), ačkoliv jsem jinak Soulsborne hry od FromSoft dohrál všechny. Remaster mě ale naprosto odrovnal už z videí a obrázků tím, jak nádherně vypadá, a tak jsem si řekl, že je konečně načase, abych si prošel i světem Boletarie. A vůbec toho nelituju. Jasně, některé věci jsou tu v takém proto-stavu, který FromSoft v pozdějších hrách dotáhl o úroveň dál, ať už je to design propojených úrovní, rozmanitost zbraní nebo rozmanitost bossů, ale celé se to hrálo tak nějak klasicky příjemně a vlastně mi nic moc nechybělo ke štěstí. Některými oblastmi mě hra trochu potrápila, systém "world tendencies" se zdál být ze začátku neproniknutelný (alespoň bez wiki stránek), ale vždycky mě hnal kupředu pocit, že chci objevovat další zákoutí, najít další předměty a užít si souboje s bossy, který mám u všech her od FromSoftu. Remake navíc přidává několik "quality-of-life" funkcí, které v původních Demon's Souls nebyly, ale zachovává klasickou přesnost ovládání a plynulost animací, takže se to hraje opravdu moc dobře. Nakonec mě vlastně bylo líto, jak je hra relativně krátká a klidně bych v každém "arch stonu" bral ještě jednu část s bossem navíc. Ale kdyby to byla moje první soulsovka, možná by mi to trvalo déle.

Pro: nádherný vizuál, výborný soubojový systém, přesné ovládání, radost objevovat a procházet lokace, "quality of life" funkce oproti originálu

Proti: menší rozmanitost zbraní i bossů, podivný systém "world tendencies"

+11

Tales of Arise

  • PS5 75
Osobně považuji trochu za zázrak, že jsem Tales of Arise dohrál a to dokonce na platinu. I podle hodnocení (momentálně nejnižší ze všech uživatelů) jsem ze hry nebyl úplně "vydřenej" a vzhledem k povaze Arise (rozuměj zatraceně dlouhé JRPG) mi tento videoherní "výkon" trval 101 hodin.

Tales of Arise je místy vážně utahaná a v soubojích dost stereotypní hra. I když je schopností velké množství, nejsou vůbec vyvážené. Poměrně brzy se tak dostanete k útoku pro hlavního hrdinu Alphena, který dalších 80 hodin vlastně nic nepřekoná. Ne že byste drtili stále jen ono jedno tlačítko, pro zpestření používáte i jiné schopnosti a postavy, to ale spíš proto, abyste se z toho neustálého spamování "Reigning Slash" nezbláznili.

Nevyváženost schopností mě mrzí, souboje jsou jinak vlastně celkem zábavné a díky povedeným efektům trvá celkem dlouho než začnou vyloženě otravovat. I když toho během cesty k osvobození Dahny namlátíte dost, prim stále hrají četné (a pořádně dlouhé) rozhovory. Pasivní koukání na štěbetající postavy tvoří valnou část hry a výsledek povídání není možné žádným způsobem ovlivnit. Tales of Arise se naštěstí pyšní fajn protagonisty a dobrým scénářem i příběhem. I přes občasné plkání o ničem tak "povídací" složka baví i díky tomu, že Arise prezentuje hráči až překvapivě dospělá témata a přistupuje k nim s citem.

Příběh a svět hru táhne. Vedle zmíněných soubojů totiž hra ztrácí i v náplni vedlejších úkolů, které se omezují na "zabij, přines, najdi" a jsou často vyloženě otravné. Za (negativní) zmínku rozhodně stojí i zahrnutí mikrotransakcí, s jejichž využitím hra místy jakoby počítá. Sám jsem hrál bez nich (ačkoliv jsem měl k dispozici Ultimátní edici) a občas si další postup vyžádal i nějaký ten bezmyšlenkovitý grind, a to i proto, že výsledek na bojišti občas není až tak na hráčovi jako současné úrovni party.

Tales of Arise i přes četné výtky nemám problém doporučit. Nabízí příjemné vyprávění v zajímavém světě, které má potenciál zaujmout i hráče JRPG hrami nepolíbené. Odemykáním stále nových mechanik dokáže dobře motivovat a slušně baví po dlouhé desítky hodin. Jen by chtělo některé aspekty hratelnosti více vyladit a místo kosmetických blbin raději věnovat více úsilí zábavnosti soubojů a náplni vedlejších úkolů.

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "4. Minihraní: Dohraj hru, která obsahuje alespoň jednu minihru." – základní varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 4. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Zábavné postavy; poutavý příběh se zajímavými tématy; místy hezká grafika

Proti: Chaos na bojišti; nepřehlednost rozhraní hry a schopností; "cheatovací" DLC, na která je hra zdánlivě místy designovaná; vedlejší úkoly bez nápadu

+11

Marvel's Spider-Man: Miles Morales

  • PS5 80
Miles Morales sice není jednohubka, ale taky není tak velká jako jeho starší brácha Spider-Man, je to takové spíš větší samostatné DLC. Miles Morales se dostane pod křídla Petera Parkera a společně chrání ostrov Manhattan před vším zlým, ale Peter Parker si bere dovolenou a nechá město pod ochranou Milese Moralese, který se teprve všechno učí.

Spoustu věcí, které jsme se jako Spider-Man učili a zdokonalovali v předchozím dílu už umíme a spíš se soustřeďujeme na vylepšování 2 hlavních schopností, které můžeme používat zároveň.

Všechno, co bylo v předchozím díle je i tady, ale je to v menší míře, ale na zábavnosti to rozhodně neubírá, a já si zase mohl prodloužit čas strávený se Spider-Manem a užít si další příběh tentokrát v zimním New Yorku.

Určitě bych doporučoval si první zahrát první díl, a pak až se vrhnout do toho dílu, jelikož jsou oba díly provázané a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování, které nás čeká.
+11

Thymesia

  • PS5 75
Thymesia je soulslike hra od OverBorder Studio, která se snaží kombinovat prvky Sekiro: Shadows Die Twice a Bloodborne, ale bohužel Thymesie nedosahuje precizních soubojů Sekira a hloubky loru Bloodbornu, přitom se nejedná vyloženě o špatnou hru podrobněji dále.

Hra se odehrává ve fiktivním království, které zdevastovalo nadměrné užívání alchymie v kombinaci s morem. Vy se vžijete do role Corvuse, morového doktora, který ztratil vzpomínky a musí je shromáždit, aby mohl zastavit nákazu. Na papíře tento scénář zní celkem zajímavě, kýčovitě, ale zajímavě. Pravda je bohužel takově, že aby se člověk něco dozvěděl, tak se musí probírat spoustu textu a hledat sběratelské předměty, které vám poodhalí, něco málo o loru a i mne, jakožto fanouška dobře napsaného loru, to po chvilce přestalo bavit, jelikož to nebylo zas takové terno v které jsem doufal.

Herní mechanika není vyloženě špatná, ale něco tomu chybí. Od začátku máte v jedné ruce meč a v druhé dýku, kterou buď děláte parry nebo blokujete útoky. Mečem pak klasicky útočíte, dále si pak odemykáte morové zbraně, které fungují jako speciální útok a jejich používání je omezeno (osobně jsem je moc nevyužíval, snad jen u závěrečného bosse). Hra je rozdělena na 4 oblasti plus základna, kde se můžete levelovat, cestovat do jednotlivých lokací nebo si pokecat s "karkulkou". Jednotlivé lokace jsou pak ještě rozděleny na vedlejší úkoly, přičemž procházíte totožnou lokaci, jen buď z opačného konce nebo je nějakým způsobem omezena. Jednotlivé oblasti mi nepřišli nijak zajímavé a orientovat se v nich je celkem problematické, konkrétně první lokace je vrstvena do pater a prakticky každé patro vypadá totožně, proto možná na mne level designe působí vcelku odfláknutě. To samé se dá říct i o jednotlivých nepřátelích. Ve hře se nachází všeho všudy cca 6 druhů, přičemž každá má svou větší "elitní" verzi. Bossové nejsou nikterak výrazní, ale zas na druhou je každý jedinečný a každý vyžaduje trochu jiný přístup (nachází se jich zde celkem 8). Jakožto souls hra mi, ale hra nepřišla nikterak náročná a krom dvou bossů jsem s žádným bossem neměl problémy. Problematický pro mne byl závěrečný boss, ale jakmile jsem přišel na techniku jak na něj, tak nebyl zas takový problém. Druhým byl boss v tutorialu, jelikož vás má klasicky zabít, ale na trofej/achievement ho potřebujete porazit, což znamená zabije vás a můžete jít celý tutorial znovu.

Thymesie bohužel neobsahuje NG+, což je povětšinou u soulslike her zvykem. Místo toho zde můžete každý level, krom tutorialu, opakovat s tím, že se respawne i boss. Thymesie se dá dohrát za nějakých 10 hodin, pokud ji chcete dohrát na 100%, připravte si 15-20 hodin, záleží jak dobře se v daném levelu zorientujete.

Graficky hra není vyloženě špatná, ale ničím vyloženě neoslní. Snaží se navodit temnou a tíživou atmosféru, což na mne tak vyloženě nepůsobilo, ale to je asi otázka vkusu, Na žádné grafické glitche jsem nenarazil. Hudba ve hře mne nijak neoslovila a popravdě ani si ji nijak nevybavuji, takže asi mě ničím neoslovila, tudíž neutrální postoj. Co se týče zvuků při soubojích nejsou vyloženě špatné. Dabing zde prakticky není a vše se odehrává prakticky textově, což se u menších studií dá pochopit a nejedná se vyloženě o vadu.

Závěrem se nejedná o špatnou hru. Má své neduhy, ale není to nic co by se vyloženě nedalo odpustit. Je to přeci hra od menšího studia a tak se nemůže rovnat s AAA tituly.

Pro: Jedineční bossové (ikdyž nikterak težcí)

Proti: level designe, herní doba

+11

Unravel Two

  • PS5 --
Jednička vsadila na melancholické vyprávění, silný audio-vizuální zážitek a pohodově nastavenou obtížnost. Dvojka jde jiným směrem. Nevypadá to jako pokračovaní, ale spíše jako jakýsi COOP datadisk. Soustředí se především na hopskání a řešení enviromentálních puzzlů, to ostatní jde do pozadí. Tedy TO ostatní, co dělalo jedničku tak okouzlující hrou. 

Technická stránka zůstala nezměněna, hra vypadá stále xvětu, ale zasloužila by lepší rozlišení. Oba Yarníci se skvěle ovládají i jednomu hráči, není tedy nutné hledat druhý pár rukou. Plynulý pohyb postaviček je lehce předvídatelný a přesný, přesto se tady objevuje několik náročnějších pasáží, u kterých nejeden gamepad poletí proti zdi. A to nemluvím o výzvách, které se postupně odemykají během hraní a jsou pekelně těžké.

Světlé chvilky by se daly spočítat na prstech jedné ruky jednoho nešikovného dřevorubce a rozhodně se k nim řadí konflikty se zvířenou. Taková rozzuřená koroptev nebo necitlivě probuzený kapr dokáží zvednou zábavnost a připomenout, proč byla jednička tak unikátní. Další nebezpečí tady představují jakési černo-červené pšouky, které jsou sice velmi účelově se pohybující a otravné, ale zase je jich hodně...

Příběh o dvou prchajících dětech před pedofily (asi) mě vůbec nezaujal a konec vyzní tak nějak do prázdna. Sedm levelů má celkovou herní dobu kratší než jednička, přesto mi některé přišly natahované. Pro dva hráče to asi není úplně špatná volba, ale moje zklamání je veliké.

Hodnocení: ✰
+11

Horizon Zero Dawn

  • PS4 90
  • PS5 90
Jedna z mála her co mě přišpendlila k PS4 dokud jsem ji nedohrál. A podruhé znovu k PS5 v rámci příprav na pokračování. Pro mě osobně jeden z největších klenotů na minulé generaci konzolí, který si drží pořád stejně vysokou hodnotu i na nové generaci. Teď už si ji navíc můžou zahrát i hráči na PC. Krásné lokace, bavil mě i příběh a zajímavý vedlejší postavy a vedlejší úkoly. V podstatě jediný minus, co bych jmenoval a co dokázalo být místy frustrující je bojový systém nablízko, komba vždy nefungovala tak jak by si člověk představoval i při správném navázání sekvence. Preferoval jsem tedy boj z dálky. Celkově jde ale každopádně o věc, kterou by se žádný majitel Playstation konzolí neměl ochudit.

Pro: krásné lokace, grafika, zajímavý příběh a postavy

Proti: slabší bojový systém na blízko

+11 +13 −2