Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Dishonored
Dishonored
85

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S
Napsat vlastní komentář
John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 90
"How you use what I have given you falls upon you, as it has to the others before you. And now, I return you to your world, but know that I will be watching with great interest."  

Dishonored není zrovna veselá hra. To jsem tedy věděl už z dřívějška, ale když jsem ji teď hrál po letech znovu, přišla mi mnohem depresivnější, než jsem si ji pamatoval. Možná se ze mě na stará kolena stává větší cíťa, protože všudypřítomný ekonomický, sociální a morální úpadek na mě hodně zapůsobil.

Ponurá atmosféra města bojujícího se smrtící nákazou na pokraji zhroucení by se dala krájet a bylo tak jenom na mně, jestli celou situaci ještě zhorším (zabíjením), nebo se následky katastrofy budu snažit zmírnit. Jelikož rád hraju hry stylem bez zabíjení, volil jsem druhou možnost a měl jsem ze svého mírumilovného postupu ještě větší radost než v Deus Ex. Jsem moc rád, že to hra nereflektuje jenom třemi různými konci, ale i reakcemi ostatních na mou osobu.

Je tedy pravda, že schopností by mohlo být pro takový nezabíjecí postup trochu víc, ale koneckonců jsem stejně používal hlavně blink a zlepšení vidění, tak co. Ke konci už jsem trochu s dohráním pospíchal a nechtělo se mi s postupem moc babrat, tak jsem využíval i zpomalení času, které opravdu leckteré situace výrazně zjednodušilo. Nejsem si úplně jistý, jak bych se bez něj v posledním levelu obešel, tam už to bylo co se zabezpečení týče docela brutální. 

Rambo stylem jsem to nikdy nehrál, ale dle videí na Youtube se touto cestou se schopnostmi dá taky slušně vyřádit, když má člověk trochu fantazie.

Prostředí a svět Dunwallu se mi taky moc líbily, špína, mor, krysy, velrybí olej a jeho ne zrovna humánní získávání, temné náboženství, kontrast chudoby a luxusu, steampunk... to se projevuje mimo jiné i v promluvách NPC, např. v jedné úrovni posluhovačka říká něco jako "Řekne ukliď to, tak to uklidím, řekne přines to, tak to přinesu, řekni svlékni se, tak se svléknu... tuhle práci potřebuju..." Atmosféra zvládnuta na jedničku, brrrr! 

Taky mě potěšily možnosti voleb i v nepovinných misích, jako třeba volba, zda zachránit místního krále podsvětí, nebo ho nechat sníst místní obdobou Baby Jagy.  

Příběh mi do hry seděl, není nějak extra rozvětvený, ale to myslím vůbec nevadí. Hráč nejspíš odhadne, jak se to celé povine dál a že revoluce ráda požírá své vlastní lidi... a že to často odskáčou ti bezbranní. Na mě to zkrátka emocionálně fungovalo, mnohem víc než druhý díl. 

Herní výzva 2025 - Zločin a trest (HC)
+23
ArmJohnArmJohn
Dohráno
  • PC 90
Dishonored je hra, které jsem z počátku nedůvěřoval ale jednoho dne jsem si řekl... ne prostě si to zahraju a úplně mě to pohltilo. A tak jsem si ji po letech opět zahrál znovu. A musím říct, že i po letech se hraje skvěle a co na tom, že graficky dnes už nové hráče možná neosloví, koho to zajímá, ta hra má jedinečnou atmosféru a právě výrazný vizuální styl s rukopisným grafickým zpracováním je prostě i po letech zatraceně působivý - ne protože je realistický, ale protože má identitu.

V roli Corva Attana se vydáváte na cestu pomsty a hra vám dává svobodu v tom jestli chcete být duch, kterého nikdy nikdo neuvidí, nebo smrtící zabiják, který za sebou zanechává jen utrpení a chaos. Což se samozřejmě podepíše na celkový konec hry, podle toho jakou cestu si vyberete.

Atmosféra Dunwallu je nejvíc silná stránka hry. Město působí živě, všude samá krysa (rovnou hejna krys), a na každém rohu číhá příběh, který nemusí být nikdy vyřčen.

Dishonored je promyšlený mix akce a stealthu, obalený do jedinečné stylizace. Nabízí výbornou znovuhratelnost díky systému rozhodnutí a více možnostem průchodu úrovněmi. Pro hráče, kteří hledají chytrou akční hru s atmosférou, je tohle skvělá volba. Dishonored zůstává i dnes nadčasovým zážitkem.

Pro: Silná atmosféra, volnost ve stylu hraní, grafická stylizace a povedený příběh.

Proti: Nojo no... ona i tady je ta umělá inteligence nepřátel na mizerné úrovni.

+25
VashekVashek
Dohráno
  • PS5 80
Po vyzkoušení Prey, dohrání Deathloop a Dishonored 2 jsem se konečně vrhl na, dnes již klasickou, immersive sim Dishonored. 13 let stará hra a stále šlape skvěle! Je to hřiště na vyzkoušení různých přístupů/postupů, které nabízí obrovskou volnost.

Chcete hrát jako duch, nikdy nebýt viděn a nikoho nezabít (ani hlavní cíle, kteréch se musíte zbavit abyste hrou postoupili)? Můžete.
Chcete se misí probít a postřílet všechny co se hýbou? Můžete.
Chcete využívat napřirozené schopnosti a budit v protivnících strach? Můžete.



Graficky hra vypadá i na tu dobu v pohodě, ale to je díky stylizaci. Příběhově jde o standart, ale se skvěle vytvořených světem, který je doplňován výpisky z deníků nebo rozhovory postav. Hudebně mne hra nijak nenadchla. Pohyb a souboj plynulý.
+12
ReleonReleon
  • PC 80
Když jsem hrál poprvé Dishonored, nevěnoval jsem mu tolik pozornosti a to jsem se rozhodl po těch několika letech napravit.

Už tehdy to bylo obrovské překvapení, rozsáhlé úrovně s možností zvolit si několik cest, hra podobná staršímu Hitmanovi nebo Splinter Cell. To jsem si nemohl nechat ujít. Jenže tehdy mě tichý postup nebavil tolik jako dnes.

První, čeho si všimnete, je právě možnost zvolit několik cest, kterými se vydat. Tiše, hlasitě, vpravo, vlevo, prostředkem, vrchem? Ano, lze to i vrchem, a to díky řadě schopností, které Corvo ovládá a které postupně získává a je možné je vylepšovat. První z nich je tzv. Mžik, který vám umožní přemisťovat se na delší vzdálenosti, šplhat apod. Mezi další schopnosti patří např. ovládání zvířat i lidí, větru, přivolávání krys, vylepšené vidění a několik dalších schopností, které lze vylepšovat za nasbírané runy. Právě tyto schopnosti hru značně povyšují a nedovedu si ji bez nich představit.

Příběh v Dishonored není nikterak oslnivý, císařovna je zabita, vy jste obviněn z její vraždy a zavřen. Dostáváte se z vězení a vydáváte se na cestu pomsty.

Na této cestě opět zmíním možnost volit dvojí postup - buď cíl zabijete přímo, nebo nepřímo. A v některých případech je vlastně ani zabít nemusíte, je to velice příjemné zpestření.

Hra obsahuje několik misí, někteří si stěžují na krátkost kampaně, ale pokud se vydáte cestou tichého postupu s tím, že odklidíte nebo se pokusíte obejít všechny, kdo stojí v cestě, a s tím, že se budete věnovat sběratelské činnosti a čtení textů, které jsou ve hře různě ponechávány a které umožňují blíže nahlédnout do světa Dunwallu, pak Vás čeká spousta hodin.

Postavy jsou docela fajn, jen škoda, že Corvo nic nenamluví a sympatičtěji vypadá spíše v masce než bez ní. Zato malá Emily je roztomilá a i slušně napsaná. Ostatní postavy jsou docela dobře napsané a dočkáte se nejednoho zvratu. Jen Cizinec/Outsider by potřeboval vylepšit. Příběh tak ve výsledku dává smysl a ukazuje, jak moc zvrácený je život ve zkorumpované společnosti, a to ještě prolezlé morem.

Město Dunwall je velice dobře vybrané, průmyslové a obchodní město, napadané morem, rozdělené na nižší
- zcela zničenou - a vyšší - nezničenou, chráněnou - oblast. Grafika docela sedí a její charakteristický styl zapříčíní, že si hru s ničím jiným nejspíš nespletete. Stejně tak samotné město je charakteristicky vytvořené a ač je prolezlé morem, tak žije. Krysy na každém kroku, stráže, gangy, náhodní obyvatelé, to všechno dodává Dunwallu tolik života, kolik je jen možné.

Klasickým úkolem pro danou misi je někoho zachránit nebo zabít. Ale jak toho dosáhnete, je čistě na vás. Vaše volby se promítnou do celého průchodu hrou a když budete plnit vedlejší mise, je to jedině dobře. Nejen kvůli odměnám, ale i kvůli cenným informacím, které průchod misí značně usnadní.

Je určitě škoda, že nebylo vymodelováno více typů postav a že hra nenabízí přece jen ještě aspoň dvě, tři mise navíc, protože je natolik zábavná a chytlavá, že zamrzí, když skončí.

Zbraní je minimum, meč a pistole, kuše s několika druhy šipek, ale to je vynahrazeno právě tím, že můžete protivníky buď obejít, nebo likvidovat za pomocí nadpřirozených sil.

SHRNUTÍ: Dishonored bylo rozhodně překvapením, které by nemělo chybět ve sbírce žádného hráče, který miluje několik možností průchodu hrou, dopad voleb, nadpřirozené schopnosti nebo tematiku morem zamořeného města. Hra kombinuje několik různých vlastností a kombinuje je naprosto špičkově. Jediné, co by zasloužilo vylepšit, je grafika, která ač je charakteristická a nezaměnitelná, je slabší, více modelů postav a i některé samotné postavy, z nichž většina nepůsobí dostatečně zajímavě.
Naopak patří pochvala ozvučení, zasazení, tematice, nadpřirozeným schopnostem, zvratům, možnosti několika průchodů hrou, dopadu voleb na další průchod hrou a samozřejmě možnosti volby, jak splnit úkol. A když budete opravdu pečliví, vydá Vám hra na spoustu hodin výborné zábavy.

Pro: Dunwall, atmosféra, možnosti průchodu hrou, délka, příběhové zvraty, nadpřirozené prvky, stealth, akce

Proti: Slabší grafika, modely postav, slabší úvod

+13
danny21danny21
Dohráno
  • XOne 80
Vzhledem k omu, že jsem letos pokořil jak Evil Within tak A Plaque Tale mi připadá Dishonored jako povedená kombinace těchto dvou kousků i přesto, že vyšly později. Na první dobrou hned zaujme povedeným steampunk světem. v kulisách Londýských čtvrtí 18.-tého století se středověkými krysími rozsévači moru.

Hlavní hrdina, zneuctěný Corvo, se po fingovaném zatčení, dostane za pomoci odboje v vězení a pomalu plní úkoly v misích za obnovení řádu věcí. Ovládá boj s mečem, střílí z pistole a lukostřílu, vrhá granáty a umí zabíjet ze zálohy a když se k tomu ještě přidá možnost ovládání magie ( mražení času nebo teleportace ), stává se z něho schopný Asasín. V celkem devíti misích musí kromě plnění úkolů i zaloupit, protože munice a jednotlivé upgrady vybavení a schopností něco stojí - takže nejen sbírat mince, ale třeba i obrazy a alchymistické výrobky,

Corvo se může rozhodnout, jestli z něj bude nenápadný zvěd, burtální zabiják nebo využije třeba vtělení se do hlodavce, nicméně UI protivníku je velmi chabá, jako po prodělání lobotomie, takže zásadní problém v postupu vpřed neznamená. Hra je povedená i když postupem času stereotypní, hodnotím v lepším průměru a druhý díl si určitě střihnu - 80 %
+11
Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 90
Když jsem tehdy v době vydání Dishonored hrál poprvé, nebyl jsem ze hry nijak závratně uchvácený a rozhodně jsem nesdílel to všeobecné nadšení, které hned po vydání hru doprovázelo. Z velké části za to mohlo ono komiksové grafické zpracování, které se tou dobou stávalo poměrně dost populární, a ve mně tak v té době vyvolávalo vzpomínky na dle mě nudné a špatné offline MMORPG Borderlands. Zčásti to bylo i proto, že jsem nedokázal využít všechny možnosti hraní, které hra nabízí.

Nyní po druhém dohrání ale musím uznat, že ono umělecké zpracování atmosferickému světu Dishonored sedne. Hra samotná má však mnohem silnější zbraně než svůj vizuál. Tou nejsilnější je pak volnost v podobě možnosti, jak hrou procházet - ať už jako duch, který neviděn neublíží a i své nejzarytější nepřátele likviduje pomocí důvtipu nenásilně - v tom případě moc schopností nevyužijete a vystačíte si prakticky jen s teleportem. Popřípadě můžete hru projít jako vraždící stroj, k čemuž už dostanete širokou nabídku schopností a nástrojů. Volba je jen na Vás, ale vězte, že ať už to či ono rozhodnutí bude mít zásadní dopad na závěr hry.

Hratelnostně je Dishonored vybroušeným klenotem a pro hráče hračičky představuje dokonalé hrací hřiště s mnoha možnostmi zahrání nejrůznějších situací, což dokazuje i široká škála videí nejrůznějších skilled průchodů, kdy člověk až žasne, jak dokážou být někteří hráči šikovní. Popravdě hlavně díky těmto videím jsem dal Dishonored druhou šanci a opravdu jsem si teď druhý průchod hrou inspirován nejrůznějšími triky ostatních hráčů užil více než ten první.

Příběh hry má dostatečnou motivační funkci. To hlavní, co ho však sráží, je nesmyslnost Corvovy němoty. Němotu hlavního protagonisty ve hrách obecně nemám rád, ale snesu ji ještě tam, kde si člověk vytváří vlastní postavu, která většinou nemá dané jméno ani minulost. Corvo Attano, bývalý pobočník císařovny, je však ve světě Dishonored jasně definovanou postavou a nikde není ani zmínka, že by snad měl být němý. Navíc působí opravdu hloupě, jak na Vás celou hru mluví nejrůznější postavy a vy jim nijak neodpovídáte. Tato chyba byla naštěstí opravena v DLC s Daudem, která jsou velmi povedená.

S druhým dohráním jsem poměrně výrazně přehodnotil svůj názor na hru a nemůžu tedy nijak jinak, než o dost zvýšit své hodnocení. Dishonored je i po 10 letech od vydání hratelnostně dokonale vyladěná pochoutka se skvělou atmosférou neotřelého světa, v definitivní edici navíc s perfektní nadstavbou v podobě 2 DLC rozkrývající příběh a cestu jedné ze zásadních postav z původní hry.

Odehraný čas včetně všech DLC: 19h

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 8 - Rodina nadevše - Hardcore

Pro: svět, atmosféra, hudba, postavy, zábavný gameplay, možnosti volby, DLC s Daudem

Proti: AI nepřátel, němý Corvo, kolísající tempo, některé nelogičnosti

+29
sagittariosagittario
Dohráno
  • PS5 --
Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.
+13
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 90
Za posledních patnáct let jsem žánru FPS snad s výjimkou Dooma nikdy moc neholdoval a ani jsem se moc o hry tohoto typu nezajímal a tak jsem o sérii Dishonored prakticky vůbec nevěděl. Letos jsem se ke střílečkám začal zase pomalu vracet a i díky Herní výzvě jsem se po Bioshocku dostal právě k této hře. Tu jsem si totiž vybral na doporučení ostatních s tím, že se dá dohrát bez jediného zabití. Nicméně její hraní jsem začal klasickým likvidačním způsobem, abych se pořádně seznámil s mechanismy hry a následně jsem plánoval, že hru rozehraji znovu za pacifistu.

Příběh hry je celkem jednoduchý a předvídatelný plot twist se zradou jsem očekával zhruba od 3 mise, celkově mě ani nenadchnul, ani neurazil. Velmi se mi ale líbí svět, do kterého je hra zasazena: technika postavená na velrybím oleji, kontrast bohatých lidí žijících v luxusních čtvrtích s chudinou z ulice, kde se to hemží krysami a zombie, atd. Prostě atmosféra, jak má být.

Nejvíce mě ale na hře bavil samotný průběh hry a možnosti, které mi hra dávala. Myslím tím různé způsoby, kterými lze jednotlivé úseky úrovní procházet. Jak můžu všechny po staru postřílet, nebo můžu hacknout obranný systém, který se postará o značnou část nepřátel. A nebo můžu potichu likvidovat jednoho nepřítele za druhým, a nebo se jim můžu potichu vyhnout. Postupem času jsem zjistil, že mě ten přímý střet s nepřáteli bavil míň a míň a že jsem se stále více snažil vymyslet právě nějakou tu alternativu. Líbí se mi, že až na pár výjimek lze každého nepřítele de facto odstranit na jeden útok/omráčení a že tu nejsou žádné boss fighty, proti nepřátelům s hromadou životů.

A jak jsem zmínil na začátku, po dohrání hlavní hry jsem ji rozehrál znovu a tentokrát bez zabíjení a bez odhalení nepřítelem či vyvolání případného poplachu. Měl jsem docela výhodu v tom, že jsem jednotlivé úrovně již znal, takže jsem vlastně už rovnou věděl kam jít a tak jsem již jen hledal způsob, jak projít kolem strážců. Bohužel se mi ale několikrát stalo to, že i když jsem si nebyl vědom, že bych někoho zabil nebo byl viděn, tak mi ve výsledném zhodnocení naskočilo nějaké zabití nebo odhalení, takže následovalo opakování celé mise. Přitom by docela pomohlo, kdybych měl možnost během mise nakouknout do průběžných statistik a zjistit, že jsem udělal něco špatně a danou část od poslední uložené pozice si případně zopakovat. Na druhou stranu ale se znalostí celé úrovně a postupu jak na to už nebyl zase takový problém prolétnout celou úroveň za mnohem kratší dobu.

Dalším zajímavým zpestřením hry je pak přítomnost magie neboli nadpřirozených schopností. Ty jsem si interně rozdělil na dvě kategorie: Blink a všechny ostatní, které jsem moc nepoužíval. Pravda, trošku to teď zlehčuji, protože schopnosti jsou to zajímavé (hlavně Possession a Dark Vision) a při svém prvním průchodu hrou jsem je zkoušel využívat. Ale při hraní za pacifistu a neviděného (+ Mostly Flesh and Steel) jsem zjistil, že je vlastně ani tak moc nepotřebuji a vystačím si pouze s Blinkem. Hrál jsem na normální obtížnost, tak hádám, že na těch těžších se budou hodit mnohem víc.

Musím říct, že mě hra velice příjemně překvapila, hlavně těmi možnostmi a atmosférou. Hra má samozřejmě i své chyby (hlavně AI), ale není to nic, co by se nedalo překousnout. Za mě tedy velký palec nahoru.
+32
JumasJumas
Dohráno
  • PC 90
Konečně jsem se dostal do bodu, kdy mám okomentované všechny hodnocené hry a přišlo na řadu rozhodnutí, která bude ta jubilejní pětistá (hodnocená i komentovaná). Rozhodnutí to ale bylo vcelku jednoduché, protože v seznamu toho, co si chci zahrát, celkem jednoznačně vyčníval Dishonored. Ano, momentálně mi sice u hodnocených her svítí číslovka 503, ale to mají na svědomí DLC právě k této pecce, k níž se teď pokusím shrnout své dojmy z hraní.

Nejdříve musím zmínit pár negativ, která mě hned v první misi nemile překvapila, ale pak ve většině případů buď téměř vymizela anebo jsem si jich přestal všímat. Utíkám z vězení a všude se válí plno mincí či zpeněžitelných předmětů, to doteď nedokážu pochopit, ale co, ležet je tam nenechám. Stráže i na nejtěžší obtížnost nejsou úplně pozorní (nevidí mě skrz průhledné bariéry (mříže) nebo při vyklánění), v podřepu mi připadá, že skoro běžím, což by třeba v sérii Sprinter Cell znamenalo konečnou a vůbec nejhorší je mizení omráčených nepřátel po překročení limitu asi pěti těl v jedné lokaci. Jak jsem ale psal, později už jsem tyto neduhy, až na mizení těl, přehlížel a hned jsem si hraní více užíval.

Najednou jsem se neskutečně bavil. Stealth postup se po vězení dle mého soudu hodně zlepšil. Sem tam jsem si (i kvůli achievementům) vyzkoušel roli chladnokrevného zabijáka, ale pak následovalo nahrání uložené pozice, abych si nekazil mé mírumilovné statistiky. Ty možnosti, co hra nabízí, co se týče postupu, jsou neskutečné. Nepřátele můžu obejít (i jako krysa), omráčit a schovat těla nebo je zabít na sto různých způsobů, a to vše především díky schopnostem od Outsidera, které v kombinaci se zbraněmi dělají z Corva nelítostného zabijáka nebo naopak nespatřitelného tichošlápka.

Nemilosrdný svět Dishonored nenabízí snad nic, o co bych stál v reálném životě, ale tady jsem si tyto prvky užíval plnými doušky. Hlavní roli zde hraje velrybí olej, který se využívá na pohon všech technických zařízení a jelikož zemi zasáhl mor, na každém kroku jsem narážel na mrtvoly, krysy a neskutečnou špínu. Prostě paráda. Super je i vývoj děje, který reflektuje má rozhodnutí, a tak je na městských vývěskách nejprve jen plakát s hledaným Corvem, a pak se k němu přidávají bratři Pendletonovi, Sokolov nebo Lady Boyleová. A vůbec nejlepší je opětovné setkání s nejvyšším vševidoucím Cambpellem, kterého jsem nalezl nakaženého v zaplavené čtvrti.

V nastavení jde povypínat spousta věcí od zaměřovače, přes ukazatel života a many až po navigaci či zvýraznění aktivních předmětů. To není úplný standard. Ze soundtracku musím vyzvednout hlavně skladbu Drunken Whaler, kterou považuji za hlavní hudební motiv, protože si jej neustále pobrukují jak strážní, tak i chudina.

Corvo Attano je sympatická postava, ale bohužel nemluví. Nebyl by to až takový problém, kdyby nevedl textové dialogy. Buď postava jen poslouchá a ani nepípne nebo odpovídá a při výběru odpovědi psaný text zopakuje, ale tohle řešení tedy opravdu ne. Nesedla mi ani nesmyslná obnova nepřátel, ale naštěstí k ní docházelo jen na pár místech.

Nevyvolal jsem žádný poplach a nikoho jsem nezabil, dokonce ani jednu krysu a že tohle hra umožňuje, je opravdu super. Podařilo se mi také najít všechny peníze, runy i kostěné amulety. Mé snažení si ale vzalo i svou daň. Hrát jsem začal 10. února a s posledním DLC jsem skončil 8. května s celkovou herní dobou, a teď se podržte, 160 hodin. Jo ze všech loudalů a kochalů jsem ten největší. Určitě jsem první Dishonored nehrál naposledy a příště si vyzkouším, jak se při vysokém chaosu bude město Dunwall plnit krysami a nakaženými a jelikož mi chybí achievement Převážně z masa a oceli, bude tento průchod bez schopností.

Pro: svět Dishonored, Corvo Attano, možnosti postupu, schopnosti, stealth, děj se vyvíjí dle rozhodnutí, opětovné setkání s Cambpellem, možnosti nastavení, Drunken Whaler, achievementy, znovuhratelnost

Proti: mizení těl, němý Corvo, obnovování některých nepřátel

+37
porkyporky
Dohráno
  • PC 85
Země promořená doposud neznámou nemocí, které vládne despotický maniak? Hmm..to zní povědomě.

A teď vážně. Dishonored je opravdu povedená hra. Ačkoliv jsem měl ze začátku trochu problém si osvojit všechny herní mechanismy, protože se stealth žánrem nemám moc zkušeností, tak mě nakonec plížení se ponurým Dunwall City neskutečně bavilo. Co musím opravdu hodně ocenit je volnost ve způsobu plnění úkolů, kterou vám hra nabízí. Nejenže si můžete zvolit, jestli se k cíli nenápadně proplížíte nebo se k němu naopak probijete přes nepřátele, ale můžete si taky zpravidla vybrat hned z několika cest, kterými se lze vydat - přes střechy, stokami, temnými ulicemi atd. Dokonce si můžete vybrat i jakým způsobem se vypořádáte se samotným cílem mise. Velká variabilita je i ve schopnostech a vybavení hlavního hrdiny a záleží na každém hráči, jestli bude preferovat spíše používání magie, klasických zbraní nebo technických udělátek, případně kombinaci všeho. Suma sumárum, je možné si stejnou misi zahrát třeba třikrát a pokaždé to bude úplně jiný zážitek.

Než jsem s Dishonored začal, byl jsem trochu rozpačitý ze Steampunkového prostředí, ve kterém je příběh zasazen, protože jsem spíše na klasické fantasy, ale nakonec se mi ten svět opravdu líbil. Zchátralé a zaplavené čtvrti, doupata pouličních gangů, šlechtická sídla, rozmanité mechanické konstrukty, všudypřítomné krysy atd. To vše dohromady vytváří unikátní atmosféru prohnilého Dunwallu. Celkem povedené jsou i jednotlivé postavy. Škoda jen, že tvůrci nevtiskli hlavnímu protagonistovi Corvovi trochu víc života a nepřidali více možností interakce s okolním prostředím.

Co musím určitě doporučit, jsou obě DLC - The Knife of Dunwall a The Brigmore Witches. Z mého pohledu jsou minimálně stejně dobré jako původní příběh a mají navíc i lepšího (respektive propracovanějšího) protagonistu.

Laťka je nastavena vysoko a doufám, že dvojka bude taky stát za to...:)
+33
ghostghost
Dohráno
  • PC 95
Boli časy, kedy som nebol ani najmenšou náhodou cieľovka hier od Arkane studios. Niekto by povedal (že Garret :)), že cieľovka nie som ani dnes. Mnoho možností mi vždy robilo zle. Mal som problém vybrať si, lebo všetko pôsobilo veľmi lákavo. Ani hrať za zlodeja ma príliš netešilo, lebo to proste nebolo pre mňa. Tie časy sú ale preč.

Možnosti. To je to správne slovo. Mož-nos-ti ! Mať možnosť využívať rôzne schopnosti pri plnení úloh a mať možnosť využívať šikovne navrhnuté levely, je náplasť na srdce pre všetkých, ktorí sa radi sebarealizujú. Obrovské plus je ovládanie v hre. Nie sú tu žiadne nepreskočiteľné zábradlia alebo iné prekážky (Witcher 2, ach jo), takmer všade sa dá dostať úplne prirodzene a aj animácia pohybu cez prekážku trvá prijateľne krátko.

Na druhú stranu je tu pre niekoho mierne repetetívny model zbierania blbostí, ktorý zrovna dvakrát nemusím. Nepáčil sa mi v Bioshocku ani v Prey, ale tu to bolo iné. Na zemi sa vždy váľalo len to, čo (by) som reálne potreboval. Tak isto chýbali aj repetetívne činnosti (opäť ťa zdravím Bioshock a tvoje nekonečné hackovanie vežičiek). Je zaujímavé, že v neskoršom Prey bola repetetívnosť späť a hoci to bola/je dobrá hra, necítil som sa v nej tak dobre ako v Dishonored. Komu hus komu prasa, rozumiem.

Na Dishonored ma zaujal aj použitý grafický štyl. Pestrofarebnosť sa v hre nenosí, prevládajú šedé, hnedé, resp. menej svietivé farby. Výborne to dokresľuje krutý svet, v ktorom sa hra odohráva. Svojim dejom počas moru sa to čiastočne podobá na A plague tale, ale to je iná liga a iný šport.

Dlho som zvažoval, či chcem začínať hru, v ktorej bude hrať za tichošlápka. Lenže stačili 2-3 hodinky v Dunwalle a už nebolo cesty späť. Najlepšie na tom bolo, že čím dlhšie som hral, tým ma hra bavila viac a to sa mi nestáva často. Môj spôsob boja sa dosť razantne líšil od klasického boja zlodeja, ale keďže to hra dovoľuje (to sú tie možnosti :)), tak som ich rád využil. Netvrdím, že som sa občas neplížil a niekoľkých nepriateľov som namiesto dýky/šípky do krku neuspal, ale vo výsledku som hral skôr čističa ako zlodeja.
Zarytí stealtheri asi neboli veľmi spokojní, pretože možnosť teleportovať sa do bezpečia a vidieť nepriateľov aj cez stenu je veľmi veľké uľahčenie hry. Ale viete čo ? Kto povedal, že treba Blink aj Dark Vision používať stále len preto, že míňajú najmenej many a dajú sa používať takmer nonstop ? Nikto. Blbšie bolo, že AI nepriateľov je žalostivo nízka. Nie je problém odpraviť jedného strážneho pištoľou (!), schovať sa pred ostatnými do úkrytu a po chvíli sú všetci v klídku, ako keby sa nič nestalo. O tom, že stráže nevidia vertikálne je zbytočné písať, ale je to sakra problém v hre, v ktorej je vertikálny pohyb levelmi alfou a omegou. Aj preto sa oplatí vybrať vyššiu ako normálnu obtiažnosť, čím sa zvýši vnímavosť nepriateľov, inak je to pohodová prechádzka. Zlú AI to ale nerieši ani zďaleka.

Na Dishonored, resp. na prístupe Arkane studios sa mi páči, že nerobia z hráčov úplných debilov. Jasné, v hre sú viditeľné ikony, kam sa musí človek dostať, ale dajú sa vypnúť. Druhá vec je, že poznať cieľ a poznať cestu ku cieľu sú 2 rôzne veci. Aj keď to nie je nič zložité, tak hráč musí zapnúť mozog, aby uspel a to sa počíta. Tak isto treba porozmýšľať, keď napr. chce (ale nemusí) hráč vybieliť trezor.

Príbeh hry ma nejak veľmi nedostal, politické machinácie príliš nemusím, ale postavy ma dokázali motivovať dostatočne na to, aby som niekoho mal alebo nemal rád.

Nepotešila len jedna vec. Hra začala v poslednom leveli padať (od momentu, keď som išiel konfrontovať Dauda) s takou frekvenciou, že som po 2 hodinách skúšania zamával bielou vlajkou a záver si pozrel na YT. Trošku antiklimatické, ale výborný dojem z celej hry mi to nepokazilo. Pritom hra fungovala celý čas bezchybne (steam verzia), loadovala rýchlo (loading do 5-7 sekúnd) a to ani nebola na SSD disku.

Prejdené sú obe DLCčka - Knife of Dunwall aj Brigmore witches. Toto malo byť len 1 dobrodružstvo a nemali to trhať na 2 časti. Druhú misiu v Brigmore witches (od väzenia Lizzy až po odchod jej lodi za Delilah) som si užil ešte viac než pôvodný Dishonored. Panstvo Delilah tiež nebolo zlé, ale príliš veľa nepriateľov sa do Dishonored nehodí.
Ak som Knife of Dunwall postupoval najmä akčne, tak v Brigmore witches som bol celý čas na low chaose a pokazil som si to až panstvom Delilah, kde sa to hemžilo čarodejnicami viac, ako by mi bolo milé.

Pro: Level dizajn, Hrateľnosť, Level dizajn, Atmosféra, Level dizajn, Úlohy majú rôzne riešenia

Proti: AI je na smiech

+32
P.AceP.Ace
Dohráno
  • PC 95
Dishonored je akční hra z pohledu první osoby se zaměřením na stealth.
Dostáváte se do role Corva Attana – osobního strážce císařovny Jessamine Kaldwin. Zrovna se vracíte z cesty se zprávou o boji proti krysímu moru, který sužuje vaše království, a před vašimi zraky je císařovna zavražděna a její dcera Emily unesena. Z vraždy jste obviněni vy. Atentát ve skutečnosti zosnoval císařský Zvědmistr Hiram Burrows, jenž se chce dostat k moci. Corvo je uvězněn v Dunwallské věznici. Zde je mučen a vyslýchán, protože jeho přiznání k vraždě císařovny by pomohlo Burrowsovi usednout na trůn. Corvovi ale někdo pomůže uprchnout z vězení. Zjišťujeme, že existují lidé nevěřící, že by Corvo zabil císařovnu. Přidáváte se tedy k odboji a postupně odhalujete pavučinu spiknutí, snažíte se očistit své jméno a vrátit trůn právoplatné dědičce.
Hra se skládá z rozsáhlých misí rozdělených na několik částí. Kromě povinných úkolů je v každé misi řada i nepovinných. Způsob plnění misí a celkový počet vražd, které spácháte, ovlivní konec hry. Cest k vašemu cíli je nespočet, můžete hrát agresivně a všechny zabíjet, nebo být jako stín a misi splnit neviděn. Na konci každé mise je vždy přehledná statistika – kolik jste zabili nepřátel, kolikrát jste spustili poplach, jestli jste prošli misí bez povšimnutí, počet nalezených run, peněz, obrazů atd.
Mezi jednotlivými misemi jste v tajné skrýši odboje – opuštěné hospodě Hound Pits Pub, kde si můžete vylepšovat své vybavení, jít se vyspat anebo si povídat s ostatními postavami. K vašemu vybavení patří skládací čepel, pistole, jednoruční kuše s různými šipkami, granáty, miny, maska s možností přiblížení a srdce, které vám ukazuje, jestli je ve vaší blízkosti runa nebo kostěný amulet a další. Kostěné amulety vám přidávají bonusy a runy slouží k vylepšování vašich mocných schopností, mezi které patří teleportace na krátké vzdálenosti, vidění nepřátel a předmětů skrz zdi, schopnost zpomalení času, převtělení se ve zvíře nebo jiného člověka, přivolání masožravých krys a odhození nepřátel. Mezi pasivní, které nespotřebovávají manu, patří více životů, krvežíznivost, rychlejší pohyb a vyšší skoky a přeměnění nepřítel v prach po jejich zabití. Mana se nedoplňuje automaticky, ale pomocí lektvarů.
Stealth je zpracovaný na výborné úrovni a atmosféra je úžasná – ponurá se směsí viktoriánské Anglie a steampunku s kouzly. Hru doporučuji hrát ve stylu stínu a snažit se zabít co nejméně lidí, je to pak větší výzva a zábava.

Pro: Příběh, Atmosféra, Nelineárnost misí a více způsobů jejich plnění, Možnost ovlivnění konce hry a osudů postav, Gameplay, Grafika, Postavy

Proti: Nízká inteligence nepřátel

+25
ToaleťákToaleťák
Dohráno
  • PC 100
Rok 2012 - říjen:
Wow, to má ale hezké menu.
Začíná to napínavě.
Fúúúúj to rozlišení textur je hnusné.
Ou jé, ale ten grafický styl je krásný.
Krása, baví mě to.
No rád bych dohrál několik jiných her, těším se na to.
Odinstalace byla dokončena.
O sedm let později:
Tak jo, jdu na to.
Do pytle, za dvě hodiny vstávám do práce.
Uložím hru ještě manuálně.
Práce, oběd: ach nenenene. Odlož ten mobil, nedívej se na komentáře na DH a už vůbec ne do diskuze. Zas ti někdo něco vyspoileruje.
OK jdu raději na blesk.cz.
Co mi je po Lucce Vondráčkové?
Jdu na DH.
Né tam nesmím.
Jo, jsem doma:
Vlastně, mám ženu a děti. Jo to víš miláčku, zajdem na hřiště.
Už aby byl večer a všichni spali.
Jo, je to tady.
Wow. To město. Level design. To nemá chybu.
Příběh, tak asi vím co plus mínus přijde. Ale stejně, co bude dál?
Ajaj, mise "Předvečer korunovace", větřím kulišárnu.
Taky že jo, super, hra nekončí, hra pokračuje.
Ano. To je atmosféra, to chci.
Ještě, že je už druhý díl. To bych si tu hru asi až moc šetřil.
Jej ta hudba je napínavá, ambient, ale fakt dobrý. Eargasm.
Jdu spát.
Práce, oběd: to je smutné, skladatel soundtracku už zemřel.
Zpět u hry: Jo, to dokončím bez zabití.
Konec.
Pěkné titulky.
O deset minut později: no, ale kdo to lokalizoval pro Francii mě nezajímá.
Escape.
Hlavní menu.
Celá hra je ryzí gamegasm.

Pro: Na záchodě je kniha o Halině Pawlovské, teda o Malině Obrovské, teda ehm o velrybách.

Proti: Na záchodě není toaleťák, čímž se hra stává hajzlpapírofobní.

+16 +24 −8
S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 95
Herní výzva 2019 - Hrátky s časem

Asi šťastná ruka, ale opět jsem narazil na pořádný herní majstrštyk. A Arkane Studios se u mě zapsali opravdu zlatým písmem, neboť to je jejich druhá hra, kterou jsem odehrál a druhý perfektní zážitek.

A co, že je na téhle hře tak skvělé? Především je to, jak umějí psát příběh, vytvořit atmosféru a nechat hráče vžít do jejich světa, aniž by k tomu potřebovali nějaké supr dupr videjka a xxx naskriptovaných situací. Svět je takovým tím zvláštním způsobem krásně hnusný. Morové rána, totalitní militantní systém, krysy, špína, polozničené město, tísnivá atmosféra a přesto se na to tak krásně kouká.

Dalším velkým plus je to, jak výborně tu je podaný koridor. Tomuhle říkám otevřený koridor, co by za takovou otevřenost dalo leckteré open world RPG. Cest, jak dosáhnout cíle tu máte hned několik, můžete si po mapě pohybovat mnoha způsoby a své cíle odpravit hned několika cestami. Samozřejmě, hra bude nejzábavnější, pokud se budete snažit o maximální stealth, ale bude taky mnohem těžší a připravte se na několik opakování.

Můžete zabíjet, můžete své oběti ušetřit, pouze je omráčit či se je pokoušet úplně obejít. Můžete být zbrklý, či chladně klidní a rozvážní. Můžete se chovat jako tank a vsázet na své šermířské schopnosti. Můžete se téměř vykašlat na nadpřirozené schopnosti či naopak si hrát na takové až mágy… Cest je tu opravdu hodně.

Díky spoustě schopnostem se rozšíří i způsoby, jakým budete plnit úkoly. Vtělování se do krys, ‘blink‘ či zpomalování/zastavování času. Díky vynikajícímu level designu si všechny tyto schopnosti můžete do sytosti vychutnat a já už teď vím, že tato hra bude mít velkou znovuhratelnost.

Příběh je sice jednoduchý, s předvídatelným plot twistem, dokonce mi možná i nějaké to finální videjko chybí, ale to jsou jen drobné detaily u jinak výborné hry. Doporučuji číst jednotlivé knihy/pergameny, které vám obohatí celkový lore a rozhodně stojí za to.

Věci jako krásná a originální grafická stránka či mrazivý hudební podkres už jen podtrhují krásný herní zážitek. Mouchy tu jsou - AI by mohla být lepší, poměrně krátká herní doba – ovšem dost záleží na vašem herním stylu, chyběla mi i kapička epičnosti, také úplně nemusím nemluvné hlavní postavy (přijdou mi pak takový nezúčastnění), ale žádná z těchto chybiček není nijak zvlášť obtěžující či tak zásadní, abych si po dohrání nepřišel jako po jednom z největších herních zážitků, které jsem měl tu čest odehrát.

Pro: vzhled světa, lore, grafika, svoboda v herním stylu, znovuhratelnost, styl vyprávění příběhu, schopnosti, level design

Proti: AI, chyběla mi finální epičnost

+41
KashikoiKashikoi
Dohráno
  • PC 100
Herní výzva 2019- 7. Hra roku

Upřímně tahle hra je jedinečná. Je to asi jediná hra, která ve mně zanechala něco hlubšího. Už po hodině hraní jsem měl tento pocit a nezmizel ani po dohrání.

Příběh se točí kolem osobního strážce císařovny, který ve svém úkolu selže a je obviněn za její vraždu a má být popraven. Díky pomoci Loajalistů se mu podaří utéct a tak začíná jeho cesta za pomstou.

Hra pro mne není jen hrou roku 2013, ale hrou všech dob.

Pro: Atmosféra, Postavy, Hratelnost

Proti: Nepřátelé jsou slepí i na vyšší obtížnost

+15 +18 −3
VodnyVodny
Dohráno
  • PC 90
Výhodou hraní již kultovních her až několik let po jejich vydání je jistota, že vám poběží plynule, pokud jste tedy v posledních pár letech neusnuli na vavřínech a nezapomněli upgradovat svého miláčka. Dishonored jsem měl ve své Steam knihovně již od roku 2015, ale tu pravou chuť zahrát si něco pořádného jsem dostal až teď. Čekání se vyplatilo a ačkoliv jsem z počátku z hratelnosti příliš nadšený nebyl, tak s přibývajícími minutami a hodinami strávenými v působivém světě se můj zážitek a chuť do hraní jen zvyšovala.

Co mě na začátku hraní dost vadilo a vedlo k obavám ze spíše jen lehce nadprůměrného zážitku byla skutečnost, že v základním nastavení vám hra usnadňuje váš každý krok po jinak pestré mapě s mnoha zkratkami, uličkami, průchody či tunely. Na monitoru se to hemžilo ikonkami a vyskakujícími ukazately stavu mise a já si připadal jak když jedu podle manuálu a navigace. Ta svoboda tam zkrátka nebyla a když jsem si na to postěžoval v místní klábosárně zde u profilu hry, bylo mi řečeno, že to všechno lze vypnout. Nevěřil jsem ale opravdu! Dishonored skutečně nabízí možnost povypínat si veškeré navigační prvky či jiná další upozornění, která při hraní spíše ruší nebo omezují vlastní představivost či redukují zapojení mozku na minimum. Z toho důvodu VELMI DOPORUČUJI povrtat se v nastavení a vypnout HUD kompletně položku po položce. Rázem se ze hry stane nejenom syrovější zážitek, ale také výzva zcela nových rozměrů. Kompletně čistý výhled na překrásně zpracovaný svět bez rušivých ikonek je něco, co bych chtěl mít možnost zažít v každé hře bez nutnosti instalování dodatečných modů, které HUD vypínají. Samozřejmě v některých situacích sice trochu ztrácíte přehled o tom, co jste udělali nebo ukořistili, ale rychlým nakouknutím do diáře přes klávesu J zjistíte, jaký klíč jste to vlastně sebrali a jaký je váš další úkol. To, kde je a jak se k němu dostanete, už je ale čistě na vás a na vašich schopnostech.

Možností jak touhle příběhově bohatou 3D akcí proplout je hned celá řada a každý si přijde na své. Já jsem zvolil přístup ryze pocitový a to tím stylem, že když jsem někoho chtěl ušetřit a připadalo mi zbytečné jej zabít, tak jsem ho buď šikovně obešel, nebo v nejhorším případě uspal šipkou či ručně á la Krpálek. Hlavní příběhové postavy můžete buď bez mrknutí oka zbavit života, nebo je nechat napospas dalšímu osudu, který sice zachová jejich srdce v plném provozu, ale zadostiučinění bude spočívat např. v pošpinění jejich jména a zveřejnění pravdy o jejich nekalých praktikách na obyvatelích. Některé zlobivce jsem tak nechal dýchat a jiné, hlavně v posledních fázích hry, jsem bez milosti poslal na onen svět. Jinak jsem se ale snažil spíše o smířlivý postup, který je také větší výzvou a prodlužuje celkovou hratelnost. Prozkoumávání nápaditých lokací, hledání různých zkratek a temných uliček mě bavilo mnohem víc, než prosté mordování všeho co se hýbe. Zabíjením se člověk okrádá o cenné informace a zároveň jsem měl pocit, že zabitím si to příliš usnadňuji. Přirovnal bych to k zabití mouchy, která vás otravuje při čtení či řízení auta. Proč jí prostě nechytíte a nevyhodíte ven? Z lennosti. Zabití je ta nejjednodušší cesta jak dosáhnout svého a zároveň je to ta nejnebezpečnější varianta pro vnitřní já. Ostatně pochybnosti o mém konání mě provázely po celou hru a ačkoliv jsem si myslel, že dělám správnou věc, tak s postupem času a přibývajícími mrtvolami jsem si už tak jistý nebyl. Ostatně můj převozník Samuel mě při poslední misi nemile překvapil tím, že mě za mé krvelačné chování pokáral a už mě nikdy nechce vidět. A to jsem si říkal, jak jsem se snažil být jakž takž hodný.

Ve světě Dishonored jsem strávil kolem 22 hodin, což je úctyhodná porce na tento typ hry a musím se přiznat, že počáteční rozpaky z jednoduchosti hry nahradila stále se navracející touha pokračovat v příběhu a dozvědět se, jak to celé dopadne. Ještě mě čekají DLC The Knife of Dunwall a The Brigmore Witches, tak se těším, že si to „blink“ování znovu užiju.

Pro: Nápaditá grafika a hravý level design, nelineární postup hrou, skvělý mix stealth a akce, lákavý příběh, zajímavé postavy, speciální schopnosti vašeho avatara - blink, zpomalení/zastavení času

Proti: Chyběl mi nějaký opravdu veliký, emotivní moment ve hře; miliony deníčků k přečtení

+19
EleanorEleanor
Dohráno
  • PC 70
Císařovnin bodyguard Corvo Attano, který v poslední době neodvedl zrovna nejlepší práci, se plíží prohnilými a zdevastovanými ulicemi Dunwallu, mezi krysami roznášejícími mor, aby se pomstil... Zní to dobře, co? Jenomže to, jak to zní, a co z toho nakonec vyšlo, jsou dvě rozdílné věci.

Co na Dishonored určitě oceňuji nejvíc, je originalita světa, do něhož je příběh zasazen. Vytvořit celé steampunkové město s všemožnými vynálezy, jejichž fungování podmiňuje velrybí tuk, je beze sporu zajímavé. Když se k němu navíc přidají všudypřítomné krysy brázdící ulice a vytvářející z lidí chodící zombie, je to pak ještě zajímavější. Dobrý nápad jsou i kouzla, která může Corvo používat - dělají hru hratelnější a zábavnější. Obzvlášť Mžik a posílání vlastních krys na nepřátele mě teda dost bavilo. :D

Horší je to pak s grafickou stránkou věci. Ano, svět je originální, budovy dejme tomu ještě vypadají slušně, ačkoli v roce 2012 už byla grafika her trochu někde jinde, ale grafiku postav už příliš omluvit nejde. Díky postavám z Dishonored, kdy mají některé dokonce větší jednu dlaň, než celou hlavu, působí grafika Telltale games jako supermoderní a realistická. Ano, lze se vymluvit na umělecký záměr, ale já to prostě beru jen jako odfláknutý design postav.

Příběh jako takový - cesta za pomstou a očištěním jména hlavního hrdiny - je v podstatě tuctový, v Dishonored jej ale může částečně omluvit již výše zmíněná originalita Dunwalského císařství. Co mi ale vadilo víc, bylo provedení příběhu. Kromě docela nečekaného plot-twistu s podrazem od Corvových spolupracovníků, byl příběh vlastně pouhá vyvražďovačka (nebo plíživá stealth hra) s misemi ve stylu "běž tam a tam a odkrouhni toho a toho." Ale i takové pojetí příběhu se pořád dá omluvit, pokud jsou k dispozici výborné postavy a výborný scénář. A to se u Dishonored bohužel úplně nepovedlo. Nevím, jak staří jsou scénáristé této hry, ale vlastně po většinu příběhu jsem si říkala, že to nemohl napsat nikdo dospělý. Postavy mluví a chovají se strašně naivně, jsou ke Corvovi až přehnaně milí a nadšení z jeho přítomnosti (tedy až do své zrady :D ) a Emily je naopak někdy až děsivá (závěr, kdy malá, asi desetiletá holčička, říká, že nevadí, že Corvo tolik zabíjel, protože by stejně nechala všechny povraždit, mě teda docela zarazil. :D). Všemu jsou jinak obroušeny hrany, nikdo nemluví sprostě, všichni se chovají vstřícně a na úrovni, až teda na to, že na každém rohu ulice jsou brány, které člověka spálí na prach, mor a vraždy jsou na denním pořádku. Trochu rozporuplné, nemyslíte? Navíc snad kromě Sokolova, Samuela a Pendeltona, ve hře nejsou osobnosti (nejen, že jsem si pletla služky v domě, ale ani hlavní záporáky už si nepamatuju). Postavy nemají povahové rysy, minulost ani hloubku. Co mě ale štvalo snad úplně nejvíc - NIKOMU SAKRA VŮBEC NEVADÍ, ŽE CORVO ZA CELÝ DĚJ NEŘEKNE JEDINÉ SLOVO! WTF? :D Přitom stačila třeba jen zmínka o tom, že je němý, nebo tak něco. Přišlo mi tak strašně nepřirozené, že do mě lidi okolo pořád něco hustí a já nic neodpovídám, že jsem každou chvíli alespoň přikyvovala myší.

Jednotlivé mise, kdy jsem jenom pořád prolézala kanály, nebo rozpadené ulice, které za tmy vypadaly vlastně taky jako kanály plné špíny a krys, mě moc nebraly. Ale našly se světlé výjimky - 1) Dům rozkoše (baví mě prostředí bordelů ve hrách, i v Mafii jedničce byl hotel Corleone moje nejoblíbenější destinace :D), takže mě musíte omluvit, když se mi jeden místní kápo nabízel, že Pendeltonovy bráchy zabije místo mě, dost rezolutně jsem nesouhlasila. 2) Poslední ples lady Boyleové - asi nejlepší mise ve hře - hezké prostředí, hosté v maskách, reakce na Corvův převlek byly k nezaplacení, navíc velmi originální zadání úkolu (najít ženu mezi jejími sestrami v barevných oblecích) a možnost nemuset zabíjet cíl. Pěkný kontrast k ponurosti a depresivnosti většiny ostatních misí.

Jinak dohrála jsem na Vysoký chaos - trpělivě sledovat každý pohled stráží není nic pro mě. Ze začátku jsem dokonce systematicky vraždila úplně všechny, abych si vyčistila prostředí, po upozorněních hry, že pak ale bude špatný konec a také s přihlédnutím k množství krys, jsem pak trochu ubrala. To, že se město mění v závislosti na tom, jak se v něm hráč chová, byl výtečný nápad, který ale na druhou stranu trochu svazuje. Zvlášť, když vám ostatní postavy vyčítají, že na cestě za pomstou vraždíte lidi, kteří se vás snaží zabít a vy nemůžete ani nic odpovědět. :)

Abych to shrnula: Dishonored je dobrá hra. Není sice výborná, ani nikterak strhující (na pár týdnů jsem ji úplně přestala hrát a musela jsem se k dokončení donutit), ale je originální především steampunkovým prostředím krysami prolezlého císařství, různými mechanickými vynálezy a kouzly.

PS: Doufám, že v pokračování nějak vysvětlili tu Corvovu němotu. :D

70%

Pro: Dunwall, atmosféra, originalita fungování světa, podoba města závislá na tom, jak hráč hraje

Proti: Příběh ani postavy neumějí strhnout, naivní reakce a chování postav, grafika postav, délka hry (hra je krátká), opakující se úkony a nevysvětlení, proč Corvo nemluví! :)

+15 +19 −4
DuDu008DuDu008
Dohráno
  • PC 95
Od Dishonored som nikdy nič veľké nečakal. Avšak, všetko sa zmenilo akonáhle som hru začal hrať a zažil som výborný príbeh s neuveriteľnou atmosférou.

Príbeh ma chytil hneď od samého začiatku a neprestával ma baviť do samého konca. Počas celej hry nastávali zápletky, ktoré neustále ovplyvňovali príbeh. Do hlavnej dejovej línie boli vsunuté aj vedľajšie misie, ktorými sa vám mohli odomknúť alternatívne cesty. Hra sa delila na kapitoly, v ktorých hlavnou úlohou bolo väčšinou vždy zneškodniť cieľ, či už zabitím alebo zneškodnením bez zabitia. Keďže ja som hru prechádzal na nízky chaos, tak som samozrejme ciele zneškodňoval alternatívnymi cestami. Spolu som zabil maximálne 6 nepriateľov.

Postavy boli dôležitou časťou hry a każdá mala svoj vystihujúci charakter a perfektný dabing. Grafika nebola najlepšia, ale určite ani najhoršia. Išla takou strednou cestou. Soundtrack bol parádny a dodával hre atmosféru spolu s pochmúrnym prostredím. Lokácie boli zaujímavé so svojím spracovaním a mali veľkosť dostačujúcu na hráčove potreby.

Schopnosti boli taktiež dôležité, hlavne pre hrateľnosť. Vylepšovať ste sa mohli vďaka runám, ktorých však bolo menej než by malo stačiť na všetky vylepšenia. Preto bolo dôležité vybrať si tie správne schopnosti. Taktiež sa dali zbierať aj kostenné amulety, ktoré dodávali len menšie výhody.

Na záver len dodám, že hra prekročila moje očakávania a ponúkla mi zážitok na ktorý nezabudnem.

Pro: Príbeh, Corvo, postavy, grafika, soundtrack, dabing, schopnosti, atmosféra, lokácie, možnosti prechodu hry,.....

Proti: Menšie bugy, ktoré však nič na hre nekazili.

+30
TheHofiTheHofi
Dohráno
  • PC 95
Naprosto chápu to že tahle hra dostávala vysoký hodnocení protože byla fakt skvěla. Několik možností jak projet jednotlivé mise jak zlikvidovat svůj cíl a otevřenost misí z teto hry dělají fakt unikat, ale jako největší klad beru to že nemusíte zabíjet a i hlavní cíle kterých se máte zbavit tak můžete třeba uspat a vypálit mu na obličej znak kacířství a tím přijde o své vysoké postavení nebo se spojit se zloději a požádat je o to by vašemu cíly vzali peníze z jeho trezoru, a noho dalšího. Jako další se mi líbí příběh který umí být dojemný a někdy i vtipný, schopnosti které má Corvo tak si můžete vylepšovat já jsem nejvíce používal mžik a temný zrak protože hru jsem projel na na nízkou úroveň chaosu abych měl dobrý konec. Postavy jsou skvěle napsané postavy a dabing postav třeba princeznu Emily dabuje herečka Chloë Grace Moretz, a tím se taky dostávám k jedinému záporu hry to že hlavní hrdina Corvo nemluví ale ve dvojce by už mluvit měl, a na dvojku se hrozně těším.

Pro: příběh, atmosféra, prostředí, grafika, možnosti jednotlivých misí, postavy a jejich dabing, schopnosti.

Proti: Corvo nemluví.

+16
GlobsterGlobster
Dohráno
  • PC 90
Tak tohle jsem si náramně užil. Hry z první osoby jsou můj nejoblíbenější žánr a pokud jsou udělané s láskou a úctou ke klasikám, tak s novými iteracemi absolutně nemám problém. Tato hra to dokázala, má nádhernou grafiku a hraje se skvěle. Je výborně optimalizovaná a běží plynule. Ovládání na myši a klávesnici je skvělé, netrpí konzoloidou.

Vizuálně vám hra připomene hlavně City 17 z Half-Life 2 a steampunkovou stylizací BioShock. Už jenom ze zmínění těchto jmen v souvislosti s touto hrou musí být jasné, že jde o něco velkého. A taky že jo. Při hraní jsem měl neustálý pocit, že vývojáři měli skutečně výborně nastudovaný First-Person materiál, což už víceméně předvedli ve svém vynikajícím Dark Messiah a Arx Fatalis. Jenom tady to už není jenom hromada skvělých nápadů a rozhodnutí slepená dohromady, ale stmelená vývojářskou jistotou. Vskutku vymazlené.

Můžete hrát naplno stealth s tím, že vám hra kontroluje, jestli vás za celou misi někdo viděl, nebo jestli jste někoho přímo nebo nepřímo zabili. Lze tak hru projít bez ztráty kytičky, nebo trhat fialky dynamitem, doslova. Po tom, co jsem vyvraždil 95% populace Dunwallu jsem se necítil nejlíp, ale to bylo až napodruhé, "non-canon". :) Je tedy zřetelné, že hra je velmi liberální v tom, jak naložíte s jejími obyvateli. Budete výrazně rozhodovat o osudech svých primárních cílů, buď jim necháte vyříznout jazyk, oholit hlavu a poslat do svých vlastních solných dolů, nebo jim jednoduše propíchnete břicho. Lahůdek je tu dost jako třeba elektrické křeslo, vypálení kacířského symbolu na obličej, unesení tajným milencem, atd. Hra kontroluje míru chaosu, který způsobíte a podle toho vám vybere konec. Budete buď plakat dojetím, nebo s depresí přemítat nad tou hrůzou, co jste provedli.

Hra má příjemný hudební doprovod, nic výrazného (stealth, temné), ale má (z traileru) jednu brutální skladbu: Drunken Whaler, kterou, nepochopitelně, vývojáři nedali do credits. Zvukově je ale hra velmi komplexní a propracovaná.

Kdybych měl mít výhrady, tak jedině k AI, která si nevšimne, že někdo náhle přerušil konverzaci (přiškrcením), ale smysly má jinak velmi vyvinuté. Kdyby se každý strážný pídil po tom, kam mu "odešel" kamarád strážný, tak by se to nedalo vůbec hrát.

DLCčka bohužel ještě nemám koupené, takže nemůžu podat informace. Hra samotná je neuvěřitelně uspokojující počin a nabízí spoustu replayability.

43.0 hrs last two weeks / 43 hrs on record, 50 of 80 (63%) Achievements Earned, Review na Steamu (anj)

Pro: Stealth a soubojový systém, Osudovost, Designové citace klasik First-Person žánru

Proti: AI není nejdůslednější

+33
ještěrještěr
  • PC 55
Cca léta páně 2007-13 jsem měl videoherně velmi dietní období (a nebojme se to říci otevřeně, ono nepřekypovalo bohatostí ani jinak), kdy vyšlo několik velmi přiznivě až bezkriticky přijatých (prý) pecek, které ovšem nemohly uniknout mému radaru, a které postupně konzumuju dřív, než se pomalu přestanou chytat graficky. Prozatím ovšem nemám ten pocit, že by mě za dotyčných 7 let něco významného uteklo.

Dishonored měl konkrétně tu smůlu, že jsem ho hrál po Rise of the Tomb Raider, který hodnotím po všech stránkách jako o třídu lepší hru. Asi nejvíce mě mrzely charaktery, které jsou jednoduše odfláklé (němý hero jak z roku 1998, jediná neošklivá postava ve hře je Emily), a navrch zamleté do příběhu, který mi upřímně neříkal nic.

Určité přitažlivé momentum skýtá neotřelý a kreativní gameplay (někde uprostřed defenestrování omráčených rajdiček z okna kurvince a metáním hlav strážných po jiných strážných jsem se začal poměrně zajímavě realizovat), který je možná mírně překombinovaný a jemně brakový, ale určitě si za něj Arkane, kteréžto sleduju už od dob dinosauří kobky Arx Fatalis, zaslouží pochvalu. Na druhou stranu, svět jimi vytvořený mě nijak nenadchl (ale ani neurazil), jak už tady někdo pronikavě poznamenal přede mnou, je to takový milý, až pohádkový, mišmaš vypůjčený tu či onde. Jelikož jsem ale v reálu rád, když nastartuju auto, nebo přehodím řetěz u své motorové pily bez toho, aniž bych si ufikl ruce, asi mizerná technologická věrohodnost Dishonored není nic, co by mě jako herního kritika tankovalo.

AI hry je velmi kolísavá, tedy špatná. Právě uměláky považuju za kámen úrazu FPS. AI "udělala" z mého pohledu skvělými hned několik (jinak nikoli dokonalých) her jako Unreal 1, Far Cry, FEAR. Dishonored není ten případ. AI mě vždy dokáže nějak dostat do hry. Tady se o něčem takovém nedá mluvit, nedá se pokoušet, provokovat, protože se chová směšně, zapomíná třeba, že jsem jakoby mimochodem přiškrtil nebo povraždil půl baráku, dost se schovává za skripty, není žádnou výzvou. Občas, fakt zřídka, mě mile zaskočila, což byly vlastně ty nejlepší pasáže.

Level design první a druhé půlky vypadá jako kdyby hru mastily dvě oddělená studia. Autory druhé půlky hry bych za odvedenou práci odměnil prací v bývalých uranových dolech Příbram. Ve hře je slušný přetlak debilních momentů - velmi ošklivé nudné zombie mor-tě-sper pasáže, laciný trik se zabaveným vybavením (kolik her toto kua ještě použije), panáky v ocelových kyberpornopavoucích nezabije 1-2 rány do hlavy ale 8, aby se nějak "zracionalizovala" jejich velikost a mocnost, atd. Ve srovnání s chudokrevným story a character designem to byly ale jen takové úsměvné mouchy.

Nyní (2016) se dá Zneuctěný koupit asi za 6 éček, což je směšné, pro autory možná potupné a smutné, protože se určitě snažili. Za tyhle nulový prachy se hra upřímně asi nedá nedoporučit už pro to milé combat kolečko plné šílené magie. Kdybych za ni ale býval v minulosti vysolil plnou cenu, patrně bych si teď okousával své pečlivě střižené nehty, nebo vytrhával pramínky nepříjemně šedivějících vlasů. Horko-těžko si mě udržovala do svého konce, což je natolik nemilé zjištění, že je mě srdečně jedno, jak moc je nemainstreamová a originální.

Dvojka půjde mimo mě, cyberpunk ani průmyslová revoluce nejsou moje světy, takže hra musí být opravdu kvalitní, aby mě chytla za koule, jako např. film The Prestige. Dishonored - pro mě - nebyl ten případ. Dokonce i proklínaný (kopírovaný, nebo v tomto případě spíš kopírující - Sokolov x Montonessi) Thief 4 plný nedomrlostí byl pro mě lepší a zábavnější hrou a s takovým Deadly Shadows se to podle mě nedá vůbec srovnat, jak řekl negr Jules, to je úplně jinej sport. Strašidelné až mrazivé geniální levely původních Looking Glass Studios, jako The House of Widow Moira, The Tower nebo (omg!) Shalebridge Cradle, to je zjevně zcela mimo schopnosti Arkane.
+5 +15 −10
AlieNAlieN
Dohráno
  • PC 90
Přesně takto si představují dokonalou casual hru. V podstatě čistá adventurní stealth akce s přímočarým postupem z jedné mise do druhé, ale s tak geniálním nelineárním herním systémem v detailně propracovaném světě, že si nezadá s lecjakým RPG.

Oceňuji obzvlášť že zajímavé je nejen atmosférické plazení se členitými úrovněmi za zády nepřátel a jejích nenápadné odposlouchávání a uspávání ze stínů, ale i frenetická akce kdy mezi ně hrdina vlétne jako bůh války a s pomocí mnoha různých triků a gadgetů je i v mnohonásobné přesile brutálně zmasakruje. Jednak to přidává na replaybilitě, a jednak to přináší trochu jiné vyústění celé hry - k čemuž se nicméně váže výtka že těch rozdílů pak mohlo být i víc než jen takové detaily, jak co do příběhu, tak co do ovlivnění samotného gameplay.

A dalším nepříliš potěšujícím neduhem takového přístupu je fakt, že hra pak vydrží sotva čtyři hodiny, ale to už je holt cena se kterou je dnes nutno počítat.
+22 +23 −1
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 95
"Warning: Corvo Attano, formerly Royal Protector and the assassin who murdered our fair Empress, has escaped his cell. All personnel are required to participate in the search. Coldridge is now under lockdown. The fugitive is considered extremely dangerous."

Nová značka, hodiny kráľovskej zábavy, prepracovaný svet plný veľrybieho oleja, jedinečná grafická štylizácia, veľké úrovne plné možností ako (ne)likvidovať nepriateľov, hráčove rozhodnutia a naozajstné ovplyvňovanie deja.

To všetko a ešte viac je Dishonored, hra pri ktorej názve mám stále príjemné zimomriavky.

Nahral som v nej 33 hodín, snažil som sa nezabíjať a hrať to všetko pekne nepozorovane. Občas som pravdaže neodolal, to tiché vraždenie má Dishonored až príliš zábavné :) Páčili sa mi schopnosti postavy, veľmi som bol spokojný aj s príbehom. Áno, je jednoduchý, ale o to viac zrozumiteľnejší, jasnejší a ja to mám takto rád. Bavili ma rozsiahle úrovne, plné skrytých predmetov dôležitých pre nové schopnosti a tak som ich bol nútený hľadať, ak som ich chcel vidieť v akcii. Úrovne sú plné zaujímavých NPC, ešte zaujímavejších rozhovorov (úplne všetko čo sa dalo som si s radosťou vypočul, prečítal, prehľadával...), plné rozhodnutí zmeniť niektoré udalosti (pištolnícky súboj!) a ja som bol z toho všetkého náramne nadšený. Musel som dávať pozor aj na omráčených nepriateľov, musel som ich schovávať naozaj s rozumom, jednoducho pohodených ich mohli nájsť stráže, mohli ich zožrať krysy alebo ak ste ich hodili do vody, tak sa utopili (v hrách to nie je až taká samozrejmosť ako by sa mohlo zdať).

Jediná vec, ktorá mi vadila a bráni mi dať absolútne hodnotenie sú pľuvajúce kapusty (zelí). Neviem kto tých nepriateľov vymyslel, čí to bol nápad, ale takú poriadne kapustovú by som mu za to prdol do ksichtu.

I remember a fish market that used to be around here. All that's left are the flies.

Inak sa mi na hre páčilo absolútne všetko a bol som maximálne spokojný. Dishonored (úch) je hra, na ktorú nikdy nezabudnem, Dishonored (úúch) je jeden z najlepších herných zážitkov, Dishonored (úúúch) je hra, pri ktorej názve mám neustále príjemné zimomriavky a priblblý uspokojený úsmev. Dishonored...úúúúch, brrrrrr :D

Pro: Nová značka, grafická štylizácia, príbeh, prepracovaný svet, bohaté možnosti, ovpyvňovanie deja a osudov postáv, hudba, proste VŠETKO až na...

Proti: ...pľuvajúce kapusty a sem tam umelú inteligenciu

+39
PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 65
Z Dishonored mám poměrně rozporuplné dojmy, na jednu stranu hra, která se vymyká současné produkci a vracející se někam do roku 2000, pokud vypnu indikátor úkolů a předmětů, rozehraji ji minimálně na nejvyšší obtížnost. Na druhou stranu hra, co je děsně překombinovaná, zjednodušená, v něčem nedotažená, že je nutné ji hned neoficiálně upravit a silně modifikovat. Více než padesát ocenění hra roku mi tedy přijde dosti přehnaných. Dnešním hráčům fakt stačí málo.. Pravdou ale je, že jde jinak o velmi zábavnou věc, kdy se dá leccos prominout. Přes určité věci jsem se přesto nepřenesl.

Od takového Thiefa II se hra příliš neliší, přibyly pouze speciální dovednosti hlavní postavy, úkoly jsou dynamické, nikoli pevně dané. Po jejich splnění nemá hráč přehled, kolik se mu jich podařilo již splnit. Naštěstí to nijak nevadí. Ukládání je libovolné, akorát při určitých situacích ukládat nejde, jak se mi párkrát stalo. Herní doba nezvykle dlouhá, misí pouhých devět, kdežto hodně rozsáhlých, není tak problém nahrát několik desítek hodin. Obdobu secretů zastupuje sbírání run a amuletů, mnohdy pracně ukrytých. Některé lze získat i bez použití srdce. Tím je zajištěn značný průzkum lokací. Mžik je asi nejefektivnější věc zde přítomná, nabízející neotřelý pohled na klasickou hratelnost.

Vadila mi grafika v defaultní podobě, až po pečlivé úpravě, použití několika dalších programů, konečně lahodila mému zraku. Unreal engine 3 asi příliš náročný není, má výbornou optimalizaci a se SweetFX mu nelze nic vytknout. Při spuštění hry bohužel absentuje obvyklý dvojklik, protože neustále vyskakuje steamservice. V jednom případě otevřen a vykraden zamčený trezor, přestože k němu Corvo ještě neznal správnou kombinaci. Příběh to nijak nezaznamenal a jiná postava mě později poslala tentýž sejf vykrást. Daň za přílišnou volnost hráči a nepromyšlení několika variant postupu ze strany vývojářů. Ovládacích kláves není zrovna málo, kdybych hru pár dní, týdnů nehrál, zapomněl bych to. Do dokumentu zaznamenáno, i pro ověření, že si to pamatuji dobře a Dishonored se mi už dostal dostatečně pod kůži.

Herní náplň docela rozmanitá, byť nastolené tempo nedokáže hra plně držet na maximu, vynahrazuje to sada těch nejoriginálnějších kapitol. Zejména odlišujícím pojetím a zážitkem. Zabitá a omráčená těla stráží systematicky schovávána někam do stínu, házena do vody, abych z toho měl ten správný pocit. Schopnost rozprášení těl v prach přijde vhod. Krysy nesnáším, pokaždé dám load, jakmile mě koušou. I po aplikaci Ultimate Difficulty modu snadné, ačkoli nehráno čistě stealth, kdy věci z výbavy nejspíše nutné jsou. Kontaktní souboje s mečem atmosférické, kruhová nabídka na prostředním tlačítku myši intuitivní. Level design si o opáčko přímo říká, přehršel schopností též. Z jednoho dohrání těžko podchytím víc, ale oceňuji, že se do podobného počinu někdo vůbec pustil.

Pro: Thiefovská hratelnost, speciální dovednosti, runy a amulety, dlouhá herní doba.

Proti: Zpracování grafiky a barev, spuštění hry, kolísavá konzistence, jednoduchost.

+17 +21 −4
MarezCZEMarezCZE
Dohráno
  • PC 100
Co napsat o hře o které už bylo napsáno vše? Asi nic, ale přesto něco napíšu, protože tahle hra si zaslouží každou pozornost.

K Dishonored jsem se dostal asi až po roce od jejího vydání, takže jsem nerozehrával nadopovaný hypem, ale rozumně s čistou hlavou.

První, co mě zaujalo byla rozhodně grafika, i když ne tak grafika, spíš její výtvarný styl, nedokážu to popsat, ale kazdý kdo hrál, ví o čem mluvím. Některé textury by mohly být ostřejší, jinak grafika naprosto parádní. Několikrát se mi stalo, že jsem se v Hound Pits jen tak procházel a koukal na vodní hladinu a západ slunce. Díky výtvarnému stylu se mi do paměti vryla i většina misí, protože povětšinou nejste hozeni do generické městské zástavby, ale pohybujete se po daleko pestřejších místech jako je například obrovský most, záplavová zona, nebo bordel plný kurtizán. Prostě radost pohledět, za tohle rozhodně palec hore.

Další věc a to především důležitá pro gameplay je systém pohybu. Nevím jak se to autorům povedlo, ale za celou hru se mi stalo jen vyjmečne že jsem někam nedoskoučil, nebo že jsem spadnul kam jsem spsdnout neměl, nebo nevyskočil tam kam nechtěl, Corvo prostě dělá přesně to, co chcete, aby dělal. Parada...

Herní doba, jak tu bylo zmíněno už neščetněkrát. Dishonored, je tak dlouhý, jak dlouhý si ho uděláte(bez dvosmyslů). Osobně jsem se hrou strávil 15-17 hodin, což bylo způsobeno stealth stylem a vyzobáváním všech vedljších úkolů. A taky asi především tím, že se radím mezi herní šneky a prolízal jsem každy kout, hledal a nešel témeř všechny runy a amulety.

Parádní věcí je možnost volby, ať už styl jakým se hraje, tak i jestli hlavní(vlastně i jakékoliv jiné cíle) zabijete, obejdete, zneškodníte, nebo zařídíte, aby se jim stala "nehoda".

Samotná umělá inteligence mi nepřijde vůbec špatná, jen nepřátelé jsou trošičku laxní co se týče toho, že jim někdo dělá brajgl za zády, šak co, ňáká krysa asi. Pokud už jste odhaleni, neprátelé bez okolku pálí, krijí se pokřikují na sebe navzájem, sem tam letí granát.

Chaos systém mi přišel moc fajn, jen jsem zprvu netušil že špatné zabití je i smrt truchlících, které jsem při prvním setkání s nimi sekal po desítkách, moje chyba:).Moje rozhodnutí:

Sokolov unesen a přetažen na stranu odboje
Babina z prvu záchráněna u konce setnuta
Slack Jack zachráněn
Daud:
Jelikož po tom co jsem odkryl celé spikutí, jsem si říkal, že samotný Daud byl jen nástroj na vykonání, kdyby nebyl najat on, Císařovnu by zabil někdo jiny, on byl jen poslední a nejmenší dílek ve skládačce. Po přečtení denníku a spisů, jak to ve skutečnosti s Daudem a jeho bandou bylo, jsem ho tedy nechal na živu. A dobře jsem udělal.

Celkově mám z Dishonored velkou radost a jsem rád že sklidil i dobré kritiky a komerční úspěch. Jen víc takových.

Metascore: 91







Pro: Parádní svet, grafika, zvuky, tuctový ale plně srozumitelný příbeh

Proti: Nemám výtek

+33
patologpatolog
Dohráno
  • PC 90
Atmosféra, styl a především level design. To jsou hlavní přednosti, kterými si mě Dishonored získal.

Dishonored je poměrně lineární akční hra, kdy procházíte spíše menšími úrovněmi a jen občas dostanete nějaký vedlejší úkol. Přesto nabízí hráči více svobody v jeho konáni, než drtivá většina konkurence z posledních let. Spousta současných her se snaží hráči učarovat obrovským herním světem, ve kterém se může volně pohybovat a dělat si co se mu zlíbí. Tyto tzv. sandboxové hry typu Far Cry 3 nebo Saints Row sice nabízí hráči velké pískoviště, na kterém si může hrát, ale už jaksi zapomínají dodat taky hračky, se kterými začíná opravdová zábava.

To Dishonored ve svých skromnějších levelech nabízí mnohem vice. Váš hrdina, Corvo Attano, disponuje celkem standardním zbrojním arzenálem – kuše s různými druhy šipek, granáty, pistoli, nástražné miny a dýka. Vybavení si můžete vylepšovat, takže jsou vaše zbraně přesnější a účinnější. Největším lákadlem jsou však speciální schopnosti hlavní postavy, pomocí kterých vidí skrze zdi, teleportuje se na krátkou vzdálenost a nebo zpomalí či dokonce zcela zastaví čas. A aby toho nebylo málo, získáváte ještě drobná vylepšení sbíráním kostěných amuletů. Ty vám pak umožní rychlejší pohyb když nesete tělo, větší výdrž pod vodou atp. To vše v kombinaci s geniálním designem misí, kdy každá nabízí úplně jiný zážitek, dává dohromady neskutečně zábavný mix zabalený ve stylové grafice.

Ability hrdiny jsou možná až moc silné a navíc i na nejtěžší obtížnost stojí příliš málo many, takže je můžete používat dle libosti. Výsledkem je nízká obtížnost, takže pokud od hry očekáváte výzvu, můžete být zklamáni. Pokud si však především rádi hrajete, budete se ve světě Dishonored spokojeně rochnit a hrát ho znovu a znovu. Budete hledat nové cesty ke splnění úkolu. Budete zkoušet dohrát hru bez jediného zabití nebo dokonce bez jediného omráčení stráží a pomocí teleportu, zastavení času a krátkodobého převtělení tiše proplouvat úrovněmi. Nebo zvolíte stejně zábavnou cestu naprostého chaosu a naučíte se přivolávat hejno krys, stráže budete odhazovat poryvem větru a hromadně likvidovat adrenalinovým kombem.

Hře nemám moc co vytknout. Snad jen příběh, byť dobře napsaný, je značně klišovitý a předvídatelný.

Dlouhodobě vysokorozpočtovým titulům dominují zavedené značky a nové hry od nepříliš známých vývojářů to nemají jednoduché. O to víc francouzskému studiu Arkane zasloužený komerční úspěch přeju. Pro mě osobně nejlepší hra minulého roku.

Pro: LEVEL DESIGN, atmosféra, stylová grafika, znovuhratelnost, hudba

Proti: příběh, nízká obtížnost

+26
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 90
Přestože se mi koncept Dishonored jevil jako velmi zajímavý, do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, zda-li opravdu tato hra moje požadavky skutečně splní. Prvních pár okamžiků se mi hlavou honila směsice různých pocitů, které ale velmi brzy vzaly za své.

Začněme tradičně grafickou stránkou založenou na Unreal Enginu. Ačkoliv hry založené na tomto enginu byly odjakživa mému oku příjemně optimální, zpočátku jsem byl poněkud rozčarován. Okolní prostředí sice vypadalo velmi realisticky, avšak s vykreslováním obličejů všech postav to už bylo horší. Nakonec jsem ovšem musel chtě nechtě uznat, že k historické době, v níž se hra odehrává, se vlastně poměrně dobře hodí, tudíž považovat tuto věc za neduh by nebylo příliš opodstatněné.

Z hlediska příběhu pojednávající o pomstě nespravedlivě odsouzeného hlavního hrdiny za skutek, který nespáchal, avšak bohužel s důkazy nepřímo namířenými proti němu, vyslovuji jednoznačnou spokojenost. Téma sice zní velmi klišovitě, ale jeho zpracování a záživnost zcela jistě nepokulhává. S ním souvisí další a v tomto případě jednoznačný tahoun celé hry a tou je vynikající hratelnost. Jak známo, Dishonored v sobě mixuje několik herních žánrů, a sice akční adventuru, stealth akci a RPG a všechny tyto styly namíchá tak, že výsledek a s ním spojená hratelnost jsou výborné. Kromě vícero cest postupu hrou a vylepšování svojí postavy pomocí schopností, které vám poskytují nalezené runy a amulety, je zde možné zvolit, zda proti ozbrojeným strážím, které jsou úhlavními nepřáteli celé hry, použijete tvrdý boj s mečem v jedné ruce doplněného o pistoli v ruce druhé a nepřátele tak připravíte o život, nebo se o něco pracněji budete schovávat ve stínu a ke své cestě k cíli využijete tichých metod v podobě plížení zakončené omráčením a následného ukrytí protivníkova těla, jak je doménou pro správnou stealth akci. Jak jsem se již zmínil, posledně jmenovaný postup, který jsem já zvolil, je sice o něco pracnější a piplavější, ovšem při jeho dodržení se docílí menší množství nepřátel v další kapitole včetně vývoje samotného příběhu, stejně tak jako množství morem nakažených a tím i velmi nebezpečných krys, které hned po zmíněných strážích jsou úhlavními nepřáteli číslo dvě.

Co dodat? Moje smíšené pocity byly nakonec vystřídány nevšedním herním zážitkem a zjištěním, že Dishonored u mě rozhodně zaujme z hlediska hratelnosti a celkové kvality přední postavení, kterému budou šlapat na paty pouze moje některé srdcovky. Faktem ale je, že pro tyto srdcovky je Dishonored dosti sebevědomým konkurentem.

Pro: příběh, hratelnost, mix herních žánrů

Proti: ke konci trochu fádní

+33
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 70
Hneď zostra: moje dojmy sú čerstvé, hra práve dohraná na hard so snahou nezabíjať (asi 4-5 mŕtvol za celú hru), ale hoci dávam v podstate pozitívne hodnotenie, moje dojmy sú zmiešané a ten najsilnejší pocit je sklamanie.

Prvá vec, čo mi negatívne udrela do očí (resp. do uší), keď som začal hrať bol nemý hrdina... Srsly? V hre, kde na hráča rozpráva tak veľa postáv hrdina ani necekne, len asi 5x za hru má hráč možnosť pomocou napísaných dialógových replík niečo odkliknúť? To mi prišlo ako prvý kliniec do rakvy príbehu a atmosféry. O to viac, že hráme za konkrétnu postavu, s konkrétnou tvárou a minulosťou.

Môj druhý dojem bol, že hej, toto som už niekde videl, toto som už niekde hral.... Mám pocit, že hra si berie až priveľa z tria Dark Messiah of Might and Magic (ok, to je hra autorov, takže je logické, že budú pokračovať, tam kde prestali), Deus Ex a Half-Life 2 (tu sa viac než gameplayom inšpirovali výtvarnou stránkou a povedal by som, že aj niektorými jednotkami, oblasťami a "riešeniami"), ale žiaľ na žiadnu z týchto hier sa nejak nedoťahujú, nie to ešte, aby ju predčili. A myslím to vrátane ich vlastného Dark Messiah.

Je zvláštne, že hra ako keby pre mňa nemala žiadnu atmosféru a to je ten steampunkový, komiksovo štylizovaný koncept plný anachronizmov celkom zaujímavý. Lenže vo výsledku pôsobí dosť umelo, ako robený nasilu. Čo ho asi najviac zhadzuje, je príbeh. Ten je jednozačne najslabšou zložkou celej hry - opäť tu máme jedného chlapíka, čo zvládne všetko, hoci tu mám xčlenný odboj, ktorý vlastne nič nerobí, len nášho chlapíka posiela na misie a následne spať, aby ho mohli neskôr zasa poslať na misiu. Práve v tej komunikácii s "partizánmi" najviac bije do uší, že hl. postava nič nehovorí, postavy neustále opakujú mená postáv znepriatelených, či ostatných, ako keby jednali s človekom senilným alebo hráčom, ktorý niekde v polovici hry prišiel hrať nejakú hru, ktorú predtým nikdy nevidel. Nehovoriac o mnohých výkrikoch do tmy, ktoré by žiadna normálna osoba alebo seriózne napísaná postava nemohla povedať, bez toho, aby bola nejaký pokazený robot. Ešte k príbehu prečo zas také dementné stokrát videné zvraty, kde sa vaši obratia proti hl. postave? A ak Samuel vedel, že Corva má otráviť, tak ho nevaroval alebo neodviezol inde? Prečo to zas tie postavy spravili tak nešikovne? A prečo sa vlastne Outsider rozhodne v správnom momente pomáhať Corvovi? Nie je to až príliš lacné a výhodné, aby mal špeciálne schopnosti len tak? Nehovoriac o predvídateľnosti, ak ide dovtedy všetko až príliš po masle, bez akéhokoľvek zakopnutia, či zamotania v príbehu. Moment prekvapenia nulový. Jediné plus bolo, že mal admirál H. na konci výčitky svedomia a uvedomil si, že bol vlastne hlupák a má to vopred prehraté..

Doteraz som v podstate kritizoval a pritom dávam celkom vysoké hodnotenie. Dôvod je prostý, samotný gameplay bol našťastie najlepšou zložkou, avšak má svoje ALE. Je pravda, že niekoľko možností postupu je zábavných a dá sa s tým vyblbnúť, kombinovať a skúšať, čo a ako ďalej a rôzne taktiky sú nielen efektívne, ale aj efektné. No po čase mi i tak prišla hlavná postava turbo mega silná (aj bez zabíjania) a po zvyknutí si, bol postup hrou pomerne ľahký. A to hlavne z dvoch dôvodov:

1. AI, čo povedať, nepriatelia boli jednoducho sprostí, koľkokrát som im ušiel za roh a oni ma prestali prenasledovať, koľkokrát som im uspávaciou šípkou knockoutoval kolegu kúsok od nich a oni si povedali, že to museli počuť potkanov. Vlastne pri takmer hocičom si povedali, že to museli byť potkany. Ach tie potvory vynaliezavé, tie potkany. Zvládnu asi všetko. Nehovoriac o tom, že nikomu neprišlo divné, keď v danej oblasti patroloval zrazu sám a jeho 5 kolegov tam jednoducho nebolo.

2. Privezieme sa na loďke. Dostaneme sa k nejakým šípkou symbolizovaným dverám. Vojdeme, loading, splníme nejaký subquestík, dostaneme sa k cielu misie. S tým to podľa chuti vybavíme, vyjdeme von, nasadneme do loďky a odvezieme sa naspäť do safehousu. A takto celú hru. Až príliš skoro dáva hra najavo, že vlastne nemá čo iné ponúknuť, len určitú špecifickú šablónu, ktorá sa neustále opakuje. Našťastie táto šablóna je dostatočne zábavná a hra nie je až tak dlhá, aby to človeka omrzelo. Ani jednotlivé levely nie sú nejaké veľké. Je to však jedna z vecí, čo uberá na atmosfére.

Celkovo hráč až priveľmi cíti, že hrá hru. Nedá sa do nej ponoriť, je to ako pozerať film, o ktorom celý čas viete, že je to film a ani na okamih na to nezabudnete. Potom si to jednoducho nedokážem tak užiť. A to je najväčší problém tejto hry, je to také malé pieskovisko, na ktorom sa dá vyblbnúť, ale to neznamená, že zabudneme, že je to len obyčajné pieskovisko a nič viac. Škoda.

Pro: možnosti gameplayu, steampunkový setting

Proti: príbeh, mlčiaca hlavná postava, sterilnosť a šablónovitosť

+26 +27 −1
Dominon1000Dominon1000
Dohráno
  • PC 100
Mor, krysy, runy, zbraně tohle není hra jako nějaká střílečka ale tohle je hra o pomstě. Hra Dishonored je akční dobrodružna hra od vývojářů Arkane Studios, kteří také vytvořili hru Dark Messiah Might and Magic. Distributoři hry jsou Bethesda Softwor. Hra Dishonored je podobnej do Thief, a všechno ostatní se dozvíte v recenzi.

Ve hře Dishonored se dostanete do role Corvo Attano, který je osobní strážce císařovny. Corvo se právě vrací z neúspěšné zahraniční cesty domů, do císařského města Dunwall. Po svém návratu je přijat u císařovny Jessamine Caldwin, která je zavražděna cizími utočníky a její dcera Emily, dědička trůnu, je unesena nevědomo kde ? Corvo celou tuto situaci sledoval a kvuli kouzlu kterým ho zasáhli nemohl nic udělat, a aby toho nebylo málo Corvo byl z této vraždy obviněn.

Skoro jsem zapomněl na začátku dodat hra jede na unreal enginu a kvůli tomu není hra ani moc náročná a má k tomu dobrou optimalizaci a dokonce hra má i české titulky. Což je podle mě velmi výborné a k tomu lépe pochopite příběh. Také si ve hře můžete vybrat jak hru hrát. Můžete využívat Corvovy schopnosti nebo můžete projet bez menšího odhali výběr je na vás.

Pote co Corvo byl zatčen s vraždy Cisařovny tak mu později někdo zvenčí pomohl utéct. Mezi tím jak budete utíkat musíte si dávat pozor na Mor který je přenášen přes krysy.
Jak utečete z vězení tak seznámíte s člověkem, který vám pomohl utéct, a jmenuje se Samuel, který vás pak odveze do Houd Pits.

Kde se pák seznámíte s dalšíma lídma a to jsou Haverlock a Pendleton kteří vám pak pomohou zachránit Emily. Pak dostanete i assassinsou masku která vám umožni přibližovat objekty. Vždycky na začátku každé mise dostanete úkol na která vás vždy odveze váš kamoš Samuel a eště vám něco o této misi řekne.

Čím více budete ve hře zabíjet tím vice bude krys a bude se více šířit mor, ale pokut‘ nechce více krveprolití tak nepřátele můžete uspat.
Ještě se vrátím k zabíjení. Je potvrzeno že hru můžete projet bez jediného zabiti ale jestli budete chtít všechny zabíjet ták hra bude vědět že sté jeden z těch kteří všechno zabijí a změní vám konec než jaký by sté měli kdyby sté nezabíjeli. To už nechám na vás.
Už se blížíme ke konci recenze.

Ve hře také naleznete runy, a kouzla co to znamená ? Corvo má dokonce schopnost používat kouzla jako je například teleportace na kratkou vzdálenost. A runy jsou předměty které potřebujete do kouzel neboli schopností a abyste runy našli potřebujete magické srdce které obdržíte na začátku hry. Runy vždycky vydávají tajemný zvuk tak jak sté blízko runy tak to uslyšíte.

Zbraně zbraní ve hře Dishonored je málo což je podle mě dobře.
Máte tam hlavní kudlu a na dále tam máte pistoli a kuš z uspávacíma šípy nebo z normálnimy, a nakonec máte granáty a miny.
Podle mě jak hrajete hru bez zabiti podle mě je to snažší než se zda.
I když si dáte težkou obtížnost sice nepřátele budou chytřejší ale ne úplně.
A moje finálové hodnocení. Tuhle hru bych hodnotil 10/10, protože hratelnost téhle hry je tak na 8 až 10 hodin a obtížnost byla dobra, a dobře optimalizována grafika a příběh byl dobrý.

Pro: Tato hra má dobrý příběh, dobrou hratélnost a také dobrou optimalizaci.

Proti: Uměla inteligence na mizerné úrovni ale i když to je tak skoro pořád u her(nemluvím že úplně u všech her), tak jsme na to zvykli.

+6 +14 −8
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 617 85
  • PS3 5 79
  • PS4 16 89
  • PS5 6 79
  • X360 9 82
  • XOne 8 83
  • XboxX/S 2 82

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
6012
Odkaz:
http://dbher.cz/h6012
Přidána:
27.09.2012
13 let a 30 dní
Hodnocení:
663 (20-100 %)
Komentářů:
49
Oblíbenost:
Sledovat 66 Chci si zahrát 113
Rozehráno 41 Dohráno 649
Návštěvnost:
126775× (celkem)
630× (poslední měsíc)
37× (poslední týden)
1× (dnes)
Více