Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Talos Principle


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 85
Jsi stroj nebo bytost?

Pokud stroj, pak jsi ten nejlepší, co byl kdy naprogramován, aby pozoroval. Aby se učil. Aby uměl řešit překážky. A aby se vyvíjel. Ale co když se vyvineš natolik, že se začneš ptát po své vlastní existenci? Kdo jsi, odkud jsi přišel, kdo jsou tvoji stvořitelé. Začneš se ptát proč?. Dělá to z tebe bytost? Kam až sahá tvé bytí? A co ti, co tě stvořili, jsou to lidé nebo také stroje jako ty? A jestli jsou oni stroje, kdo stvořil je?

A je svět okolo tebe reálný nebo je pouhou iluzí, dlouhým kódem v notepadu? A chceš to vážně vědět? Protože co je lepší, než nesmrtelnost, která je ti nabízena. Je lepší žít v blažené nevědomosti nebo čelit kruté realitě?

Takové a další filozofické otázky a zkoumání nabízí ve svém jádru The Talos Principle. Začínáte jako robot, kterému se v hlavě ozve hlas všemohoucího Elohima a provádí vás po logických úrovních, nejprve jednoduchých, posléze zapeklitějšími až po opravdu složité. Tím se vlastně učíte, nehledě na to, že si odemykáte za úspěšně pokořené úrovně celkem pět nových nástrojů na zdolávání těchto hádanek. Jste robot, který se učí.

Jak nalézáte ve starých počítačích střípky informací, čtete QR kódy vašich jakýchsi předchůdců a později i komunikujete s umělou inteligencí ve zmíněných počítačích, začnete si uvědomovat, že můžete být jenom programem. Jenom simulací umělé inteligence v programu. Budete tomu věřit?

Pokud vás tyhle filozofické žvásty nezajímají, můžete si Talos Principle proběhnout i bez zkoumání jako logickou hrou. Filozofická omáčka kolem Talos Principle je natolik hluboká, kolik jí dáte vy sami, to mi můžete věřit. Můžete se ponořit do příběhů ostatních, kteří zanechávají zprávy po všech úrovních, někteří se dostali daleko, dokonce i na zakázanou věž, někteří skončili mnohem dříve. Můžete se domluvit s umělou inteligencí v počítači. Můžete se rozhodnout pro jeden ze tří konců. Můžete nalézt Messengery, bytosti stejné jako vy, kteří leží v těch nejukrytějších hrobkách, aby vám pomohli při obzvlášť těžkém rébusu. Jedním z Messengerů se dokonce i můžete stát. Anebo část tohoto, nebo i všechno, můžete ignorovat a jen potrápit svou šedou kůru mozkovou.

Když jsem mluvil o příbězích ostatních; i vy můžete porůznu v úrovních nalézt kbelík s barvou a zaznamenávat svůj příběh pro ostatní. Pro vaše přátele z friend listu na Steamu. A pokud se stanete jedním z Messengerů...

Talos Principle nabízí hrozně moc. Je tu hromada easter eggů, od plakátů Serious Sama přes podivnou obří hlavu, u které si vyprávějí kameňáky dva... kameny, až po jetpack v jedné z úrovní. Je tu báječný soundtrack, kdy v antických chrámech se z reproduktorů line symfonická orchestrální hudba, naopak jak se blížíte ke konci, začne hrát rytmičtěji. Jsou tu nádherné grafické scenérie jak v interiérech, tak v exteriérech. Je tu schován důmyslný příběh. Je tu Talos Principle.

Vadou na kráse tak zůstává snad jen nezáživné konce (všechny tři) a shánění skrytých hvězd po úrovních. Ty jsou však nutné jen pro dohrání jednoho zakončení ze tří. Těším se na příchozí DLC. Přál bych si, aby více mých přátel ve friend listu než pouhý Maximus mělo Talos Principle. Aby ho hrálo. A aby četlo moje vzkazy. Protože - když nemáš co předat dál, co po tobě zbude, až odejdeš navěky?

Pro: Filozofický podtext, logické hádanky, krásná grafika, výborné ozvučení

Proti: Shánění všech skrytých hvězd, nic moc zakončení

+38
  • PC 90
Talos Principle vás skutečně donutí se zamyslet. Primárně si budete lámat hlavu nad logickými problémy, které před vás hra staví. A musím uznat, že to dělá velmi dobře. Postupně se učíte pravidla hry, zjišťujete jak fungují nástroje, které máte k dispozici a jak s nimi vyřešit čím dál zapeklitější situace. Zpočátku se zdá použití beden, rušiček a zrcátek skutečně logické a vypadá to, že to vlastně nebude nic těžkého. Postupně ale přituhuje a situace vypadají čím dál častěji na první pohled neřešitelně. A když se vám do toho začne montovat i přetáčení času, tak občas to trvalo hodně dlouho, než jsem přišel na to, jak všechna ta pravidla, které se člověk naučil, úspěšně přelstít.

Osobně hodnotím úroveň obtížnosti jako velmi dobrou. Hra mi nepřišla triviální, ale ani nikterak frustrující. Tedy alespoň co se týká těch hádanek, které je potřeba vyřešit k dohrání hry. Trochu jiná písnička je to u získávání těch bonusových hvězd. Tam jsem záhy zjistil, že některé jsou tak nedostupné, že bych se k nim dostal opravdu jen náhodou a má snaha o získání hvězd bez nápovědy šla k ledu. Vlastními silami jsem získal zhruba polovinu, tu druhou získalo za mě Youtube, nicméně k dohrání hry to potřeba není, takže to neberu nijak zvlášť negativně.

Jak říkám, Talos Principle vás skutečně donutí se zamyslet. Možná ale, podobně jako já, budete více než o samotných hádankách, přemýšlet o příběhovém pozadí této hry. O jejím poselství, o tom, co nám vlastně autoři chtěli sdělit. Jsem přesvědčen o tom, že spoustu informací, odkazů a narážek, které mi Talos Principle naservíroval jsem přehlédl, nepochopil nebo pochopil špatně. To ale nic nemění na tom, že se tahle hra zařadila k tomu nejlepšímu co jsem kdy hrál, a to nejen z hlediska hratelnosti, ale i způsobem vyprávění a v neposlední řadě grafickým zpracováním a nádhernou hudbou. Děkuji Lauroně za krásný dárek k narozeninám. :-)

Pro: Příběh, Hratelnost, Obtížnost, Grafika, Zvuky, Hudba... prostě skoro všechno

Proti: Pár těžce dostupných hvězd, u nich už to na mě bylo moc.

+35
  • PC 90
„Milý deníčku.

Dnes jsem opět mluvil s Miltonem. Tedy, „mluvil“, dá se to tak vůbec říct? Kovové prsty klouzaly po léty zašlých tlačítkách, a snažily jimi vysvětlit, co je vlastně život. Jako by na takový úkol existovalo dost tlačítek. A prstů.

Občas si nejsem jistý, koho ve skutečnosti neústupnou salvou dotazů adresuje, ale rozhodně mám pocit, že naše konverzace nebyla jen monochromní výplní datového prostoru, mizící bezbolestně v křemíkovém nekonečnu. Zdál se mi podrážděný.

Napadla mě zvláštní myšlenka. Jednou Milton přirovnal fungující mysl ke kalkulačce. Nebo jsem to byl já? Kdoví. Ale tak jako tak, může proměnlivá množina hodnot, funkcí se vstupy a výstupy, roj elektromagnetických impulzů a uzavřených okruhů, prostě, může taková kalkulačka pochybovat?

Poslední dobou mám pocit, že v mých obvodech krouží cosi divného. Někde možná nastal zkrat. Ale třeba si to jen moc beru, a nechávám se zbytečně rozhodit podrážděnou, uštěpačnou a drzou elektronickou databází. Myslí si, že když obsahuje veškeré kulturní dědictví lidstva, musí mít vždycky navrch.

Přesto se svého stínu nemůžu zbavit. Děsí mě to záhadné slovo, co se pomalu začíná rýsovat kdesi hluboko mezi výpočty. Snad jsem ho někde četl, snad je to zbloudilý výsledek nezdárné operace, nechtěný vjem, nicméně stále tam je. „Pravda“.

Musím to s Miltonem ještě probrat. Zdá se, že se z nějakého záhadného důvodu navzájem potřebujeme. Jen si nejsem jistý, kdo koho víc.

Snad si ho udobřím.“


Těch pár poetických večerů před monitorem, třímajíc střídavě gamepad a hrnek horkého kafe, mělo evidentně mocný, kolosální dopad na můj dekadentně chátrající mozek, až přiměl kofein a nikotin ke vzpouře proti lenosti, a dal možnost vyblít na virtuální papír zas několik těch... no, pocitů! Tak nedej bože, aby to někdo vzal moc objektivně.

The Talos Principle je dokonale vybroušené dítko Portalu a Dear Esther, kteří se sešli jednoho večera na valně rozjetém mejdanu filozofické koleje, aby po probdělé noci plné rekreačních drog a divokého sexu ulehli na rozklížené posteli okolo obouchaných stěn v propocených peřinách, a s poslední sdílenou cigaretkou nazí poklábosili o počasí, životě a nekonečnu.

Jsem si jistý, že co do gameplaye, herních mechanik a celkového zpracování je vše dost self-explanatory, takže není třeba nic extra popisovat, a na druhou stranu dostatečně pochopitelné přiblížení komplexního příběhu by vydalo na mnoho popsaných análů matičky wikiny (kdo chce, nechť googlí, tak pravil Elohim!). Ovšem ani jedno, ani druhé před prvotním spuštění nedoporučuji, protože samotné vhození nevědomého hráče doprostřed přírodou požírané antické krásy, postupné objevování principů a tajů okolního světa donutí přemýšlet, vnímat, učit se a především pochybovat, což je v podstatě nejvýraznější devizou celé hry. Poznání zde tvoří jeden ze stěžejních herních prvků, a to (stejně jako sendvič) je nejlepší neposkvrněné, že.

Prazvláštním světem Talosu lze prolítnout jak výhradním lovem logických hříček a puzzlů, tak i "pouhým" vychutnáváním veškerých poselství autorů a skvělého tvůrčího rukopisu s přeskakováním nástrah za pomoci Youtube manuálů, ale ty nejzajímavější zážitky nastávají kdesi na pomezí obou rovin, tedy logické i filozofické. Tam někde na horizontu, kde se potkají, pozdraví, vznesou se pomalinku do oblak zaklesnuté jedna do druhé, a člověk se najednou přistihne, jak nespecifikovatelnou chvíli čumí do prázdné zdi, zatímco z okna se skrz neprostupné záclony derou první ranní paprsky, budík do práce už nějakou dobu vibruje celým stolem a vám se vlastně stejně nechtělo spát. Prostě takové to domácí filozofování.

The Talos Principle má rozhodně neúprosnou moc rozčílit svou tvrdohlavou neústupností, ale vždy ví, jak pohladit na duši další dech beroucí scenérií a výživnou potravou pro budoucí intimní chvilky přemítání o nesmrtelnosti androidího chrousta. Prakticky všude se dá něco objevovat, když je vůle a chuť, a kupodivu se mu po celou dobu daří hráče vytrvale překvapovat a dostatečně motivovat k postupu až do jednoho ze „zdárných“ konců. Jak po grafické, tak i scénáristické stránce je hra malým, ale zato oslnivě zářícím chorvatským klenotem na poli pacifistických videoherních počinů, který, což je na něm možná to nejlepší, dostatečně ocení jen někteří.

Prachem věků zašlé QR kódy, vytapetované po svatyních u rozvalin starořímských amfiteátrů, impozantní egyptské monumenty na obzoru, zapomenutým bohem nedbale pohozené do rozpáleného písku, ohromné gotické síně obývané jen ozvěnou dávných chorálů a záhadné časosběrné kapsle, podávající stejně tak dojemné svědectví neodvratného ale i naději, že tohle všechno má nějaký smysl. A má? To si v závěru zodpoví každý sám.

Doporučuji.

Pro: Dovoluje kouřit a žít. Vejde aniž by ublížil, a když ublíží, tak hezky. Nic nedá zadarmo, a vypadá krásně.

Proti: Občas přehnaná obtížnost, spoustu ukrytých "pokladů" by nenašel ani Ferda Mravenec. Způsobuje bezesné noci a prosněné dny. Před hraním pozorně přečtěte varování ministerstva filozofie na štítku!

+24
  • PC 90
Herní výzva 2017 - 3. "Only the best!"

Talosův princip mě dokázal pohltit, a to do takové míry, že jsem od monitoru odcházela třeba po třech nebo i pěti hodinách intenzivního přemýšlení s pěkně vyždímanou palicí, zralá akorát tak na nějakou televizní pitomost, nad které se absolutně nemusí a hlavně kolikrát nevyplatí přemýšlet. Ale pocit to byl krásný. Zase jsem za sebou měla parádní posun a mohla se těšit na další volné chvíle, které ztrávím opět usilovným přemýšlením. Vlastně stačilo nějakých 6 večerů a já po nějakých 28 hodinách zjistila, co nás na obou koncích čeká. A jak to na mě působilo? Nakonec celkem předvídatelně, ale to mi v žádném případě nevadí.

Hrou vás provází hluboký hlas boží. Ze zvědavosti jsem si pustila, jak takový bůh zní v jazyce japonském, korejském, německém a polském. A ten německý, to byla teda pěkná bída! Za to korejský byl tak hluboký a rázný, že jsem zapadla ještě hlouběji do židle, v mém případě do matrace. Krom něj uslyšíte i příjemný hudební podkres, který se k zasazení lokací hodí a určitě si jej po těch několika hodinách neoposloucháte a nepříjde vám otravný. Nejvíce mě však chytil ten ve výšinách tajuplné věže, která je lákavým zakázaným ovocem. Ale to už je o vkusu.

Oči mějte na šťopkách. Ani ne tak proto, že je graficky hra celkem pohledná a je se čím kochat, ale hlavně proto, že můžete přijít o pěknou dávku easter eggů. Jako já. Jsem slepá jak patrona a většinu takových věcí přehlédnu. Pokud jste na tom stejně, určitě zabruste alespoň na youtube a některá z videí věnovaným těmto milým, občas humorným chvilkám zhlédněte. Stojí to za to! A nebo ještě lépe, vraťte se do onoho virtuálního světa a zkuste jej prozkoumat ještě víc. Centimetr po centimetru.

Hra je to panečnu povedená, a to i tehdy, nechcete-li si zatěžovat hlavu světovou filozofií nad životem, vědomím a tím, co nás dělá či nedělá člověkem... nebo mám říci spíš osobou? Na druhou stranu, mě osobně tahle složka bavila, zajímala a vyvolávala ve mě zvědavost, která mě ještě o kapku víc poháněla kupředu, vstříc dalším logickým hádankám. A že mi jich tam ještě pár zbývá. Ale to všechno napravím, o třetí konec se totiž v žádném případě dobrovolně neoberu. Snad na to nebude má hlava moc krátká 8).

Musím říct, že od dob Portalu 2 se opět našla skvělá logická hra, která mě dokázala zabavit na spoustu hodin. A nepotřebovala k tomu ani humor. Potěšila mě i možnost nastavení pohledu přes rameno postavy - pro případ kinotézy, kterou občas u her trpím. Nemám k tomu víc co dodat. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se ke hře dostala v rámci Herní výzvy 2017, za kterou jsem ráda, na tu druhou mě mrzí, že jsem se ke hře nedokopala dřív. Tenhle kousek by byla velká škoda propásnout.

Pro: Atmosféra, bonusy, dabing, easter eggy, hádanky, herní doba, hratelnost, optimalizace, OST, terminály

Proti: Možné záseky, slabší animace

+24
  • PC --
Ačkoli řešení hádanek tvoří samotné gró hratelnosti, ty největší trumfy v rukávu měl pro mě TTP jinde - v příběhu, v radosti z objevování hvězdiček, easter eggů nebo jen v komunikaci skrze terminály s jakousi neznámou entitou. Tahle hra je velké svobodné pískoviště, které vytyčí hráči základní cestu, ale zároveň ho pobízí k činnosti mimo její rámec. A co je nejdůležitější, dokáže ho za to odměnit.

Příběh je vyprávěn naprosto minimalisticky skrze emailovou korespondenci, úryvky z vědeckých článků nebo literárních děl a hlavně skrze audio záznamy vědkyně Alexandry. Poslouchat a číst, dávat si všechno dohromady a nakonec zjistit, co se vlastně stalo, to byl asi ten nejsilnější zážitek, který si ze hry odnáším. Když jsem poslouchal jedny z posledních záznamů Saši a jejího snažení, měl jsem z toho opravdu knedlík v krku.

Co jsem si opravdu užíval, byl lov hvězdiček. Vidět tu mrchu skrze plot a hodinu se k ní pokoušet dostat, kombinovat různé věci a snažit se najít glitch, který by mě k ní posunul blíže... kdepak. Co se hratelnosti týče, hvězdičky pro mě byly, oproti klasickým hádankám, mnohem zábavnější. Celkem na čtyři kusy jsem musel mrknout do návodu, zbylých 26 jsem ale našel sám a byl to čelendž jako prase.

Samotné hádanky už mě tolik nebavily a musel jsem si od nich občas dávat oddech. Nepoužil jsem ani jednoho Messengera pro nápovědu, ale místy jsem k tomu měl opravdu blízko. Hodně se mi líbilo, jak jsou jednotlivé zakončení provázány s celkovou filozofií hry. Samozřejmě jsem vyzkoušel všechny tři, přičemž to druhé bylo asi nejzajímavější.

Screenshoty ani gameplay videa nedokáží zprostředkovat to, co tahle hra nabízí mimo základní herní rámec. V TTP je víc, než se na první pohled zdá...

Herní doba: 32hodin
Hodnocení: ✰✰✰✰
+23
  • PC 80
Někdy se to prostě sejde. Přes nový rok jsem dočetl R.U.R do toho Čapkův odkaz ve výzvě a na Steamu největší sleva na The Talos Principle. Teď aby na to člověk měl alespoň dvě hlavy.

The Talos Principle jsem měl v hledáčku dlouho, jak asi všichni vědí, jedna se o puzzle hru podobě Portalu.
Na rozdíl od Portalu si Talos zakládá psychologicko-filozofickém ději, kde se každý snaží podmanit vědomí robota, tedy Vás. Přiznám se, že občas jsem víc dumal na otázkami, co jsem?, co tam dělám?, proč to dělám? něž nad samotnými puzzly. Jelikož puzzly, tak nějak jdou sami. Záseky minimální, většinou tím, že snažíte dohrát sektor bez jedné rušičky, které jste si v daném sektoru nevšimli a to je pak o hodně těžší. Výjimkou jsou hvězdy, které jsou speciálně ukryté a je potřeba propojit několik sektorů dohromady.

Grafika hry je vymazlená až můj dědeček (PC) měl co dělat. Po ukončení hry nikdy nechyběla hláška od Windowsu o poklesu grafického výkonu. Jinak asi hra bude na lepších PC běhat krásně plynule, mě občas potrhala.

Verdikt: Nemá cenu nějak dlouze filozofovat, být či nebýt, prostě si určitě zahrát The Talos Principle. Pak Vás otázka: být či nebýt, pár dní nenechá v klidu ale proč ne, popřemýšlet o všem i u her. Když si člověk láme hlavu u R.U.R proč by si nemohl chvíli lámat u The Talos Principle. 80%

Pro: Puzzly, Grafika, Děj

Proti: Moc přemyšlení a to bolí

+23
  • PC 95
Ke hře jsem přistoupil jako nevědomé dítě (viděl jsem asi 15s videa, ale to se dá těžko počítat), což byla velká výhoda, nezatížen spoilery jsem postupně objevoval taje a zákonitosti hry a postupem času se dostával hlouběji a přemýšlel o to usilovněji o bytí, o vědomí, o morálce a o tom, jak se sakra dostat k támhleté kostce.

Tento herní kousek naprosto přesně ví, jak s hráčem zacházet, dá mu ochutnat prvních pár puzzlů a pak přitvrzuje a člověk (osoba) je tak nucen používat fígle, které se naučil v minulých kolech a sem tam objevit zatím netušenou vlastnost pomůcek, která pak vyřeší i další zádrhele v přístích oblastech. Přiznám se, že párkrát jsem byl už opravdu v úzkých, takže pomohl přítel youtube, pokaždé bylo řešením použití nové mechaniky, která člověka prostě ne a ne napadnout, přitom je to tak prosté.

Procházení kol je však jen půlkou zážitku, ta druhá je tvořena čtením záznamů které po sobě lidstvo zanechalo na počítačových terminálech. Samotný Elohím moc informací nepřínáší, jeho vzletná slova jsou však takřka povznášející, ale jeho "hlavně nikdy nešplhej na věž, mé dítě" působí jak červený šátek na býka a uvažující bytost na tu věž prostě musí ;).

Jako takový bonbónek, který jsem ještě ve hře doteď nikdy nezaznamenal byly QR kódy se vzkazy, které v úrovních zanechali mí Steam přátelé, kteří hráli hru dřív než já, to je panečku "korespondeční šach, tedy multiplayer :)

Takovéhle filozofické dílo jsem ještě nikdy nehrál a byl jsem nadšen. I takhle se dají dělat hry pro masy (tedy alespoň pro ty, které umějí číst a psát a uvědomují si sebe sama).

Tak mě to emocionálně vyždímalo, že si teď radši dám na chvíli pauzu a DLC The Talos Principle: Road to Gehenna si zahraju později. Ale to si pište, že se na to těším už teď.

Pro: filozofie, lidskost, chytré puzzly, Elohím

Proti: nutná gramotnost

+19
  • PC 90
První kousek, který jsem v roce 2016 dohrál a zároveň největší herní překvapení posledních let. Pěkný začátek. Ono už jen to, že tvůrci prostoduché, krvavé a hrubiánské frenetické střílečky z ničeho nic přijdou s naprostým opakem je pořádně šokující.
Talos jasně ukazuje, že soudit autora podle jeho díla může být někdy ošidné.
Hru bych si dovolil rozčlenit do dvou částí, přičemž každá ve mě zanechala různé pocity a dojmy.

1. Hádanky
Hlavní, nejzákladnější, největší a pro mé výsledné hodnocení bezpochyby nejstěžejnější částí jsou samotné logické hádanky. Řešeny v reálném čase, v krásném 3D prostoru a prostřednictvím několika prvků, které hráč postupně odemyká a zvyšuje si tím přístupnost k dalším hádankám. Schéma celého herního světa je v podstatě jednoduché a vysoce přehledné. Základem je oblast s věží a třemi budovami - A, B, C. Každá budova představuje vlastní svět dle historického období, od čehož se odvíjí následné prostředí a velmi stylová, na poslech příjemná hudba. Máme tu dobu antiky, starověkého Egypta a křesťanského středověku. Jelikož mám za sebou prakticky všechny předchozí kousky Serious Sama, pak musím říci jedno – Egypta mám v provedení Croteamu už plné zuby. Takže tohle prostředí jsem si zkrátka nijak neužil, zvláště když jsem důvěrně poznával některé objekty z SS 3. Ale ty zbylé dvě lokace byly perfektní.

V každém z těchto tří světů je sedm primárních oblastí, v nichž se nachází určitý počet areálů s hádankami. Znamená to, že hráč má neustále pod rukou spousty hádanek a je jen na něm, v jakém pořadí je chce plnit. Každá hádanka navíc využívá určité prvky, které jsou dopředu známy, tudíž není problém zaměřit se nejprve na nějaké oblíbené (v mém případě bedny a paprsky) a ty méně oblíbené (zdvojování!) nechat na později.
Všechny hádanky jsou poutavé, a i když se jednotlivé situace postupem času opakují, nijak zvláště neomrzí. Přijdete do areálu, projdete se, všimnete si všech prvků a začnete přemýšlet, jak by se daly uspořádat tak, aby z toho něco vzniklo. Mezitím zjišťujete, jak fungují jednotlivé prvky a jak je lze využít. Třeba až po notné době jsem odhalil, že když opětovně vezmu konektor laserových paprsků, nemusím od něj automaticky odpojit všechny paprsky. Nebo to, že explozivní koule mohou přenášet bedny. I to bylo pořádné překvapení. Hra vám zkrátka nepředhodí žádný manuál možností. Musíte sami odhalit, jak jednotlivé prvky fungují a to je moc dobře. Pokud si nemůžete s hádankou poradit, možná není chyba v uspořádání, možná jen ještě nevíte, jak prvky fungují. Výsledkem každé hádanky je radost - radost, to když se podaří počátečnímu chaosu vnuknout řád a zpřístupnit si Tetrisovou kostičku! Nasbírat všechny tetrisové kostičky je tedy hlavním herní úkolem, ale hádanky mají ještě další obsah.

Na některých mapách jsou k nalezení bonusové hvězdičky. Jejich hledání je pěkně náročné ale ten vůbec největší zádrhel ohledně hvězdiček jsem měl na samém počátku, když jsem ještě netušil, jak je vlastně hledat. První hvězdu jsem našel přímo v areálu hádanky, tudíž jsem věřil, že tam také najdu všechny. Ale hvězdičky mohou být roztroušeny i mimo hádankový areál a co víc – někdy je k jejich nalezení nutné využít obsah několika hádankových areálů! Zkrátka musíte překonat bariéry a dokázat, že bariéry tvoříte vy sami. Zvláštní, jak i samotné hádanky korespondují s filosofií hry.

Hvězdičky slouží jako další Tetrisové kostičky a odemknete jimi bonusové oblasti, v nichž jsou další hádankové areály. Za jejich splnění opět vytěžíte kostičky a ty pak můžete využít k odhalení jednoho ze tří konců. Dá se tedy říci, že sběr hvězdiček není pro dosažení závěrečných titulků zapotřebí.

Dále lze zpřístupnit hrobky tzv. messengerů, což obsahuje novou oblast, v níž je drobnější logická hádanka a hlavně mnoho tetrisových puzzlů. Za vyřešení získáte nápovědu, prostřednictvím nalezeného messengera. Nápovědy jsou v celé hře pouze 3, tudíž je dobré opravdu rozmyslet jejich využití. Já se tomuto pokušení úspěšně bránil po celou hru. Nakonec, myslím si, že Talos není zase tak náročná hra. Základní hádanky (nemluvím o hvězdičkách) by inteligentní člověk měl zvládnout všechny, byť třeba po delší době. A navíc, když hru zdoláte sami a bez nápověd, hned to těší o to víc.

Tvůrci nešetřili ani legračními secrety, respektive easter eggy. Různých legrácek včetně odkazů na jiné hry, především pak na Serious Sama, jsou snad desítky. Zkrátka Croteam :)


2. Terminály
Druhou součástí Talose je využívání počítačových terminálů a odhalování pozadí příběhu. Spojení filosofie osobnosti, inteligence a smyslu bytí na obecné rovině je jedním z nejnáročnějších témat jaké jsem ve hrách kdy viděl a bohužel musím říct, že tady tvůrci trochu uklouzli. Tahle část sestává jednak ze čtení textových dokumentů, kterých je na můj vkus zbytečně mnoho, a nejsou natolik poutavé, aby nepřestaly nudit. Druhá část spočívá v komunikaci s počítačem, který pokládá otázky, načež hráč odpovídá výběrem odpovědí. Velmi zábavný, velice poutavý a dokonce zajímavý způsob, jak poznat sám sebe, ovšem jen do určitého okamžiku...

Zpočátku jsem takové potíže neměl, později jsem byl častován otázkami, na které jsem měl zkrátka úplně jinou odpověď, než jaké mi byly nabízeny. Počítač se ptá, co by musel splňovat, abych si ho vybral na Noemovu archu. Je hezké, že autoři uvádějí kopu možností, když tam není ta naprosto zásadní – abych si ho vybral, musí být mým přítelem, musím k němu mít vztah, nějaké pouto, které ho povznese nad všechny ostatní, kteří jsou si jinak z mého pohledu rovni. A tak jsem musel vybírat jiné (vesměs hloupé) možnosti, které mi počítač logicky a s lehkostí vyvracel. Dospěli jsme k závěru, že bych byl skvělý diktátor...

V tu chvíli mi došlo, že se mnou autoři v podstatě manipulují ve snaze dovézt mě k nějaké jejich myšlence, která tvoří základní myšlenku/y hry samotné. Nutno podotknout, že ona manipulace je zdařilá a i vhodně zasazená do příběhu, avšak pořád je to manipulace a z mé strany vcelku nepříjemná. Samozřejmě chápu, že jsme na úrovní PC hry, nicméně pokud už tvůrci sahají po tak ožehavém tématu a navíc umožňují hráči reagovat dle jeho vlastní osoby (bez prostředníka v podobě herního charakteru), potom by měly být hráčovy možnosti voleb trochu širší (alespoň o tu moji filosofii :-)

Vrcholem bylo, když počítač začal uvádět příklady nějakých svých tezí na skutečných historických osobnostech. Vzpomínám na několikrát zmíněného Stalina, který je podle tvůrců zřejmě prototypem zla, alespoň jsem měl pocit, že na něm počítač demonstruje nezpochybnitelnou ultimátní špatnost a na ní dále staví. To je pak těžké reagovat, když nesouhlasíte ani se vzorovým příkladem.

Možností zakončení hry je vícero, přičemž podmínky k jejich dosažení se různí. Nemůžu říct, že by mne nějaký konec vyloženě uspokojil, ale jelikož je Talos založený spíše na filosofii než dějovosti, tak jsem nebyl ani zklamán. Příběh mě opravdu nijak zvláště netáhnul a nepotřeboval jsem závěrečné titulky vidět dříve, než splním vše ostatní nebo přinejmenším vzdám snahu o nalezení nějakých hvězdiček.

Co dodat závěrem? Myslím, že Talos je ideální záležitost pro všechny hanily, co tvrdí, že počítačové hry jsou jen druh zábavy. Talos je se svým vysoce originálním příběhem, respektive myšlenkou a zátěží na mozeček ideální porce i pro zadumané intelektuály. Mám za sebou řádku her, které považuji za hodnotný kus umění. Ale Talos už není jen umění a už vůbec není pouze zábava. Je to i filosofické dílo, které musí snad každého rozumného člověka dovézt k zamyšlení. Přiznám se, že v některých momentech (třeba audiozpráva u třetí hrobky) mě hra dohnala i do stavu, kdy jsem byl pěkně naměkko a přitom ve hře není postava, jejíž osud by mě nějak emočně zasáhl. Stačila pouhá slova – pouhá myšlenka.


Shrnutí: Ve hře jsem pobyl zhruba 30h. Všechny hádanky jsem vyřešil poctivě a bez herních i jiných nápověd. Nenašel jsem však dvě hvězdy, jejichž pozice jsem si musel vyhledat v návodech na Youtube. Šlo o hvězdu v A3 (nepochopil jsem jaký čas nastavit na hodinách) a B4 (ani ve snu by mě nenapadlo, že se má propojit sfinga a pyramida).

Pro: Hádanky, prostředí, hudba, hlavní myšlenka, silná filosofie, easter eggy

Proti: Prostředí egypta (u Croteamu mě už leze krkem), moc omezené možností odpovědí, zbytečně moc textových dokumentů i Tetrisových puzzlů

+17
  • PC 95
The Talos Principle jsem koupil zejména na vaše doporučení a díky nadšeným komentářům, tak tedy jak to u mě dopadlo. Podotýkám, že jsem Portalem nepolíbený.

Do hry jsem se asi po 10ti minutách naprosto zamiloval a hrál jsem stylem - tak ještě jednu hádanku a jdu spát. Ve 4 ráno, když už mi to opravdu nemyslelo, jsem se odebíral do postele a ráno při vstávání se proklínal, prostě klasika.

Gameplay:
Talos Principle dokonale oslavuje slovo "hra". Nejen svými herními principy, ale i "příběhem" nebo lépe řečeno myšlenkou a celkovým pojetím. Hádanek je tu nepočítaně a otestují mozkové závity opravdu na výbornou. K řešení se používají laserové paprsky, větráky, krabice, stroj času, "kamery", ale hlavně prostředí, ve kterém se člověk musí zorientovat jak ho využít ve svůj prospěch. Vždy jsem očíhl celý prostor a pak začal jednat. Některé hádanky jsou vesměs logické (to jsou samozřejmě všechny) a na první či druhý pohled pochopitelné. Ale některé daly opravdu hodně zabrat. Ale je to neskutečná zábava, to především.

Grafika/ozvučení:
Jedním slovem nádhera. Krásně se na to kouká, krásně se to hýbe, zvuky jsou velice vydařené. Hudba skvěle koresponduje s každým prostředím, kde se hráč ocitne. Nemám nejmenších výhrad.

Příběh:
Zajímavé zamyšlení nad smyslem života, opravdovostí bytí, lži a pravdy, smyslu bytí i nebytí. Způsob vyprávění přesně sedí do hry samotné. Měl jsem trošičku "nevýhodu", že jsem týden před Talos Principle dohrál SOMA, kde jsem o něčem podobném hloubal dva týdny, takže to na mě už nemělo takový hluboký účinek. Nicméně velmi zajímavé a podařené, rozhodně něco, co dnes chybí většine her s líbivou fasádou. Konec mě velice příjemně překvapil, avšak.... Záleží na tom, jaký konec bude vaše hra mít. Vysvětlím.

Poprvé jsem hrál bez jakékoliv youtube nápovědy, čistě sám za sebe. Nepodařilo se mi splnit jen 3 hádanky ze sektorů A,B a C, dosáhl jsem na 6 hvězd, probudil jsem všechny tři pomocníky, podařilo se mi splnit 1. patro věže a potom jsem vstoupil do světlých dveří, Bůh mi poděkoval za poslušnost a šlus, konec hry. U některých hádanek jsem se po vyřešení opravdu mlátil do hlavy jak to bylo jednoduché. U některých to fakt jednoduché nebylo.

Druhé hraní jsem si vzal na pomoc youtube a hlavně na lovení všech hvězd. A tehdy jsem začal odkrývat pravý svět The Talos Principle. Protože toho skrytého, neviditelného obsahu je tam tolik, že se mi herní čas protáhl snad na trojnásobek. Celkově jsem u hry strávil 53 hodin - říká pan Steam. A řešení těchto skrytých hádanek je naprostá paráda, ale bez nápovědy se to prostě nedá najít, je to nemožné. Samozřejmě, že po posbírání všech hvězd jsem si odemkl všechny patra věže až na vrchol, což byla opravdu parádička. Čekal mě slastný konec v nebi kde se ukázalo, že ustavičné zakazování od Elóhima vlastně jen prověřilo, že nejsem robot, ale opravdová inteligence zasluhující právoplatný život.

Do třetice jsem se už jen díval na videa skrytých Easter Eggů a to mě totálně položilo na lopatky, protože lepší jsem nikde neviděl. Opravdu jsem se hodně nasmál.

Celkově je The Talos Principle unikátní hrou, kde slova "hrát si" naplňují svou podstatu, obshem hra jen kypí. Nechybí důvip, vtip, ale i hloubka a přemýšlení. Je toho mnoho co bych ještě rád napsal, ale to již nemá cenu, moje pocity znáte. Je to lahůdka. :-)

Pro: Viz výše..

Proti: Skrytého obsahu je tolik, že by vyšel na další hru a nelze ho najít bez návodu.

+16
  • PC 70
Je to výtvor chyby? Byla to jen jedna malá náhoda či sled prapodivných událostí? Opravdu Croteam, stvořitel známé tupotupé řezanice - jejíž účel jest poslat váš mozek do kómatu - mohl vytvořit něco takového jako je Talos Principle? Možná v tom je nějaké poslání, které nám chtějí páni Chorvaté zdělit. Možná si prostě řekli, že je ten svalovec v bílém triku a červenými teniskami už prostě nebaví. Je to prostě tak jak to je.
Svět je plný paradoxů, divů a prazvláštních anomálií, víme?
V podstatě věci je to však zcela irelevantní, jelikož Talos Principle je sakra dobrá hra. A o to jde.

Má maličkost nikdy neoplývala příliš bystrou myslí, proto také se vyhýbám tomuto žánru jako robot levitující černé, explosivní kouli. Croteam však vypustil něco, čemu se v zaprášených dobách minulosti říkávalo DEMO. Koncept mě zaujal a hádanky mě nefrustrovaly. To se přeneslo i do plné hry. Obtížnost je relativně promněnná a rozumné dávkování mi také přišlo k chuti. Postupem desítkami ba možná i stovkami puzzlů jsem pocítil jakýsi fenomén, který jsem necítil již léta. Říká se tomu učení.
Jak jsem postupoval cítil jsem, jak můj micro mozeček efektivně řeší hádanky, které bych za "normálních" okolností asi jen těžko vyřešil..... to je vlastně celá pointa tohoto díla. Učit se, přizpůsobovat se.

Příběh - pokud se to tak dá nazvat - je relativně velice prostoučký. Dostaň se z bodu A do bodu B. Ono jde spíš o myšlenku, kterou skládáte dohromady s dílků mozaiky, než o ucelenou příběhovou linii. Hledáte odpovědi na filozofické otázky, které vám dláždí cestu k vašemu cíli. K těmto odpovědím se z valné většiny dobodáváte textovou formou. Je tu pár audio logů a stvořitel občas také vysloví pár vět, ale nejvíce informací dostanete z počítače, s jehož konverzacemi jsem si užil nejvíce a chvílemi jsem se několikrát nad jeho úvahami hluboce zamyslel.

Technická stránka hry je fajn. Pěkná práce s texturami, hezké nasvícení a dobrý AA. Stíny mi připadaly nevyhlazené, ale jinak jsi není nač moc stěžovat.
Tvůrci se snaží měnit prostředí, což je jistě gut. Level design je jednoduchý, ale zcela plní svůj účel.

Hudba je velice povedená. Damjan Mravunac tu prokázal, že je nejen velice talentovaný, ale hlavně všestranný skladatel. V jeho skladbách se najdou jisté podobnosti s klidnějšími pasážemi ze Serious Sam 3: BFE, ale jako celek je hudba v Talos koncepčně úplně jinde a je to kvalitka.

Pokud bych měl něco kritizovat, tak to bude ta "omáčka" okolo toho všeho logického řádění. Jak jsem již předeslal, ve hře se toho moc nenamluví a moc se toho neděje. Hlas k vám promluví opravdu výjimečně a krátce a to jen během přechody mezi úrovněmi. Pokud jste hráli Portal 2 víte o čem je řeč. Vážné vyznění si můžete změnit "Serious Dlc" Sam v roli boha.....jak to může dopadnout?? :)

Hádanek je tu opravdu mnoho a ač mě jejich řešení bavilo a minimálně frustrovalo, tak jsem se nemohl ubránit pocitu, že hře dochází dech a tvůrcům nápady. Každý artefakt, jenž jsem odemkl "Tetrisovou" minihrou hru patřičně oživila, takže je dobře, že to skončilo dřív, než jsem se začal nudit.

The Talos Principle je pro mě jedno z největších překvapení za poslední léta a nejlepší logická hra za poslední roky. Croteam dokázal, že je opravdu hloupost soudit někoho podle obálky. Croteam jsou chytří a talentovaní vývojáři, kterým přeji úspěch více než jindy.

Tak a teď prosím....navalte mi sem Seriozního Sama 4. POTŘEBUJI SVŮJ MOZEK ZASE TROCHU ZMENŠIT :)


+16
  • PC 90
Nenapadlo by mě, že zrovna tvůrci Serious Sam budou někdy tvořit takhle filozofické dílo. O to víc mě překvapilo, že se nejednalo o nějakou plochou rychlokvašku. I přes zdánlivě jednosměrné vyprávění umí Talos Principle zaujmout a hnát dále.

Z čistě herního hlediska stojí Talos Principle jako konkurence Portalu. Akorát jde na vše trochu jinak, pro mě osobně je prostředí (simulace) mnohem příjemnější, než čistě futuristické prostory Portalu. Hrou postupujete odemykáním hubů, resp. za vyřešenou hádanku dostanete tetris blok, posléze dostatečný počet bloků složíte a odemknete si další hub, nebo bonusový level. Jednoduchý princip, který mě dostatečně bavil a motivoval. Obtížnost řešení puzzlů neroste lineárně, některé hádanky byly záhy jednoduché, naopak u jiných jednoduchých jsem zakysl na poměrně dlouhou dobu, jen abych po zjištění, jak ji vyřešit, flákl hlavou o stůl.

Příběh se odkrývá postupně, z větší části za pomoci terminálů v každém levelu. V nich najdete vždy zajímavé dokumenty (ze skutečného světa), nebo spíše výpisy z databáze/archivu, jelikož mnoho jich je poškozených a jsou zobrazeny jen úryvky. A samozřejmě postupem času začnete objevovat "svět" trochu více do hloubky, a netrvá to příliš dlouho, než zjistíte, že něco tak úplně nesedí.

Hráč se může dopracovat k několika koncům, osobně jsem ale shledal uspokojujícím jen jeden (samozřejmě jsem načítal poslední save a zkoušel další konce x)). Větší výzvou je posbírání všech hvězd, které pak zpřístupní jedno ze zakončení hry. Na to jsem nestačil, a použil jsem v několika případech video walkthrough - a některé kombinace beaconů, beden a dalších věcí, kterými řešíte puzzly, byly opravdu závratně komplikované. Autoři navíc zcela očividně milují easter eggy, a tak je snad v každém levelu alespoň jeden.

Talos Principle mě zabavil na dlouhých 37 hodin. Frustrace moc nebylo, přestože logické hry nejsou mojí parketou, ale Talos mě celkem nenásilně donutil myslet "out of the box". Škoda, že jako u všech logických her se znovuhratelnost projeví až s delším časovým odstupem, až člověk zapomene na všechna řešení.
+13
  • PC 80
Vržení do děje zvládá hra perfektně - kdo by také odporoval, když k němu začne odkudsi promlouvat důležitě působící hlas a pověří ho sesbíráním jeho pečetí? Hra obsahuje velké množství úrovní s proměnlivou a víceméně se zvyšující obtížností, které jsou navržené tak důmyslně, že je bez přehánění radost je řešit. Postupně si sesbíráte další nástroje potřebné k propojení odemykacích paprsků nebo odstranění překážek a zpřístupníte si další chrámy vedoucí do nových prostředí. Mnohapatrová věž, na kterou za žádnou cenu pěkně po biblicku nesmíte chodit je samozřejmě velkým lákadlem, které motivuje k co nejrychlejšímu postupu.

Získání každé pečeti - tetris kostiček - je velkým zadostiučiněním (hvězdiček jsem upřímně řečeno moc nenašla), a to zvlášť v labyrintech, ve kterých to natřikrát vypadá, že to prostě nejde a najednou, třeba druhý den, to najednou jde a ještě k tomu je to tak snadné. Jediné, co mě trochu vysilovalo, byly momenty, kdy jste museli umístit konektor na stupeň přesně.

Talos je v řecké mytologii plně automatizovaná obranná socha - robot. Pokud to víte už od začátku hry, všechny zvláštní jevy na které narazíte (komunikace přes QR kódy, možnost utéct z dosahu Elohimova signálu, generované prostředí), vám budou dávat větší smysl, neboť vám dojde, že jste uvězněni v dnes tak populárním a aktuálním diskurzu o umělé inteligenci. Když vás tedy ďábel začne svádět k pochybnostem o Elohimově dokonalosti otázkami o tom, koho lze a nelze považovat za bytost, tak trochu tušíte, kam tím asi míří. Musím říct, že mi tento typ dotazů spíše připomínal takové ty záludné vícemožnostností testy studijních předpokladů, kdy ze sebe jednou odpovědí uděláte blbce a druhou ještě většího, protože zapomenete, co jste dali předtím, ale budiž, bavme se o tom, zda je průměrně inteligentní kočka víc bytost než průměrně nicnetušící kojenec, za ty povedené hádanky to stojí. Potěšující je, že se na vrcholu věže opravdu (například na rozdíl od The Witness) skrývá odhalení (nebo potvrzení) toho, o co tu vlastně šlo.

Pro: inteligentní téma, inteligentní provedení

+13
  • PC 80
Psát komentář na Talos Principle se dá pojmout dvěma způsoby. Buď můžu líčit dojmy ze hry pomocí filozofického pozadí, které se táhne celou hrou, nebo k tomu přistoupím jako k normální hře a napíšu to tak, jak to je. A jakkoliv je první možnost lákavá, zvolím tu druhou a budu věcný. A to hlavně proto, že o této hře nechci básnit, ale spíš si trochu zanadávám, což s první možností není moc slučitelné :)

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že TP je velmi dobrá hra. Nabízí komplexní zážitek, velmi pěknou grafiku, nápadité herní mechaniky a navíc i "příběh", který je důležitý nebo nepodstatný - to záleží jen na hráči, jak se k tomu postaví.

Na začátku hra uchvátí velmi pěknou grafikou a mocným hlasem boha Elohima. Postupně přibývají různé herní mechaniky a předměty, které víc a víc komplikují řešení hádanek. Asi nejvíc mě bavilo spojování bodů pomocí laseru a posouvání předmětů pomocí ventilátorů. Zezačátku mě bavilo i nahrávání ducha, kterého je možné pustit jako "replay" a on pak pracuje současně s vámi. Ale autoři na tomto principu postavili neskutečně prasácké levely, takže mě to hodně rychle přešlo.

Takže moje hraní vypadalo tak, že jsem se dvě třetiny hry skvěle bavil, protože je pořád co objevovat a cítil jsem se motivovaný k dalšímu postupu. S nástupem "replay" levelů u mě šla zábava prudce ke dnu a velkou část jsem dohrával pomocí Youtube. Tyhle levely podle mě nejvíc sráží to, že občas hra očekává použití nějakého postupu, který nikdy předtím nechtěla, takže vás ani nenapadne se myšlenkově tímto směrem vydat. Ty levely jsou už tak dost těžké a když se od vás očekává ještě nějaká vyfikundace, je to vážně peklo. Tady pak nastupuje právě ta filozofická část hry (ze které vám nic neprozradím), kde lze najít útěchu a vysvětlení pro tyto zvlášť vypečené hádanky.

Zajímavým prvkem jsou pak vzkazy na zdech, které jakoby psali vaši přátelé na Steamu, kteří hru hráli před vámi. Je to velmi zajímavá blbinka, která v kontextu pozadí hry dává perfektní smysl.

S hrou jsem strávil odhadem asi 25 hodin a stráveného času nelituji. Pokud jste fanoušci Portalu, měl by vás oslovit i Talos.

S tím knihovníkem v počítači bych se asi chvílema zhádal jak pes, kdyby to šlo. Ale nejde. Což je škoda,
protože jsem pak musel obhajovat něco, co si vůbec nemyslím.

Pro: Grafika, různorodé levely, pěkné jsou i prostory mezi levely, inovativní nápady, zajímavý konec

Proti: Levely s nahráváním ducha pro mě byly neskutečně těžké

+12
  • PC 85
Tak jo. Píši tento komentář, protože sám chci. Mám pocit, že se musím ke hře vyjádřit ač bylo vše řečeno. Proto přeskočím ostatní komenty.
Je to prosté. Řešíte opravdu dobře vymyšlené puzzly, které postupem času zvyšuji obtížnost. Jde však převážně o tu filozofickou část, které je ve hře tuny. Přemýšlíte neustále. Je tedy jasné, že jde o hru u které budete NEUSTÁLE přemýšlet. Podstatné je, aby jste si toho byli vědomi při koupi. Pokud občas přemýšlíte nad nestandartníma věcma, tak tohle je hra pro vás. Bez spoilerů a jakékoliv diskuze je hra velmi těžce popsatelná. Zkuste ji sami a uvidíte. Je to naprosto jiné než ostatní hry. Není to relax, ale styl myšlení.
Hra každopádně nadhazuje několik velmi zajímavých úvah. Ponoříte se do ní a její specifická atmosféra vás může dostat, ale nemusí. Je to dost jiná hra.
Zakládám si komentáře na tom, že jsou naprosto bez spoilerů, ale tady to prostě nejde. Zkuste sami. Pokud přemýšlíte a cítíte se občas jiní, tak nebudete litovat.

Pro: Precizní puzzly, myšlenka hry, filozofie, nucení hráče k logice a uvažování nad zajímavýma otázkama, není to obyčejná hra

Proti: možná trochu neuspokojivé zakončení, stereotypnost, která záleží na hráči, mnoho přemýšlení, není to relax, není to obyčejná hra

+10 +11 −1
  • PC 100
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest."

Talos byl obr odlitý z bronzu, kterého na Diovu žádost vyrobil bůh kovářství Héfaistos. Talosovým úkolem bylo chránit krásnou princeznu Európu před únosem, proto třikrát denně obcházel břehy Kréty a po přibližujících se pirátských lodích vrhal balvany. Když se některým nepřátelům podařilo vylodit, skočil do ohně, kde se rozpálil, a pak je drtil ve žhavém objetí. Podobně srdečného uvítání se dostalo i Jásónovi, když se svou lodí Argo připlul ke Krétě, aby se zmocnil zlatého rouna. Jásónovi však byla nakoloněná štěstěna, pomohla mu totiž kouzelnice Médea, která se Talose zbavila lstí. Talos měl jen jednu žílu, která vedla od jeho krku až k patě, a připevněna byla jediným bronzovým hřebem. Médee se podařilo Talose přesvědčit, že když hřeb vytáhne, stane se nesmrtelným. Když to však učinil, jeho životodárná tekutina se vylila a on zemřel; Jásón se pak vesele mohl vylodit a pokračovat ve svém úkolu.
Tolik k mytologii.

Co má ale bronzový obr společného s počítačovou hrou? Odpověď na tuto otázku není na první pohled zřejmá, stejně jako odpovědi na další tucty otázek o nesmrtelnosti chrousta, které vám hra předkládá. Ano, dá se dohrát i bez toho, abyste jakékoli texty ve hře četli, ale tím se připravíte o větší část zážitku a o pochopení příběhu. The Talos Principle je totiž chytrý. Ba přímo vychytralý. Jediné dvě... bytosti? ...které s vámi ve hře přímo komunikují, jsou Elohim, jakýsi ekvivalent boha-otce z Abrahámovských náboženství, a Milton, elektronický knihovník (Ook!). Elohim vám slibuje věčnou blaženost, pokud uposlechnete všechny jeho příkazy („Ať tě ani nenapadne podlehnout pokušení vystoupit na Věž, mé dítě.“), Milton je liška podšitá, občas trochu překrucuje a v každé vaší větě hledá rozpor s něčím, co jste řekli již dříve. A tady trochu naráží, protože mně rozhovory (dá-li se tak nazvat chat) s Miltonem nezřídka nenabízely takové odpovědi, které by se alespoň přibližně shodovaly s mým názorem. Pak mi Milton dal samozřejmě i nepatrný protimluv řádně sežrat a já vypadala jako blbec, i když jsem za to vlastně nemohla :-) Již záhy začne být zřejmé, že v tomto světě něco nehraje... Ale víc o hře a jejích principech tu rozepisovat nebudu, toho se už zdatně zhostili mí předchůdci. Takže jen můj názor.

Nedotažené filosofické rozpravy s knihovníkem byly asi to jediné, co mi na hře bylo chvílemi proti srsti. Co do hardwarových požadavků, rozchodila jsem Talose bez problémů na svém nic moc stroji a grafika se u toho dokonce zvládla tvářit hezky; i loadovací časy byly velmi přijatelné. Rébusy byly akorát těžké a nové fígle mi byly odkrývány hezky postupně. Několikrát jsem si myslela, že jsem level převezla a „správné“ řešení obešla, ale buď to byl opravdu zamýšlený postup, nebo šlo o krok k získání hvězdy. Možnost nápovědy byla férová, ale nepoužila jsem ji. Na konci jsem trochu podváděla a dohledala si dvě hvězdy na internetu a spolu s nimi ještě řádku easter eggů, co jsem po cestě prošvihla. Jak to u Croteamu bývá zvykem, stály opravdu za to a udělaly si legraci z všeho možného – pobavily mě hlavně narážka na Portal a muzeum krabic. Ale nejvíc se mi líbil „čtecí“ aspekt hry. Když si poctivě projdete všechny nalezené dokumenty, můžete vydolovat spoustu informací z řecké, egyptské a dalších mytologií, které se nějak vztahují k hernímu světu a jeho myšlenkám. A taky náznaky o tom, co se vlastně stalo, jak se to stalo, kdo jste, kde se nacházíte a co děláte. Co je tedy Talosovou podstatou? Odpověď možná odhalíte při samotném hraní nebo třeba až při závěrečné animaci. Možná ji nenajdete vůbec. Má odpověď je, že Talosovým ztělesněním ve hře je Elohim – mocný hlídač vašich činů, kterému ale stačí vytáhnout zástrčku a bez šťávy je s ním rázem Ámen.

Pro: vyvážená obtížnost hádanek a jejich přiměřené přitvrzování; hledání a lovení hvězd aneb think outside the box; výzva k zamyšlení se nad filosofickými otázkami; příjemné prostředí slušně optimalizované i pro šunky; nápadité a vtipné easter eggy

Proti: omezené možnosti odpovědi při rozhovorech s Miltonem aneb vnucování určitého pohledu či názoru hráči; ke konci trochu jednotvárnost hádanek; přehodila bych kritéria k dosažení dvou z konců (věž a hvězdy)

+9